Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| osamělost| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| rozvod a děti| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| vztahy na pracovišti| pauza ve vztahu| agresivita a vztah| ekonomické problémy ve vztahu| první láska| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
Paní doktorko,

je sobecký nebo nesprávný pocit v manželství, že já dávám do rodiny a společného, co můžu, druhý by měl dělat totéž a toto společné, bez ohledu na to, kdo kolik dává, to používáme? Já jsem si to u sebe takhle od počátku nastavila (srdce na dlani, vše otevřeně, všechny peníze do rodiny), jenže postupně zjišťuji, že manžel, ač to otevřeně spíš neříká, to má - moje tvoje. Původně to vztahoval k podnikání, že neumí rozlišit firemní a rodinné peníze, což jsem chápala a respektovala. Jenomže přicházím na to, že to je čím dál víc - moje tě nemusí zajímat, to je firmy (zástěrka), není ti niíc do toho, já se taky neptám na detaily u vás v práci a nezajímají mě, každý za své, každý za to, co si vydělá a když si na to nevydělá, tak to nemůže mít - slýchávám i jiné věci. už se dostávám do situace, kdy se skoro stydím, že chci něco ze společného, že jsem chtivá, jen chci po něm peníze, případně řekne, že nemá a začne lhát a skrývat. Já nejsem chtivá, 10 let jsem hradila výdaje v rodině jen já, hradila jsem i manželovy výdaje, tak snad nejsem zlatokopka. jen jsem se chtěla zeptat, jestli si to třeba nemyslím špatně, když chci počítat i s manželovými financemi, které by měl do rodiny přinášet. Děkuji za Váš názor.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, víte to přeci naprosto přesně, jaká jsou práva v manželství. Buďte asertivní a vymezte pravidla okolo finančního hospodaření rodiny s tím, že se povede finanční deník o výdajích, a založíte společný účet, kam bude každý dávat dílem, na němž se dohodnete.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, manžel - hysterická narcistní osobnost, dcera - hraniční porucha osobnosti, tchýně - hysterická osobnost, určitá forma sociální fobie. mezi manželem a tchýní to moc neklape, ale jsou dospělí, nechávám to na nich. Ona jím manipuluje, vydírá ho přes pláč a slzy, myslím si, že je svým způsobem na ní závislý. Co se však hodně začalo zhoršovat je vztah mezi dcerou a manželem. Dcera podstupuje psychoterapii, on odmítá ("je v pořádku"). Kdysi se mi zmínil, že ví, co ona cítí - asi je jeho zrcadlem, takže nepřiměřeně reaguje na její neúspěchy ve sportu (k lepším výkonům by bylo třeba i jeho větší podpory a účasti), nepřijímá její snahu jít svojí cestou, zkusit jiné postupy v životě, útočí na její už tak nízké sebevědomí. Stojím mezi nimi, neustále hasím konflikty, vysvětluju, prosím, stojím na straně slabšího (dcery), tím spíš že tam ty následky konfliktů atakují život. Manžel mi to jednak vyčítá, že ji chráním, pak vyčítá i jí, že kvůli ní má se mnou potíže (v dosavadním životě jsem se mu hodně přizpůsobovala, tak to asi najednou vnímá jako vzdor a příčinou je dcera) a tak pořád dokola. Uzavřený kruh, který už nevím, jak rozetnout. Chci je oba, ale oni se už pomalu nesnesou pod jednou střechou, cítím, že se s manželem odcizujeme, on má tendence se z rodiny vzdalovat, sice to není vyřčeno, ale je to o tom, že buď já nebo ona. Vzor v rodině má, tchýně velmi úspěšně manžela a jeho sourozence rozeštvávala. A začal v náznacích mluvit o tom, že mohou být i jiné ženy. Patová situace - snažím se dceru vyvést z nejhoršího, podporovat na škole, podržet, aby postupně vystudovala to, co ji baví a co chce dělat, zároveň nechci přijít o manžela, máme za sebou dlouhou cestu, stojí mi za to to nějak vybojovat. Ale už nevím jak, začíná to být nad moje síly. Co byste poradila? Psychology jsme v rámci dceřiny psychoterapie asi třikrát společně absolvovali, on se tam přetvařuje, takže je to spíše kontraproduktivní a jen to zhorší dceřin zdravotní stav. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zdena
PhDr. Jitka Douchová
Zdeno, dobrý den. Když si ještě jednou nyní přečtete svůj dotaz, určitě sama uznáte, že není zodpověditelný na základě vašeho popisu všeho. Na to je má poradna příliš "krátká" Je tam spousta momentů a vztahových komplikací v jednom balíčku. Máte je všechny diagnosticky pojmenované, lavírujete v mnoha věcech, nemůžete stále vybalancovávat vše sama za ty ostatní. Váš pohled je váš, oni by to každý jistě za sebe pojmenovali jinak, kdyby do této poradny psali. Nemusíte chodit s manželem na párovou terapii. Pokud není motivovaný, je to opravdu kontraproduktivní. Ale můžete s psychologem vy sama, individuálně, rozplétat, co se to ve vaší rodině děje, kde jste v tom vy, jaké máte možnosti, jaké priority. Vypadá to na první pohled, jako by se vylučoval váš vztah partnerský se vztahem mateřským. Ale jak je to vše ve skutečnosti opravdu neposoudím. Nyní jste to vy, která potřebuje pomoc zvenčí.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, velice bych Vás chtěla požádat o radu. Manžel, s kterým jsme už mnoho let, je hodně závislý na názoru svého okolí (má to dle mého po své matce). Na počátku našeho manželství to nebylo moc patrné - buď to nějak zvládal nebo se to netýkalo až tak mě, nebylo to vidět nebo se asi "bránil", aniž bych do toho byla vtažená. V posledních letech se to hrozně zhoršuje. Napíšu Vám pár příkladů. Koupili jsme stavební pozemek (inicioval jeho kamarád), ale musí se tam sekat tráva. Nesekali jsme. A začal si stěžovat jeden ze sousedů, bývalý funkcionář města, asi arogantní člověk. Sekat jsme začali, ale manžel najednou otočil a vinu za koupi pozemku hází na mě a pořád mi to vyčítá. Další příklad - chodí k nám uklízet starší paní a je asi zmatená z přípravků, co doma máme (máme různé druhy podlah například). A začala říkat, že toho máme doma moc. A zase oheň na střeše, že mám zredukovat počty čistících prostředků, že je to zbytečné jich mít tolik. A další - jeden jeho kamarád je velmi narcistně založený člověk, zvyklý poroučet a zvyklý na poslušnost (i svých partnerek - manželky a milenek). trávíme spolu dovolené, manžel je sním spjat i pracovně, ale ne vždy to, co ten kamarád vymyslí a rozhodne, vyhovuje našim podmínkám. Takže manželovi řekne, že dělám problémy. A je zase zle. Příkladů bych mohla uvést víc. Prostě "lidi kolem vidí, jaká jsi". Moje vysvětlování, uklidňování je spíš kontraproduktivní. On je "chudák". Když nic neřeknu, zase to "potvrdím" a nechci nic podle něj nic udělat pro to, aby náš vztah byl lepší. Mám v poslední době dojem, že to nemá vůbec žádné řešení. Nebo spíš jen to špatné. už se bojím, co kdo zase řekne, a tak jsem se začala trochu uzavírat a stahovat. Zase špatně, nechci s ním nikam jezdit. Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Kateřino, dobrý den. Stavíte vše tak, že já můžu od počítače cokoliv rozstřelit. Manžel má podle vás problém, z toho vyplývá problém pro vás, vše se v čase stupňuje. Manžel je závislý na názorech druhých, na jejich základě vás někdy ponižuje, někdy něco odmítá, ale pokud se vy uzavíráte, vnímá to jako bojkot vašeho manželství a vyčítá vám to. Ve vašem vztahu je tolik moc rovin problémů, že to chce kvalitní dlouhodobější párovou terapii u partnerského psychologa.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den nevím zda toto funguje ale stejně chci si vylít srdíčko a naznačit aspon odborně kterým směrem se dát ....jsem s partnerem 8let ...4 roky spolu nespíme on nemá vůbec zájem i mé pokusy odmítá,nepohladí mne ,nekomunikuje se mnou jako s člověkem po svém boku ..jeho pozitiva ..pracovitý,dceři jež není jeho se věnuje na 100% ,zařídí spraví,udělá ale .....prostě potřebuji obejmout a pohladit,potřebuji sex,potřebuji at mi řekne da mi to sluší atd ale on je na toto už 4 roky mrtvej..milenku nemá nemá na to čas za vším vidí práci a hlavně peníze,také se na něm podepsala exmanželka jež ho doslova okradla o vše co vybudoval protože jí příliš věřil.Nechci ho oopustit ale zajímalo bymne zda myslíte že by pro mne bylo řešení mimopartnerský vztah?
