Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
hledání sebe sama
Dobrý den. Abych vás uvedl do situace tak mně je 24 let a děvčeti o které bude řeč je 13 let. Ano ten relativní rozdíl ve věku je značný, uvědomuji si to. Neptám se vás ani tak na to, jestli je romantický vztah s děvčetem tohoto věku přípustný, protože vím že není. Spíš chci vědět, jestli je skutečnost, že k ní chovám sympatie známkou, že je se mnou něco špatně. Není to tak, že bych měl slabost pro děvčata tohoto věku. Věk v mých preferencích nehraje roli. Náklonost k ní jsem si vědomě nevybral a věřte mi, že kdybych mohl, tak si vyberu někoho staršího. Může to znít zvláštně, ale máme dost společného. Já nepiju a s vrstevníky se kvůli tomu umím bavit jen za bílého dne. Nevím, jestli je mentálně vyspělejší než její vrstevnice, ale já jsem určitě mentálně mladší. Jsem introvert, takže zvládnu tyhle emoce celkem dobře potlačovat, ale už skutečnost že vám píšu znamená, že je mi to už dost nepříjemné. Prosím, je tohle známka hebefílie nebo jiné dysfunkce? Děkuji za odpověď
Marek
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
hledání sebe sama
Dobrý den, má 13ti letá , však vyspělá , kamarádka/kamarád se mi svěřila , že je trans. Pak mi také řekla (stále nevím v jakém pádu mám psát) že jde kvůli tomu k psychologovi , aby se ukázalo, že je to ověřené , nebo tak něco. Zajímalo by mě proč by měla jít k psycholožce ? nerozumím tomu.
děkuji
Klára
hledání sebe sama
Myslela jsem si, že než mít takový vztah, tak to raději budu sama. Po nějakém čase mi kolegyně řekla, že ona se seznamuje přes internet. Nějakou dobu jsem váhala, jestli to mám zkusit. Dala jsem si inzerát. Po zjištění, co tam muži hledají, jsem po měsíci chtěla inzerát zrušit. Jeden z posledních mužů, co mi napsal byl slušný a tak jsme si pár dnů volali a pak se domluvili na schůzce. Padli jsme si do oka, měla jsem pocit, který neznám, objevil se někdo, kdo mně vyslechl, pochválil, lichotil, snažil se mě rozesmát. Když jsme se neviděli osobně, tak jsme si volali. Ze schůzek jsem chodila veselá a šťastná. Začali jsme i s dcerami plánovat výlety, různé akce. Zamilovala jsem se a myslela, že to taky takto cítí. Ale nebylo to tak. Najednou přestal komunikovat a bez vysvětlení se odmlčel. Po několika dnech mi jen napsal, že si našel někoho jiného. Hrozně mně to mrzí, protože jsem si po mnoha létech myslela, že i já si zasloužím mít hezký vztah. Trápím se, uzavřela se do sebe. Nic mně netěší.
Kája
hledání sebe sama
Dobrý večer, jsem rozvedená 14 let. Z manželství mám dvě dcery, ta starší je dospělá a mladší v pubertě. Po manželství jsem se bála mít vztah a po tom, co jsem si prožila, jsem mužům nevěřila. Nechtěla jsem znova zažít ponižování, urážky, výsměch... Uzavřela jsem se do sebe a takto žila celé roky. Po mateřské dovolené jsem nemohla sehnat práci, neměla jsem výživné na dcery a tak jsem se rozhodla, že si dodělám vzdělání. Přes zdravotní problémy jsem školu dodělala. Práci, kterou jsem si našla mně naplňovala, život se začal točit jinak, ale přes to jsem byla s dětmi sama. Byli to jediné, co mě drželo nad vodou. Hledání partnera jsem odložila na neurčito. Po létech jsem potkala spolužáka a tak jsme se začali vídat. Nosil mi květiny, byl milý. Po cca. dvou měsících se ale změnil. Začal mně hlídat, vadilo mu, že chodím k rodičům, bratrovi, že má dcery, vadilo mu naprosto všechno. Vztah jsem velmi rychle ukončila. Chvíli mi trvalo, než jsem s jeho chováním a výčitkami srovnala.
Kája
hledání sebe sama
Mám za sebou celkem pohnutý život. Osamělost od útlého dětství. Otec agresivní alkoholik, máma sobecká a manipulativní. Odešla jsem skoro z domu, abych tomu unikla. Vdala jsem se za muže, pro něhož byl alkohol a kamarádi prioritou a stalo se mu to osudným. Dítě jsem vychovala sama od malička a také to mělo své následky. Byla jsem vyčerpaná, příliš jsem se snažila. Pak nastalo období klidu a já jako bych si uměle, svými myšlenkami, vyráběla stres, úzkost a strach zevnitř. Jako bych to už potřebovala k životu. Na to přišel koronavírus. A já jsem si najednou přestala uměle vyrábět myšlenkami problémy, nepřijdou mi jako problém. Ten nyní přichází zvenčí. Je mi přes 50 a jsem doma sama a vůbec se necítím osaměle. Cvičím, čtu, dělám ruční práce, chodím na procházky, zdravě se stravuji a hodně o sobě přemýšlím. Je možné, že k svému životu paradoxně potřebuji samotu, strach a stres? Co s tím? :(


Marta
hledání sebe sama
Dobrý den,
Mám takový problém. Již po dobu 4 týdnů se mi neustále vrací ta stejné nepříjemná myšlenka, že někomu ublížím, ačkoli se ji snažím potlačit. Již jsem o tom hovořil s rodiči, sportuji denně, poslouchám hudbu, chodím do přírody, ale celý den mě to obtěžuje. I když pracuji nebo se učím, tak mě to vyruší a neustále mě něco nutí na to myslet. Podle mě to nebude OCD, protože si neumývám několikrát denně ruce ani nekontroluji mnohokrát věci, ale pouze tahle jedna myšlenka mě neustále obtěžuje. Proto Vás žádám prosím o pomoc. Předem děkuji a přeji hezký den.
David
hledání sebe sama
Dobrý den. Zdravím znovu. Psala jsem vám už jednou ohledně vztahu s 36 letým mužem a mě je 20. Chtěla bych se ještě zeptat. Co když ten pocit (že ho nemiluji) mám i někdy, no někdy i furt když jsem s ním tak ho pociťuji ten pocit. Ale vím že s ním chci strávit život celý. Jen se zbavit toho pocitu chci. A když ho miluji nepociťuji takové tzv. ty motýli v břichu ale vím že s ním chci strávit celý život. O pocitu jsem mu řekla a vzal to v pohodě. Děkuji moc za předešlou odpověď.
