Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

hledání sebe sama
Dobrý den. Moc ráda bych se s Vámi poradila. Ráda bych věděla, jak se zbavit toho, že se vždycky "navážu" na nějakého člověka, kterého obdivuju, mám strašně ráda a moc toužím po přátelství nebo lásce z jeho strany, ale nikdy bych to tomu člověku neřekla, takže jen tiše trpím. Jsem strašně smutná, stýská se mi, toužím po tom být s tím daným člověkem. Tento problém mám od dětství. Jsem ale už dospělá, docela osamělá, dá se říct. Teď se mi stává už i to, že daného člověka sleduju na netu a. t. d. Nevím, proč moje city jsou vždycky tak silné. Lidé se mění ale ne rychle, jsem v tom docela "věrná". Nechci je ale nijak obtěžovat. Jsem snad psychopat? Strašně se bojím, že jo. Doufám, že mi mou obavu nepotvrdíte... Děkuju. - otázka upravena poradcem
Adri
PhDr. Jitka Douchová
Milá Adri. Nic vám nepotvrdím, ale rozhodně vám doporučím individuální psychoterapii. Tato moje poradna nemůže suplovat reálnou psychoterapii. Váš problém je hluboký a dlouhodobý, potřebujete najít jeho začátek. Ale jakmile s psychologem začnete spolupracovat, uvidíte, že vše je řešitelné :-) Držím palce.
hledání sebe sama
Dobrý den, nevím, zda píšu do správné poradny, ale žádám Vás o radu, jak postupovat ve svém životě, abych nepřitahovala „chudáky“, které nějak podvědomě mám potřebu zachraňovat, vlévat jim sebevědomí a ve finále se vždy situace obrátí proti mně. Stalo se mi to již párkrát v životě a vždy s poměrně fatálními následky: v manželství, s kamarádkou z dětství i na pozici v práci. Všem jsem vždycky podala pomocnou ruku, pomáhala při problémech (s alkoholem, s rozvodem kamarádky, naučením v práci a smetanu líže kolegyně...). Ve finále jsem já ta špatná. Když „chudáček“ přijde pro pomoc, ráda pomohu… ale po čase mě začne využívat až zneužívat … obvykle je to někdo, kdo nezná hranici slušného chování a já bohužel ten okamžik, kdy už je to přes čáru nedokážu stanovit a dojde mi to až ve chvíli, kdy je pozdě. Nevím, zda mi rozumíte, ale připadám si jako ve filmu Čas sluhů - zakopmlexovaný člověk (nikoli tak markantně jako ve filmu) se na mě pověsí a když mu pomohu, někam ho pozvednu (pomohu, naučím …) mě začne plíživě využívat a pomalu ničit. Jsem všeobecně vstřícná, ráda pomohu, ale jakoby každý vždy zapomněl, kdo jim pomáhal, když jim bylo nejhůř. Jako holka jsem bývala akční, vše jsem zařídila, vyřídila, pohybovala jsem se i na vedoucí pozici (než mě přeskočila dotyčná kolegyně). Poradíte, jak takovéto outsidery nepřitahovat. Děkuji Soňa
Soňa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Soňo, uvedla jste ve svém psaní to hodně důležité slovo - HRANICE. Ale co vám můžu poradit v krátkosti na něco, co je ve vás hluboce zakořeněné, co vám nejdřív dává satisfakci, pak vás to dohání? To vše má své příčiny, a ty by bylo dobré více rozebrat. To tady na těch stránkách bez našeho společného dialogu nedokážu. Asi natolik potřebujete pomáhat proto, abyste dostávala i vděk a lásku. Ale někde je chyba, nakonec jste zneužívána. Kdybyste chtěla, můžeme na tom začít pracovat. Informace o spolupráci se mnou najdete na www.jitkadouchova.cz
hledání sebe sama
Dobrý večer je mi 20 let a chtěla jsem se zeptat jestli je normální že když se pohádám s mamkou chci utéct co nejdále od ní ale zároveň lituji hádky která proběhla a říkám si že by bylo moji rodině beze mě lépe . Už několikrát mi řekla ať si mám zajdu k psychologovi že jsem nějak moc vzteklá až agresivní ale to já nejsem jenom se rychle rozčílím. Děkuji za odpověď a přeji krásný zbytek večera.
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivano. Péči psychologa určitě potřebujete, to zde v této poradně nemůžeme vyřešit. A nejspíš by vám pomohla i rodinná terapie, tj. povídání vás s maminkou a s psychologem, abyste obě dvě mohly sobě rozumět.
hledání sebe sama
Dobrý den,
nevím si rady.Je mi 24 let,pritelovi 30.je to muj prvni,objektivne mi nic nechybi,budoucnost (deti,snatek) si neumim s nikym jinym predstavit.Ale predstava,ze se nikdy nezamiluju me desi.Nechci byt naporad s jednim clovekem.mam chut se rozejit,ale vlastne nemam duvod.nechapu,jestli to prejde,tenhle pocit,pripada mi,ze jsem se dostala do nejake druhe puberty,mam chut zkouset a nevazim si toho co mam.prejde tohle nutkani?je to hrozne moc nefer.pritel na me nijak netlaci,nechce jeste deti/svatbu,ale do budoucna se mnou pocita.me to desi cim dal tim vic.Nevim co s tim,nevim,jestli to prejde,nevim,na koho se obratit,jak se rozhodnout,podle ceho.myslim si,ze kdyz se rozejdu,budu toho litovat,kdyz ne hned,tak az se to zmeni a budu si chtit nekoho najit.protoze mi s nim objektivne nic nechybi.ale ted nejsem spokojena(stridave uz delsi dobu,v radu mesicu/jednoho roku.jsme spolu skoro 2 a pul roku)

Přeji krásný den.
Lucie
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie, to dilema přišlo zákonitě... Je to konflikt mezi rozumem a citem, nemáte příliš partnerských zkušeností, váš přítel je vlastně racionálně vzato skvělý. A že máte potřeby vystrkovat růžky jinde? No jo, jak by ne?...Co kdybyste zatím neřešila budoucnost a žila přítomností? :-) Zatím přeci není nutné, plánovat perspektivu svého života až do jeho konce. Čas máte oba dva, a máte ho dost. Tak se tím nestresujte :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, potřebovala bych vědět Váš názor na určitou věc. Je mi 30 let a mám 10-letý vztah, který byl až donedávna v pořádku, byli jsme s přítelem šťastní. Necelých 2,5 roku dělám ve firmě, kde jsou i muži (těch je většina). Od samého začátku si rozumím s jedním kolegou, se kterým je neuvěřitelná sranda. Dost jsme si povahově sedli, takže komunikace u nás nevázla nikdy. Někdy, když jsme někde s firmou byli a stál vedle, tak mě chtěl chytit okolo pasu, ale vždycky jsem se odtahovala. Ale nebudu říkat, že by mi to nebylo příjemné, jen jsem proti tomu vnitřně bojovala, jelikož sympatie k němu tam z mé strany jsou, ale snažím se už 2 roky používat hlavu, protože mám hodného přítele. Větší zlom nastal po novém roce, kdy jsme si s přítelem nějak přestávali rozumět a kolega na jednom meetingu večír, když jsme měli diskotéku, tak ode mě odtrhl jiného kolegu, který se mnou tancoval a tancovali jsme tedy ploužáka. hladil mě po zádech a byla jsem z toho mimo. A tím jsem na něj začala hodně myslet. Začali jsme s přítelem trávit více času s ním i jeho manželkou, se kterou si mimochodem hodně rozumím a ona se mi už i svěřila, co ji vadí, atd. Kdo mě zná, tak ví, že nejsem žádná potvora a držím se co nejvíce zpátky, proto jsem si také ve firmě vypěstovala přezdívku "nedobitná královna". Za celou dobu trvání vztahu jsem si nikoho jiného nepřipustila k tělu. Až donedávna. I přesto, že jsem se celé 2-2,5 roku držela zpátky, za prvé, protože mám jinak hodného přítele, tak za druhé, protože kolega má závazky - ženu a dítě a jeho žena je má dobrá známá, tak nedávno mě kolega začal líbat a můžu říct, že pocity, které jsem přitom prožívala, jsem dlouho necítila. Nezašlo to nikam dál (bohudík), protože nás viděl přítel. Nejsem na to pyšná, ale stalo se. S přítelem jsme pořád spolu, s kolegou se pořád stejně bavíme a on stále vtipkuje, trošku provokuje, atd. Kolegu mám čím dál více v hlavě, zdá se mi o něm, mám pocit, že v tom jsem až po uši a nevím, co mám dělat. Nevím, jak se na mě kolega teď dívá? Nevím, jak budeme pokračovat s přítelem, jelikož teď se častěji pořád o něčem dohadujeme. Nevím, jak dál. Prosím, nesuďte mě, ale prosím o radu, co dál. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Milá Míšo. Psycholog není ten, který by druhého soudil, to se fakt nebojte :-) Máte v sobě konflikt mezi rozumem a citem. 10-letý vztah s přítelem, v němž máte jistotu, neuvěřitelné vnitřní jiskření s kolegou, kde cítíte něco, co už ve stabilním vztahu dávno ne. Ale tady by bylo rozvíjení vedlejšího vztahu spíš vstupem do minového pole. Dobře se znáte s jeho ženou, tdddd.Je to nádherné pokušení, pokud na to máte sílu, můžete to zkusit jako krátkodobý paralelní milenecký vztah. Alke myslím, že by vás to hodně semlelo. Možná je on hlavně tím, kdo vám ukazuje cestu. Třeba váš přítel od 20 let není ten úplně "pravý"...
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko, prosím o Váš pohled. Je mi 35. Mám po 10letém manželství bez dětí. Všechno vyprchalo, byl to už stereotyp. Pak jsem byla bez partnera-úžasné období (nemuset se o nikoho starat, nikomu se zodpovídat a spousta výhod, ale chyběl mi partner). Pak jsem si našla partnera, ale láska to nebyla. Ze začátku všechno prima. Čím déle jsme spolu byli, cítila jsem, že se přizpůsobuji já jemu, čekám na něj s večeří. A měla jsem pocit, že nežiji svůj život. Opět vše vyprchalo. Odešla jsem od něj. Opět: jsem sama-úžasné období, muži mi nechybí, vztah nehledám, vzdělávám se, mám kamarády kolem sebe. Ale úplně jsem se zalekla. Jednak mého věku, jestli mít děti, tak co nejdříve. Ale já mám v sobě neujasněno. Pohled na fotku rodičů s dětmi mne rozněžní a tak. Uvnitř pocity touhy po dětech moc nemám. Spíše strach, že další vztah dopadne tak, že se oddám muži, nebudu žít svůj život. Takže o vztah prostě raději nestojím. Ale za 5 let už děti nelze mít. Co mám teď dělat, abych nelitovala?
