Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| sexualita| osamělost| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| vztahové problénmy v širší rodině| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, mám otázku. S partnerem jsme už dlouho, vztah docela klapal. Ale v posledních měsících on začíná stále víc a víc něco vyčítat. Mně, dceři, syna z toho vynechává. Někdy jsou výtky oprávněné (např. ne vždy se daří doma udržet pořádek, jak by si představoval), ale čím dál víc mám pocit, že "mluví o sobě", že vyčítá věci, které se týkají jeho. prostě vyčte věci, které třeba sám dělá. Dceru to stresuje hodně, já se mu snažím vyjít vstříc, ale začíná se to čím dál víc dostávat do hádek. On mi třeba vyčte, že něco není uděláno, já slíbím urychlené dodělání a zároveň požádám o dodělání podlahy v patře, která se už tři roky rozjíždí a ničí a on to hned vnímá jako útok. prostě se mu jeho věci nesmí připomenout, takže i v diskuzi mu ukázat, že jde o jeho problémy prostě nejde, protože se hned vzteká. Momentálně je to tak, že já se to naučila nějak víceméně zvládat a dceru chráním, jenže to není úplně ideální řešení, protože on začal navíc tvrdit, že rozděluji rodinu, že se ona za mne schovává apod. Mail, který mi napsal (otevřeně v něm přiznal, že se záměrně vyhýbá osobní komunikaci), je hodně bolestínský - nepamatuje si, kdy jsem ho naposled pochválila, kdy jsem mu chtěla udělat radost, chybí mu vřelost, láska, chce slunce, úsměv, má nahromaděné tenze... V rodině fungujeme stále stejně, dovolené, zájmy, děti dorůstají, zčásti jsme dokončili dům, jemu se daří v podnikání... Poradna nepomohla. Poradíte? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Vztah docela klapal, změna nastala v posledních měsících, Vrátila bych se tedy na vašem místě do okamžiku obratu jeho chování, musel tam být nějaký impuls. Může to být i tak, že je rodina rozdělena na ženskou a mužskou koalici,l a manžel se cítí být nedoceněn vámi, i když to potřebuje. Chápu, že je pro vás těžké, poskytovat mu neustálé poklepávání po rameni, jestliže je on hyperkritický vůči vám, ale jste trochu v začarovaném kruhu. Pokud jste oba motivováni manželství kultivovat, pak vyhledejte pro párovou terapii jiného psychologa, pokud jste nebyli u předchozího spokojeni. Potřebujete pracovat na poznání sebe sama po letech, a na vaší komunikaci.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o názor. Je mi 46, příteli 43 let. Jsme spolu 9 let. Každý máme práci jinde, vídáme se pouze na víkendy. Přítel mi byl před 3 lety nevěrný, měl vztah 4 měsíce, zamiloval se. Vše ukončil. Pak začal aktivně běhat, život víceméně podřizuje pouze sportu a sobě. Na prvním místě rozhodně nejsem, což mi až tak nevadí, ale jeho nevšímavost ohledně sexu ke mně poslední měsíce mi vrtá hlavou, co je špatně? Řekl mi, že sex potřebuje, přes týden kouká každý den ma porno a masturbuje. Má velice rád ženy, rád je pozorujeme, stále po nich kouká. K mému problému.....pár měsíců se ke mně nechová jako k ženě, která ho sexuálně zajímá. Prý mě miluje a líbím se mu. Stále je unavený, přesto na sport si čas udělá. Asi žárlím. Nic z jeho aktivit by mi nevadilo, kdyby se věnoval taky mně, kdybych se cítila jako žena, o kterou má zájem. Je hodný, ale sobec. Postupně jsem ztratila sebevědomí a sebelásku. Co s tím vším mohu dělat? Jsem úplně bez energie. Děkuji Vám. Kamila
Kamila
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kamilo. On začal aktivně běhat, co děláte ve svém volném čase vy? S kým se vídáte, abyste získávala satisfakci i od jiných lidí? Zkuste se od něj trochu odpojit. Chápu, že jeho krátká nevěra udělala své. Jeho sledování porna s masturbací, když se přitom nevěnuje sexuálně vám, chápu i to je podrývač sebevědomí. Bohužel je to stále častější fenomén - pro muže je často jednodušší uspokojení, které je rychlé, stimuly jsou různorodé. Setkávám se s tím u svých klientů stále více. Říkám to jen proto, abyste věděla, že se s tím nepotýkáte sama. Ale vztah k sobě si vytvářejte skrze sebe samu. Najděte si na sobě minimálně pět věcí, které na sobě máte opravdu ráda. Podívejte se na sebe do zrcadla a pochvalte si nekriticky vše, co stojí za to. Usmívejte se na sebe. A další věc je, že by měl přítel na vás začít žárlit, uvědomit si, koho vedle sebe má, a že by o vás také mohl přijít, pokud vám nebude věnovat pozornost...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

prosím o váš názor. manžel byl vždycky plný nápadů, co všechno zrealizuje - golfové hřiště, výrobní areál (jedno jaký), rehabilitační centrum, síť prodeje vína atd. Většinu nereaizoval vůbec a zůstalo to jen v jeho hlavě, něco velmi omezeně (víno), nakonec ho živila spolupráce na projektech s jinými lidmi. Ale tak to v podnikání chodí. Nápady jsou, k realizaci daleko. On často i o všem mluvil před lidmi. Zvykla jsem si, lidi se pak už ani neptali, kdy to či ono bude. Byla jsem ráda za to, že nápady má, to je důležité. V těch projektech dělá manžel spíč vedlejší koordinační práci, ale o všem mluví, jako by to bylo jeho - nápad, živí prý 40 lidí (ve skutečnosti je zhruba 25 brigádníků na dva měsíce a za celý projekt všech lidí), přes jeho účet jdou všechny finance, takže se všem chlubí, že jsou to jeho peníze (zase je to pro všechny spolupracující lidi). Mně je to jednak nepříjemné, protože vím, jak to je a někdy se to ve společnosti lidí prolátne, někdy lidi koukají, jaký je podnikatel (a mně je uvnitř duše hloupé cokoliv říkat, protože vím, že to tak není). I z tohoto důvodu mám trochu problém ho za všechno chválit (za nepravdivé věci?) anebo nevím, kam míří a popíšu situaci tak, jak je a on se naštve, že jsem to prohlédla (třeba mi ukáže nějakou příručku, co prý já na to - po pravdě řeknu, že vidím nějakou brožuru od pany XY a odvětí, že to je jeho a že on to distrubuuje - ano, dá tomu logo firmy). Problém je i v tom, že někteří spolupracovníci s ním tu hru hrají (asi aby od něho měli pokoj, že je to všechno jeho práce, anebo to dělají jako vedlejšák a mají strach ze střetu zájmů se zaměstnáním). Poraďte, jak se k tomu v takových situacích postavit. Dal mi ke korekturám nové webové stránky a já vidím, že už zase polovina věcí "jinak". věcně to opravovat nebudu, ale vnitřně se mi to příčí. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Tady je otázka,zda aspirujete na to, být ve vztahu parťák a říkat manželovi věci, jak je cítíte - ale na formálně vlídné a přívětivé úrovni -, nebo jestli máte pocit, že hrát s ním hru na to, jak je schopný, je výhodnější. Z vašeho popisu nemám pocit, že by se manžel nějak dramaticky změnil ze skromného a opravdu schopného člověka na někoho, kdo vykrádá myšlenky druhých a chlubí se cizím peřím. Takový nejspíš byl vždy, takového jste si ho asi brala, ne? Na vašem místě bych jej ocenila za to, co se vám na něm líbí - třeba ty nápady, a s kritikou bych šetřila. A to i přesto, že se vám jeho vytahování vnitřně příčí. On kritiku od vás nepřijímá a přijímat nebude.Spíš bych některé věci významně nekomentovala, ani na nich neparticipovala...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. S partnerem jsme žili 6 let. Od začátku to bylo špatné. On líný, nemá potřebu vydělávat peníze, vše prošustruje na burze s akciemi, přišel o vše,co měl, utrácí, pije (tak několikrát do měsíce),totálně mě ignoruje, je nespolehlivý,není schopen se ani ozvat, když se zpozdí, neumí dodržet slovo, zkrátka není to chlap pro rodinu. Proběhlo mnoho pokusů o rozchod, ale nikdy to nedokážu dotáhnout do konce. Nyní máme 17měsíční dceru (ano, moje neuváženost do takového vztahu přivést dítě) a já to zvládám ještě hůř, tak jsem vztah ukončila. Jenomže mě to k němu, nevím proč, stále táhne, má i pár dobrých vlastností, ale na tom se nedá stavět. Mám stále tendence ho kontaktovat. Jak se od něj odpoutat? Vím, že mám problém hlavně sama sebou. Nemám nic, co by mě bavilo. I když hledám, ale nenacházím Je nějaká cesta, jak z toho ven?
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Jitko. Teď jste vyjmenovala všechny negativní věci, které ve vztahu jen mohou být - z racionálního hlediska je to nemožný chlap. Ale pak je tady i další hledisko, nevím, jestli city, chemická přitažlivost, které nemá s rozumem nic společného.  Oscilujete ve výkyvech ano - ne - ano - ne. Když zvítězí vaše racionální ne, začne se vám po něm stýskat a zvažujete smysl vašeho vztahu.Určitě musel mít i plno pozitivních věcí, jinak, kdyby to bylo tak černobílé, těžko byste se spolu rozhodovali pro dítě a byli spolu 6 let. Musíte si ale konečně uvědomit, kdo jste, jaké máte v životě cíle, co potřebujete k jejich dosažení. Zatím nemáte jako jednoznačný cíl rozchod s partnerem, proto to tak moc nejdete a jste jak na horské dráze. Až se o tom přesvědčíte sama v sobě na 90 %, pak budete muset přesvědčit i své city, které vás zviklávají.Konkrétní radu vám nedám, je to na vás :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla bych poradit s mým přítelem. Umí být milý, hodný, laskavý. Ale zakazuje mi chodit ven s přáteli (ať už jde o kamarádky, nebo kamarády) , nesmím chodit na facebook bez jeho svolení. Takže kromě práce vlastně nemám kontakt s lidmi a už mi to asi leze na mozek. Pořád mi něco vysvětluje tak, že mi nedává prostor oponovat, když řeknu můj názor je špatně, když ho neřeknu je to taky špatně. Přitom já mu nic nezakazuji,chodí ven s kamarády,kamarádkami, na facebooku je taky pořád. To, že se otáčí za každou dívkou mě už ani tolik nevadí, i když je to nepříjemné., Otázka tedy zní: Opustit? Nebo se s tím dá něco dělat, nějak ten vztah zlepšit, donutit ho k tomu aby mě respektoval?