Kristýna
hledání sebe sama
Mám po padesátce. Pro tělesné postižení jsem chodila na dlouhodobé léčebné pobyty od svých čtyř let. V té době bez rodičů. Živě si na všechno pamatuji. Moji rodiče měli problém sami se sebou a tedy doma se řešily jejich problémy. Někdy agresivně. Asi ne náhodou, „měla jsem štěstí“ na samé vyhýbavé a komplikované typy mužů. Automaticky jsem to brala tak, že se musím postarat a obětovat. V tom duchu jsem vychovala i dítě. Sama. A nebylo to dobré. Příliš jsem se starala a obětovala. Žiju z toho s pocitem viny. Mé dítě mi vyčítá, že se kvůli mně má tak, jak se má. Velmi mi chybí láska, někdo, kdo se jednou postará o mě a obejme mě. Jen tak. Na druhou stanu jakékoli blízké vztahy odmítám. Bojím se, že zase naskočím do stejného vlaku. Děkuji.
Marta
hledání sebe sama
Dobrý den, již nějakou dobu mě přitahují muži, ale jsem si jist, že i ženy. Bohužel nevím, jak se s tím vypořádat a jak zjistit, na které jsem straně. Předem děkuji za odpověď.
Anonym
hledání sebe sama
Paní doktorko,nevím jak už to změnit,jsem zlá,výbušná a agresivní,prožívám hodně těžké období a když mám problém tak vybouchnu a vyčítám si to někom- díky tomu jsem ted přišla o mého přítele,chci se změnit.
Nikdy sem se takhle nechovala,začalo to v té době kdy jsem začala bydlet s mým tátou a on je hodně zlý na mě.
Myslím si,že na mě má špatný vliv a odráží se to na mě.
Nerespektuje mé soukromí a nebral ani nikdy mého přítele do rodiny,vždy mi podrazoval nohy a nikdy nepomohl
Tak se ptám,jak změnit svou povahu? opravdu se jmusím odprostit od mé rodiny aby sem taková nebyla?
Je to jediný způsob jaký mě napadá,jsem na tom tak špatně,že často myslím na sebevraždu,dřív jsem se sebepoškozovala a od mala se na mě váže dost věcí-rozvod mých rodičů,šikana apod.

Chtěla bych vyhledat nějakou odbornou pomoc,někoho kdo by mi dokázal pomoct,děkuji.
Tereza
hledání sebe sama
Dobrý den. Stále řeším otázku, proč mám vždy partnera(?), který si pro mne vymezuje jen určitý čas. Ten první byl narcista, byl agresivní a despota. Druhému šlo jen o sex a nikdy se nechtěl vázat. A ten posledni-vidame se jednou do týdne. Chápu, že má z předešlých manželství děti. Ale čas pro mne má v sobě jasné vymezený. Já dělám, že mi to nevadí. Nedělám žádné scény. Prostě to jen vždy tiše odkývám, že to chápu. Protože jsem ráda i za ten jeden nebo dva dny. Ale nevnucuju se. Čekam vždy jen až zavolá, kdy pro mne přijede. Neumím se prosazovat. Asi proto si mne nikdy nikdo nevzal. Ani otec mých dětí. - otázka upravena poradcem
Hanka
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko, prosím, zkuste mi poradit. Byla jsem vdaná 25 let, myslím, že jsme oba vnímali manželství jako fajn, ale manžel po padesátce podlehl okolí (milenky, adrenalin, peníze) a odešel. Bohužel se všemi penezi a firmami, které byly napsány na něj, protože já jsem byla zaměstnaná a nesměla oficiálně jsem nesměla podnikat. Nicméně jsem byla mozkovou hybnou silou, dělala mu účetnictví, financovala jeho podnikání i rodinu, "aby rozjel firmu a měli jsme se všichni jednou lépe". Tak se má lépe jenom on. Čili začínám úplně znovu a bez bydlení, protože i ten dům, který jsme nákladně zrekonstruovali a kdysi jako ruinu mu dali jeho rodiče, na mě opakovaně odmítal přepsat. Zároveň ve vyšším věku je fakt problém s prací. Zažila jsem několik let doslova živoření, protože nás redukovali a šli ti, co měli vyšší platy. A i když se mluví o podpoře pracovních míst pro lidi po padesátce, opak je pravdou. Takže doslova dřu jako dvacetiletá, abych vydělal nějaké peníze na bydlení a na život. Pořád nějak v mínusu, pořád nějaký propočet s příjmy a výdaji, každá koruna má už dopředu své místo. Bohužel mě toto hodně ovlivňuje ve vztahu k případným dalším partnerům. Jsem strašlivě ostražitá na finance, až možná paranoidní. Jakmile začnu jenom trochu vnímat tlak na peníze (testovala jsem si přítele, jak by viděl finance při prípadném sestěhování - řekl, že mi bude na vše v domácnosti dávat 6 tisíc, jenže jen pronájem s energiemi 2+kk u nás stojí 15 tisíc anebo když jsem byla bez práce, tak i v té době chtěl, abychom vše platili napůl), tak se "uzavřu" a vztah jde z kopce z mé strany. Prostě chybí mi takový ten finanční "nadhled", když je všechno v pořádku a nejsou žádné obavy. Mám s tím, paní doktorko, něco dělat anebo jen člověk získal nějakou senzitivnější "kontrolku" signalizující pozdější potíže? Děkuji - otázka upravena poradcem
Lucie
hledání sebe sama
Dobrý den, pani Douchova. Chtela bych od Vás poradit. Mám 38 let, jsem myslim pohledna ženská, sobestačná, umim se o sebe postarat. Celý život touzim po muži, šťastné rodine...ale nedarí se mi. Mela jsem jenom krátke známosti, sex celkem 3 x...Nevim , kde je chyba, ale po 1.sexu, ktery nevysel, mne pritel opustil, byl ale dost komplikovaná povaha. 2.sex byl krásny, ale bohuzel jsme se rozesli z jineho duvodu. No a ted nedávno jsem se chcela dat dohromady s kamaradem, ktery byl moji detskou láskou. Mela jsem pocit, že mne má rád , rozumime si spolu. Bohuzel pri 1.sexu na to sel strašne rychle a ja jsem nebyla moc vzrušená, takže jsem sex zastavila hned v zacatku. Samozrejme že se mi libi a priťahuje mne. Doufala jsem, že budeme pokracovat a pak to pujde, ale on se vuci mne zmenil. Je to už nekolik tydnu, co se mi neozval ...jenom mi komentuje prispevky na socialnich sitich nebo popral k svatku. Je to možné, aby dospelý muž vzal 1.odmitnuti z objektivnich príčin tak tragicky? Velice jsme si rozumeli, dovedli jsme si povidat i nekolik hodin a ted nic. Podotýkam, že je to jinak seriozni hodny chlap.Ted se trápim myšlenkou, proc mne ti muzi opustí po jedinem sexu? Jsou opravdu muži tak povrchní? Poraďte mi, v cem to muze byt. Nejsem ani konfliktni, jsem veselá ženská s pohodovou povahou. Takovym zpusobem ani nemuzu mit zkusenosti v sex.oblasti, kdyz utecou po 1.sexu. Dekuji za radu.
