Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| bývalí partneři| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| nešťastná láska| děti partnerů| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| zamilovanost| sexualita| osamělost| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| vztahové problénmy v širší rodině| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| vztahy na pracovišti| první láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| výchova| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| kamarádi partnera...| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| osudová láska| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

otázky početí, těhotenství
Dobrý den, je mi 28 let, příteli 29 chodíme spolu 2 roky z toho rok žijeme. Ráda bych náš vztah posunula dál a založila rodinu. Kdykoliv začnu na takové téma mluvit přítel na to odpoví, že ještě ne, že až tak za rok a že až bude na domečku všechno dodělané. To mi přijde jako dobrý argument ale já poslední dobou nejsem schopná vydržet sama se sebou. Kdykoliv se dozvím, že je nějaká z kamarádek těhotná nebo, že se bude vdávat. Tak se nademnou začne vznášet černý mrak a mám hrozný vztek, že já těhotná nejsem a vdávat se nebudu. S přítelem jsem spolu o svatbě zatím ani nemluvili. Jsem na něj protivná i když si to nezaslouží a pak mě to mrzí. Potřebovala bych poradit jak v tomto případě komunikovat. Jak mu říct, že mě trápí odkládání snahy o miminko? Když já už se cítím připravená. Na druhou stranu chápu, že on ne a že chce mít nejdřív vsechno hotové. Vyhovovalo by mi dohodnout určitý termín kdy to začneme zkoušet. Je rozumné mu to takhle říct? Moc děkuji za odpověď
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lindo. Podléháte sociálnímu tlaku okolí, což se ve finále nevyplácí. Některé kamarádky se prostě vdávají, jsou těhotné, jiné třeba ještě neměly opravdový láskyplný vztah. Jde o život vás dvou s přítelem, již spolu budujete společné bydlení, perspektivu máte před sebou. Nemá smysl nic někam tlačit. On se chová jako zodpovědný muž, chce mít jistotu pro vaši budoucí rodinu, s kterou ale počítá. Dítě, děti, které se vám v budoucnu narodí, si zaslouží, aby je chtěli oba rodiče. Teď jste to jen vy. Zkuste brzdit a užívat si zatím maximálně svobodného života, přinášejícího tolik možností. S dětmi už bude složitější sportovat, cestovat, vyrazit si tam, nebo onde...:-)
otázky početí, těhotenství
Je mi 41. Jsem poprvé těhotná, bohužel s přítelem se kterým se známe 2 měsíce. Je mu 47. Má 2 děti 5 a 6 ve střídavé péči. Dítě nechce, ale nechává rozhodnutí na mě, protože se známe příliš krátce a nestíhá péči o vlastní. Sama nejsem přesvědčená, že nám vztah vydrží i když teď se snažíme fungovat. Zvažuji potrat, protože bych byla na dítě sama a neměla jinou oporu. V jiném vztahu (dlouhodobém, finančně zajištěnějším) bych si dítě ponechala. Z důvodu věku je to má poslední šance na dítě. Sama jsem s tím už ani nepočítala. Vlastně jsem biologické hodiny ani nezaznamenala. Podvědomě to tam někde ale bylo. Být samoživitelkou pro mě spíš není, je pro mě důležitý partner a vztah. Je mi líto zahodit šanci mít dítě, i přes mé rozporuplné pocity.Pokud bych se starala o dítě, potřebovala bych podporu - chůvu, hlídání apod., abych vše i kvůli věku zvládla. Byt vlastní nemám. Našetřené peníze nějaké ano. Nicméně se necítím na to vše být sama. Širší rodina není. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. I když jsem racionální člověk, říkám si, není to osud, který zasáhl? Ale nechci vám nic komplikovat. Ve chvíli, kdy vám odepisuji, jste si již vše vyřešila. Ale mám pocit, že jste na hodně zásadní životní křižovatce. To tak ten věk okolo 40  přináší. Je nyní opravdu jen a jen na vás, zda si dítě necháte, byť s nejistou partnerskou prognózou, nebo zda budete žít celý život jako bezdětná žena. Biologické, ale hlavně ani psychické hodiny, jste v sobě neměla. Ale mluvíte o tom, že tam možná podvědomě byly, jen jste o nich nevěděla, dokud jste neotěhotněla? Je tam nyní hodně neznámých - nemáte vlastní byt, mateřství by znamenalo velký finanční skluz, velké limity, snížený životní standard, velkou zodpovědnost. Ale na druhou stranu i velkou radost, obohacení vašeho života o novou dimenzi. Přeji vám, ať se rozhodnete dobře, ať to bude jakékoliv rozhodnutí!
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
mám také problém s přítelem, co se týče dítěte. Mě je 25 let, příteli 34. O dítěti mluvím rok a půl, netlačím na něj a netrpím panikou ale na druhou stranu si říkám, že chci být mladá maminka a ne zbytečně čekat, navíc přítelovi budou také roky přibývat. Při otázce na dítě mi řekne ano ale ne teď nebo že teď ne a neví proč. Již se i stalo, že jsem se snažila najít jádro pudla a místo toho se přítel rozplakal a stále říkal, že důvod proč ne nezná. Jsem trochu zoufalá, nechci ho uvádět do nepříjemných situací ale musí se to vyřešit. Došlo to do situace, kdy spolu prakticky nespíme. Nenutím ho do ničeho, dávám mu prostor, ale nic se neděje. Když se baví s kamarády, kasá se, jak udělá kluka jak buka, že dítě je už na místě a doma mi řekne, že tyhle řeči nemůžu brát vážně. .. Bojím se, že má nějaký problém, na který nemohu přijít. Do poradny či k psychologovi se mnou jít nechce. Už nevím kudy kam. Co si o tom myslíte? Raději by mě nyní nechal odejít než zkusit dítě..
Děkuji A.
Audrey
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Audrey. Mám pocit, že rozhodnutí o dítěti by mělo být vždy společné. Přítel neblokuje možnost dítěte jako takovou, jen prostě nechce dítě teď, necítí se na to být dost zralý. Nejspíš se do rodičovství cítí být trochu znásilňován, to pak ale komplikuje celkově váš vztah - je tam tlak, napětí, přestáváte spolu skrze to intimně žít. Není to škoda? Vy máte nyní své psychické hodiny, ne biologické, on ještě své psychické hodiny nemá. Měli byste udělat nějakou úmluvu, pokud spolu chcete žít napořád, kdy budete chtít začít miminko zkoušet. A do té doby buďte v pohodě :-))
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, je mi 32 let a zjistila jsem, že jsem nechtěně těhotná. Miminko si umím představit vzhledem k věku, ale ne partnera se kterým ho čekám (29let). On chce mě i dítě, ale já o něj nestojím. Svobodnou matkou být nechci, i když jsem finančně zajištěná. Před třemi roky se se mnou rozešel kluk, kterého jsem opravdu milovala (pořídili jsme si dům, chtěli svatbu i mimčo), ale on se zalekl povinností a utekl. Od té doby jsem měla roční známosti, které nevyšly. A muž se kterým jsem těhotná, beru spíše jako kamaráda než partnera. Hodně mi sice pomohl, ale zatímco já mu od začátku tvrdím, že s ním nechci žít a mít společnou budoucnost, tak on se pořád snažil mě přesvědčit o opaku a citově mě vydíral. Chtěla jsem to ukončit a ne s ním zůstat... Mám si nechat dítě a být s mužem kterého nemiluji nebo jít na potrat a celý život si vyčítat, že jsem dala miminko pryč a třeba už se nepodaří další nebo nenajdu životního partnera, třeba už nejsem schopná se v totmto věku zamilovat.
