Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| osamělost| fáze "namlouvání"| problém se sebedůvěrou| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| vlastní právo na život podle sebe| první láska| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| osudová láska| sourozenecké vztahy| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| vliv alkoholu | problémy se spánkem| "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. Jsme s přítelem rok a půl ve vztahu. Pro mě je to první pořádný vztah "se vším všudy", byť je mi už sedmadvacet. On je o dva roky mladší. Nemá dodělanou školu, věčně o tom jenom mluví. Jsme sestěhovaní, byt je můj. Snaží se finančně přispívat, ale většinu táhnu já - mám stálou práci a on jen brigády. Pořád slibuje, že školu dodělá, ale tyhle sliby padají po celou dobu našeho vztahu a nic se neděje. Je hodně citlivý, zmatkař, ze všeho nervózní... Snažím se být mu oporou. V čem ale poslední dobou vězí mnohem větší problém, to je v sexu. Bývalo to jiné, spali jsme spolu prakticky obden, vymýšleli nejrůznější "dobrodružství". Teď je to tak jednou za měsíc, v posteli, rychle... Faktem je, že tuhle oblast asi neřeším nejlépe, vždycky to v sobě dusím a pak večer před spaním vybouchnu, brečím, prosím, zlobím se... Pak jsem naštvaná na sebe. Jednak že se ponižuji, jednak že tohle řešení určitě není. Většinou se ani nic nedozvím, rozzlobí se. Jaký na to máte názor? - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Můj první pocit?  Jste s přítelem nespokojená, v mnoha ohledech mu děláte matku - mluví o dokončení vzdělání, ale zůstává u mluvení, finančně většinu nákladů v rámci bydlení ve vašem bytě, táhnete vy. On slibuje - jako mamince - že školu dodělá, ale "skutek utek". On je zmatkář, vy jste mu oporou. Jak můžete dobře fungovat v oblasti sexuálního života, když on vlastně ve všem pokulhává? Ve vztahu jste nejspíš tou dominantní, on se ztrácí. Nevím, vše jsou jen mé hypotetické úvahy o tom, že opravdu nejste vyvážený vztah. Myslíte si oba, že se k sobě hodíte? Pokud ano, budete muset oba dva něco změnit, abyste byli více harmoničtí, abyste se cítili prostě jako vyvážený pár :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat jestli je normální když, můj vztah upadá. S přítelem jsem skoro 2 roky, já jsem studentka a on osobní trenér. Můj přítel bere steroidy, a čím jsem s ním déle tak je hnusný a agresivní. Neustále mi nadává že jsem nic doma neudělala, že jsem úplně k ničemu, že jsem přibrala a už nevypadám tak jako předtím. Vůbec se skoro spolu nebavíme, nemám chuť se bavit s člověkem, který mě uráží slovně. Vím že je i chyba na moji straně, ale snažím se, aby měl všechno co si přeje. A on má svoje nálady a chová se jak kdyby mě neznal, trápí mě to. Protože mám jenom jeden život, a pokud se takto rychle změnil, tak mám strach, jak se bude chovat k mím dětem. Dále na začátku vztahu mi pomáhal s domácností a momentálně změnil názor že mi vůbec nebude pomáhat a mám dělat všechno sama. Neustále na mě útočí. Sama nevím co už mám dělat, trápí mě to, protože ho miluji. Připadá mi že na prvním místě je jeho práce, pak soutěže kde závodí, pak cvičení, a pak já, zkoušela jsem si s ním promluvit ať mi pomůže nebo něco ale vůbec to nejde. Přestala jsem dokonce jít, hrozně moc mě to trápí a láme srdce, ale on dělá jako kdyby nic. Poradíte mi co mám dělat? Jsem úplně zoufalá :(
Alexx
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Alexx. Asi byste si měla aktivně uvědomit a pojmenovat, co na svém příteli milujete. Popisujete jen negativa, nepochybuji o tom, že je ve vašem vztahu i spousta krásných a pozitivních věcí. Jinak byste musela být masochistka - nechat se neustále urážet a kritizovat, inkasovat slovní agresivitu, atd.? Vztahy nejsou nikdy dlouhodobě růžové,ale váš vztah je nestabilní stejně, jako je nestabilní váš přítel. Zda tam hrají roli steroidy, jako psycholog tak úplně neposoudím, ale nejspíš v určité míře ano. Vy se potřebujete vzchopit a umět se obhájit a vymezit. Potřebujete získat jeho respekt jako žena, on je nejspíš příliš posedlý sám sebou. Nenechávejte se negativně ovlivňovat, choďte mezi své přátele, kteří vás mají rádi a cení si vás, travte svůj volný čas podle sebe. Potřebujete si narovnat záda a hlavu dát vzhůru :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, moc moc děkuji za Váš pohled (jen pro připomenutí - manžel generál). S ním je totiž problém se domluvit - třeba v případě těch studií uvádí vcelku pochopitelné "obavy" (těžká škola, zhorší to psychiku dítěte) - navrhla jsem tedy, aby to dítě zkusilo, že skončit může vždycky - odkýval, ale asi nepřijal, protože za pár dní přišlo plačící dítě, že mu táta vyhrožoval, že když na tu školu půjde, že ho nebude finančně podporovat. V rámci zklidnění jsem dítěti přislíbila, že peníze na studium budou a než jsem stihla s manželem to celé probrat (čekala jsem na vhodnou chvíli), zaútočil znova, dítě pod tlakem řeklo, že mamka řekla, že peníze na studium budou. Takže se naštval. Vím, moje chyba, jenže rozhodovala jsem se, jestli dítě, které již jezdilo na přípravku nechat v nejistotě anebo situaci zklidnit. Já už to nějak nestíhám všechno promýšlet, co by mohlo nastat a jak na něj zase jít, co raději říct nebo ne, protože takových konfliktů je v poslední době hodně - člověk ani nedomyslí, co najednou mu bude zase vadit - namátkou tři oleje v šuplíku v kuchyni, hrnec na schodech na verandě, , dítě, které po jeho příchodu okamžitě nevyskočilo a nezačalo uklízet... Dokud doménu domácnosti a výchovy dětí vnímal jako pro něj nedostatečně zajímavou, měli jsme klid, musela jsem být i hodně samostatná, protože to všechno nechával na mně. Teď se nějak rozhodl, že do všeho bude rýt, někdy mám dojem, že to dělá i naschvál, aby do něčeho zaryl. ve chvílích klidu se snažím být příjemná, milá, domácnost v pořádku. Diskuze zkouším, jenže jsou z jeho strany plné ponižování, někdy iracionálních rad, často "dobře míněných" rad, jenže když se to začne blížit kompromisu anebo přání mému/dětí, jsem najednou prý manipulativní, umím to "otočit" a nedá se se mnou bavit. Psychologa a mediátora odmítá. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mílo. Máte to sakra těžké. Ale stále mne nenapadá nic jiného, než společně vytvořený konsensus s manželem na postupu okolo všeho, co se vás dvou, i vaší rodiny, týká. Manžel podrývá vaši podporu dětí, má pocit, že vy podrýváte jeho  autoritu, kterou se snaží zuby nehty udržet. Ale mně tento stav přijde neudržitelný. Pokud manžel odmítá spolupráci s psychologem ( to se dalo čekat ), choďte vy sama za sebe, abyste mohla vše více dopodrobna probrat :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám s partnerem velmi slozity vztah. Nedavno jsme meli spolu neschody a on mi napsal že chce ted cas pro sebe. Respektovala jsem to i kdyz jsem si myslela ze je konec. Tyden na to mi napsal ze me miluje a kdyz jsme se videli tak jsme se udobrili. Ale nas hlavni problém je ze se málo vidame. Bylo to i predtim a je to i ted. Nekolikrat se domlouvame ze se uvidime, jenze on skoro pokazde napise ze nemuze ze ma praci. A rika mi at pochopim ze ma malo casu. Uz mnohdy ani neverim ze se uvidime. Je to tak 1x za tyden nebo i za 2tydny. Vidime se vetsinou jen kdyz u nej spim o vikendu. Je hrozne nespolehlivy. Nechci na nej porad tlacit ale zalezi mi na nej i na nas a nechci se znova rozejít. A jemu ani nevadí ze se malo vidame a dava prednost jinym vecem, ale vim ze me miluje. Pritom jeho prace spociva v tom pomahat jeho mamce v obchode. Myslim ze ona pochopi kdyby ji rekl ze bude semnou jeden den. Nevím jak to vyresit kdyz on nic resit nechce.
Sofie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sofie. Váš partner nemá nejspíš - na rozdíl od vás - jasno, v tom, co je jeho priorita. Potřebuje rozdělovat svůj čas mezi vás, svou matku, svou práci. Problém, že se vídáte málo, je víc váš problém, než jeho. On to tak v sobě prostě má a rozhoduje se podle svého vlastního časového harmonogramu. Myslím, že nemá od vztahu taková očekávání, jaká máte vy - v tom je hlavní zádrhel. Nechte jej bojovat o vás :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, nevím kam přesně můj dotaz zařadit...

Snažím být ve vztahu (4 měsíce) kontruktivní a téměř vše řešíme s přítelkyní společnou dohodou a ta se nám daří. Nyní ale pomalu vzkvétá mezi námi problém, se kterým si nevím rady. Mým osobním a velkým koníčkem je cestování na motocyklu, které se přítelkyni příliš nezamlouvá. Trávíme spolu dost času i jinými aktivitami, ale už teď cítím, že můj koníček se mnou partnerka sdílet nebude... Problém je její strach, chápu ji a nechci ji nutit násilím. S bývalou partnerkou bylo motorkaření společnou radostí a velmi nás to spojovalo... S nynější přítelkyní však toto spojení asi probíhat nebude. Nechci se chovat sobecky, ale tento koníček je mojí velkou vášní a nechci se ho vzdát. Zároveň ale mezi nás nechci stavět bariéru, kdy já bych byl sám na několikadenním výletě a přítelkyně sama doma. S tím taky souvisí to, že je mi dost líto, že tuto moji radost s ní nemohu sdílet...

Prosím tedy o jakýsi "vnější pohled" na tuto situaci. Děkuji Mirek - otázka upravena poradcem
Mirek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirku. Pokud by pro vás mělo být podmínkou pro skvělý vztah to, že budete spolu sdílet s partnerkou všechny společné zájmy, určitě si časem zase najdete zapálenou motorkářku :-)Ale třeba není nutné mít vše společné. Ona respektuje vás, jen to nechce s vámi sdílet a je v tom aktivně neochvějná - to si zaslouží respekt, ne? Kdyby ona měla na prvním místě zálibu v krasobruslení, asi by na vás nechtěla, abyste chodil na led s ní. Promiňte, nechtěla jsem to zlehčovat, to vůbec ne, ale jen si myslím, že není nutné mít vše společné. Ale něco rozhodně ano :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, manžel vždycky trochu generál - doma i v práci, ale protože ho zajímá zejména "venku", doma jsem si udělala velký prostor pro domácnost, děti a díky dobrému hospodaření s časem i na moji úspěšnou profesní kariéru (vyplatilo se mu to nesdělovat, byl klid). Čili hrála jsem podřízenou a vše bylo OK. Jenže dospívají děti a objevil se problém - on chce mít kontrlu i nad jejich výběrem škol (zcela nelogicky požaduje méně prestižní volbu), nad jejich výběrem partnerů (u syna ovlivnil i svoji matku, která začala mluvit o synově přítelkyni jako o prostitutce, s níž si syn ničí život, já prý mu to mám rozmluvit), na jejich názory. Dětem se to nelíbí, což chápu, já jsem na jejich straně. Jenže manžel spolu s tchýní na mě tlačí, abych jim to rozmluvila a když odmítnu, je zle. Dokonce až tak, že prý kvůli prvnímu dítěti, které hodně v jeho zájmech hájím, se prý rozejdeme. Z jeho strany pak následovala řada restrikcí, s nimiž jsem se zase vyrovnala, bohužel však vyšlo najevo moje povýšení v práci. A zase zle. Zjistila jsem, že manžel začal shánět ženy, které by se mu podřídily, po několika neúspěších se zdá, že takovou našel. Milenka to zatím nějak hraje, protože jde o peníze. I když možná ten můj popis manželství vypadá hrozivě, já o vztah pořád stojím, protože začátky byly lepší a já si svůj prostor ve vztahu našla. Je mi líto se vzdát dlouholetého manželství, určitých statků a komplikovat si život rozvodem, který, předpokládám, by neprobíhal vůbec jednoduše. Ale být odstrčená manželka, která trpělivě čeká, až se manžel nabaží a vzpomene si, to taky ne. Jak to mohu řešit? Děti, vztah, manžela? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mílo, v rámci jednoho dotazu jste zkompletovala tolik různých věcí dohromady, že není možné to jednoduše uchopit, ale ani není cílem této poradny, dopodrobna rozebírat jednotlivé věci, od toho je spolupráce s psychologem na živo. Pokud pojmenuji stručně základní body - dominantní manžel,vaše dvojí role - doma submisivní, vně ambiciózní a budující si úspěšnou kariéru, vaše rodinné zázemí s dětmi a koaliční spojenectví, strach z manžela ( kdyby nebyl,mohla byste otevřeně hovořit o své práci, o své profesní dráze ), nevyváženost vztahu, jejímž cílem bylo nejspíš ukolébat a uchlácholit manžela v tom, že vše je přesně podle jeho patriarchálního modelu, dokud byla výchova dětí ve vašich rukou, ke sporům nedocházelo, nyní ano, manželovy zákazy škol dětí, ovlivňování jeho matky, která vstupuje devalvačně do soukromého života syna, manželovy výhrůžky rozvodem, manželovy milenecké vztahy. To vše jste vyjmenovala, nyní kudy dřív přistupovat. Mluvíte o sobě jako o ženě, která si vždy vše uměla zorganizovat, aniž by manžel věděl. Považuji to za velkou chybu v rámci partnerského vztahu. Kde je pak partnerství??? Nyní nemáte jeho respekt a on se snáží mocensky ovládnout vše. Rozvádět se nechcete, proč také, ale musíte poměrně rasantně změnit rodinnou politiku. Vyžadovat rozumnou argumentaci z manželovy strany ohledně vzdělání dětí, naučit jej diskutovat, a ne usurpovat. Co se týče dětí, mělo by se též najet na jiný model. Nejdříve se musíte domluvit vy dva dospělí, vše vykomunikovat a zargumentovat, a pak s výsledkem předstoupit před děti.
