Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

umění projevovat city
Dobrý den,
máme s manželem stejný problém.... Jsme spolu sedm let a za celou tu dobu nedokážeme moc projevovat city slovně (miluji tě, miláčku, lásko, zlato apod.) Na začátku vztahu jsme se ještě překonávali a občas ty slůvka utrousili. Každý z nás dvou si v dětství něčím prošel. Moje rodiče se rozvedli Já putovala jako tenisový míček mezi mamkou a taťkou. Ani jim nedokážu vyjádřit jak se mám ráda. Manžel zas vyrůstal ve šťastné rodině se sestrou, ale tu měli raději a tak ho odstrkovali. Uzavřel se. Když je mírně opilý tak se otevře a říká jak mě miluje, když je střízlivý tak vůbec. Prý to nedokáže. Nemůžu mu nic zazlívat jelikož já to mám také. Vždy když bych mu chtěla říct třeba miluji tě tak ztuhnu a pusa se mnou nemluví. Nedokážu to. Prosím poraďte mi. Máme navštívit psychologa nebo nějakého hypnotizéra? Mnohokrát děkuji za odpověď.
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kristýno, dobrý den. Napadá mne otázka, v čem je to pro vás oba tak důležité, vyslovovat slova, která ani jednomu nejdou z úst, ale oba víte, že se milujete, oba znáte důvody, příčiny toho, proč to nejde. Ale na druhou stranu tomu rozumím, že to pro vás důležité je. Já myslím, že by to bylo více na individuální terapii nejdříve pro každého z vás, a pak už by stačilo u jiného psychologa absolvovat jedno párové sezení. Pro vás je přeci důležité, umět to říct i jiným lidem - rodičům, až budete mít děti, tak vašim dětem. Zkusila bych na to jít opravdu poctivou prací s psychoterapeutem :-)
umění projevovat city
část 2 Když jsem si už začala uvědomovat, že přeci nemůžu být sama a že si někoho zasloužím, tak na mě vybavil, že budeme kamarádi s výhodami. To bylo pro mě absolutně nepřijatelné, proto jsme se zase nevídali. Po cca 2 měsících jsem se mu ozvala, že na něj nemůžu přestat myslet, reakce byla, že on na mě taky myslel. Tak jsme se setkali, došlo na něžnost. Jeho chování mě poté velmi překvapilo, nedokázal se mi podívat do očí, jakkoli se mnou mluvit a poslal mě domů, že napíše – jasně, že nenapsal. Když jsem mu napsala, že už vím, co cítím, že bych chtěla vztah, tak mi napíše, že sorry, že nemá dořešený minulý vztah a že na to nemá myšlenky. Copak se může někdo tak změnit – od situace, kdy píše, že jsem něj důležitá, jediná dobrá poslední věc poslední doby? Opravdu nevím, jak dál – nemůžu na něj přestat myslet, ale už se tím nechci trápit. Vidíte nějaké východisko z této situace? Děkuji
Jovana-část 2
PhDr. Jitka Douchová
Jovano, on vám nabízel původně přátelství s výhodami, ne vztah. Je k vám poctivý, neublížil vám, ani vás nezneužil, anu vám nelhal. Věřím tomu, že na vás myslel, ale asi opravdu nemá vyřešený předchozí vztah, chce být vůči vám fér. Nejspíš jej samotného zaskočila jeho vlastní reakce při vašich společných něžnostech. Neberte to jako negativní zkušenost, která by vás měla do budoucna ovlivnit a upevnit ve vás přesvědčení, že bezpečný je jen život single. On se vůči vám zachoval poctivě a fér. A je ve vašem životě nesmírně důležitý. Odemkl ve vás touhu po citu!
umění projevovat city
Dobrý den, paní doktorko,
nikdy jsem si nemyslela, že se mi toto stane. Je mi 24 let a svůj dosavadní život lze charakterizovat jen jako povinnosti bez jakéhokoliv osobního života. Vždy jsem zastávala názor, že chci být neustále single. Asi před půl rokem jsem potkala jednoho kluka, strašně jsme si rozuměli, chodili ven, povídali si. V té době měl přítelkyni, pořád říkal, že jim to neklape a že se blíží konec. Domluvili jsme se, že budeme jen kamarádi. Po měsíci se však situace změnila a postupně jsme na sebe začali nahlížet jinak. Já jsem se však strašně bála vztahu a čehokoliv jiného, tudíž jsem byla dost nedostupná. Raději jsem se s ním nechtěla vídat. Uvnitř jsem však cítila, že by mezi námi jednou mohlo něco být. Na podzim jsme se vídali cca už jen jednou za měsíc, většina našich schůzek moc nedopadla. část 1
Jovana-část 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Víte, čeho se bojíte v rámci existence citového vztahu, Jovano? Chráníte se od počátku programem povinností v životě. Vytvořila jste si aktivně nějakou clonu proti vztahům, dala jste si předsevzetí, že celý život budete single. Máte v hlavě srovnáno, co se vám stalo v dětství takového, že nevědomě dlouhodobě mobilizujete své pudy sebezáchovy?Jdu číst druhou část vašeho vyprávění.
umění projevovat city
Dobrý den, moje přítelkyně se bojí líbat nebo spíš řiká, že ji to příde odporný, dá se toho nějak zbavit ?? Sama mi řekla že by to zkusila, ale at' se nezlobim když se ji udělá špatně.
Dominik
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Dominiku. Marně jsem hledala, kam bych zařadila vaši otázku, tak vím, že to, co jsem zvolila, nesedí. Máte spoustu možností začít něco pomalinku zkoušet. Líbání je pro ni asi velmi intimní záležitost, ale může to být i o nějaké fobii, kterou získala v minulosti na základě negativních prožitků, kdo ví. Umí vás políbit kdekoliv na těle, na tváři? Nemůžete ji do ničeho tlačit, ale důležité je, že se máte rádi a to samo o sobě vytváří platformu pro chtění něco zkoušet - pro sebe, i pro toho druhého. Takže jděte do toho pomalinku polehoučku a s láskou :-)
umění projevovat city
Dobrý den paní doktorko, je mi 20 let a trpím úzkostnými stavy, často pláču, mám deprese. Přes týden, když jsem ve škole se mi velmi stýská po rodičích, přemýšlím jen, jak se co nejrychleji dostat domů, školu nesnesu. Pro nic se nedokážu nadchnout, nic mě nebaví. Nikam nechodím, pokud nemusím, nemám moc opravdových přátel, jen rodiče a přesto, že je miluji ze všeho nejvíc, tak s nimi neumím příliš komunikovat, stačí mi jejich přítomnost. Nejvíce času trávím se svou starší sestrou, jsme téměř pořád spolu, rodiče nás vnímají snad jako jednu, ale jsme každá úplně jiná a já s ní nedokáži pořádně mluvit, vždy mě něčím rozčílí, jsem na ni jen podrážděná a zlá, říkají, že jí ponižuju.. neumím si pomoci.. jak žít radostněji?
lára
PhDr. Jitka Douchová
láro, dáváte mi pořádně těžkou otázku na krátké zodpovězení, nemyslíte? :-)...Jestli jste si ještě nenašla svého psychoterapeuta, tak rychle šup do toho. Potřebujete hrozně moc aktivní přímý dialog, i když to pro vás bude zpočátku těžké a budete se pohybovat na nejisté neohmatané půdě. Popisujete i rysy sociální fobie, velkého vnitřního uzavření, a přitom touhy po blízkosti. Toužíte po ní, ale nedokážete něco navenek nabídnout těm druhým. Jste tak moc fixovaná na svou rodinu, ale oni to vlastně možná nevědí. láro, začněte se o sebe více starat, aby byl váš život radostnější, podle vás,abyste mohla být šťastná, a ti ve vaší blízkosti to cítili a mohli vám to vracet. Jakmile začne reciprocita, pak se to na sebe bude nabalovat. Určitě máte hodně ráda internet, tak si najděte ve svém okolí specialistu na sociální fobii, úzkostně depresivní stavy, a objednejte se, překonejte ostych. Uvidíte, jak se vám uleví! Držím pěstičky.