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marie. Rozhodování o tak závažné věci je jen a jen na vás. Nevyslovujete variantu nechat si dítě a zůstat sama, bez partnera. Je vidět, že na racionální rovině přemýšlíte logicky a jasně věci zvažujete, v emoční rovině je jasné, že stále toužíte po bývalém partnerovi, s nímž jste plánovala budoucnost. Co vyhraje? Strach z toho, že by se už těhotenství nemohlo třeba v budoucnu povést, nebo strach z  partnerského problému, který je limitem pro možnost těhotenství přijmout? Na vašem místě bych to více do hloubky rozebrala s psychologem v přímém dialogu. Ale až své rozhodnutí uděláte, berte jej už jako to správné. Chápu, že je to pro vás těžké dilema...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den. Ráda bych znala Váš názor na naši situaci. S manželem jsme si po 10letech známosti pořídili dceru. Celý vztah byl super, po otěhotnění ještě lepší, opravdu jsme se oba na dítě moc těšili. Po porodu dcera byla náročné uplakané dítko a manžel to nemohl rozdýchat, i pro mě to bylo náročné. Aktuální situace je ta, že si příliš nerozumíme ve výchově. Já jsem konktaktní, protože se mi tato forma osvědčila a manžel nechce "rozmazlovat". Dceru miluje, jen je přísnější a tak si s ním nerozumí, tak jako se mnou.V prvních plánech po svatbě chtěl manžel tři děti, po porodu dcery už další dítě nechtěl. Já časem ano. Překonali jsme krizi, kdy jsem zvažovala partnera opoustit. Ale protože dcera už začíná být rozumnější, i když pořád vyžaduje více péče, než její vrstevníci, tak se situace zlepšila. Z manžela jsem dostala malé ano k dalšímu dítěti. Opravdu mám strach, aby jsme dalším těhotenstvím k rozvodu nakonec nedopracovali. Pro dceru i pro mě, si myslím, bude přírustek přínosem..Děkuji - otázka upravena poradcem
Inna
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Inno. Narození prvního dítěte bývá pro partnerskou dvojici velmi často šok, který může vyústit v krizi. Ale teď již oba dva víte, co vás bude po narození miminka čekat, máte rodičovské zkušenosti, takže příchod druhého dítěte by mohl být lépe prožitý a prožívaný. Je to hodně o komunikaci na téma vašich očekávání od sebe a od rodinného života. Máte za sebou 10 let láskyplného vztahu, tak to určitě zvládnete :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, je mi 31, příteli 39, jsme spolu 5 let, z toho 4,5 roku spolu žijeme. Vzhledem ke genetické zátěži z mé strany musím těhotenství řešit přes PDG IVF. O tom, že těhotenství se bude řešit přes IVF vím, a partner také cca 4roky. Nicméně minulý rok v listopadu jsme byli na genetické konzultaci k upřesnění, ale partner asi doufal, že to půjde i jinak. Od té doby jakékoliv mé snahy o zjištění, zda je ochoten dítě takto řešit, končí tím, že mi řekne, že se bojí aby dítě bylo zdravé, a nikam se nemůžeme hnout. Co s tím?
Děkuji
Simona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Simono. Je otázka, zda jsou jeho obavy zástupný argument, nebo zda má opravdu reálný strach. Asi byste si o tom měli promluvit jasně. Vy se ptáte příliš opatrně, což ještě podporuje jeho nejistotu. Zkuste se spolu domluvit na tom, že do toho prostě půjdete, pokud on i vy dítě chcete. Dítě, které přijde na svět skrze IVF, je zdravé a v pohodě, jako kterékoliv druhé, které je počato přirozenou cestou. A nebo také není - ale rozdíl je jen ve způsobu podmínek pro možnost početí. Vy naopak budete mnohem více lékařsky sledovaná, takže tam bude záruka včasného odchycení případných rizik :-)
otázky početí, těhotenství
Dobry den, rada bych znala vas nazor na mou situaci. Jsme s pritelem spolu 2 roky. Nas vztah je krasny a naplneny. Jakmile se ale zacneme bavit o miminku, citim urcite napeti a vnitrni rozpolceni z jeho strany. Muj partner jiz jedno dite ma z predesleho vztahu, ktery ne jeho vinou nevysel. Stale mluvi o spravnem naplanovani a priprave. Je mi 27 a jemu 35. Nechci ho tlacit ke zdi a snazim se o tom hodne mluvit. Mam pocit, ze si v sobe nese nejaky blok z drivejsiho vztahu a stale si pripadam, ze nejsem dost dobra a delam veci spatne. Kdyz se ho zeptam, co vsechno si predstavuje na spravnem nacasovani a planovani, nedokaze konkretne odpovedet a ja jsem opet ztracena. Citim, ze mi biji biologicne hodiny a bojim se, ze se on nerozhoupe nikdy anebo az bude muj vek neprimereny poceti. Prosim o radu, jak bych k nemu mela mluvit a dokazat mu, ze to spolecne vsechno zvladneme a ze jsme na to pripraveni? Dekuji Vam.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Terezo. V závěru vašeho dotazu to říkáte dobře - mluvíte o společné potřebě a pocitu toho, že to spolu zvládnete. Zatím ta potřeba není společná, ale vaše. Důležité je, že váš vztah cítíte jako krásný a naplněný. Příteli dejte čas na to, aby toužil mít dítě s vámi, protože právě s vámi... Pokud budete tlačit a klást důraz na vaše tikající biologické hodiny, bude to kontraproduktivní tlak. Takže si dejte čas a zkuste jemnou nenápadnou diplomacii :-)
otázky početí, těhotenství
Kdyby se jako mezi námi něco stalo. Já si neumím předatavit život s jeho ridiči a on s mojí mamkou, ikdyž se všichni vzájemně máme rádi. Já bych nakonec nejspáíš ustoupila a obětovala bych svoje pocity z toho společného domu a upřednostnila bych tu vlastní rodinu, ale chápu mamku, že ona se tam nenastěhuje. A společný nový byt nic neřeší, když jeden mám a na dům nemáme peníze. Navíc já jsem s mamkou doma a pracuji po brigádách pokud to jde, protože ji nemůžu nechat na delší dobu samotnou, tudíž oeněz není moc. Ještě když teď otěhotněla jeho sestra, tak mě to neskutečně ubližuje. Já ji mám moc ráda i jejího přítele, ale ikdyž jí to moc přeju, zároveň mě to neskutečně bolí a závidím jí. a za to co cítím se nenávidím. Nevím co mám dělat. Zvažuju rozchod, ale při představě že budu bez něj je mi ještě hůř. Miluju ho a on mě, ale oba nenacházíme řešení. Už jsem obětovala hodně situacím co nešly ovlivnit, i tomu, že on dřív nechtěl, chtěla bych taky konečně spoň trochu žít
Pet3
PhDr. Jitka Douchová
Pet, vypadá to, jako byste na řešení byla vy sama. Jste pár, tak je to prubířský kámen toho, jak umíte řešit situace ve vašem nastálem společném životě VY DVA, proti nimž tohle může vypadat jako zdánlivá maličkost. Musí se vám podaří najít kompromis, věřím tomu :-)
otázky početí, těhotenství
Jeho setsra by se tam totiž nastěhovala, ikdyž opravují byt - jeho rodiče nechtějí byt na tak velký barák sami. Pro mě je ale nepřijatelné tam jít bydlet a to hned z několika důvodů. Není to oddělené bydlení, uproszřed domu je velké schodiště, které spojuje všechno. Energie, voda a tohle všechno je společné. Jim by to nevadilo, kdybych tam šla bydlet, ale mě ano, nedokázala bych takto žít, nevíc ještě bez soukromí, po tom domě se neustále někdo promenáduje. jeho sestra je tam každý den. Já proti nim nic nemám, mám je moc ráda, ale ta nemožnost vlastního soukromí je pro mě nepřekonatelná. Navíc mám u sebe mamku, kterou neopustím a nikam ji za žádných okolností nestrčím. Ikdyž jeho rodiče řekli, ať tam jdeme bydlet obě, tak ti he nepřijatelné - moje mamka tam nikdy nepujde (je jí 70 a nechce se stěhovat z vlatního do cizího) To všechno přítel ví a chápe. Taky říká, že se mnou rodinu chce, ale neví jak to vyřešit. On nepůjde k nám a my tam. Neustále argumentuje, že by se neměl kam vrátit.