nevyrovnaný vztah
.Byla chladná jako kdyby jsme nic spolu nezažili a nic ke mě necítila.Psali jsme si kamarádsky týden ale pak jsem to už neunesl a musel jsem za ní jet. Celých 14 dní jsem jí uháněl , protože jsem si nemohl pomoct. I když jsem si říkal , že jí nebudu psát tak jsem to pořád dělal. V zoufalé situaci z naštvanosti jsem ji poslal někam a jak mi to mohla všechno udělat. Po chvílí mě to mrzelo a dnes jsem jel za ní s velkou kyticí , který stal hodně peněz. Kytku si vzala , ale taky řekla, že už prostě dál nemůže , proč to pořád nechápu. Zablokovala si mě všude na mobilu a sociálních síti. Tak jsem odjel a teď vůbec nevím , co mám dělat. Zhubl jsem strašně moc a je to pro mě depresivní , protože dva roky jsem dělal kulturistiku a všechno je pryč. Nemám chuť jíst , v noci spím maximálně hodinu a z práce jsem již dvakrát odešel protože jsem to nezvládl. Děkuji vám za jakoukoliv radu.
Jan 3
PhDr. Jitka Douchová
Jane, je tady víc věcí. Váš psychický stav, a stav vašeho vztahu. Jste vnímavý a citlivý člověk, který potřebuje od toho druhého hodně brát. Jste na přítelkyni emočně závislý. Jste mentálně jiní a váš vztah v popsané podobě vám po nějaké době ubližoval - vám oběma.2 roky jste se srovnával s rozchodem, pak jste aktivně vyhledal někoho nového pro svůj život. Ale našli a potkali jste se dva lidé s rozdílnými zkušenostmi ze života i s rozdílnými potřebami. To se pak odrazilo na průběhu vašeho vztahu...Nechte nyní přítelkyni vydechnout a začněte pracovat se sebou, se svými depresemi, nejistotami. Velmi bych vám doporučovala individuální psychoterapii, pomůže vám, věřte mi :-)
nevyrovnaný vztah
Po 10 měsících to začalo opět drhnout. Neměla chuť do ničeho, pořád jsme leželi doma a nechtěla absolutně nic podnikat. Cokoliv jsem udělal nebo chtěl podniknout , nic se jí nelíbilo. Neustále jsme se hádali a vůbec jsme se k sobě neměli. Potom jsem měl problémy v práci a taky s šikanou na pracovišti. Chodil jsem zdeptaný z práce a chodil brzo spát . Pořád jsme se hádali i kvůli naprostým blbostem. V každé hádce padaly slova o rozchodu ale vždy se to nějak uklidnilo a shodli jsme se, že to bylo řečeno vždy s afektu. Mám silné deprese a vždy vidím vše černě takže je to i moje vina. Vždy vidím jen to nejhorší. Pak jsem zjistil, že se schází s bývalým přítelem a začal jsem žárlit. Vím, že k vůli němu se rozešla minule s jejím bývalým partnerem. Následoval definitivní rozchod, který jsem neunesl. Řekla mi, že nemá už na nic sílu a že dál nemůže jít., ale že mužem být kamarádi.Dva dny jsem to nechal uležet , ale pak mi to nedalo a musel jsem si s ní psát.(pokračovat budu v další otázce).
Jan 2
PhDr. Jitka Douchová
Ano, jdu dál...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
než jsem si našel současnou přítelkyní , byl jsem sám asi 2 roky, protože jsem se vyrovnával z předešlého rozchodu.Až mě nakonec samota dohnala si najít novou přítelkyni . A tak se stalo. Ze začátku jsem měl pořád tendenci v hlavě srovnávat obě dvě, ale to skončilo po 2 měsících , kdy jsem se do současné partnerky zamiloval . Avšak následoval rozchod. Bylo mi řečeno , že se k sobě nehodíme a že každý chcem něco jiného. Bylo to v době, kdy ona teprve začínala chodit na diskotéky a já jsem už měl všechno za sebou a měl jsem rád spíše výlety a spíš se už usadit. Bylo jí 17 a mi 24 let. Byl jsem z toho celý špatný a těžce jsem to nesl , protože jsem se do ní zamiloval a už jsem prostě znova nechtěl zůstat sám. Za 14 dní mi napsala, že udělala blbost a jestli ji nedám ještě šanci. A tak vztah pokračoval. Naladila se na mou frekvenci a byli jsme šťastní. Jezdili jsme na večeře , měli jsme se k sobe, pořad jsme něco podnikali..(pokračovat budu v další otázce).
Jan
PhDr. Jitka Douchová
Jane, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko, chtěla jsem se s Vámi poradit, jestli má smysl pokoušet se měnit vnímání manžela. jestli to vůbec půjde. Známá je samoživitelka se dvěma dětmi a má velmi těžce nemocného toho mladšího. Ten byl na měsíční hospitalizaci v léčebném ústavu, v malém městečku, hodně mimo dopravní spoje. Ona nemá auto, autobusy tam o víkendu nejezdí, syn je malý, chtěla se s ním vidět. tak jsem jí nabídla, že ji tam odvezu (60 km jedna cesta). Zabralo mi to celé odpoledne až do večera, peníze na cestu jsem nechtěla, ona je na tom finančně špatně. Sice mě to moc nebavilo, ale vnímala jsem to jako pomoc někomu, kdo ji potřebuje. Známá byla šťastná a tak zaplatila za mne v cukrárně čaj (nechala jsem ji, aby se necítila hloupě, chtěla to jako odměnu za cestu). Doma jsem to vyprávěla manželovi, měla jsem dobrý pocit z pomoci, ale on se mi doslova vysmál, že to byl teda - ironicky - dobrý kšeft, promrhat celé odpoledne, projet benzín za 250 Kč a dostat za to čaj. Zůstala jsem jako opařená, ale začaly mi doklapávat nějaké věci, které se děly v posledních letech - pocit, že manžel musí na každém vydělat za každou cenu, tedy i na mně (dostala jsem před nedávnem nějaké nefinanční plnění jako odměnu za zprostředkování, nepotřebovala jsem ty věci, chtěla jsem je prodat, manžel podniká ve stejné branži, tak to prodal a nechal si polovinu peněz, těch příkladů bych mohla uvést víc). Bohužel se tento jeho princip začíná dostávat do našeho soukromého života - on doma pomůže jen, když recipročně něco chce dostat, jinak všechno přehazuje doma na nás a křičí, když například úklid není hotov. Dostala jsem se do fáze, že když začne něco doma dělat, že se už zase děsím, co za to bude chtít, ještě u toho sleduje, jestli náhodou on "nedal" víc. To poměřování mě stresuje snad ještě víc. Zkouším mu vysvětlit, že jsou věci, které člověk nedělá recipročně, ale protože chce pomoci nebo že toho druhého má rád. Jenže on to nevnímá nebo nechce vnímat. Má smysl se pokoušet mu to nějak vysvětlovat, má smysl navozovat nějaké situace, aby pochopil (je to dost pracné a zdlouhavé)? Anebo je to osobnostní nastavení a jen těžko s tím půjde pohnout? Děkuji za Váš názor. - otázka upravena poradcem
Ada
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ado. Ano, má smysl mluvit vzájemně o sobě, o svých potřebách v životě, a to zcela rozhodně. Jinak se nejedná o smysluplný a hezký vztah. Ten je kvalitní tehdy, kdy respektujeme jeden druhého s jeho potřebami. Akcentujete manželovu potřebu ekonomické reciprocity, vy to máte jinak. Znamená to, že máte rozdílný hodnotový žebříček. Ale o vnímání našich základních životních hodnot vztah je.  Nebojte se o nich mluvit nahlas, a mluvte spolu o tom navzájem, nekrčte se v koutku.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, co byste poradila. Začínali jsme z ničeho, manžel podnikal, já mu v rámci možností pomáhala, měl toho hodně, musela jsem se naučit být samostatná a umět si všechno zorganizovat. naučilo mě to chovat se efektivně a ekonomicky - systém v domácnosti, rodině, práci, abych stihla všechno a nikoho nezanedbávala. Bylo to vyčerpávající, ale já byla šťastná, že vše zvládám. Tohle trvalo asi 16 let, přidaly se úspěchy v práci, manželovi se taky dařilo a až na nemoc dcery i děti prospívaly dobře. Díky dceřině nemoci jsem musela asi po 4 roky se jí věnovat intenzívněji , byla v nemocnici, potřebovala přívětivější přístup, jenže zrovna tohle začalo být manželovi trnem v oku. A přidala se i nespokojenost se systémem doma, když mluvím o nějakých představách do budoucna, naříká, kde je prý on, když mu řeknu, že je tam s námi, nestačí mu to. Když s ním mluvím, co chce on, neví anebo je to pokaždé jinak, na co si zrovna vzpomene. Ve hře je i jeho představa stěhování zpět do jeho rodného města, kde si on nechal trvalé bydliště kvůli podnikání a máme tam ještě i přátele, ale školu, práci, zájmy, kamarády máme již tady, kde 16 let bydlíme. Systém doma nám vyhovuje, drobnosti na žádost měním, do zásadních věcí se nechci pouštět (mít třeba všechno ve sklepě, když se to v pohodě vejde do špížky a mám to při ruce - takových nepraktických změn on navrhuje víc a je nepříjemný, že je nechci realizovat). paní doktorko, mám mu jako malému dítěti pořád opakovat, že ho máme rádi (to, že udržuji zázemí a atmosféru domova on nevnímá jako projev lásky, to je prý normální a běžné), moc mi toto tedy nejde, vždyť je to člověk, který má skoro padesát. jak z něho dostat, co vlastně chce, když je to pokaždé jinak? Anebo je to nesrozumitelné? Tím jeho neustálým naléháním, někdy i víc agresívním se ho začínám bát, cítím, že se mi vzdaluje, nějak ztrácím chuť pro něj udělat něco navíc, což on asi vnímá a vyčítá zase. K svátku mu tedy koupím například výborné víno, ale už nepobíhám po obchodech, abych mu sehnala pěknou mikinu, on se na víno koukne a řekne, hm víno... Asi nastala nějaká krize, že? Jak z toho ven? Na něco kapacitu mám, na něco ne. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Myslím, že byste si měli s manželem někdy sednout a normálně si spolu popovídat o svých očekáváních od vztahu. Partnerství je o týmové spolupráci dvou dospělých lidí, kde každý má rozdělené své kompetence. Dlouhodobě jste byla velkou oporou vy, nyní si vše můžete rozdělit. Máte společný problém, o něm mluvíte - nemoc dcery. Řešte to spolu. Máte oba problém v komunikaci, nedokážete si navzájem porozumět v mnoha ohledech, každý z vás se cítí v něčem frustrovaný. Pomohla by vám partnerská poradna.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, již dlouhou dobu pociťuji nespokojenost v partner. životě . Když nadhodím něco, co bych ráda řešila a slyšela jeho názor, tak on mlčí. Nikdy mi k ničemu nic neřekne a jen mlčí. Pro mě je to velmi ubíjející a hlavně jsem pak na všechny problémy a starosti i o děti " sama" . Cítím se úplně psychicky vyčerpaná . Mám pocit, že vedle sebe pouze přežíváme, ale nic víc. Nejsem zastánce rozvodů, nechtěla bych to už jen kvůli dětem ( 8 a 12 let ) , ale zároveň jsem ve vztahu, kt. mi vůbec nic nepřináší, jen deptá. Nevím, co dělat, jak z toho ven . Navíc řeším změnu zaměstnání a nemám nikoho, s kým bych vše mohla probrat. Nesdílíme společné lože, protože on byl z domu zvyklý, že to u nich tak bylo " normální" . Sex se mi zhnusil, neb aby si mě všímal jen když má svoji potřebu , to mě spíš ponižovalo a cítila jsem se pak zneužitá . Nevím, jak dál. Kdybych neměla děti, dávno bych s ním nebyla a byla radši sama. Za případnou radu děkuji . - otázka upravena poradcem
Tifani
PhDr. Jitka Douchová
Milá Tifani. Jste evidentně delší dobu v manželství frustrovaná a nešťastná, ale to přeci musí mít nějaký vývoj. Jestliže jste s manželem vstoupili do manželství a rozhodli se mít spolu děti, nebyly problémy v komunikaci mezi vámi a v sexuálním životě v takové podobě, jak to popisujete nyní. Zkuste si vrátit retrospektivně film vašeho společného života od seznámení, chození spolu, rozhodnutí se ke svatbě, ke společnému životu. Kde , kdy, a proč to začalo skřípat a začali jste se sobě odcizovat? A pak si samozřejmě musíte položit otázku, zda v manželství zůstávat kvůli dětem. Nejdříve je užitečné si vše vrátit a uvědomit, a pak vědět, zda chcete o záchranu vztahu bojovat. Pokud byste měla pocit, že je to nemožné, nemá to smysl a bylo by to trápení. Nejen pro vás, ale i pro vaše děti. Čeho jsou to svědky v rámci vztahu mámy a táty?...Jaký budou mít vzor do budoucího dospělého osobního života?...