Už nevím co mám dělat, snažila jsem se o tom mluvit,ale přijde mi jak kdyby neposlouchal. Děkuji L.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Jsem ráda, že jste sama napsala termín respekt. Přítel je dominantní, žárlivý, uplatňuje nad vámi svou moc, vy to akceptujete, i když jste vevnitř nešťastná. Už to samo o sobě svědčí o velké nevyváženosti vašeho vztahu. Jestliže vás přítel odmítá poslouchat, když se snažíte o všem mluvit, tak je natolik přesvědčený o své nadřízené pozici, že je mu to všechno jedno, ví, že jste na něm závislá. Což asi jste, že?...Musíte u sebe něco změnit a umět se prosadit. Přítel není váš otec a vy jeho 7 letá dcera, která bude naslouchat příkazům, co smíte, a co ne. Dalo by se to nazvat i psychickým terorem. Takže buď budete žít svůj vlastní život a život s přítelem, ale bez jeho omezování, nebo asi budete muset hledat jiného partnera - tak to vidím já, ale nejdůležitější je samozřejmě váš pohled :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 28 let, jsem s přítelem 12 let. Mám ho ráda. On mě snad také. Přítel cca po každých 3 letech má "blbé" období. Zaláskuje se a není s ním k vydržení (nevím, zda mě podvádí, nebo ne -- nikdy by se mi s tím nesvěřil). Před třemi lety mě prosil o čas, dostal ho a zůstali jsme spolu. V této době je ve hře jeho spolupracovnice, která po něm jede jak "slepice po flusu". Posílá mu fotky a píše mu. Přítel přiznává, že ho pobláznila a že neví co teď. Měli jsme se k sobě stěhovat, ale najednou on neví zda chce se mnou bydlet - neumí si to představit, neví vlastně vůbec nic, neví co chce. Prosím mám se k němu nastěhovat a uvidí se? Nebo mu dát další čas? Nerada bych o něj přišla, mám ho ráda. Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Katko.Přítel se nejspíš nechce definitivně vázat, tak má cca po 3 letech potřebu potkat něco-někoho nového.Jste spolu dlouho, ve vás má jistotu, pocit bezpečí, ale potřebuje i adrenalin a endorfiny v objevování někoho nového, v potvrzování si svého mužského ega. Asi by bylo docela fajn, kdybyste se mu z života trošku vytratila, aby byl nucen opět poznávat i vás, dobývat vás. Co vy na to? :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,s přítelem jestli se tak dá ještě nazvat jsme spolu necelé 4 roky,již na začátku se choval divně,nedával moc najevo city,jen občas.vyhledává jen samé divné lidi,co bud berou drogy,prostě divnou společnost.Koupili jsme spolu dům,společně ho opravili,plánovali rodinu, najednou se strašně změnil..manipuluje semnou,ignoruje mě,zešměšnuje,jak jsem k ničemu,jak mě nepotřebuje,at si klidně jdu,přitom jsem mu dělala jen služku,na žádné mé přání nereaguje,změnit se nechce,tak jsem se odstěhovala,bydleli jsme spolu sotva měsíc,po tom co jsme odešla mi ani nezavolala,nedal najevo,že mu chybím a at se třeba vrátím nic,musela jsem to udělat já, dům přepisujeme ted momentálně na něj,prej mě vyplatí a mužu jít,když se nedokážu přispusobit,vubec nevím co si mám o jeho chování myslet..myslíte ,že se takový člověk ještě dokáže změnit?? navrhovala jsem ,že by mu pomohl třeba odborník,ale řekl,že ho nepotřebuje,že ho potřebuji spíš já.. jsou tedy ještě nějaké šance na spokojený život s ním,nebo mám začít znovu ,poradte,děkuji
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Anno, na prvním místě byste si měla uvědomit, co způsobuje vaši závislost na příteli, myslím to vážně - mohl by to být první účinný krok k cestě k vám samotné. Co se týče vztahu, který popisujete, vnímám ho jako naprosto nevyrovnaný a nevedoucí v budoucnu k dobré prognóze. Leda, že byste chtěla snášet přítelovu konzumaci vašeho pečovatelského servisu, dívat se na jeho setkávání s divnými lidmi, nechala se i v budoucnu ponižovat. Z mého pohledu bude nejužitečnější se nechat promptně vyplatit, v tom budete muset být velmi radikální a nenechat sebou manipulovat, a pak tuto kapitolu vašeho života opustte, abyste si mohla narovnat záda a chodit s hlavou vztyčenou - jen tak můžete potkat někoho, s nímž budete moct mít symetrický, vyrovnaný vztah...
nevyrovnaný vztah
Mám velký psychický problém. žiji s manželem šest let a máme 4 letou holčičku. Jsou dny kdy jsou nádherné,ale více začíná převládat horších dní. Jsme z toho frustrovaná. Manžel mi přijde psychicky nestabilní. Jeden den chce to a když to udělám tak to zase nechce. Nemohu se mu zavděčit. Přijde mi že se soustředím na náš vztah až zapomínám na své potřeby. Ale jelikož jsem moc zodpovědná nedokážu třeba odejít a nechat třeba dítě na něm aniž bych vše nepřipravila abych si byla jistá že to zvládnou. Bohužel v okolí vystupujeme jako super dvojka i před mou rodinou (asi nechci před ostatními přiznat že se něco děje) . Bohužel se nyní stala zlá věc a já nevím co si počít. Na večírku u příbuzných manžel v opilosti se pohádal s mou sestrou (ta byla opilá a hodně na mě zlá) , (já jediná nepila), a bohužel ji chtěl uhodit a já zasáhla a on mi zlomil nohu. Ted všichni myslí že je to zlý násilník. Rodina se mnou nemluví a já trpím. Manžel si chodí do práce a já se doma na neschopence starám o rodinu
alima
PhDr. Jitka Douchová
Milá Alimo. Ano, manžel je nejspíše psychicky nestabilní, vy se budete muset v budoucnu rozhodovat o tom, zda to opravdu chcete zvládnout. Důležité je, že ztrácíte sebe samu a nesoustředíte se na své potřeby.Tady už není něco v pořádku a chtělo by to individuální psychoterapii, abyste našla příčiny, PROČ. Co se týká vaší zlomené nohy v hádce s manželem, to snad ani nebudu komentovat, řekla bych, že je to na hraně, a pokud tam nebude v jeho chování k vám velká zodpovědnost a měl by nechávat vše na vás, pak nevím... Fraktury hodně bolí, vím o tom své, ale až budete v pořádku, přemýšlejte, jak a co dál. Zatím by to mělo vypadat tak, že vy budete pacient, budete se šetřit, a manžel se plnohodnotně bude starat o dceru a o vás.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, jak cholerik vnímá svoje cholerické výstupy? Mám takového partnera. Výbuchy se někdy dají předvídat (po příchodu z práce si doma vždycky něco najde - třeba že jsem ho nepozdravila dostatečně nahlas anebo se na něj při pozdravu nepodívala - vařila jsem - to když už nenašel nic jiného), někdy se předvídat nedají - ve společnosti při večeři v restauraci chtěl ukázat, jak umí anglicky (chronický začátečník ve 4.lekci), když ho na to kamarádi upozornili a smáli se jeho chybám, zase následoval výbuch, lítaly židle a on uraženě na celý večer odešel. Omluva nebo sebezpytování není. U těch předvídaných situací se pokouším zbytečně příčinu nezavdávat (pořádek na chodbě), případně ho prosím o klidnější sdělení svého rozladění - to moc nepomáhá, protože on " musí, jinak by tady z toho byl ... " , případně to bere tak, že mu něco vyčítám a obrátí to proti mně či dětem. Prostě výbuchy jsou, buď je podle něj v právu anebo já vytahuju z minulosti, co se mi hodí, on chce udělat tlustou čáru a jít dál. Vnímají cholerici, co vlastně dělají anebo si to vždycky nějak vysvětlí a je to pro ně v pořádku? Dá se s tím něco dělat? Trpíme tím doma všichni včetně dětí. V práci to jeho podřízení začali řešit tak, že odkývají i sebevětší hloupost a udělají to tak, jak on chce (i když se to třeba za týden zase všechno vrací zpátky). On si navíc nedovolí na chlapy, které potřebuje, ale dusí hlavně podřízené ženy. A všimla jsem si, že čeká na chyby ostatních (kupovali jsme kuchyň a studio udělalo nějakou chybu) a pak si na nich doslova zgustne. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Věra
PhDr. Jitka Douchová
Věro, není cholerik, jako cholerik. Někdo je s s časovým odstupem schopný sebereflexe, na jejímž základě se ex post omluví, někdo si vůbec neuvědomuje, jakou dělá paseku ve vztazích mezi lidmi - i v těch nejbližších - jedná se o kombinaci cholerického temperamentu a nízkého sebevědomí...Tak se mi to aspon zdá ve vašem případě. Co s tím? Na jeho výstupy nereagovat vůbec a požádat jej, až se zklidní, at vám sdělí své připomínky již bez afektu...
nevyrovnaný vztah
dobry den, mam otazku muj partner pri kazde hadce me presvecuje a dela zavery podle sebe. Nemohu ho presvecit ze dana vec byla jinak. Jako treba kdyz mam rozepre s kamaradkou a udelam to co co udelam on mi rekne ze ne ze takova nejsem abych rekla neco spatneho jinemu cloveku a presvecuje mne dokut z toho nesilim ....nevim co delat posledni dobou se to stupnuje a mam chut od neho odejit je to tezke na psychiku ...nebo kdyz obraci vse na sebe on treba nikdy nemel rad mou sestrenici vzdy kdyz jsme tam prisly nemluvil a ani je nevnimal po nejake dobe tam prestal chodit a svedl to na mne ze je to moje vec jelikoz ho oni nemaji radi a ja sem blba ze jsem ho knim tahala ale toto udelal i s moji celou rodinou a vybudoval si dojem ze ho vsichni nenavidi ale za vse mohu ja
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aneto. A co ve vašem vztahu funguje dobře? Za spoustu věcí vás přítel kritizuje, ale kdyby jeho kritika převládala nad vším ostatním, snad by nemělo smysl ani pro jednoho v takovém vztahu zůstávat? Zkuste se na vše podívat pozitivním pohledem a říct si, co stojí za to, abyste si vás dva vybojovali. Vypadá to, že s vámi z nějakého důvodu soupeří. Tušíte, proč? Prostě máte vztahové problémy v jakési nevyrovnanosti, z toho vyplývají pak i vaše komunikační problémy...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko, v předchozím dotazu paní Jany (rubrika nevyrovnaný vztah - těhotenství s přítelem v „nemastném, neslaném“ vztahu bez lásky, ale s respektem vůči partnerovi, zvažování rozchodu/interupce) zmiňujete možnost „hledání nové cesty jako partneři“. Jak konkrétně v tomto případě postupovat? Já 36 let, 2 roky v naprosto identickém vztahu jako popisuje paní Jana, jen bez těhotenství. Předchozí vztahy s velkou zamilovaností vždy skončily špatně (nevhodný partner), vztah bez lásky cítím, že není ono, ale trápí mne přibývající věk, biologické hodiny, zklamání z dosavadních vztahů, problematické seznamování (jsem introvert)...proto zvažuji, zda se tento vztah nedá ještě nějak zachránit. Předem děkuji za Vaši radu.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Pavlo. Už si nevzpomínám, jaká byla konkrétně komunikace mezi mnou a Janou, možná se tedy mohu trochu opakovat. V životě ženy, toužící po dítěti, stabilní rodině, se jedná většinou v určitém věku o zásadní životní dilema - co je primární...Pokud mateřství převažuje, a váš vztah je stabilní, i když bez takové lásky, jakou hledáme, pak je volba v uvozovkách jednodušší. Poku je na prvním místě láska touha mít dítě právě s tímto konkrétním mužem, je to jiné... Co k tomu mohu více dodat?...