Pet2
PhDr. Jitka Douchová
Omlouvám se za zařazení do nepatřičné kategorie dotazů. Ano, na první pohled to nyní vypadá jako neřešitelné. Každý máte své argumenty proč ne tu, či druhou variantu. Pokud jste pevný a stabilní pár, vyřešit by se to přeci mělo. Jste mladí, máte šanci na to, vytvořit si něco vlastního a předejít problémům v rámci mezigeneračního soužití s nemožností vlastního soukromí. Pokud by se do domu přítelových rodičů měla nastěhovat sestra, musela by přeci přítele vyplatit polovinou hodnoty adekvátní části domu. Ale nejsem právník, nevím, jak je to přesně de iure. Ale morálně je to snad naprosto jasné.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
s přítelem jsme spolu letos 10 let a nastala velká krize. Problém je v tom, že já toužím po rodině (já skoro 30, přítel 33). Nežijeme spolu, protože je tu víc problémů. On bydlí ve dvougeneračním domě v úpodstatě s rodiči. Dům je sice větší, ale nerozdělený na bytové jednotky. Já bydlím s maminkou, o kteroui se strám, protože má parkinsonovu chorubu. Do nedávna jsem se starala ještě o tatínka s rakovinou, který ale už zemřel. Já jsem děti chtěla už asi před 7 lety, kdy to ještě všechno bylo bez problémů, co se zdraví rodičů týká. On ale nechtěl ani slyšet, že je na to ještě moc mladý a necítí se. Já jsem to vzala, však byl ještě čas a nebylo kam spěchat. Jenže i za tu dobu se přítel nikdy nevyjádřil, co vlastně chce. Teď umřel můj taťka, jeho sestra otěhotněla, umřel mu děda, moje mamka je nemocná - a to všechno mě zase přivedlo k touze mít vlastní rodinu. Bavili jsme se o tom, ale on nechce opustit barák, že by nedokázal čít v bytě. A když odejde, nebude se moct vrátit.
Pet1
PhDr. Jitka Douchová
Milá Pet, nejdříve budu pokračovat ve čtení...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko,
S manželem jsme spolu 6let z toho 2 roky manželé, já 25,on 28.
Chci se snažit o miminku už jsme to měly i vše naplánované jenže manžel podle mého názoru se to snaží neustále oddalovat. Neustále to svádí na finance(po finanční stránce to zvládneme ) a přikaždém rozhovoru mění čas jednou je to pul roku a do měsíce je to nakonec za rok. Tvrdí že dítě chce. Nechci ho do ničeho nutit nebo tak, protože má 9ti letou dceru z nedobrovolné vule když to tak blbě řeknu. V jeho 18ti mu tehdejší přítelkyně bez jeho vědomí vysadila antikoncepci =otěhotněla a pod nátlakem rodiču s ní i s dítětem zustal. Já myslím že tohle je hlavní duvod neustálého odkládání což on popírá Chce dohnat co nemohl a bojí se to je muj názor. Já miminko chci s tím že chceme oba Je to pro mě těžké a bolí mě když je sleduji jak si spolu hrajou apod. a semnou rodinu odmítá.Téma dítě moc nevytahuju pač změní opět názor a to bolí.Trvá to cca1,5-2 roky nevím jak dlouho to odročování vydržímDěkuji
Niki
PhDr. Jitka Douchová
Niki, dejte tomu ještě čas, netlačte na pilu příliš. Víc si povídejte spolu o tom, jaké to bude, až budete kompletní rodina. On má v sobě nejspíš nějaký psychický blok díky podvodu jeho předchozí partnerky. Mít dítě v 19 v dnešní době, je opravdu šok. Nebyl na nic takového zralý. Zkuste si jen stanovit nějaký čas, kdy se začnete snažit :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
se svou přítelkyni jsme již 4 roky. Teď přemýšlíme o miminku. Chtěly bychom to přirozenou cestou, ale odmítáme se vyspat s mužem. Mohla byste nám poradit prosím. Můj e-mail: borodova.i@seznam.cz
Děkuji Iveta Borodová
Ivka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivko. Radu, která bude zaručená, nemám. Ale pokud mám ve své terapeutické péči pár dvou žen, které touží po dítěti a řeší vaše dilema, většinou ony přicházejí s tím, že se jedna z nich dohodla přes internet na dárcovství, je to služba, která je hrazená.  Z psychologického hlediska tam nejčastěji řešíme to, jak to bude dále s dárcem spermie,jaké role si vytvoří obě partnerky pro dítě, jaká bude verze pro dítě, atd. Jsou to důležité věci, které bych viděla jako užitečné k probrání se vztahovým psychologem... :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, obracím se na Vás s žádosti o radu. Jsme s přítelem spolu přes dva roky. Je o osm let mladší, mě bude brzy 37 let. před půl rokem jsem začala toužit po dítěti. Přítel mi v tomhle zatím nedokáže vyjít vstříc.Neví, kdy se rohodne, neví jestli by mu pomohla k rozhodnutí nějaká terapie. Snaží se si to v hlavě poskládat sám a tak, aby mi mohl udělat nějaké rozhodnutí. Ale zatím se nedaří. Já v tom čekání šílím. Ani jeden se nechceme rozcházet, máme se velmi rádi. Ale mé lítostivé stavy, kdy pláču při pohledu na těhotnou, či dítě, se odrážejí na našem vztahu a ten pomalu dostává trhliny. Budu ráda, za jakoukoliv radu nebo poznámku. Moc děkuji. Daniela
Daniela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Danielo. Tady rada moc jednoduchá není. Proti sobě stojí 2 různé postoje a prožitky, priorita vaše, oproti nepřipravenosti přítele. Když jste spolu začali vztah, musel ale očekávat, že něco podobného - vzhledem k vašemu věku - nastane. Z vaší strany není touha po dítěti, podpořená biologickými hodinami, nic překvapujícího ani pro něj. Brání se, protože na to není psychicky připraven, není na otcovství zralý, a je v tlaku toho, po čem vy toužíte na prvním místě. Přijde mi jako pozitivní to, že je ochoten chodit např. i do terapie. Přemýšlí o tom. V tom případě by bylo fajn, kdyby to s psychologem určitě více rozebral, dozvěděl by se o sobě víc a mohl by se někam posunout - buď početí přijme za své, nebo by se s vámi nejspíš musel rozejít ( ? )
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
mám podobný problém jak spoustu žen, které zde píší. Jen opačný. Já dítě nechci, partner po něm velmi touží a je to pro něj naplnění života. Je mi 31, partner o 3 roky starší...