umění projevovat city
Dobrý den, mám přítelkyni, jsme spolu 3 roky, poslední rok se u ní v rodině objevují zdravotní problémy, její prarodič dostal rakovinu, byli z toho všichni neštastní. Nyní zemřela sestra od jejího otce (teta přítelkyně) a všichni jsou zdrceni. Bohužel ikdyž to není příjemné mi to říci, tak k nim nemám tak silné citové pouto a proto mě to tolik nezasáhlo jako přítelkyni. Jediné na co jsem se zmohl bylo jí říci, "že je mi to líto a že se to spraví" což byla odemě hloupost, smrt se nedá vyléčit/spravit. Jinak nevím jak vyjádřit lítost a být ji oporou, protože když to řeknu hnusně, tak je mi to trochu jedno, (mám názor, že stejně všichni jednou zemřeme, tak z toho nechci dělat "drama") Nikdy jsem se totiž v mojí rodině s umrtím nesetkal, vůbec nevím jak podpořit moji přítelkyni, ale hlavně jak se chovat až teď přijedu k jejím rodičům, stačí říct "Upřímnou soustrast." či jak se zachovat? Děkuji za vyslechnutí a případnou radu. Milan, 21let.
Milan
PhDr. Jitka Douchová
Milane, zdravím vás. Podle mne potřebuje citovou podporu hlavně vaše přítelkyně. Stačí vaše náruč a pofoukání citové bolesti. S jejími rodiči můžete být věcný sám za sebe a do ničeho se nenuťte.
umění projevovat city
dobry den chtela sem se zeptat ziji s pritelem 10.let cekame 3.dite.jsem jeho prvni holka.vztah byl hezky dokud jsme nezacali bydlet sami.potom sedel cele dny u pc.a ke me byl chladny.skoro vubec me nepohladil,nepolibil,nedal pusu pred spanim,nechytil za ruku atd.mluvili sme o tom snazil se zlepsitale trvalo to kratce tak tyden.i sex ochladl.me to trapilo a zacala sem zarlit i na pc.pak sem si rikala jestli nema jinou holku.ted se misto domluvy hadame,mam ho rada a deti taky,mam ty nejhorsi myslenky a pak zarlim jemu to vadi.rekl my at si najdu i milence,hlavne at ma odemne pokoj.ja milence nechci.je mu 37.kdyz je nastvanej tak me i psychicky urazi,ze jsem krava atd.ja mu odpoustim.nebo semnou tyden nemluvi.me to trapi.pracuje nechlasta ale ani doma nepomaha s nicim.trapim se nevim co mam delat.nechci jen zit pro deti a domacnost,chci trosku lasky a pochopeni.ja se mu venuji,hladim,drbu ho vse co se mu libi,on si to uziva,ale me to neopetuje.dekuji za radu
blanka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, blanko. Přítel to neumí projevovat v takové míře, v jaké byste potřebovala vy. Jste v tomto ohledu každý z jiného těsta. Dokud jste byli zamilovaní a chodili jste spolu na rande, pak mu to šlo. Ale společný život jej přivedl do pocitů běžnodenní reality a tam už dotekovost tolik nepotřebuje. Hádky vám moc nepomohou. Udělejte spíš to, že snížíte svůj tlak na jeho projevy něžnosti, zároveň bych vřele doporučovala spolupráci s manželskou poradnou!
umění projevovat city
Dobrý den paní Jitko,ráda bych znala Váš názor. Je mi 22,mám za sebou již pár vztahů,bohužel to vždy dopadlo rozchodem , kvůli mé "chladnosti" muži se nedokázali smířit s mým nedostakem projevených citů k nim. V sexu bylo vždy vše v naprostém pořádku,jen neumím přijít a jen tak někoho obejmout,říct že ho mám ráda..Muže dobývání baví,ale postupem času to každého přestane bavit a já se tím pak akorát trápím. Hrozně bych se chtěla změnit,ale nejde mi to. Myslíte,že by za mým problémem mohl stát můj vztah k otci,který bohužel nikdy nebyl nijak citově založený?Dá se říct,že mě vychovávala mamka,taťka nikdy neměl vztah k dětem,nikdy jsem si netroufla jít za ním a jen ho tak obejmout v domění že by ho to mohlo obtěžovat..prosím o radu. Před měsícem jsem někoho poznala a už teď slyším sem tam nějaké výčitky, nerada bych,aby to dopadlo stejně.Děkuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lenko.Čím víc to chcete změnit, tím méně vám to půjde... V tomto si člověk neporučí. Musí to k němu najednou vklouznout samo, spontánně. Vaše úvaha o vztahu s otcem mi přijde velmi pravděpodobná, ale já za sebe bych raději viděla podrobnější rozbor toho všeho na základě osobního potkání se. Buď jste člověk, který se k věcem potřebuje propracovat svžm mozkem a rozumovou analýzou, nebo byste potřebovala více pracovat se svými emocemi a tělem. Podle toho pak volte patřičného psychologa. A hodně zvažujte, zda by vaší terapeutem měla být žena ( tam se budete cítit v bezpečí , nebo muž - to bude trochu nejistota, ale i dynamičtější výzva, zároveň poskytnutí zpětné vazby od muže, nějaké zrcadlo pro vás. Držím pěstičky!
umění projevovat city
Paní doktorko, jsem se svým mužem 27 let máme dvě dospělé děti, které bydlí u nás. Dát najevo svoje city mi muž nikdy nedokázal dát. několikrát jsem mu říkala,že mi stačí pohlazení, nebo mazlení.Vždycky mi to bylo líto, tak jsem si poplakala a jelo se dál. Naposledy , když jsem si poplakala ptal se co se stalo, řekla jsem mu ať mě nechá být a bylo strašné zle. Když mu řeknu proč jsem brečela je vzteklý, když mu to neřeknu je to ještě horší.On žádný problém nemá. S dětmi nikdy moc nepomohl, vždycky, když jsem za ním přišla,že potřebuji s dětmi pomoct , že si nimi nevím rady řekl mi, že se ho to netýká ať si to vyřídím sama. Těch problémů je trochu víc,ale zjistila jsem že už některé věci nechci tolerovat. Doufala jsem že až se děti osamostatní, že na sebe budemem mít víc času a všechno se srovná, ale je to čím dál tím horší. Je to normální, že žena kolem 50let chce lásku ,která v průběhu let trochu uvadla, nebo jsem debil jak mě nazval můj muž?