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Veroniko, netroufám si vůbec říct,zda by "řešením" byl mimopartnerský paralelní vztah. Jste citově vyprahlá. Jste partnerovi vděčná za vše, co dělá pro rodinu, chová se jako 100% otec, je pracovitý, zodpovědný. Ale vy jste citově 4 roky vyprahlá. Zajímavý je ten mezník. Z 8 let trvání vztahu 4 roky nic. Víte, co ukončení vaší vzájemné intimity a emocionality konkrétně předcházelo? Stalo se něco významného mezi vámi dvěma, nebo v jeho životě?To přeci není jen tak, že to víte tak přesně. Ale každopádně nemám pocit, že by to bylo něco, co vyřeší váš vztah, naopak. V případě vztahu byste velmi vzplanula a nevím, jestli byste to dokázala ukočírovat.Asi běžte podle svého instinktu, třeba vám někoho životní náhoda do cesty přivede, ale nemyslím, že by bylo dobré, hledat aktivně na seznamkách. A nebo tu už někdo je? :-)
nevyrovnaný vztah
(pokračování) Sem tam praktikujeme anální sex, který mám moc ráda, ale i když jsem přítelovi řekla, aby mi třeba zavázal ruce, neudělal to. Je na to moc hodný, asi nechce dělat nic, čím by mě jakoby ponižoval. To by mi v sexu nevadilo. Ve vztahu jsem dominantní, ale v sexu chci být submisivní. Jsem mladá a hezká, chlapi o mě jeví zájem. Nechci přítele zradit, být nevěrná, ale kolikrát se přistihnu, jak sním o opaku. Cítím se ve svém vztahu neuspokojená a asi by stačilo dobré načasování a někdo, kdo by mi byl sympatický, abych podlehla... Bojím se riskovat náš vztah, ale také se bojím, že mi mládí proteče mezi prsty a ve 40 budu litovat.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Nejste opravdu vyvážený vztah, co se sexuality týče. Obávám se, že vám po nějaké době  přítel stejně nebude stačit a budete potřebovat jít dál.. Popisujete svou sexualitu, své touhy, jinak vím jen to, že jste ve vztahu dominantní a nikdy byste nechtěla o partnera přijít. Kategorické výrazy typu "nikdy" jsou zrádné. Možná vás i vnitřně svazují. Jestliže on je pro vás první sexuální partner, a vy se jako žena sexuálně rozvíjíte, a budete samozřejmě dál, pak se mi to zdá neudržitelné. Váš temperament a divoké touhy, vaše potřeba submisivity v sexu, a dominantnost ve vztahu - to musí být pro přítele dost zmatečné. Já bych na vašem místě volila spolupráci s psychologem - v rámci individuální terapie. Abyste mohla více mluvit o sobě a svých potřebách s někým nezávislým.Oba máte své potřeby, v sexu jiné, ve vztahu stejné (?) Proč si nepopovídat soukromě s profesionálem o tom, co s tím? Držím palce :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko,
Jsme spolu s přítelem 3 roky a je opravdu mojí spřízněnou duší. Cítím ale v sobě konflikt cit vs. touha. Můj přítel je pro mne úžasný člověk, je citlivý, obětavý, přijde mi i jako rodinný typ. Představuji si s ním celý svůj život a nikdy o něj nechci přijít. Na druhou stranu je ale velmi klidný a to i v sexu. Já jsem oproti tomu divoká. Mám ráda experimenty, málokterý můj návrh ale partner přijme. Je mým prvním sexuálním partnerem a tak se cítím nevyřáděná a neumím si svým způsobem představit, že bych měla celý život zažívat jen takový normální sex. Nemůžu si pomoci, ale ráda bych třeba zkusila sex ve třech, bylo by mi i jedno, jestli s holkou nebo kluky, ale přítel nechce ani slyšet a já to respektuji. Moje touha se ale časem stupňuje. Sním o tom, že bych to dělala s někým divokým a dominantním. Můj partner je něžný, což je moc krásná vlastnost, ale i "nežádoucí". (pokračování) - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko. Ano, rozpor mezi pocity spřízněností duše a tou vnitřní divokostí a touhami, mezi pocity jistoty na straně partnera, a vědomím, že v něčem jsme jiní, může být po určité době opravdu rozpor, vedoucí vás někam dál, ale s vědomím, že to není "správné" a poctivé. Vaše touhy přítel vyslyší, ale neumí jim dostát. Vy cítíte potřebu mít vedle sebe někoho dominantního a temperamentního. Vlastně někoho, kdo by vám dal nějaký řád, usměrnil váš temperament, ale zároveň by ho zajímal a inspiroval. S přítelem nejste vyvážený vztah. Ale přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, poraďte prosím co dělat. Manžel se naučil výborně manipulovat s informacemi - například svému okolí říká, jak hrozně se k němu chová jeho syn z prvního manželství, protože poslal žalobu k soudu, přitom by prý stačilo zvednout telefon a zavolat. Neřekne již lidem, že synovi neplatí výživné, že ač tyto povinnosti ještě tři roky má, rozhodl se svévolně, že mu již peníze posílat nebude, proběhla bohatá mailová korespondence mezi jím a synem, kdy syn poslal i potvrzení o studiu a poté, co otec mu přestal posílat peníze, ho syn k tomu vyzýval a upozorňoval na to, že to bude muset dát k právníkovi. Na to jeho otec odvětil, ať si dělá, co chce. takže syn žalobu skrze právníka podal a jeho otec teď všude rozhlašuje, jak hrozně se k němu syn chová. Obdobně začal manžel po okolí roznášet informace i o mně - zase vytrhne věci z kontextu a hlavně nesdělí lidem vlastně příčiny a vlastní přístup k celé situaci. Blízcí přátelé mi říkají, neblbni, rozvedete se, jak se to chováš, jiní se raději odtahují. všichni do jednoho prosí o mlčenlivost, protože se bojí jeho případných reakcí - někteří by přišli o práci, na některé by křičel. A já i vnímám postupné ochládání vztahů mezi mnou a manželem, protože on tomu pomalu i začíná věřit, že se špatně chovám a že se asi bude muset rozvést.A ti, co jsou jenom pod jeho informacemi, mu k tomu přizvukují, protože neznají druhou stranu mince. Co s tím mohu dělat, o manželství přijít nechci, ale cítím, že to k nějakému průšvihu směřuje. Děkuji.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Patrně jste motivována k uchování manželství hlavně ekonomicky? Nepopsala jste jedinou pozitivní věc z vašeho manželství, jen samá proti. Manžel je manipulátor. Syn se nestal obětí, ale bojuje. vy můžete bojovat také, pokud budete chtít, a hlavně, budete vědět, zač v rámci manželství bojujete. Z vašeho psaní vyplývá, že se cítíte v manželství osamělá a ohrožená. Doporučuji vám individuální terapii u partnerského psychologa.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,jsem gay, je mi 18 let a mám přítele, kterému je 46 let.Chtěl bych se zeptat, jaké všechny problémy by mohli vyplynout na povrch, kdybychom spolu začali žít normální život. S přítelem jsme spolu už dva roky a vyřešili jsme už velké problémy, hlavně na mé straně a za jeho podporu jsem mu strašně vděčný a nerad bych mu ublížil v budoucnu. Já sám jsem člověk, který nedokáže žít pouze přítomností, ale pořád myslí i na relativně dalekou budoucnost. A tady vzniká ten problém, přece jenom je starší a bojím se toho, že by se mi za 5 let třeba přestal líbit a museli bychom se rozejít a bojím se, že bych mu tím strašně ublížil. Já sám žiji v rodině, kde jsem neměl dětství zrovna ideální a zachránil mě z toho přítel, bez kterého bych tu jinak nebyl. Kdybych šel do tohoto vztahu, tak by to navíc nejspíše znamenalo i coming-out minimálně v rodině a ten nedopadne dobře, to už vím teď.. Reakce ze strany otce nebude dobrá a rozhodně bych se pak neměl kam vrátit v případě rozchodu s přítelem.
Hon
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Hon. Myslím, že přítel je a vždy bude pro vás prvním hodně důležitým člověkem v lásce. Vlastně vám naplňoval hodně věcí v životě - partnerskou, láskyplnou, rodičovsky otcovskou, terapeutickou, přátelskou,...Ale ani já nemám pocit, že by váš vztah mohl mít dlouhodobou perspektivu. Je to první velká láska, nejspíš bude dlouho váš ideál a budete s ním srovnávat. Ale zdá se mi to neudržitelné. Coming out na vás čeká tak, jako tak, není nutno k tomu představovat svého přítele rodičům. Jste hodně přemýšlivý a citlivý člověk, možná vás to může někdy až svazovat. Ale v případě vašeho vztahu se bojím, že budete mít v budoucnu nové touhy, lásky, je to poměrně zákonité. Ale asi o tom všem se svým přítelem mluvíte? Já vám poradit nedovedu.
nevyrovnaný vztah
Pro Bibi a Hanku. Nedá mi to Bibi, ale paní Hanka má naprostou pravdu. Nezaznělo to naplno, ale to, co Váš manžel praktikuje, JE domácí týrání! Za mě je to jen zamindrákovaný blb, co si staví sebevědomí na vašich zádech. Pokud to jen trochu jde, utečte. Chcete, aby si Vaše děti vzaly do života takovýto model fungování partnerství? Zůstává to v nich a celou situaci velmi dobře vnímají Bibi, byť jsou ještě malé. A mimochodem, jste-li manželé, máte také společné jmění, zjednodušeně jemu patří polovina Vašeho "výdělku" a Vám polovina jeho. Ale jak říkala Hanka, své úmysly mu nesdělujte, nebo začne vše ulívat jinam. Opatrujte se a mnoho sil. - otázka upravena poradcem
Ane
PhDr. Jitka Douchová
Ane, díky a posílám ...
nevyrovnaný vztah
Vzkaz pro Bibi - až mne při čtení mrazilo z toho, jak je to stejné. Já jsem o desítky let dál, takže spíš Bibi napíšu, co mi fungovalo a co ne a co bych udělala jinak (kdybych věděla). Vztah se stejně po 28 letech rozpadl, protože oni (hysterickým založením) nikdy klidu nedojdou. Já se po MD "osamostatnila" - našla jsem si dobře placenou práci s autem, čímž jsem vyřešila finance a dopravu. Vyplácelo se mi uhýbat a nacházet si alternativní cesty - díky tomu jsme se nerozvedli dřív a děti měly relativně pěkné dětství. Když jsem mu odevzdávala část svých příjmů, byl v rodině klid největší (mně díky vysoké výplatě zbývalo, takže nebyl problém). Paní doktorky rada odjet na týden byla u nás nereálná, protože to "vyřešil" odvozem dětí ke své matce, která vždy stála za ním. Dokonce když se s jeho nemanželskou dcerou snažili mnoho roků o kontakt, křičela na ně ať vypadnou s tím nemanželským haj*lem z jejích domu a tu paní, co si ji odmítl vzít, titulovala těmi nejvulgárnějšími výrazy. A žila jsem si svůj paralelní profesní život. Skoro natajno, po nocích, s vypětím sil, protože byl pasivní agresor. Co bych udělala jinak - neplatila bych za něj jeho dluhy a alimenty (stejně si toho nevážil). "Odevzdávala" bych mu méně peněz (pro klid). Více bych se finančně zajišťovala a rozhodně o rozdělení majetku bych mluvila až po rozvodu (nestihl by tolik odklonit). A byla bych připravená na peklo, které vzápětí přišlo. Nový start s dostatkem financí pro zajištění dětí a platby právníkům a soudům je rozhodně příznivější než holé ruce. Omlouvám se možná příliš realistický příspěvek, ale některé kroky by mi ušetřily mnoho slz, nervů a depresivních stavů. A držím palce, Bibi. - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Hanko a Bibi, propojuji vás. Vám, Hanko, děkuji za vzkaz a sdílení svých zkušeností.