K dětem nemám vztah, docela dlouho jsem s nimi pracovala v dětském domově - takže si tím jsem víceméně jistá.Necítím se na to ani po fyzické stránce (dlouhodobé problémy se zdravím). Přítele ale mám moc ráda, jsem si jistá že bude dobrým otcem a tak jsem se rozhodla že do toho půjdu. Je to těžká situace.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petro. Nedáváte mi žádnou otázku, popisujete váš příběh. Je hodně žen, které dítě nechtějí, na rozdíl od partnera, nejste v tomk rozhodně sama. Je to těžká situace pro vás, to ano. Asi by bylo dobré si nejdřív nechat udělat i komplexní lékařské vyšetření s cílem, zda těhotenství doporučit, či naopak - pokud mluvíte o zdravotních problémech. Pokud do toho půjdete, věřím, že své vlastní dítě budete vnímat jinak. Nejste mateřský typ, přesto jste pracovala v dětském domovu?... Ale to nebyly vaše děti, takže podle toho to neposuzujte :-)
otázky početí, těhotenství
mluvit. Mají mě na hypochondra, Možná i jsem, opravdu už nevím. Není to jen domněnka, jednomu z přátel to v opilosti trochu "ujelo". Cítím se jako fyzická a psychická troska (začaly teď i problémy se spánkem) a nevím, jak z toho ven. Pořád mám pocit, že je se mnou všechno špatně. Vždycky jsem bývala veselá, chytrá holka, která měla přehled a životní nadhled. Teď se nepoznávám. Prosím, poraďte mi. Možná už jsem ale případ pro psychiatra... Moc děkuji! 15. část - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Zuzano, pokud navštívíte odborníky, kteří se zabývají duší, uděláte pro sebe to úplně nejlepší, věřte mi. Máte v sobě výkonovou složku, potřebujete být dobrá, fungovat. Utíkáte ale sama od sebe. A protože jste chytrá, tak to určitě víte. Nemasakrujte své kamarády stesky, na něž již nemají kapacitu, i když vás mají rádi. Jděte do psychoterapie, bude to mít určitě pozitivní efekt ve všech ohledech :-) Držím vám palce
otázky početí, těhotenství
jakékoli volno úděsné - nutí mě přemýšlet. Při práci se cítím mnohem líp. Nemám nikoho, s kým si můžu promluvit. Manžel se mi snaží radit (a já to nesnáším, protože mi od malička pořád někdo říkal, co a jak mám dělat), než jen vyslechnout a mlčet. Nepotřebuju politovat. Kamarádi mě také nevyslechnou - navíc už nemám ani odvahu o tom mluvit 14. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Ano, přecházím na poslední část...
otázky početí, těhotenství
Vždyť mě odrovnaly i hormony kvůli endometrióze, museli je tehdy vysadit. Mám pocit, že se bojím každého píchnutí. Sama sebe dostávám do těchto stavů a zhoršuji si to. Vím to, ale nevím, jak z toho ven. Cítím, že už toho bylo dost a cítím se být unavená. Mám kariéru, ekonomicky na tom nejsme špatně, navíc se nám ještě daří i podnikat. Nemám moc čas odpočívat, ale stejně je pro mě 13. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Pokračuji ve čtení...,
otázky početí, těhotenství
se kterou se neumím smířit, unavenost, se kterou nedokážu pracovat, černé myšlenky, které neumím zahnat, strach z toho, co se děje s mým tělem, co nedokážu zvládnout, strach, že to bude ještě horší, A hlavně neustálá touha po dítěti. Lékař mi naznačil, že jedinou možností asi bude IVF. To je pro mě nepřípustné. Nechci být máma, co je fyzicky odrovnaná. Mám z toho hrůzu. 12. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Zuzano, čekají na mne ještě  4 části vašeho dotazu, ale nyní snad trochu reakce z mé strany, byť množná předčasné. Je evidentní, že se hodně trápíte v mnoha ohledech. Partnerský vztah nepopisujete, jste primárně soustředěná na své somatické fungování, protože vám vaše tělo v mnoha ohledech jakoby selhalo. Z toho pramení vaše úzkost.Jste zaměřená hodně na dítě, mluvíte o velké potřebě toho, mít vše pod kontrolou.Je skvělé, že nacházíte zdroj své pozitivní energie v práci, která vás těší, kde cítíte nějaký růst. Přes vaše potíže a zatím nerealizované touhy máte nejspíš dobré kolegiální vztahy, prima :-) Já si jen tak pořád říkám při čtení jednotlivých dílů, kde se ztratila mezi všemi těmi vyšetřeními spolupráce s psychologem? Vždyť jste strašně vystresovaná a ubližujete si tím, psychosomatizujete. Potřebovala byste se dostat do klidu, viděla bych to rozhodně na farmakoterapii i na psychoterapii. Nikdo vám zatím nic takového nenabídl? Obíháte kolečko spousty medicínských odborníků, ale nejvíc potřebujete zklidnit a moct o všem v klidu mluvit. A pak mě ještě napadá, abyste v tom všem nezapomínala na partnerský vztah. Tak, a teď jdu pokračovat ve čtení.
otázky početí, těhotenství
trvající neustálá bolest, kdy při sevření žeber člověk cítí tlukot srdce. Všechno mě najednou vyděsilo - samé prášky, dostala jsem strach, že se mi určitě zhoršila ŠŽ (od dubna v pořádku, kotrola každé 3 měsíce), tak jsem raději přestala cvičit. Co kdyby se mi znovu zvýšila funkce a já si tak při cvičení mohla způsobit tachykardii. Asi mi z toho definitivně přeskočilo. Do toho ty otoky, nadváha, 11. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
ne příliš povedená rehabilitace zapříčinila blokádu všech žeber na levé straně - nemůžu dýchat, někdy mám pocit, že dostanu infarkt. Asi mi to skřípá i nervy, protože mám pocit, že cítím úzkost, sevření - ale přitom k ní vlastně až tak nemám důvod. Našla jsem si fyzioterapeutku, která se mi snaží pomoci - no, velká změna oproti tomu, co platí pojišťovna :) Nevím, co mě vlastně dorazilo - měsíc 10. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Problém ale je, že jsem typ člověka, co potřebuje mít všechno pod kontrolou - jenže moje tělo se odmítá podřídit a když neznám důvod problému, rozhodí mě to. K tomu všemu kvůli špatným zádům a pánvi (velké zhoršení po tom, co jsem nesměla půl roku kvůli ŠŽ sportovat, ani nijak cvičit) otékám, hlavně nohy a břicho. Byla jsem odeslána na rehabilitace a cvičení Mojžíšové. Bohužel ale 9. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
psychicky dost rozhodily. Byla jsem labilní, úzkostná. Takové vedlejší účinky jsem ale prý docela běžné. Bohužel jsem ale absolutně věřila, že to dopadne. Zklamání bylo obrovské. Od té doby mám navíc problémy s menstruací - je extrémně bolestivá, zhoršily se mi návaly horka, které jsem začala mít se ztrátou ovulace. Lékař to ví, ale říká, že to teď nebudeme řešit a mám přijít až v březnu. 8. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Pokračuji ve čtení...
otázky početí, těhotenství
Genetika dopadla u manžela dobře. U mě byla odhalena trombofilní mutace. Další lékař - hematolog a další vyšetření. A další léky - na žíly. A nařízené kompresivní punčochy. Heparin zatím dle lékařky není třeba. Od listopadu mám novou práci - skvělou, moc mě baví. Pracuji na vysoké pozici, nějaký stres je vždy, ale není to nic katastrofálního. V říjnu mi gynekolog napsal prášky na ovulaci. Zabraly, ale nic z toho nebylo. Zato mě 7. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Věčné ježdění tam a zpět začalo být i vzhledem ke stavu ŠŽ dost náročné, ačkoli moje práce v Praze mě strašně bavila. Nová práce byla hrozná - děsné chování, vyhrožování, nátlaky. Doufala jsem, že rychle otěhotním a vypadnu z toho pekla. Vytvořila jsem sama sobě obrovský tlak, který mi (podle mě) hned zastavil ovulaci, což v létě potvrdil po testech i lékař. V létě nás také poslal na genetiku. 6. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Pokračuji ve čtení...
otázky početí, těhotenství
hladovění (nechápu, jak jsem mohla hladovět, abych nepřibírala - za normálních okolností vím, jak tělo funguje, jak se mám stravovat, znám správné složení stravy, fungování metabolismu a pod.) a stres, zapříčinily vysokou hladinu žaludečních šťáv. No, je to lepší, ale zatím se to úplně nespravilo. Letos v dubnu jsem změnila práci - pracovala jsem přes týden v Praze, abych byla doma. 5. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Pokračuji ve čtení vašeho dotazu...