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Doufám, že na vaši otázku na téma normality nemusím odpovídat...Jak byste si odpověděla vy? Nebo spíš, co byste řekla kamarádce, která by vám sdělovala to, co teď pojmenováváte na těchto řádcích?...Vy dva jste jen neuměli řešit své problémy. Stala jste se bezmocnou, protože jste si neuměla říct o to, co vám schází v podobě, které by manžel rozuměl. Je jiný, bere vše asi více funkčně. Jestliže vztah a rodina funguje, není co řešit. ..Ale sama říkáte, že se o vás vždy zajímal. Chtěl znát důvod vašich slz. Jenže pak si s tím neuměl poradit a zahrál to do drsnějšího outu. Asi prostě neumí s city zacházet. Nenaučil se to doma. Ale to neznamená, že není vnitřně křehký. Jen se bojí projevu citů, a pláč je pro něj už vůbec něco hrozného. Třeba to bere jako citové vydírání a proto vás "odklízí" do pro něj patřičných rovin. Vaše potřeby jsou legitimní, to jistě víte sama. Ale jen tak samy od sebe se nenaplní. Zkuste na to jít úplně jinak. Vy už máte nyní sebevědomí někde dole. Takže začněte nejdřív pracovat na sobě a hledejte své vlastní zdroje sebeúcty, bez ohledu na manželův zájem o vás. Je vám TEPRVE 50. To považuji za krásný věk. Máte nyní hodně možností, čemu všemu se můžete začít věnovat, v čem se seberealizovat. Nesmíte být na manželovi závislá. Změňte i něco na svém image. Prostě udělejte maximum pro sebe, aby vám bylo dobře. A až se vám to povede, on si toho určitě všimne. Mohl by začít i žárlit. Nemyslíte? :-) Tak, rychle do toho, nebojte se. Držím palce! :-)
umění projevovat city
Dobrý den, prosím o radu - máme problém v manželství, jsme spolu 7 let , jsme oba mladí, brali jsme se přede dvěma lety, koupili si byt, auto a chtěli spokojeně žít, nicméně brzy po svatbě začaly hádky, muž mi řekl, že bych bez něj byla nula, že si mě nechtěl vzít nechtěl psa nechtěl kupovat byt. nemyslím, že bych ho do něčeho nutila na vše se těšil, nebýval skoro doma, v tašce přinesl dámskou sponku.. nevěra byla asi jasná jelikož mě i poslal sms pro ní. V tento čas sem se zablokovala a intimní život nemáme již více jak půl roku, scény nepomohli a tak jsme situaci začala ignorovat jako bych se zavřela do nějaké krabice, jezdím sama na dovolené, cestuji protože on cestuje nerad, začalo mu to vadit a začal se snažit jenže já už nemůžu, nemůžu mu dát ani pusu, ale zároveň chci zpět náš vztah takový jaký byl. Nechci o něj přijít ale zároveň nejsem schopná udělat nic co by nás mohlo sblížit, nevím proč ale nejde to, mám nějaký blok, nevím co dělat dál.
Gita
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,Gito. Váš problém vnímám jako řešitelný, i když je nyní v podobě silné psychické bariéry. Nedokáži vám pomoci prostřednictvím pár řádek, potřebovala bych s vámi více mluvit, abychom mohly spolu to klubko rozmotávat. Proto si myslím, že byste měla co nejdříve vyhledat psychoterapeuta. Manžel vás jakoby zamotal do pavučin viny, vy jste tomu podlehla. Jaké probíhaly scény, netuším - asi v podobě vašich výčitek, když jste se snažila obhájit a ubránit, ty ale nikdy moc nepomohou.Řešit problémy ve vztahu a komunikaci se musejí po dobrém, ne konfrontačně, a to i přesto, že jste v právu, a ještě navíc bezmocná...
umění projevovat city
Dobry den, mame s partnerem 11 mesicniho chlapecka. Partner je zodpovedny a miluje nas, ale nedava mi lasku nijak najevo, nikdy me nepochvali, nerekne ze mi neco slusi nebo nepochvali jidlo, nerekne ze me miluje atd. Uz jsem mu to rikala, on vi, ze to nedela, ale nic se nelepsi. Ted jsme meli docela krizi, prijde domu z prace a sedi na PC. Co delat? Dekuju
pivonka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, pivonko. Pro mnoho mužů je opravdu těžké, projevovat výrazněji své emoce. Mají je schované vevnitř, a to, že vás mají rádi, projevují nejlépe podle svého pojetí právě tou zodpovědností. Váš partner to prostě asi neumí, nemá smysl, jej do toho "tlačit". Zkuste spíš po jeho příchodu domů navozovat příjemnou atmosféru. Třeba k PC utíká, protože se bojí nějaké konfrontace a výčitek? Nevím, mohu se jen dohadovat...
umění projevovat city
Jo, a ještě sexík funguje krásně,když teda je :-)
pro Kačuli
PhDr. Jitka Douchová
Tak, to už přeposílám bez komentáře... :-)))
umění projevovat city
Kačule,nic si z toho nedělej, nejsi sama.Mám přítele, 1,5roku a to co ty píšeš dobře znám.Za ruku nechytne,prý nejsme děti,kolem ramen nevezme, nepřitulí se,nelíbá.A to mluvím jen o verbálních projevech.Říct "mám tě rád" je pro něj asi stejně těžký jako vylézt Everest.Mám ho moc ráda,je to jinak pohodovej chlap.Jediný, co mne ještě s ním drží je to,že v noci občas pohladí a přitulí se.To mi dává naději,že se jednou z toho všeho vyhrabe a začně věřit.Předpokládám,že vinu na tom má jeho rozvod po 15-ti letech manželství, teď je sám 3roky, z toho 1,5 se mnou.Cítím ale,že pokud nebude změna v dohledné době,v řádu pár měsíců,zvedám krovky sic se utrápím.Mluvit o tom samožřejmě nechce.Takže tobě držm palce.A i ostatním stejně "postiženým".
pro Kačuli
PhDr. Jitka Douchová
Díky za Kačuli, promptně posílám vaše povzbuzení. Jen si tak říkám, že by snad byla možná nějaká "převýchova"?? Každý, kdo má navenek problém s fyzickou blízkostí k tomu, koho má rád, má v sobě někde vevnitř potenciál to překonat. Ale k tomu potřebuje podporu - v podobě větší iniciativy od toho druhého, pokud se to nebude projevovat jako nátlak :-)
umění projevovat city
Dobrý den paní doktorko,už nevím jak dál.Je to skoro rok co mám přítele a to co mě ve vztahu trápí a ubíjí je, že přítel mi neumí dát najevo city.Proto nám to začalo "skřípat" i v sexu.Trvalo měsíc než mě chytil za ruku a 3 měsíce než jsme se spolu poprvé milovali.A to bylo spíš na můj popud.Nyní spolu už několik týdnů int.nežijeme,protože já prostě nemůžu.Pokud se chce milovat umí se přitulit,ale jinak na mě během dne ani nešáhne neobejme nepřitulí se.Pokud by jsme se spolu občas nevyspali tak spolu žijeme jak kamarádi bez nějakého bližšího fyzického kontoktu(líbání,hlazení,mazlení).Je to jinak moc hodný člověk,který mi v domácnosti maximálně pomáhá,ale mě chybí objetí.Stále mi říká jak mě miluje,a přitahuju ho,ale je to stále stejné.Zkoušela jsem s ním o tom mluvit a pak už o tom nemluvila.Nechtěla jsem na něho tlačit,ale nyní už jsem v koncích. Uvažuju,že od něho odejdu,na druhou stranu jsem hodnějšího člověka nepotkala.Jsem v koncích.Mě je 33 jemu 35let.
Kačule
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kačule, dobrý den. Váš přítel bude mít nějaký problém, ale těžko mohu spekulovat o jeho příčinách.Nemá problém jen ve fyzickém kontaktu a tedy zákonitě i v sexu. Má v sobě nějakou velkou bariéru ohledně přiblížení se, která bude mít své kořeny patrně v dětství. Studená matka? Tlačit na něj, to nemá smysl, to je naopak kontraproduktivní. Neustále o tom hovořit - kam by to vedlo? Vnímal by to jako výčitku a kritiku a ještě více by se uzavíral do své ulity. Ze své terapeutické praxe znám více lidí, kteří mají podobné problémy - vyprávějí o tom, že pro ně bylo v dětství těžké zvládnout i mateřské pohlazení, políbení. Ale to je problém, který je zvládnutelný za pomoci psychoterapie. Kačule - je to problém vašeho přítele, je to problém vašeho vztahu. Pokud o něj nechcete přijít, budete muset velmi citlivě a diplomaticky navrhnout vizi jeho spolupráce s psychologem...Hodně štěstí!Zároveň prosím čtenáře poradny, pokud mají nějaké zkušenosti s něčím podobným,sem s nimi.Jakmile by bylo před vaším textem uvedeno "pro Kačuli", posílám to přednostně do světa:-))
umění projevovat city
Dobry den, mam rok a pul pritele, oboum je nam 23 let, jeho prvni delsi vztah, muj treti. Domnivam se, ze vubec nechape me pocity, i kdyz mu vse primo reknu, jak kdyby mu to bylo jedno. Kdyz jsme durazna, nebo hraju na zarlivost a city, tak se vse zmeni, ale jen na chvili. I ke kamaradum je chladny, spis kriticky, nikomu se ani nesveruje. Verim, ze ma rad me i je, ale jako kdyby kolem sebe mel zed, za kterou si nikoho nepousti, jako kdyby ho city a pocity ani prilis nezajimaly. Prvniho trictvrte roku takovy nebyl, na zacatku vztahu me velmi uhanel. Citim nedostatek lasky a pozornosti, on mi tvrdi, ze to neni pravda, ale ja citim opak. Co mam delat?