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, rozhodla jsem se Vám napsat o svých trablech s manželem. Manželství jsme měli docela dobré, i když manžel potřeboval hodně prostoru pro podnikání, hodně se to taky točilo kolem něho, ale mně to nevadilo, ráda jsem mu pomáhala - prací, finančně, protože to bylo zajímavé a něco jsme budovali - teda po posledních zkušenostech bych spíš řekla, že manžel by řekl, že budoval on. Po mnoha letech jsme se ale dostali do stádia, kdy on střídavě bydlí s námi, střídavě "ve svém", jak se mu to zrovna hodí. Já s tím v pohodě moc nejsem, ale čekám, až ho to přejde a bude se cítit sám. jenže jemu se asi "svobodný" život zalíbil a začal se ke mně chovat jako ke své přítelkyni na zavolání - doma s ničím nepomůže (ty máš svoje, já mám svoje), jednu chvíli přestal dávat i peníze, te´d jsem ho donutila posílat peníze alespoň dětem na účet, takže domácnost táhnu finančně i fyzicky sama. On jen přijede občas na oběd, případně pošle smajlíka nebo krátce zavolá, vpodstatě mě zná jen, když potřebuje někam doprovázet (vyžaduje, že mi to musí slušet) anebo na sex. A vlastně ovládá i celý rodinný majetek, najednou je všechno jenom jeho. Domluvit se s ním momentálně na něčem jiném nejde, všechno odmítá anebo si stanovuje nereálné podmínky. Být "milenkou" a táhnout celou rodinu sama se mi nechce, rizikem je i to, že si i někoho najde a já jako milenka budu stejně na vedlejší koleji. Přistěhovat se už zkoušel (dokonce sám od sebe), ale vždycky se najde nějaký moment, který je důvodem k jeho znovuodstěhování (když se na to ptám, neřekne anebo vymyslí záminky typu nebylo dostatečně uklizeno). Začal jezdit i sám s našimi přáteli na dovolené, když potřebuje obsadit dvojlůžák, oslovuje v pořadí - syn, syn, dcera, já. I tohle mě štve, jenže s tím nejsem schopná nic dělat. Přátelé to taky nechtějí řešit. Snažím se taky žít život, ale díky rodině, domácnosti a dětem nemám tolik času a finančních možností. je řešením rozchod/rozvod? Abych na tom nebyla ještě hůř. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Pokud se mýlím, pak se dopředu omlouvám. Ale mám pocit, že v různých modifikacích se ozýváte do mé poradny již docela dlouho- Má doporučení bývají chabá vzhledem k tomu, že neznám žádné podrobnosti o vašem vztahu, o jeho jasných základech na začátku, o jeho vývoji dál. Vždy se ozývají jen stížnosti na nerovnováhu ve vztahu, která nastala v době, kdy se manželovi začalo dařit v podnikání a vás začal vynechávat. Jak vám mohu poradit? Nevím nic o vás, o vašem muži, o vašem vztahu, o vaší rodině. Chce to přímou spolupráci s partnerským psychologem...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko..Manžel mě po 25 letech manželstvi začal podvádět.Zjistila jsem že to nebylo jen s jednou milenkou,Mezi kamarády razí motto že v dnešní době je normální mít manželku a více ženských najednou.Do doby než to na něj prasklo jsem nevnimala pipani mobilu a počítače.Ale teď mi to strašně vadí a nedokážu se přes to přenest.Do toho vyhledává anální sex.Jeho počítač je toho plný.Dokonce je i na některých seznamkách ohledně sexu. Nikdy před tím o tom nemluvil a ani jsme to neprovozovali nměl potřebu.Sex provozujeme celkem často..Mě se tenhle tip sexu nelíbí.Nevím co mám dělat nedá se s ním ani o tom bavit.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Neumím se zamyslet nad dotazem, plným stesků a stížností, když tam nevidím protiváhu něčeho pozitivního. Jestliže je vám anální sex odporný, prostě ho asertivně odmítněte. Snad není manžel závislý pro možnost vyvrcholení jen na této technice. Má milenky, co na to jako partnerský psycholog mohu nabídnout konstruktivního jako řešení? Asi byste se měla zamyslet nad tím, v čem je pro vás manželství s ním důležité, co vám dává. A pak je tady i to, co vám bere. Popisujete manžela jako toho, kdo určuje veškerý směr vašeho partnerského života. Jak se to mohlo stát? Jste dva dospělí lidé se svými stejnými právy.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
je mi 30 manželovi 33. Máme 2 syny 2 a 5 let.
Starám se o děti, v rámci možností pracuji na rodinné farmě a pomáhám v péči o manželovu ležící babičku.Vstávám ráno v půl 6 a celkově jsem aktivní spíše ráno.Manžel naopak večer.Když se večer doma potkáme mám vybité baterky a přemýšlím jak nejrychleji usnout a nabrat sílu na další den.Manželův zájem o sex s ním příliš nesdílím.Přestože se milujeme 1-2x týdně on by chtěl víc a mě by někdy stačila pouze jeho blízkost, obětí a pohlazení, což nechápe protože podle něj je sex jeden celek a nechápe proč z něj vyjímat pouze hlazení nebo objímání.Snažím se mu to vysvětlit ale nerozumí mi.Mluvení nepomáhá.Když se nám občas podaří najít si na sebe čas ráno když nejsem unavená je to lepší ale nesmí být doma děti, protože když je slyším ve vedlejší místnosti neumím se uvolnit a na milování nemám chuť.No a aby mi manžel doma pomohl s mojí prací jak někdy radíte nejde,protože celý den pracuje venku a chodí domů pozdě večer. Děkuji,Lenka
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko.Máte s manželem odlišný biorytmus a tomu byste se měli oba "podřídit", přijmout to, jako fakt, který nejde přehlédnout.  Vám schází přivinutí k sobě, něha a pohlazení, pusa, jemu sex. Ani jeden to asi nemáte jednoduché, ale na druhou stranu mi to nepřijde jako neřešitelné. Stačí jen změnit úhel pohledu na svůj život, své životní potřeby a usmívat se společně na svět. To se vám tak nějak vytratilo, obnovte to :-)))))
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

v rodině manžela to bylo někdy hodně psychicky náročné - tchýně byla generálem, trucovala třeba celý den v posteli nebo ve sklepě, utíkala z domu, byla bolestínská, ukřivděná, a to už jsem nezažila její pokusy se věšet či si řezat žíly. Ale vždycky byla ona ten chudák, co trpí. Hodně to poznamenalo vztahy mezi manželem a jeho sestrou, hodně to poškodilo i vztahy mezi mými dětmi a nakonec i mezi dětmi a manželem, protože on bohužel hodně z toho podědil, i když se to projevovalo trochu jinak. Manželství se nám rozpadlo a on si hraje přede všemi na chudáka. začala jsem po mnoha letech mluvit víc otevřeně, co se dělo hlavně u nás s dětmi a tátou (do té doby jsem to tajila, možná to byla chyba) a pro hodně lidí je to šok, obrovské překvapení. Nevím, jestli dělám dobře, někdo situaci chápe, protože bývalého manžela zná, někdo se odtahuje, někdo mě považuje za lhářku, bývalý manžel se vzteká a všechno neguje (zase lež). Troufla jsem si to i z důvodu, že děti už jsou velké a mají náhled na celou situaci, dokonce samy o tom, co se v rodině dělo, začaly mluvit samy. Pro jedno z dětí je to dokonce jakási cesta k vyrovnání se s tím vším. Já zas stojím o neutralizaci lží a výmyslů. Co byste svým klientům doporučila Vy? Děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Vše sice zasazujte do širokého rodinného kontextu, ale vše je negativní, jediný zlomeček něčeho, proč jste s manželem byla, měla s ním děti... Máte potřebu nyní otevírat před druhými pravdu o vašem bývalém manželství - pokud to opravdu cítíte jako důležité, možná se jen podívejte na to, proč, co vám to vlastně přináší, prostě k čemu je to dobré. Klientům nikdy neradím, situaci společně rozebíráme, a na základě jejich zakázky ( formulace cíle, který od spolupráce se mnou, jakožto s partnerským psychologem ), hledáme společně cestu k řešení.