otázky početí, těhotenství
Okamžitě mne začali léčit. Do 2 měsíců mi naopak přestala žláza zcela fungovat. Přibrala jsem během 2 měsíců 12 kilo (a do teď nejdou dolů). Dlouho jsem nesměla sportovat, cvičit - kvůli ochraně srdce. Bylo to hodně psychicky náročné, sport pro mě přeci jen býval vždy jakýmsi ventilem a najednou jsem neměla nic. Loni v lednu přišly problémy s dásněmi a vyvolaly ve mě další strach, že přijdu o zuby. Až po půj roce se ukázalo, že léky a moje 4. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Mšla jsem dojem, že teď už to prostě půjde. Ale byl to omyl. Ještě před zjištěním onoho těhotenství mne zpovídala lékařka na alergologii a pozvala si mě na podzim na nějaké testy. Testy byly asi 2 měsíce po potratu. Zjistili mi při nich akutní thyreotoxikózu. Vzhledem k tomu, že jsem se již ve 20 letech léčila se štítnou žlázou - sníženou funkcí (od 22 vyléčená) , běžela jsem za svým endokrinologem. 3. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
Sám se jednou vlastně podřekl. S novým lékařem jsme udělali základní vyšetření mě i manžela, vše se jevilo v pořádku. Stále se nám ale nedařilo. V létě 2013 jsem otěhotněla na dovolené. Potratila jsem v 5TT (bez revize, nebyla potřebná). Už dávno jsem si dala předsevzetí, že v takové situaci zachovám pozitivní mysl a povedlo se. Najednou jsem měla pocit 3. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
otázky početí, těhotenství
začal tlačit s tím, že musím rychle otěhotnět, jinak to po třicítce už nepůjde. Poslal manžela na spermiogram do reprocentra a sdělil nám, že je de facto neplodný. A že bez IVF to nepůjde. V tom jsme žili rok. Pak jsem na doporučení kamarádky a jejího muže změnila lékaře a pochopila (po vyšetřeních), že můj bývalý lékař měl zájem zřejmě jen o provizi z reprocentra. 2. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu číst dál.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, paní doktorko, dlouho jsem zvažovala, na koho a jak se se svým problémem obrátit, až jsem narazila na tuto poradnu - snad je aktuální. S manželem jsme spolu 5 let (3 a půl roku jsme svoji). Od začátku jsme se nebránili početí (nyní je mi bezmála 33 let, jemu 30). V létě 2010 mi byla laparoskopicky zjištěna endometrióza a můj tehdejší lékař ne mě 1. část
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Zuzano, dobrý den. Než budu reagovat, jdu číst dál.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,
mám dotaz ohledně odlišného názoru na reprodukci v páru. Jsme s partnerem více než rok a je nám 26 a 28. Oba máme stálou práci a ekonomicky na tom nejsme špatně. Problém je, že á bych chtěla začít přemýšlet o dítěti, třeba v horizontu půl roku- roku a přítel ne. Kvůli věku jsem navštívila testy zaměřené na možnost reprodukce a byla jsem upozorněna na možnou ubývající rezervu zásob vajíček (cca 2-3 roky). Začala jsem panikařit a moje hormony také udělali své a jsem ve fázi, že bych hrozně chtěla dítě. Partner ovšem ne a naše debaty o dítěti vnímá jako nátlak a naléhání. Nevím jak se chovat dále. Potřebuji o tom mluvit a řešit vzniklou situaci. Co je zde správné řešení? Mluvit o tom s partnerem nebo ventilovat stres jinde a čekat až změní názor? Co když ho nezmění? Do budoucna by děti chtěl, ale neví kdy. Velmi děkuji za podněty k řešení. - otázka upravena poradcem
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kláro. Podle mého názoru je kritériem volby pro dítě souhra obou partnerů v názoru na dítě a vytvoření rodiny. Jedna věc jsou biologické hodiny, druhá věc mentální. Ve 26 letech jste dost mladá na to, abyste si mohla počkat  na přítelovu psychickou připravenost na otcovství. Varování lékařů jsou spíše preventivní - omlouvám se, pokud nejste závažněji nemocná, ale o tom nic nepíšete. Čím více budete na početí dítěte tlačit, tím více budete v OBOUstranné chuti na něj ztrácet. Musíte si uvědomit, zda chcete dítě za každou cenu na prvním místě, nebo zda chcete dítě se svým partnerem. Mluvit o tom určitě potřebujete tak, abyste se srovnala a nezačala panikařit, ale ne s přítelem. Co zajít k psychologovi?
otázky početí, těhotenství
Dobrý den,

je mi 25 let, příteli 43. Jsme spolu skoro 3 roky. On má z předešlého vztahu dceru, o které se dozvěděl až když se narodila, nicméně ji velice miluje a stará se o ni. Já s ní mám také skvělý vztah. Já bych moc chtěla miminko, ale kdykoliv se o tom s přítelem začneme bavit, tak začne mluvit pouze o tom, kolik dítě stojí peněz, je to závazek a pořád jenom řve. Prostě dítě nechce. Přitom má k dětem skvělý vztah. Náš vztah je skvělý, milujeme se, máme stejné zájmy, smysl pro humor, chtěli bychom spolu i podnikat. Ovšem dítě se mnou prostě nechce. A já bez jeho vědomí také ne. To zažil již jednou a já mu to podruhé udělat opravdu nechci. Ovšem po dítěti prostě toužím. Nevím, co mám dělat. Opustit ho nechci. - otázka upravena poradcem
Kristýnka
PhDr. Jitka Douchová
Kristýnko. Nechte to ještě chvilku odležet. Pokud ale bude partner i po několika letech tvrdit, že dítě nechce, budete muset buď změnit své životní plány, nebo partnera. Jestli vás má opravdu rád, musí nad tím zodpovědně přemýšlet...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den prosím Vás o radu. S manželem máme 7.měsíční holčičku je moc hodná a bezstarostná. Vždycky jsem chtěla dvě děti, ale teď vím že mi stačí jen to jedno. Jsem si jistá, že ani za pár let nezměním názor. Mám obavy, že druhé by nebylo tak hodné, neumím si představit že by bylo uplakané a já bych neměla takovou svoji pohodu. Taky mi přišla dlouhá doba těhotenství, kojení bylo utrpení, dřina než jsem docílila postavu, kterou jsem měla. Je mi úplně jasné, že mé důvody jsou sobecké. Partner o jednom dítěti nechce ani slyšet nedokážeme se zhodnout. Navrhla jsem, že bychom si mohli jedno dítě adoptovat vždycky jsem měla takový sen, ale to partner nechce. Máme spolu super vztah ale mám strach aby se nám tímto nepokazil. Nevím co mám dělat jak opravdu vysvětlit, že už po druhé těhotenství nechci. Děkuji s přáním hezkého dne.
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Renato. Myslím, že hovory na téma druhého dítěte jsou nyní předčasné, nekažte si jím vztah mezi sebou, užívejte si jak partnerství, tak rodičovství. Co budete cítit za pár let, odhadnout nemůžete :-)
otázky početí, těhotenství
Dobry den pani doktorko,chtela bych poradit jak zlepsit vztah.Jsme spolu dva roky,deti nemame.Me je 33 let a priteli bude 34.Na zacatku vztahu chtel pritel miminko,ale ja mela potrebu jeste s nim neco prozit,nasetrit si nejake penize.Asi pul roku zpatky jsem zacla mluvit o diteti ja.Biologicke hodiny biji jak silene.Moc bych si dite prala.A pritel nechtel ani slyset.Prestala jsem o diteti mluvit,zacla se soustredit vic na sebe a kamarady a na to jak travit volny cas.Asi mesic jsem o diteti nemluvila a pak zac.kvetna prisel pritel s tim,ze se tedy zacnem snazit.Mela jsem velikou radost.Asi za mesic prisel s tim,ze by mohl od zari jet pracovat do zahranici na pul roku a tak si poplatit nejake dluhy z minulosti.Napadlo ho,ze se snazit prestanem abych nahoud nebyla tehotna az on bude pryc.Je to jako na houpacce.Nikdy neni nic jiste,porad nejake zmeny.Hodne se trapim a netusim jak situaci zlepsit.Predem dekuji za odpoved,pochopeni,nejakou radu.