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den už měsíc jsem úplně na dně bolí mě u srdce a kdybych neměla 10 letého syna pomýšlela bych i na nejhorší. Od 15 let kdy jsme se přestěhovali do Prahy mi začalo peklo, ve druháku kam jsem přestoupila na střední mě kvůli "původu" šikanovali, dala jsem se mezi partu kde mě 4 kluci znásilnili, doma se tenkrát schylovalo k rozvodu museli jsme i na tátu volat policii, všechno se nějak zvrhlo lítala jsem po nocích střídala kluky, po revoluci do které jsem pracovala jako sekretářka jsem odjela tancovat do zahraničí kde to dopadlo úplně jinak než naslibovali ale já se podvolila a stala se ze mě hosteska-striptérka prostě podlomená osoba se vším všudy. V zahraničí mě taky ještě znásilnili albánci, potom ještě v Praze jeden Albánec se kterým jsem dokonce otěhotněla...Měla jsem absolutně zvrácenou osobnost střídavý odpor i promiskuitní chování k mužům. Až v 28 letech co jsem poznala prvního Itala který mi tak nějak naznačil jak funguje láska....Po něm jsem měla ještě 2 Italy-v Itálii jsem pracovala a s nimi už to bylo tak vážné že s tím posledním jsem ve 37 letech otěhotněla podruhé. Jenže začal chorobně žárlit dokonce v těhotenství mě napadl já už nemohla couvnout. Vypadala jsem vždy mladší i se tak chovala Otec mého dítětě je o 8 let mladší. Po narození malého v Praze jsem se tam jezdila pokoušet hrát si na rodinu ale on mě napadl ještě 3x kvůli jeho chorobné fantazii až prcek kterému byly 2 roky z toho dostal astmatický záchvat a skončil v nemocnici což mě donutilo rozhodnout a zůstat sama v Praze. Měla jsem vlčáka který byl mou terapii a spojenou duší,měla jsem rodiče a sestru. Oba rodiče i pes mi umřeli na rakovinu. Ale co dál....přihlásila jsem se na internetovou seznamku kde jsem poznala jeho....předtím jsem 5 let byla sama. Je o 15 let mladší vysokoškolák má 3 tituly je mu dnes 32 a mě 47. Dal mě dohromady i když první rok mi byl celý nevěrný až si tedy "vybral" mě vydržel náš vztah do června. Prožili jsme spolu strašně moc, byl se mnou i 3x v Itálii byla jsem s ním šťastná. Chodil i na rodičáky zajímal se o syna který od 1.třídy má ve škole celkem očekávaně hodně problémy. Jenže mě nejak přeskočilo nastavil se mi jakýsi masochistický program že mě přece nemůže chtít (ví na mě i kolik mužů jsem měla,co jsem dělala za práci před těmi 20 lety) navíc chce dítě. Navíc se mi zdálo že mě chce pořád ovládat a omezovat na což jsem nebyla zvyklá. Ráda tancuju to jsem taky nemohla protože by doma nevydržel představu že by kolem mě pobíhali chlapi na parketě atd. Už loni jsem se pouze z relaxačních důvodů přihlásila na jednu sociální síť kde se mi pak naboural a všechno si přečetl jak jsem pouze konverzovala s muži prostě mě to tak nějak uvolňovalo ale nescházela s nikým. Musela jsem slíbit že to už neudělám. Jenže prostě před tím měsícem jsem měla nějakou psychickou krizi zdálo se mi že nějak ochladl,nevolal jen mě zval na jídlo po sms měl jet na hory ani se nerozloučil tak jsem začala být zoufalá a přihlásila se znova na seznamku kde jsme se poznali. Jsem prostě absolutně blbá že jsem profil nesmazala když vím že mi všechno prohlážel a technice rozumí. Našel profil a naboural se mi do něho znova. Dal tam naše fotky i jak se líbáme a těm uživatelům co mě oslovili (zvali mě na večeře,na diskotéky ale nikam jsem nešla)psal za mě zprávy aby ze mě udělal úplného idiota. A konec. Nechce mě vidět že jsem mu zlomila srdce. Až po ztrátě kdy to opravdu myslí asi vážně kdy si snad i uvědomuje mou narušenou psychiku (pár hysterickým scén jsem mu v tom programu poslední doby předvedla) jsem si uvědomila jak jsem byla blbá a jak ho miluji. Nechce mě vidět jednou jsem ho donutila a byl úplně mimo. Celou dobu jsem mu byla věrná, nebyla s nikým nikde zatímco on první rok zahýbal a přijde mi to nespravedlivé že mi nedokáže odpustit protože já vím že už to nikdy neudělám. Jsem strašně sama syn je na táboře a pořád brečím a brečím vím že jsem pohledná na svůj věk bych mohla mít i dalšího zajíčka ale mě s ním spojuje strašně moc miluji jen jeho. Vím že bude chtít dítě, sestra mi taky říká nech ho žít normální život.....ale já myslím že takovou lásku už nepotkám. Vím že za blbost se platí ale přece jsem zas až tak nic strašného neprovedla co mě on první rok kdy jsem mu ty nevěry trpěla tím že jsem si říkala co od něho můžu vlastně čekat... Má naši společnou fotku i na facebooku což nechápu říkám si kdyby mě tak nenáviděl snad by ji dal i pryč....nerozumím už ničemu. Vím že už jsem ze všech špatných životních událostí kterých je opravdu hodně unavená a vyčerpaná. Kdyby se se mnou chtěl aspoň jednou v klidu sejít a já bych chtěla za tou minulostí udělat tlustou čáru a začít znovu i s tím že to myslel se mnou opravdu vážně a i dítě obětuje. Pořád odpovídá že vidět mě teď by mu ubližovalo a bolelo ani na večeři se nenechal pozvat nic. Myslím že už nikoho nebudu milovat jako jeho. Vím že jsem udělala chybu ale zas ne tak strašnou aby z toho byl rozchod prosím je nějaká šance ho získat zpátky.... - otázka upravena poradcem
pajina
PhDr. Jitka Douchová
pajino, už jen tím, jak jste zde popsala v pro vás klíčových bodech svůj život, jste toho pro sebe udělala hodně. Vše jste si poskládala, nahlas pojmenovala. Ale těžko můžete očekávat, že na tak složité životní peripetie bude stačit z mé strany několik vět do odpovědi. Jestli se k vám on vrátí, neodhadnu, velký zlom se nyní odehrává i v něm. I on se určitě trápí, i on si říká v sobě o vaší nevděčnosti, je zraněný a ublížený. Vy byste měla zahájit individuální psychoterapii, co se týká šance na jeho návrat do vztahu, nebránila bych se návštěvě kartářky... 
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Našla jsem si skvělého přítele. Byli jsme spolu něco přes 3 měsíce a vztah jsem musela ukončit, i když jsem ho měla ráda a bylo to s ním fajn. Vůbec sama sebe nechápu, ale začalo mi na něm vadit úplně všechno. Jak leží, sedí, jak pije, jak se tváří, když mi něco vysvětloval. Je hubenější postavy a má výraznější gestikulaci. Zpočátku mi to přišlo fajn, pak mi ale přišel zženštilý. Prostě mi přijde, že takové pohyby heterosexuálové nemají, nelíbí se mi to.. Prej je normální chlap, ale prostě mu nevěřím. I když jsme to probrali, postupně se to ve mě hromadilo a musela jsem pryč, intuice byla silná. Pak se mě snažil po rozchodu ještě přesvědčit a ve mě to bylo horší a horší. Nevíte prosím, co se to ve mě dělo? Je to normální? Jinak je to skvělý člověk a celé mě to mrzí. Moc jsem mu ublížila.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
A jsou vaše pocity a intuice stále stejné, Lenko? Je jedno, jestli je to v uvozovkách normální. Něco vám tam začalo drhnout, a je dobré, umět sám sobě naslouchat a neznásilnovat se. Ted vás víc trápí to, jestli jste mu ublížila, nebo to, že jste promarnila skvělou  šanci?... Jestli je to varianta a/, netrapte se tolik. Určitě jste mu vše řekla lidsky a s důstojností vůči němu. Život sám ukáže dál, jestli se něco změní, nebo bylo vaše rozhodnutí to ono...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko,
s přítelem jsem necelý rok, nyní mám pocit, že se vytrácí ze vztahu klid a pohoda. Naše hovory jsou bez větší hloubky a končíme u povrchních věcí. Nevím, zda je to denní rutinou, do které jsme mohli spadnout. Velmi mi na něm záleží a mám obavy z úpadku vztahu. Začala jsem o svých pocitech mluvit, ale partner to takto nevnímá, přesto dělává mrtvého brouka. Čím více se snažím, tím více pociťuji jakousi vzdálenost a pak nevím, zda nedělám špatně, když se snažím najít ztracenou nit. Měli bychom spolu začít bydlet a za 14 dní nás čeká společná dovolená, je to jako by nic, ale přesto mám pocit, že něco nehraje. Zajímal by mě váš názor. Jsem občas zmatená. Na straně jedné mám pocit, že přeháním a vyháním tyto myšlenky, aby to nedošlo do stavu - Tak co zase...a na straně druhé si říkám, co když je něco špatně.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Důležité jsou přeci na prvním místě vaše potřeby a očekávání od vztahu, v němž se budete cítit dobře. Ale na vztahu vám velmi záleží, jak říkáte, takže obavy z úpadku vztahu se dají řešit povídáním si o svých potřebách :-), jestliže to partner takto nevnímá, někde u vás dvou drhne schopnost vzájemného naslouchání si. Ta společná dovolená by vám dvěma měla pomoct, budete na sebe mít víc času, víc si můžete porozumět, což bych vám moc přála :-)
nevyrovnaný vztah
Po radikálním životním restartu (terapie, smrt matky, rozvod) jsem potkala intenzívně spřízněnou duši. Po ročním vztahu ale prudkost vzájemných citů z jeho strany zmizela... od té doby jsme stále jaksi v kontaktu, já se stále stejnými city, on kamarádsky. Drhne to neustále hodně, zároveň však energie, která nás pojí, je příliš silná na to, abychom se vůbec nekontaktovali, byť by to bylo patrně snazší, rozhodně klidnější. Chtěla bych krásný silný naplněný vztah, mám krásný silný nenaplněný. Co s tím :)?
Eugenie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eugenie. Radikální životní restart nám často přehazuje hodnotový žebříček, priority se v životě mění. On si tímto ale neprošel. Důležitá je vaše vzájemná energie, ale není všespásná, někdy může být až na obtíž pro možnost vytvořit si spolu pevný a stabilní vztah. Vlastně vám oběma může bránit v možnosti hledat konstruktivní cesty řešení. Kde je silná energie, tak bývá jak do plusu, tak do mínusu, a ty síly se spolu mohou prát...Co zajít k partnerskému psychologovi? :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, s partnerem jsme spolu 17 let a máme spolu dvě školou povinné dvě děti. V posledních 3 letech si uvědomuji, že krom dětí nás nic nespojuje. Někdy mám pocit, že na prvním místě je pro něho koníček a pak rodina. Pro svoje děti bych udělala maximum, ale společné výlety jsou max. o dovolené a celý rok kultura, výlety aj. jsou tabu. Mám pocit že se z něho stal sobec. Občas přemýšlím jestli by nebylo lepší si najít milence a utéct od všedních starostí. Vím, že to není řešení, ale nevím, co udělat pro to, aby jsme fungovali jako rodina celek. Určitě manžela nechci opustit, protože když nedojde na toto téma, tak každý se navzájem vyslechneme, povíme si k tomu své a každý si jde "po svém". Prosím o radu, jak vše vyřešit, aby jsme fungovali jako rodina. Děkuji. J. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano, jako rodina vlastně svým způsobem fungujete, alespon o prázdninách ano, ale co se týče částečné komunikace, pak i ve všedních dnech. Ale nefungujete jako partneři - ve věcech, které pro vás oprávněně k partnerství patří - sdílení, alespon v něčem společné zájmy. Nezminujete se, jak vypadá váš intimní život. Vnímáte manžela jako sobce, který upřednostnuje své zájmy. Nároky a očekávání každého z nás od partnerství jsou individuální, pohled na jejich naplnování subjektivní. Důležité je, že se necítíte ve vztahu spokojeně a neumíte s tím hnout. Pokud je komunikace vás dvou na téma spokojenosti ve vztahu na bodě mrazu, je na místě partnerský psycholog, který vám v přiblížení se k sobě může hodně pomoct :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
roky se stýkáme a jezdíme na dovolené se skupinou lidí, děti se znají, mažel se s nimi stýká i pracovně - podnikají v podobných oborech, spolupracují na zakázkách, přihrávají si kšefty. Lze říci, že se vzájemně i potřebují, manžel je na nich závislý více. Během let se z nich řada rozvedla či roky vede mimomanželské vztahy (někdy i s mimomanžleskými dětmi), některým začínají peníze přerůstat přes hlavu. My jsme skoro jediní, kdo ještě fungujeme, ale cítím snahu manžela se jim dorovnat, být stejný borec jako oni (milenkami se chlubí, občas vyjedou společně s nimi na nějaké "pracovní" jednání přes noc, rozhodují, která s ženských s nimi kam pojede a kam pojedou jen sami chlapi a tak podobně). Už jsem zaznamenala jeho nespokojenost s naším dosavadním životem, začíná mu doma leccos najednou vadit, hádá se s dětmi, o schovaných penězích nemluvě. Já se snažím vše zatím tolerovat, konflikty klidnit, držet domácnost (standartem je u nás roky například ráno a večer prostřený stůl k jídlu pro všechny členy domácnosti, denně čerstvé pečivo než vstanou, večerní teplá jídla, bohužel s dětmi jsme nuceni i postupně přejímat všechny činnosti jako je třeba sekání trávy, opravy spotřebičů, ale zatím zvládáme), ale v posledních dnech se mi zdá, že to pro něj úplně ztratilo hodnotu. Že jedinou hodnotou jeho života jsou peníze a to, že "patří" do této skupiny. Prosím, poraďte mi, jak se dál chovat, jak to zkusit vybojovat i dál. Jednou z mých nevýhod je i to, že bydlíme poměrně daleko od těchto lidí, manžel za nimi pracovně každý týden dojíždí. Partnerky těchto mužů mi nepomohou - milenky mají máslo na hlavě a snaží se rozbít rodinu, některé manželky jsou velmi podřízené a srovnané do latě. Kdysi jsem se pokoušela s nimi dát dohromady jakousi skupinu, že bychom třeba taky společně vyjely na dovolenou, ale dá se říct, že restrikce jejich partnerů to znemožnily a já od některých mužů dostala vynadáno, co to chci dělat. Těm mužům to totiž asi vyhovuje. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Yva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Yvo, Vypadá to, jakoby manželovou rodinou byla více parta kolegů, než je ta vaše. Cítí se dobře a zakotvený v dané komunitě lidí. Vy byste neměla být tak submisivní a měla byste si život také zařídit více po svém. Nemusí to být manželky manželových kamarádů, ale vaše vlastní nezávislé kamarádky. Rozvíjejte více své zájmy  a své přátelské vztahy. Chtělo by to na vaší straně více vlastní emancipace.