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Možná by o vás někdo řekl, že jste přespříliš emancipovaná žena. Já za vámi vidím hrdou lvici, možná jedináčka, který se přizpůsobovat opravdu moc neumí. Je vám vlastní potřeba osobní svobody, vnitřní nezávislosti. Ale je tam toho možná trochu víc - vdávala jste se evidentně hodně mladá a ještě ne tak úplně zralá na život s jedním jediným mužem. Neuměli jste váš vztah kultivovat, rozvíjet tak, aby vás oba bavil. Možná nehledáte partnerství, kde jsou oba v těsné symbióze, ale nemyslím si, že byste nepotřebovala lásku. Někde vzadu mám pocit, že jste byla dříve emočně zraněná a chráníte se před dalším možným zraněním. Vztah lze mít ale i hodně rozvolněný, nemusíte ani se stabilním partnerem bydlet spolu, můžete se vídat, když budete každý z vás chtít. Takhle podobně žili svého času i Woody Allen s Miou Farrow. Nevíte, jestli chcete dítě. Biologické hodiny vám ještě netikají úplně na poplach, co kdybyste vše probrala více podrobně s partnerským psychologem? :-)
hledání sebe sama
Veľa vecí som robila na vlastnú päsť a dosť sa mi darilo. Nikto z pedagógov ma nepodporil, no moje výsledky si škola pripísala na konto v záverečnej správe školy.
Teraz študujem na vysokej škole pomerne náročný odbor tiež úspešne. V rámci svojej záverečnej práce som chcela podať žiadosť o grant. Bolo mi však povedané, že sú síce radi, ale nemám ich tým zaťažovať. Bohužiaľ o niektorých veciach nemôžem rozhodnúť sama. Je to smola na pedagógov, alebo je chyba vo mne? Mám z toho zlý pocit. Ďakujem za Váš názor.
Linda R. časť 2.
PhDr. Jitka Douchová
Aha, tak to od stolu nerozseknu. Lindo, rozhodně doporučuji spolupráci s psychologem, abyste spolu s ním mohla přijít na to, kde je "chyba". Objednejte se co nejdříve, ať se dlouho netrápíte konfliktem mezi vědomím svých hodnot, a odmítáním okolí - alespoň v některých ohledech. Možná si některé věci berete až příliš osobně, vůbec nemusí být myšleny tak, jak vy si je k sobě vztahujete a jak si je interpretujete. Přeji vám více úsměvu a optimismu :-):-)
hledání sebe sama
Viem, že to tu nepatrí, ale ja už začínam pochybovať sama o sebe :( Myslím si, že mi to celkom páli, učenie mi nezaberá veľa času, mám všeobecný prehľad a v škole výborné výsledky. Mám rada, keď sa veci hýbu dopredu. Už na gymnáziu som sa chcela zapájať do rôznych súťaží a olympiád. Učiteľka však nevybrala toho, kto má záujem a vedomosti, ale účastníka losovala pomocou lístočkov z klobúka. Keď som sa pripravovala na chemickú olympiádu a chcela som si vyskúšať niečo v laboratóriu, chemikárka nervózne prešľapovala medzi dverami a netrpezlivo sledovala hodinky. Fyzikárka odmietla prejsť so mnou súťažné príklady s tým, že fyzika je relatívna. :(
Linda R. časť 1.
PhDr. Jitka Douchová
Linda R., jsem zvědavá na pokračování :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, abych se představila - je mi 17, studuji gymnázium a prožívám normální život. Moje mamka mi říká, ať navštívím psychologa, protože v poslední době nemůžu spát, mívám totiž představy o smrti mých blízkých a když usnu, tak se mi z většiny zdá o smrti; protože koukám na hororové filmy a píšu morbidní příbehy o smrti a utrpení. Je se mnou něco špatně?
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo, bude pro vás lepší, když o tom všem budete mluvit opravdu osobně s psychologem, než psát do mé poradny. Je to na hlubší rozbor, nemyslíte? :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, vím, že se specializujete na partnerské vztahy, ale třeba byste mi mohla také poradit, i když má otázka se až tak partnerského vztahu netýká. Celým mým životem procházejí kamarádi a také i přátelé, kteří ale bohužel dříve, nebo později z mého života odešli. Myslím si, že nejsem zlý člověk, ráda pomáhám, ale mám ten pocit, že mě každý jen v určitou chvíli využije a po pár týdnech, měsícíh, jako bych přestala existovat. A to i v dnešní době, kdy by stačilo napsat pár řádků přes mobil nebo mail. Podobný problém řeším i v práci. Jsem ochotná (někdy až moc) a přes to se na mě v určitých "akcích" zapomíná. Proč? Co bych měla udělat pro to, abych byla oblíbená? Děkuji Vám z odpověď. - otázka upravena poradcem
Vendy
PhDr. Jitka Douchová
Milá Vendy, dobrý den. Možná byste na prvním místě neměla být až tak snaživá. Když to popisujete, představuji si před sebou strašně hodnou holku, která by se rozdala, nabízí pomoc druhým, aby si druhé získala, ale nenabízí víc - humor, zábavu, nápady, kam jít, co dělat. Ale, Vendy, vím, že to teď ode mne znělo tvrdě, vůbec vás nechci zranit, neznám vás, takže reaguji pocitově na váš dotaz. Zkuste být víc uvolněná, méně pomáhající a snaživá, víc se smát. Nemusíte být samozřejmě aktivní bavič druhých, to vám určitě vlastní není, ale nechte se víc unášet tou volností druhých, aby do vás také prostoupila :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, paní Jitko, prosím Vás o radu. Po dlouhém vztahu s živ. partnerem, se kterým mám syna, jsem se vrhla do nového vztahu. Po 6 měsících mě dostihl neodžitý rozchod a nový vztah dostal na frak. Nový přítel čekal několik měs., podporoval mě, až si nakonec našel milenku. Protože to nebyl jeho styl, zamiloval se do ní. 3 měs. se nemohl rozhodnout ani pro jednu z nás. Bylo to nejstrašnější ponížení v mém životě. Chtěla jsem vztah zachránit, ale nedalo se to vydržet, vzdala jsem to já. Rozešli jsme se "jako přátelé"z jejich pohledu, vysmátě mi zamávali při stěhování. Já se s tím peru déle než rok, mám v sobě tolik agrese a zlosti. Snažím se jim to přát, nebyl to vhodný partner (a vlastně jsem ho nemilovala), vím, že jsem udělala dobře, ale není to uzavřené. Nepomáhá čas, vybrečení se, analýza toho, co se stalo, ignorace, mluvení o tom, vybití sportem, přátelé, koníčky, mám syna, nového přítele, dobrou práci ... osobní setkání-usmíření-odpuštění už nepřichází v úvahu. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Ivana S.
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Ivano S. Máte tedy za sebou dva neodžité, nedotažené rozchody. Dokážete najít nový vztah, ale jakou máte vztahovou prognózu, když máte dva rozchody, které jsou pro vás těžké a nezpracované? Říkáte, že máte vše zanalyzováno, snažíte se to ignorovat, ale jak vidno, ani racionální analýza, ani snaha něco vytěsnit, vám nepomohou. Z toho neutečete, potřebovala byste individuální terapii, kde by se pracovalo s vašimi emocemi:-)
hledání sebe sama
Dobrý den, mám dvě malé děti, během obou těhotenství jsem měla opakovaně halucinace. V tom posledním jednou v prvním trimestru - byla sama doma a jasně jsem slyšela hlas, terý mi říkal, že mám otevřít okno, trvalo to asi 15 minut. Potom ve třetím trimestru jsem na parkovišti před obchodním domem viděla soba. Nikdy předtím ani potom (mimo těhotenství) jsem nic podobného nezažila. V porodnici jsem o tom neřekla, protože jsem se bála, že mi z obav z laktační psychózy zastaví laktaci. Já měla celou dobu na obě situace náhled. Po porodu bylo vše ok. Pořád mi, ale vrtá hlavou, co to bylo. Nevím, zda je to otázka na vás či na psychiatra, ale zkouším nejdřív zde.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Jsem partnersky specializovaný psycholog, rozhodně vám spíš doporučuji konzultaci s klinickým psychologem...
hledání sebe sama
část 2

Pokaždé se poté trápím.. Není to, že bych neřešila a schvalovala, co dělám, naopak, vždy jsem měla dost pevně dané hodnoty a lidi, co dělali to samé, co teď dělám já, jsem dost striktně odsuzovala. Teď je všechno jinak. Nevím ani, co hledám, nejsem spokojená... Nevím jak z té situace pryč, připadá mi, že ať udělám cokoli, nebudu spokojená. Asi se jenom hledám.. nebo snad mám pocit, že musím dohánět něco, co jsem nestihla.. ? Anebo hledám někoho jiného? Sice jde jen o sex, je to tak domluvené, ale pokaždé si říkám, co by kdyby... Nevím, co to má znamenat a nevím, jak z toho ven, jak se v sobě vyznat, co je důležité...

Krásný den.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Mně to přijde tak trochu zákonité, že hledáte sebe samu v rámci doposud jediného vztahu, který ve svých 24 letech máte. Racionálně vám nic nechybí, emočně možná něco, sexuálně potřebujete podnikat expedice, abyste pak poznala, co je pro vás to ono. Trápí vás svědomí, sex s jinými muži si vlastně neužíváte, je za tím vždy vaše racionální rozvaha, vaše svědomí a zodpovědnost. Nemá smysl, abych vám říkala, že si to nemáte vyčítat, to si musíte v sobě rozhodovat sama. Brala bych to jako etapu vašeho života, kterou přijměte jako něco, čím příteli neubližujete, a sama si ošaháváte terén jinde. To by vám mělo pomoct. Váš intimní život s přítelem se tím asi proměňuje, nebo ne?  :-)
hledání sebe sama
část 1

Dobrý den,

v poslední době se v sobě absolutně nevyznám. Je mi 24 let. Mám 2 a půl roku přítele. Objektivně mi nic nechybí, rozumíme si, máme společné zájmy, prakticky si neumím představit, že bych měla být s někým jiným, že bych měla s někým jiným vychovávat děti, žít... Na druhou stranu mě děsí představa, že bych se už nikdy neměla zamilovat a mít jiný vztah. Můj současný přítel byl můj první a jediný, s nikým jiným jsem vážný vztah neměla (byli jsme spolu už dříve, rozešli jsme se a asi dva roky se neviděli - v té době jsem nikoho neměla, nechtěla). Mám nutkání zkoušet i něco jiného. Nejen nutkání, vlastně jsem to zkusila, 3x a vždy se jednalo jen o sex, vybírám si vždy nějak podvědomě muže, kteří jsou nedostupní pro vážný vztah - nejsou to Češi, apod.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie, dobrý den, nejprve jdu číst dál :-)
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko,
rád bych Vám svěřil svůj příběh a požádal o radu. Táhne mi na 30 a dosud jsem neměl žádný vztah. Vyhovovalo mi to tak. Po určitých pseudozkušenostech z dřívějška jsem se zkrátka rozhodl, že pro mne bude lepší být sám. Jenže je tady N. Kamarádka a (bohužel) také kolegyně z práce. N. je moje radost a utrpení. N. je osoba, kvůli níž jsem se za poslední rok nejvíckrát rozesmál, ale také rozplakal. N. mi připomíná, že jsem sám, a nutí mě (nikoli vědomě, pouze svou existencí) přemýšlet, jaké by to mohlo být, kdybych sám nebyl. A to bolí nejvíc. Protože si uvědomuji, že původně vědomé rozhodnutí se vzhledem k mému věku stává vlastně již rozsudkem. Kdo by stál o zcela nezkušeného třicátníka? Nemyslím, že jsem do N. zamilován, a tuším, že by to mezi námi ani nefungovalo, ale něco ve mně vzbuzuje. Za pár týdnů navíc změní zaměstnání. Těším se, že budu mít klid, a současně mě děsí vědomí, že ji už nebudu (alespoň ne tak často) vídat. Trápím se. Poradíte?