tana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,tano. Docela výstižně popisujete charakteristické rysy introvertní uzavřenosti. Přítel má své city v sobě hodně uzamčené, neumí je dávat najevo navenek. Nikomu - byl by zranitelný. To je ta jeho zeď. Citů se bojí. Zkuste jej brát takového, jaký je, víc mu dávat, aby se aspoň s vámi mohla někde uvnitř jeho zeď postupně rozplývat. To je jedna možnost. Druhá vypadá jakoby nasnadě - je úplně opačná. Ubrat na intenzitě projevovaného vztahu u něj. Dokud vás totiž uháněl, byl jiný. Když vás získal, již to neumí. Posuďte sama, zda to má být o tom, že by se měl zase začít více snažit, nebo byste měla být tím, kdo mu dává najevo, že projevit lásku není slabost...
umění projevovat city
Dobry den, s pritelem ziji jiz nekolik let.Poridili jsme si planovane miminko.Cele tehotenstvi jsem tak nejak ale prozivala sama.Pritel nejevil velke nadseni, jeho ruku na brisko jsem si musela davat sama.Bylo mi hodne smutno a kdyz jsem uz nemohla dal, rekl mi, at uz nebrecim,z cehoz mi bylo jeste hur.Po porodu se mi nevyhnula laktacni psychoza, bylo to priserne obdobi.Stale jsem nemohla a ani ted nenachazim v priteli otce, jakeho jsem cekala.Myslela jsem,ze bude bezvadny tata.Nechapu,v cem to vezi.Jeho otec pro neho take nebyl dobrym tatou, coz davam do souvislosti az ted, kdyz o tom porad dokola premyslim.Kdyz jsem chtela, aby se mnou sel na tehotensky ultrazvuk, tak rikal, co by tam mezi zenskymi delal.Ven s kocarkem ho nedostanu, nebavi ho to pry samotneho.Kdyz reknu,ze si potrebuji odpocinout, pry si odpocinu,kdyz pujdeme vsichni.Jednou jsme potkali jeho kamarada a ja zjistila, ze ani nevi, ze mame dite.Stydi se za to,ze je tata.Kamaradka mi rekla,ze je sobec.On 27let,ja 22.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. Mám pocit, že váš přítel je muž, který neumí příliš dávat najevo své city. Což neznamená, že v něm nejsou. Jen je pro něj obtížné je otevřít navenek. Zvlášť, pokud vyrůstal v citově chladnější rodině a nenacházel dobrý identifikační vzor - co se rodičovského chování týče - ve svém vlastním otci. Asi má prostě v projevování citů nějaké zábrany. Je hodně mužů, kteří si se svými děti v miminkovském a batolecím období neumí moc poradit, delegují vše na svoji ženu a fungují dobře se svým dítětem až tehdy, kdy pro ně začne být partnerem. Ať již co se týče komunikace, nebo her. Netrapte se tím až tak moc, je to škoda pro všechny 3 z vás. Zkuste být v povídání si na toto téma s ním spíše stručnější a věcnější, aby byl ochoten vám naslouchat a přijmout to, že by měl něco změnit, že máte oba právo na své pocity a pak můžete po jejich vyslovení dojít k nějakému kompromisu. A říkejte i to, co od přítele potřebujete, docela jasně a zřetelně, bez větších výčitek a emocí. Místo věty např.:"Prosím tě, byl bys tak moc hodný a konečně taky jednou vyjel s malým ven na procházku? Kolikrát tě o to prosím,vždyť já už vůbec nemůžu. Co ty, ty si žiješ, ty si chodíš do práce a máš klid.........." s patřičně vyčítavou a plačtivou formou, by bylo dobré příteli říct: "Prosím tě, abys vzal malého ven. Aspoň na hodinku. Díky moc" a to s milým úsměvem. Nevím, jak to děláte vy, ale leckdy je opravdu věcnoast a zřetelnost našeho požadavku to nejlepší, co můžeme pro dobrý pocit ve vztahu a zdravou komunikaci udělat:-))
umění projevovat city
Dobrý den, ráda bych se zeptala - myslíte si, že člověk, který je od přírody velmi emotivní a touží po citech plných vášně, je impulsivní a snadno se zamiluje, že by se měl smířit s tím, že vztahy nejsou jako z červené knihovny a měl by se snažit vážit si více obyčejných věcí a vztahu, který si dokáže rozumově zdůvodnit? Nedokáži se nyní rozhodnout, jestli zůstat ve vztahu který trvá 4 roky, ve kterém mi rozumově nic nechybí. Jen vášeň a přitažlivost. Ale na druhou stranu si říkám, že v žádném vztahu nevydrží přitažlivost a vášeň donekonečna a proto mám strach, abych celý život nestrávila hledáním něčeho co možná ani neexistuje. Možná je můj dotaz ne zcela srozumitelný, ale i tak budu ráda za Váš názor.
Veroonika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Verooniko, hezký den:-)Váš dotaz je naprosto srozumitelný, to se nebojte:-))Jen odpověď na něj není tak jednoznačná. Mám pocit, že sama nyní, alespoň to tak vypadá podle vaší formulace ("vztahy nejsou jako z červené knihovny"),citovost trochu znevažujete, devalvujete a snažítese více o rozumový postoj. Tím se vlastně snažíte získat nějaký odstup v zájmu důležitého rozhodování ve vašem životě.Ale - nic není tak černobílé - buď rozum, nebo city. Myslím, že potřebujeme každý z nás harmonii namíchanou z obojího, jen v různém poměru rozumu a citu, podle toho, jak jsme osobnostně konstituovaní. Vztah založený čistě jen na přátelství a porozumění, kde ani na začátku moc žádná vášeň a touha nebyla, nemá u citově založeného, spontánního a bouřlivě reagujícího člověka moc velkou šanci na úspěch v dlouhodobém časovém měřítku. Člověk, s nímž chcete být tak, abyste se mohla cítit šťastná, pro vás musí něco vyzařovat. Pocit sexuální přitažlivosti je nesmírně podstatným prvkem pro dobré partnerství. Váš hodnotový systém, co se týče partnerských priorit, se bude proměňovat v čase, ruku v ruce s životními etapami, vaším zráním.Někdy je důležité to, jindy něco jiného. Ale touha by probleskovat měla:-)
umění projevovat city
Dobrý den, zajímalo by mě, jaký vliv má v dospělosti na muže fakt, že vyrůstá bez matky. Mého kamaráda opustila v 7 letech matka, která odešla za jiným mužem a výchovu přenechala svému manželovi. Kamarád si nyní v dospělosti, nedokáže udržet vztah a i když tu ženu opravdu miluje nechová se k ní po nějakém čase moc pěkně. Výjimkou nejsou ani nevěry... Děkuji za odpověď a přeji hezký srpen. Karolína.