nevyrovnaný vztah
Hezký den. Jsem v těžké a nepříjemné situaci a prosím o Váš pohled - jsem v 8. měsíci těhotenství, otěhotněla jsem neplánovaně po 3 měsících vztahu. Je mi 34 let, partnerovi 30. K těhotenství se na začátku postavil vcelku dobře, že to spolu zvládneme, že už jsme si oba užili, máme peníze, kde bydlet.. Jakmile mi ale začalo být špatně, vše se obrátilo - od partnera žádná podpora, pochopení, čím více těhotenství postupovalo, tím více začal pít, mě si přestal úplně všímat, jakýkoliv požadavek či prosbu z mé strany bral jako jeho omezování s tím, že on si chce dělat co chce, chce mít klid a neřešit povinnosti a zodpovědnost, když mi nebylo dobře, tak si raději zalezl s pivem a telefonem, hlavně aby nemusel nic řešit... Vše došlo tak daleko, že jsem se odstěhovala a teď nevím jak postupovat dál, trápím se tím, jak vše zvládnu sama a že mimčo nebude mít tatínka.. A nerozumím vůbec jemu, vůbec o ničem nemluví, jen mlčí. Děkuju moc.
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ivano. Je to pravdu těžká životní zkouška, ale vy se nyní potřebujete soustředit hlavně na sebe a miminko. Partner je nezralý a nezodpovědný, jestli se v budoucnu změní, je otázka s velkým otazníkem. Zatím bych na vašem místě nerezignovala na vztah, jako takový, ale musíte jednat hlavně sama za sebe. Musíte si zvyknout, že jste na vše spíš sama, a pragmaticky zajistit vás a dítě. Znamená to pevná a jasná domluva na financích pro vás a dítě, a to na prvním místě. Jak bude vypadat v reálu jeho otcovství, je věc druhá, to se ukáže s časem. Víc ted asi neřeknu, protože mi jako priorita přijde vaše psychika a klid, vědomí materiálního bezpečí.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosila bych o radu ohledně svého přítele. Jsme spolu teprve půl roku a už o mě nejeví příliš zájem. Již po 3 měsicích jsem mu našla zprávy, jak si píše s několika ženami jak jsou krásné a že by se chtěl sejít a podobně. Když jsem to chtěla ukončit, začal brečet, že to udělal jen z toho důvodu, že má nízké sebevědomí a že jsou to psychické problémy z dětství. Tak mi slíbil, že zajde k psychologovi, což samozdřejmě nesplnil. Také je to neskutečný sobec, hledí jen sám na sebe, když chci řešit naše problémy, tak nejeví zájem, nechce nic řešit, Já kvůli němu jen brečím a jemu je to jedno, zkrátka mi řekne, že on se nemůže rozčilovat, že by potom moc zhubl(posiluje). První skoro 2 měsíce se odemne nechal živit - nepracoval. Poté, když měl peníze, tak mi nic nevrátil, a stále se nechal finančně vydržovat, dokonce nechal platit i za svého syna a nebylo mu to nijak trapné - po větší hádce si platíme každý sám, ale občas to stejně zkusí. Teď čekáme dítě. Děkuji moc za radu
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kateřino. Asi vám budu připadat příliš kategorická, což běžně ani nebývám, vždy zvažuji pro a proti, a pokud je aspon v polovině PRO, hledáme společně s klienty řešení, jak ta PRO posilovat.Ve vámi popsaném případě ale nevidím kromě těhotenství nic, co by mělo svědčit pro uchování vztahu. Bylo by dobré velmi rychle upravit poměry, domluvit podmínky ohledně jeho zodpovědnosti k otcovství, nejlépe s pomocí právníka, a pak, dokud je čas, vztah opustit a ukončit jej.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den.Budu ráda když mi poradíte.Před 7 a pul roku jsem se rozešla s přítelem se kterým jsem mela synka.podvádel mne a ja musela začít žít sama v podnájmu se synem.Poznala jsem kluka na internetu se kterým se ten vztah/nevztah táhne už 7 let a ja nevím zda ho příjmout nebo z nej odejít.Přítel je nejspíš spokojen a nestežuje si jenže ja jsem dost nespokojená.Na jednu stranu je skvele,že je porad semnou a važim si,že nechodí po hospodach a nepodvádí mne jenže po finanční stránce se stará jen o sebe a jen občas neco koupi.Když mu řeknu,že potrebuju neco pro syna rekne mi at si řeknu tatinkovi.V sexu máme velký problem,že ho potřebuje minimálne..sam od sebe přijde 1-2x za mesíc a neznám větu chci te,líbiš se mi.jinak mne porad hladí a říka mi krásne věci.Občas mi neco hezkeho koupi ale jako chlap se nepostara ani po finančne strance ani po sexualni.ale zas mne zahrnuje spousty lasky,radí mi co by jsem mela delat když mám problémi.řika mi,že si nespokojnost sama vytvarim v hlave. co dal?
sisanda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, sisando.  Sama nazýváte váš vtah jako vztah/nevztah. Přítel vás má rád, ale diriguje si věci podle sebe, není týmový hráč. V něčem oporu cítíte, v něčem vám schází. Pak je tady váš neuspokojivý intimní život. Byla by škoda ten vztah zahodit, ale měli byste víc mluvit o svých očekáváních od vztahu a najít řešení. Přítel je spokojený, vy jste v několika oblastech frustrovaná. Chce to si věci mezi vámi opravdu pojmenovat pravými jmény, a hledat konstruktivní řešení. Vše ale věcně, bez výčitek -)
nevyrovnaný vztah
Ahoj, zamilovala jsem se do gaye. Věděla jsem od začátku, že má přítele,ale před tím byl s holkama, tak jsem si dělala naději. Byl hrozně fajn, krásně se ke mě choval, denně mi několikrát psal. Jezdila jsem s nima na výlety, někdy jsme jeli i sami dva. Každé ráno jsme se budili krásným pozdravem, psal, že jsem hodná a ma mě rád. Nechtela jsem, aby svého přítele opustil, ale věděla jsem, že by ho pak podváděl. Pak jsem mu to rekla, že ho miluju, a tím jsem ho ztratila i jako kamaráda. Nejdriv delal jako ze nic, ale už se nechtel ani mc vídat, kdyz mi psal, tak uz to byl uplne nekdo jiny. Tak jsem to vzdala, mám v srdci díru, je to pul roku, ale pro me jakoby včera. Nevím co delat, trapim se, chci mu to vysvětlit, ale mám hrozný strach adi bych to nedala. Nevím proč to dělal, psal krásné věci, nosil kytky, věděl, že ho mám ráda. Pokusil se me asi dvakrat kontaktovat se slovy" že už jo adi nechci stejně vidět". Nezmohla jsem se ani na odpověď. Miluju ho, chtěla bych mu to vysvětlit. - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Milá Evo, ten vztah neměl šanci, od jeho přátelství jste si slibovala víc, než vám mohl nabídnout. Je pravda, že s vašimi city slušně hazardoval, i to pro vás může být důvod, abyste tuto kapitolu svého života uzavřela...
nevyrovnaný vztah
*3/3 Pokračování. Už to se mu nelíbilo.Nevěřil, že bych tam byla jen s nimi. Za ten večer si mě všiml kluk, který na mě koukal když jsem tancovala, byl přímo naproti mě, když jsem to zbystřila, usmála jsem se, to bylo ještě milé,ale on koukal stále a nakonec přišel, jestli s ním půjdu na drink, nebo tancovat, slušně jsem odmítla a šla jsem si sednout.Nějak dlouho jsem se s ním nezdržovala.Což přítel to vidí jinak, podle něj jsem vydávala flirtovací signály a tím jsem ho donutila přijít.Samozřejmě si myslí, že jsem tam s ním určitě něco měla.Dokonce začal vymýšlet sms pro mého tátu.aby napsal kdy jsme se vrátily domů.Protože nevěří, že jsem byla kolem 2.hodiny doma.....Samozřejmě to skončilo rozchodem.Bydlíme spolu v bytě, pracujeme ve stejné práci a já nevím co dělat.Nemůžu se jen tak zvednout a odejít.Mám povinnosti, rodinu mám uplně mimo město a ze dne na den v práci skončit také nemohu.Přátel tu moc nemám.Jsem z toho na dně, mám ho tak moc ráda,ale vím, že to nejde.Děkuji za názor.
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Ano, nejde to, jsem ráda, že to víte sama. Kláro, nemusíte utíkat z práce, ale odstěhujte se od přítele. Držím vám palce na budoucí harmoničtější a vyváženější vztah. Připravte se na to, že to nebude jednoduché, že se bude přítel omlouvat a slibovat změnu. Ale já bych tomu nevěřila. Nejúčinnější bude radikální chirurgický řez.
nevyrovnaný vztah
2/3 Pokračování. Takže když jsem se usmála na nějakého muže, už jsem ho automaticky viděla ve své posteli.Já o takových věcech nerada mluvím, obzvlášť když vím, jak všechno bere.Přitom já ho mám ráda, je to krásný člověk,holky se za ním stále otáčejí.Ale hledá neustále nějaký problém, co jsem udělala.To že mi sleduje email, telefon, facebook asi zmiňovat ani nemusím.Přehnaně mě hlídá, protože jsem mu prý hodněkrát neřekla pravdu a nemůže mi věřit.Na tomto svou chybu určitě nesu, neříkala jsem mu raději vše,aby to neobrátil v katastrofu,což se vždy stalo a stává.Vždycky to skončí sprostými nadávkami občas i fackováním se.Ikdyž mě opravdu uhodil jen jednou, za to mě polil vínem, schodil z postele atd....Víte mám ho ráda, ale dohání mě k šílenství, jsem mladá,ale vím co od života chci, byl to on a né někdo jiný.Naposledy to vyvrcholilo, když jsem jela pro maturitní vysvědčení a pak k tátovi.Měl narozeniny, já maturitu tak jsme to šli zapít i s jeho přítelkyní.Dále v pokračování * 3/3
Klára
PhDr. Jitka Douchová
To nevypadá vůbec prognosticky dobře, Kláro. Váš přítel je až patologický žárlivec. A  že už jste rezignovala na jeho lustraci vaší mailové pošty, mobilu ?To je špatné znamení pro vás oba. Existuje naše osobní soukromí, k nim patří kabelka, vaše pošta, váš mobil,...Zatím nekomentuji jeho agresivitu, neboli neschopnost ovládat absenci své vlastní sebedůvěry.