Michaela
hledání sebe sama
Dobrý den,
Jsem si skoro stoprocentně jistý, že jsem heterosexuál. Chodím s holkou přes 2 roky a vždycky jsem byl pro holky. Nedávno jsem se dostal do hrozné situace a nemůžu na to přestat myslet.. s nejlepším kamarádem normálně chodíme na pivo a jsme asi fakt nejlepší kamarádi už 10 let.. nedávno se stal večer, kdy jsme šli na pivo a poté se ještě u nás doma opili a dokonce přišlo i na tvrdší drogy a sjeli se.. vůbec jsem nevěděl o světě a prostě se zrazu po mě začal svíjet a došlo skoro až k sexu, ale tím, že jsme byli sjetí, tak to nešlo. Ráno jsme oba nechápali o co vůbec šlo a cítíme se oba fakt mizerně a mám strach, že bych mohl být gay, protože nechci a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem z toho všeho zmatený. Doufám, že to bylo fakt omylem a bylo mi to v tu dobu fuk a ne že bych to vyloženě chtěl..
Děkuji za odpověď
Honza
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko, prosím poraďte mi. Jsem ve vztazích s muži velmi citlivá. Je mi 36 a jsem zase sama. Zdá se mi, že časem mé vztahy skluzávaji do krizí ( jaké mívá každý pár) - a pak začínám být přecitlivělá, emocionální a plačtivá. Začínám mít psychické problémy, úzkosti a vůbec nepřiměřeně reaguji na ten stres. Bývám opravdu plačtivá. Zdá se mi, že to muže odpuzuje. Po nějaké době vždy přichází rozchod. Přemýšlím nad psychofarmaky, myslíte, že by mě mohly celkově uklidnit? Nebo myslíte, že je pes zakopaný jinde? Prosím vás, jak se chovat, abych to ustála jiným respektu hodným způsobem? Neprojevovat pocity? Ale vždyť to bolí...
Ivanka
hledání sebe sama
Dobrý den, chci se vás prosím zeptat zda-li je v toto v pořádku. Je mi 15 let a na táboře jsem se potkala s 12 letým klukem. Ze začátku jsme si ze sebe dělali legraci, ale pak se do mě on zamiloval a já do něho, nevím jestli je to vůbec normální. On je vyspělejší než 12 let a opravdu nevím co mám teď dělat, moje okolí by na to reagovalo asi hrozně zle, ale zase momentálně by mi s nim bylo asi nejlepe, kdyz by neměl chvili takové požadavky jako kluci v mém věku. V mém předchozím vztahu jsem od svého bývalého přítele byla lehce využivanná. Děkuji za jakoukoliv radu.
Jana
hledání sebe sama
Dobrý den,již 2x jsem Vám psala ohledně bývalého a současného vztahu a partnerů..Bývalý vztah trval skoro 6 let.Přišla krize a já už nemohla a vyřešila to po svém.Spálila jsem mosty a odešla¨za současným přítelem.Máme vztah na dálku.Jezdí turnusy do práce.Po 8 měsících najednou nevím,koho miluji.Jestli bývalého,současného nebo oba.Jsem v koncích.Psychicky a skoro i fyzicky už jsem téměř na dně.Dlouhé hodiny přemýšlím a k ničemu jsem nedospěla.Přemýšlela jsem nad psychologem,ale myslím,že to nemá cenu.Toto musím rozhodnout sama,ale prostě se nemůžu rozhodnout.Na jedné straně někdo koho znám,vím co čekat,společné zájmy ale krize a na druhé straně někdo nový s kým se ale vídám málo,tím pádem ho poznávám pomaleji.Poraďte prosím alespoň jak a co už dělat,abych se rozhodla.Je mi 30,nemám děti a vlastně nic jen krizi a čas letí.Nemá radost ze života z obyčejných věcí jako dřív.Nesměju se.Jsem vysílená a jsou to pro mě muka.Moc děkuji
Tereza
hledání sebe sama
Paní doktorko,

chtěla jsem se zeptat, co s tím. Mám tendenci věřit tomu, co mi partner řekne. A nepátrat, že je to jinak. I když se mi to třeba nezdá, ale beru to tak, že mi říká pravdu. Tohle mnoho let procházelo bývalému manželovi, kterému stačilo, aby mi buď před lidmi nebo jen o samotě řekl, jak nás doma všechny miluje a že všechnod dělá pro rodinu a já mu to věřila (za zády mě podváděl, převáděl peníze na tajná konta apod.). Někdy jsem měla takové tušení, že to není úplně pravda, ale pak on zas přišel, řekl, jak já jsem špatná a že on to myslí dobře a dělá všechno pro rodinu. No manželství se rozpadlo, protože pak milenka byla i veřejná a odklony majetku také. Bohužel podobně to mám i s nynějším přítelem. Lítají od něj srdíčka, sms, ale spíš je to sebestředný člověk, který potřebuje kolem sebe obdiv a obsluhu. Tak nějak to zase tuším, ale zase mám tendenci věřit slovu, i když činy ukazují jinak (slíbil pomoc, vykašlal se na mě, stálo mě to několik desítek tisíc). Co vlastně mám nebo nemám dělat? Děkuji
Lucie
hledání sebe sama
Marcela - vztahování viny, ještě 3. pokračování

A možná ještě manžel - jeho matka byla hysterická, demonstrativně se věšela, topila, podřezávala... Vinu nkdy neunesl a naučil se ji umně přehazovat na toho druhého - na mě. Když přece jen vina zůstala u něj, tak manipuloval na druhou. Byla jsem zvyklá doma poslouchat (viz matka), dlouho mi v manželství trvalo, než jsem pochopila, že vinu nemám já, ale stejně to proti mně obracel. A rozchodu jsem se snažila maximálně zabránit, ale pak už jsem neměla kam couvat a byla jsem u zdi. Pak už by se ze mě stala nesvéprávná loutka.