F!
PhDr. Jitka Douchová
Ráda bych, F! Ale raději a kompetentněji v rámci dialogu, než takto. Není nic tak zvlášť divného, že jste ve svých 29 letech neměl dosud vztah, určitě jste prožíval platonické vztahy :-) Ale říkáte, že vám to "vyhovovalo". Tam bych viděla preventivní rezignaci v rámci sebezáchovných tendencí. Vždycky si člověk nakonec najde důvod k tomu, proč nemá to, či ono...N. je tedy pokušitelka, a hodně velká, vlastně vás odemyká do života. Ať už spolu něco zažijete, nebo ne, její role ve vašem životě je velikánská :-) "Kdo by stál o nezkušeného třicátníka?" Neberte to jako invaliditu a handicap, to by byla moc velká škoda! N.ve vás něco vzbuzuje, určitě to nebude jednostranné. Nebojte se své nezkušenosti a udělejte něco, nepromarněte to :-) Může to být i maličkost, jen aby N. věděla, že vás zajímá. Další krok už může udělat i ona sama:-) Moc vám držím palce!!!
hledání sebe sama
Dobrý den, byla jsem 5let vdana prvni 3roky byl vztah skvely, pak jsem zacala mit bezduvodne bolesti pri pohl. styku a vytvoril se ve me fyzicky blok vuci manzelovi a rozvedli jsme. Pak jsem poznala muze se kterym byl vztah velmi jiny a intenzivni, castecne az na duchovni urovni ale nekolikrat me zklamal svymi ciny ci chovanim ke mne a az ted po roce a pul (celkem jsme spolu byli 3roky) kdy prichazela spousta zklamani si udajne uvedomil jak mi ublizil a zacal se velmi snazit ale ve me se zatim vybudoval velky stres a psychicky strach, zaroven si ale neumim predstavit o nej prijit protoze takovou propojenost clovek jen tak nepozna. Ted resim problem zda se vratit k byv. manzelovi ktereho mam rada a je mi s nim dobre ale neni to laska ani fyzicka pritazlivost neni velka nebo byt s clovekem ktereho miluji ale bojim se verit mu a jsem s nim casto ve stresu (mozna je castecne problem v nasich povahach, ja jsem citliva a drzim se zpatky a on je velmi temperamentni).
Děkuji za radu, Amalie
Amalie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Amalie. Budu velmi stručná -mám pocit,, že nejdřív potřebujete poznat sebe samu, abyste pak mohla rozumět tomu, co potřebujete ve vztahu. Ten druhý byl váš "duševní guru", ale vy jste byla tím pádem tak trochu manipulovatelná. Ten první, manžel, vám nevyhovoval fyzicky, i když první 3 roky byl vztah skvělý. Něco se tam mezi vámi pokazilo, co se těžko verbálně pojmenovává. Ale mám pocit, že se bojíte být sama. Zkuste to, ten muž do vašeho života je podle mne někdo třetí,a najdete jej, až k tomu vy vyzrajete.
hledání sebe sama
Dobry den, pani doktorko, tento tyden jste odpovidala na muj dotaz, ze mi ke stesti chybi partner. Napsala jste mi: "jdu krok po kroku v rámci vašeho psaní. "Chybí mi ke štěstí v životě partner - rozumný a zodpovědný". Dovětek - do kterého bych se zamilovala. Asi by bylo dobré si pro sebe nejprve zformulovat svá očekávání od partnerského vztahu, od lásky, po níž toužíte. Když si pustím fantazii, představuji si vás jako atraktivní a úspěšnou ženu, ale na první pohled nepřístupnou - nikdo si netroufne vás oslovit." Trefila jste se zcela presne! Pusobim nepristupne, vim to, ale jak to zmenit? Zkousim Emocni rovnice, opakuji si, ze me nekdo muze oslovit i na ulici, predstavuji si v ruznych situacich sveho partnera. Nedela mi problem usmat se v metru na ciziho muze, zeptat se treba v obchode na vino, ktere ma v kosiku, ale vzdy bez uspechu. Jak zmenim tu nepristupnost? Ze budu myslet na hezke veci a neustale chodit s usmevem na rtech? Dekuji, i za predchozi odpoved, jste velka odbornice! R. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Posílám vám úsměv, Radko. Mám zkušenosti, pracuji ve svém oboru hodně dlouho, a tak mi někdy "stačí trochu", a cítím i na dálku, co by tam mohlo být. Ale většinou potřebuji člověka vnímat celého, abych mohla nabídnout víc. Já nevím, kde je "chyba", ale je důležité už to, že o sobě víte, že působíte nepřístupně. Chodit neustále s úsměvem na rtech by bylo úžasný, kdyby to vyplývalo z vašeho radostného vnitřku, jinak to bude křeč. Ale, jo, myslet na hezké věci nás vždy rozzáří, pokud se vám to povede, tak fajn. Jenže vy máte v sobě nejspíš nějaké velké obrany, které mají svou příčinu v minulosti, v dětství, nevím, které vám neumožňují uvolněnou spontaneitu. Teď už fantazijně hypotetizuji. Ale pokud jezdíte metrem, bydlíte v Praze. Tak kdybyste chtěla, podívejte se na www.jitkadouchova.cz, a případně to můžeme probrat osobně :-)
hledání sebe sama
Dobrý den.Je mi 18 let.Dva roky mám přítele.Začátek vztahu nebyl moc harmonický,Lhala jsem mu, aniž by jsem si to uvědomovala, časem jsem se sama do toho zamotala. Postupem času to přešlo, mám pocit, že jsem to v uvozovkách začala ovládat a náš vztah začal konečně nabírat ten správný směr.Bohužel po čtyřech měsících vztahu s přítelem mi tragicky zemřel tatínek (sebevražda), v tu chvíli jsem ztratila důvěru ke všem mužům, cítila se sama a začala přemýšlet nad tím, že svůj život také ukončím.Přítel mě přesvědčoval o tom, že mi nikdy neublíží, že tu pro mě vždy bude a vše spolu zvládneme. Dnes je tomu rok a půl od této tragédie a přítel zapoměl na to, co mi kdysi říkal. Píše si s jinýma, lže mi, když jsem mu na to přišla, ke všemu se přiznal a chtěl to napravit, já souhlasila, ALe nějak se nám to nedaří, navzájem se nedůvěřujeme a tím náš vztah vlstně skončil.Já mám opět pocit, že to už dál nezváldnu, přeju si vše uknočit a jít za svým otcem. Co mám dělat dál? Děkuji aspoň za pochopení.
Anonym
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Potřebujete najít sebe samu, svůj vlastní smysl života, abyste chtěla žít, a to naplno. Nemáte zpracované trauma ze smrti otce, možná máte v genech část psychické lability, sklon k depresím. Já nevím, v čem jste ze začátku příteli lhala, a jaké byly příčiny, abych vám mohla být užitečná, musela bych toho o vás prostě vědět mnohem víc. Mé pochopení pro vaše aktuální životní pocity máte, i mou podporu, ale potřebujete svého psychoterapeuta, s nímž budete vše, krůček po krůčku, rozplétat. Neváhejte ani na chvilku a objednejte se tam, kde to budete cítit podle webovek dobře, chtělo by to klinického psychologa. Držím vám palce!
hledání sebe sama
Dobrý den, můj problém je, že si neumím najít partnerku. Je mi 34 let, 183 cm, 82 kg, nejsem krasavec, chybí mi už i vlasy na hlavě, ale zase mám štíhlo sportovní postavu.. Mohl bych nabídnout mnoho, dobře vydělávám, mám vlastní pěkné bydlení, auto, zajímavou práci, sportuji (kolo, hory, běh, zimní sporty), hraji na klavír, občas i veřejně, rád cestuji, poznávám vše nové. Mám i několik okruhů přátel. Ale holky mne berou jen jako kamaráda. Jako hodného kamaráda, ne někoho na vztah. Prý tak hodně a zranitelně i vypadám. Ve větším počtu lidí se stávám jen pasivním posluchačem, neumím na sebe upoutat pozornost. Holky nebo ženy se mnou kamarádí a přitom si hledají vztah jinde. Když zjistí, že jsem do nich zamilovaný, tak buď utečou nebo toho ještě zneužijí, klidně mi tají, že s někým jsou, vyrazí se mnou na dovolenou, klidně opakovaně, slibují že možná někdy.. a pak zjistím, že už dva roky bydlí s přítelem. Vzpamatovávám se z toho pak dlouhé měsíce. Vůbec netuším, v čem je u mne chyba.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Milý Tomáši, sám to vlastně na závěr vašeho dotazu pojmenováváte - jste pro ženy přespříliš hodný, snadno zneužitelný. Zajímavé by bylo, jaké typy žen naopak zajímají vás - přijde mi, že možná právě ty aktivní, energické, mající stejné zájmy jako vy - tedy, žádné "puťky".Pak možná nebudete úplně kompatibilní, protože byť máte spoustu imponujících zájmů, nemáte imponující naturel. I ženy potřebují dobývat, mít ve vztahu nějaké napětí, dynamiku
Já jsem psycholog, který se k problému dostává pečlivěji a retrospektivním pohledem do dětství, kde se dají začít hledat prvopočátky toho, že jste v 34 letech sám, i když po lásce toužíte. Rozhodně vím doporučuji psychoterapii, jste -li z Prahy, můžete se objednat i u mne. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz.
hledání sebe sama
Dobrý den, posledních 10let mám pocit že mi nejde se zamilovat, vždycky potkám hodného kluka, se kterým je mi dobře, ale vždycky hledám důvody proč by to nešlo, a proč by to nefungovalo, asi nějaký blok, a těch důvodů najdu vždycky spoustu. Je to stresující, je mi přes třicet a už bych chtěla plnohodnotný vztah a rodinu. Zrovna ted mám kamaráda, Adama, a ten je super, kdyby mohl dýchal by za mě..je to i hezký kluk, ale stále si s ním nedokáažu představit budoucnost, chjooo, a tak je to vždycky, chci tomu dát šanci, rodiče mi říkají že jsem moc náročná, ale že dokonalá nejsem ani Já, tak proč stále hledám dokonalost která neexistuje!? asi mají pravdu. jsem ve znamení Panny a ty to tak mají. Dokážu Adamovi říct tolik věcí, které mu ubližují, nestěžuje si, ale Já to vidím, třeba že sex mi nevyhovuje, je stále na čem pracovat, a pak že si neměl brát tohle tričko, je hrozné, a tak je to stále dokola, řekl mi, že se ve Mě nevyzná, jednou mu chybím a objímám ho, pak se k němu nemám a objímání Mě spíše rozčiluje až otravuje...Asi nějaký blok nebo nějaká psych.porucha, si myslím a snažím se to odbourat, snad se mi to povede..protože jestli ne zůstanu sama. Všichni mojí ctitelové, přátelé, milenci, no muži v mém životě se po odloučení odemě ožení a založí rodinu a pak MĚ to teprve dojde a mrzí, vždyt jsem ta jejich žena měla, mohla být přeci Já :).