nevyrovnaný vztah
*Dobrý den,paní Doktorko, mám problém se svým přítelem. Jsme spolu přibližně rok a půl a z toho rok spolu bydlíme.Poznaly jsme se skrz mého bývalého partnera a jeho kamaráda.Jako kamarád byl úžasný člověk, chápající, naslouchající, chytrý a mnoho dalšího. Přede mnou neměl 3 roky vztah, prý ženám nevěřil a všechny ho zklamaly. já ho prý očarovala.Už na začátku mi říkal, že je složitá osobnost a že to sním nebude lehké.Brala jsem to asi dost na lehkou váhu.Mě je nyní 21 a jemu je 28.Už na začátku vztahu jsme měly problémy.Já byla zvyklá na plno kamarádů, celkově lidí kolem sebe.On byl však přesný opak.Ze začátku mi to nevadilo,zamilovaný člověk chce být jen s tím druhým,ale pak mě mé kamarádky chyběly, chyběl mi určitý pocit svobody, jemu se nelíbilo,abych někam chodila.Mým problémem bylo a asi do dnes zůstalo, že jsem od mužů ráda obdivovaná, chci se líbit,ale nehledám v tom hlubší záměr.To podle něj není možné, podle něj dělám vše cíleně,abych někoho ulovila.Více v pokračování. 1/2
KLára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kláro.Z toho, co píšete v první části vašeho dotazu, vybírám to, co mi přijde jako hodně důležité do dalších konsekvencí vašeho vztahu. Přítel neměl 3 roky vztah, protože jej předchozí ženy zklamaly, neměl k nim důvěru. Už to je zárodek k tomu, aby si vás přivlastnil - učarovala jste mu, chce vás mít jen pro sebe. A vaše potřeba svobody? Že jste ráda obdivovaná muži ? To je přirozenost, přeci byste se nechtěla líbit jen a jen svému příteli...Nemůžete být v kleci nesvobody, to by se vymstilo vašemu vztahu. Kvalitní poctivý a opravdový vztah je založen na vzájemné důvěře... Jdu číst dál.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,přítel je o 9 let mladší,jsme spolu 7 let,během této doby se se mnou každé 3 měsice dokázal pohádat kvůli každé maličkosti,odmítal rozhovor,blokoval můj mobil,tak dlouho,dokud jsem nepřiznala,že měl pravdu a neodprosila ho pomalu na kolenou.Přesto,když jsem chtěla vztah ukončit,tak nechtěl.Bydlet se mnou taky neměl nikdy zájem,když jsem to navrhla,odmítal to se slovy,že se cítí lepší sám.Přímo nikdy na otázky se se týká budoucnosti nikdy neodpoví,říká,že to nemám řešit.Jeho rodinu neznám,protože jeho rodiče s tímto vztahem nesouhlasili,tak mám pocit,že to před nimi tají.I když se od nich odstěhoval,denně si s nimi volá,pravidelně chodí na obědy,se vším pomáhá okamžitě.Pokud jsem něco potřebovala já,musela jsem čekat až bude mít náladu a chuť mne pomoct.Pokud to bylo v období kdy byl uražený,absolutně mě ignoroval a nezajímalo ho,co se mi stalo.Vypadá to asi směšně až si to budete číst,ale já ho měla opravdu ráda,nedokázala ho opustit,vracela se k němu.děkuji za odpověď
Emma
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Emmo.  Váš vztah je hodně komplikovaný - věkový rozdíl, absence vývoje vztahu, vzájemné neporozumění a neschopnost konstruktivně je řešit se snahou o opak - porozumění, fakt, že vás po dobu 7 let před rodinou tají, vaše závislost na něm,...,mohla bych pokračovat ve výčtu problémů, ale bylo by dobré se spíš zaměřit na to, co vám oběma ve vztahu funguje dobře, a proč stojí za, bojovat o něj, neboli spolu něco začít měnit. Jinak budete neustále ve slepé uličce, která vás stejně jednou rozdělí. Návštěva u partnerského psychologa by rozhodně nebyla od věci...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko,
je mi 40 let a zjistila jsem, že jsem těhotná (pro mě by to bylo 1. dítě). S přítelem jsme rok a půl, ale z mé strany je to bohužel "nemastné, neslané". Místo toho, abych létala v oblacích, neustále zvažuji, jestli to má smysl (bohužel od začátku). Mám přítele ráda, vážím si ho, ale nemiluji ho. Dítě chci, přítel také (již jedno má a nežije s ním, s předchozí partnerkou se rozešel). Nechci ho ranit, ale přemýšlím co ublíží víc, jemu/mě/dítěti, zda se rozejít či zůstat. Několikrát jsme se proto rozešli (z mé strany), ale chtěla jsem tomu vždy dát další šanci. Po návratu jsem byla vždy chvíli nadšená, ale pak se to vrátilo, cítila jsem se s ním bez energie (máme jiný smysl pro humor, nejsme na stejné vlně v komunikaci, o to je to obtížnější). Vím, že jsem to měla rozetnout již dříve. Nechci mu ublížit, ani dítěti (pokud vše s ním dopadne dobře), ale také zůstat ve vztahu bez lásky, který mne ubíjí.
Děkuji.
- otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Tady hodně záleží na vašich prioritách v životě. Pokud byste dítě opravdu moc chtěla, za každou cenu, pak se musíte smířit s tím, že budete svobodná matka, bez možnosti pomoci. Vztah, jaký popisujete, by vás ubíjel, a těžko byste mohla být šťastná.Šťastné by v budoucnu nebylo ani vaše dítě, zažilo by zapšklý vztah svých rodičů, bez lásky. Druhou variantou je, že byste spolu k sobě začali hledat novou cestu, jako partneři. Ale hledání blízkého partnerství kvůli dítěti bývá dost kostrbaté. Takže - rozhodnutí je jen a jen na vás. Dítě? Proč? Rozchod a interrupce? Proč?...Přeji vám, ať se rozhodnete dobře, a až to uděláte, už se nevracejte zpět do modu "co by, kdyby"
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat co by jste dělala na mém místě popřípadě co má dělat já.
Mám s partnerem problém, jsem různé povahy. Ráda se občas ( jednou do měsíce nebo dvou měsících) chodím bavit na diskotéky, ale mému příteli to strašně vadí. On je typ, který je uzavřený a má fobii z lidí. Nechci toho po něm moc. Nechce mě pochopit, že se potřebuji někdy odreagovat. Prosím poraďte
Valerie
PhDr. Jitka Douchová
Valerie, pokud se máte opravdu rádi a váš vztah stojí na pevných základech, pak musí každý z vás respektovat své odlišnosti a odlišné zájmy. Vaše potřeba zábavy na diskotéce je OK, jestliže přítel trpí sociální fobií, nechodí s vámi, ale musí vám dopřát to, co těší vás. Partnerství není pevně uzamčená klec, každý z vás je jak za sebe, tak za vaše společné MY. Nic si ani neprosazujte, prostě je to vaše přirozenost, vyrazit za zábavou bez něj :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 22let, student VŠ. Po roce s příelkyní nám to přestalo ve vztahu fungovat, je to muje druhá životní partnerka po několika letém předchozím vztahu. Nevidím v našem vztahu perspektivu a snažím se ho ukončit, pokaždé když něco takového zmíním propukne v pláč a začne se sebepoškozovat, trhat vlasy, drápat obličej, nevím co mám dělat, po tomhle martiriu pak přijde naprosto zničená a já otočím, protože nechci aby udělala znovu něco takového. Takto to ve vztahu funguje už 2 měsíce. Nevidím východisko a začínám mít k partnerce averzi, někdy se k ní zachovám nebo jí řeknu věc co mě pak až zamrazí na zádech. Nevím jak dál. Mám strach, aby si něco neudělala ale být ve vztahu kde někoho nesnáším a chovám se k němu jako hulvát mě silně deprimuje a nemám ze sebe dobrý pocit jako člověk.
Martin
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martine. Nevím, co vás k sobě přitahovalo na začátku, ale to by bylo asi dobré zmínit na konci vztahu, který si přejete. Ve vztahu nemůžete zůstávat, pokud by to mělo být pod vlivem nátlaku, citového vydírání. Tím byste váš vztah devalvovali oba dva. Rozchod udělejte radikálním chirurgickým řezem. Rozloučení, zbilancování toho hezkého, argumentace o nutnosti rozchodu. Ať je to čisté. Ale jinak se opravdu rozlučte a ze vztahu odejděte. Čistý štít si zachováte tím, co jsem napsala :-)
nevyrovnaný vztah
Dobry den,mám pritele o 12 let mladšího,usilovne mi stále nadbihal vsemoznymi skutky,az jsem nakonec podlehla.Vypadam mladsi nez na svůj vek a pritel vypada starsi nez je.Zijeme spolu jiz 3,5 roku a 1,5 roku spolu nemame sex,jinak spolu vychazime ,pritel mi pomaha i financne,ma v oblibe i mou rodinu.Kazdy mame svůj pokoj,byl to muj napad,z duvodu,ze strasne chrápe. Zpocatku jsem se snažila,ale prosil me, at se nezlobim,ze je stále ve stresu,rozjel si firmu a venuje tomu skoro veskery cas .Nechapu proc se mnou stále ještě je,pripadam si jak jeho sestra,dela jako by bylo vse v poradku,kockujeme se,ale nakonec z toho nic neni
SARKA
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, SARKO. Jako psychoterapeut se musím spíš zeptat já vás, respektive vám nabídnout základní otázku, která se týká vás samotné. PROČ s ním jste VY? Co vám ten vztah dává, co nabízí do budoucna? Zkuste si na to odpovědět, a podle toho se zařiďte :-)...
nevyrovnaný vztah
Pro Naivku: UTÍKEJTE!!! Naivko, čekáte miminko, opravdu chcete, aby Váš chlapeček v tomhle vyrůstal? Že maminku je možné zmlátit a ona vše odpustí? Jak se bude k ženám jednou chovat on? Váš "partner" už má holčičku ve "své péči" - v překladu ji strčil k babičce. Opravdu si myslíte, že když se už na jedno své dítě vykašlal, o druhé se bude vzorně starat? Naivko, přestaňte do tohoto člověka promítat své představy, jaké by to bylo kdyby... a vemte nohy na ramena. Feťákům nepomůže nic jiného, než že si hrábnou na opravdové dno, a dokud mu budete dělat zázemí, nikdy nedospěje k vyléčení, nebude totiž muset. A pak na tom dně s ním budete i Vy a Váš chlapeček. Utečte. - otázka upravena poradcem
Ane
PhDr. Jitka Douchová
Ane ,moc vám děkuji, tajně jsem doufala, že dotaz "Naivky" nezůstane bez odezvy. Takže posílám :-)
nevyrovnaný vztah
4.část až bude mít hotový pokojíček, zatím bydlí u babičky. Byla jsem i odhodlaná a ochotná se postarat o ní. Teď prostě nevím, jestli mu dát ještě další šanci, už jsem mu odpustila strašně moc, dokonce mi byl na začátku nevěrný. A je pravda, že věřit mu moc nedokážu po tom co mě už tolikrát zklamal. Hrozně moc jsem mu chtěla pomoct, protože je to strašně šikovný a srdečný člověk, ale jakmile do toho vstoup ta droga, tak je z něj psychopat. Vždycky jsem mu dala další šanci jen když přestane. Teď prosí, brečí, vydírá a já zase začínám uvažovat že tomu podlehnu, půjde na terapii a bude čistej. Jinak nevím jak to finančně zvádnu, když nedokončí ten dům a nepomůže mi s penězma na dítě. Samozřejmě mám strach, že se vše bude opakovat a vím, že bych tím svoje dítě ohrozila. Včera jsem dokonce spadla na zem, možná ne úplně jeho vinou, ale spadla. Rodině jsem zatím nic neřekla, ty ho i tak nemají moc rádi. Prosím o radu, i když tuším jaká bude. Děkuji
Naivka
PhDr. Jitka Douchová
Tušíte tedy dobře.Myslete na sebe a vaše dítě, jeho bych nechala jeho osudu.A to bydlení se jistě vyřeší, ještě by tak scházelo, že byste se dostala s miminkem do dluhové pasti. Chcete takový život? Vždyť ho máte před sebou...
nevyrovnaný vztah
3.část - žačal to tu ničit, co udělal, že to dělal on, že to zaplatil a jí ho za to ani nepochválila, snažila jsem se mu v tom zabránit, ale nešlo to. Naštěstí nezničil nic tak důležitého a snad to půjde opravit. Každopádně jsem byla ráda když odjel, ale děsia se toho co bude dál. Naštěstí zpátky už nepřijel, ale zača mi psát sms, jak je mu mizerně, že to zase posral, atd. Prosil mě ať mu dám ještě šanci, že bude v pohodě. Ještě jsem zapomněla dodat že má jít na půl roku do vězení, kvůli řadě malých prohřešků z minulosti a řízení v zákazu. Byla jsem odhodlaná na něj počkat i za ním do toho vězení chodit na návštěvy, ale po tom co tu zase předvádí to asi není dobrý nápad. Řekl mi ať mu dám ještě šanci, nebo se ufetuje, že je sám špatnej z toho že má jít do vězení, teď když čekáme rodinu, začalo se mu dařit v práci a podařilo se mu nebrat drogy a žít normální život, ale že pod tíhou vědomí že bude sedět zase začal. Má ještě v péči 11letou dceru, která se těší až půjde k nám.