nevyrovnaný vztah
Dobrý deň, potrebovala by som poradiť. S partnerom som 5 rok a na začiatku vzťahu kedsmesaspoznavali mi posielal vulgarne sms, potom na druhy den sa ospravedlnoval, nakolko mal v sebe alkoholked ich pisal, po pol roku to prestalo, behom 5 rokov bol vztah ako na vlnach boli krasne dni prezite s nim, ale stale v jeho zivote skor mi to tak pripadalo kamarati, zabava cez vikendy a alkohol a ak som povedala jemu nejaky nazor na kamaratov negativny alebo na niec, nerespektoval ho a nedal mi za pravdu, napokon to vyustilo 5 rok k tomu, ze sme sa pohadali, zasa za kamaratov a zacal na mna vulgarne vykrikovat dokonca chcel ma fyzicky napadnut no potom si to zrejme premyslel, smespolu 5 rokova neviemci vztah ukoncit alebo dat sancu, nakolko uz aj rodicia a cela rodina nesuhlasi so vztahom no nieco k nemu stale citim. Dakujem za radu
Karin
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karin. Nemám z vašeho psaní pocit, že byste byli kompatibilní pár a že na vás dva čeká společné štěstí. Ale jste spolu 5 let, to je dlouhá doba, možná procházíte první partnerskou krizí, která přichází většinou po prvních 5 - 7 letech. Varovným signálem je alkohol a vulgarismy, ale těžko to mohu posoudit objektivně, pokud slyším jen vaši verzi. Co pauza? Více o pauze ve vztahu najdete na internetu, třeba i na stránkách mé poradny...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní Douchová. Ráda bych vás poprosila o pohled z vaší praxe. S manželem jsme spolu 10 let, dvě děti (2+5). Partnerskou krizi jsem chtěla řešit prostřednictvím poradny, paní psycholožka mi doporučila párovou terapii. Zvolila jsem pana psychologa, muž přesto pokračovat nechce (byl jednou). Řekl mi, že psycholog dal ve všem za pravdu jemu a že nechápe, proč si to nemůžeme vyříkat doma spolu. Snažila jsem se často, ale končili jsme hádkami. Já do poradny k panu psychologovi chodím dál, považuji to za pomoc a podporu. Naučila jsem se reagovat, když je manžel vzteklý, dřív jsem jen brečela a bouchala dveřmi, teď už na něj dokážu i mluvit a bránit se :). Ale manžela něco rozvzteklí téměř každý den. Nejde tomu předejít, jsou to běžné věci jako řepa k obědu, po které jsou děti upatlané, nejedná se o žádné extrémní situace. Cítím, že mně to bere radost i lásku k němu, která byla. Vnímám rozdíly jeho chování před společnými kamarády a když je se mnou sám. Špatně snáším přechod, kdy se na mě utrhne a během chvilky je pohodový sympaťák. Nemám dostatek sebedůvěry a zázemí původní rodiny, ví to, používá tato místa a já cítím bezmoc. Vyhledávám hezké chvíle s dětmi a snažím se. Každý den vařím teplé jídlo, peču, snažím se zvládat domácnost podle svých možností, dělám řemeslné práce jako malování, opravuju. Manžel není kutil, ale není ani ochotný pomoci, protože jsme se před více než dvěma roky u práce pohádali. Peníze, které mi dává, nesmím použít na hodinového manžela. Je soustředěný na dřez a prádlo v pračce. Já chodím do práce, ty máš domácnost. Opakuje mi, že neumí "žít v bordelu", že mě "obtěžuje se o domácnost starat". Já o žádném "obtěžování" nemluvím a každý den dělám spoustu věcí, které on nezaznamenává. Chybí mi pochvala, kritiku mám :). Pořád se cítím jako ta, která se musí bránit. Nejsem ještě připravená náš vztah ukončit, kvůli dětem, nemám zajištěné bydlení a finanční rezervu. Před lidmi je manžel džentlmen, bavič, dobře naladěný, pečující, mluví o tom, jak chodím na angličtinu, jak mi koupil bundu. Někdy si také ale vymýšlí, kamarádce, která u nás byla poprvé na návštěvě řekl, že mu nedovuluju povídat si na hřišti s maminkama, že doma dělá všechno sám... Snižuje mi částku na domácnost s odůvodněním, že je potřeba na auto, pojistky, ale neříká mi, jakou má výplatu. Opakuje mi, že neumím vyjít s penězi, ale já vyjdu. Platím téměř vše. On chce, abych nejen vyšla, ale i ušetřila bokem. Stane se, že mi řekne, teď už musíš všechno platit ty, peníze na domácnost jsem ti dal, nemám nic, já platím a pak zjistím, že peníze měl, jen mi řekl, že nemá. Nevím, jestli z této dlouhodobé situace můžu já nabrat takovou sílu a energii, že to s poradnou "dám" alespoň já sama. Nechtěla bych skončit jako zfrustrovaná uťáplá manželka, která má přeci tak úžasného manžela (a nemůžu si dát na tričko nápis Manžel je vzteklý jen doma). Nevím, jestli bojovat dál, nebo se postavit na vlastní nohy a vztah ukončit. Nadechnout se. Je spousta hezkých chvil, ale těch stresujících je čím dál tím víc. Děkuji za pomoc. - otázka upravena poradcem
Bibi
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Bibi. Začnu od začátku vašeho dotazu a budu postupovat :-) Psycholožka vám doporučila párovou terapii, asi bych vám ji doporučila také. Ale jestliže manžel vnímá pomoc partnerského psychologa jako zbytečnou, pak je v odporu a nemá to smysl .Podle vašeho popisu mi přijde manžel jako vnitřně nejistý, díky tomu soupeřivý, hlavně s vámi. Potřebuje předvést svou mocenskou pozici navenek, vevnitř tak jistý zdaleka není. Hádky, kterými jste končili, byly k ničemu. Vy se cítíte být tlačena do kouta, tak jste nespíš v bezmoci emotivní, tím je okamžitě nahoře manžel. Je skvělé, že jste se pod vedením psychologa naučila reagovat věcněji, že se umíte bránit. Ale získané sociální dovednosti nestačí. Potřebujete své sebevědomí zvnitřnit a opravdu si věřit, nenechat si házet na hlavu kritiku. Další věc - on chodí do práce, vy máte na starosti domácnost. Zkuste to někdy obrátit, odjet na týden někam pryč, aby manžel na vlastní kůži poznal, co znamená, mít na starosti "jen domácnost", ale s dvěma dětmi, mladší dvouleté.... Asi by otočil a viděl vše jinak, byť by to možná nahlas nepřiznal. Manžel je typ člověka, který neumí dávat navenek své pocity, má v tom velký problém, v něčem jej to ohrožuje. Předpokládám problémy v původní rodině.Vaše poslední otázka byla, zda bojovat dál, nebo se postavit na vlastní nohy, což pro vás znamená vztah ukončit. Já myslím, že už jste ze vztahu slušně zmasakrovaná., proto kladete sama sobě takovéto otázky. Postavte se na vlastní nohy, a tím bojujte o vyvážený vztah, to je lepší varianta, ne? :-) Hodně štěstí, držím palce.

nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 23 let s přítelem (29) jsme spolu rok, na začátku to bylo krásné jako vždy, myslela jsem si, že nám to vydrží dlouho ne-li navždy, ale všechno jsme tak jen díky jeho iniciativě vzali hopem, že jsme se spolu ihned sestěhovali a myslím si, že to byl hlavní kámen úrazu. Teď je to pár dnů co jsme se rozešli nebo si dali pauzu, nevím jak to nazvat. U mě vyprchala téměř veškerá zamilovanost, přítel je úžasný, hodný, milý, pozorný a já bych si tak přála, abych mu mohla opětovat stejné city, ale nebudi ve mně jako muž respekt a na vztahu to jde hodně znát, kdy já defacto zastávám pozici muže ve vztahu, což ani pro mě ani pro něj není určitě vyhovující. Odraží se to potom v mnoha věcech, kdy je velice jednoduché si prosadit svůj názor a vědět, že vždy bude po mém, kolikrát nerespektuji jeho přání, ne protože bych mu chtěla ublížit, ale protože vím, že se na mě nebude zlobit nebo aspoň ne příliš dlouho. Nevím tedy jestli si za tuhle situaci co mezi námi je může sám, a nebo to, že do něj nejsem zamilovaná, tak jako on do mě? Opravdu ho mám moc ráda a svým způsobem si ho vážím, ikdyž z něj nemám jako z muže respekt a vím, že je to partner do nepohody se vším všudy, až na nějaké drobnosti, ale přijde mi nefér vůči němu v takovém vztahu setrvávat a odepírat mu tak možnost seznámit se s někým, pro koho by jeho nedostatek razantnosti a někdy až přílišné laskavosti byl přesně to co žena hledá. Chci se zeptat jestli má cenu za takový druh vztahu bojovat. Jestli se já můžu nějakým způsobem naučit ho více ctít a on si vybudovat více respektu, jestli má cenu to zkoušet a napravovat nebo ho mám nechat jít. Děkuji za odpověď
Kateřina Hrubá
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kateřino. Po přečtení vašeho dotazu mám pocit, že jste natolik nevyrovnaní, že by se vám to v budoucnu stejně vymstilo. Každý z nás jsme nějak namícháni z mužských a ženských prvků, ale on jich na vás má v sobě moc žensky empatických, má v sobě příliš pokory, asi je na vás citově závislý, což vám vadí. Jste žena, která potřebuje víc tahouna, někdy soupeře. Popisujete vše brilantně, myslím, že i víte, jak své dilema rozseknete. Pokud to uděláte s noblesou a důstojností pro vás oba, tak vás to oba v budoucnu zachrání v rámci dalších partnerských vztahů. Ale asi nebudete moct být nějakou dobu přátelé, protože jemu by to dávalo stále naději na možnost obnovení vztahu. 
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Je mi 58 let, byla jsme rozvedená a před rokem jsem se po tříleté známosti provdala za muže o 5 let staršího. Ten se nastěhoval ke mě do rodinného domu a svůj byt pronajímá. Manžel pobírá necelý rok důchod a ještě chodí do práce kde si vydělá poměrně hezky slušné peníze. Já také pracuji. Letos v lednu jsem zůstala v PN a odpracovala jsem za leden jen 5 dní.Neschpenku mi ukončili k 31.1. ale účetní už měla po uzávěrce a tudíž mi nemocenské dávky budou vyplaceny až o měsíc pozděj, tedy až v březnui. Manželovi jsem toto sdělila a jeho odpovědí jsem zůstala úplně opařená. Řekl mi: tak jestli chceš, tak já ti nějaké peníze oproti podpisu půjčím a do dvou měsíců mi je budeš muset vrátit zpátky, nemohu za to že jsi byla nemocná. Manžel mi přispívá jednou za měsíc částkou 5000Kč,- úplně na vše. Když něco koupí, koupí jen pro sebe. Cítím delší čas, že si za mě udělal jen služku a opatrovnici. Téměř s ničím mi nepomúže, je velmi opatrný na práci ale servis vyžaduje na jedničku. Děkuji.
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kateřino. Evidentně jste si na začátku nenastavili jasná pravidla společného soužití, do nichž finanční hospodaření patří významnou měrou. Tento příklad je tedy impulzem k tomu, abyste vytvořili jasný kontrakt o tom, jak si to každý z vás představuje. To, co popisujete, je absolutně nepartnerské - manžel si kupuje věci jen pro sebe, to znamená, že si i sám pro sebe vaří, sám si pere odděleně své prádlo, kupuje si své prášky na praní, své mýdlo, atdddddddd.? Co tedy máte společného? Pokud se na penězích a dalších věcech okolo soužití nedohodnete, přišlo by mi jako užitečné, vyhlásit partnerskou krizi a požádat jej, ať se odstěhuje zpět do svého bytu. Jen je mi divné, že jste tento jeho povahový rys nerozpoznala dříve, když uzavření manželství předcházela 3 letá známost...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní Douchová, prosím Vás, poraďte mi, co mám dělat. Jsme manželé 21 let, dvě ještě studující děti. Manžel začal mít ke všemu výhrady, začalo mu všechno vadit, hádá se s dětmi, díváme se na špatné programy, udělám večeři - on má spíš záminky, proč chce nebo nechce jíst (skoro jako by čekal, že ho budu přemlouvat), plánovat volný čas se s ním nedá, hned je vznětlivý, že jako podnikatel neví dne ani hodiny, dohaduje se se mnou kvůli penězům, kvůli školám dětí, klade překážky - ptám se, co se děje, nic se nedozvím, on totiž asi ani neví, chce třeba, abych s ním někam jela (bez ohledu na moje povinnosti a program), když hned nevyhovím, je zle, když se zpozdím, je zle, dokonce začal dělat naschvály)těsně před zařízenou dovolenou nechce odjet - přitom dovolená byla jeho nápad, já dostala zadáno, že musím zařídit a zaplatit a jiné věci, doma už ani nepomáhá nebo opravdu velmi velmi výjimečně. Plot u domu jsme renovovali s dětmi sami například. Dostala jsem se do jakési pasívní role, že zajišťuju chod dětí a domácnosti, asi to taky není optimální, protože on zase začal, že nemáme společné známé, společné zážitky (a co posledních společných 20 let, kdy jsme žili docela aktivní život i s řadou přátel než on nás začal omezovat a začal si s nimi jezdit sám). Chápu, že je asi pod tlakem ostatních (jejich heslem je žít a užívat si, dokud to jde než umřou - přeposlal mi jejich maily, v kterých to píšou, je tam i několikrát zmíněno, že já tomu bráním, což není pravda, volnost manžel má, kolik chce, jen jsem asi dvakrát chtěla, aby se program s těmito lidmi přizpůsobil i tehdy nedobrému zdravotnímu stavu jednoho dítěte - bylo tenkrát zle, že jsem neposlechla na slovo jak oni chtěli). Mám vydržet (do kdy?), mám něco říkat (co? všechno on v současné době vnímá jako výčitky), mám nechat děti dětmi a poslechnout jeho a přizpůsobit všechno jemu? Bude to mít smysl a nějaký účinek? Fakt si nevím rady, už se vpodstatě denně bojím, jaké to bude až přijde domů. Moc Vám děkuji.