Anežka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Anežko, budu stručná, protože bych vás raději viděla na psychoterapii, kde byste si mohla více ošahat sebe samu, více si porozumět a poznat se. Podle mne máte nějaký problém se vztahem k sobě samotné, nemáte se tak ráda, nevěříte si. Samozřejmě používáte pro druhé i pro sebe obranné mimikry, chováte se jako slečna "dokonalá", kladete na druhé vysoké nároky, ale to vše proto, že se neorientujete v sobě samotné. Když jste kritická - nyní např. k Adamovi, jste vlastně kritická i k sobě samotné...Bojíte se milovat a být milována, i když po tom toužíte, ale city jsou nebezpečné,že?...Třeba jsem vedle jak ta jedle, ale toto je můj pocit po prvním přečtení. Takže by mi pro vás přišlo jako hodně užitečné, najít si svého psychoterapeuta :-)
hledání sebe sama
Paní doktorko, dobrý den, je mi zrovna 30, mám VŠ, skvělou práci, která mě baví, mám své koníčky, milující rodiče a sestru, mám pěkný byt, jsem se svým životem spokojená. Chybí mi jen jedna věc, která by mi udělala šťastnou. Partner. Zodpovědný, rozumný, do kterého bych se zamilovala. Nechodím na diskotéky ani do barů, na ulici mě nikdo neoslovil, když jsem někde s přáteli, tak také ne. Mezi přáteli není nikdo, kdo by za to stál. Mám ty muže ráda, ale jako přátele, na vztah to není, nutno říct, že z mé strany. Jsem zřejmě velmi náročná a trochu se už začínám bát, že zůstanu sama. Jeden kamarád mi slíbil, že až mi bude 35, udělá mi dítě. To jsou dobrá zadní vrátka, ale nerada bych je za 5 let otvírala. Ale muži, s nimiž se seznámím (jsem aktivní na seznamce), mě nejpozději po druhé schůzce začnou nudit, že nesplňují to, co si přeji, že nevidím společnou budoucnost a vše ukončím. Jak mám postupovat? Co byste mi radila? Radši udělat kompromis a mít vztah z rozumu, že je na čase? Děkuji!
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Radko, dobrý den. Jdu krok po kroku v rámci vašeho psaní. "Chybí mi ke štěstí v životě partner - rozumný a zodpovědný". Dovětek - do kterého bych se zamilovala. Asi by bylo dobré si pro sebe nejprve zformulovat svá očekávání od partnerského vztahu, od lásky, po níž toužíte. Když si pustím fantazii, představuji si vás jako atraktivní a úspěšnou ženu, ale na první pohled nepřístupnou - nikdo si netroufne vás oslovit. Třeba se mýlím, je to jen má fantazijní hypotéza. Čím je člověk zralejší, tím má vyšší nároky na vztah, to je zákonité. Já vám nic moc takto na dálku neporadím, potřebovala bych vám více rozumět, víc vás poznat, abychom mohly najít cestu, jak na to. Pokud žijete v Praze, nebo v blízkém okolí, můžete se ke mně objednat, abychom to v rámci přímého dialogu více rozebraly :-) Informace o spolupráci se mnou najdete na www.jitkadouchova,cz
hledání sebe sama
Andrea 2.cast - Lebo úprimne som ho veľmi ľúbila a paradoxne so mnou nechcel byt lebo tento cit necítil. Neviem sa s tým vnútorne vyrovnať. S tým, že nie sme spolu, že ľúbi inú a hlavne že si za to môžem ja sama. Vo veľa veciach som poučená, ale cítim stratu, že práve o neho som prišla. Ako ďalej? Ďakujem.
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Jak dále? Mám zkušenost, že nemá smysl nic v životě porovnávat. Každý vztah, který potkáme v životě, je jiný. Vy jste v jiné životní fázi, takže jste Andrea teď, a ne Andrea před 5 lety, každý muž, kterého potkáte, je jiný. Důležité je hlavně to, čím vás osloví, a čím oslovíte také vy jeho. Jak do sebe zapadnete :-) Kouzlo života a lásky je právě v tom, že na nás stále čeká něco nového, a nemá smysl hledat to staré. Pro vás je cenné objevení schopnosti milovat. Máte ji, a to je to hlavní :-) Až se zamilujete příště, buďte si jen vědoma toho, že to ten druhý potřebuje cítit vaši lásku, nebojte se. Emoční reciprocita - dávání a braní ve stejné míře, to je to, co vztah živí :-)
hledání sebe sama
Andrea - 1cast. Milá pani doktorka. Veľmi si vážim vašich názorov. Rada by som sa poradila. Mam 34 rokov. Myslím, že dobru prácu, ktorá ma baví a napĺňa, dobrých kamarátov – veľa som precestovala a myslela som že i týmto som získala životný nadhľad a samostatnosť. Za sebou mam 4 vzťahy (5,3 a 3 roky). Posledný trval 1 rok. Túžila som veľmi po vzťahu a dobrom priateľovi,trvalo mi 3 roky, kým som po predchádzajúcom rozchode začala niekoho ľúbiť. Avšak bola som extrémne opatrná,nebola si spočiatku istá a podvedome som ho veľmi odmietala. Partner to vnímal,cítil sa odmietaný, neľúbený,možno aj menejcenný a často mi to vyčítal. Ja som sa postupne veľmi zamilovala ale bolo neskoro. On si našiel inú a odišiel. Veľmi sa kvôli tomu trápim. Brala som to ako zázrak, že som začala ľúbiť a mam pocit, že som si to všetko sama pokazila – mojim chladným, neprístupným a trochu „nadradeným“ správaním. Neviem prečo mam takú zvláštnu obranu v sebe a neotvorím sa. Neberiem mužov akí sú, ale porovnávam.
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Milá Andrea. Ještě na mne čeká vaše pokračování, ale přesto trochu reakcí již nyní. Asi právě proto, že jste byla 3 roky po předchozím rozchodu single, jste byla na sebe v rámci vztahu tak moc opatrná, měla jste ten sebezáchovný odstup, nedokázala jste naplno vlítnout emočně do vztahu. To přece dává smysl :-) Ale váš přítel na tom byl jinak, lásku a blízkost potřeboval cítit. Takže jste se vlastně míjeli, vy jste začala milovat právě tehdy, kdy to on už vzdal, to je taková ta zvláštní emoční alchymie - když o něco přicházíme, teprve si uvědomujeme hodnotu toho, co jsme měli. Důležitá je vaše věta na závěr - neberete muže, jací jsou, ale porovnáváte...
hledání sebe sama
Dobrý den, s mým ted už expřítelem jsme spolu byli půl roku. Byl to nádherný vztah se vším všudy. Před týdnem mi řekl, že chce být sám a vše si promyslet. Má problémy s rodinou a blízkými, nevyřešenou minulost a vše ho to trápí. Proto si chce vše promyslet a být sám. Hodně se do mě zamiloval, prožíval vztah intenzivně, ale momentálně ani neví, jestli ke mně něco cítí. Momentálně neví vůbec nic. Chce se se mnou dále scházet, ale jen jako kamarádi. Což je pro mě výhoda v tom, že si ke mně snad zase najde cestu a budu mu chybět. Já ho velmi fyzicky přitahuji, on mě taky. Taky mi řekl, že je možné, že se jednou bude chtít vrátit. Jeho to co se stalo hodně mrzí, ale stojí si za svým. Prý dokud se nesrovná, žádnou holku mít nebude. K odborníkovi jít nechce. Za jak dlouho si myslíte, že by se mohl se vším srovnat? A uvědomí si jestli mě miluje, když se tolik zamiloval? Vrátí se ke mně? Co mám já ted dělat? Děkuji za odpověd
Nikola Kozlová
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nikolo.Jestliže potřebuje být přítel partnersky sám, aby si v sobě vše vyčistil a našel sám sebe,ví, co říká, a je dobré, že vám to na rovinu říká. Je ted - a nějakou dobu bude - soustředěný na sebe, což ani do partnerství nejde. Nicméně - scházení se jako kamarádi, jestliže vy velmi milujete, a on hledá, co cítí vůbec, to by nebylo dobré, znamenalo by to velký nepoměr a vaši frustraci, neustálé naděje, boj o něj. Můžete být pseudokamarád, když milujete a toužíte po blízkosti?...Za jak dlouho by se mohl srovnat, to neposoudím, nevím, jaké všechny věci jej trápí...
hledání sebe sama
Dobrý den, mám přítelkyni 2 roky a miluji jí jenže mám někdy strašně divné pocity v bezvýznamnosti našeho vztahu. Bojím se o to protože o ni nechci přijít a vím že je to co chci ale právě tyhle pocity mi to vše vyvracejí.. Máme spolu krásný zážitky a taky plány do budoucna a já se někdy vzbudím a v hlavě se mi honí myšlenky jestli to má význam a jestli pro mě vážně znamená to co znamená. Přijde mi jako bych si to vše vnucovala i přes to že ji miluji a nevím co se to se mnou děje,. Ničí mě to a skoro nikam nechodím ne kvůli tomu ale celkově není moc věcí které mě zajímájí když nejde o ní. Prosím o pomoc jak se toho pocitu zbavím, vím že to zní možná hloupě ale prosím vás o radu, děkuji.