Maruška
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Maruško. Vypadá to, že přítel chtěl dítě v období největší zamilovanosti. Pak převzal v pohodě vaši filozofii užívání si společně, jemu žádné biologické hodiny ještě netikají. Když jste mu začala unikat do světa zábavy a přátel, potřeboval si vás nejspíš opět přitáhnout k sobě, ale byl to možná víc strach z ohrožení jeho místa na slunci ve vašem životě. Jeho pracovní šance může být reálně skvělá, nebo projev strachu ze zodpovědnosti. Pokud po dítěti s NÍM toužíte, můžete otěhotnět i před jeho odjezdem a zvládat to sama :-)
otázky početí, těhotenství
Dobry den pani doktorko chtela bych se zeptat kdyz jsem az za rok plnoleta a cekam mimi ted tak jestli rodice maji pravo na to abych to dite nemela nebo jestli si o tom rozhodnu ja a partner? dekuju
Nela
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nelo. Je to otázka spíš pro právníka, já jsem psychoterapeut. Dříve jsem asistovala jakožto psycholog v rámci působnosti v manželské poradně jako ten, kdo pro soud dělá v rámci zplnoletnění psychotesty v rámci možnosti svatby - díky těhotenství partnerky. ale jak je to vše upraveno dnes, netuším.
otázky početí, těhotenství
Dobry den, nevim jestli se to hodi tu psat ale mam problem a velky prave jsem oslavila 17 a zjistila jsem ze jsem v 6tt tehotna a prekvapilo me to jak sem to rekla priteli tak byl moc rad a ja taky mam radost ale mame strach to rict ze jsem mlada a mu 20 ze nam reknou ze jsme si zkazili zivot iale to neni pravda tesime se a ja nevim co delat chci prcka a nechci ho dat pryc ale co kdyz budou vsichni proti nevim co delat poradte mi prosim. dekuju
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Moniko, co vám na to mám říct?...Teď jste s přítelem v romantickém rozpoložení, ale realita dál je jiná. Pokud nebudete mít oporu a podporu rodiny, nedovedu si představit, jak byste to vy dva spolu zvládli. Finančně, v bydlení, schopnosti dítě zajistit a vychovávat ho, u toho se stále umět mít rádi. V 17 letech si těžko budete umět vydělat na život. Jak zvládnete změnu životního stylu? Pokud vám rodina pomoc nabídne, budete na nich plně závislí. Závislost na rodičích se nevyplácí, je lepší být samostatný, a také trochu zralejší na to vše,co život ve třech ( s dítětem ) přináší...
otázky početí, těhotenství
Zdravim
je mi to trapne je mi 25 let ale potrebuju poradit abych neudelala chybu. Mam 2 roky duchod protoze jsem po autonehode. Nepracuji , kdyz jsem se rozhodla odjet do ciziny za praci kvuli lepsim financim. Potkala jsem zde chlapce ktery mi zmenil zivot prozili jsme si peklo a krasne chvile a rozohdla jsem se s nim zit ale stale nemam praci protoze vyrizeni vsech papiru trva dlouho takze jsem vsude pracovala jen na cerno. Abych mela na splatku. Z minuleho vztahu mam hypoteku. Ale uz to neni moc. A ted jsem po pulrocnim vztahu s pritelem tehotna a nechci si to nechat vzit ale on rika ze by jsme si meli jeste uzivat ale me je 25 je mu je 21 neni to takovy rozdil. A nemam problem mit miminko kdyz budu starsi ale nevidim problem proc ne ted. Vzdy jsem mela problem otehotnet a najednou sbto povedlo. Ale nechci mu zkasit zivot nebo tomu diteti. Kdyz si to necham,pritel me nepodpori a zustanu sama . Ale nevim jestli ho uzivim sama. Dnes je doba zla ale rekne te mi kdy je dobra doba? Dekuju - otázka upravena poradcem
Kamila
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kamilo. V takovýchto zásadních věcech se musí vzít v úvahu hodně věcí, které v budoucnu vše ovlivní. Partnerství s přítelem trvá 1/2 roku - hodně krátká doba na to, abyste jej poznala, a on je ve svých 21 letech velmi mladý na to, aby se k situaci postavil čelem. Sám se zodpovědnosti zříká. Měla byste nyní uvažovat nejen emotivně, ale především racionálně. Pokud se rozhodnete pro mateřství, měla byste mít podmínky ekonomické, měla byste mít zázemí a podporu zvenčí, abyste vše zvládla. Těhotenství nebylo plánované, je věcí náhody. Pokud dítě opravdu chcete, jste si jistá, že to ve všech směrech zvládente tak, aby mělo dobrý start do života? Tady už se nerozhodujete jen o sobě, ale i o něm... Kdy je dobrá doba? Když zázemí máte - vztahové i materiální.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu. Mám před sebou těžké rozhodnutí, jsem z toho psychicky vyčerpaná. Je mi 38 let. S přítelem se snažím 3 roky otěhotnět. On dítě chce, ale jenom přirozeně, odmítl jít na IVF. Já už je mít přirozeně pravděpodobně nebudu moci mít. Mám nízké amh. Po vyšetření jsem ještě půl roku brala hormony - poslední zkouška přirozeného oplodnění. Nepovedlo se. Musím se rozhodnout jestli chci parnera, se kterým si rozumíme (kromě zmiňovaného IVF) nebo se s partnerem rozejít, jít na IVF a mít dítě....Nezvládnu se rozhodnout. Mám strach,že v budoucnu si budu vyčítat, že mám partnera, ale jsem nezvládla mít dítě a na druhé straně, že budu mít třeba dítě bez otce. Hodně se kvůli tomu trápím. Děkuji za odpověď.