děkuji
Marcela
hledání sebe sama
Marcela - vztahování viny, 4 dohody - ještě jedno pokračování

Možná jsou kořeny tohoto i z dětství - matka byla učitelka, svého času chtěla kariéru, ale nakonec se tou ředitelkou nestala, ale ráda byla v centru pozornosti, žárlila na tátu, který byl atraktivní chlap, občas byla doma Itálie, kdy lítalo nádobí, knihy a další věci z okna ze 4. patra. My jsme se musely dobře učit, protože "jak ona bude vypadat", takže když jsem přinesla poznámku, že jsem při výtvarce byla hlasitá, zkopala a zbila mě v koupelně. Vybavuji si, že jsem jako dítě končící základku si říkala, kdybych znovu procházela základní školou, tak bych byla ještě vzornější, aby byl doma klid. Takže i dětství? děkuji - otázka upravena poradcem
Marcela
hledání sebe sama
Marcela, u které jste konstatovala vztahování si viny na sebe a doporučila jste 4 dohody. A položila jste otázku, kde se ta vztahovačnost vzala. Možná mám odpověď - ve vztahu i v práci. Manžel mě opustil po 27 letech s tím, že musí (chránila jsem děti, které napadal - ne fyzicky, ale psychicky, chtěla dělat svoji práci, v které jsem byla úspěšná, prostě narážel na hranice, zakazoval třeba dětem studovat apod.). Manžel je hysterická osobnost, kterého další partnerky opustily po pár letech či měsících, avšak okolí ho vidí jako úžasného a vtipného člověka - to se ve mně pořád pere - že navenek byl super, ale doma to bylo špatné, i když ne vždy. V práci to bylo před 15 lety vyhození novou nadřízenou, která ve mně viděla konkurenci (pak vyhodila 3/4 oddělení), avšak jako důvody uvedla smyšené a nepravdivé věci. Podobně se udál vyhazov před 5 lety - tam to bylo od šéfa, který si mě původně vybral, cítila jsem tlak na vztah z jeho strany, který jsem neopětovala a který polevil po nástupu nové asistentky, s níž si začal, ale mě vyhodil, důvody opět nepravdivé, když jsem je chtěla slyšet, začal si vymýšlet nepodložené věci, soud bych asi vyhrála, a vyhazov před rokem - zase šéfem vybraná, za mnou kus práce, avšak ekonomicky díky externím vlivům, které zavinily ekonomický propad, ale nikdo z nás za to nemohl, ne zcela dobré, chápala bych úsporu ve zrušení místa, pokud by si tam nevzal mého podřízeného, který byl začátečník a dané věci neuměl, ale šéf ho z nějakého mně neznámého důvodu prosazoval, zase odešlo postupně víc lidí, nejen já. To znamená, že hledám vinu u sebe, protože se snažím pracovat anebo být partnersky jak nejlépe umím, jasně občas tam nějaké chyby z mé strany nastanou, ale kdo nedělá chyby. Možná jsem díky tomu příliš senzitivní, nevím...děkuji.
Marcela
hledání sebe sama
Ne,jsem hned nezodpovědná, protože jsem si v době, kdy mi někdo volal dovolila něco dělat. Kromě holek si píšu i s kluky a to je teprve: " S kým si píšeš? Komu voláš?" Copak můžu říct: Co tě to zajímá? Tak řeknu pravdu a odpověď je: " Děláš, jak, kdybys s ním chodila." Nemám vůbec žádné soukromí, doma mám svůj vlastní pokoj, ale každý si sem vpálí, kdykoliv se mu zachce. Třeba i ve 2 ráno, protože údajně venku něco slyšel a ani neumí zaklepat. v klidu to není ani v práci, ani u některých kamarádek, ani, když se bavím s malými dětmi. Prý, že takhle se s dětmi nemluví. Mám snad na ně šišlat nebo mluvit podle nějaké příručky? Zprotiví mi naprosto všechno- pomyšlení na děti, vztah, cokoliv. Otázku: Kolik si myslíte, že mi je? pokládám pomalu denně a přijdu si, jak nesvéprávná. Klid mám jenom, když jsem sama, když si v práci dupnu a když se s kámoškou přestanu kamarádit. Ale jak to vyřešit nadobro? - otázka upravena poradcem
Marta 2. část
hledání sebe sama
Dobrý den,dávno jsem mohla mít vlastní domácnost, jenže moji rodiče trvají na tom,abych bydlela s nimi. A popravdě, vlastní domácnost bych ani nemohla mít, protože by mi neustále do všeho mluvili. On totiž není den, kdy by mi do ničeho nemluvili a já už opravdu nevím,jak to řešit. Když jim řeknu, že už jsem z toho nešťastná, že to takhle dál nejde, tak je chvíli klid, ale pak to celé zase začne znovu. Někam jedeme a mamka v chodbě spustí: " Nebude ti zima?" a táta přidá pro mě nepochopitelnou otázku, proč si s sebou beru kabelku.Neustále kontrolují, co, proč a jak dělám. S někým si píšu a máma se zeptá, s kým si zase píšu.Řeknu s kým a ona: " Vždyť sis s ní psala včera." Jak to může vědět? Copak mi lezou do mobilu? Když to víc rozvedu, že mi psala kamarádka a že jí pomáhám řešit nějaký problém, je mi řečeno, že mě to nemusí zajímat, že to je cizí člověk. Kamarádka je cizí člověk, jo. Zvoní mi telefon, nemám čas ho zvednout a táta mě za to přijde seřvat. Řeknu, že to snad počká, ne? - otázka upravena poradcem
Marta 1. část
hledání sebe sama
Dobrý den, s partnerem jsme spolu skoro 6 let z toho spolu 3 roky bydlíme. Všechno je mezi námi v pořádku, nehádáme se, partnera mám velmi ráda a on sám je velmi pozorný a dává mi najevo, že ho přitahuju. Poslední 3 roky ale spolu sexuálně žijeme velmi sporadicky. Představa sexu mi začala být odporná, ráda se s přítelem mazlím, dotýkáme se, chováme se k sobě pěkně, ale sex mi dělá strašně špatně, cítím po něm pocity viny a jen představa, že to budeme muset zase dělat znovu mě strašně děsí. Nevím, co mám dělat,vím, že problém je někde ve mně, ale nevím, jestli se můj problém dá řešit prášky nebo jsou poradny, kam se dá jít?