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzko.Možná je ten pocit bezvýznamnosti vašeho vztahu daný tím, jak moc vás ta láska zahlcuje, můžete z toho mít až strach, a určitě ambivalentní pocity, z nichž pak vznikají strašáci v podobě otazníků.Radu vám ale nedám, protože ji po ruce nemám. Spíš bych to na vašem místě řešila napřímo s psychologem face to face.
hledání sebe sama
Dobrý den,chtěla bych se poradit,jak bych mohla nahlížet na mou situaci.Řeším ji roky v hlavě a nikam jsem se neposunula.Občas se jednorázově poradím,ale rozhodnout se musím sama.Ale zatím nic.Jsem mezi Bohem a vážným vztahem.Partner by chtěl rodinu.A to vše klasické vztahové.Máme se dobře,rádi,společné zájmy atd.Před 3 lety,když jsme spolu začali,cítila jsem pod srdcem, že bych děti chtěla.Postupem doby jsem ještě více,než před společným vztahem byl normál,začala ještě více cítit Lásku od Boha a jiný smysl.A postupem doby je mi On vším,vášní,Láskou a neumím si představit život bez Něj.Nevylučuje se tím vztah s mužem,o klášteru neuvažuji.Ale uvažuji o svém povolání v pomáhajících profesí (mám to i vystudované).Nezapadá mi do toho všeho mateřství.Bojím se, že mne Bůh volá k sobě,abych tu byla pro druhé.Jak to,že už necítím mateřství jako před 3r?Bůh by měl být ale radost a s ním nemusím mít strach.Mám jít do dětí,i když to uvnitř necítím?Jak pokračovat?Co když promeškám děti,vztah?
Janča
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jančo. Asi nejsem tou pravou, kterou jste oslovila, vaše víra a láska v Boha, která je tou nejvyšší, a tak vám zabranuje myslet na běžný lidský život na zemi, je pro mne neznámou krajinou. Mám pocit, že byste se měla řídit svými touhami a pocity, jsou - li dlouhodobé. Máme jít za svým srdcem a u vás je to silné. A dilema, zda věnovat lásku Bohu, nebo dítěti a partnerovi, aniž by se to vylučovalo, je VAŠE dilema, které za vás nerozsekne nikdo jiný, než vy sama...
hledání sebe sama
Dobrý den,

nějak v posledních letech válčím se životem. Zhruba 6 let zpět jsem byla šťastná, bavila mě práce, dokončovala jsem studia kvůli zvýšení kvalifikace, cestovala, děti šikovné, manžel se realizoval v podnikání. První rána přišla v podobě propuštění z práce - těsně před ukončení studia - bylo to celoplošné, měli odejít ti, kdo nesplňovali kvalifikační kritéria, ale v pár odděleních to byly osobní čistky. Nepomohly petice nic. I já jsem musela odejít kvůli tomu, že mi pár let předtím nabídli vést oddělení, tehdy jsem na to nekývla a současná nadřízená se mě jako konkurence bála. Našla jsem si práci jinou, , ale i tam vždy po dvou letech - fúze a změny, propouštění. Bojovala jsem jako lev a některé projekty z původního zaměstnání dotáhla do konce. Jenže se začal zhoršovat vztah mezi manželem a dcerou - zastala jsem se jí, manžel to nevnímal dobře. Postupně začal být více a více impulzívní, dceru dokonce začal podezírat z finančního podvodu (chyba byla mimo rodinu), Možná za to mohla i kulminace jeho finančních úspěchů, kdy přestal vnímat okolí a jen dával příkazy. V souvislosti s jednou příhodou jsem se začala bát i o život a udělala velkou chybu - řekla, že chci rozdělit majetek. V tu chvíli začal hrát falešnou hru - navenek, že chce vztah dát dohromady, uvnitř ukrýval peníze. Nakonec se stějně odstěhoval, podvedl mne a manželství skončilo. Několikrát jsem s ním o nás mluvila, ale jen se mi vysmíval. S přáteli za zády se cítil jistý a v převaze. Do toho jsem řešila novou práci - nabídka na lepší pozici mne potešila, avšak musela jsem bojovat s nevraživostí těch, kdo si brousili na ni zuby. Do toho totoální rozklad rodiny v důsledku manželova rozhodnutí. A další jeho podvody ve snaze odejít s co největším dílem majetku, který se blířží zhruba devadesáti procentům. Stále bojuju, ale tohle všechno mě dostalo do kolen, depresím, trpívám úzkostmi, přestala jsem lidem věřit, vnímat roční období, žiju jako stroj - práce, abychom měli s dětmi vůbec nějaké peníze, domácnost. Prosím, jak se dát dohromady? Byla jsem vždy optimistická, ale tohle je už i na mě moc a nevím, jak z toho ven. naštěstí se už trochu spravují vztahy mezi dětmi, které byly manželem poničené (provokoval je a vyvolával mezi nimi konflikty). Děkuji.
Vladimíra
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Vladimíro. Je toho hodně, co popisujete v rámci vašeho životního příběhu, potřebovala byste to začít rozplétat se svým individuálním psychoterapeutem. Jedná se o : ztrátu vaší úspěšné soběstačnosti v profesní dráze, problémy v rámci rodiny ( vztah manžel a dcera ), partnerské problémy a z nich vyplývající materiální problémy, boj o novou práci, rozklad rodiny. To každé samo o sobě je přeci velké téma, které potřebujete podrobněji rozebrat s odborníkem. Jednotlivá témata na sebe navazují, navzájem se prolínají a důsledek jednoho problému vstupuje do vzniku dalšího problému. Potřebujete porozumět i sobě, jakožto osobnosti, jakou jste. Byla jste vždy bojovnice, ale už nemáte na boj síly, jste depresivní - nedivím se...Docházíte na psychoterapii? Já vám tu nemůžu vše rozklíčovat a poskytnout nějakou zázračnou radu...
hledání sebe sama
Dobrý den, myslím, že mám problém si připustit lidi k tělu. S rodiči mam takový odcizený vztah, sice se vídáme a v nouzi si pomůžeme, ale o nějakém vřelejším a vzájemně otevřenějším vztahu se nedá mluvit a to už od dětství, prostě takoví zřejmě jsou, přesto mi to velmi schází. Přátel mam hodně, i takové, na které se můžu spolehnout, ale prý také občas působím, že si je nepřipouštim k tělu. A tento problém mám i ve vztazích, momentálně nikoho nemám, ale mám silnou potřebu lásky, přitom vyžaduji svou svobodu a mam velkou hrdost. potřebovala bych v sobě nějakou změnu, asi se více lidem otevřít, zvýšit si sebevědomí, ale nevím jak to udělat.. Jsem inteligentní, hezká, společenská s mnoha zájmy, ale stále mi něco chybí. Na psychoterapii jsem byla, ale výsledek zas tak silný nebyl.. jak dosáhnout té lásky a porozumění od druhé osoby, která mě přitahuje a zároveň se mnou chce sama být? děkuji za radu
Anežka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anežko.Protože mám zlomenou ruku, budu psát bez velkých písmen, snad to bude i tak srozumitelné Říkáte, že máte odcizený vztah s rodiči, znamená to, že jste se nenaučila v životě věřit spontánní blízkosti ve vztazích. Umíte hezky používat své racio, ale bojíte se citů druhých, i svých, nemáte je vnitřně pocitově ošahané. Ve vaší rodině funguje provozní výpomoc, na této bázi funguje vaše vztahové předivo.Že vám to schází? To je nasnadě..Přátel máte hodně - zkuste se zamyslet nad tím, co na vás mají přátelé rádi, jak vaše přátelství vznikala a vznikají. Vřelost a upřímnost v kontaktech s lidmi se nedá naučit.Není to sociální dovednost, ale něco vevnitř vás. Nejdříve se potřebujete naučit hledat další věci, které na sobě máte ráda, pak dělat první krůčky k větší otevřenosti vůči těm, které máte ráda, a oni vás. Tam nemůžete úplně šlápnout vedle, spálit se. Vy se otevřenosti bojíte.Zkuste se bát jen napůl :-) Vřele bych vám doporučovala individuální terapii, a přeji vám pohodové léto.
hledání sebe sama
Dobrý den.Prosím Vás,je mi 35 let,za sebou mám rozvod(nula dětí),pak další kratší nevyšel.Setkávám se jen s tím,že muž bude raději milovat více děti,kamarády,než ženu.Ani se nevzdělávají "o vztazích".Jakoby ňoumové,žádný chlap.Má představa by byla potkat partnera,který by skutečně stál o pevný vztah, který vydrží do smrti,kde dva se budou vzájemně snažit být tu každý den pro druhého,kdy budou parťáci,kámoši,vše si můžou říkat,mít důvod se smát i sex.žít, i muž pomůže v domácnosti.A ne,jak to kolem sebe vidím: po 10 letech vztahu krach,protože matky milují syny,otcové milují dcery a rodiče se vzájemně tak oddálí,že už nejsou schopni zase navázat.Vztah dětmi končí?Jsem už unavená chozením na schůzky,jsem zhnusena lží na prvním rande a pak ve vztahu skutek utek.Že je muž úplně jiný se časem provalí.Myslíte, že existují muži,co jsou schopni vztahů na "mé" linii? Existují?Setkáváte se s tím? Máte radu,jak zjistím záměr u něj, aniž bych první vnukla můj záměr?Nechci muže manipulovat.Děkuji - otázka upravena poradcem
jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jano. Nevím, jestli jste měla při psaní svého dotazu hodně smutnou a pesimistickou náladu, nebo jestli se jedná o vás stabilnější psychický stav.Víte, já nevím, jak dáváte najevo při prvních několika schůzkách svou potřebu pevného vztahu na celý život. Ale mám pocit, že by to chtělo více uvolnění a nečekání na to, jestli to bude hned ten "pravý". Ano, mám samozřejmě jako partnerský psycholog, ale i jako člověk, který žije svůj život, a život s přáteli, evidentní potvrzení toho, že vztah vytvořit jde, že se ti, kteří se stávají rodiči, sobě neztrácejí, jako partneři. Ale záleží na štěstí, náhodě, na tom, jak k sobě "zapadnete". Vaše očekávání jsou reálná, nebojte :-) Možná, že by stálo za to, zajít si aspoň na jednu konzultaci s psychologem, abyste spolu mohli probrat, kde je zádrhel, já vás neznám a od stolu těžko vymyslím, co by bylo dobré změnit. Přeji vám hodně štěstí!
hledání sebe sama
Dobrý den paní doktorko, je mi 40let, mám manžela a tři děti, dvě již dospělé jedno 9let. 20let jsem se snažila vychovávat děti, pracovala téměř pořád v noci, opravovali jsme dům... Snila jsem o tom, že se jednou zastavím a budu si v klidu a bez stresu užívat všeho co mám. Téměř vše za čím jsme se honili se splnilo. Zastavila jsem se a místo vysněného klidu jsem vztahovačná, přecitlivělá, podrážděná, mám úzkosti z lidí...