Laďka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Laďko.Myslím, že je to vztahový problém, který by se mohl řešit v rámci partnerské poradny. Vy jste v tom oba již hodně zacyklení a možná můžete mít problém v komunikaci na toto téma, i v porozumění si v tomto ohledu. Každý si stojíte za svým stanoviskem a je těžké, posunout se dál. Přemýšlím nad tím, do jaké míry to bere přítel jako nátlak na něj, aniž by se snažil porozumět jeho pozadí, tj. vaší touze po dítěti, která u něj tak silná není. Než budete činit jakékoliv zásadnější rozhodnutí, konzultujte vše na konkrétních situacích s psychologem. Rozhodně vám to pomůže více se ve všem zorientovat.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, s manželem (28) jsme se na podzim domluvili, že už bychom oba dva chtěli dítě a začali jsme na tom pracovat. Myslím, že oba dva jsme se nad tím opravdu zodpovědně zamysleli, diskutovali o tom společně a několikrát jsme oba byli nakloněni na tu či onu stranu. Nakonec jsme se po několika měsících dohodli na tom, že dítě oba chceme. Nyní jsem otěhotněla (je mi 24) a je všechno jinak. Já se na miminko opravdu moc těším, ale pro manžela se to stalo nějak moc skutečné a začíná "stresovat" především se bojí, že dítě nebude mít rád, že to prý nejde jen tak na povel a taky se bojí že bude odsunutý na druhou kolej. Dokonce z něj vypadlo, že kdyby se měl rozhodnout jen on, byl by pro potrat, ale zároveň potrat nechce, aby mi neublížil. Nevím jak mu pomoct mám pocit, že je to jen nával dočasného strachu, ale nejsem si jistá. Navíc je mi manžela líto, celé noci nespí sedí a kouká do stropu a já prostě nevím, jak ho uklidnit. Předem za radu děkuji. - otázka upravena poradcem
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Milá Eliško,to se bude měnit s vývojem těhotenství. Až budete moct spolu poslouchat životu vašeho miminka, bude i on moct cítit jeho pohyby, až uvidí s vámi na sonograf.vyšetření jeho srdíčko, a tak. Měli byste si pak spolu o jeho budoucím životě povídat a vytvářet společně svůj vztah k němu již před jeho narozením. Nebojte, to se změní :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den. Mám poněkud neobvyklý problém. Moc miluju svého partnera, ale vůbec netoužím po dětech. Z těhotenství je mi zle a malé děti ani mimina ve mě nevzbuzují žádnou radost, ani příjemné pocity, Spíše naopak. Partner je naopak velmi rodinný typ a touží po dětech. Nechci ho opouštět a hledat jiného, spíš mě zajímá, zda neexistuje nějaká terapie, která by mě zbavila odporu k těhotenství a probudila touhu po dětech? Děkuji za odpověď.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Nevím o takové terapii, myšleno - takto speciálně zaměřené. Ale pokud si svou zakázku rozšíříte, můžete si společně s psychologem najít své já, co potřebujete, co je příčinou toho, co nechcete, ale očekává se to od vás. Myslím, že by vám individuálni psychoterapie mohla hodně pomoci prostě v rámci cesty k sobě samé. A výsledkem může být vaše větší spokojenost v porozumění tomu, co nechcete, a co CHCETE :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den už jsem zoufalá zjistila jsem že jsem ve 4 týdnu těhotenství já i můj přítel se na miminko hrozně těšíme a přeme si ho moc i můj otec se hrozně těší že bude dědečkem a teta mě v tom podporuje. Ale má vlastní matka mě nutí jít na potrat že prý to nezvládnu a bude to pro mě obrovská změna a prý můj přítel který má 19 se o nás nemůže zvládnout postarat ale ona ho zatím nechce ani poznat pro ni je to jen hajzl který zbouchl její "malou holčičku". Podle mě ju děsí představa že jako její jediný dítě se odstěhuji a ona jelikož můj táta je řidič z povolání pořád pryč tu bude sama. Jsem zoufalá bojím se že to nezvládnu ten její dennodenní nátlak který na mě i z bábou vyvíjejí. Už nevím jak jí vysvětlit to že narozením vnoučete nám začne nové období života a že sem dost silná na to to zvládnout a na miminko se moc těším.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Sice říkáte, že si s přítelem miminko moc přejete, ale na druhou stranu je zjevné, že rozhodně nebylo plánované. Možná je teď ve vás velká dávka romantismu, ale až se dítě narodí, je to jak velká zodpovědnost, tak hodně moc povinností, změna životního stylu, všeho. Často to znamená krizi ve vztahu, protože z páru dvou lidí je trojúhelník. Měla byste velmi zodpovědně zvážit hlavně vy sama, zda to zvládnete - jak vy sama, tak vy dva. Opravdu se cítíte na to, být od teď matkou se vším, co k tomu patří?... ( Možná ještě doplním, že se jedná o zodpovědnost v mnoha ohledech, tj.nejen citově, ale třeba i ekonomicky )
otázky početí, těhotenství
Dobry den, nevim si rady. Mam partner a jsme spolu rok. On uz je rozvedeny a z prvniho manzelstvi ma 9 letou holcicku. Mne je 33 a partnerovi 37 let. Na zacatku naseho vztahu mluvil o diteti, ted se tomuto tematu vyhyba. Ma rad svou praci, svoje zajmy a stara se o svou dceru. Mam pocit, ze me ma hodne rad, ale neni si jisty tim, jestli ma ve svem veku zakladat dalsi rodinu. Ja bych chtela miminko co nejdrive a hlavne s nim, uz mam na to vek, a nechci si hledat noveho partnera. Co mam v takove situaci delat? Nalehat na nej nebo ho opustit, dat mu vic casu? Dekuji Natalie
Natalie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Natálie. Je to vždy natolik křehké téma, pokud nejsou oba zajedno v tom, že po dítěti touží, že by bylo dobré nacházet speciální chvíle na povídání si o tom, proč dítě ano, proč ne, co bychom od sebe a od dítěte očekávali.Chcete miminko už brzy, ale hlavně S NÍM. To je důležité - nehledáte otce pro své dítě, ale chcete pro vaše dítě tohoto muže jakožto otce. Takže - ani naléhat, ani jej ultimativně opouštět a hledat si nového partnera, ale hledat společnou řeč právě s ním :-)
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko.Chtěla bych znát váš názor na můj problém.Jmenuji se Veronika a je mi 32let partnerovi je 49 a jsme spolu 8let.Když jseme se poznali tak jsem se hned ptala ať si rozmyslí jestli semnou chce být,že budu chtít děti.Souhlasil.Asi po 4 letech jsme to začali zkoušet,ale bez úspěchu.Tak mě můj lékař poslal na operační zákrok kde mi řekli že jinou možnost než IVF nemám.Jenže partner o této možnosti nechce ani slyšet.Že prý to tak asi má být a mi nemáme mít spolu děti.Podotýkám že má 2 dospělé děti z předchozího vztahu.A říká že mám být ráda alespoň za ně.Jenže to jsou pro mě vrstevníci.Tak nevím jak se k celé té situaci postavit.Jsem z toho zoufalá.Nemůžu pochopit jeho sobecké chování a stále si kladu otázku.Proč???Moc vám děkuji za váš čas a případný názor.S Pozdravem a přáním hezkého dne Veronika
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Veroniko, dobrý den.Moc vám neporadím, pokud je jeho názor pevný. Jako  otec dvou dětí je uspokojen, jako muž vnímá IVF asi jako něco proti přírodě. Na vaše mateřské potřeby mu nějak nezbývá kapacita. Jestli vás má ale opravdu rád, měla byste jej přesvědčit, k tomu vám moc držím palce!
otázky početí, těhotenství
Dobry den,potrebuju poradit.den pred svou menstruaci jsem se vyspala s klukem ktery se mi udelal na bricho a rika ze bude vse v pohode. Tyden po tom sme se spolu vyspali znova a zase se udelal mimo me.cetla sem ze tesne pred a po menstruaci jsou neolodne dny.je to pravda? A jak moc velka pravdebodobnost je ze bych v tom moha byt? A take pomuze mi kdyztak horka vana s vinem?dekujji predem za odpoved
luci
PhDr. Jitka Douchová
Buďte bez obav, luci. Ejakulace mimo je spolehlivá, pokud vyvrcholil opravdu až poté.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu jak se zachovat. Je mi 29, příteli také, jsme spolu 3 roky, z toho ve společné domácnosti 2,5 roku. Máme spolu krásný vztah, mnozí nám závidí. Máme se moc rádi, jsem jeho 1. vážný vztah, já jich už pár měla. Jsme jako Jing a Jang. Jenže nedávno se mi přítel svěřil, že by už chtěl dítě a to mě vyděsilo. Já totiž zatím nechci a doufám, že někdy budu chtít, lidé se na mě dívají skrz prsty, mají mě za kariéristku (kamarádky), nebo dokonce sobce (můj táta), ale nic z toho není pravda. Příteli jsem řekla, že se ještě necítím být maminkou. Prý nějakou dobu tedy počká. Už několik let čekám, kdy se ve mě probudí mateřské pudy a ono pořád nic. Navíc jsem se utvrdila v tom, že kdybych náhodou děti nikdy nechtěla, rozejde se se mnou. A já nevím, jak se vyrovnat s vidinou možného rozchodu, když je náš vztah jinak moc fajn. Jsem z toho celá zoufalá... Už se mi o dětech a těhotenství dokonce zdá. Kolem mě kamarádky děti už dávno mají. Děkuji za radu.