Karolína
PhDr. Jitka Douchová
Milá Karolíno. Z formulace vašeho dotazu vyplývá vaše empatie, přemýšlivost o vztazích, pečovatelské tendence v rámci vztahu, a nejistota...Cítíte to dobře - vztah matky a syna v dětsví je platformou pro možnost harmonického rozvoje osobnosti a schopnost fungovat jako rovnocenný partner ve vztahu. Muž, který byl opuštěn matkou, to vnímá jako zradu, nejistotu, ztrátu bezpečí a důvěry v možnost stabilního vztahu s ženou. Proto "těká".Bojí se opuštění a zrady, má pevně vybudované podvědomé obranné mechanismy, které mu mají pomoci k fiktivní nezranitelnosti. Ale zranitelný a křehký ve skutečnosti samozřejmě je. Jen se to bojí přiznat sám sobě a dát to najevo i ženě, kterou miluje . Uniká z lásky, protože se té pevné vazby bojí. Bojí se dalšího možného ublížení. Stačí takhle má odpověď?:-)...
umění projevovat city
Dobrý den, jsme s partnerem asi 4 měsíce a jsme šťastni, rozumíme si, máme společné zájmy, v sexu nám to také klape. Přesto se cítím citově nenaplněná, partner mě neoslovuje něžnými přezdívkami, neříká mi, že mě miluje, že mě má rád- spíše se ke mě chová jako ke kamarádce.I doteky, objetí, hlazení nejsou z jeho strany nijak obvyklé- iniciuji je já a někdy mi přijde, jako by ho to obtěžovalo. Mám se mu s tím svěřit, že mi to vadí a chybí? Děkuji za odpověď
Lenka K
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko K. Váš přítel to asi neumí, není na to zvyklý z předchozího života, možná má pocit, že něco takového nepatří k mužskému repertoáru (?) chování a projevů. Jste spolu 4 měsíce, zkuste tomu dát více času. Důležité je, že víte, že je s vámi šťastný a že vás miluje. Projevy lásky na straně muže bývají docela často střídmé, muži projevují lásku jinak, než přemírou něžností v oslovování a v dotecích - mimo milování. Můžete jej to ale naučit, až překoná současné rozpaky z toho, že jsou na něm takové projevy vyžadovány. Pokud s ním o tom budete mluvit, bude to jen dobře, ale záleží hodně na tom, jaké bude vyznění vašich sdělení. Nemělo by to být v podobě výčitek. Spíš si ve zvlášť hezkých společných vzájemných chvilkách můžete povídat o tom, jak to v sobě každý máte, jaké máte potřeby, co vám dělá zvlášť velkou radost:-)...
umění projevovat city
Dobrý den, zajímal by mě Váš názor. Již tři roky mám spokojený a pohodový vztah, z toho 1 rok spolu žijeme. Nemám si vlastně na co stěžovat :-) Ale přesto mě trápí jedna věc-přítel buď neumí nebo nechce (což mi zase po tak dlouhé době připadá absurdní) vyjadřovat city, ty pozitivní k mé osobě, myslím tím teď verbálně, prý to neumí...Když je jinak milý a pozorný, tak mě to vůbec netrápí,ale občas prostě ve mě zahlodá červíček pochyb, jestli třeba cítí to co já, když to neumí vyjádřit. Myslíte, že i takový na venek neempatyčtí lidé jsou a jsou schopni milovat vnitřně a nedají to verbálně najevo? Díky za Váš názor.
jana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, jano.Ano, jsou, můžete si být jista:-) Říkáte, že přítel neumí vyjadřovat pozitivní city k vám. znamená to, že negativní ano? Některým lidem se milostný vztah vyjadřuje slovy hodně těžko - složitější to bývá rozhodně pro muže, i když nechci generalizovat. Ale umění vyjadřovat verbálně své city přísluší rozhodně více ženám- jakékoliv city, nejen ty, které se vztahují k lásce. Hodně mužů upřednostňuje nad slovy skutky:-)...
umění projevovat city
Dobry den,jsem s manzelem 3 roky,rok od svatby.Mame neustale problemy v komunikaci.Mam velky problem s projevem svych citu k nemu od zacatku vztahu.On je zase tip recnicky,ktery vsechno okomentuje a nedela mu problem mluvit o svych citech.Porad mu vadi ze se treba k nemu nepritulim,nebo ho nepohladim,ale on mi to porad pripomina a ja jsem potom zarita a hnusi se mi to.Kdyz rekne pomazli me,lehni si ke me,proc me nepohladis ted bys ses mela otocit a obejmout me,Pripadam si jak nejakej pejsek.Takze samo sebou to neudelam uzavru se do sebe a nemluvim.Strasne me to mrzi,vedel jaka jsem ale presto me porad lame.Kdyz se ho zeptatm jestli by chtel abych po nem lezla a porad byla prisata tak rekne ze ne.Takze vubec mu nerozumim a hadame se.V sexu me vycita ze nikdy neprijdu sama,pritom se snazim obcas udelat nejake to prekvapko,sice je toho pomalu jako kapka v mori,ale snazim se.Proste jsem v rozpacich kdyz me vyznava lasku ,kdyz me pochvali ze mi to slusi.Uvnitr jsem ale citlivka.Poradte :o(
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie:-)Váš problém nebude primárně v umění otevřené komunikace, jak na začátku vašeho dotazu avízujete. Vy máte sama za sebe problém v možnosti otevřené spontaneity, kterou vám manžel díky jeho tlaku blokuje.Je to jako v sexu - vždy se musí podřídit ten, kdo chce víc, tomu, kdo má nižší potřebu, nižší míru sexuálního apetitu. Manžel vás nutí k citovým projevům, které vám samotné nejsou vlastní, a tím ve vás vytváří bariéru projevit aspoň to, co dokážete, ale sama od sebe.Je zbytečné se kvůli tomu hádat, lepší je, si to vše objasnit. Řekněte mu to.Další věc je, kde vězí pravé příčiny toho, že je pro vás problém přijmout i jeho kompliment za to, že vám to sluší. O tom, že jste "citlivka" vůbec nepochybuji, pravděpodobně budete mít problémy s přijetím citových projevů od toho druhého už z dětství? Myslím, že by bylo užitečné řešit to vše s psychologem, a je jen otázka, zda by to měla být individuální terapie pro vás, nebo párová terapie pro vás oba. Zvažte to a podle toho se zařiďte:-)
umění projevovat city
Milá paní doktorko,se zájmem čtu vaše odpovědi.Hodně se zde objevuje termín"citové odpoutání".Bylo by možné to to trochu hlouběji vysvětlit?Rozumím tomu,pokud je člověk citově angažovaný je snadno manipulovatelný,ale jak to udělat,aby to mělo nějaký smysl?Já za sebe,pokud se citově odpoutám,tak potom pro mne ten vztah nemá cenu,potřebuji cítit,že o toho druhého stojím,že ho mám ráda,záleží mi na něm, a toto všechno citovým odpoutáním ztratím.Tím nemyslím,že tomu druhému visím na krku a nemám svůj život a svoje zájmy...Nebo je to jinak?Lze milovat člověka,ke kterému nebudu citově připoutaná?Moc děkuji za váš čas,který věnujete této poradně a všechny vaše ödpovědi.