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Žila jste dlouho velkém vypětí vysoce postavených úkolů, nároků na sebe. S třemi dětmi jste opravovali dům, o klidu "jednou", jste snila, ale nebyl dlouho moc reálný. Nyní jste mohla zklidnit tempo, ale vše, co jste nesla na svých bedrech, se podepsalo na vaší psychice. Tak teď od sebe neočekávejte nic jiného, než odpočinek. Povolte si i úzkost a podrážděnost, nezlobte se za to na sebe. Sama říkáte - "honili jsme se za...".Nevím, jestli to říkám dost srozumitelně - podle mne jste vyčerpaná a neumíte stále odpočívat, jedete vevnitř v tempu, na které jste byla zvyklá. Až si zvyknete na možnost, odpočinek si UŽÍT, bude vám lépe:-) Možná by bylo fajn, zajít si k psychologovi a vše s ním více probrat :-) Přeji vám pohodové léto!
hledání sebe sama
Dobrý den,paní doktorko,obracím se na Vás,protože mě trápí velký problém.Jemi 37 a toužím po hezkém vztahu,ale nedaří se mi ho navázat.Mám pocit, že mě přitahují pouze muži,kteří jsou nedostupní nebo mě přitahují pouze do doby, dokud jsou nedostupní. Momentálně je někdo, o koho už delší dobu stojím, dokonce jsme se nedávno nečekaně trošku sblížili a zdá se, že by rád pokračoval dál. Je to skvělý člověk a myslím, že bychom spolu mohli mít hezký vztah, ale moje silná náklonnost k němu začala slábnout v okamžiku, kdy začal projevovat zájem on. Jakoby ve mě někdo něco přepnul a já mám tendenci z toho utéct. Jako bych se zalekla, že teď se může splnit to, o co jsem stála. Není to bohužel poprvé, co se mi to stalo, ale poprvé, co je to s perspektivním člověkem, kterého mám ráda. Nicméně jeho náklonnost jako by teď v mých očích ztrácela na ceně.Nevím, z čeho to pramení a jak se toho zbavit. Měla jsem v minulosti dlouho vztah se zadaným mužem,který dopadl dost špatně.Děkuji za jakoukoli radu.
Nela
PhDr. Jitka Douchová
To máte se sebou velmi těžké, Nelo :-) Určitě jste často hledala prapůvodní příčinu toho, že aby pro vás mohl být muž atraktivní, musí být nedostupný. Nač jste přišla? Samozřejmě se nabízí paralela s vaším otcem a životem ve vaší původní rodině - jak jste byla otcem přijímána, milována, oceňována.... Velkou roli by tu mohl hrát i starší nedostupný bratr. Nevím. Nelo, nemá c enu, abych se fantazijně dohadovala bez znalosti vašeho života. Pokud byste do toho opravdu chtěla proniknout, spolupráce s psychologem, nejlépe partnerským, by byla rozhodně na místě. Pokud byste se chtěla objednat ke mně, informace najdete na www.jitkadouchova.cz
hledání sebe sama
Dobrý den, za necelé dva měsíce mě čeká svatba o cca 60-ti lidech. Můj problém spočívá v tom, že jsem hrozná trémistka, nejsem ráda středem pozornosti a velmi často se v takových situacích červenám, za což se také velmi stydím. Nechci si tímto svatební den pokazit, ale nevím jak na to, jak se od tohoto svého problému odpoutat. Už teď si říkám, že nezvládnu všechny ty pohledy a očekávání příbuzných. A už teď se netěším na to, že budu vypadat spíše jako rajče. Máte nějaký recept, jak se tomuhle vyvarovat? Myslíte, že by pomohla návštěva psychologa osobně?
Předem děkuji za odpovědi.
Nika
PhDr. Jitka Douchová
Milá budoucí novomanželko Niko :-) O čem mluvíte, bývá docela časté - být středem větší společnosti je nejednoduché, ale čím více se toho budete dopředu bát, tím více se vám může ve finále něco takového přihodit. Zkuste to brát tak, že vaše svatba je na prvním místě vaše a vašeho muže, dalších 58 svatebčanů se s vámi bude radovat za vás, ale de facto je to fakt vaše intimní záležitost - proto se toho nebojte. I kdyby se vám stalo,že se v některých chvílích budete červenat, tak co?... Oporou by vám měl být partner. Ale návštěva psychologa by mohla být jednorázově užitečná, pro získání nějakých triků, jak s červenáním zamávat :-) Za mě je nejdůležitější, zahodit úzkost. Dobrá jsou různá dechová cvičení, prodýchávat se do břicha, to velmi pomáhá uvolnění napětí. Makeup také leccos zakryje, ne? :-) Přeji vám krásnou svatbu, ale pak hlavně to, aby se vám manželství vydařilo podle vašich představ.
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 30 let a před rokem jsem poznala muže, do kterého jsem se zamilovala a všecko klapalo. Pak jsem si začala číst psychologický knížky, články a začala hledat sama sebe. Přestalo nám to postupně ve vztahu klapat, on se moc snaží to napravit, ale já se cítím dobře sama, přitom hodně nejistě, jestli někoho takového opouštět, ale vadí mi, jak se pořád vyptává, něco chce řešit a napravovat. Říká, že sem se hodně uzavřela do sebe. Nevím, jestli jsem si to všecko z těch knih vyložila správně a co teď dělat. On si myslí, že nám ty knížky zničily vztah, že jsem si to špatně vyložila a nechápe, jak jsem se mohla tak změnit. Já se teď cítím klidněji a vyrovnaněji, a cítím, že i život zvládnu prožít sama, že už k tomu žádný vztah nepotřebuji. Nevím, co teď, co dál, jestli má pravdu a něco si nevyložila špatně nebo jestli mám pravdu já, že člověk má být spokojený sám se sebou a nikoho dalšího k tomu nepotřebovat. Prosím, jaký je Váš názor na věc? S pozdravem Katka
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katko, dobrý den. Přijde mi jako zajímavé, že jste začala vyhledávat psychologické knížky poté, co jste se zamilovala. Víte, co jste hledala, co vás k tomu vedlo? Strach z lásky? Láska může někdy znamenat ohrožení, protože když milujeme, jsme zranitelní...Přítel se cítí asi oprávněně ohrožený tím, že se uzavíráte stále více do sebe a cítíte se v tom dobře. Vaše nejistota vyplývá z jeho přespřílišného zájmu, tedy vlastně závislosti na vás. Potřebujete si více věci vykomunikovávat sama se sebou, v sobě se umíte zorientovat, to už jste se naučila. Na druhou stranu on by byl pro spoustu žen úžasný - chce věci ve vztahu řešit, napravovat. Ale možná je to pro vás tlak, byť pro jinou by to byl zázrak. Asi by bylo dobré najít nějaký kompromis, já bych to viděla na psychoterapii, kde byste si oba vše řešili s někým třetím, nezávislým odborníkem, který by měl odstup a objektivnější pohled :-)
hledání sebe sama
Dobrý deň Pani doktorka.

Je mi 26 rokov a stále som panic. Nemal som žiaden vzťah s nijakou ženou. Nič. Nikdy som ano po tom netúžil a ani momentálne netúžim. Je tento stav normálny? Všetci moji priateľia mali intímny vzťah so ženou. Môže ma tento stav psychicky alebo inak poznačiť?

Za odpoveď ďakujem. Andrej
Andrej
PhDr. Jitka Douchová
Milý Andrej. Jedna věc je sexuální zkušenost se ženou, druhá věc je touha po lásce a partnerství. Říkáte, že jste po sexu netoužil ani netoužíte, a zvažujete nad tím, zda je to normální. Sexuální fantazie a potřeby míváte? Masturbujete, nebo se cítíte být asexuální? To jsou otázky, které byste si měl položit, odpovědět si na ně, a pak se podle toho zamýšlejte nad vším dál. Může tam být i latentní a nepřiznaná homosexualita. Já vám na dálku neodpovím nijak konkrétně, bylo by pro vás užitečné, probrat to s psychologem na přímo.
hledání sebe sama
Dobrý den, už pár let zjišťuji, že je ve mě něco špatně. S klukem nedokážu mít něco víc, ze sexu je mi špatně, ani líbání se mi nelíbí, měla sem asi 4 kluky, a se všemi jsem se musela rozejít i když byli moc fajn, hezcí a hodní, ale prostě jsem se nepřenesla přes sex, nevím jestli se ho spíš bojím nebo mě víc znechucuje. Uvažovala jsem jestli nejsem třeba na holky, ale ne. Je možné, že prostě nejsem na nikoho? Vlastně jsem o tom nikdy s nikým nemluvila tak nevím jak moc je to divné. Děkuji
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aneto. Vaše problémy v dotekovosti a sexualitě budou mít hlubší kořeny. Rozhodně vám doporučuji spolupráci s psychologem, to já opravdu s vámi takto nevyřeším...
hledání sebe sama
Dobrý den,
je mi 20 let a už nějakou dobu přemýšlím nad tím zda nejsem na holky. Měla jsem už nekolik heterosexuálních vztahů a vždy skončily poměrně brzo (nikdy netrval žádný můj vztah déle jak rok). Našla jsem si před nějakou dobou přítele, se kterým stále jsem a myslela jsem si, že je to konečně to pravé, protože své předchozí rozchody jsem sváděla na to, že to asi ještě nebylo to "ono". Jde o to, že už po několikáté se nemůžu zbavit myšlenky, jestli nejsem na holky. Napadlo mě to už víckrát a několikrát mě to právě napadlo v průběhu vztahu. Jako kdyby mě vztah s mužem po nějaké době přestal naplňovat. Další věc je, že už asi 2 roky mám pocit, že se mi líbí ženy a začíná ten pocit ve mně narůstat tak, že jsem se už svěřila kamarádce, že si se sebou nevím vůbec rady. Párkrát jsem se slečnou už něco měla. Vyvolává ve mně zvláštní pocit dívat se např. na filmy s touto tématikou (jako kdybych se v tom z části viděla). Zajímalo by mě, co si o tom myslíte. - otázka upravena poradcem
Emma
PhDr. Jitka Douchová
Milá Emmo. Mluvíte o zvláštním pocitu při dívání se na filmy s touto tematikou. Jste při tom vzrušená? Líbí se vám více ženy, než muži, přitahují vás, máte s nimi erotické sny? Vždy jste měla s muži po nějaké době pocit, že vás vztah přestává naplňovat. Tak si zkuste představit, v čem by vás naplňoval více vztah s ženou? Nejde jen o sexualitu, jde i o vztah jako takový. Říkáte, že jste se slečnou již párkrát něco měla, ale nemluvíte o tom, že byste cítila, že už jste to našla, jestli je to to ono. Téma lesbické lásky vás může vzrušovat, zajímat, ale jak to v sobě máte udělané, poznáte až skrze více reálných zkušeností. Některé ženy to vědí brzy, jak jsou orientované, některé to v sobě objeví později, kdy již mají rodinu. Neposoudím  to já, ale vaše vlastní zkušenosti. Bisexualita je také varianta :-)
hledání sebe sama
Kdy by se měla moje partnerka dozvědět, že mojí maminku uškrtil můj nevlastní bratr, když jsem byl ještě miminko a můj otec mě nutil se s ním kamarádit. (Dostal jako mladistvý jen čtyři roky na tvrdo.) (Měl jsem možnost vyrůstat u babičky a dědy z máminy strany.) Tak kdy? Na prvním rande? Při zasnoubení? Před svatbou? Zatím to vypadá, že se neožením. Neměl bych tátu zažalovat?