Naivka
PhDr. Jitka Douchová
Řekla bych, že jste si přiřadila dobrou přezdívku - tím snad říkám vše... Pokud on pořád hraje na vaše city, a vy nakonec uvěříte, jste v pasti. Měla byste se z té pasti vysvobodit tím, že vše definitivně ukončíte. Ale to je samozřejmě jen můj názor, vy to můžete cítit úplně jinak.
nevyrovnaný vztah
2 část - ať s ním zůstanu, že mě má rád atd. Čekáme kluka a on se na něj moc těší. Jenomže situace se za nedlouho opakovala, vlastně se se mnou za poslední měsíc už rozcházel třikrát. Když jsem zjistila že jel pro dogy a našla ho dřív než si je dal, prosila ho ať to nedělá, že zase všechn zničí, stejně to udělal. A poslední 2 týdny to už prostě vůbec není on, bere čím dál častěji. Já pořád brečím a čekám až to skončí. Zjistili mi těhotenskou cukrovku, tak bych se tím pádem neměla stresovat o to víc, navíc v takhle vypjatých situacích, kdy třeba odejde, nic neřekne a vypne si telefon, nedokážu nekouřit, takže tomu malému ještě ubližuju kouřem a strašně si to vyčítám. On dělá stavební práce a staví i náš dům, kde už bydlíme, ale není dokončený. Všechny úvěry jsou na mě, nevím jak je budu platit až budu mít jen rodičovský příspěvek, ani nevím jak vše dokážu dokončit bez něj. Včera se opět situace vyhrotila a já se s ním rozešla, dal mi několik facek, mám modřiny na rukách, začal všechno
Naivka
PhDr. Jitka Douchová
Hmm,pak tedy opravdu nevím, co vám říct. Partner podstoupil již několikrát speciální léčbu, přesto je tam setrvalá recidiva. Moc nechápu, jak jste mohla kývnout na to, veškeré úvěry jdou na vás - on je nespolehlivý, vy čekáte dítě...Jste jakoby v kleštích, kdy nemůžete nic dělat a on má nad vámi svým způsobem moc tím, že staví dům, a vy jste na něm závislá? Vždy se dá všechno řešit. Dům můžete např. prodat. Jdu dál.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem ve 26tt. S přítelem ani ne rok, je to recividista závislý na drogách. Již několikrát jsem se s ním rozešla a vrátila se pod podmínkou že podstoupí terapii a přestane. Podstoupil již několik speciálních terapií a asi 4 měsíce byl ok, snažil se, hodně pracoval a maximáně si dal 1-2 piva večer po práci. Jednou se opil, nepohodli jsme se a začal mi nadávat, chtěl se rozejít atd. byl agresivní, ne vůči mě, rozbil mobil a prokopl dveře od auta. Pak se omlouval atd. Opět jsem mu odpustila. Poslední měsíc se jeho výlevy začaly stupňovat až jsem nakonec zjistila že opět fetuje. Nejdřív se se mnou chtěl rozejít kvůli tomu že jsem měla podezření, že si zase dal. Vyčítal mi že mu to připomínám atd. Přitom na mě řval, nadával mi, urážel a byl sprostý. Chtěl se odstěhovat, tak jsem mu sbalila věci ať teda jde když se ke mě takhe chová. Dokonce mi dal facku a chytil mě za pusu tak že mi riztrhl ret až mi začala téct krev. Nakonec začal brečet, ať s ním zůstanu - Pokračování dále
Naivka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Naivko. Než budu reagovat, přejdu na další části vašeho vyprávění.Ale jen na začátek - recidivista závislý na drogách, se sklony k agresi, psychicky labilní?  Jste si jistá, že opravdu víte, jakou má pro vás v životě hodnotu? Že stojí za to bojovat za váš vztah? Chvíli je agresivní, pak se zase omlouvá, rozpláče.  Je emočně nestabilní osobnost, z mého pohledu je rizikový, ale nechci nikoho paušálně posuzovat, leckdo se samozřejmě může v průběhu života změnit.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,prosím o váš pohled. Manželje středoškolák a mě si vzal už s hotovou VŚ. Mezi lidmi s VŠ se i pohybuje, tak jsemto nevnímala jako problém. Nicméně mě na MD dostal do pocitu skoro jako by studu za to, že jsem studium absolvovala. Dala jsem se pak dohromady, našla si práci, v níž se dá uplatnit moje kvalifikace. Nějak to vzal, byl rád za peníze do rodiny. Máme spolu tři děti a ty se na dráhu studia chystají, já jsem nucena si dodělat ještě další školu. A to asi bude i kámen úrazu - manžel to špatně snáší, sice sám je ve své práci úspěšný,ale je mu to málo. Nejhorší je, že to neřekne (všechno nějak dedukuju, mnohdy po dlouhé době a možná nepřesně). Na přímý dotaz buď vybuchne nebo ho schová za nějaké klišé. U jedné dcery teď začal zakazovat její obor - že na něj nesmí a že musí jít na jiný. - že prý ji na tom jí vybraném nebude živit. Jsem z toho zoufalá, celou dobu jsemto nějak držela, nikdy neřekla, že je něco míň. Teď si chtěl dodělat po vzoru svých kamarádů nějakou nástavbu, ale zjistil, že jako středoškolák nemůže. A situace se zhoršila - vůbec nevím, co dělat. Děkuji
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lindo. Moc tomu nerozumím - nemám pocit, že by v životě výrazně určovala jeho úspěch úroveň dosaženého vzdělání.Je to hlavně o našich schopnostech. Ale jestli je to v rámci vašeho vztahu problém, pak je to třeba řešit - ale s tím, že si najdete s manželem jiná kritéria, než jestli má jeden z vás VŠ diplom, a druhý vysvědčení z maturity. Řekla bych, že problém mezi vámi dvěma bude mít hlubší základ, bylo by užitečné, začít pracovat s partnerským psychologem :-)
nevyrovnaný vztah
pokračování: a tak nevím. Je to blbina? Je to v rámci jeho celé osobnosti malichernost, kterou bych měla tolerovat? To by byl asi u mě běh na dlouhou trať. Nevím, jak se mám k tomu postavit. Manžel o všem ví, ale nemám ho pořád napomínat o kouření a ptát se na to a on prý určitě přestane, jen neví kdy, termín začátku odvykání mi nechce říct, podle všeho se mu jeho situace lítí - v práci si svobodně může dát, doma to zřejmě nějak vydrží. Došla jsem ve svých myšlenkách už i k rozvodu, ale je to extrémní řešení, které mě napadá jen proto, že nevím, jak to jinak řešit. Jsem strašně zklamaná. Takhle jsem si to naše soužití nepředstavovala... Jak se zbavit vnitřního rozporu? Co můžu udělat, abych se vnitřně cítila lépe? Abych při pohledu na něj nemyslela jen na kouření a tím si ho nezošklivovala? Lehké to nebude, že? děkuji Vám za odpověď.
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Ivano. mám pocit, že za tím kouřením bude něco jiného, co vás ve vztahu trápí. Manžel toho nabízí hodně   potřebuje si zapálit ve stresu, před vámi to bere jako tabu. Dobře, brala jste si  jej jako vyléčeného kuřáka, nyní je to jinak. Ale je toto pro vás opravdu zásadní problém, vedoucí k úvahám o rozvodu? Manžel nehraje automaty, nehrozí, že přijdete o jeho příjmy díky hazardu, nepije, nechodí domů opilý - což bych také vnímala jako velký problém do vztahu. Nezvládl úplně nekouřit. Vy zvládáte úplně všechno na jedničku? Promiňte, třeba vám připadám drzá, ale prostě mám pocit, že každý z nás má nějaké chyby a své slabosti, ale vy byste měla vidět hlavně manželovy přednosti. Zkuste si sama pro sebe odpovědět, v čem je pro vás největší problém :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, manžela (42let) jsem poznala jako vyléčeného nekuřáka a byla jsem na něj pyšná. Před 3 měs. jsem ho náhodou navštívila v jeho práci a přistihla ho s cigaretou.Podle jeho slov kouří už 3/4 roku,ale ne moc, prostě to potřebuje,když je v práci stres a je to kuřácké prostředí.Já ho i docela chápu, ale neumím se s tím vyrovnat. Když ho vidím, tak si říkám, kolik jich dnes měl, jestli teď, když je nervózní, tak by mu pomohlo, kdyby si zakouřil, jak to vydrží o dovolené, atd. Jeho postoj je, že o co jako jde, když bude kouřit jen v práci. Ale mně jde o celkový princip.Nemám ráda kouření, nechci, aby k tomu měl manžel pozitivní vztah, aby to netoleroval u dětí. Mám dny, kdy si říkám, no a co a dny, kdy bych se s ním nejraději nebavila, jak mě to vnitřně deptá.Jsou dny, kdy ho fyzicky odmítám, ale pak mám pocit, že se vzdalujeme a chci pracovat na vztahu a intimno je v pořádku (i když když citím kouř při libání, tak se zase sebe ptám, kolik jich vykouřil a zda-li pak někdy přestne?)
ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, ivano. Co říct? Pokud byl někdo v minulosti na nikotinu závislý, je svým způsobem celoživotní kuřák, byť třeba celý další život již jen pasivní. Ale nebezpečí nějakého spouštěče tam je. Zkuste být vůči manželovi tolerantní a respektovat to. Jakékolli mračení nebo zákazy neplatí, vede to jen k aktivitám tzv. "za školou", neboli, bude to tajit, ale to je pod vaši i jeho důstojnost...:-) Manželovy kvality jsou přeci jinde.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, obracím se pro radu. Co nejvic podle vás zabírá na hysterického partnera. Třeba celé dopoledne leži uraženě v posteli. Na dovolené je i dva dny na pokoji na hotelu, protože ho prý něco bolí. Je jakoby ublížený, čte si o tom knížky a pak to chodí vyčítat. Ještě na nás začal často křičet a myslím, že se začal nenápadně mstít (schválně něco neudělá, zalže, že to bylo jinak, zkomplikuje situaci). Naučila jsem se toho nevšímat a věci vyřešit sama. Ale se mi zdá, že když on nedosáhne svého, tak to příště zesílí. Když s ním mluvím a třeba dokážu, že lhal, stejně to zapře anebo se nějak vymluví na mě a příště si dá větší pozor, abych na to nepřišla. Když se pohádáme, tak on za chvíli je v pohodě, já zničená a on jakoby nic řekne, podívej, kdo tady dělá ty rozbroje, kdo se tady hádá. Odejít zatím nechci, chtěla bych to nějak zlepšit, ale nevím jak. To nevšímat si ho mi docela fungovalo, ale v poslední době si začal dovolovat víc a víc. Psycholog mi radil udělat hranice, jenže to se zase vztekal a schválně je porušoval. Když jsem mu jednou řekla, že skončím, uraženě odešel a začal dělat naschvály - doma už neudělal vůbec nic, nedával mi peníze na domácnost, všude před známými říkal, jaký je chudák a jak já hrozná. Když nemá tyhle svoje chvíle, tak je docela fajn, podnikáme spoustu věcí, máme společné přátele. Už i proto bych to spíš ráda vyřešila než ukončila.Ještě jedna věc, u psychologa jsme jednou byli, on se tam přetvařoval a od té doby nikam nechce. Děkuji Vám.