Kačka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kačko. Popisujete vše za sebe, svýma očima, neznám manželův pohled na vše. Jedno je ale jasné - manželství je svazek dvou dospělých lidí, kteří se domlouvají, komunikují spolu o všem, co do nejen chodu rodiny patří, respektují se, umějí kooperovat tak, aby výsledkem byla spokojenost jak všech zúčastněných v rodině, tak spokojenost partnerská. Vy popisujete vývoj vašeho vztahu za poslední rok tak, že se z manžela stal despotický uzurpátor, manipulátor, který má potřebu neustále jen kritizovat, ale nenabízet nic konstruktivního jako výhledové řešení. Pak je otázka, zda je manžel motivován v manželství žít a něco na něm měnit. A čím jste motivována vy?  Máte ho ráda? Cítíte v něm oporu? Cítíte vzájemné porozumění? Můžete se vůči jeho požadavkům vymezit - vlídnou a korektní formou, vyjádřit svou nespokojenost a bezmoc, nabídnout návrh, jak byste si to představovala dál.Případně by bylo velmi užitečné navštívit partnerskou poradnu.
nevyrovnaný vztah
Pro Annu - jelikož jsem podobný (ale naštěstí krátký) vztah zažila, ráda bych jí doporučila, aby byla hodně opatrná a citově se v takovém vztahu příliš neangažovala. Žít s manipulátorem, psychicky nevyrovnaným člověkem, který dříve hodně citově strádal může být hodně nebezpečné. Když se k tomu ještě přidá alkohol, je "vymalováno" a já jsem šťastná, že jsem tehdy včas vzala nohy na ramena. To nemusí být úplně Annin případ, ale stejně jí chci doporučit ostražitost. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Zuzano. Velmi vám děkuji za vzkaz pro Annu a přeposílám :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Aha, já vás tu viděla ještě jednou, tak jsem myslela, že na mne čeká vaše pokračování. Anno, nenechte se do ničeho tlačit. Teď už jste ve svém vlastním tlaku. On byl zpočátku závislý na lásce od vás, teď již jste vy závislá na něm. Ale odstup mít dokážete, což je fajn. Rozvolněte váš vztah, abyste mohli oba dýchat a uměli žít jak spolu, tak bez sebe ( tím nemám na mysli opuštění vztahu, ale jeho rozvolnění )
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anno, to nevypadá nijak moc perspektivně. Vše popisujete stručně, jasně, a k věci. Než jsem došla i k vašemu označení jeho, jakožto manipulátora, měla jsem stejný pocit. Nechci se dopouštět nějakých interpretačních úvah, když jsem ho neviděla,  ale zdá se mi, že je citově deprivovaný, celkově osobnostně nevyrovnaný, nejistý si sám sebou, ukřivděný, balancující na hranách mezi potřebou prezentovat své mužství, a pak padá dolů do svých nejistot. Jeho nejistoty stojí za tou potřebou takového tlaku na vaše citové projevy lásky. Nepočká si na vaši autenticitu, potřebuje to hned, co nejdříve... Nevím, kolik vám dvěma je, to je pro zvažování všeho také další důležitý aspekt. Jdu číst druhou část vašeho vyprávění.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den.
Jsem s manipulativním chlapem?
Já nemůžu nic, doslova nic (rozumějte chodit ven s kamarády,psát si s nimi -pokud u toho není),vše je moje chyba a nikdy nemám pravdu. On mě podvedl ,nedávno a když sem to s ním chtěla řešit,řekl že si to nepamatuje,takže to nedělal za tím úmyslem. Teď když na to kdykoliv narazím tak se rozčiluje a nechce to řešit. Nevím co mám dělat, brečím už i kvůli totálním kravinám a nevím proč. Nebývala jsem taková-byla jsem rázná,věděla jsem co chci a uměla jsem si o to říct. Nebrečela jsem. Nevím jestli mám psychiku tak v háji nebo čím to je, díky za odpověď. (Je to skoro 3 roky co jsme spolu.) D.
Denisa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Deniso. Znám vaši verzi, ne přítelovu.Z vašeho popisu to vypadá na manipulaci někdy až psychický teror - viz zákazy vašich aktivit, dále - vše je vaše chyba, nikdy nemáte pravdu. Jestliže jste byla dříve rovná, pevná, asertivní, jak můžete v takovémto vztahu dýchat, a hlavně, PROČ TO DĚLÁTE? Viděla bych to buď na pauzu, nebo na rozchod.
nevyrovnaný vztah
7) Než jsme se vzali, viděl jsem před sebou odhodlanou ženu, která chce bojovat o lepší zítřky, která chce mít hezký vztah, dobře vychované děti, pěkný domeček atd. a z toho všeho se společně radovat. V poslední době však před sebou vidím spíše ženu unavenou životem, která již na vše rezignovala. Poraďte prosím jak z této situace ven.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Aloisi, radu jsem již dala v předchozí odpovědi. Rozhodně spolupráce s psychologem, který je rodinně orientovaný :-)
nevyrovnaný vztah
6) Těžko jí budu časem vysvětlovat, že ona něco musí, ale její starší sestry nemusí. Je mi smutno z toho, že kvůli nim se pak dostávám do střetů a konfrontací s manželkou. Oni nám svých chováním ničí vztah, resp. manželka svým výchovným postojem. Místo toho, aby se manželka zaměřila na viníky a srovnala je do latě a jasně řekla, tak holky takhle teda prostě ne, tak jsem v jejích očích špatný ten já, který se s tímto stavem nehodlá smířit, upozorňuje na něj a bojuje proti němu, leč asi marně…Přesto všechno, co jsme si s manželkou řekli i neřekli ji stále miluji a chci s ní být, avšak z dlouhodobého hlediska je tento stav neudržitelný. Já se rozvádět nechci, u oltáře jsme si řekli, že v dobrém i zlém, ale manželka čím dál častěji koketuje s touto myšlenkou. Děsím se toho, že se přestěhujeme do nového domečku a místo toho, abychom se tam spolu těšili a vynahradili si ty těžká léta před tím, tak se v tom lepším případě budeme stále dohadovat kolem holek, které nám nakonec náš vztah zničí.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Vztah vám neničí holky, ničíte si jej vy dva spolu navzájem tím nepochopením a oboustrannou únavou. Ale já nevím, s čím chodí holky k doktorce pro prášky a s jakými problémy navštěvují psycholožku. Ale pokud tam něco je závažnějšího, pak je jasně . že vaše žena má tendenci je jako matka lvice ochraňovat. Myslím, že s tímto vším byste měli chodit k psychologovi hlavně vy dva, abyste slyšeli názory odborníka s ohledem na všechny okolnosti. A pak to nejspíš bylo zralé pro rodinně terapeutická sezení.
nevyrovnaný vztah
5) Řekne mi, že je prostě nezvládá a že neví, co s nimi má dělat. Stále se u nás řeší jen jejich průšvihy a nějaké jejich problémy. Jejich otec má svoji novou rodinu, takže za ním sice sem tam mladší dcerka zajede, starší dcerka už tam ani nejezdí, ale jemu je to jedno, jak se jeho dcery u nás chovají. Když jsem měl snahu s tím něco dělat a dal jim jasně najevo, že takhle se prostě chovat nebudou, tak jsem samozřejmě narazil nejen u nich, ale bohužel i u své manželky. Ta mě považuje za despotu a diktátora a přesto, že je z chování holek kolikrát úplně na dně, je stále obhajuje a omlouvá a v podstatě jim jejich chování a manýry trpí a nedokáže jim stanovit pevný řád a vymezit jasné hranice ani vymoct jejich dodržování. Děti si dovolí pouze to, co je jim tolerováno. Je mi smutno z toho, že v tomto prostředí musí vyrůstat naše malá dcerka a všechno to jejich chování vidí a já s tím nemůžu nic dělat.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
4) Holky, hlavně ta mladší, nemá základní hygienické ani sociální návyky – umýt si po jídle mastné ruce, spláchnout po sobě na záchodě, vyčistit si zuby, před spaním se umýt, poděkovat manželce za oběd atd. není u nás samozřejmostí. Nějaký smysl pro povinnost a zodpovědnost vůči společenství lidí, se kterými žijí jim absolutně nic neříká. Když má jít něco udělat (zamést podlahu, vytáhnout nádobí z myčky apod.), tak je to všechno se řvaním a bečením. Vlastní mámu mají totálně na háku. Brát by chtěly, ale běda po nich něco chtít. Starší dcerka pro změnu bojuje se závislostí na mobilu a na facebooku. S oběma dcerami manželka navštěvuje psycholožku a obě berou prášky. Pravdou je, že starší dcerka se trochu zlepšila, ale co se týče mladší dcerky, tak to je prostě, omlouvám se za ten výraz, malej hajzl, který řeší pouze to, jak s kým a čím vydrbat, jak co obejít. Sama manželka je z nich co chvíli vyřízená a neví, co s nimi má dělat, berou jí hodně energie a sil.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Asi i proto je manželka stěžovatelka na to, že je na vše sama a vy pořád někde pryč. Je psychicky vyčerpaná, ve stresu,a tak často podrážděná. Budu číst další části, ale oba jste v tom nevinně, jen si nenechejte utéct období, kdy o sebe stojíte a vše spolu komunikujte. Zkuste se více domlouvat na výchovných rolích každého z vás, hledejte průsečík mezi rozdílnými výchovnými styly. Je vidno, že vaše společná 3 letá dcera je z rozdílných názorů na výchovu vyjmutá. Jak je to možné?...
nevyrovnaný vztah
3) Z tohoto a dalších vyprávění jsem nabyl dojmu, že manželka hledá chlapa, který bude mít o její děti zájem, který je někam a k něčemu povede, který společně s ní dá holkám nějaká pravidla a vymezí jasné mantinely, než se ve svém životě budou schopni trochu zorientovat. Paradoxně, ale právě kvůli manželce nejsem schopen tuto vizi naplnit, resp. jsem na tuto vizi již rezignoval, abych se z toho nezbláznil, ač mě to velmi mrzí. Situace, kdy ona byla ta zlá a jejich otec ten hodný se úplně otočila. V našem vztahu jsem teď já ten zlý a ona ta hodná. Pravdou je, že naše vzorce chování ohledně výchovy jsou hodně odlišné – manželka byla vychovávána spíše v liberálním stylu, kdežto já byl vychováván v autoritativním stylu. Co manželka považuje za výchovu, to je u mě totální anarchie. Z mého pohledu je situace u nás doma, co se týče manželčiných dcer a jejich výchovy naprosto šílená.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
2) Marně ji vysvětluji, že ani mě tento stav netěší, ale že stavba je velké sousto a že musíme vydržet, dodělat to a přestěhovat se, když už jsme se do toho dali a pak bude líp. Vím, že je toho na manželku hodně, ale na mě též. Opravdu nejsem superman a nejsem schopen stavět a zároveň trávit volný čas s rodinou, jezdit na dovolené, být po ruce v domácnosti, když je zrovna potřeba atd.