Zdeněk
PhDr. Jitka Douchová
Zdeňku, nemyslíte, že byste měl všechny tyto věci, které v sobě máte, projít sám v sobě v rámci systematické individuální psychoterapie? Mám vám dát jasnou a věcnou odpověď na vaše osobní trauma a množství vnitřních otázek, které se ve vás vynořují? To přeci nejde... Je ve vás nashromážděno tolik věcí, zákonitě, že odbornou pomoc potřebujete. Ale to určitě víte vy sám.Pokud se budete trápit tím, co vše v sobě máte, nemůžete získat klidný a vyrovnaný partnerský vztah. Nemáte matku, nemůžete uznávat svého otce, nejste schopný přijmout bratra. Babička a děda byli vaše oáza, ale nevím, zda ještě žijí. Objednejte se k psychologovi a počítejte s tím, že to bude na déle. Ale vyplatí se to v budoucnu. Pak se už nebudete muset ptát, kdy to vše sdělit ženě, s níž byste chtěl žít...
hledání sebe sama
Dobrý den, je mi 15 a už delší dobu mám pocit, že se mnou není něco úplně v pořádku. Když jdeme někam s kamarádkama, nekoukám po klucích, nelíbí se mi jejich svaly vlasy cokoliv. Naopak, přitahují mě dívky. A dokonce jsem se zamilovala do své nejlepší kamarádky. Nevím jak to mám ostatním říct, jak to vezmou. Bojím se že mě odsoudí, navíc, moje okolí je dost homofobní. Bojím se šikany ze strany mých spolužáků nebo odsouzení mých rodičů. A nejvíc se bojím že mě zavrhne moje kamarádka. Prosím o pomoc, myslíte si že se to stane?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Lenko. Jestliže začínáš být přesvědčená o své odlišné sexuální orientaci, proč mluvíš o tom, že "s tebou není něco v pořádku"? Jestliže jsi homosexuální, tak je v pořádku, že se zamilováváš do blízké kamarádky. Ale máš pocit, že to musíš v současnosti říct všem? Jestli cítíš své okolí jako homofobní, buď opatrná, aby sis neublížila přesně tím, čeho se bojíš. A s kamarádkou zatím opatrně. Možná jí můžeš nejdříve říct, že cítíš, že jsi v tomto ohledu asi jiná. Pak si počkej na její reakci, ale lásku jí nevyznávej. Tu si zatím můžeš nosit v sobě. Ať se ti daří :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, bude mi 24 let a měla jsem pouze jeden vážný vztah, který skončil již před pár lety. Ostatní vztahy byly v řádech týdnů, výjimečně měsíců. Všichni muži, ke kterým jsem "něco" cítila mě odmítli. A já zase odmítám ty, kteří by chtěli mě. Považuji se za poměrně atraktivní ženu, buduji úspěšnou kariéru a blízký okruh lidí o mně tvrdí, že působím velmi sebevědomě. Mám problém s tím, že obyčejní muži mi neimponují, vždycky si vyberu buď proutníka, který slibuje vztahy každé druhé a nebo typ, který může mít každou. Ještě bych zmínila, že žádného muže neuháním a už vůbec netlačím do vztahu. První sex neproběhne dříve než po několika schůzkách... Začínám být ke všem mužům nedůvěřivá a připadá mi, že jsem v bludném kruhu. Nevíte, kde by mohl být zakopaný pes? Proč mě všichni muži chtějí do výhradně do postele, i když tvrdí opak? Po pár týdnech navazování vztahu přijde studená sprcha s tím, že vztah nechtějí a nebo že potkali někoho jiného... Děkuji za radu. Věra - otázka upravena poradcem
Věra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Věro, dobrý den. S vaším problémem se setkávám u klientek, které jsou atraktivní, schopné, zajímavé osobnosti, překvapivě často. Míra sebedůvěry ovlivňuje i míru nároků na partnera...Nevím, co se skrývá u vás pod pojmem "obyčejní muži", ale předpokládám, že jsou to ti, kteří si sami neuvědomují, kam až můžou "šáhnout", respektive došáhnout. Vybíráte si spíš ty, kteří jsou nejistí do vztahu, mají nějakou jiskru. Ale když se s někým propojíte, nedopadne to, a tím pak možná vaše ženská sebedůvěra může klesat, aniž byste si to chtěla na vědomé úrovni přiznat. Je to trochu začarovaný kruh. Co si zajít za partnersky specializovaným psychologem a více to s ním rozebrat do hloubky? :-)  Nebojte se o sebe, ten pravý na vás určitě čeká, ale potřebujete rozumět více sama sobě.
hledání sebe sama
Dobrý den, na konci září mi babička hlídala pejska a nešťastnou náhodou jí přejelo auto a babička ze samého šoku spadla na dveře od auta. Tři dny na to babičku odvezla záchranka s krvácením do mozku, byla ještě odoperována, ale uvázaná na lůžko pár dní před Vánoci podlehla. S přítelem jsem celé tři měsíce raději neřešila konflikty, abych celou tu těžkou situaci nějak unesla. Nyní v lednu jsem se mu při konfliktu postavila a odjela na pár dní k rodičům, abychom se zamysleli nad tím, co děláme špatně. Bydleli jsme s jeho babičkou a dědou, kde jsme museli do koupelny chodit přes babičku a já při pobytu u rodičů si uvědomila, že bych chtěla jít do vlastního. Přítel tuto situaci neunesl a volal mi, že když je beze mě, tak že se zavraždí. Potřebovala jsem pouze chvíli klid a nedokázala jsem mu v mé situaci pomoci, když jemu bylo nejhůř. Mám pocit, že jsem se uzavřela do sebe a nechci řešit naše problémy. Myslíte, že byla z mé strany chyba, když jsem mu nepomohla? Děkuji za odpověď.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Nemusíte pomáhat všem. Máte nyní co dělat sama se sebou, se svými emocemi. Pokud přítel neunese to, že jste se dočasně odstěhovala, není to muž, který by dokázal být v těžkých životních situacích oporou. Zvažte, zda chcete ve vztahu s ním pokračovat. Pokud ano, tak PROČ.
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor. Je mi 22 let a mám za sebou pouze jeden vztah (v 18 letech), který trval půl roku. Skončil však tím, že mě přítel podvedl. Od té doby si nemůžu najít vztah, ikdyž bych ho hrozně chtěla. Už od mala jsem táhle více ke klukům, víc si s nimi rozuměla. Všichni mě berou pouze jako dobrou kamarádku a když se jich zeptám, kde dělám chybu, tak mi odpoví "víš, si taková moc kamarádská"....tato slova mě mrzí, ale zároveň si nedokážu pořádně představit, co to vlastně pro mě znamená... Jsem normální holka, oblékám se jako holka, mluvím jako holka, tak proč mě tak nebere i okolí? Začínám si myslet, že se mnou je něco v nepořádku... Předem děkuji - otázka upravena poradcem
anit
PhDr. Jitka Douchová
Milá anit. Tak se tím tolik netrapte, spíš začněte hledat zdroje svého ženství. Začněte tím, co si pod pojmem ženství představujete, jak dalece se svým představám přibližujete. Běžte krok po kroku. Nejprve si sepište, co pro vás všechno pojem ženství znamená. Dejte si na to klidně více času. Pak si srovnejte sebe samu s tím, jak jste si to pro sebe představila. Kde se cítíte, a v čem, opravdu jako žena - podle vašich vlastních představ? Pak si dejte pro sebe dohoromady, co máte na sobě z toho vámí vydefinovaného ženství ráda. anit, to není jen o tom, že se oblékáte jako holka a mluvíte jako holka. Vy v sobě musíte mít ráda ženu,  takovou, jakou jste :-)
hledání sebe sama
Vážená paní doktorko Douchová.
V životě se mi opakuje neúspěch v podobě partnerského vztahu (za posledních 12 let 3x). Mám svoji sebelásku pořád hodně postavenou na úspěchu. Byť dlouhodobě se svým sebevědomím pracuji, nedokážu se tématu úspěch/neúspěch úplně zbavit. Přijmout se cele a navždy. Vím, že úspěch či neúspěch jsou relativní pojmy. Např. nepodařilo se mi vystudovat vysokou školu, absence širšího vzdělání mi chybí a nedokážu tuhle bariéru vyřešit. Jak to souvisí s mým partnerským vztahem? Vždy když mám pocit, že svoje slabosti mohu partnerovi ukázat, otevřít se cele, i se svými nedostatky, vztah končí. Projektuji do výběru svého partnera svoje nízké sebehodnocení a pak jsem nepřijatá i z druhé strany? Cítím, že se na poli vzdělání nedokážu dál sama vyvíjet. Jak mít ve svých očích hodnotu i s neúspěchy? Děkuji Vám za možnost se podělit, i za případnou radu, kudy z toho ven.

Kopretina
Kopretina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kopretino, dobrý den. Jakožto chytrá a přemýšlivá žena mi dáváte složitý úkol :-) Jak mohu rozklíčovat vaše klíčové téma. které se jmenuje ÚSPĚCH? Úspěch je podmínkou vašeho sebepřijetí, tedy následně propojení vaší sebedůvěry s možností přijmout lásku druhého člověka i s tím, že vy sama si nepřipadáte dokonalá. Máte v sobě velké množství vnitřních konfliktů, a tak i strachů - ze sebe, o sebe. Podělit se s tím, co prožíváte, je jedna věc, druhá je pak ta, opravdu na tom aktivně pracovat. Jste zralá na úspěšnou individuální psychoterapii - úspěšnou proto, že jste chytrá a přemýšlivá, chybí vám k sobě jen kousek. Ale podmínka úspěchu musela někde vzniknout - nejspíš v dětství a dospívání?...
hledání sebe sama
Dobrý večer, obracím se na Vás s dotazem, abych zjistila, zda jsem na vztahu závislá či jedná-li se o jiný problém. Raději bych Vás osobně navštívila, ale zkusím takto. 2 a čtvrt roku mám zahraničního přítele, jedná se tedy o vztah na dálku (v rámci Evropy). Jsme ve středním věku a jednalo se tzv. lásku na první pohled, oboustranně. Byli jsme, či jsme na své lásce závislí, zpočátku se mně zdálo, že více on. Trvalo nějaký čas než jsem uvěřila, jelikož mám v lásku nedůvěru a nemyslela jsem si, že mě něco takového potká. Problém je najít řešení tohto vztahu, jak spolu žit. To je ale na podrobnější rozbor. O co se mi v tomto dotazu jedná je, že posledních pár měsíců se neskutečně trápím, protože pochybuji o všem kolem této lásky, nemůžu bez něj žít, nemůžu spát, každý den pláču, prostě nekonečný smutek, obavy z budoucnosti, nevidím řešení a nedokážu si představit, že by tento vztah neexistoval. Zkrátka se mně můj stav vůbec nelíbí, chci to zavčas řešit, nevím jak. Jsem závislá ? Děkuji.