Jana
hledání sebe sama
Dobrý den,je mi 12 let a trochu o sobě pochybuji jestli nejsem gay.Znejistuje mne to že od chvíle co mi začali spolužáci bezdůvodně nadávat že jsem gay tak mám sny o klucích.V polovině případů je ten sen jen to že křičím že nejsem gay.Nedokázal jsem se nikdy zamilovat do muže.Vždy se mi líbily holky,i mne vzrušovaly.Nazí muži mne nevzrušují (možná málo ale asi spíš ze strachu).Když vidím nějakého nahého muže tak mnou projede zimnice.Co to je?Co se týče vizáže,tak je mi jedno co nosím a jak se upravím.Někdy si jen tak řeknu že jsem gay nebo že jsem do nějakého kluka zamilovaný.Ale když si projdu ještě jednou tak zjistím že ne, z čeho to je?
Lukáš
hledání sebe sama
SNY....Dobrý den.Jiz jsem chodila na psychoterapii.Ale nepřineslo to výrazně výsledky.Nebyla jsem limitovaná jen v někdejším vztahu,ale i v dětství svou matkou.Presne ve vzoru-musis si lásku zasloužit.A jako trest-ponizovani a výzva k tomu,abych se chovala ještě lépe a ještě víc se podřídila.A v dnešní době mám hranici,za kterou nikoho ze strachu,který nedokážu identifikovat,nepustím.S nynějším partnerem se cítím velmi dobře.ALE...obcas se dostanu do bodu,kdy všechno uvnitř sebe vzdávám.Uklidim se do kouta a bilancuju,zda něco nedělám špatně a hlavně CO dělám špatně.Mam pocit,že plno si toho tahnu už z dětství.
Hanka
hledání sebe sama
Dobrý den,
co dělám špatně, že mě již ve třetím zaměstnání šikanovali? Jen se snažím pracovat a vždycky potkám nějakého brzdiče, který mi dělá dusno. Nejhorší na tom je, že když si postěžuju vedení, tak z práce vyhodí mě. Pak jdu na výběrko do nové práce a zase jsem ta špatná já, jiní lépe odpovídají, přitom jsem mívala ve škole jedničky a mám praxi v prestižních firmách odkud mě ale vyštípali. Co mám dělat, nemohu v noci spát, pálí a tíží mě na hrudi, dělá se mi vyrážka v obličeji, musím vzít podřadnou práci, kde se budu cítit trapně. Jak z toho kruhu ven a cítit se sebevědomě? Když mě sebevědomou nikdo brát nechce?
Silvie
hledání sebe sama
Jsem zase hrozně smutná v roli milenky a to máme společné dítě. Nabízí, že to může být, tak jak naplánoval, ale to je málo. Přitom vím jak pořád lze manželce, spí se mnou, píše mi neustále a o ní hezky nemluví. Jak ho můžu tedy stále milovat.. Vídat se musíme kvůli synovi. Bojím se, že pristopim a bude s nama pár dní, ale copak si nezasloužím ferovy vzhat bez lži konečně? Moc děkuji za radu.
Kamila Novakova
hledání sebe sama
Dobrý den, paní doktorko, možná bych měla navštívit odborníka, už si opravdu nevím jak být šťastná. Byla jsem 3 roky milenka zenateho muze, který sliboval hory doly a byl s manželkou se kterou má 4letou dceru nešťastný. Rozvod nepřipadal v úvahu kvůli společně firmě. Navrh, ať spolu máme dítě, že už nás nikdo nikdy nerozdeli a budeme spolu, po nějakém přemlouvání jsem souhlasila. Narodil se nám chlapeček, manželce vše řekl. Od sebe byli ale jen chvilku, mě tvrdil, že spolu nejsou. Ji tvrdil, že není se mnou. Když se nám narodil syn, tak jsem se za měsíc dozvěděla, že je jeho manželka těhotná. Sbalila jsem nám věci a odešla jsem s malým. On myslel že to pochopím, že bude s nama 4 dny a 3 dny s nemá, že manželce pomůže s miminkem 4leta dcerka, on bude mít klid, on ji to dluzil a mnoho dalších zvláštních omluv. Po odchodu od něj jsem začínala být šťastna, jako bych se vyhla kulce být s někým, kdo jen lze, nikdy bych mu už neverila. Jenže nyní jsme v tom zase, začínám být zase zamilovaná.
Kamila Novakova
hledání sebe sama
Dobrý den,v 15 jsem se poprvé zamilovala do školního idola. Jenže mi ho přebrala třídní kráska a já pak sklidila posměch od celé třídy, že, co jsem si myslela, že, když prý nemám vzhled modelky, tak se mnou nebude nikdy chodit.Vzhled modelky sice nemám, nosím brýle, ale copak to vadí? Podruhé jsem se zamilovala v 18. Láska na první pohled, trvalo to půl roku, ale pak mi představil svoji přítelkyni, s kterou byl už rok ve vztahu . Když jsem zjistila, že je pěkně trapná a hloupá a ještě na to upozorňovala, chtěla jsem jí ho přebrat. Vše se ale obrátilo proti mně a dodnes spolu nemluvíme. O pár let později mě zase zaujal jeden kluk, ale zase mi ho přebrala jiná a ten vztah trvá dodnes. Proč mi pořád někdo musí přebírat kluky? Chci jí ho přebrat, aby věděla, jaké to je a jemu, pokud si ji bude chtít vzít napíšu, že, jestli to udělá, zabiju se. Protože, proč jsem pořád jenom něčí hračka a pro smích, pokud se zamiluju?
Lusy
hledání sebe sama
Jsem zvyklá cestovat, hlavně vlakem, jezdím navštěvovat kamarádky, na koncerty, mám plno kamarádů, kamarádek a známých po celý ČR i na Slovensku a mám spoustu aktivit. Od Velikonoc však nebyl na tyto koníčky pomalu ani prostor, v práci se stupňoval stres a nesmyslná buzerace, za ten kolaps mi chodily výhrůžné zprávy od vedoucí a brigádnice a ještě jsem si v jednom kuse vyměňovala názory s jedním svým kamarádem a skončilo to tím, že spolu nemluvíme v podstatě kvůli nesmyslu. Chtěla bych, aby mezi námi bylo všechno, jako dřív, ale myslím si, že on by měl chtít a udělat ten první krok, ne já. Nebo se mám sama snažit to urovnat? Co se týká práce, byla ukončena, protože mi vypršela smlouva a dál mě nechtějí zaměstnávat, ani jen na 8 hodin denně, jak mi nařídil lékař, protože jsem tím kolapsem všechno zkomplikovala. No a copak jsem ho mohla předvídat? Nevím, kdo je tu případ pro psychologa, či psychiatra, ale, když mi např. po kolapsu přišla zpráva Jste opravdu spolehlivá, je to ok.?