Všechny tyto těžkosti bychom už snad nějak ustály, ale máme spolu čím dál větší rozepře ohledně manželčiných dcer z předchozího manželství. Když jsem si manželku bral, bral jsem si ji s tím, že kdo se mnou žije pod jednou střechou, ten je můj, takže její děti budu brát jako svoje děti. Když manželka mluvila o svém předchozím manželovi, co se týče výchovy dětí, tak vždycky říkala, že ona byla vždycky doma ta zlá, že on holkám vždycky všechno dovolil a nic po nich nechtěl. Že ona jim něco naporučila a on ji řekl a proč by to měly jako dělat atd.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
nevyrovnaný vztah
1) Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Mám milou, hezkou, hodnou manželku, která má z předchozího manželství 2 dcery (11 a 13 let). Spolu pak máme dcerku (3 roky). Již třetím rokem spolu stavíme dům (svépomocí), letos bychom to měli dokončit a přestěhovat se. Dojíždím za prací, takže ve všední dny jsem doma průměrně v 16:00. Většinu volného času (hlavně víkendy a dovolenou) trávím kromě zimy na stavbě. Na manželce leží samozřejmě děti a domácnost. Každou volnou chvíli, kterou mám se však snažím věnovat naší dcerce, se kterou mám velice pěkný vztah a jsem za ni moc rád. Přesto, že se snažím ze všech sil, moc pěkných slov pro mě manželka nemá. Znevažuje a pohrdá mojí prací úředníka. Všichni obdivují náš dům, jak je precizně postavený, jen ona mi vyčítá, že moje poctivost je na úkor času. Trápí ji, že netrávíme čas spolu tak, jak by si představovala, že nejezdíme na dovolenou, že nejsem po ruce, když doma něco potřebuje, že je na všechno sama atd.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aloisi. Čeká na mne několik vašich pokračování, tak jsem zatím intuitivně zařadila váš dotaz do dané kategorie a přecházím na další čtení.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, trápí mě zhruba 6 lety problém. Silná vazba k jednomu muži. Mně je 28 jemu 29. po 6 letech kdy se opakovaně rozcházíme, kvůli partnerovým problémům.. Neustálému boji sám se sebou, trýzní ho neustále minulost a špatný postoj k matce. Když bylo nejhůř říkal mi že jsem jako ona. Trvala jsem vždy na tom ať odpustí a jde dál. Tento můj partner mě vždy vyhledá a opakovaně mě přesvědčuje, že jsem jeho láska a žena života. Po pár měsících to vždy zkolabuje z jeho strany, buď píše jiným slečnám, nebo odejde. Změní práci, místo..ale pokaždé se na mě obrátí, konzultuje se mnou jeho skryté já. Já ho vždy velmi milovala, pomáhala mu a každý rozchod už hůř a hůř snáším. Jsem úplně na dně. Poslední rozchod byl, že se pohádal s maminkou na štědrý večer pak se odstěhoval ode mě, pohádali jsme se blokoval mě. A řekl, že už mě nemá rád a ještě tu noc potkal v baru nějakou slečnu ,kterou všude ukazuje a tvrdí, že je to holka co mu změnila život a mě napsal, že si ji vezme. co dělat?
Dita
PhDr. Jitka Douchová
Dito, odepisuji vám  10 dní po odeslání dotazu. Když si jej přečtete znovu, napadá vás k tomu něco? Já vidím jediné - nejedná se o vašeho osudového muže, ale o muže, který není dospělý, vůbec není zralý, zodpovědný, s city druhých si dělá, co chce, protože si je ani neuvědomuje. Snad vám 6 let stačilo dostatečně, abyste porozuměla, že se jedná o mladíka, který ještě dlouho bude hledat, kde je jeho pevný mužský potenciál, opravdovost. Opírá se o matku, přiklání se k vám, když mu něco nevychází, pak se zase rozchází...Co na to říct? Jeho náhradní matkou č.2 asi být nechcete?Na vašem místě bych vztah pevně a jednoznačně ukončila a nenechala se vlákat do dalších příslibů, které samozřejmě přijdou. Uzdravte se z tohoto "vztahu" a běžte životem dál, a hlavně NOVĚ :-) Hezký rok 17 :-)
nevyrovnaný vztah
Ze už si uvědomil svou chybu a ze nechce ztratit svou životní lásku. Jelikož jsem myslela ze je to ten pravý tak jsem si řekla ze je sper ze si to uvědomil ale teď na Vánoce přišel další rozchod po fb a já už to proste nedavam ivedomuji si ze ze mne on udělal trosku a ze musím začít od unovu ale i presto ho miluji a chci ho nechápu a nerozumím sama sobe ztracim se v tom. Nikdy bych nečekala ze když na mne někdo vztahne ruku což se stalo kdyz jsem si s nim o tom chtwla promluvit ještě ted mam všude modriny a rozbitou hlavu ze budu mc toho člověka porad milovat. Pomozte mi jak znovu začít cítím se opravdu priserne v okolí to nikdo nechápe jsem už na pokraji syndromu vyhoření jinak mam 23let
nelis cast druha
PhDr. Jitka Douchová
Nelis, řekla bych, že je to dost vážné a že byste měla nadále spolupracovat s psychologem. To my dvě spolu přes tuto poradnu nevyřešíme, potřebujete v sobě najít příčiny toho, proč jste manipulovatelná, a to i tehdy, když si to už sama uvědomujete. Pozor na to - manipulátoři střídají své zbraně, chvílemi jsou okouzlující, chvílemi z vás hravě učiní oběť domácího násilí. Vy potřebujete najít sebe samu, zpevnit se, věřit si, znát svou cenu, abyste již něco takového nikomu v budoucnu nedovolila!
nevyrovnaný vztah
Uz jsem opravdu zoufalá prožila jsem si totální roční peklo s přítelem. První 4mesice to byl ideální vztah rodiče ho miluvali všechno :( a pak se se mnou 4dny před stěhováním do společného bytu rozešel měsíc a půl jsme byli od sebe a já šla k osycholozce a snažila se z toho dostat. Potom napsal ze toho lituje a ja se k němu vrátila. Ve vztahu byla neustala nejistota porad jsem dělala nevo špatně a každý problém resil rozchodem. A po asi dvou měsících rozchod nastal byla jsem zoufalá. Stále jsem se chtěla změnit a neslo to vždy si něco nasel. Kdyz nepocitam asi tři demonstrativní rozchody tak pak přišel velký ky mi pres fb napsal ze končí to už jsem nevydržela s nervy a šla za nim do prace kde mne nazval ze jsem pi.. A sel mel momenty kdy by nejuzasnejsi přítel a kdyz totální hajzl uplne jsem v něm ztratila přehled a potomto incident mi po týdnu volal a dala jsem to zase dohromady. Byl skvělý manipulator a ja mu vždy podlehla. Možná uz je chyba i ve mne slíbil mi prostynek vevnou lásku rodinu a ze si to uvědomil
Nelis prvni cast
PhDr. Jitka Douchová
Nelis, dobrý den. Jsem ráda, že sama píšete o příteli jakožto o manipulátorovi, mě to napadalo již v průběhu čtení.Prožila jste si  "totální peklo" po dobu jednoho roku, stálé zvraty, de facto psychický teror, přesto jste se k němu stále vracela, byla jste loutkou v jeho rukou, kdy za nitky tahal on. Ale vracela jste se, někde vám zasekl drápek do srdce. Není čas na to, osvobodit se z tohoto "vztahu" ?
nevyrovnaný vztah
Je často nervozní a vystresovaná kvůli škole, většinou to nechce řešit, takže se o tom nebavíme. Přijde mi, že máme pořád co řešit, stále o něčem mluvíme, konverzace nevázne, ale i přesto mi nakonec řekne, že nerozvíjím její konverzace. Řekne mi, že nejsem ve vztahu aktivní, ale přitom dělám naprosto vše co je v mých silách. Plně ji podporuji, ve všem ji pomáhám, snažím se jí ulehčit jak školu tak osobní život. Snad po všech stránkách, které můžou znamenat "aktivitu ve vztahu" - společné zážitky, výlety, drobné dárky, kytky, podpora a podobně. Vše dělám, ale nakonec se dozvím že nedělám nic. Máme pravděpodobně naprosto odlišný názor na to, jak má vypadat a fungovat vztah. Řešili jsme to již několikrát, v každé hádce mě ukamenuje a samozřejmě za vše mohu já. Ukamenovat se nechám, nejsem ten typ, co by řekl něco co nejde vzít zpět, takže v hádkách jsem opatrný.
Velmi mě zajímá Váš názor a byl bych vděčný za radu, protože já jsem přesvědčený o tom, že víc už udělat pro náš vztah nemůžu. - otázka upravena poradcem
Radek
PhDr. Jitka Douchová
Hmm. Radku, můj názor je, že jste na přítelkyni závislý, snažíte se - sám proti svým potřebám - získat její přízeň a body. Ale o tom vztah není. Hodnotný vztah je o tom, že jej utváří oba, přizpůsobují se jeden druhému a vytváří a podporují to, co je oba těší. Povídají si o sobě, o svých očekáváních, hledají průsečík právě toho, co oběma konvenuje. Ve vámi popsaném případě je to tak, že si vy připadáte jako někdo, kdo je uštvaný s jazykem na vestě, ale partnerce je to pořád málo. A vy cítíte vinu, snažíte se stále tedy hledat to další, v čem byste se sblížili. Ale, upřímně - snaží se také přítelkyně přemýšlet nad tím, co dělá radost vám?...Nechci nějak moc pokračovat, protože slyším verzi jen od vás a ne od ní. Ale takto je to velmi nevyvážený vztah. Pokud spolu něco nezměníte, konec vztahu se dá očekávat poměrně brzy, protože vaše rozdílnosti již dávno zadělaly na začátek partnerské krize. A ta by se měla řešit, jenže - spíš s pomocí psychologa.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. S přítelkyní jsme spolu rok a posledních pár týdnů vše směřuje k rozchodu. Ona má nějaké potřeby, které já nejsem schopný pochopit. Respektive se snažím uzpůsobit své chování jejím představám, ale přijde mi, že čím víc se snažím, tím je to horší. Jsme oba velmi časově vytíženi. Ona studuje daleko, já pracuji téměř pořád, takže se vidíme 1x za 2 týdny, o svátcích či dovolené samozřejmě častěji. Je velmi aktivní a náročná. Nedokáže 10 minut sedět a nic nedělat. Tomu všemu se snažím přizpůsobit, není snad minuta v našem vztahu, kdy bychom se nudili. Podnikáme různé aktivity, rodiné akce, kino, obědy a večeře v restauracích, navštěvování nových míst, relaxační dny v bazénu, procházky, prostě stále něco. Ale i přes to vše mi potom řekne, že je náš vztah stereotypní. Vím, že to není v sexu, jak tomu často bývá, v posteli nemáme problém, to vím i z jejích úst. Vadilo jí, že hodně mluvím o práci či o autě. S tím jsem přestal téměř úplně, až na občasné vsuvky do konverzace. - pokračování
Radek
PhDr. Jitka Douchová

Dobrý den,Radku. Na první čtení to cítím tak, že jste docela odlišné osobnosti s rozdílnými zájmy, rozdílným životním stylem a tempem. Vy se snažíte dohánět tempo přítelkyně, ale radost vám to nejspíš nepřináší. To byste je musel vzít za vlastní a mít z toho opravdu vlastní autentické potěšení. Neustále se přizpůsobovat něčemu, co k vám nepatří? A pak ty zájmy -vy máte jako témata práci a auto, což asi příliš nezajímá ji. Máte nějaké průsečíky ve společných zájmech, kdy si můžete spolu lebedit v tom, jak si rozumíte? :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den přeji,

Jsem věřící ale jiné víry než přítel, chodíme spolu rok, ze začátku jsme spolu spali, poté mi řekl že bychom měli až po svatbě, od té doby nám to skřípe, je nevrlý a přestože jsme si slíbili že to vydržíme bez sexu, a budem si užívat náš vztah, tak po mě pořád vyjíždí, když podlehnu zlobí se že jsem mu to dovolila, když nepodlehnu je nevrlý. Dostal mě do slepé uličky, velmi ho miluji ale tohle mě štve, nevím co s tím udělat. Teď mi řekl, že se musíme rozejít protože se mnou nemůže spát ale chce, to ale podle mě není žádné řešení. prosím poradíte nám? nelíbí se mi že bych měla nést všechnu zodpovědnost za to, že není schopný dodržet své vlastní předsevzení a ještě se kvůli tomu rozejít...
děkuji za vaši odpověď
Magdaléna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Magdaléno. Říkáte to naprosto přesně - přítel na vás deleguje zodpovědnost za jeho vnitřní rozpory mezi touhou a jeho předsevzetími a normami zvenčí. Přijde mi to až jako zvrácené. Nejdříve jste se milovat mohli? Kam se schovaly jeho normy zvenčí? ...Je to hodně silný konflikt v mnoha ohledech, vám ubližující nejvíce. To, jak to popisujete, je z mého pohledu šílené, jste v jakékoliv variantě ve slepé uličce a viníkem. Problém má sice on, ale hází to na vás. V tomto žít, nedovedu si to představit. Nevím, jakého vyznání přítel je, ale měl by si vše srovnat v sobě sám a jako muž také nést zodpovědnost. Nevím, co k tomu mohu říct více...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den
Mám menší problém co se týká mého partnera.Je mu 31 let.Ale jeho myšlení mi přijde jak od 20 leteho kluka.Jsem od něj o 5 let mladší,ale někdy mi samotné zůstává rozum stát nad jeho chováním.Jsou totiž věci co pochopí i můj 8 lety synovec.Nevím jestli se s tím dá něco dělat.Potřebuji vedle sebe pořádného chlapa,ale chtěla bych s nim být je moc hodný,ale nevím jestli tohle by byl ideální partner pro mně.Přede mnou měl 5 let přítlkyní a nic extra to zrovna nebylo.pravě naopak.Proto se bojím že z něj pořádný chlap už asi nebude i kdybych za to byla moc rada.občas má chování puberťáka a občas už mi to i vadí..Nevím co mám dělat a rada by mi moc pomohla...