Zvědavá
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, milá "Zvědavá" :-)Možná je to do určité míry hra se slovy, která si každý z nás může vysvětlovat jinak. Jako stěžejní označujete slovo "pouto". Víte, já se úplně nedokážu vyjádřit k vaší otázce, protože vše je nutno brát v konkrétním kontextu. Samozřejmě souhlasím s tím, že láska je o citovém poutu dvou lidí. Jinak to není láska. Ale to, co zmiňujete, je spíše o citové závislosti, a ta mi přijde ve vztahu nebezpečná tím, že ten závislejší je zranitelnější, více manipulovatelný. Lásku vnímám jako rovnocenný vztah dvou lidí, kteří se potřebují, milují, ale není to v jejich životě to jediné, co jim dává smysl. Ale vy píšete, že tak to v životě máte. Pak se asi nemusí jednat o polemiku :-) O určité míře citového odpoutání asi píšu i tehdy, když se někdo trápí krizí vztahu, rozchodem. Pak je to moc důležité pro to, aby se člověk neutrápil, ale zároveň ani nerezignoval...:-)))
umění projevovat city
Dobrý den, chtěl bych se zeptat. Žiji s přítelem - je introvert, málo se usmívá, a snad nic na sobě nedá znát mimo vzteku a nelibosti, to umí výborně. Já jsem extrovert, neustále usměv na tváři, samo mám taky své dny, ale jinak vpohodě clověk. A co mě štve je, že neumí vyjádřit štestí. A důvod číslo 2 je dost sexuálně náruživý, já teda tak ne a k tomu beru prášky, co mě mají jako vedlejší účinek snížení sex. apetitu :-( Beru na to zase jiné prášky na povzbuzení, ale zatím to nezabírá. Dokážeme se kvůli tomu dost pohádat. Co mě, prosím, poradíte? Děkuji.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tomáši. Problémy jsou tedy dva, oba docela podstatné, ale je možné, že je v tom jeden společný jmenovatel. Váš přítel umí nejvíce komunikovat přes sex, tam možná umí vyjádřit i ty city, které mu slovy dát najevo nejdou - pocit štěstí, radosti. Pakliže vy máte aktuálně problémy s mírou sexuální apetence díky lékům, snižuje se tak možnost vaší emocionální komunikace na minimum, váš vztah se nemá čím podporovat a prohlubovat. Vypadá to docela zacykleně, ale nemusí to být, pokud spolu umíte beze slov prožívat silné citové prožitky i jiného druhu - jakékoli sdílení toho, co vás oba přitahuje. Jinak bych musela vědět víc, abych mohla být konkrétnější. Jestli je ve vašem vztahu respekt a láska, dočasný sexuální deficit byste měli zvládnout:-)
umění projevovat city
Je mi 59 ket, jsem 40 let vdaná.Jdu za 14 dní na operaci roztržené sítnice oka v nejostřejším místě vídění, kromě toho mi zjistili glaukom. Takřka ze dne na den jsem ztratila možnost čtení -jen pomocí lupy, sledování televize. Operace můj stav nanejvýš zafixuje, v budoucnu mi hrozí slepota. (Druhé oko mám tupozraké) Je mi hrozně. Manžel, syn i dcera to vzali na vědomí způsobem jako kdybych jim řekla, že mám rýmu.Potřebovala bych, aby se mnou o tom někdo mluvil, mám strach z operace i z budoucnosti. Ale všichni mně v tom nechávají samotnou. Snažím se to nést statečně, ale když jsem se přece jen rozbrečela a snažila jsem se manželovi vysvětlit jak mi je, dostalo se mi odpověsi, že neví co by si měl se mnou o tom povídat, že jsem hysterka a dělám zbytečné scény. Uzavřela jsem se do sebe, takřka nekomunikujeme. Přitom by stačilo, kdyby mně někdo řekl něco na povzbuzení, objal mně nebo já nevím co. Místo toho je okolo mně podivné cituprázdno. Je v mé moci to změnit, jak se s tím vyrovnat?
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marie. Doufám, že operace proběhla s větším úspěchem, než jak jste předpokládala, a že jste prožila klidné vánoční svátky. Víte, těžko mohu na dálku, podle vašeho popisu odhadnout, co vše stojí za tím, že vám rodina nerozumí, nedokáže pochopit a přijmout vaše pocity, obavy, úzkosti. Nevím, jak to u vás doma máte zavedené při hovorech na téma zdraví, strachu o ně. Je možné( ale berte to jako moji hypotézu, střelenou hodně od boku ), že mají větší strach z výsledku, než vy sama, a proto se tváří, jakoby nic ( jako byste měla rýmu, jak říkáte ). Možná si prostě s tou informací nevědí rady, neví, jak ji mají zpracovat oni, jak se mají chovat k vám, tak dělají mrtvého brouka a u každého z nich běží v hlavě něco jiného. Nevím. K vašemu manželovi - muži to mají tak, že pokud slyší problém, potřebují jej vyřešit. Nevědí si tolik rady s emocemi, nechápou často, že od ženy je očekáváno jen vyslechnutí a podpora. Váš zdravotní problém manžel vyřešit neumí, takže neví, jak se k tomu postavit. Vaše emoce mu mohou v jeho bezmoci být na obtíž, takže reaguje tak, jak umí, což je v dané situaci opravdu špatně. Zkuste o všem, co prožíváte, mluvit civilněji, tak, aby se ostatní nezalekli. Jestli to jde. Držím moc palce:-)
umění projevovat city
Dobry den, pani doktorko. Jsme spolu s pritelem skoro 3,5 roku, jemu je 29, me 23. Muj problem je, ze pritel nevyhledava zadny fyzicky kontakt (nesexualniho charakteru) se mnou. Nema potrebu me objimat, nema potrebu se se mnou libat, nema potrebu se me dotykat..Prestoze jsem mu jiz mnohokrat vysvetlila, ze je to pro me opravdu dulezite, a i pres jeho prisliby, ze se bude snazit, nikdy se nepokusil udelat neco jinak. Je velmi neemotivni,chladny, racionalni, myslim si,ze i trochu sobecky.. kdyz kvuli necemu brecim (nekdy trpim depresemi) obvykle se nastve a je hruby..prestoze tvrdi, ze me miluje, casto mu to nedokazu uverit.. Myslim si, ze si na me a nas spolecny zivot navyknul a ze me ma proste jenom hodne rad. Vim ze je to iluzorni a naivni ale stale snim o tom, ze zaziju opravdovou, vzajemnou lasku..stale doufam, ze je skutecna a ne jenom prostredkem k vytvoreni filmove atmosfery.. Pani doktorko, existuje? Nebo jsem moc narocna?
Dagmar
PhDr. Jitka Douchová
Milá Dagmar. Potřebu fyzického kontaktu není třeba vysvětlovat slovy,a na druhou stranu není možné fyzický kontakt slibovat na povel. Netuším, v čem má váš přítel problém. Bude pramenit patrně někde v dětství - možná žil v citově chladnější rodině, neměl vřelou matku, kontaktní, která dávala pohlazení a objetí, nebo to může spočívat v něčem jiném, příčin může být hodně. Mám dojem, že on má strach z emocí, ohrožují něco v něm, proto je odmítá. Dagmar, láska i v té podobě, po níž toužíte, existuje, nejste náročná, není to nereálný sen. S přítelem jste od svých 19,5. Možná už si přestáváte věřit jako žena, která má právo na doteky. Co s tím uděláte, je na vás...
umění projevovat city
Moc ho miluji, a v srdci porad doufam ze se to zmeni, ze tim ze mu ukazu ze je pro me nejdulezitejsi clovek na svete a dam mu to co nikdy nepoznal {funkcni, harmonickou rodinu a lasku} tak "roztaje". Muj rozum mi ale rika ze je to naivni, ze marnim svuj cas a energii s nekym kdo vlastne nema potrebu blizkosti,kdo nevi co to je byt milovan a proto to nedokaze oplacet. Mnohokrat jsme se s manzelem o tom bavili a on me ujistuje ze me opravdu miluje, ze potrebuje jenom cas, ze to je vsechno z toho jak vyrustal. Ale cas utika, ja touzim po detech, ale neumim si predstavit ze by byl i knim tak studeny jako ke mne, ze by se s nema nerad mazlil, ze by se k tomu musel "nutit". Myslite pani doktorko ze mam nadeji?, ze se neco zmeni? Mam vydrzet? Dekuji za Vas nazor Jana
pokracovani Jana
PhDr. Jitka Douchová
Podle mě naději máte, Jano. Je to v něm, ale zatím to je schopen uznat jen slovy a rozumem. Ale to musíte nejvíc cítit vy sama (?).