Hana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hano. Neporadila bych vám nic jiného, než váš psycholog. Jestliže vnímáte přítele jako problematického histriona, ale chcete s ním být ve vztahu dále, musíte ho v rámci hranic vychovat. Ignorace jeho truců mu musí vzít vítr z plachet - když nevidí pozitivní účinky, musí s tím přestat. A nebo to stupňovat, jako je to ve vašem případě. On vámi manipuluje, snaží se ve vás vyvolávat pocity viny za něco, co vy tak vůbec nevnímáte. Někde má jeho chování v rámci dětství prvopočátek, neumí v zájmu své záchrany používat jiný model, ale bude se to muset naučit, pokud chce být ve vztahu s vámi, nebo s kýmkoliv jiným. Takhle daleko v partnerském životě nedojde. Uvědomte si, že je vevnitř někde něčím zraněný, chová se de facto jako dítě, které na sebe poutá pozornost rodiče. Jestli byste partnera chtěla do života, bude muset na sobě hodně zapracovat. Individuální terapie by pro něj byla značka ideál.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chodím s klukem 6 měsíců má 19 let SŠ a já mám 17 SŠ, už půl roku se scházíme jen pravidelně v pondělí a čtvrtek jinak prý má dlouhou školu a sportuje. Schůzky probíhají u mě doma, jinak spolu nikam nechodíme. Když jsem mu navrhla, aby jsem se sešli třeba v sobotu nebo neděli tak mi tvrdí, že ho otec nepustí ven. Bydlí na sídlišti. Ta pravidelnost mi strašně vadí, nevím jak dále.
Novotná
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Ani já nevím, jak dále. Měli byste spolu mluvit o tom, co kdo chcete od vztahu. Že vás pravidelnost - tedy nutně stereotyp - nebaví, je srozumitelné. Zvlášť ve věku vás obou by to mělo být pestré a dynamické. Proč to tak nemáte, netuším...
nevyrovnaný vztah
Dobry den, jsme s partnerem 13 let, deti nemame, je nam obema 37 let.Myslim, ze mame velky problem v komnunikaci, ktery partner nechce priznat. Chtela jsem se zeptat na vas nazor. Od sameho zacatku naseho vztahu me vadi zpusob, jakym se mnou jedna. Jeho zpusob mluveni se mnou,ton, jakym se mnou mluvi, napominani, apod. Neni to kritizovani, s tim uz prestal, ale napominani, ze si mam vzit cepici (i kdyz sama nechci), jit na svou stranu chodniku, ...Me tyhle veci strasne vadi, vzdycky mu rikam, ze jsem dospely clovek a nesu za sve rozhodnuti zodpovednost. Musim uvest, ze se tohle nedeje vzdy, ale pokud ano, hodne mi to vadi. vzdycku mu rikam, ze nejsem jeho decko a on neni muj otec.Uvedu priklad, v obchode jsme so podavali lahev s pitim, ktera se rozbila, vina na obou stranach a on mi rekl, at si jdu sednou do auta,...jak malemu decku. Pokud mi neco rika a ja si hned nevzpomenu na misto nebo situaci, o ktere mluvi, nastve se. Vadi mi styl jeho mluveni a jednani se mnou. Co si o tom myslite?
Dita
PhDr. Jitka Douchová
Milá Dito, dobrý den. Myslím si o tom to samé, co vy. Chová se k vám mentorsky, jako otec k dítěti. Cílem partnerského vztahu je dospělá symetrie mezi oběma. Ale je vidět, že přeci jen úspěchů dosahujete - kritika z jeho strany již ustala, teď se jedná o napomínání, ale už ne vždy, jen občas. Důležité je, co s tím dál, jak to změnit. Ale na to bych vás dva musela vidět, cítit, jak spolu komunikujete, co vyvolává v příteli mentorskou potřebu. Možná se v duchu vraťte i do jeho dětství, co zažíval doma od otce, jak moc byl ceněný a chválený - tady by mohl být zakopaný pes také. Víc nedokážu říct, ale kdybyste chtěli, můžete se objednat u mne na párové sezení. Informace naleznete na www.jitkadouchova.cz
nevyrovnaný vztah
Muž má navíc hromadu pravidel, kterými se musím řídit. Např. teď začal vstávat kvůli nové práci v 6 ráno a rozhodl se, že já i roční syn budeme vstávat s ním. Budí nás, abysme měli společné biorytmy jako rodina. To, že synovi rostou zuby a často jsme v noci 8x-10x vzhůru, je mu jedno. Jsem přeci doma (bez ohledu na to, že, pracuji), takže mám pohodu. Dosud jsem vstávala dřív já a musela jsem být velice opartná, aby jsme muže nezvbudili, to vždycky průšvih. Nikdy mi neřekne, že mi to sluší, že se mu líbí něco, co jsem udělala... nikdy! Vždy jen kritizuje. Dokážu se povznést nad těmito konkrétními projevy, ale velice mě zraňuje ten despekt vůči mě, který z jeho chování cítím. Chybí mi projevy lásky, přijetí. Možná bych vidět to důležité - že si mě vzal a má se mnou dítě, byť to neplánoval... ale v každodenním životě je těžké mít tento odstup. Budu Vám vděčná za jakýkoliv vhled či radu. Myslíte, že jsou mé potřeby (uznání, respekt) normální i v partnerském vztahu dospělých lidí? Děkuji!
Lada, 2. část
PhDr. Jitka Douchová
Lado, vaše poslední otázka mně vyrazila dech. Respekt a uznání jsou jedním ze základních stavebních kamenů rovnocenného partnerského vztahu. Pokud tam není, jste používána. Podle vašeho popisu jste z mého úhlu pohledu partnerského psychologa obětí psychického teroru, Ale vy k tomu dáváte manželovi prostor a on má zelenou. Jste mu vděčná za to, že s vámi má dítě, i když je již nechtěl. Chová se k vám s despektem, bez jediného slova uznání, a vy přesto, s hlavou shrbenou, děláte služku. On by neměl být celý šťastný z toho, že má výrazně mladší ženu??? Potřebovala byste začít chodit na individuální psychoterapii, abyste si mohla uvědomit, KDO JSTE, co je na vás pozitivní a uměla se ocenit sama. Když se to naučíte, budete vyzařovat něco úplně jiného, než nyní, budou si vás vážit ostatní. Držím moc palce!
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Manžel si vůbec neváží mě ani mojí práce. Vidí mě jako neschopného nešiku, ať dělám co dělám,vždy mě jen negativní ohodnotí a zkritizuje. Obecně je konzervativní a jakákoliv změna je pro něj téměř nemyslitelná, ale já nevím, jestli se chci, v roli někoho takto bezceného, obětovat pro dobro rodiny a jestli to vůbec nějaké dobro přináší. Jsem na rodičovské s malým synem, do toho pracuji téměř na poloviční úvazek, hlídání nemám, doma máme perfektně uklizeno, několik teplých jídel denně.... starám se o syna i o domácnost sama.... Jenže veškeré peníze, které vydělám jdou jen do jídla a základních potřeb rodiny, veškerá moje práce je vidět, spíš, když ji náhodou neudělám. Dělám i hodně trvdé spíš chlapské práce, ale muž má stejně pocit, že je na vše sám a často mě nazývá nešikou, příživníkem, někdy i psychopatem (protože toužím po jeho respektu a on to považuje za nenaplněnou potřebu z dětství). Muž je o 15 let starší. Nemáte nějaký typ, co by mi mohlo v mé pozici pomoci? Děkuji!
Lada
PhDr. Jitka Douchová
"Já nevím, jestli se chci v roli někoho takto bezcenného obětovat pro dobro rodiny". To je důležitá věta, Lado, dobrý den. Nechtějte to, dělejte to, co chcete vy, nemyslíte? Děláte dle svého maximum, několik teplých jídel denně je snad až výkon opravdu přespříliš maximalistický, přesto se vám nedostává žádného ocenění. Možná manžel svým způsobem pravdu v tom, že si v sobě nesete věci z dětství, ať již se jedná o vztah s otcem, nebo s matkou, nebo s oběma rodiči. Každopádně jste si vzala muže, který vám v lecčems otce připomíná, vy si skrze něj potřebujete nalézt to, čeho se vám nedostávalo. On to ale neumí a opakuje se model z vašeho dětství. Ale jste to vy, která je perfekcionalista, a zbytečně - jak se ukazuje, ocenění se nedočkáte. Jestliže vás váš muž nazývá psychopatem, to už je hodně přes čáru, nemyslíte? Co by vám mohlo pomoct ve vaší situaci? Práce na sobě samé, na svém vnitřku, své psychice. Věci, dělané perfektně navenek, nejsou tak důležité, jako to, co si začnete čistit v sobě tak, aby výsledkem bylo vaše narovnané lidské a ženské sebevědomí. Čeká na mne vaše pokračování, jdu na ně :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 21 let, přítelkyni 19. S přítelkyní budeme spolu 10 měsíců, ale známe se již 3 roky. Přítelkyně má poměrně pozitivní vztah k alkoholu. Její otec pije každý den. Její rodiče jsou rozvedení, takže otec bydlí jinde než ona. Přítelkyně chce poměrně často pít, ale já ne. Už jsem si o tom s ní promluvil, že nechci abychom často pili. Já chci pít alkohol jen pouze výjimečně, ale ona by chtěla pít pomalu každý týden, chodit na pivo atd. Nedávno jsme šli na pivo. Říkala tak 1-2 a půjdem. Předtím se ještě stavila u táty a tam si dala 1 malé pivo. Šli jsme . Chtěl jsem si dát Kofolu. Ona že půjdeme teda jdeme domů. Nakonec jsem si tedy s ní pivo dal. Přišel náš znamý a říkal, že jde ještě za kamarádem do jiné hospody a přítelkyně se hned zeptala, jestli můžeme jít taky. Tohle mi udělala už několikrát, že jsme šli domů a ona už to domlouvala dál kam pokračovat. Mluvil jsem s ní o tom, ale dělá to dál. Navíc po alkoholu je hodně citlivá a nedělá jí to dobře na psychiku.
Michal
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Michale. Nebudu vyhodnocovat tolik to, co je ve společenském pití "běžná míra", jako spíš to, že jste v tomto ohledu velmi rozdílní lidé a vy jste na to přecitlivělý. Pít alkohol jen vyjímečně není úplný standard, je to spíš již určitý extrém, ale máte na to naprosté právo. Jen nemůžete přesvědčovat přítelkyni k tomu, aby v tom s vámi držela basu, když má jednou za týden chuť si zajít na pivo. Prostě jste jiní a měli byste se v té jinakosti oba respektovat. Tj. že přítelkyni nebude vadit, když si budete dávat v hospodě kofolu, a vám, když si dá v hospodě pivo. Důležité je, jestli nebývá opilá. Vy říkáte, že bývá citlivá a nedělá jí to dobře na psychiku. To ale takto cítíte vy, protože jste na alkohol citlivý. Nevím, co k tomu víc dodat :-)
nevyrovnaný vztah
ČÁST 4. Jsou dny kdy je pozorný, milý a je nám krásně. Pak jsou ale dny kdy mi toho dost vyčítá a já si pokládám otázku, zda by si neměl najít někoho jiného někoho kdo bude pořád akční, bude mít pořád chuť na sex a bude mít dokonalou postavu. "Dny vyčítání" se cítím strašně a neumím najít způsob jak z toho ven, jak to vyřešit. Přítele opustit nechci, poprvé jsem zamilovaná, umím si s ním představit budoucnost, což se mi nikdy předtím nestalo. Nedokážu si představit, že bych měla být s někým jiným, ale zároveň mám pocit, že se občas dusím… Můžete mi prosím poradit jak to zkusit vyřešit abychom fungovali jako na začátku vztahu ? - otázka upravena poradcem
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Lindo, nemůžete fungovat jako na začátku vztahu. Zamilovanost a touha se přetransformovaly někam dál, jinam. Ale každý z vás je nespokojený z něčeho jiného, neprotínáte se. Měli byste se snažit hlavně o průsečíky v tom, co vás oba dva spolu zajímá a baví, a to rozvíjet. Přitom, respektive po tom, můžete mít na sebe oba i větší chuť. Vám dvěma schází spontaneita, vy se již dopředu bojíte, kdy zase dostanete ránu do týla - neboli nějakou výčitku, on ale možná také - to si uvědomte - a pak se točíte v nějaké smyčce, která se těžko rozuzlovává. Dny vyčítání s úsměvem zastavte, neberte si to osobně. Můžou za to nejspíš přítelovy nálady, není úplně stabilní. Ale - na druhou stranu - kdo jsme stoprocentně stabilní?. Přítel by měl vědět, že už se občas dusíte, abyste spolu zastavili stav vzájemného ubližování si. Co zajít spolu k partnerskému psychologovi? :-)
nevyrovnaný vztah
ČÁST 3.