nevyrovnaný vztah
paní doktorko, dá se nějak dosáhnout otho, aby okolní lidé prozřeli, jaký vlastně partner je? manžel má hysterickou povahu, doma je to peklo, ale navenek se usmívá, je zábavný, nic není nemožné, všechno dělá pro rodinu. Abych mu nekřivdila, když má svou dobrou "vlnu", tak se s ním doma dá, když jeden na té špatné, je to hrozné - omezuje, ponižuje, vysmívá se, trestá, trucuje, vzteká se, křičí, utíká z domu atd. Když lidem říkám, co se doma děje anebo odmítnu hrát divadlo na téma úžasný manžel, co všechno dělá pro rodinu, jsem nevděčnice, zlá a nepřející, případ pro psychiatra. On pak rád jde do polohy toho ublíženého, co má doma takovou megeru. případně jaké kroky zvolit. Za vaši radu děkuji. - otázka upravena poradcem
Ilona
PhDr. Jitka Douchová
Neporadím vám, Ilono, to není dotaz pro internetovou poradnu, když nemohu znát souvislosti. Podle vašeho popisu je manžel psychicky labilní, má sklon k manipulacím a psychickému teroru. Jedna věc je, jak tomu čelit a ubránit se, druhá věc je, nalézt důvody, proč v takovém vztahu dlouhodobě přetrvávat, pokud je to takové peklo, jak říkáte... Vy sama byste měla jeho výhrůžky ignorovat, neměla byste se nechat ponižovat, ale mít hlavu hrdě vztyčenou. Kdo se vzteká, křičí, trestá, musí mít odezvu z druhé strany. Pokud ji nemá, dojde mu dech s ztrácí motivaci k takovýmto výlevům.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

roky jsme doma měli telefon na firmu manžela (odečítal se samozřejmě soukromý paušál). Jenže jednoho dne mi zavolala manželova sekretářka a chtěla vědět moje rodné číslo - bez mého vědomí a na žádost manžela zrušila telefon a za mne, aniž bych k tomu dala svolení, zařizovala nové telefonní připojení a nový paušál. manžel se se mnou o tom nechce bavit, ona mi odsekla, ať jsem ráda, že je zrovna nějaká akce a budu to mít levněji. Protože telefon kvůli internetu potřebujeme, nakonec jsem na to přistoupila. Ale vnímám to jako "trest" od manžela, protože asi po deseti letech jsem ho donutila přispívat do rodiny, do té doby vyjma MD jsem veškeré výdaje platila já a on investoval ve slovy jeho své firmě. Jenže problémy pokračují. Peníze mi dává pozdě, kolikrát až na upomenutí. Když mu to řeknu osobně, cítím se trapně, protože se dozvím, že jsem šaratice a že on má spoustu povinností, případně nepříjemně odsekne. Upomínám tedy písemně - snažím se o strohý styl bez emocí s upozorněním na to, že musím měsíčně platit nemalé náklady na nájem, energie , telefon a vodu - a zase je naštvaný. Je fakt, že jeho platební morálka je špatná odjakživa, faktury platí až na výjimky pozdě, pak musí platit i desetitisícové penále. Můj návrh, aby si zřídil trvalý příkaz, odmítl. Na druhou stranu, když jsem nezaplatila jeden jeho dluh, který měl (a říkala jsem mu to, že ho už nezaplatím), seřval mě, že jsem ho mohla dostat do potíží a že to musel řešit, přitom stačilo ho jenom zaplatit, nic víc. Největší klid v rodině byl, když jsem všechno platila sama a on nemusel nic. Jenomže to už po pár podrazech z jeho strany nechci, chci to aspoň trochu narovnat. Je to hrozně těžké, nemáte nějaký návod, jak postupovat? A děkuji za poradnu, jste skvělá. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji vám za ocenění mé poradny, Zuzano, ale ve vašem případě vám příliš nepomohu. Můžu pojmenovat, v čem se děly chyby, ale to vy bezpochyby víte také sama a nyní to již nejde vzít zpět. Mám tím na mysli špatně koncepčně vytvořené společné finanční hospodaření na samém počátku vašeho manželství. Už v tento okamžik je důležité vytvořit jasná pravidla okolo financování domácnosti. Samozřejmě, že ekonomický kontext se v průběhu života mění, pak je vždy třeba flexibilní dohoda mezi oběma na změně., vzájemně vytvořená, vzájemně odsouhlasená. Nerozumím tomu, proč jste dobrovolně hradila veškeré náklady vy. Manžel to rád přijal, pak si na to zvyknul, považuje to za samozřejmost a jakékoliv změny odmítá a nelibě nese. Nicméně pořád není na změnu pozdě. On není váš majetník, váš pán, který bude diktovat, jak věci budou. Máte v manželství rovnoprávné postavení a jestli chcete mít kvalitní partnerský vztah, musíte mít v pořádku finanční proporcionalitu ve výdejích obou. Je zcela běžné, že manžel, který přispívá stabilně danou a odsouhlasenou částkou do rodiny, to řeší trvalým příkazem. Jinak to snad ani nelze. To by měl být požadavek, na němž trváte, aniž by to bral manžel jako vyhlášení války. Dále by měly být transparentní zisky jeho firmy. Ve většině manželství bývá úzus takovýto : Rodina má společný účet, kam každý stabilně přispívá aliquótní částí svého příjmu. Ten účet musí být dostatečně velký, aby z něj šly čerpat mimořádné výdaje, aby tam byly rezervy. Jeho existencí se vyvarujete jakýchkoli pocitů křivdy nebo nespravedlnosti.A každý má samozřejmě svůj účet pro své potřeby. Nenechte se manipulovat ani usurpovat, buďte si vědoma svých práv.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, tchýně je ráda ublížená. už víc jak deset let si stýská, že vypadá hůř než její matka, že má rakovinu, že umírá, přitom je až na běžné zdravotní potíže přiměřené věku zdravá jako rybička. Ale tchýni neřeším. Bohužel můj manžel se "pomamil". Doma ne, ale navenek si pořád stěžuje, jak je chudák, jak se bude muset rozvést , co jsem mu prý zase udělala apod. Někdy je to zcela smyšlené, někdy je to reakce na požadavek hranice - on totiž nechce nicmoc akceptovat, i doma u rodičů si byl zvyklý diktovat. jenže lidi okolo mají informace jen od něj a věří mu to. A v "dobrém" mu radí, co má dělat - schovávat peníze,, jistit se, zametat se mnou a tak. A on na to rád slyší. Pak třeba přijede domů z pánské jízdy a je zle, jak všichni vidí, že on je pod pantoflem - a je zase on ten chudák. Hodně informací o tom, co on venku říká, mám natajno od přátel, takže je úplně nemůžu manželovi říct, už jsem s ním zkoušela na to téma mluvit, ale on se odtahuje, nechce nic říkat a spíš začne toto všechno dělat potajmu. Já bych si toho asi vůbec nevšímala, kdyby se nedělo to, že on se takhle utvrzuje v tom, že je skutečně "chudák" a bude to muset řešit. Děje se to už 6 let. Napadá Vás, jak z toho ven? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. A přemýšlela jste nad tím, proč to manžel dělá? Proč má potřebu si mimo domov stěžovat? Nejspíš se ve vztahu necítí šťastný a potřebuje to ventilovat u přátel. Váš pohled na jeho stesky je s největší pravděpodobností opačný, ale tudy se spolu jako manželé nikam nepohnete. Oba uhýbáte z otevřeného rozhovoru na téma jak nám spolu je, jak se spolu cítíme, co nám spolu báječně klape, co je problém. Každý z vás má subjektivní pravdu, objektivní pravda ani neexistuje. Ale pokud byste měli v manželství pokračovat, sami byste s tím měli chtít pohnout a něco dělat. Což znamená, mluvit spolu. Doporučuji vám partnerskou poradnu.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, potvrdila jsem si, že mi manžel lže. Jsme manželé 16 let, s drobnými výkyvy to docela klape (snažím se hodně zejména já). Manžel mi asi lhal i dříve, ale ne na všechny lži jsem přišla. Lže v drobnostech (upadne mu jídlo, on to nechá a pak se hádá, že to nebyl on, nebo lže lidem do telefonu, že zrovna přijel z práce a přitom už je dvě hodiny doma). Lže v závažnějších případech - že zařídil zaplacení nějakého dluhu, pak se zjistí, že ne a je průšvih. nebo lže, že mi něco říkal anebo já jemu - třeba tohle se špatně dokazuje. už jsem mu říkala, že si snad budu kvůli němu všechno nahrávat. Zjistila jsem, že dětinských lží se vůči nám dopouští i jeho matka. Je to nepříjemné, hlavně lhaní v závažných situacích nám udělalo docela problémy. Když se s ním o tom pokouším mluvit, nechce. Pokud ho nepřichytím při činu, tak zatlouká a cítí se ukřivděný. Případně mlčí anebo mi zase zalže, že mi to řekl. Anebo že se mi to prý bál říct. jenže to jsou jen hloupé výmluvy. Já už nevím, jak s tím naložit. Komplikuje mi to život, všímají si toho i děti, kterým se pak špatně vysvětluje, že lhát se nemá. jenže pro něho je to asi způsob života, který mu funguje. Co mám dělat? Prosím o radu. Děkuji.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Nemá smysl hledat příčiny jeho lhaní, ale žít se s tím dá ve vyrovnaném vztahu opravdu velmi těžko. Buď je tam na jeho straně nějaká patologie, nebo ustrašenost malé dušičky, kterou přebíjí tímto způsobem.Vy si jej ale díky tomu nemůžete asi moc vážit. Nevím, co s tím, abych vám pravdu řekla. I když jej jednou usvědčíte, to mu nepomůže k ničemu. Nemůžete být přeci pořád jeho policajt, nahrávat si, co říká, abyste jej pak usvědčila. On si nevěří, chová se jako malé dítě, ty lžou ze strachu z trestu...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, manžel má asi problém s ženami. První dcera byla neplánovaná, přítelkyně odmítla jít na potrat, dítě se narodilo. On i jeho rodina obě tvrdě odmítali, byl soud, dceru nikdy neviděl. Hrozilo mu i vězení za neplacení alimentů. Když jsem si ho brala, znala jsem verzi dost odlišnou. Mezitím se hrotily jeho vztahy s jeho sestrou. Dost to podněcovala jejich matka, která oba sourozence popichovala proti sobě. S matkou je jeho vztah na střídačku. Pak měl ve firmě obrovské konflikty s ženou jednoho ze společníků, která tam pracovala. Raději společníka vyplatili a ženu propustili, aby byl klid. Další ženy kolem něj jsou jen v podřízených pozicích - bu´d je ponižuje a využívá anebo s nimi flirtuje. Já to s ním nějak balancuju už 15 let - asi hodně podřízeně, zjistila jsem, že je dost často lepší mu spoustu věcí neříkat a být hodně samostatná. Asi by to fungovalo i dál, jenže dospívá dcera a on se k ní začíná chovat stejně. Ponižuje jí, diktuje jí, co smí a nesmí (studium, koníčky). Vznikají mezi nimi konflikty, on jí například neustále předhazuje, že dům je jeho a že se v případě neposlušnosti bude muset odstěhovat. Zajímavé je, že synovi to nedělá. Dceru bráním, ale on se vzteká a začal říkat, že dcera bude důvodem k tomu, že ode mne odejde. Domluvit se s ním moc nedá, bere to jako výčitky anebo to dodrží jen pár dnů a pak zase exploduje, že on se nikomu nebude přizpůsobovat. Asi by hodně pomohlo, kdybych ho začala víc obskakovat, víc chválit, ještě víc mu dívat ve všem přednost, ale nevím na jak dlouho. Mně samotné už to nejde. Ztrácím k tomu chuť i motivaci. Energii mi bere balancování stavu a zajišťování domácnosti. On se moc na ničem nepodílí, jen výjimečně. Co byste poradila? Z dcery syna neudělám... Děkuji.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Petro, do jednoho dotazu jste vtěsnala strašné množství témat. Zásadní je jeho problém s dcerou. Jak ale vznikl, to neposoudím. Chtělo by to psychologa, nemyslíte? Manžel odmítne, samozřejmě, ale pokud dcera doma trpí dominantním otcem, který si vyžaduje jeho poslušnost, a i ona - nejen vy - to vnímá jako problém - bylo by užitečné, kdyby spolupracovala s psychologem ona. Další podstatný problém, který popisujete, je váš partnerský vztah, nemožnost komunikace a přímého řešení problémů vás, jako partnerů k čemuž patří samozřejmě i ¨rodičovství a výchova dětí. V manželství šťastná nejste, jak je z vašeho psaní cítit. Pokud se v něm chcete cítit rovnoprávně, fungujte dál tak, jako doposud a nenechávejte si vyhrožovat.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, moc Vám děkuji za Váš pohled (pro připomenutí - hory ve třech s kamarádkou, manžel byl "nemocný", pak jeho napětí vyvrcholilo ve vztek po cestě domů, radila jste jezdit pro klid s kamarádkami sama). Tuto možnost jsem zčásti vyzkoušela v jiné situaci - manžel se mnou nechtěl anebo si diktoval podmínky, tak jsem jela s kamarádkou sama - šlo o bazén a vířivku. Problém je v tom, že manžel se takovou aktivitu snaží napodobit a přebít (má to po své matce) - už jsou náznaky, že s těmi přáteli pojede příště jen sám, případně jen se synem, že já jsem nezvaná. Těch situací jedu sám a ty ne jsem už zažila několik, jen se to třeba navíc týkalo firemního telefonu, který jsem v práci dostala (musel mít také nový, lepší), auta, peněz... Není to jednoduché, ale já se s tím naučila žít, případně "být neviditelná", aby neměl důvod. Bojím se, že v případě, že si začne každý jezdit sám, to ponese důsledky se vším všudy. Ty jeho afekty, jako to bylo ted na horách, vůči mně tak silné doposud nebyly, proto se tím zabývám, protože nechci, aby se to stalo nějakou normou. Děkuji moc. Dora - otázka upravena poradcem
Dora
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Doro. Co na to říct? Váš vztah je evidentně v partnerském slova smyslu narušený, soutěžíte spolu, více on s vámi. Vztah si potřebujete narovnat, aby byl funkční a přínosný pro oba dva z vás. Vy musíte setrvat ve své asertivitě, tj. udržování symetričnosti vašeho vztahu dvou dospělých lidí se stejnými právy na svůj život. Co nyní popisujete u manžela, mi připomíná chování dítěte, které se snaží podvědomě někoho zmanipulovat. Ale nebojujte spolu, to by opravdu nikam nevedlo. Potřebujete nalézt společnou řeč. Nejlépe s pomocí partnerského psychologa :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

ráda bych se zeptala - nejsem stíhačka, ale v poslední době mám dojem, že mi manžel čím dál víc zatajuje, co dělá (podniká). On je hodně hr, něco vymyslí, hned udělá, aniž by si to rozmyslel, občas je průšvih. Já jsem zas naopak ten, kdo přemýšlí a vidí i stinné stránky. Občas manžel chtěl poradu, většinou to bylo už rozjeté, já mu řekla svůj názor a o rizicích, co vidím, pokud byla - a často na ně taky došlo. On je postupně slyšet nechtěl, protože se vyplňovala, občas řekl, že mu házím klacky pod nohy a jak on to má těžké. To ale nebylo nikdy mým cílem, spíš se mu snažím pomoct, protože hodně aktivit přineslo právě kvůli rizikům ztráty a on je nechce vidět. Teď začal dělat i nějaké aktivity, které jsou na hranici - když se zeptám, co nového ve firmě, jen odsekne, že mi do toho nic není. Zčásti je to i tím, že se bojí, že bych chtěla pro rodinu víc peněz, momentálně totiž řešíme, že mi dává málo, on má pocit, že dává dost. Vydělává ale mnohem víc, peníze pro rodinu si odvodil z nějakého průměrného platu. O jeho aktivitách se dozvídám - pokud vůbec - od cizích lidí. O něčem nevím vůbec. A on se pak cítí nedoceněný, protože ostatní ho "obdivují", ale já ani nemám za co, protože se to od něj nedozvím. Je to takové hodně zamotané - chápu, že je večer třeba unavený a nechce se mu o práci mluvit, ale jak to navodit? Že se o moji práci nezajímá (nebo zeptal se na začátku před mnoha lety) jsem si zvykla a nepřidělávám mu další starosti - on tou mojí prací stejně opovrhuje. nejsem stíhačka, ale nevím, jak se některé věci dozvědět, když je nechce říct a tají je. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo, jedna věc je právo v rámci SJM, vědět o společných příjmech a konzultovat investice, druhá věc je reálný vztah mezi partnery a možnost otevřít prostor pro společnou a vzájemnou otevřenost.V tom máte evidentně mezery, které se prohlubují a rozšiřují. Ale jsem psycholog, který jde vždy při řešení déledobějších problémů více do hloubky, abychom společně našli prvopočátek všeho, a na základě toho pak účinné řešení. To není ve vámi popisovaném problému možné. Zcela rozhodně doporučuji spolupráci s psychologem, která vám prospěje.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila, žiju s manželem ji přes 10let, mám spolu jedno dítě, manžel je pracovně vytížen, doma často nepobývá, pokud se doma nachází, hledá jen chyby, např. fotografuje kolik mycího prostředku jsem při mytí nádobí spotřebovala, fotografuje, kde jsem něco zapomněla poklidit, předesílám, že domácnosti se věnuji pouze já, on ani když je doma, péče o dítě za pomocí školky je též na mně, jsem normálně zaměstnaná žena.Rozsáhlou rekonstrukci bytu nechal na mně, celou jsem ji řídila, výsledek všichni jsou nadšeni, kromě něho, byt je prý k ničemu.Pokud spolu jedeme na dovolenou, nechá mě s dítětem a jde si sám plavat, jezdit na kole, do posilovny atd.U jeho rodiny je to jinak, přestože pochází z velmi těžkých rodinných poměrů, pro ně by se rozdal a udělala cokoliv, větší finanční dary i bez konzultace se mnou, když se ho slušně zeptám, není to moje věc, sprostě mě uráží.Jeho rodina se velice negativně podepsala na našem vztahu.Jsem poměrně dobře výdělečně činná, on má moji práci za nic, ani přesně neví, co dělám.Musím vždy volit slova, co říkám, aby nevybouchnul.
lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, lucie. Ve vašem dotazu nezazněla konkrétní otázka na mě, takže nevím, na co mám odpovídat. Popisujete situaci, která je pro vás dlouhodobě neúnosná, ve vztahu s manželem se necítíte dobře, cítíte se být urážená a kritizovaná, aniž byste to vnímala jako spravedlivé. Vidíte se jako hodnotný člověk, který toho hodně dokázal, váš muž z toho nevidí nic. Nemá smysl řešit věci radikálně rozchodem, ale rovněž nemá smysl setrvávat ve svazku, kde se cítíme být ponižovaní. Pokud váš 10 letý vztah stojí za boj o jeho záchranu, podnikněte spolu něco. Domluvte se na spolupráci s partnerským psychologem :-) Víc vám takto poradit na dálku nemůžu, nemám možnost vás oba vnimat, vidět vás spolu komunikovat.
nevyrovnaný vztah
Je to těžké, když jezdím sama, muži mě oslovují.
Vzhledem k tomu, že manžel je spíše domácí, pohodlný typ, který se o nic nesnaží ani v kariéře nebo si nějak přivydělat, aby nás vzal někam na dovolenou, jsem už ze všeho psychicky unavená..Ráda bych
měla svůj klid a zároveň si život řídila „po svém“.Děkuji za radu.
Tamara 3 část


Tamara
PhDr. Jitka Douchová
Tamaro, jste příliš mladá na to, abyste "zahnívala v bažinách takto stojatých vod", nemyslíte? Život letí a stojí za to, si jej užít podle vlastních představ. Máte ho spoustu před sebou, tak si sama zvažte, jak s ním naložíte. Mně to přijde jako neúnosné - jste rozlišné osobnosti, máte odlišný životní styl, společně se vlastně trápíte. Ačkoli ekonomicky táhnete rodinu vy, manžel se veze a diktuje sám, jak to bude vypadat doma večer. Jak je možné, že se oproti vám dokáže tak prosadit? Dcera ve svých 17 letech není zdaleka dospělá, ale zatím zažívá vzorec fungování u ní doma - matka se snaží, je aktivní, společenská, kreativní, chce změny. Otec nic nechce, nic neočekává, zdánlivě je pasivní, ale v omezování osobního prostoru druhých se mu daří být aktivní...Nechci nic dodávat, vy musíte vědět, v čem spočívají benefity takovéhoto manželství. Já tomu nerozumím...
nevyrovnaný vztah
Dcera má svůj pokojíček. Při výchově dcery mě bohužel nepodpoří..Když ji žádám o pomoc, říká at ji nechám…Rozhodně nepodpoří mou autoritu..Větší byt
už neřešíme, neboť jsem se s ním vůbec nemohla domluvit, když byla dcera malá a nyní už to měnit
nebudeme. Dcera bude za chvíli dospělá, má přítele..Vždy jsem domácnost financovala sama co se
týče vybavení bytu (nová koupelna, kuchyň). Máme každý svůj účet. Manžel nechtěl žádné úpravy
v bytě, ale já ano, tak jsem to nakonec zaplatila a zařídila sama. Nyní mě už opravdu docházejí síly
se pořád o takové „prkotině“ (dohodnout se na nočním klidu) bavit. Zřejmě s krizí středního věku
si říkám, jestli toto mám vše za potřebí (mám svůj byt-nabytý dědictvím za svobodna), práci a chuť
podnikat spousty věcí..Nicméně řadu let jsem nerozhodná (do poradny manžel nepůjde, to jsem již
několikrát zkoušela), jestli byste mi chtěla radit toto.
Tamara 2 část
Tamara
PhDr. Jitka Douchová
No, jdu na další část vašeho neveselého vyprávění...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak byste mi radila řešit následující situaci:
Jsem vdaná 18 let, manžel 42 let, já 46 let, dcera 17 let. S manželem jsme každý jiný, já společensky
založená, spousty zájmů. Manžel domácí typ. Přijde domů, zapne PC, TV (sleduje všechny možné
seriály). Dá si sluchátka a v každém mu „běží“ jiný seriál..Takto to je již řadu let téměř každý den..
Jinak nakoupí, občas uvaří. Když bych ráda jela na dovolenou, řekne, že v zahraničí je to nebezpečné-
-teroristi a po Čechách přeci nebudeme někde utrácet za noc..To co mě ubijí denno-denně je to,že
manžel sleduje TV až do pozdního večera a já bych potřebovala spát. To bohužel nejde, neboť máme
dvougarsonku a spíme ve stejném pokoji. Prosím ho, aby vypnul PC (neustále „hučí“ ventilátor), ale
on že neusne a chce se dívat. Toto se již táhne řadu let a já jsem už z toho nešťastná. Jsem nevyspalá,
unavená..Nic s ním prostě nehne.
Tamara 1 část
Tamara
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tamaro, no, tak to  nevím, co se objeví ve vašem popisu společného života dál. Takto to vypadá jako krystalická ukázka zoufalého stereotypu, který v 70.letech ve svých prvotinách popisoval spisovatel  pan Páral. Vzhledem k vašemu věku - vás obou, to je dost smutný příběh. Ale přecházím dál...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den.Mám partnera, se kterým jsem 11 let. Oběma nám bylo na začátku 16 let.Jsme tři roky manželé a máme téměř tří leté dítě. Partner byl vždy pro zábavu,z hospody chodil až k ránu a několikrát měl období, kdy chodil hrát automaty, ruletu, poker.Nyní pracuje jako podnikatel a minimálně jednou do měsíce chodí s kolegy do hospody a vždy to skončí hraním pokeru v casinu(malé částky) a příchodem v 9 hodin ráno,někdy déle.Máme delší dobu rozpory,v některýh věcech si moc nerozumíme, několikrát padlo slovo rozvod.Obviňuje mě, že jsem labilní, řeším blbosti,na co si stěžuju-máme byt, auto,nemáme se finančně špatně,jsem doma na mateřské,nic nemusím řešit...Naše hádky jsou opravdu vášnivé a nejde daleko pro různá zraňující slova(jiný ženský to neřeší,mají víc práce,ty jsi doma a chodíš jen na kafíčka,jsi nevděčná,jinde nemají co jíst,chlapi chodí do hospody denně..).Ale já mám skutečně strach,že se to zvrtne,mrzí mě,že nerespektuje,že si nepřeju,aby chodil domů až druhý den opilý.Děkuji
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Hmm. Hanko z vašeho dotazu vyplývá, že vás manžel vlastně od doby, kdy jste manželé a rodiče zároveň, nebere úplně vážně jako vyrovnanou partnerku a genederově vás deklasuje na nižší úroveň. Jste hrozně moc mladí a manželství a rodinu jste vzali tedy opravdu hopem. On ještě nejspíš na rodičovství zralý nebyl. Jste spolu od vašich 16, mezitím jste se každý vyvinul jako osobnost, vyzrál, ale do toho všeho přišlo dítě. Vždyť nestíháte sebe sama vy dva. On z toho utíká do zábavy, vy nemáte uniknout kam....Na vzájemný respekt a porozumění jeden druhému, zastavení se v životě, bych vám moc doporučovala párovou terapii  u partnerského psychologa :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,prosím poradte.Nevíme jak dál,chceme být spolu,ale nejsme.Jsme spolu dva roky,vše bylo v pořádku.Můžu říci hezký vztah.Problém je ,že partner žije u maminky a nemůže se kvůli financím přistěhovat.Nemá na to,aby platil půlku nájmu a půlku jídlo,což si myslím,že je spravedlivý.Nemůže mi dát,co žádám.Má ještě dluh,který platí.Nechci se s ním jen scházet,ale už žít.Živit ho nemůžu,připadala bych si využitě,je mi 41let,jsem rozvedená s jedním dítětem.Partnerovi je 40let.Pracuje od nevidim do nevidim za malý plat.Zkuste mi prosím poradit nějaký kompromis,jak můžeme být spolu přesto,že nemá peníze.Nevím,zda náš vztah má budoucnost,když zatím nedokáže nic proto udělat.Moc díky Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Jsou tu objektivní příčiny, které brání možnosti společného života, a ty vy nepřekonáte. Partner není do života perspektivní, má - li tak výrazné ekonomické potíže, musí žít ve 40 u své matky, které neplatí nájem ani stravu. Pokud se milujete, můžete spolu dále chodit na rande, ale jinak tady žádné řešení nevidím jako reálné, bohužel.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko,

je sobecký nebo nesprávný pocit v manželství, že já dávám do rodiny a společného, co můžu, druhý by měl dělat totéž a toto společné, bez ohledu na to, kdo kolik dává, to používáme? Já jsem si to u sebe takhle od počátku nastavila (srdce na dlani, vše otevřeně, všechny peníze do rodiny), jenže postupně zjišťuji, že manžel, ač to otevřeně spíš neříká, to má - moje tvoje. Původně to vztahoval k podnikání, že neumí rozlišit firemní a rodinné peníze, což jsem chápala a respektovala. Jenomže přicházím na to, že to je čím dál víc - moje tě nemusí zajímat, to je firmy (zástěrka), není ti niíc do toho, já se taky neptám na detaily u vás v práci a nezajímají mě, každý za své, každý za to, co si vydělá a když si na to nevydělá, tak to nemůže mít - slýchávám i jiné věci. už se dostávám do situace, kdy se skoro stydím, že chci něco ze společného, že jsem chtivá, jen chci po něm peníze, případně řekne, že nemá a začne lhát a skrývat. Já nejsem chtivá, 10 let jsem hradila výdaje v rodině jen já, hradila jsem i manželovy výdaje, tak snad nejsem zlatokopka. jen jsem se chtěla zeptat, jestli si to třeba nemyslím špatně, když chci počítat i s manželovými financemi, které by měl do rodiny přinášet. Děkuji za Váš názor.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, víte to přeci naprosto přesně, jaká jsou práva v manželství. Buďte asertivní a vymezte pravidla okolo finančního hospodaření rodiny s tím, že se povede finanční deník o výdajích, a založíte společný účet, kam bude každý dávat dílem, na němž se dohodnete.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, manžel - hysterická narcistní osobnost, dcera - hraniční porucha osobnosti, tchýně - hysterická osobnost, určitá forma sociální fobie. mezi manželem a tchýní to moc neklape, ale jsou dospělí, nechávám to na nich. Ona jím manipuluje, vydírá ho přes pláč a slzy, myslím si, že je svým způsobem na ní závislý. Co se však hodně začalo zhoršovat je vztah mezi dcerou a manželem. Dcera podstupuje psychoterapii, on odmítá ("je v pořádku"). Kdysi se mi zmínil, že ví, co ona cítí - asi je jeho zrcadlem, takže nepřiměřeně reaguje na její neúspěchy ve sportu (k lepším výkonům by bylo třeba i jeho větší podpory a účasti), nepřijímá její snahu jít svojí cestou, zkusit jiné postupy v životě, útočí na její už tak nízké sebevědomí. Stojím mezi nimi, neustále hasím konflikty, vysvětluju, prosím, stojím na straně slabšího (dcery), tím spíš že tam ty následky konfliktů atakují život. Manžel mi to jednak vyčítá, že ji chráním, pak vyčítá i jí, že kvůli ní má se mnou potíže (v dosavadním životě jsem se mu hodně přizpůsobovala, tak to asi najednou vnímá jako vzdor a příčinou je dcera) a tak pořád dokola. Uzavřený kruh, který už nevím, jak rozetnout. Chci je oba, ale oni se už pomalu nesnesou pod jednou střechou, cítím, že se s manželem odcizujeme, on má tendence se z rodiny vzdalovat, sice to není vyřčeno, ale je to o tom, že buď já nebo ona. Vzor v rodině má, tchýně velmi úspěšně manžela a jeho sourozence rozeštvávala. A začal v náznacích mluvit o tom, že mohou být i jiné ženy. Patová situace - snažím se dceru vyvést z nejhoršího, podporovat na škole, podržet, aby postupně vystudovala to, co ji baví a co chce dělat, zároveň nechci přijít o manžela, máme za sebou dlouhou cestu, stojí mi za to to nějak vybojovat. Ale už nevím jak, začíná to být nad moje síly. Co byste poradila? Psychology jsme v rámci dceřiny psychoterapie asi třikrát společně absolvovali, on se tam přetvařuje, takže je to spíše kontraproduktivní a jen to zhorší dceřin zdravotní stav. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zdena
PhDr. Jitka Douchová