Tereza 2. část
hledání sebe sama
Dobrý den, je to měsíc, co jsem prodělala kolaps, ale stále přetrvávají moje problémy. Ještě mě sice čeká vyšetření srdce a moje PL mě měla poslat na vyšetření na neurologii, ale ona to nepovažuje vůbec za nutné. Kdyby mi lékař na centrálním příjmu nevypsal žádanky na kardiologii, ona to také neudělá. ¨Podle ní je nejlepším řešením brát non stop léky a návštěva psychologa. Tu jsem zamítla a zalhala jí, že jsem u něj byla, protože to zase nepovažuji za nutné já. Kdysi jsem totiž u psychologa byla a přišlo mi divné tam celou hodinu mluvit, jakoby pro sebe a v samotném závěru dostat rady, že se musím naučit říkat ne, " nestát pořád v pozoru" atd. od člověka, který je pro mě cizí. Raději se svěřím mamce a kamarádkám, to je pro mě lepší. Můj kolaps zapříčinilo vyčerpání organismu a nahromaděný stres z práce. Jenže doktorka si myslí, že jsem asi pěkný nervák, labilní a že znám jenom práci a nic jiného a jsem případ pro psychologa, ne-li pro psychiatra. Přitom vůbec neví, jak já žiju. - otázka upravena poradcem
Tereza 1. část
hledání sebe sama
Dobrý den paní Douchová, hledám útěchu pro svoje zoufalé srdce, neustále se zamotávající do vztahů, které nevydrží. Je mi už 46, mám tři děti, dvě už žijí svůj život, a nesnáším samotu. Nemám sílu ale chodit mezi lidi a doufat, že potkám někoho, s kým už zůstaneme spolu, spokojení. Nejlepší by bylo si na samotu zvyknout a přijmout ji. Ale pořád mi to nejde. Moje původní rodina nefunguje. Snažím se udržovat vztah aspoň s pár kamarádkami. Ale život mi nějak utekl mezi prsty mám pocit. Kam mám v takové situaci zaměřit pozornost? Díky, L
Lenka
hledání sebe sama
Dobrý den,
paní doktorko je mi 35 let a plánuji první těhotenství. Bohužel mé okolí mě neustále straší, jak mám rizikový věk. chci se zeptat, jak to vidíte vy? Mám se obávat? V minulosti mě trápily poruchy příjmu potravy, které jsou dnes v pohodě. Mám 160 cm a 50 kg. Jak se zbavit strachu třeba z vývojových vad. Jinak vypadám mladě, při koupi alkoholu ukazuji občanku. :-) Děkuji moc
Zuzka
hledání sebe sama
Dobrý den paní Doktorko. Chtěla bych se Vás zeptat, zda je časté a zcela normální, že jsem zatím nikoho ve svém životě nikdy opravdu nemilovala? Je mi 25, ale zatím jsem poznala jen zamilovanost, ale opravdovou lásku ne. Pár vztahů jsem měla (nejdelší 2 roky), ale vždy po rozchodu jsem se rychle oklepala, i když mi s těmi muži bylo fajn. Je se mnou něco v nepořádku nebo je to běžnější než si myslím? Může za tím být i můj názor, že nechci děti? Děkuji za odpověď.
Martina
hledání sebe sama
Většinou už po několika týdnech, maximálně měsících. A já jsem po každém takovém fiasku ještě ve větší křeči a všechno si vyčítám ještě víc. Chtěla bych vás poprosit... Existuje nějaká technika, jak se tohoto zbavit a umět fungovat zase normálně? A v každém muži nehledat jen to zlo a potvrzení zážitku z minulosti? Když to řeknu nadneseně, něco jako vymazání paměti :-) Ráda bych na sobě pracovala samostatně, klidně podle nějakých kurzů nebo knih. K psychologovi nebo k jinému odborníkovi nemám momentálně bohužel možnost chodit. Děkuji.
Lenka
hledání sebe sama
Mám myšlenky jako že jsem ho určitě už přestala bavit, že si píše nebo se vídá s jinými, když se mi neozve. Snažím se jak mohu nedělat scény, protože vím, že tohle nesouvisí ani tak s tím mužem jako s mým nastavením a emocemi, ale kvůli tomu jsem prakticky pořád na schůzkách v křeči a nedovedu se uvolnit. Dávám si pozor co říkám, někdy i hodně mlčím, abych neřekla kravinu. Po schůzce si často vyčítám, že jsem řekla nebo naopak neřekla to či ono, že jsem se měla zachovat nebo nezachovat jinak, jsem prostě taková prkenná. Dokud mi na dotyčném nezačne více záležet a nechovám k němu žádné city, toto se neděje. Ale jak se vídáme déle a dochází i k fyzickému kontaktu (nemusí jít ani o sex, stačí líbání, mazlení, intimnější doteky...), stávám se na muži závislou a děsím se, že o něj přijdu tak jako se mi to už stalo. Muži asi vycítí změnu v chování, samozřejmě vnímají, že už nejsem ta fajn veselá ukecaná holka, kterou poznali na první schůzce. A tak mě opouštějí.
Lenka
hledání sebe sama
Dobrý den. Chtěla bych se s vámi poradit, paní doktorko. Před několika lety jsem zažila velice ošklivý rozchod. Bylo to ze dne na den. Jeden den jsme se s partnerem rozloučili na konci schůzky polibkem a domluvili se na další den, že se uvidíme, ale už k tomu nikdy nedošlo. Bez jakéhokoli vysvětlení si mě všude zablokoval, prostě mě odstřihnul. Vůbec jsem netušila, co se stalo. Strašně dlouho jsem se z toho vyhrabávala, byla jsem několik měsíců na totálním dně. Bohužel mě to hodně poznamenalo. Jsem k mužům od té doby velice nedůvěřivá (ani předtím jsem nebyla extra důvěřivý člověk, mám s lidmi špatné zkušenosti) a nevyšel mi ani jeden vztah. Ze začátku je to pěkné, ale po několika týdnech to jde do kytek. Stačí, aby se mi muž třeba několik hodin neozval nebo řekl něco, co já si vyložím po svém, a mně se okamžitě vybaví to, co jsem zažívala v minulosti s tím ex. Mám skoro až záchvaty paniky, strašně se bojím, že o dotyčného přijdu.