umění projevovat city
Dobry den pani doktorko. Rada bych Vas poprosila o vas nazor.Jsme spolu s manzelem pres dva roky. Me je 28, manzelovi 26. Ja pochazim z funkcni, velice milujici rodiny, mela jsem krasne detstvi, nas tata by pro rodinu dychal. Muj manzel vyrustal v uplnem opaku, jeho vlastni otec zemrel kdyz mu bylo osm let, matka stridala partnery, nevlastni otec ho tyral. Nakonec v patnacti skoncil na ulici,zacal kourit travu, krast.., v te dobe mel hodne problemu, nakonec se z toho ale dostal, postavil se na vlastni nohy. Moc ho obdivuji za to, ze pres to vsechno co prozil, se dokazal vzpamatovat, nasel si praci, zacal zit novy zivot se mnou. Jedno me ale trapi,dokaze byt strasne necitlivy,"studeny", pro me je telesna a hlavne dusevni blizkost strasne dulezita, on ji nepotrebuje.Samozrejme ma rad sex, ale nema rad mazleni. Kolikrat me odstrci nebo odsekne aniz by mu doslo jak mi tim ublizuje. Kdyz se pak o tom bavime, tak mu to dojde, ale Ja vim ze on to tak neciti.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Než si přečtu vaše pokračování, zkusím pár prvních poznámek, pocitů, fantazijních spekulací. Říkám si, že manžel se musel naučit své city podvědomě krotit, protože kdyby je dal najevo, bylo by to pro něj nebezpečné. To není tak, že tělesnou a duševní blízkost nepotřebuje, jak píšete. On ji potřebuje, ale neumí to možná ani sám u sebe rozpoznat. Neměl se to kde a u koho naučit, nemá to odkoukané...
umění projevovat city
cast treti-posledni ja vim, ze ho nezmenim, mam ale uz tak opravdu nizke sebevedomi a potrebuju citit a duverovat tomu, ze me ma pritel opravdu rad..citim ze kdybysme se rozesli, dostala bych se do cyklu, z ktereho se lze vymanit jen velmi tezko.. Nechci to strasne snazeni jen tak pohrbit, chci bojovat.. Navic si nedokazu predstavit, ze to, co citim k nemu, bych mohla citit k nekomu jinemu. Moc ocenim vas pohled na vec..
Štěpánka
PhDr. Jitka Douchová
Bojujte, ale ne jako naštvaná a zoufalá "Amazonka". Cítíte nesymetrii v projevech lásky. Berte to tak,že je fakt introvert, fakt vyrostl v jiné rodině, než vy, neumí to, co má v sobě, otevřít a sdělit nahlas. Ale určitě se pomalu učí.Dejte mu prostor, protože ho milujete. Tak ho milujte takového, jaký je.A - Štěpánko - důvěřujte víc sama sobě:-)
umění projevovat city
cast druha ja si jasne uvedomuju svuj podil, nicmene marne se mu snazim vysvetlit ze hlavni, mozna i jedinou pricinou meho nerpijemneho chovani je jeho tvrdost, hrdost a chadnost..nikdy mi nedal prilezitost se o tom v klidu pobavit, ma slova si interpretuje jako pokus za kazdou cenu prosadit svou a myslim, ze se vzdy zablokuje uplne na zacatku jakehokoliv pokusu..je take dost introvertni a toho vnitrniho se mnou moc nesdili..ja jeho slovy naopak sdilim presprilis.. dostali jsme se do bodu, ze ani jeden z nas uz nemuzeme dal.. naopak ani jeden z nas nechce udelat ten posledni krok na nasi spolecne ceste..prestoze spolu nedokazeme byt, nedokazeme byt ani jeden bez druheho..
Štěpánka
PhDr. Jitka Douchová
Aha, takže ono je to vše již závažnější, než jsem si původně myslela. Ale jste spolu, a jste spolu 3 roky, to přeci o lecčems vypovídá. Nedokážete si představit, že byste byli bez sebe - neboli, cítíte, že k sobě patříte. Štěpánko, když jsou spolu dva lidé tak dlouho, jako vy dva, umějí číst v neverbální komunikaci, umějí číst mezi řádky. I vy to velice dobře umíte, ale už vám došla trpělivost. Hledáte více analýzu příčin, protože nutně potřebujete změnu, než aby se vám dále chtělo "číst mezi řádky". Vycházejte z toho, co říkáte - zablokuje se vždy okamžitě na začátku. To znamená, že je chyba v iniciaci vašeho rozhovoru, který již začínáte naštvaně (asi) a v konfrontačním tónu On vás okamžitě přestává poslouchat, vypíná v ten moment, kdy se vám něco nelíbí...
umění projevovat city
prvni cast Dobry den. S pritelem jsme spolu jiz pres tri roky, je to muj prvni vztah, mne je 23, priteli 29. Muj hlavni problem je, ze pritel nedava najevo naprosto zadne emoce. Je to jeho vlastnost, jejiz puvod se da, dle meho pozorovani, dobre vysvetlit jeho vztahem s rodici a vubec celkovou atmosferou, ktera v rodine panuje. Naopak ja pochazim z opravdu emotivni rodiny a na projevovani emoci jsem velmi navykla..Poslednich nekolik mesicu jeho chladnost uz proste nedokazu dal snaset a nijak nedokazu zabranit relativne hysterickym vybuchum..snazim se mluvit o tom, co me opravdu moc trapi..pritel vsak neslysi.., nevidi potrebu mluvit o problemech ktere suzuji nas vztah, ma pocit ze ho vecne kritizuju a ze je vsechno moje vina, ze potrebuju jit za psychologem.. ja si jasne uvedomuju svuj podil, nicmene marne se mu snazim vysvetlit ze hlavni, mozna i jedinou pricinou meho nerpijemneho chovani je jeho tvrdost, hrdost a chadnost..
Štěpánka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Štěpánko, přečtu si vše samozřejmě do konce, a pak budu moci reagovat uceleněji. Ale zatím mé první pocity z vašeho psaní - jste velmi vnímavá, empatická a citlivá bytost, a máte -co se emocí a jejich projevů týče - dost odlišné potřeby a nároky od partnera. Možná bude problém v komunikaci a její formě na toto téma. Nemělo by to být v žádném případě formou výtky či kritiky, natož scéna - tím přítele rozhodně k větším projevům citu motivovat nebudete, spíše naopak. Chtělo by to citlivější rozhovor v dobré kontextuální situaci, v nadlehčeném tónu, aby se hned nenaštval a nezavřel... Jdu na 2. část:-)
umění projevovat city
Dobrý den.S přítelkyní jsme téměř před výročím 1ročního vztahu.Máme několik problémů.První se táhne od počátku našeho vztahu.Má přítelkyně byla donucená k pohlavnímu styku ve svých 13ti letech proto byl začátek našeho sexuálního soužití velice problematický.To vše jsme nakonec vyřešili za pomoci rozhovorů,pomalého postupu v intimitě.Bohužel od té doby trvá stav kdy vždy musím předehru i milování startovat já.Není to tím že by měla odpor ale prostě nedokáže sama začít aniž by chtěla..Mnohokrát jsme se o tom bavili-přesto to nemohu překonat.Na tento problém navazuje druhý a to ještě horší..Neumí dávat najevo pocity.Já jsem vyrůstal v rodině kde se hodně dbalo na sdělování citů a ubezpečování o důležitosti.Přítelkyně tohle bohužel doma nemá a její rodiče jsou k ní velice chladní.Tyto problémy se poslední dobou znásobují stereotypem a jejími problémy ve škole kde patří mezi nevýrazné osobnosti na což není zvyklá.Mohla byste poradit jak z toho ven?Já jsem typický melancholik ona flegmatik.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tomáši.Vaše přítelkyně s sebou táhne trauma z nejkřehčího období jejího života, které asi nemá úplně zpracované tak, jak by měla a potřebovala mít. Zároveň vyrostla v rodině, kde chyběly city. Respektive umění je dát najevo.Musí mít v sobě spoustu bloků, které jí brání v možnosti, pustit sama sobě ven to, co podvědomě potřebuje, po čem touží. Vyrostla v něčem,co vytvořilo brzdu, potřebuje individuální psychoterapii. Vy byste měl být asi tím, kdo jako pro ni blízký, respektive ten nejbližší, člověk, ji přesvědčí, aby s ní začala. Vy to sami asi nezvládnete, protože vy jste nezávislý člověk. Jste tím, kdo kromě lásky, má i své zájmy v rámci vztahu. Nemůžete být současně terapeutem i partnerem, to jsou neslučitelné role...