Zdeno, dobrý den. Když si ještě jednou nyní přečtete svůj dotaz, určitě sama uznáte, že není zodpověditelný na základě vašeho popisu všeho. Na to je má poradna příliš "krátká" Je tam spousta momentů a vztahových komplikací v jednom balíčku. Máte je všechny diagnosticky pojmenované, lavírujete v mnoha věcech, nemůžete stále vybalancovávat vše sama za ty ostatní. Váš pohled je váš, oni by to každý jistě za sebe pojmenovali jinak, kdyby do této poradny psali. Nemusíte chodit s manželem na párovou terapii. Pokud není motivovaný, je to opravdu kontraproduktivní. Ale můžete s psychologem vy sama, individuálně, rozplétat, co se to ve vaší rodině děje, kde jste v tom vy, jaké máte možnosti, jaké priority. Vypadá to na první pohled, jako by se vylučoval váš vztah partnerský se vztahem mateřským. Ale jak je to vše ve skutečnosti opravdu neposoudím. Nyní jste to vy, která potřebuje pomoc zvenčí.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, velice bych Vás chtěla požádat o radu. Manžel, s kterým jsme už mnoho let, je hodně závislý na názoru svého okolí (má to dle mého po své matce). Na počátku našeho manželství to nebylo moc patrné - buď to nějak zvládal nebo se to netýkalo až tak mě, nebylo to vidět nebo se asi "bránil", aniž bych do toho byla vtažená. V posledních letech se to hrozně zhoršuje. Napíšu Vám pár příkladů. Koupili jsme stavební pozemek (inicioval jeho kamarád), ale musí se tam sekat tráva. Nesekali jsme. A začal si stěžovat jeden ze sousedů, bývalý funkcionář města, asi arogantní člověk. Sekat jsme začali, ale manžel najednou otočil a vinu za koupi pozemku hází na mě a pořád mi to vyčítá. Další příklad - chodí k nám uklízet starší paní a je asi zmatená z přípravků, co doma máme (máme různé druhy podlah například). A začala říkat, že toho máme doma moc. A zase oheň na střeše, že mám zredukovat počty čistících prostředků, že je to zbytečné jich mít tolik. A další - jeden jeho kamarád je velmi narcistně založený člověk, zvyklý poroučet a zvyklý na poslušnost (i svých partnerek - manželky a milenek). trávíme spolu dovolené, manžel je sním spjat i pracovně, ale ne vždy to, co ten kamarád vymyslí a rozhodne, vyhovuje našim podmínkám. Takže manželovi řekne, že dělám problémy. A je zase zle. Příkladů bych mohla uvést víc. Prostě "lidi kolem vidí, jaká jsi". Moje vysvětlování, uklidňování je spíš kontraproduktivní. On je "chudák". Když nic neřeknu, zase to "potvrdím" a nechci nic podle něj nic udělat pro to, aby náš vztah byl lepší. Mám v poslední době dojem, že to nemá vůbec žádné řešení. Nebo spíš jen to špatné. už se bojím, co kdo zase řekne, a tak jsem se začala trochu uzavírat a stahovat. Zase špatně, nechci s ním nikam jezdit. Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Kateřino, dobrý den. Stavíte vše tak, že já můžu od počítače cokoliv rozstřelit. Manžel má podle vás problém, z toho vyplývá problém pro vás, vše se v čase stupňuje. Manžel je závislý na názorech druhých, na jejich základě vás někdy ponižuje, někdy něco odmítá, ale pokud se vy uzavíráte, vnímá to jako bojkot vašeho manželství a vyčítá vám to. Ve vašem vztahu je tolik moc rovin problémů, že to chce kvalitní dlouhodobější párovou terapii u partnerského psychologa.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den nevím zda toto funguje ale stejně chci si vylít srdíčko a naznačit aspon odborně kterým směrem se dát ....jsem s partnerem 8let ...4 roky spolu nespíme on nemá vůbec zájem i mé pokusy odmítá,nepohladí mne ,nekomunikuje se mnou jako s člověkem po svém boku ..jeho pozitiva ..pracovitý,dceři jež není jeho se věnuje na 100% ,zařídí spraví,udělá ale .....prostě potřebuji obejmout a pohladit,potřebuji sex,potřebuji at mi řekne da mi to sluší atd ale on je na toto už 4 roky mrtvej..milenku nemá nemá na to čas za vším vidí práci a hlavně peníze,také se na něm podepsala exmanželka jež ho doslova okradla o vše co vybudoval protože jí příliš věřil.Nechci ho oopustit ale zajímalo bymne zda myslíte že by pro mne bylo řešení mimopartnerský vztah?
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Veroniko, netroufám si vůbec říct,zda by "řešením" byl mimopartnerský paralelní vztah. Jste citově vyprahlá. Jste partnerovi vděčná za vše, co dělá pro rodinu, chová se jako 100% otec, je pracovitý, zodpovědný. Ale vy jste citově 4 roky vyprahlá. Zajímavý je ten mezník. Z 8 let trvání vztahu 4 roky nic. Víte, co ukončení vaší vzájemné intimity a emocionality konkrétně předcházelo? Stalo se něco významného mezi vámi dvěma, nebo v jeho životě?To přeci není jen tak, že to víte tak přesně. Ale každopádně nemám pocit, že by to bylo něco, co vyřeší váš vztah, naopak. V případě vztahu byste velmi vzplanula a nevím, jestli byste to dokázala ukočírovat.Asi běžte podle svého instinktu, třeba vám někoho životní náhoda do cesty přivede, ale nemyslím, že by bylo dobré, hledat aktivně na seznamkách. A nebo tu už někdo je? :-)
nevyrovnaný vztah
(pokračování) Sem tam praktikujeme anální sex, který mám moc ráda, ale i když jsem přítelovi řekla, aby mi třeba zavázal ruce, neudělal to. Je na to moc hodný, asi nechce dělat nic, čím by mě jakoby ponižoval. To by mi v sexu nevadilo. Ve vztahu jsem dominantní, ale v sexu chci být submisivní. Jsem mladá a hezká, chlapi o mě jeví zájem. Nechci přítele zradit, být nevěrná, ale kolikrát se přistihnu, jak sním o opaku. Cítím se ve svém vztahu neuspokojená a asi by stačilo dobré načasování a někdo, kdo by mi byl sympatický, abych podlehla... Bojím se riskovat náš vztah, ale také se bojím, že mi mládí proteče mezi prsty a ve 40 budu litovat.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Nejste opravdu vyvážený vztah, co se sexuality týče. Obávám se, že vám po nějaké době  přítel stejně nebude stačit a budete potřebovat jít dál.. Popisujete svou sexualitu, své touhy, jinak vím jen to, že jste ve vztahu dominantní a nikdy byste nechtěla o partnera přijít. Kategorické výrazy typu "nikdy" jsou zrádné. Možná vás i vnitřně svazují. Jestliže on je pro vás první sexuální partner, a vy se jako žena sexuálně rozvíjíte, a budete samozřejmě dál, pak se mi to zdá neudržitelné. Váš temperament a divoké touhy, vaše potřeba submisivity v sexu, a dominantnost ve vztahu - to musí být pro přítele dost zmatečné. Já bych na vašem místě volila spolupráci s psychologem - v rámci individuální terapie. Abyste mohla více mluvit o sobě a svých potřebách s někým nezávislým.Oba máte své potřeby, v sexu jiné, ve vztahu stejné (?) Proč si nepopovídat soukromě s profesionálem o tom, co s tím? Držím palce :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko,
Jsme spolu s přítelem 3 roky a je opravdu mojí spřízněnou duší. Cítím ale v sobě konflikt cit vs. touha. Můj přítel je pro mne úžasný člověk, je citlivý, obětavý, přijde mi i jako rodinný typ. Představuji si s ním celý svůj život a nikdy o něj nechci přijít. Na druhou stranu je ale velmi klidný a to i v sexu. Já jsem oproti tomu divoká. Mám ráda experimenty, málokterý můj návrh ale partner přijme. Je mým prvním sexuálním partnerem a tak se cítím nevyřáděná a neumím si svým způsobem představit, že bych měla celý život zažívat jen takový normální sex. Nemůžu si pomoci, ale ráda bych třeba zkusila sex ve třech, bylo by mi i jedno, jestli s holkou nebo kluky, ale přítel nechce ani slyšet a já to respektuji. Moje touha se ale časem stupňuje. Sním o tom, že bych to dělala s někým divokým a dominantním. Můj partner je něžný, což je moc krásná vlastnost, ale i "nežádoucí". (pokračování) - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko. Ano, rozpor mezi pocity spřízněností duše a tou vnitřní divokostí a touhami, mezi pocity jistoty na straně partnera, a vědomím, že v něčem jsme jiní, může být po určité době opravdu rozpor, vedoucí vás někam dál, ale s vědomím, že to není "správné" a poctivé. Vaše touhy přítel vyslyší, ale neumí jim dostát. Vy cítíte potřebu mít vedle sebe někoho dominantního a temperamentního. Vlastně někoho, kdo by vám dal nějaký řád, usměrnil váš temperament, ale zároveň by ho zajímal a inspiroval. S přítelem nejste vyvážený vztah. Ale přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, poraďte prosím co dělat. Manžel se naučil výborně manipulovat s informacemi - například svému okolí říká, jak hrozně se k němu chová jeho syn z prvního manželství, protože poslal žalobu k soudu, přitom by prý stačilo zvednout telefon a zavolat. Neřekne již lidem, že synovi neplatí výživné, že ač tyto povinnosti ještě tři roky má, rozhodl se svévolně, že mu již peníze posílat nebude, proběhla bohatá mailová korespondence mezi jím a synem, kdy syn poslal i potvrzení o studiu a poté, co otec mu přestal posílat peníze, ho syn k tomu vyzýval a upozorňoval na to, že to bude muset dát k právníkovi. Na to jeho otec odvětil, ať si dělá, co chce. takže syn žalobu skrze právníka podal a jeho otec teď všude rozhlašuje, jak hrozně se k němu syn chová. Obdobně začal manžel po okolí roznášet informace i o mně - zase vytrhne věci z kontextu a hlavně nesdělí lidem vlastně příčiny a vlastní přístup k celé situaci. Blízcí přátelé mi říkají, neblbni, rozvedete se, jak se to chováš, jiní se raději odtahují. všichni do jednoho prosí o mlčenlivost, protože se bojí jeho případných reakcí - někteří by přišli o práci, na některé by křičel. A já i vnímám postupné ochládání vztahů mezi mnou a manželem, protože on tomu pomalu i začíná věřit, že se špatně chovám a že se asi bude muset rozvést.A ti, co jsou jenom pod jeho informacemi, mu k tomu přizvukují, protože neznají druhou stranu mince. Co s tím mohu dělat, o manželství přijít nechci, ale cítím, že to k nějakému průšvihu směřuje. Děkuji.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aleno. Patrně jste motivována k uchování manželství hlavně ekonomicky? Nepopsala jste jedinou pozitivní věc z vašeho manželství, jen samá proti. Manžel je manipulátor. Syn se nestal obětí, ale bojuje. vy můžete bojovat také, pokud budete chtít, a hlavně, budete vědět, zač v rámci manželství bojujete. Z vašeho psaní vyplývá, že se cítíte v manželství osamělá a ohrožená. Doporučuji vám individuální terapii u partnerského psychologa.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,jsem gay, je mi 18 let a mám přítele, kterému je 46 let.Chtěl bych se zeptat, jaké všechny problémy by mohli vyplynout na povrch, kdybychom spolu začali žít normální život. S přítelem jsme spolu už dva roky a vyřešili jsme už velké problémy, hlavně na mé straně a za jeho podporu jsem mu strašně vděčný a nerad bych mu ublížil v budoucnu. Já sám jsem člověk, který nedokáže žít pouze přítomností, ale pořád myslí i na relativně dalekou budoucnost. A tady vzniká ten problém, přece jenom je starší a bojím se toho, že by se mi za 5 let třeba přestal líbit a museli bychom se rozejít a bojím se, že bych mu tím strašně ublížil. Já sám žiji v rodině, kde jsem neměl dětství zrovna ideální a zachránil mě z toho přítel, bez kterého bych tu jinak nebyl. Kdybych šel do tohoto vztahu, tak by to navíc nejspíše znamenalo i coming-out minimálně v rodině a ten nedopadne dobře, to už vím teď.. Reakce ze strany otce nebude dobrá a rozhodně bych se pak neměl kam vrátit v případě rozchodu s přítelem.