Lenka
hledání sebe sama
Kdyby se mi to stalo jednou, tak si asi řeknu, že jsem narazila na chudáka, co měl zájem jen o sex a když mě dobyl, tak šel hledat dál. Ale stalo se mi to opravdu už několikrát, vlastně takhle skončily skoro všechny moje vztahy. Nemyslím si, že ten zájem co dávám najevo, by byl nějak stíhačkovský. Rozhodně nedělám žárlivé scény, neuháním je, nejsem hysterická ani nic takového. Prostě se jen jako by vymaním z té role holky, která nemá až takový zájem a přeju do role holky, které na dotyčném záleží. Nenapadá vás, co bych mohla dělat blbě? Nebo jak se prostě chovat v začínajícím vztahu?
Soňa 3
hledání sebe sama
Pár mužů mi řeklo, že tohle od jiných holek neznají a ze začátku jim to přišlo zvláštní, ale nakonec mi řekli, že je to vlastně baví. Že mohou být opravdovými akčními muži a nemusí se nechávat uhánět od někoho kdo jim 5x denně píše kdy se zase uvidíme. Čili pokud já zájem najevo nedávám, nebo projevuji zájem jen minimální, je vše v pořádku. Pokud je mi muž příjemný a sedne mi, po určité době ten zájem najevo dávat začnu. Začínám se mu ozývat třeba častěji, plánuji společný program, začínám první s mazlením. Jenže jsem si všimla, že když se tohle začne dít, zájem těch mužů upadá. Najednou už mi nepíší xkrát denně, na moje zprávy často reagují za dlouhou dobu nebo vůbec, upadá jejich zájem o společné aktivity a nakonec mě opustí. Většinou ty vztahy vyšumí nějak do ztracena tím, že se nakonec přestanou ozývat úplně.
Soňa 2
hledání sebe sama
Chtěla bych se zde svěřit se svým problém. Týká se vztahů. Již několikrát za sebou se mi stalo, že muž ukončil rozvíjející vztah. Já jsem taková, že se dlouho nechám "dobývat", ale ne v negativním slova smyslu. Nehraju si na nedobytnou pannu ani muže nezneužívám. Ale potřebuji čas, než si zvyknu na někoho nového, než mě začne přitahovat, než začnu toužit po intimnostech s ním. Většinou jsem to já, kdo je muži oslovována jako první. V prvních týdnech vídání se mě vlastně ten dotyčný až tak jako by nezajímá. Nedávám najevo žádný přehnaný zájem, sama neplánuji žádné společné akce, nejsem aktivní ve vyhledávání intimnějšího kontaktu. - otázka upravena poradcem
Soňa 1
hledání sebe sama
Dobrý deň, obraciam sa na Vás s prosbou o radu. Mám 33 rokov, žijem s priateľom, sme spolu vyše 10 rokov. Všetko klape ako má, priateľ, moja rodina , jeho rodina..da sa povedat ked to takto pisem, ze mam stastny zivot. A som za to vdacna. Nieco ma ale vytrhlo z tejto mojej spokojnosti. Posledny polrok sa trapim, nemám psychický pokoj. Začalo to nespavosťou, úzkosťou, dlho som nevedela prísť na to, prečo to mám. Teraz si to začínam uvedomovať. Veľmi som plánovala, že práve v tomto roku by som už chcela mať dieťa. Ale asi som sa zľakla. Nemám rada zmeny v živote a všetko potrebujem mať podľa toho ako si to plánujem a ako by to malo podľa mňa byť. Pri tomto plánovaní som sa dostala do blúdneho kruhu. Stále čítam poradne, riešim ked by som to dieťa mala presne mať, čo sa môže stať čo nie. Teraz dokonca beriem antikoncepciu, lebo som si naplánovala, že by to nemalo byť do leta. Tak sa stále kontrolujem, aby sa to nestalo keď to nečakám...no proste, neviem z toho von. Mám pocit, že už sa zaoberám len týmto. Utekajú mi dni, lebo som stále vo svojom zisťovacom a uisťovacom svete. Najhoršie je, že už ma to aj stresuje, čo sa odráža na mojom zdraví. Neverila by som, že do toho môžem takto spadnúť. Neviete mi prosím poradiť ako vniesť trochu pohody a neriešenia do života? Byť trošku viac flegmatik? Ďakujem
Veronika
hledání sebe sama
Dobrý den, prosím Vás o radu. Před lety jsem chodila s mužem, byli jsme mladí, nicméně on byl ženatý s dítětem. Nejdřív sliboval, že se rozvede, pak zase, že se musí o manželku postarat, že vítězí rozum nad citem … blabla…. Nakonec jsme se rozešli s tím, že já se o sebe dokážu postarat. (Stejně se po pár letech rozvedl, prý se má super…) Tehdy jsem byla zničená, odstěhovala jsem se. Časem jsem se vdala, je to spíš rozumový vztah, s manželem se máme rádi, ale rozhodně to není taková vášeň. Doma jsem tahounem spíše já. Po nástupu do práce, jsem se vypracovala z neznámé admin. v podatelně na odborné místo, dodělala jsem si VŠ, práce mě bavila, měla jsem pár nápadů, které byly ve prospěch společnosti. Nedávno šel vedoucí do penze, na jeho místo jsme byly 2 kandidátky. Pozici získala ta druhá. Tenkrát mě šéf řekl, o Tebe se nebojím, ty se neztratíš… co to je?? Mezitím proběhly nějaké změny ve vedení. Novému vedení šéfka prezentuje moje nápady. Chtěla jsem to přijmout a být řadová podřízená, nejde to. Po prázdninách nastupuji jinam, do menší firmy. Opět zlomená odcházím. Jsem nějaká prokletá nebo co. Můžete mě prosím poradit, kde je chyba. Děkuji Monika
Monika
hledání sebe sama
Dobrý den, jsem velmi zoufalá. Je mi 37, jsem už 4 roky sama, děti nemám. Měla jsem víc vztahů, ale nikdy jsem nebyla šťastná a vztah netrval víc jak 8 měsíců. Ty poslední byly velmi krátké. Nedokážu se zamilovat do fajn chlapa, vždy se zamiluju do toho nesprávného. Buď nemiluje on mě, nebo já jeho, nikdy se to nepovedlo. Nevím, co je ve mě špatně. Teď jsem se seznámila s moc fajn chlapem, zase se pokouším se přesvědčil abych s ním byla ale jsem v hrozném stresu. Stále pláču. Celý život jsem měla špatný vztah s otcem i s bratrem. Je mi smutno a už nechci být sama, potřebuju lásku, ale nejde to. Děkuji moc za jakoukoliv radu.