umění projevovat city
Vážený pane, vaše uvažování mi přijde naprosto neuvěřitelné. Sama jsem byla docela dlouho bez sex.zkušenosti, nejen proto, že jsem nebyla schopna navázat vztah, ale i proto, že mi v tom bránily silné morální konvence. K tomu, co děláte nyní vy, bych se ale neuchýlila nikdy. Uvědomte si, že tím jak jednáte se ženami ubližujete nejvíc sám sobě. Jdete tzv. z extrému do extrému. Svou sex.abstinenci si nyní kompenzujete, a jakoby vracíte ženám to, že vás dlouho nechtěli. Máte úplně přeházené hodnoty ve vztazích. Uvědomte si, že hodnotou je najít partnerku, s níž si budete rozumět a udržet s ní vztah, který vám vyhovuje a nikoliv užít si s nekonečným množstvím žen. Mohl jste narazit na psychologa, se kterým jste si nesedl, skuste to ještě jednou s někým jiným. Očividně potřebujete dodat sebedůvěru a ujasnit si hodnoty. Dejte si šanci, ať nemusíte žít ode zdi ke zdi. Zdraví Jitka
Pro muže s problémem navázat vztah
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jitko, jsem ráda, že se objevil diskusní příspěvek od někoho na velmi kontroverzní postoje anonymního čtenáře, hledajícího panny. Váš postoj je laskavě pečující.Souhlasím , váš pohled je velmi bystrý, je vidět, že za ním stojí vlastní složitá zkušenost. Klíčovými momenty v jeho problému jsou potřeba trestat a nízké sebevědomí.
umění projevovat city
Dobrý den, je běžné když v dlouhodobém vztahu nebo manželství vymizí všechny důvěrnější projevy - tím nemám na mysli sex, ale třeba jen pusa na dobrou noc,pohlazení atd. Děkuji za odpověď. Katka
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katko. Každý si vytváříme své normy, hledání toho, co je běžné, a co je mimo. Vy se ptáte na něco, co je mimo vaše chtění, toužíte po citové důvěrnosti, něze, lásce projevované i jinak, než jen v sexu, protože vám to schází. Nemůžu odpovědět ano nebo ne, je to běžné, nebo není. Je to individuální věc. Pokud se trápíte tím, že to u vás vyhaslo, zkuste udělat něco, čím to obnovíte. Buďte vy tou více akční, ale skrytě - měl by to obnovit spíše váš partner...
umění projevovat city
Dobrý den pani doktorko,mám přítele,kterého mám velmi ráda.Nejsme z jednoho města,tak se vídáme jak se dá.Ale problém je v tom,že přítel nedokáže vyjádřit,co cítí.Já jsem hodně otevřená povaha,a pokud mi je hezky,tak to říkám,nebo dáván najevo.Takže to u nás vypadá,že já do každé sms připisuju,jak se mi stýská,jak se těším...atd ale nedočkám se opačné reakce.Pomalu si na to zvykám,ale kolikrát je mi to hrozně líto.Vím,že se člověk nezmění a ani ho měnit nechci,ale to občasné "těším se na tebe,chybíš mi" by mi udělalo ohromnou radost...Nemluvili jsme o tom, nebo myslíte,že by jsme měli???Děkuji za Vaší radu a přeji hodně štěstí do roku 2007
Lucie Zitt.
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lucie, myslím, že byste o tom mluvit mohli. Je to něco, co vás trápí, co vám schází. Ale mohla byste to vybalancovat tak, že o tom budete mluvit v obecnější rovině, než tak, aby to on vzal jako výtku. Můžete mluvit někdy o tom, co je vám příjemné a milé v partnerské komunikaci, co vás potěší, aniž byste jej přímo vybízela k tomu, co má dělat.Pokud se to nepovede touto nepřímou formou, pak to můžete nadlehčeně příjemnou formou vznést jako prosbu:-) Hodně štěstí. A nebojte, muži takto psát často neumějí, aniž by to znamenalo, že vás nemá rád...Asi je introvert, neumí vyjadřovat city tak, jako vy, ale určitě vám to umí dát najevo jinak.
umění projevovat city
Dobrý den paní doktorko, můj problém se netýká vztahu, ale mne samotné. Mám problém s tím, že neumím verbálně vyjadřovat moje vnitřní prožívání jakékoli situace. Dělá mi problém mluvit o tom co cítím, co prožívám a bohužel to neumím říci ani té nejbližší osobě. Z toho pak kolikrát plynou různá nedorozumění a nepochopení z druhé strany. Místo toho, abych řekla co cítím, jak co uvnitř prožívám jenom mlčím, pro sebe si nadávám a přemlouvám se, ať začnu mluvit, ale nejde to. Mám hrůzu i z toho, že bych slyšela sama sebe. Lepší je, když to všechno můžu napsat, ale to není ono a hlavně je to v některých situacích dost nepraktické. :-)) Můžete mi, prosím, poradit, jak bych se toho mohla zbavit.? Děkuji Vám za odpověď Š.
Šarlota
PhDr. Jitka Douchová
Milá Šarloto. Rozumíte tomu, co vás blokuje ve vyjádření vašich niterných pocitů? Máte to tak se sebou odjakživa, nebo až po nějakých negativních zkušenostech s tím, že to bylo proti vám zneužito, že jste se stala snadněji zranitelnou? Mám pocit, že jste člověk, který si velmi silně chrání své vnitřní já, a někdy to může být na váš úkor. Ale potřebujete být silná před světem. Jen si nejsem jistá, jestli je to vždy síla. Jste introvert, máte své obranné mechanismy, které fungují podvědomě. Víc toho z vašeho dotazu nevyčtu, myslím si, že by to chtělo osobní rozhovor s psychologem určitě ne jen jeden, abyste nalezli spolu jak příčiny, tak cestu, jak z toho ven:-)
umění projevovat city
Paní doktorko,po dost bolestivém rozvodu jsem ve svém už ne zrovna nejmladším věku zjistila, jak těžké je někoho k sobě najít, abych žila dál plnohodnotný život.Teď někoho mám, má mě rád, vše by klapalo, ale vadí mi, že přítel neumí dávat najevo své city. Já cítím jak trpím nedostatkem lásky,citu a projevů spříznění duší.Takže jsem to já, kdo více dává a zdá se, že méně bere. Trápí mě to a já nevím jak dál. Chtěla bych to přítele naučit říkat to co cítí, ale jelikož nejsme už mladí, tak si myslím, že prostě "starého psa novým kouskům už nenaučím".Poraďte jak na něj.Potřebuji aby mi dával najevo svou lásku o které vím, že je.Děkuji a přeji hezký den.
Dáša
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,Dášo. Nevím, myslím si, že důležité je, že víte, že vás přítel miluje. Povedlo se vám nalézt vzájemný plnohodnotný vztah. Už to samo o sobě je přeci vždy tak trochu zázrak - kolika lidem se to vůbec nepovede.Vždy je to náhoda a štěstí. Jestli to přítel neumí dát najevo podle vašich představ, pak to můžete být vy, která jej začne "vychovávat".Tzn., ukazovat mu svůj cit, mluvit o něm. Tak, aby jej to nezaskočilo a nezavalilo, ale aby viděl, že to jde. Patrně má negativní zkušenosti z předchozích vztahů, nebo to možná neuměl nikdy. Takovéto věci získáváme v původní rodině. Pokud měl chladnější matku, která se s ním neuměla mazlit, má to vše ještě složitější. Může být introvert, může být člověk,který se za emoční projevy stydí. Respektujte to:-) Nejvíce se tyto věci projeví při milování. Tam je k vám něžný?:-)





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.