Neustále mi vyčítá, že s ním nespím a že si to bude muset vyřešit po svém. Nevím proč nemám chuť na sex, většinou se k tomu musím nutit, aby mě nikde nepodváděl. Na začátku našeho vztahu byl sex skvělý, dokonce nejlepší jaký jsem kdy měla. Nevím co se stalo nebo změnilo, že se většinou k sexu s ním musím nutit. Když dojde k mluvení o sexu vetšinou to končí hádkou, já brečím, on je naštvaný, že s ním nespím. Ne vždy ale odmítnu já, jednu dobu jsem se to snažila vrátit do starých kolejí a zkoušela to na něj častěji. On odmítl, řekla jsem že nevadí a dál bylo všechno v pořádku. Když ale odmítnu já, s tím, že jsem třeba unavená opět mi vyčítá, že s ním nespím a já se pak cítím strašně a většinou se mi dost špatně usíná.
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Ještě stále nevím, co na to říct a jak reagovat, proto přecházím na vaši poslední část :-)
nevyrovnaný vztah
ČÁST 2. Dále má problém když třeba někam jedu s prací. Nechce mě pouštět, má narážky ohledně nevěry, po návratu zpět bývá den, dva uražený. Já jsem tolerantní když jde do hospody, s chlapama na ryby. To samé očekávám od něj, ale bohužel je to jinak. Sice to není že bych nikam nemohla, ale pak následují výčitky a narážky…Ale náš největší náš problém je sex. Je velmi náruživý, ale já s tím mám poslední polovinu našeho vtztahu problém. Vyžaduje v sexu věci, které mi nejsou vždy příjemné. Jsem ochotná na ně přistoupit kvůli němu, ale jen občas. Takže většinou když řeknu, že dnes ne, tak se urazí a sex utne, otočí se zády a uraženě vzdychá. Když se ho zeptám proč to tak vyžaduje, odpoví, že jinak je sex pořád stejný. Poslední dobou už ani sex nezačíná spontálně – líbáním, hlazením, ale prostě se mne zeptá : tak co dneska, bude sex?
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Aha, jdu dál...
nevyrovnaný vztah
ČÁST 1. Dobrý den, chtěla bych poradit ohledně vztahu s přítelem. Je mi 23 let, studuji a pracuji na částečný úvazek, příteli je 30 let. Jsme spolu něco přes dva roky, rok a půl spolu bydlíme. Příteli přispívám na domácnost, ale jelikož studuji není to moc. Přítel si vydělává dost peněz, podle toho vypadá i jeho životní styl - dobré jídlo, pití atd. Jelikož mne v podstatě živí, starám se o domácnost - úklid, žehlení, vaření. Umí si rýpnout (co se týká peněz), že mne rozmazluje, ať si toho vážím. Já si toho vážím, ale občas mám pocit, že už je toho na mne moc. Vždy se těším na víkend až si konečně odpočinu - od práce, školy, práce v domácnosti. Ráda si alespoň jeden den o víkendu přispím a lenoším. Lenošení je ale většinou doprovázeno tím, že je mi vyčítáno, že nic nedělám - neudělala jsem snídani, neuvařila jsem oběd atd. Dále mi dost vyčítá pokud něco přiberu – má přece mladou slečnu, tak musí být hubená, on v jeho letech...
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lindo, jdu na pokračování vašeho vyprávění...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Je mi 45 a jsem vážně nemocná. Léta již nepracují. Manžel měl vždy velmi slušný plat,ale nikdy mi nedával peníze na domácnost. Mě na nic nezbyvaly penize. Je to stále stejné a já už psychicky nemůžu dál. Manžel si koupi co chce. Jednu dovolenou v roce ma sám pro sebe. Sice spolu také jedeme, ale já nemám peníze na nic. Jsem vyčerpaná. Jenom počítám peníze. Když se ozvu, tak je zle. Přejí mu to, ale i já by jsem si rada udelala radost. Ale nemám ani na vitamíny. Jsem v pozici, že kdyz jsem nemocná a mám malý důchod , tak nemám na nic nárok. Manžel je jinak hodný.......dekuji
Kamila
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kamilo. Chápu vás, jak se cítíte,ale neporadím vám. Vím jen o  nevyváženosti vašich příjmů a váš smutek . To vypovídá o tom, že máte s manželem problémy v komunikaci, váš vztah je nejspíš v nějakém unaveném stereotypu. Zkuste si méně stěžovat, a více nabízet zábavných věcí, které můžete vymyslet v době, kdy je manžel v práci. A pravidla ohledně toku peněz jsou pro partnerství nesmírně důležitá věc...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám 3 děti a nejmladšímu synovi je 3.5roku, vždy jsem musela chodit do práce i při mateřské, manžel si prostě myslí, že peníze které vydělá jsou jeho, vždy se to dalo nějak vzládnout, ale ted chodím 4 měsíce do práce a už nemohu dál, tři dny od 9-20h a 2 dny volna, domů se vracím ve 21h, kolikrát musím ještě vařit na další den, uklízet nepořádek za celý den, vařit prát, stále dokola, můj manžel nedělá nic, když má on volno, jde si zacvičit, nebo spát, já jsem ráda, že za ty dva volné dny dokážu dát byt dohromady, být chvíli s dětma, natahat nákupy a vše okolo, jen myslím na to abych vše stihla, manžela prosím stále dokola o pomoc a jeho to vůbec nezajímá, řekne mi maximálně, že jsem hysterka, začala jsem mít zdavotní problémy, mám vysoký tlak a ted bohužel již 3 měsíce krvácím, prý jsem si přemnožila nějaký stresový hormon v těle, někdy myslím i na to, že by mi bylo lépe kdybych byla mrtvá, už mi docházejí síly a nevím co dál...
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Evo. Teď mám pocit, že bych vám měla poskytnout krizovou intervenci, jste na dně, manžel vás neuznává, neumí být v partnerském tandemu, jede si jako sólista - alespoň podle vašeho vyprávění. Ale je to problém, který se týká vás dvou, vaší komunikace, vašich rozdělení kompetencí v domácnosti i co se týče dětí. Evo, zkuste to jinak - sdělte manželovi, že jste na pokraji sil, že byste byla ráda, kdybyste navštívili partnerského psychologa a začali věci mezi vámi řešit konstruktivně tak, abyste mohli být oba spokojenější, více rozumět svým očekáváním od toho druhého. To vám dvěma rozhodně schází...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit. Mám teď zhruba 4 měsíce nový vztah. Předtím jsem měla osmiletý vztah, který vůbec nefungoval dle mým představ a byla jsem šťastná, že se mi podařilo se z něj vymanit a že jsem potkala svého současného přítele. Je velmi citlivý, empatický, hodný, spolehlivý... prostě jsem našla to, co jsem vždy hledala a co jsem v minulém vztahu úplně postrádala. Neřeším tu můj problém, ale jeho, moc bych mu chtěla pomoci a přála bych si, aby se konečně vymanil z následků minulého vztahu. S jeho bývalou přítelkyní byl 5 let (už s ní není přes rok) a mají spolu teď 4 letou dcerku. Jeho bývalá ho zřejmě po celou dobu jejich vztahu psychicky týrala. Ponižovala ho a zřejmě se jí podařilo ho přesvědčit o tom že je úplně neschopný po všech stránkách (pracovní, intimní, že není chlap...). Přítel je dle mého názoru velmi citlivý a spíše introvertnější typ a chvíli mu trvá než si získáte jeho důvěru. Myslím si, že je v životě celkem úspěšný má vysokou školu, poměrně zajímavé a výdělečné zaměstnání a myslím si že inteligentní a dokáže si jít za vytyčeným cílem. Pro tyto své vlastnosti, které já nepovažuji za žádnou chybu, ale naopak si myslím, že má naprosto úžasné vlastnosti, které se u málo mužů málokdy najdou. Jeho bývalá je zřejmě velmi autoritativní, majetnická a manipulátorská. Sama je ošklivá, zakomplexovaná a plná problému (řeší je velmi alternativním přístupem k životu- zajímá se o Tantru a nejrůznější "pseudo duchovno"). Je asi také velmi majetnická, snažila se mu zakazovat veškeré aktivity s přáteli, rodinou...Snažila se ho mít jen pro sebe a on jí měl poslouchat její rozkazy. Nakonec ho donutila, aby se své frustrace, které mu ona způsobila, řešil jejím alternativním přístupem (brala ho na různé "kurzy" -např. rodinné konstelace). Přesvědčila ho o tom, že za všemi problémy, které dle ní má stojí jeho matka a její výchova a že je to třeba řešit. Jeho kamarádi a rodina jí neměli rádi a ona je. Časem si dle mého názoru neměl s kým o svém trápení popovídat a sám začal navštěvovat i jiné kurzy (šamanská cesta, mužská cesta...). Já na tyto rádoby duchovní záležitosti nevěřím, dle mého názoru jde o vymývání mozku a předkládání falešných pravd, aby se člověk s některými problémy vyrovnal. Bohužel k tomuto směru smýšlení mám odpor a vidím, že mu to mění názor na reálný život. Snažila jsem si najít nejrůznější informace na internetu, abych lépe pochopila o co se jedná. Ze začátku jsem z toho byla nešťastná a přemýšlela jsem nad tím, že pokud půjde touto cestou tak s ním nedokážu být. Po delším přemýšlení a rozhovory s ním jsem se rozhodla, že se budu snažit získat jeho důvěru, bavit se s ním o tom co ho trápí a dát mu najevo, že má ve mě oporu a budu doufat, že časem, pokud budeme mít fungující vtah se vše pomalu vrátí k normálu. Prosím poraďte mi, jak se s ním mám jednat a mluvit, abych mu nějak neublížila a naopak mu pomohla od jeho minulého vztahu. Od začátku našeho vztahu mám pocit, že se vše pomalu zlepšuje, že si začíná být jistý víc sám sebou. I jeho přátelé a rodina na vidí, že je veselý, šťastnější a se "nějak" změnil. Myslí, že pokud budu trpělivá a chápavá, že by se časem mohl zbavit potřeby podobné kurzy navštěvovat? Moc mi na něm záleží, hodně jsem se zamilovala chci s ním být, ale už nechci opět ubližovat sobě. Počítám do budoucna s problémy ze strany jeho bývalé skrz dcerku, kterou mají, ale nesrovnám se s názory, které jsou jim jsou předkládány na těchto šarlatánských kurzech. Předem moc děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Podle mě byste neměla před přítelem mluvit o daných cestách jako o esoterickém šarlatánství, i když to tak vy cítíte. Mějte respekt - je na tyto duchovní cesty zvyklý mnoho let, proto si bude postupně zase s vámi hledat svou vlastní cestu. Je otázka, do jaké míry byl ovlivněný přítelkyní, do jaké míry k tomuto sám inklinuje. Každý partner nás v světonázoru a hodnotách do určité míry ovlivňuje. Vy jste zcela racionální, matka jejich dcery jde jinou cestou. Není třeba to odsuzovat nahlas. Jeho dcera bude vyrůstat se svou matkou a bude nejspíš ovlivňována něčím podobným. Pokud má být váš vztah s přítelem perspektivní, zkuste aspoň částečně přijmout i jiné varianty, budete muset vycházet s dcerou i s ex partnerkou. Buďte tedy prostě v kritice tohoto všeho opatrná. To, že budete podporovat přítele i jinými směry, je fajn, ale musí to být nenásilnou cestou, jinak se sám v sobě ztratí - je citlivý, empatický, vnímavý. Možná je manipulovatelný. Bylo by fajn, kdybyste ho nechala žít podle sebe :-)



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.