Janča
PhDr. Jitka Douchová
Jančo, omlouvám se, ale podle toho, co píšete a jak to cítíte, cítím já, že to není muž pro vás. Skoro už rezignujete, nedáváte šanci na to, aby se změnil. Vy máte potřebu mít vedle sebe silného muže, který vám bude oporou v kritických situacích, ale nejen v nich, nad ním lámete hůl. Je hodný, to je hezké, ale je to málo na zdravý kvalitní vztah s nějakou dobrou perspektivou. Vaše očekávání od vztahu je prostě mnohem silnější, poslouchejte své potřeby, v tomto vztahu byste šťastná nebyla, ale on asi také ne..
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem muž a potřebuji poradit, jak dál. Možná budu ve Vaší poradně chápán jako slaboch. Možná to spíš znamená citlivý. Snažím se být klidný a tolerantní. Má žena je o 11 let mladší a o stejná léta i temperamntnější, hlučnější. Vznikne-li banální problém (neuložení talíře do myčky) například, je to důvod k vynadání. Máme zdravou a krásnou 4 letou dceru. Já jsem doma hromosvod. Nechci doma hádky. Pravdou je, že hádky jsou. S ženou spolu nespíme, jen vedle sebe ležíme už 3 roky. Žena si našla práci ve výrobně lahůdek. Odchází do práce odpoledne a vrací se až když je hotovo, cca v 6:00 ráno. Nelíbí se mi to, řekl jsem jí to. Dá se to respektovat, pokud rodina funguje. U nás to tak není. Nastínil jsem tak 30% problémů. Víc se sem nevejde. Potřebuji pomoci, jak dál? S rodinou nebo bez ní? Co bude nejlepší? Děkuji.


Karel Richter
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karle. Nevím, proč byste měl být chápán jako slaboch, to je pohled vaší ženy na vás, nebo váš pohled na sebe? Je evidentní, že delší dobu procházíte společnou partnerskou krizí, kterou neřešíte. Nyní jste to vy, kdo si stěžuje, kdyby si stěžovala vaše žena, bylo by to asi jiné, jiná postesknutí... Dovedete si představit, co by říkala na adresu vašeho manželství, jak se v něm cítí? Asi každý z vás necítí ve vztahu  dobře, každý z jiného důvodu. Vy jste jakoby zatlačený do kouta svou temperamentní ženou, která je konfliktní, vy jste nejspíš více submisivní, ustupujete, ale jste uvnitř nešťastný. A ke všemu spolu pak tedy zákonitě nespíte. Takže váš vztah drží co?  Vaše dcera? To by bylo málo.Ale já vám, Karle, radu nedám, pokud jsem byla pouze čtenářem vašeho dotazu. Potřebovali byste spolu začít spolupracovat s partnersky specializovaným psychologem. Přes den má vaše žena čas, takže by to neměl být problém, pokud se vám podaří ji pozitivně namotivovat :-) Hodně štěstí
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu 2 a pul roku. Můj přítel je tvrdohlavý, sebevědomí až občas namyšlený, všechno co řekne musí být pravda, a já jsem hloupá, nic jsem nezažila, nic neumím. Ale jsou dny, kdy je hodný je sním sranda udělá co mi na očích uvidí a já ho miluji takovýho jaký je, jsem na něm závislá, přestala jsem chodit s kamarádkama ven, většinu času jsem trávila s ním nebo doma. Teď jsem si ale našla novou práci,kde trávím dost času a on mi dává ultimátum buď on nebo moje práce, jenže už nevidí, že on je v práci třeba do 10 do večera a já mu to vždycky tolerovala, chtěla jsem mít dospělej vztah, on říkal, že doma nechce mladý tele a teď mi vyčítá, že se mu nelíbí jak strašně rychle jsem dospěla až "zmaminovatěla". Byla bych hloupá, kdybych kvůli němu opustila práci, která mě hrozně baví a naplňuje nebo takový vztah plný výčitek nemá smysl?Nedokžu si představit život bez něj ale zároveň, nebylo by nám lépe? Jsem z toho zmatená, pomohlo by mě, kdyby mě někdo postrčil:-)dekuji - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Nevím, jestli vám mám oči otevírat já, už je máte skoro otevřené, ne? Snad ani není co dodávat... Ale dobře, tak se toho dopustím. Závislost ve vztahu, podléhání potřebě mocenské převahy u toho druhého, který potřebuje moc mít, jinak by byl slabý - je to vaše touha po vztahu, mít to takto? Zkuste si uvědomit, jak to ve skutečnosti vy dva ve vztahu máte, a proč má třeba on potřeby, které deklaruje. A proč máte vy své potřeby od života. Když si to dáte dohromady, odpověď si určitě najdete sama :-)...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

obracím se na Vaší poradnu jelikož se nevyznám ve svých pocitech, nad kterými neustále přemýšlím. Stručně nastíním situaci, ve které se nacházím a budu ráda pokud mi poradíte, jakým směrem se mám ubírat.
Jsem rozvedená 4 roky. S bývalým mužem jsem byla 18 let, měli jsme 2 děti. Poslední roky manželství jsme prošli krizí, která vedla k rozvodu. Krátce po rozvodu jsem si našla nového partnera s kterým žiju 3 roky a máme spolu dítě. Můj problém spočívá v tom, že současného partnera nedokážu respektovat, nevzhlížím k němu jako k muži v kterém bych viděla oporu. Je silný introvert, nekomunikuje a když, tak minimálně o všeobecných věcech. Jinak je spolehlivý, postará se i o mé děti z předchozího vztahu pokud jsem v práci. Vadí mi, že není akční, nevymyslí žádný výlet, někam že by jsme zašli, prostě nic. Já jsem navíc hned po mateřské nastoupila do práce.Z finančních důvodů, máme hypotéku. Takže dění posledních třech let mě úplně vyčerpalo. Rekonstrukce nového bydlení, stěhování od bývalého muže, rozvod, těhotenství, práce, péče o 3 děti. Věřila jsem, že si najde nějaký melouch a bude se snažit finančně situaci zlepšit je hodně manuálně zručný. Nic z toho se nekonalo, musela bych mu práci sehnat, naplánovat, zařídít. A tak je to se vším. Nějak už nemůžu a nevím jak dál. Takhle žít nechci. Někdy vzpomínám na ex manžela a srovnávám s ním současného partnera. Bývalý muž se dokázal finančně postarat o rodinu, jezdily jsme na výlety, dovolené, zašli na večeři atd. S nynějším partnerem nikam nejdeme protože jeho to nenapadne a mě nebaví a už ani nechci něco iniciovat. Nemám na to energii a už ani chuť. V podstatě mám pocit, že ho táhnu jak kouli na noze. Nemá svůj názor, vše mi odkýve, se vším souhlasí. Pokud se náhodou sejdeme doma, když nejsme v práci, jde si kutit do dílny. Já bych ráda jela třeba někam na výlet, prostě vypadnout z toho všeho. Vím, že do budoucna to jiné nebude. Chybí mi mužská opora. U bývalého muže jsem měla pocit, že mám vedle sebe zeď o kterou se můžu opřít a věděla jsem, že nespadne. Nyní mám pocit, že pokud bych se opřela, zboří se jak z písku. Jsem vyčerpaná a nevím, jestli takhle můžu žít dál. Poradíte mi, jak pokračovat dál?
Mája
PhDr. Jitka Douchová
Neporadím, Májo. Vašeho současného partnera jste si vybrala jakožto původně nějakého převozníka z nevydařeného manželství? Žijete spolu, máte spolu dítě. Jste zkušená žena, která prošla dlouholetým manželstvím, víte, jaká očekávání od vztahu s mužem máte. Kde se ve výběru stala "chyba"? Nemá smysl od něčeho utíkat bez boje, pokud máte rodinu, to by byla škoda. Ale jak má vypadat boj za váš vztah, nevím, protože nevím nic jiného, než co jste napsala - svým mužem vlastně opovrhujete, není imponující, není to muž, o něhož se můžete opřít, je to další malé dítě, vlastně introvertní nekňuba a vás to totálně nebaví. Takže jinak. Zkuste se na sebe podívat jeho očima, jaká přání má on, představte si, co má na vás rád a co je pro něj naopak nepříjemné. A jinak bych vám velmi doporučovala spolupracovat s partnersky specializovaným psychologem. Mohlo by vám to výrazně pomoct k nalezení porozumění a hledání další společné cesty, pokud tam ta motivace je a bude :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, jsem na mateřské se dvěma dětmi, manžel je podnikatel. Mám rodičovský příspěvek, manžel mi na domácnost dává ze svého rozhodnutí 17.tis. a říká, že je to vpodstatě průměrný plat a že mi dává dost (mohl by dávat víc, má větší výdělky). Ale chápu, že potřebuje peníze na rozvoj. Po zaplacení nájmu mi zůstane asi 460 Kč na den a všechno - manžel už nic neplatí, protože mi dává peníze na rodinu. Šetřím, vařím, občas nevyjdu, peníze navíc mi však nedá. Vždycky mne začne vyslýchat, za jsem utratila, ale nedá. A to mu dělám při dětech účetnictví a s dětmi zařizuji veškerou administrativu a úřady. Sám si však dopřává - na dostizích, kde byl zase sám, koupil za 150 tis. koně, když jsem se ptala proč, tvrdil, že ho koupil pro mne (nejezdím, bojím se jich) a že bych měla být ráda, že mi ho koupil. Kůň je ale napsaný na něj. Anebo si minulý týden přivezl ze zahraničí auto za 600 tis. Chtěla jsem chodit na hodinovou výuku francouzštiny - je to večer, prohlásil, že není schopen být večer doma, protože podniká (není tak úplně pravda, že by nemohl) a když jsem naléhala, že bych hodně chtěla, tak mi řekl, že kdo vydělává, má právo na to, aby měl na to čas, a ten, kdo sedí doma, tak se musí podřídit. Ano, vím, že nás momentálně živí, děti jsou ještě malé, ale já taky nelením. Je to s ním jak hlavou do zdi. Domluvit se nejde. Už nevím, jak jinak na něj. prosby, žádosti nepomáhají, prostě on má právo, případně přijde domů ještě později. Děkuji Vám za případnou radu.