Nadja
hledání sebe sama
Dobrý den,vím že mám problém a neumím ho řešit.Jako dítě mě otec od peřinky týral matka se mě nikdy nezastala.Neříkali mi jménem jen sprostými slovy.Dospěla jsem mám rodinu a nedokážu obímat,jediného člověka kterého jsem k sobě pustila byl manžel,ale po jeho nevěře před 7 lety jak se přiblíží já ustupuji nechci aby mě chytal.Ale přitom chci cítit lásku,lízkost.Ale jak někdo otevře náruč už je mi úzko stahuje se mi žaludek ještě to aby mě objal.Platím to i u mích dětí.Snesu jim modré z nebe,bráním je dávám rady smějeme se spolu povídáme si po večerech v pokoji ale ten kontakt je pro mě děsivej.K psycholožce jsem chodila,prý to je semnou těžké.Mám pocit že jak si někoho pustím k tělu ublíží mi
Nekontaktní
hledání sebe sama
Dobrý den. Po dvou dlouhodobých, ale neúspěšných vztazích jsem zůstala sama. Zůstat sama pro mě nebylo nepříjemné, spíš úleva, na muže jsem však nezanevřela. Asi po roce jsem se náhodou setkala s kamarádem z mládí a nakonec slovo dalo slovo a jsme asi rok již spolu. Nebydlíme spolu, stýkáme se ale každý týden, někdy i několikrát. Je ke mě i mým dětem moc milý, hodný a miluje mě, rozumíme si, ale máme také velice rozdílné názory - tolerujeme se však. Jeho vize je společné bydlení a vlastně dožití (je nám již okolo 50 let). A v tom je můj problém. Zamilovanost vyprchala a já čím jsme spolu déle, tím více toužím být sama. Není to tím, že bych ho neměla ráda, ale cítím, že z mé strany už nemohu víc do vztahu dát. Uvědomuji si, že mi dává oporu a jistotu, ale mě víc přitahuje ta opačná a složitější strana - být sama. Každý den v sobě řeším, jak z toho ven. Mluvila jsem s ním o tom, ale říká, že mi dá času kolik potřebuju. Rozchodem moc ublížím jemu, pokud zůstanu, budu nešťastná já.
Karolina
hledání sebe sama
manžel mě byl mockrát nevěrný,jenom co já vím tak jich bylo 12,k tomu všemu hodně pije a vždy v mě uráží když je opitý,máme spolu 4děti.Já již 20let podnikám,jsem časově vytížená,před třemi lety jsem odešla po rakovině od něho abych se z toho dostala. Při jeho další známosti jsem to nezvládla a vzala ho zase zpět, Ted jsem ho po dvou letech opět vyhodila a on se ihned odstěhoval k poslední známosti,já ted zase trpím a nevím co se to zase se mnou děje, V tomto období jsem se jěště rozhádala se svým bratrem,který mi celý život byl oporou a náhradou táty který nás opustil když mě bylo 9let. Děti se ke mě taky chovají divně. Prosím poradte co mám dělat,mám i sebevražedné úmysly-hroutí se mi celý svět.
RADKA
hledání sebe sama
Dobrý večer.Mám podobný problém jako paní Marie v předchozím příspěvku.Jsme se ženou spolu devátý rok,ona má s bývalým dvě holky(13,10)od začátku mi říkají tati.Spolu máme ještě holku a kluka(6,1)Tísníme se v domku 3+1 navíc se dvěma psy,které v domě moc dobře nesnáším,na zahradě k tomu máme asi 80 slepic v provizorních ohradách.Před 7 lety mi operovali hlavu,výduť mi vyvolávala epilepsii,od té doby beru prášky a jde to s mým chováním a vážením si života z kopce.Dlouho jsem s tím pak marodil,byl bez příjmu,přišly nálady kdy jsem se chtěl zabít,utéct od všech apod.,stal se ze mě sobec zahleděný do sebe bez citu k ostatním,časem se to semtam trochu zlepšilo,ale poslední půlrok je to děs.Žena by mě už vykopla nebýt dětí,nevlastní dcery jak už jsou v pubertě,jakoby mě přestaly zajímat,jsem na ně moc přísný,svou dceru taky začínám odbývat,jen synek je můj miláček,asi jen proto že je zatím malý,nemluvící.Nevím co s tím,jak neztratit rodinu,být zas takový jak na začátku,i když děti rostou?
Libor
hledání sebe sama
6. část
Ale protože to není první vztah, kdy by se mi podobná věc stala, tak si říkám, jestli to není tím, že prostě absolutně neumím nastavovat hranice. Že těm lidem nedokážu dát najevo, že už se chovají nevhodně. Přijde mi totiž, že ani se svojí rodinou se nechoval tak dětsky jako někdy se mnou. Jedna moje kamarádka mi přezdívá "matka pluku", ale na to si připadám ve dvaceti trochu moc mladá, nechci vlastně být taková, nechci vést vztahy, kde mi připadím pořád jako rodič. Mám v sobě binec a bojím se, že prostě neumím vést zdravý vztah. Buď jsem v něm totálně závislá, nebo potřebuju utéct. Nevím jak to řešit. Doufám, že mi váš názor třeba trochu pomůže, nebo ukáže novou perspektivu. Díky - otázka upravena poradcem
Markéta51
hledání sebe sama
5. část Nebráním se možnosti, že se třeba jednou dáme dohromady, ale třeba až budeme starší (je mu taky 20), nebo alespoň až si to sami v sobě urovnáme. Ještě řekl, že chtěl zase přijet do té restaurace za mnou a že viděl, že je mi líp, tak byl rád. A že po tom rozchodu si představoval jak jsem smutná a chtěl mě obejmout. Je to jako bych byla roztržená na dvě části. Jedna část ho chce a jedna si připadá jako máma. A u něj mi přijde také jako by měl dvě tváře. Jednu vyrovnanou, která o mě pečuje a stará se a jednu tu dětskou, která potřebuje abych se o ni starala já. Ještě během vztahu mi taky řekl, že je rád, že se klidně může chovat jako pako a já ho stejně budu mít ráda. To mě dost vyděsilo, protože tak to nevnímám.
Markéta51