Verča
PhDr. Jitka Douchová
Milá Verčo. Nechci se pouštět na dálku do jakýchkoli hodnocení a posuzování. Chtělo by to hlubší rozbor - zjistit, proč nevěříte na lásku,kde vězí prvopočátek vaší nedůvěry. Zpočátku se vám zdálo, že je přítel více závislý na vás, pak jste tomu podlehla, přestala jste být jakoby ostražitá. A teď jste ztracená a hledáte, co to ve vás je. Máte problémy se sebedůvěrou, za tím něco stojí ve vaší minulosti. Neskoňujte jako strašáka pojem "závislost", ale zkuste nacházet sebe sama, nebát se. Doporučuji vám k tomu spolupráci s psychologem někde v blízkosti vašeho bydliště :-) Držím vám palce.
hledání sebe sama
Dobry Vecer ,Pani doktorko pred 4 lety sem se seznanila s jednim muzem zacli sme se schazet hodne sme si rozumeli pak cca po 3 mesicich sme si nasly byt a chodili sme oba do prace ...vse bylo perfektni ale pak nastala vec ze sem snim otehotnila coz bylo neplanovany a pak bylo zle nemluvil semnou pac to dite nechtel a ja byla ve 12 tydnu tehotna , doktori mi zakazali interukci zdravy mi to nedovolilo a ikdyz to vedel tak presto me deptal a nutil kazdy den at to dam pric uz sme spolu ani nemluvili . Pak prisel den kdy mi dal na vyber bud on nebo dite tak sem ho nevahave nechala a vratila sem se i s malim domu dnes sou synovi krasnych 4 roky a ja sem stastna ze ho mam . Ale trapi me muzi po dlouhe dobe sem se odvazila si najit pritele uz od zacatku v zthu to bylo tezky mela sem strach nemohla sem se presto prenest a citila sem se svazana kdyz sem se snazila to prekonat tak me to hodilo na zacatek a mam to doted nedokazu myt vztah . Muzete mi poradit co delat ? Dekuji
erika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, eriko. Zrada od otce vašeho syna ve vás uvízla hodně hluboko, nedůvěřujete šanci na pevný vztah s možností opory od muže, bojíte se své zranitelnosti. Zkoušejte postupovat v novém vztahu po malinkých krůčcích, ale nevzdávejte to, to by byla velká škoda. Jak to udělat konkrétně, to vám neporadím, vložte do toho svůj cit pro situaci a zkuste myslet více pozitivně. Všichni přeci nejsou takoví, jaká je vaše zkušenost :-)
hledání sebe sama
Dobrý den :),

chtěla bych poprosit o nějakou radu. Je mi 22 let a mám problém s city (čistě při intimnějších chvilkách). Kamarádů mám spoust . Jenže, ještě se mi nepodařilo navázat vztah..a představa polibku se mi příčí. Sex je uvolňující, ale ..přijde mi to velice povrchní záležitost a chci něco víc. Zatím jsem se dokázala zamilovat 3x, ale pokaždé to mělo stejný průběh. Druhá strana mě dobývala tak dlouho, až je to přestalo bavit. První si mysleli, že jsem jen hrdý.. chladný člověk..a jak se přes to přenesli, tak jsem byla ta nejlaskavější bytost pod sluncem a dostala jsem funkci - nejlepší kamarádka. V tom bodě jsem se většinou zamilovala já, ale jakoby mi ujel vlak. Myslím, že potřebuji čas, aby mi rozum dal pokyn, že on vyhovuje zákl. měřítkům a je tam "TO", pro co stojí žít. Nejsem typ, co by do toho skočil rovnýma nohama, ale nechci ztrácet čas. Nicméně, je to silnější než já. Co myslíte? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Nela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Nelo. Sakra, to je zajímavé téma :-) Ale určitě více vhodné pro individuální terapii, skrze niž by se to dalo rozebrat hlouběji a důkladněji. Takhle na dálku bych mohla jen slepě spekulovat, což by vám k ničemu nebylo. Určitě se k někomu objednejte, ať můžete brzy podniknout dobrodružnou expedici za svým JÁ. Přeji vám v tom hodně úspěchů :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, jmenuji se Míša a nedávno mi bylo devatenáct. Mám takový problém, že zhruba před rokem jsem sledovala seriál, ve kterém byly postavy bisexuálové i homosexuálové a nedělala se z toho žádná věda. Po chvíli sledování jsem si uvědomila, že se mi líbí vztah mezi dvěma ženami a to způsobem, který už mi nepřipadal jen jako zvědavost. Dlouho jsem nad tím přemýšlela a dospěla jsem k názoru, že se mi holky opravdu líbí. Taky jsem si uvědomila, že jsem vlastně do jedné kamarádky zamilovaná, vždycky jsem ji hrozně ráda viděla a vyhledávala jsem její společnost, jen jsem si asi neuvědomovala přesně z jakého důvodu.
Problém je ten, že nevím, jak se sama vlastně brát - byla jsem téměř dva roky zamilovaná do staršího muže a přemýšlela jsem o tom dost dlouho, abych vyvrátila, že to bylo jen pobláznění a ve skutečnosti jsem na holky. Momentálně se indentifikuji jako bisexuálka, stále s tím ale mám dost velký problém, protože mi přijde divné, že bych na to přišla až teď. Je to vůbec možné?
Míša
PhDr. Jitka Douchová
Milá Míšo. Já myslím, že na to přijdete sama až prostřednictvím svých reálných zkušeností s láskou - s láskou jako takovou, a s láskou fyzickou. Samo se vám ukáže, jak to v sobě máte. Zatím se tím moc netrapte, ženy jsou ve větším procentu bisexuální. Nechte se vést svým instinktem a tím, koho potkáte a s nímž vám bude dobře :-)
hledání sebe sama
Dobrý den, chtěla bych se svěřit se svým problémem. Mám za sebou dva nepovedené vztahy a od té doby mi přijde, že jakmile se začne vyvíjet něco nového, státním se a je mi nepříjemný kontakt. Ze začátku to výpady vždy dobře, po čase však cítím odpor. Mám nového přítele, ale přijde mi, že jsem s ním jen kvůli rozumu, že je hodný a tak. Ale přijde mi, že city spíše odstupuji nebo ani nedochází a já jsem sama ze sebe zmatená. Nerada bych mu ublížila...
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Aneto. Chrání vás vaše podvědomé obranné mechanismy. Bojíte se opět poddat zamilovanosti a lásce, bojíte se, že je to spíš iluze, které když uvěříte, budete následně zraněná. Takže citů se bojíte a jdete spíš do rozumových "vztahů". Tam pak ale není možná dotekovost - co kdyby vám doteky a něžnosti rozbily vaši obrannou krustu? Nový přítel je hodný, ale to asi není ta hlavní deviza, kterou od vztahu čekáte. Vztah k němu máte, to ano - ale je tam obsažen i soucit - bojíte se, abyste mu neublížila. Co si zajít na jeden dva pohovory s partnerským psychologem? :-)
hledání sebe sama
Dobrý den,
ve 29 letech jsem náhodně zjistil, že mě vzrušují muži. Postupně se vše tak změnilo, že nyní ve 38 letech mě vzrušují výhradně muži a nahé ženy už vůbec a jejich přirození je mi dokonce odporné. Do té doby jsem to měl přesně naopak. Je možné, že jsem se mohl tak změnit a že se to zase vrátí? Z děctví si vzpomínám, že jsem míval úchylky oblékat se do holčičího spodního prádla a byl jsem i „zamilovaný“ do kamaráda ale ne tak jako do holek. V pubertě jsem byl až do 29 let pouze na holky. Můžete mi prosím říct co vlastně jsem? Děkuji, totomi@eznam.cz
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tomáši. Tak to jste asi v 29 nezjistil náhodně :-)Nepovím vám ale, jak to se sebou máte, bylo by dobré si zajít k odborníkovi - sexuologovi, který má dennodenní zkušenosti. Doporučuji vám MUDr. Hanu Fifkovou, je skvělá.
hledání sebe sama
Dobrý den, paní psycholožko,
snad odjakživa se potýkám s problémem, jehož řešení jsem se stále nedobrala. Jedná se o partnerské vztahy. Vždy se mi někdo líbí, randím s ním, jsem zamilovaná, stále na něj myslím a když se vztah naplní, on mě začne zahrnovat láskou, mé city ochladnou, ztrácím zájem a najdu si jiný objekt zájmu. Jsem z toho zoufalá, občas se i snažím vztah uměle udržet, ale je to spíše ke škodě.
Poraďte prosím, co dělat.
Děkuju a přeju hezký den.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Na to jednoduchá rychlá rada neexistuje, tuším za tím problémy s vaší sebedůvěrou, které jsou paradoxně nakombinovány s potřebou vašeho dobyvatelství. Vadí vám zahrnování láskou - asi si s ní nevíte rady, proto z opravdové šance na vztah utíkáte a jdete na další lov. Chtělo by to pár individuálně terapeutických sezení s psychologem :-)
hledání sebe sama
Psala jste, že jste zažila už spoustu krizí, které se zdály být neřešitelné a vyřešili se, proto i já chci stále za náš
vztah bojovat, jen potřebuju poradit, jak se vymotat z mého kolotoče úzkosti myšlenek, které jsem popsal.
Předem moc děkuji.
Marek Malý
PhDr. Jitka Douchová
Marku, musíte nejen bojovat za vítězství rozumu, ale musíte umět zase cítit. Něco se přetrhlo delší dobou vztahu na dálku. Byl jste v pokušení v nestandardní situaci - státnice oslavujeme jednou za život. Rozumem jste to ukočíroval, ale rozjely se vám fantazie, co by se mohlo stát, kdybyste to oba chtěli. A protože jste vevnitř sebe sešněrovaný zodpovědností, dostal jste se do velkých stavů úzkosti o pocitu osobnostní krize v rámci vztahu. Ano, jste velmi poctivý člověk k životu, a proto vás to vyděsilo a začalo to pokračovat ve fantaziích dál - ad holky na ulici. Potřeboval byste si v sobě vše srovnat, já bych na to šla asi tak, že bych s vámi více probírála váš život od dětství, abychom mohli identifikovat příčiny - pak se s nimi dá pracovat. Vraťte se ke své psycholožce a pokračujte. Já vám tu na dálku konkrétní zaručenou radu nedám, museli bychom si spolu více povídat :-)





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.