Iva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivo. Popisujete vše dost jasně - jak to u vás vypadá, jakou si manžel vymohl mocenskou převahu, jak vás ponižuje a zašlapává do země, atd. Co myslíte, že vám mohu poradit?  Pokud se on chová takto, vy žádejte plat, odpovídající účetní v jeho firmě. Udělejte mu kalkulaci výdajů na domácnost, sebe, děti. Ale máte problémy ve vztahu, z toho pak vyplývá i velmi pokřivené řešení pokrytí nákladů v rodině. Vy se staráte o vaše společné děti, on vydělává. Nevím, ale práce ani jednoho z vás se nedá poměřovat. Je jiná, ale stejně náročná. Máte problémy v komunikaci a měli byste s tím něco dělat. Tohle je naprostá degradace vztahu na jednotku s podivnými ekonomickými zákony. Radím poradnu.
nevyrovnaný vztah
zdravím ..mám přítele o osm let staršího a má dvě děti 4a17 let..každé má jinou matku..jezdí k němu vždy o víkendu i my se vidíme o víkendech čili vztah na dálku...má takový vztah šanci ...já s tím moc bojuji ...přijmutí dětí ..málo času na sebe ..v týdnu pracujeme a nevidíme se vůbec ...partner mi vyhovuje ale to okolo je moc náročné...děti ..péče o ně ...jeho matka co se na něj fixuje ..bývalka -nemají úplně vyřešený vztah ,majetek po rozvodu ,pořád o ní mluví..kritizuje v zápětí ji omlouvá ..už jsem dala najevo že mi to vadí a nepřeji se sní vídat ani o ní mluvit..partner to zatím respektuje.. jsme spolu rok a půl a co dál??
tereza bláhová
PhDr. Jitka Douchová
Také vás zdravím, terezo. Nemám pocit, že by vám váš vztah přinášel hodně radosti, spíš naopak, ale to je asi tím, že máte potřebu si spíš postěžovat, než mluvit o tom, co je skvělé. Faktem je, že rizikových faktorů je na misce vah hodně - dvě děti od rozdílných matek, vztah na dálku, nevyřešený rozchod přítele s jednou ex, nevyřešené majetkové spory, fixace na jeho matku. Tak nějak moc nevím, kde je ve vztahu vaše místo. A to byste si měla uvědomit a vy dva byste si to měli včas vyjasnit. Potřebujete mít nějakou "jistotu" Víc vám nepovím, vím toho příliš málo...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, máme doma takový bludný kruh. Manžel si přinesl z rodiny pernamentní soutěžení (zažila jsme u nich, živila tchýně, pořád s někým proti někomu bojovala, pořád někoho proti někomu poštvávala) - kdo víc vydělá, kdo víc pracuje, koho mají děti víc rády, kdo toho víc pro rodinu udělal... nemám problém mu říct, jasně vyděláváš víc ty, pracuješ víc ty, jenže pak následuje, kdo víc vydělává , má právo a ten druhý má povinnosti (ve smyslu musí se přizpůsobit, podřídit se, případně nemá nárok). Nějak jsem to respektovala na MD (nemohla jsem chodit ani jednou týdně na hodinu AJ, protože on "nemohl zajistit, že stihne být doma" - šlo o sedmou večerní. Jednak je to vysilující, jednak je to omezující. Už jsem mu mockrát říkala, že doma nesoutěžím a nechci soutěžit, protože toho mám z práce dost, ale bez výsledku. A vůbec nejhorší je to s penězi - já jsem si vydělal na své koníčky, taky si vydělej na své koníčky. Dokonce to začal říkat i nedospělým dětem, že si musí vydělat na své koníčky, jinak nic. Takže se motáme v bludném kruhu. Jak to rozetnout? Mockrát Vám děkuji za nápad. - otázka upravena poradcem
Ela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Elo. Podlehla jste jeho modu vivendi, který si manžel přenesl z rodiny. Ale zkuste v sobě najít sílu si najít vyrovnanost vy sama :-)Možná jste o ni měla bojovat dříve, ale nikdy není pozdě :-) Manžel vydělával, když byly děti malé a vy se o ně starala na mateřské "dovolené", ale vaší prací byla péče o domácnost a děti, jeho o ekonomické zabezpečení rodiny. To je obvyklé rozdělení rolí v době, kdy jsou děti malé - jeden z rodičů je prostě doma s dětmi...Ale teď již chodíte do práce, takže jste na tom oba stejně a je jedno, kdo vydělává víc, kdo méně. Oba pracujete, oba máte spolu děti. Můj nápad je jediný - asertivní zvednutí hlavy vzhůru a sdělit manželovi své požadavky na svůj volný čas. Máte na něj právo oba dva rovným dílem, buďte si toho vědoma. Možná jsem radikální, ale některé tyto názory mi připadají jako z" pravěku" - že muž má právo na všechnu volnost a žena se točí kolem plotny a dětí?...Vy ale vlastně mluvíte o tom, že i děti si mají vydělat na své koníčky. Až budou děti ve věku, kdy mohou začít chodit na brigády, tak je jistě výchovné je vést k tomu, aby se nějak podílely na celkových výdajích. Ale takto mi to přijde přehnané.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
chtěla bych požádat o radu k mému vztahu. Mě a příteli je přes 45 let a sdílíme částečně spolu a částečně zvlášť žití 5 rokem. Přítel je z ČR a žije v USA a já žiji jen v ČR, on za mnou létá. Původně jsem plánovala odchod za ním do USA, ale vše se změnilo, když jsem si po 3 letech půjčení peněz příteli o ně řekla, abych je tady měla pro případný návrat z USA. Dnes ve dne v noci poslouchám sprosté nadávky, vyhrožování rozchodem, ponižování mě jako ženy, mé práce a řeči, že skončím špatně.Mám dvě dospělé děti, vnoučata, stárnoucí rodiče, kde maminka je po mrtvičce a já se musím a chci starat. Navrhla jsem pro nás život s bydlením v Praze, kde můžeme oba pracovat, mít přátele a sdílet společný život, abych mohla rodičům pomoct svou přítomností a i finančně. A vše je pro něj špatně.Trápím se! a nevím kudy kam, vrácení peněz považuji za slušnost a hrubé chování za svou láskyplnost k partnerovi nějak nemohu unést. Poraďte mi prosím, jak dál.

Děkuji a přeji Vám krásný den
Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Obhajujete se zbytečně sama před sebou. Půjčka je něco, co se nějak jmenuje, a má to jasný význam. Jestliže se rozpoutala z jeho strany agrese a vyhrožování za to, že chcete splacení půjčky, pak váš vztah není v pořádku. Já vám ale nic neporadím, nevidím do vašich vazeb v dlouholetém vztahu na dálku. Urážet se ale nenechejte, pokud by to bylo tak, pak váš vztah postrádá význam.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, žiji s manželem - hysterickou psychopatickou osobností - dg udělal psychiatr na základě mého vyprávění o našem soužití. Rovněž řekl, k takovým lidem oni přistupují vlídně a přísně. Což mohu potvrdit, protože se mi vyplatilo ustupovat, případně situaci vyřešit jinak. Jenže situace se zhoršuje. Jak udržet to vlídně, když on začal ještě navíc ponižovat a devalvovat, jak udržet to přísně, když už jen náznak hranic začíná být velký problém? A slyšela jsem i nebudeš ty, bude jiná...tedy rodina pro něj přestala znamenat hodnotu. Děkuji.
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Máte s manželem nejen problém v komunikaci, ale i ve svých očekáváních od vztahu. Nevím, jestli je "košér", aby psycholog diagnosticky vyhodnocoval osobnost člověka, kterého nikdy neviděl, ale budiž. Každopádně vám v tom být dobře nemůže, protože jste manipulována, jste v tom bezmocná. Měli byste navštěvovat partnerského psychologa spolu, pokud by ovšem byl manžel motivován, což se obávám, že v tom bude zádrhel. Rozhodně se nevyplatí ustupovat manipulátorovi, je nutné, abyste si udržela své osobní hranice. Ale partnerský vztah by měl být o stálém hledání vzájemného porozumění, nikoliv o soupeření o mocenskou pozici. To je pak někde něco opravdu špatně. Každý stojíte ve svém zákopu, ale proč? To muselo někde někdy vzniknout. Zkuste si to jako film vašeho společného života vrátit a vystopovat prvopočátek.
nevyrovnaný vztah
Problém se sexem. DOBRÝ DEN PANÍ DOKTORKO.Začala jsem čerstvý vztah s mužem se kterým se známe 22let,a už před tou dobou jako mladí lidé jsme spolu sexuální vztah.Sexuální proto,že každý jsme v tu dobu byli duševně někde jinde..Mě bylo 21 a měla jsem první těžce postižené dítě,jemu 18 a zajímal ho jen sport..Pak jsme se dlouho neviděli ani o sobě nevěděli.Až letos.Začal mezi námi letní románek.Já jsem se rozešla kvuli němu s bývalým přítelem-kde vztah byl stejně nefunkční a rozchod na spadnutí..Po měsíci mě požádal současný přítel o ruku a nastěhoval se ke mě.Ačkoliv jsme oba stejné znamení-raci,projevila se hodně rozdílnost mezi námi.Přítel je cholerický a tvrdohlavý.Já jsem citlivá,obouchaná životem,tvrdohlavá ale kompromisu schopná,i uznám svou chybu když vím že jsem ji udělala.Ze začátku nám perfektně fungoval sex.Ale ted máme už měsíc pauzu,přítel se vyhýbá mazlení i sexu.Byl mezi námi i problém,že se koukal na porno i psal ženám na fb.Slíbil,že to dělat nebude nedělá..ale..není sex.
JULINKA
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, JULINKO, sice jste předeslala, že jde primárně o problém v sexu, ale já vidím spíš vztahový problém mezi vámi dvěma, byť se "znáte" 22 let. Ve vašem příběhu je mnoho důležitých věcí, které do sebe zapadají, ale já to od stolu nerozklíčuji. Váš současný přítel vás požádal po 1 měsíčním románku o ruku? Bydlí u vás, je tvrdohlavý cholerik, máte problémy v souladu ohledně sexuálních potřeb. Nemám pocit, že by váš vztah byl perspektivní. To je na základě vašeho psaní asi to jediné, co mohu říct. Nebylo by od věci, začít spolupracovat s partnerským psychologem :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,mám trošku problém se sexem s manželem, myslím si že je často účelový a to mě odrazuje od milování, výsledek je proto stejný .Jenom ukojení potřeby bez citového prohloubení. Problém je že v sexu necítím že jde o mě jako spíše o to ukojení potřeby nebo o přípravu na nějakou ránu nebo jeho další aktivitu. Ani to milování už není takové jaké bývalo, prakticky jako celý náš vztah už není o tom jak udělat dobře jeden druhému. Vím že bych si o tom měla s manželem promluvit ale nevím jak aby se zase neurazil.Nerad se mnou cokoli ohledně nás rozebírá má hned pocit že na něm vidím jenom všechno špatně.A jeho přístup aby se u nás něco spravilo je že se chvíli snaží něco dělat nebo o tom mluvit aby byla vidět snaha a vzápětí si to vybírá na svých koníčcích.Něco jsem udělal mám nárok na volno. Stejný přístup je ohledně toho sexu jako by nešlo o společné prožívání,ale povinnost a existování jednoho vedle druhého.Říká miluji tě ale já to necítím když je schopen vzápětí koketovat s jinými.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Nemáte "trošku problém se sexem" s manželem. Máte celkově vztahový problém. Zdá se mi, jako byste neměla ve vašem vztahu slovo, on je hlava rodiny? Když se bojíte říct, co vám schází, máte z něj tedy strach. Ale proč? Pak jede vše po špatných kolejích, a to je škoda. Je nesmírně důležité, abyste si mohli říkat otevřeně své potřeby - v čemkoliv, ať je to milování, nebo vztah. Pokud je tam nějaký blok, pak se budete stále více odcizovat. Viděla bych jako opravdu velkou pomoc partnerskou poradnu...