Jane
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jane, zdravím vás. Každý to máme v sobě nastavené jinak, počkejte si na své "mentální hodiny" a nenechejte se nijak a nikým tlačit do mateřské role, na niž se ještě necítíte. Přítel počká, to je důležité, ne? :-)
otázky početí, těhotenství
Dobry den, je mi 32 a planu jit na druhy potrat. Prvni potrat byl minuly rok, tehdejsi partner se neozval kdyz jsem mu oznamila ze jsem tehotna. S novym partnerem jsme jen 4 mesice. Zjistila jsem ze jsem tehotna, partner deti nechce a asi chtit nebude. Ja vim ze na deti mam uz cas ale myslim ze bych skoncila jako svobodna matka a to bych nemohla jelikoz mam financni problemy. Chtela jsem se zeptat jestli v mem veku je bezpecne jit na dalsi potrat a jestli to ma nejaky vliv na dalsi otehotneni. Chtela bych deti tak asi za dva roky i kdybych mela byt svobodna matka ale ted se mi to nehodi a partnera mam rada a nechci ho opustit. PS: v obouch tehotenstvi se kondom sesunul. Ja vim ze existuje antikoncepce ale ja nejsem clovek ktery by bral hormonalni prasky a vubec zadne prasky jelikoz mi nedelaji dobre jsem trochu citliva na prasky
Neta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Neto. Odpovídám později, takže již asi máte vše vyřešeno, ale myslím, že zde neexistuje jednoznačná odpověď. Nedal by vám ji ani lékař, já jsem psycholog. Rizika jsou individuální. Řiďte se svým citem pro situaci a aktuální životní kontext. Jestli to teď cítíte tak, že dítě ne, nejste na to nachystaná psychicky, pak není úplně dobré se znásilňovat...
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, s přítelem spolu budem 8 let, mě bude 26 a je mu 31. Žijeme spolu asi 6 a půl roku. Vztah máme fajn, jistě, že se občas pohádáme kvuli malichernostem. Už asi před rokem nastala situace kdy jsme aktivně začala přemýšlet o svatbě a miminku. Ovšem když jsme se na toto téma s ním chtěla začít bavit většinou mé otázky jen odsouhlasil bez toho, aby něco dodal. Jeho mladší sestra je již vdaná a má dítě a mladší bratr nám před týdnem oznámil zásnuby přitom my máme z nich nejdelší vztah. Nedokážu se vyznat v tom zda si mě vůbec někdy chce vzít a založit rodinu. Nechci ho od ničeho nutit, chci aby to chtěl sám a né kvůli mě. Možná máme na podobná rozhodování ještě čas, ale nechci se vdát ve 30 a být matkou v 32 letech. Do 2-3 let by mi obě věci stačily, ale myslím, že nyní už přišel čas na to mluvit o budouctnosti. Možná by v naší situaci pomohla partnerská poradna, ael už předem vím, že on s tím souhlasit nebude. Nechce si totiž nikdy problémy přiznat. Děkuji za odpověď.
Anička
PhDr. Jitka Douchová
Zdravím vás, Aničko. Jste spolu od vašich 18 a jeho 23. Jak je možné,že jste se shodli na společném sestěhování se před 6,5 lety? :-) Váš vztah má našlápnuto na vývoj, ale musíte to tak trochu nechat na něm. Neřešte jeho rodinu, kdo to jak má. Důležití jste vy DVA, a to, jak si to sami vytvoříte. Můžete "hýbat krkem", ale jeho nechte, ať je hlavou...A do partnerské poradny určitě přítel nepůjde, proč byste jej k tomu měla mít? Nevidím to vůbec jako nezbytné.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den, před 4 měsíce jsem se vdala. S manželem jsme před tím spolu byli 7 let. Mě je 23 let a manželovi 27. A už dlouho chci dítě. Ještě si dodělavám dálkově vysoko školu, ale už přes rok pracuji. Manžel se dítěti nebrání. Avšak pokaždé když už jsem rozhodnutá, že to zkusíme, tak mě něco zvyklá ať naše finanční situace, nebo nedodělaná škola, nebo to že jsem slíbila že v práci vydržím alespoň dva roky... najednou je vždy mnoho ale... Nejsem na tom moc dobře se zdravím, takže toužím po dítěti i s toho důvodu, abych se ujistila že to vůbec jde a taky s tím ,že doktor mi řekl, že bych měla začít co nejdříve. jsou mé obavy normální? Moc děkuji za radu
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jarko. Vaše obavy vnímám jako normální. Pokud se člověk rozhoduje k tak vážnému kroku, potřebuje mít v sobě jasné "kontury", to znamená dokončené tvary, kdy se může rozhodovat dál k novému zásadnímu životnímu kroku, kterým dítě jistě je. Ale vy jste hodně mladá, s manželem jste od vašich 16, možná někde vzadu cítíte i podvědomou otázku, zda chcete dítě s ním, zda teď? Jste na začátku své profesní dráhy. Vaše důvody k dítěti jsou racionální. Dejte si čas :-)..., do ničeho se nenuťte.
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko prosím snažně o radu a asi i o útěchu mého srdíčka. Je mě 36 let a manželovi 38.Jsem spolu dohromady 15 let z toho jsem 6 let za něj vdaná a máme dvouletého syna.Asi tak před půl rokem jsem manželovi nadhodila ,že by jsem si přála ještě jedno miminko. On mě na to řek ať jsem ráda za to jedno co máme. Pokaždé když mu to připomenu,prosím ,škemrám ,žádám vždy si najde výmluvu.Teď poslední byla to ,že už jsem na to stará ,jsem z toho zoufalá.Čím víc ho odmítá tím víc ho chci.Už na něj nechci naléhat mám strach že ho od sebe odradím.Ale já si připadám že z toho zešílím všechny co znám v okolí jsou těhotné už i po druhé.Nebo mě vypráví jak se o to spolu snaží.Bolí mě to ,strašně. Když vidím kočárek tak se rozbrečím. Všem to ze srdce přeji,ale zároveň jim strašně závidím .Sem jak posedlá na nic víc nemyslím už si i představuji jak by to bylo kdybych měla ještě jednoho prďolu.Teď mě moje nejlepší kamarádka zaryla ránu do srdce když mě oznámila že je TĚHOTNÁ.
Hela
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Helo. Nevím, ale možná vaše posedlost druhým miminkem je největší bariéra pro možnost vzájemné domluvy s manželem. Zkuste se od toho odpoutat, žít svůj současný život v pohodě, usmívat se na svět. Až se zklidníte, může být vše jinak. Nyní by bylo dobré dát do kupy váš vztah. Manžel vás možná chce mít víc pro sebe ? :-)
otázky početí, těhotenství
Mam par blizsich kamarádek, z nichz dve deti ani neplanuji a ja se bojim, ze touto zmenou ztratim s nimi blizkost. Dalsi kamaradky sice deti maji, ale v dobe kdy je mozna budu mit ja, budou zase zpatky v praci, nestihla jsem ani jejich "druhou vlnu". Navic jedna, ta nejblizsi, prave casto popisuje, jak se citi odstrcena a sama a ja se tim nechavam ovlivnovat. Bojim se, ze budu sama doma s ditetem a budu netrpelive cekat na partnera az se vrati z prace. Ze na vsechno budu sama, protoze babicky jsou daleko. Ze budu citit, ze si budu muset najit novy kamarádky s detmi, ale celkem nerada se seznamuju s novymi lidmi. Bojim se, ze se s partnerem odcizime, protoze budu treba nestastna a budu na nej neprijemna. Asi jsem hodne sobecka a treba si budete myslet, ze bych snad radeji dite mit nemela. Ale přes to bych asi potrebovala nějak podporit nebo navrhnout, jak jinak se o tom da premyslet. Nemam si o tom poradne s kym popovidat. Predem dekuji 2/2
Saša 32
PhDr. Jitka Douchová
Sašo, nebojte se o sebe. Jste přemýšlivá a citlivá žena, ale možná v sobě máte strachu až příliš. Když se něčeho moc bojíme, většinou si to přivoláváme. Dejte tomu volný průběh, a až si to společně s přítelem naprogramujete, řekněte si dopředu, jak si to představujete. S miminkem budete mobilní, nebojte se toho, můžete fungovat kdekoliv, záleží jen na vás.Samozřejmě, že s příchodem dítěte se mění životní styl, svoboda není až taková, ale na druhou stranu to přináší do života nový rozměr. A do partnerství také. Ale potřebujete to cítit. Takže - nic neuspěchejte :-)



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.