Hon
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Hon. Myslím, že přítel je a vždy bude pro vás prvním hodně důležitým člověkem v lásce. Vlastně vám naplňoval hodně věcí v životě - partnerskou, láskyplnou, rodičovsky otcovskou, terapeutickou, přátelskou,...Ale ani já nemám pocit, že by váš vztah mohl mít dlouhodobou perspektivu. Je to první velká láska, nejspíš bude dlouho váš ideál a budete s ním srovnávat. Ale zdá se mi to neudržitelné. Coming out na vás čeká tak, jako tak, není nutno k tomu představovat svého přítele rodičům. Jste hodně přemýšlivý a citlivý člověk, možná vás to může někdy až svazovat. Ale v případě vašeho vztahu se bojím, že budete mít v budoucnu nové touhy, lásky, je to poměrně zákonité. Ale asi o tom všem se svým přítelem mluvíte? Já vám poradit nedovedu.
nevyrovnaný vztah
Pro Bibi a Hanku. Nedá mi to Bibi, ale paní Hanka má naprostou pravdu. Nezaznělo to naplno, ale to, co Váš manžel praktikuje, JE domácí týrání! Za mě je to jen zamindrákovaný blb, co si staví sebevědomí na vašich zádech. Pokud to jen trochu jde, utečte. Chcete, aby si Vaše děti vzaly do života takovýto model fungování partnerství? Zůstává to v nich a celou situaci velmi dobře vnímají Bibi, byť jsou ještě malé. A mimochodem, jste-li manželé, máte také společné jmění, zjednodušeně jemu patří polovina Vašeho "výdělku" a Vám polovina jeho. Ale jak říkala Hanka, své úmysly mu nesdělujte, nebo začne vše ulívat jinam. Opatrujte se a mnoho sil. - otázka upravena poradcem
Ane
PhDr. Jitka Douchová
Ane, díky a posílám ...
nevyrovnaný vztah
Vzkaz pro Bibi - až mne při čtení mrazilo z toho, jak je to stejné. Já jsem o desítky let dál, takže spíš Bibi napíšu, co mi fungovalo a co ne a co bych udělala jinak (kdybych věděla). Vztah se stejně po 28 letech rozpadl, protože oni (hysterickým založením) nikdy klidu nedojdou. Já se po MD "osamostatnila" - našla jsem si dobře placenou práci s autem, čímž jsem vyřešila finance a dopravu. Vyplácelo se mi uhýbat a nacházet si alternativní cesty - díky tomu jsme se nerozvedli dřív a děti měly relativně pěkné dětství. Když jsem mu odevzdávala část svých příjmů, byl v rodině klid největší (mně díky vysoké výplatě zbývalo, takže nebyl problém). Paní doktorky rada odjet na týden byla u nás nereálná, protože to "vyřešil" odvozem dětí ke své matce, která vždy stála za ním. Dokonce když se s jeho nemanželskou dcerou snažili mnoho roků o kontakt, křičela na ně ať vypadnou s tím nemanželským haj*lem z jejích domu a tu paní, co si ji odmítl vzít, titulovala těmi nejvulgárnějšími výrazy. A žila jsem si svůj paralelní profesní život. Skoro natajno, po nocích, s vypětím sil, protože byl pasivní agresor. Co bych udělala jinak - neplatila bych za něj jeho dluhy a alimenty (stejně si toho nevážil). "Odevzdávala" bych mu méně peněz (pro klid). Více bych se finančně zajišťovala a rozhodně o rozdělení majetku bych mluvila až po rozvodu (nestihl by tolik odklonit). A byla bych připravená na peklo, které vzápětí přišlo. Nový start s dostatkem financí pro zajištění dětí a platby právníkům a soudům je rozhodně příznivější než holé ruce. Omlouvám se možná příliš realistický příspěvek, ale některé kroky by mi ušetřily mnoho slz, nervů a depresivních stavů. A držím palce, Bibi. - otázka upravena poradcem
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Hanko a Bibi, propojuji vás. Vám, Hanko, děkuji za vzkaz a sdílení svých zkušeností.
nevyrovnaný vztah
Dobrý deň, potrebovala by som poradiť. S partnerom som 5 rok a na začiatku vzťahu kedsmesaspoznavali mi posielal vulgarne sms, potom na druhy den sa ospravedlnoval, nakolko mal v sebe alkoholked ich pisal, po pol roku to prestalo, behom 5 rokov bol vztah ako na vlnach boli krasne dni prezite s nim, ale stale v jeho zivote skor mi to tak pripadalo kamarati, zabava cez vikendy a alkohol a ak som povedala jemu nejaky nazor na kamaratov negativny alebo na niec, nerespektoval ho a nedal mi za pravdu, napokon to vyustilo 5 rok k tomu, ze sme sa pohadali, zasa za kamaratov a zacal na mna vulgarne vykrikovat dokonca chcel ma fyzicky napadnut no potom si to zrejme premyslel, smespolu 5 rokova neviemci vztah ukoncit alebo dat sancu, nakolko uz aj rodicia a cela rodina nesuhlasi so vztahom no nieco k nemu stale citim. Dakujem za radu
Karin
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karin. Nemám z vašeho psaní pocit, že byste byli kompatibilní pár a že na vás dva čeká společné štěstí. Ale jste spolu 5 let, to je dlouhá doba, možná procházíte první partnerskou krizí, která přichází většinou po prvních 5 - 7 letech. Varovným signálem je alkohol a vulgarismy, ale těžko to mohu posoudit objektivně, pokud slyším jen vaši verzi. Co pauza? Více o pauze ve vztahu najdete na internetu, třeba i na stránkách mé poradny...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní Douchová. Ráda bych vás poprosila o pohled z vaší praxe. S manželem jsme spolu 10 let, dvě děti (2+5). Partnerskou krizi jsem chtěla řešit prostřednictvím poradny, paní psycholožka mi doporučila párovou terapii. Zvolila jsem pana psychologa, muž přesto pokračovat nechce (byl jednou). Řekl mi, že psycholog dal ve všem za pravdu jemu a že nechápe, proč si to nemůžeme vyříkat doma spolu. Snažila jsem se často, ale končili jsme hádkami. Já do poradny k panu psychologovi chodím dál, považuji to za pomoc a podporu. Naučila jsem se reagovat, když je manžel vzteklý, dřív jsem jen brečela a bouchala dveřmi, teď už na něj dokážu i mluvit a bránit se :). Ale manžela něco rozvzteklí téměř každý den. Nejde tomu předejít, jsou to běžné věci jako řepa k obědu, po které jsou děti upatlané, nejedná se o žádné extrémní situace. Cítím, že mně to bere radost i lásku k němu, která byla. Vnímám rozdíly jeho chování před společnými kamarády a když je se mnou sám. Špatně snáším přechod, kdy se na mě utrhne a během chvilky je pohodový sympaťák. Nemám dostatek sebedůvěry a zázemí původní rodiny, ví to, používá tato místa a já cítím bezmoc. Vyhledávám hezké chvíle s dětmi a snažím se. Každý den vařím teplé jídlo, peču, snažím se zvládat domácnost podle svých možností, dělám řemeslné práce jako malování, opravuju. Manžel není kutil, ale není ani ochotný pomoci, protože jsme se před více než dvěma roky u práce pohádali. Peníze, které mi dává, nesmím použít na hodinového manžela. Je soustředěný na dřez a prádlo v pračce. Já chodím do práce, ty máš domácnost. Opakuje mi, že neumí "žít v bordelu", že mě "obtěžuje se o domácnost starat". Já o žádném "obtěžování" nemluvím a každý den dělám spoustu věcí, které on nezaznamenává. Chybí mi pochvala, kritiku mám :). Pořád se cítím jako ta, která se musí bránit. Nejsem ještě připravená náš vztah ukončit, kvůli dětem, nemám zajištěné bydlení a finanční rezervu. Před lidmi je manžel džentlmen, bavič, dobře naladěný, pečující, mluví o tom, jak chodím na angličtinu, jak mi koupil bundu. Někdy si také ale vymýšlí, kamarádce, která u nás byla poprvé na návštěvě řekl, že mu nedovuluju povídat si na hřišti s maminkama, že doma dělá všechno sám... Snižuje mi částku na domácnost s odůvodněním, že je potřeba na auto, pojistky, ale neříká mi, jakou má výplatu. Opakuje mi, že neumím vyjít s penězi, ale já vyjdu. Platím téměř vše. On chce, abych nejen vyšla, ale i ušetřila bokem. Stane se, že mi řekne, teď už musíš všechno platit ty, peníze na domácnost jsem ti dal, nemám nic, já platím a pak zjistím, že peníze měl, jen mi řekl, že nemá. Nevím, jestli z této dlouhodobé situace můžu já nabrat takovou sílu a energii, že to s poradnou "dám" alespoň já sama. Nechtěla bych skončit jako zfrustrovaná uťáplá manželka, která má přeci tak úžasného manžela (a nemůžu si dát na tričko nápis Manžel je vzteklý jen doma). Nevím, jestli bojovat dál, nebo se postavit na vlastní nohy a vztah ukončit. Nadechnout se. Je spousta hezkých chvil, ale těch stresujících je čím dál tím víc. Děkuji za pomoc. - otázka upravena poradcem
Bibi
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Bibi. Začnu od začátku vašeho dotazu a budu postupovat :-) Psycholožka vám doporučila párovou terapii, asi bych vám ji doporučila také. Ale jestliže manžel vnímá pomoc partnerského psychologa jako zbytečnou, pak je v odporu a nemá to smysl .Podle vašeho popisu mi přijde manžel jako vnitřně nejistý, díky tomu soupeřivý, hlavně s vámi. Potřebuje předvést svou mocenskou pozici navenek, vevnitř tak jistý zdaleka není. Hádky, kterými jste končili, byly k ničemu. Vy se cítíte být tlačena do kouta, tak jste nespíš v bezmoci emotivní, tím je okamžitě nahoře manžel. Je skvělé, že jste se pod vedením psychologa naučila reagovat věcněji, že se umíte bránit. Ale získané sociální dovednosti nestačí. Potřebujete své sebevědomí zvnitřnit a opravdu si věřit, nenechat si házet na hlavu kritiku. Další věc - on chodí do práce, vy máte na starosti domácnost. Zkuste to někdy obrátit, odjet na týden někam pryč, aby manžel na vlastní kůži poznal, co znamená, mít na starosti "jen domácnost", ale s dvěma dětmi, mladší dvouleté.... Asi by otočil a viděl vše jinak, byť by to možná nahlas nepřiznal. Manžel je typ člověka, který neumí dávat navenek své pocity, má v tom velký problém, v něčem jej to ohrožuje. Předpokládám problémy v původní rodině.Vaše poslední otázka byla, zda bojovat dál, nebo se postavit na vlastní nohy, což pro vás znamená vztah ukončit. Já myslím, že už jste ze vztahu slušně zmasakrovaná., proto kladete sama sobě takovéto otázky. Postavte se na vlastní nohy, a tím bojujte o vyvážený vztah, to je lepší varianta, ne? :-) Hodně štěstí, držím palce.

nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 23 let s přítelem (29) jsme spolu rok, na začátku to bylo krásné jako vždy, myslela jsem si, že nám to vydrží dlouho ne-li navždy, ale všechno jsme tak jen díky jeho iniciativě vzali hopem, že jsme se spolu ihned sestěhovali a myslím si, že to byl hlavní kámen úrazu. Teď je to pár dnů co jsme se rozešli nebo si dali pauzu, nevím jak to nazvat. U mě vyprchala téměř veškerá zamilovanost, přítel je úžasný, hodný, milý, pozorný a já bych si tak přála, abych mu mohla opětovat stejné city, ale nebudi ve mně jako muž respekt a na vztahu to jde hodně znát, kdy já defacto zastávám pozici muže ve vztahu, což ani pro mě ani pro něj není určitě vyhovující. Odraží se to potom v mnoha věcech, kdy je velice jednoduché si prosadit svůj názor a vědět, že vždy bude po mém, kolikrát nerespektuji jeho přání, ne protože bych mu chtěla ublížit, ale protože vím, že se na mě nebude zlobit nebo aspoň ne příliš dlouho. Nevím tedy jestli si za tuhle situaci co mezi námi je může sám, a nebo to, že do něj nejsem zamilovaná, tak jako on do mě? Opravdu ho mám moc ráda a svým způsobem si ho vážím, ikdyž z něj nemám jako z muže respekt a vím, že je to partner do nepohody se vším všudy, až na nějaké drobnosti, ale přijde mi nefér vůči němu v takovém vztahu setrvávat a odepírat mu tak možnost seznámit se s někým, pro koho by jeho nedostatek razantnosti a někdy až přílišné laskavosti byl přesně to co žena hledá. Chci se zeptat jestli má cenu za takový druh vztahu bojovat. Jestli se já můžu nějakým způsobem naučit ho více ctít a on si vybudovat více respektu, jestli má cenu to zkoušet a napravovat nebo ho mám nechat jít. Děkuji za odpověď
Kateřina Hrubá
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kateřino. Po přečtení vašeho dotazu mám pocit, že jste natolik nevyrovnaní, že by se vám to v budoucnu stejně vymstilo. Každý z nás jsme nějak namícháni z mužských a ženských prvků, ale on jich na vás má v sobě moc žensky empatických, má v sobě příliš pokory, asi je na vás citově závislý, což vám vadí. Jste žena, která potřebuje víc tahouna, někdy soupeře. Popisujete vše brilantně, myslím, že i víte, jak své dilema rozseknete. Pokud to uděláte s noblesou a důstojností pro vás oba, tak vás to oba v budoucnu zachrání v rámci dalších partnerských vztahů. Ale asi nebudete moct být nějakou dobu přátelé, protože jemu by to dávalo stále naději na možnost obnovení vztahu. 