nevyrovnaný vztah
Dobry den pani doktorko , mam nezletillou pritelkyni a cekame dite ,roli v tom samozrejme hraje i to ze jsem o 10 letstarsi nas vztah neni dobry hadame se, i na nejake strkanice doslo ,ale ne z moji strany ,musel jsem se az branit a nechat se uderit , zavolala na mne policii, je ve 4 mesici skoro a po techto incidentech to nema cenu ,bydlime spolecne v byte ktery rekonstrujeme,zamyka se a nemluvi chtel bych vas pozadat o radu co bych mel delat a kdo se postara o dite jestlize se ji rodice zreknou hezky den diky s pozdravem D.
dada
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, dado. to je spíš otázka pro sociálního pracovníka a právníka. Ale výživné půjde za vámi, to je jasné...
nevyrovnaný vztah
Ještě bych, paní doktorko, chtěla dodat, že by manželovi rodiče nikdy nedopustili, aby mi například manžel půl domu dal, a že si takovou situaci nedovedu představit. Manželovi rodiče jsou velmi agresivní a křičí na nás a na naše děti klidně i na zahradě před sousedy, a to opravdu tak, že jsem posledně uvažovala o tom, že zavolám policii. Ovšem v domě se nám jinak daří udržet klid, když si na nic nestěžujeme, nechceme nic měnit, nevšímáme si jich. Manžel je ve všem poslechne a není ochoten to nijak měnit. 20 let spolu prakticky nespíme (nemohu), jemu to sice vadí, ale ani to není pro něj důvod, aby svůj postoj měnil. V podstatě jsem na všechno sama, utratila jsem zde všechny peníze a nic mi nepatří. Nemám žádný majetek, nemám kam jít. Před dětmi se snažíme fungovat normálně (díky mým antidepresivům), snad se to na nich nepodepisuje. Tento týden jsem se však rozhodla, že začnu konat. Ale nevím, opravdu nevím, jak a co...
Isabela
PhDr. Jitka Douchová
Je vidět, že jste konečně dospěla k fázi, kdy je nutno měnit podmínky. S manželem máte SJM, sice vám tam nic nepatří, ale vše, co vyděláváte, je na půl. Poraďte se rychle jak s právníkem, tak s partnerským psychologem. Myslím, že jste zbytečně tlačená do kouta a dávno jste si přestala věřit. Myslete na to, že život máme fakt jen jeden a musíme si ho vážit. Vy se trápíte v submisivní pozici někoho, kdo nemá právo na své názory. Chyba, Antidepresiva vše nespraví, potřebujete i kvalitní psychoterapii. Hlavu vzhůru :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. 20 let žijeme v manželově domě, který dostal od rodičů a ti zde také bydlí. Všechny peníze, které jsem kdy vydělala, jsem "nalila" do tohoto domu. Starám se o něj, udržuji, pečuji o rodinu, pomáhám starým rodičům. Mé postavení v rodině je ale hrozné a už to nemohu vydržet. Přes všechnu mou péči v tomto domě "nic nemůžu". Nesmím si zde například upravit část zahrady podle svého (sekat trávu, hrabat listí, pomáhat, platit, to můžu). Za 20 let jsem si neprosadila nový sušák na prádlo, musí se používat starý. Vše v domě se dělá tak, jak chtějí rodiče. Těm je 80 let a nelze se s nimi na ničem domluvit, jen plníme jejich přání a nesmíme na nic sáhnout. Dokonce jsme nesměli vyhodit starý nábytek. Po 20 letech už nemůžu a plánuji, že odejdu. 20 let se snažím to s manželem nějak řešit. Vždy se pohádáme, je týden dusno, ale nezmění se nic. 20 let beru antidepresiva, abych to vydržela. Chci odejít, ale jako matka malých dětí bych šla vstříc leda chudobě. Co mám dělat? - otázka upravena poradcem
Isabela
PhDr. Jitka Douchová
Isabelo, dobrý den. Asi teď prožíváte největší krizi, protože pokud jste v tom, co popisujete, 20 let, jak je možné, že jste to s manželem včas neřešili, nemluvili o problémech, které jsou? OK, tak udělejte revoluci a něco změňte - konečně, vždyť se v tom jinak udusíte.  Ale ne emotivní, tím byste se velmi oslabila a nebyla byste brána jako partner k jednání. A vy vyjednávání potřebujete. S manželem jste se to snažila řešit, ale evidentně mělo důrazně. Jdu na druhou část vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, s manželem jsme spolu 4,5 roku a máme 2,5leté dítě-neplánované otěhotnění při studiích. Vzali jsme se, přerušila jsem si studia a plně se věnovala mateřství, ačkoliv jsem po dítěti nijak netoužila. Ztratila jsem bydlením v novém městě hodně přátel a nedaří se mi tady najít takové podle mého gusta. Už druhý rok ho žádám, aby se se mnou věnoval nějakému koníčku,ale pořád se vymlouvá. Když jsem si naplánovala výlet s jedním cyklistou poblíž, byl hned oheň na střeše a muž mě začal hned obviňovat, že si hledám jiného, že se s ním hned vyspím atd., tak jsem nikam nejela. Před svými kamarády mě ponižuje a dělá si ze mě služku, která uklidí, navaří pro jeho kamarády.Já si teď dodělávám mgr a mám toho opravdu hodně, takže jsem si chtěla udělat prostor i na nějakou zájmovou činnost, ale to se do mě pustí, že mi hned zprotiví cokoliv. Když se pokusím argumentovat, vše obrátí a pravdu si přizpůsobí, aby z toho vyšel jako vzorný a ukřivděný. Má to nějaké řešení? Děkuji za odpověď
Ajlín
PhDr. Jitka Douchová
Co na to říct, Aljin? Nebyla to nejspíš optimální partnerská volba, každý jste jiný. Do svých zájmových aktivit si ale v žádném případě nemůžete nechat mluvit, to zavání ztrátou osobní svobody. Manželství, které má smysl, je o respektu k druhému a jeho potřebám. Nejste malé dítě, jste dospělá žena, která má své životní potřeby. Manželova žárlivost je pro vás dost destruktivní. Ale vycházím z toho, co popisujete vy, takže je to vaše vidění věcí, on by to možná popsal úplně jinak. Proto by mi přišlo jako dobré, začít spolu navštěvovat párovou partnerskou terapii u zkušeného psychologa. Hodně štěstí :-)
nevyrovnaný vztah
Dobry den,nikdy by mne nenapadlo,ze ve svych58 letech budu potrebovat radu.Mam 3 dcery a 2 vnoucata od starsi Jany,zije s pritelem a prostredni dcerou Evou v Londyně,skvele si pimahaji a pracuji tam.Nejmladsi Pavlu mam na studiich vBrne,je ji23 let.Do rodiny jsem prijala pred 11lety o13 let mladsiho pritele.Dodnes nenasel vztah s Pavlou alespoň na úroven prátelstvi.Napeti sice pominulo.Jdu vsem prikladem,dovedem se sejit vsichni u me nebo i u meho ex manzela a jeho pani u nich doma.Muj pritel je introvert,poznala jsem jej v zamestnani pred mnoha lety .Nejsme oddani.V posledni době se plizive odcizuji.Mozska intimni potreba bez laskani je mi cizi a nefunguji v tomto smeru nyni.Navic pritel Milan vyhledal telefonem davnou pritelkyni a jaksi vse mezi nebem a zemi funguje jak si nejakou dobu preji.Do Londyna jiz za detmi nechce jezdit.Neumi odpoustet detem,ktere mi obcas ne primo ublizily,ale nechce ustoupit ze zasat,ktere tvde prosazuje.Rika,ze by deti nikdy nechtel.Dekuji za radu.Marie
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Marie, dobrý den. Nejsem z toho úplně moudrá. Váš partner není ochoten přijmout vaši nejmladší dceru Pavlu, což musí být pro vás, jakožto pro matku, docela problém. Přeci jen volba mezi partnerem a dítětem je hodně těžká volba, pokud to tam "drhne".Víc se cítíte dobře s původně vytvořenou rodinou, tzn. s dětmi a vaším ex manželem - víc k sobě patříte. S přítelem máte problémy v intimním životě, schází vám od něj projev lásky a něžnosti. Milan začal kontaktovat bývalou přítelkyni. To je moje rekapitulace vašeho dotazu, ale nevím, v čem vám mohu být nápomocná, rozhodování se, jak v životě dál, je na vás. Vy se cítíte být zklamaná, možná zrazená, netuším, on má určitě také své pocity. Závazky k sobě velké nemáte - materiálně ne, co se týče dětí, také ne. Takže citové. Ale milování vám nevyhovuje. Hledala bych primárně to hezké, co vás spojovalo, když jste se potkali, a co máte mezi sebou jako pojítko nyní. Pak bych o pocitu partnerské krize mluvila nahlas...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den
S partnerem jsme spolu 6 let tet máme rok a pul stareho chlapecka s pritelem spolu vubec nespime od porodu jednou. řekne že sex k životu nepotrebuje .
nevim co mám delat on trosku pribral a od te doby jsme spolu prestaly spat myslim že má nizke sebevedomi me je 26 a jemu take .
on nikdy ani neprojevoval lasku doma ho to neucily :(
poradte mi prosim co mam delat dekuji
markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, markéto. Vím toho příliš málo, abych vám mohla být užitečná smysluplnou radou. Jste spolu 6 let, od vašich 20, změnil se vám oběma po narození syna životní styl, je tam mnoho faktorů, které mohou ovlivňovat váš sexuální život, ale to já nerozseknu, nic nevím.Neměla byste na nic tlačit, příliš často to připomínat, ale chápu, že bez intimního života být nemůžete. Já bych vám doporučila konzultace s partnersky specializovaným psychologem, možná nejdříve jen vy sama, aby nebyl partner označován před odborníkem jako ten neschopný, bez zájmu, to by moc nepomohlo.... A pak by se dál vidělo. Předpokládám, že do porodu jste spolu byli v posteli v pohodě? :-)
nevyrovnaný vztah
Pravdou je, ze me velmi pritahuje a najednou mam nezkroutnou chut na sex, chci proste sex s nim. Probudil ve mne touhu a chtic. Neplanuji odejit od manzela kvuli nemu. Toto se deje velmi kratkou dobu ( cca 14 dni), ale reseni odejit od manzela trva uz dlouho. Nevim jak z toho ven. Zustat a nemilovat a necitit se stastna. Tak strasne touzim byt sama a byt treba i s nekym, ale nezavisle, prilezitostne.... Netouzim po dalsim vztahu. Zjistila jsem, ze jsem rada sama. Coz se mi i diky pracovni dobe me a mazelove dari a diky jeho a mym konickum, ktere mame kazdy sve. Jenze strach a rozum me svazuji a opravdu nevim jak to rozbit nebo vypnout. Dekuji za Vas nazor!
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Je těžké do toho jakkoliv vstupovat svým názorem. Rozhodování je na vás. Ale - máte v sobě vrchovatou míru zodpovědnosti vůči druhým, a jakobyste zapomínala na sebe. Kde je vaše vlastní zodpovědnost vůči sobě?  Akademicky přemýšlíte nad jinou životní variantou, ale bojíte se ji uskutečnit. Myslím, že to máte v sobě na druhou stranu docela dost psychicky srovnané. Nechcete, aby na vás byl někdo závislý, závislost vašeho muže vás začala odpuzovat, nějakou dobu to trvá. Děti nemáte, máte závazky vůči domku. To je ale vždy řešitelné. Zkuste být aspoň několik měsíců sama sebou, domluvte se s manželem na pauze. On to zvládne, a vy to potřebujete, abyste se mohla rozhodovat dál. Držím palce a doporučuji aspoň krátkou spolupráci s partnerským psychologem :-)





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.