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Je mi 58 let, byla jsme rozvedená a před rokem jsem se po tříleté známosti provdala za muže o 5 let staršího. Ten se nastěhoval ke mě do rodinného domu a svůj byt pronajímá. Manžel pobírá necelý rok důchod a ještě chodí do práce kde si vydělá poměrně hezky slušné peníze. Já také pracuji. Letos v lednu jsem zůstala v PN a odpracovala jsem za leden jen 5 dní.Neschpenku mi ukončili k 31.1. ale účetní už měla po uzávěrce a tudíž mi nemocenské dávky budou vyplaceny až o měsíc pozděj, tedy až v březnui. Manželovi jsem toto sdělila a jeho odpovědí jsem zůstala úplně opařená. Řekl mi: tak jestli chceš, tak já ti nějaké peníze oproti podpisu půjčím a do dvou měsíců mi je budeš muset vrátit zpátky, nemohu za to že jsi byla nemocná. Manžel mi přispívá jednou za měsíc částkou 5000Kč,- úplně na vše. Když něco koupí, koupí jen pro sebe. Cítím delší čas, že si za mě udělal jen služku a opatrovnici. Téměř s ničím mi nepomúže, je velmi opatrný na práci ale servis vyžaduje na jedničku. Děkuji.
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kateřino. Evidentně jste si na začátku nenastavili jasná pravidla společného soužití, do nichž finanční hospodaření patří významnou měrou. Tento příklad je tedy impulzem k tomu, abyste vytvořili jasný kontrakt o tom, jak si to každý z vás představuje. To, co popisujete, je absolutně nepartnerské - manžel si kupuje věci jen pro sebe, to znamená, že si i sám pro sebe vaří, sám si pere odděleně své prádlo, kupuje si své prášky na praní, své mýdlo, atdddddddd.? Co tedy máte společného? Pokud se na penězích a dalších věcech okolo soužití nedohodnete, přišlo by mi jako užitečné, vyhlásit partnerskou krizi a požádat jej, ať se odstěhuje zpět do svého bytu. Jen je mi divné, že jste tento jeho povahový rys nerozpoznala dříve, když uzavření manželství předcházela 3 letá známost...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní Douchová, prosím Vás, poraďte mi, co mám dělat. Jsme manželé 21 let, dvě ještě studující děti. Manžel začal mít ke všemu výhrady, začalo mu všechno vadit, hádá se s dětmi, díváme se na špatné programy, udělám večeři - on má spíš záminky, proč chce nebo nechce jíst (skoro jako by čekal, že ho budu přemlouvat), plánovat volný čas se s ním nedá, hned je vznětlivý, že jako podnikatel neví dne ani hodiny, dohaduje se se mnou kvůli penězům, kvůli školám dětí, klade překážky - ptám se, co se děje, nic se nedozvím, on totiž asi ani neví, chce třeba, abych s ním někam jela (bez ohledu na moje povinnosti a program), když hned nevyhovím, je zle, když se zpozdím, je zle, dokonce začal dělat naschvály)těsně před zařízenou dovolenou nechce odjet - přitom dovolená byla jeho nápad, já dostala zadáno, že musím zařídit a zaplatit a jiné věci, doma už ani nepomáhá nebo opravdu velmi velmi výjimečně. Plot u domu jsme renovovali s dětmi sami například. Dostala jsem se do jakési pasívní role, že zajišťuju chod dětí a domácnosti, asi to taky není optimální, protože on zase začal, že nemáme společné známé, společné zážitky (a co posledních společných 20 let, kdy jsme žili docela aktivní život i s řadou přátel než on nás začal omezovat a začal si s nimi jezdit sám). Chápu, že je asi pod tlakem ostatních (jejich heslem je žít a užívat si, dokud to jde než umřou - přeposlal mi jejich maily, v kterých to píšou, je tam i několikrát zmíněno, že já tomu bráním, což není pravda, volnost manžel má, kolik chce, jen jsem asi dvakrát chtěla, aby se program s těmito lidmi přizpůsobil i tehdy nedobrému zdravotnímu stavu jednoho dítěte - bylo tenkrát zle, že jsem neposlechla na slovo jak oni chtěli). Mám vydržet (do kdy?), mám něco říkat (co? všechno on v současné době vnímá jako výčitky), mám nechat děti dětmi a poslechnout jeho a přizpůsobit všechno jemu? Bude to mít smysl a nějaký účinek? Fakt si nevím rady, už se vpodstatě denně bojím, jaké to bude až přijde domů. Moc Vám děkuji.
Kačka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kačko. Popisujete vše za sebe, svýma očima, neznám manželův pohled na vše. Jedno je ale jasné - manželství je svazek dvou dospělých lidí, kteří se domlouvají, komunikují spolu o všem, co do nejen chodu rodiny patří, respektují se, umějí kooperovat tak, aby výsledkem byla spokojenost jak všech zúčastněných v rodině, tak spokojenost partnerská. Vy popisujete vývoj vašeho vztahu za poslední rok tak, že se z manžela stal despotický uzurpátor, manipulátor, který má potřebu neustále jen kritizovat, ale nenabízet nic konstruktivního jako výhledové řešení. Pak je otázka, zda je manžel motivován v manželství žít a něco na něm měnit. A čím jste motivována vy?  Máte ho ráda? Cítíte v něm oporu? Cítíte vzájemné porozumění? Můžete se vůči jeho požadavkům vymezit - vlídnou a korektní formou, vyjádřit svou nespokojenost a bezmoc, nabídnout návrh, jak byste si to představovala dál.Případně by bylo velmi užitečné navštívit partnerskou poradnu.
nevyrovnaný vztah
Pro Annu - jelikož jsem podobný (ale naštěstí krátký) vztah zažila, ráda bych jí doporučila, aby byla hodně opatrná a citově se v takovém vztahu příliš neangažovala. Žít s manipulátorem, psychicky nevyrovnaným člověkem, který dříve hodně citově strádal může být hodně nebezpečné. Když se k tomu ještě přidá alkohol, je "vymalováno" a já jsem šťastná, že jsem tehdy včas vzala nohy na ramena. To nemusí být úplně Annin případ, ale stejně jí chci doporučit ostražitost. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Zuzano. Velmi vám děkuji za vzkaz pro Annu a přeposílám :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Aha, já vás tu viděla ještě jednou, tak jsem myslela, že na mne čeká vaše pokračování. Anno, nenechte se do ničeho tlačit. Teď už jste ve svém vlastním tlaku. On byl zpočátku závislý na lásce od vás, teď již jste vy závislá na něm. Ale odstup mít dokážete, což je fajn. Rozvolněte váš vztah, abyste mohli oba dýchat a uměli žít jak spolu, tak bez sebe ( tím nemám na mysli opuštění vztahu, ale jeho rozvolnění )
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, mám přítele 5 měsíců. Začal si on, a myslím, že se opravdu zamiloval (soudě dle pohledů, které si pamatuju, když jsme se střetli). Dala jsem mu své číslo, dost mi psal, a na můj vkus hodně tlačil na pilu. Mně se v té době ještě nijak zvlášť nelíbil, ale na druhou stranu asi mě nějak oslovil, tak jsem na to přistoupila. Několik věcí u mě vzbuzovalo takový jakoby neklid…hodně a brzy říkal, jak mě miluje atd. a citový ventil vyžadoval i ode mě. Například říkal, že by rád slyšel, jak mu říkám „miláčku.“ Poté chtěl často slyšet, že ho miluji. Jak jsem ho poznávala, ač jsem zjistila, že je na tom s prací, se zdravím, aj. špatně, se mi zalíbil čím dál víc. A to má hodně nešvarů. Problém je v tom, že jeho jednání se mnou je často takového jako manipulátorského charakteru. A je hodně vztahovačný, a poté jakoby „ublížený,“ aniž bych mu cokoliv provedla, nebo řekla jediné slovo. Celkově je ale rozporuplný..hodný u zlý, ohleduplný i necitelný, milý i krutý atd. Píše mi každý den, a já jemu. Jsme spolu každý víkend, a když spolu nejsme, hodně mi chybí. Nedokážu nic jiného dělat. Ale už jsem celkem dost vyčerpaná, jak svoji upnutostí na něj, tak jeho emoční nestabilitou. Už několikrát jsem mu říkala, že se o něj potřebuji opřít, a ne být stále v nejistotě.
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anno, to nevypadá nijak moc perspektivně. Vše popisujete stručně, jasně, a k věci. Než jsem došla i k vašemu označení jeho, jakožto manipulátora, měla jsem stejný pocit. Nechci se dopouštět nějakých interpretačních úvah, když jsem ho neviděla,  ale zdá se mi, že je citově deprivovaný, celkově osobnostně nevyrovnaný, nejistý si sám sebou, ukřivděný, balancující na hranách mezi potřebou prezentovat své mužství, a pak padá dolů do svých nejistot. Jeho nejistoty stojí za tou potřebou takového tlaku na vaše citové projevy lásky. Nepočká si na vaši autenticitu, potřebuje to hned, co nejdříve... Nevím, kolik vám dvěma je, to je pro zvažování všeho také další důležitý aspekt. Jdu číst druhou část vašeho vyprávění.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den.
Jsem s manipulativním chlapem?
Já nemůžu nic, doslova nic (rozumějte chodit ven s kamarády,psát si s nimi -pokud u toho není),vše je moje chyba a nikdy nemám pravdu. On mě podvedl ,nedávno a když sem to s ním chtěla řešit,řekl že si to nepamatuje,takže to nedělal za tím úmyslem. Teď když na to kdykoliv narazím tak se rozčiluje a nechce to řešit. Nevím co mám dělat, brečím už i kvůli totálním kravinám a nevím proč. Nebývala jsem taková-byla jsem rázná,věděla jsem co chci a uměla jsem si o to říct. Nebrečela jsem. Nevím jestli mám psychiku tak v háji nebo čím to je, díky za odpověď. (Je to skoro 3 roky co jsme spolu.) D.
Denisa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Deniso. Znám vaši verzi, ne přítelovu.Z vašeho popisu to vypadá na manipulaci někdy až psychický teror - viz zákazy vašich aktivit, dále - vše je vaše chyba, nikdy nemáte pravdu. Jestliže jste byla dříve rovná, pevná, asertivní, jak můžete v takovémto vztahu dýchat, a hlavně, PROČ TO DĚLÁTE? Viděla bych to buď na pauzu, nebo na rozchod.
nevyrovnaný vztah
7) Než jsme se vzali, viděl jsem před sebou odhodlanou ženu, která chce bojovat o lepší zítřky, která chce mít hezký vztah, dobře vychované děti, pěkný domeček atd. a z toho všeho se společně radovat. V poslední době však před sebou vidím spíše ženu unavenou životem, která již na vše rezignovala. Poraďte prosím jak z této situace ven.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Aloisi, radu jsem již dala v předchozí odpovědi. Rozhodně spolupráce s psychologem, který je rodinně orientovaný :-)
nevyrovnaný vztah
6) Těžko jí budu časem vysvětlovat, že ona něco musí, ale její starší sestry nemusí. Je mi smutno z toho, že kvůli nim se pak dostávám do střetů a konfrontací s manželkou. Oni nám svých chováním ničí vztah, resp. manželka svým výchovným postojem. Místo toho, aby se manželka zaměřila na viníky a srovnala je do latě a jasně řekla, tak holky takhle teda prostě ne, tak jsem v jejích očích špatný ten já, který se s tímto stavem nehodlá smířit, upozorňuje na něj a bojuje proti němu, leč asi marně…Přesto všechno, co jsme si s manželkou řekli i neřekli ji stále miluji a chci s ní být, avšak z dlouhodobého hlediska je tento stav neudržitelný. Já se rozvádět nechci, u oltáře jsme si řekli, že v dobrém i zlém, ale manželka čím dál častěji koketuje s touto myšlenkou. Děsím se toho, že se přestěhujeme do nového domečku a místo toho, abychom se tam spolu těšili a vynahradili si ty těžká léta před tím, tak se v tom lepším případě budeme stále dohadovat kolem holek, které nám nakonec náš vztah zničí.
Alois
PhDr. Jitka Douchová
Vztah vám neničí holky, ničíte si jej vy dva spolu navzájem tím nepochopením a oboustrannou únavou. Ale já nevím, s čím chodí holky k doktorce pro prášky a s jakými problémy navštěvují psycholožku. Ale pokud tam něco je závažnějšího, pak je jasně . že vaše žena má tendenci je jako matka lvice ochraňovat. Myslím, že s tímto vším byste měli chodit k psychologovi hlavně vy dva, abyste slyšeli názory odborníka s ohledem na všechny okolnosti. A pak to nejspíš bylo zralé pro rodinně terapeutická sezení.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.