Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

fáze "namlouvání"
Dobrý den, jsem zamilovaná do jednoho kluka, ale nedávno se rozešli navzájem s přítelkyní, kvůli vzdálenosti a také kvůli její škole. Ona ho ale stále miluje, ale vztah jim vzal čas a přeje mu, aby byl šťastný, takže zřejmě počítá s tím, že bude mít jinou. Já bych se s ním chtěla dát dohromady, ale bojím se jí a kromě toho, taky by to byl vztah na dálku, kdyby to přerostlo v chození, ale já bych tomu byla ochotná obětovat všechno. Napřed čas, pak i práci, najít si jinou + byt v místě jeho bydliště. Jenže se zároveň bojím i toho, že to také bude záležitost minimálně jednoho měsíce a že pak všechno bude vypadat, jako, že jsem se unáhlila. Za pár dní se s ním uvidím a jsem na rozpacích z toho, jak se mám chovat. Mám mu dát čas a trvat zatím jen na větším rozvinutí kamarádství nebo mu mám naznačit, že mezi námi může být i víc, pokud by chtěl? Má i pověst, že vedle své holky má jinou a že bývá často opilý. Jeho známí ale tvrdí pravý opak. Co mám dělat? Nezavrhne mě kvůli němu rodina?
Katy
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Katy. To bych celé nechala na něm . pokud by o vztah s vámi stál opravdu, pak to musí dát najevo on. Ale jestliže nemá rozchod v sobě dořešený, je to velké riziko. Vztahy, které mají šanci, musí začínat až tehdy, kdy je člověk vyčištěný z předchozího rozchodu, tady mi to tak nepřijde.
fáze "namlouvání"
Dobry den, mám na Vás takový dotaz.. Seznámila jsem se na seznamce z jedním klukem proběhly dvě schůzky a pak se neozýval jenom odpovídal na moje sms. tak jsem ho nechala a po 14 dnech se ozval s omluvou ze měl toho hodně jestli se na něj nezlobím tak jsme měli další rande kde mě zval do kina ale v kině se mi moc nic nelíbilo tak jsme se domluvili že pojedem k němu do bytu. proběhl sex a přespáni u něj bylo to fajn rano mi udělal snidani a byl ke mě pozorný a pak mě ráno odvezl domu a už se zase neozýval tak jsem mu napsala asi po týdnu jak se má odepsal okamžitě ale pár slov mi zůstalo v hlavě napsal: ahojky už jsem myslel ze nenapíšeš nevím co tím chtěl říct co si o tom myslíte? párkrát jsme si psali ale už zase nepíše a mě nebaví psát pořád jako první . děkuji za odpoved .
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano. Co si můžu myslet jiného, než že je vnitřně nejistý, nesmělý, čeká na první reakci od slečny. Je otázka, jak si s tím poradíte, a jestli je to pro vás přijatelná varianta ve vztahu. Pokud by vztah naskočil a rozjel by se, tahoun byste musela být nejspíš vždy vy...
fáze "namlouvání"
Dobrý den, asi před 2 měsíci jsem byla na rande. Probíhalo to celkem dobře na první rande, on mluvil asi více než já, je mu 35, mě 23, studentka. občas jsem měla pocit že jsem oproti němu celkem nudna, on měl -jak to rict- už něco "odžito", hodně cestoval a tak...Byli jsme v baru, potom se mě zeptal jestli nechci ještě někam zajít, tak jsme šli ještě na víno a doprovodil mě domů, kde mi dal pusu, rozhodně větší z jeho strany než by musel kdyby se mnou večer protrpěl... byli jsme spolu asi 4 nebo 5 hodin. Říkal že na druhý den má práci, setkali jsme se ve městě kde studuju, on tam byl pracovně ještě 14 dní, jinak bydli cca 2 hodiny cesty. Pak se už neozval (celkově byl po SMS předtim celkem stručný) a já to nechápu, kdybych se mu nelíbila, proč rande prodlužoval atd.myslíte že mu šlo jen o sex, který očekával na konci večera a ja ho k sobě nepozvala? Já na něj každý den myslím, už mi z toho hrabe a vím že to skončilo ale nemůžu si pomoct... myslíte že jsem se měla ozvat ja? Jsem v tomhle konzerva a myslím že by se měl ozvat muž... - otázka upravena poradcem
Kamila
PhDr. Jitka Douchová
Milá Kamilo, já jsem v tohle taky "konzerva" a myslím, že ozvat by se měl jako první muž. Pobláznil vám hlavu i srdce, ale je to na samém začátku. První rande - myslíte na něj vy, a nevíte, jak to má on, ale nesmělý určitě není, kdyby chtěl, ozve se. Nebuďte smutná, nepitvejte to, nechte to plynout. Buď se ozve, a bude to mít nějaký vývoj, nebo se neozve, a vy se od něj odpoutáte. Ať to dopadne jakkoli, držím do partnerského života palce :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, je mi 31 let a seznámil jsem se z dívkou, která bydlí ve vedlejší vesnici. 4x jsme si dali rande a vše probíhalo tak jak by mělo. Byli jsme na večeři povídali si o všem možném co nás napadlo, samozřejmě jsem nezapomněl i na květinu a maličkost. Políbil jsem ji až na třetím rande. Několikrát mi byla zavázána, že jsem hodný kluk a že na ní vůbec nespěchám a že si takového kluka dlouho hledala. Ale ze dne na den mi přestala odepisovat a cokoliv ji napíšu, tak mi začne vyčítat, že dělám něco špatně. To trvá třeba 2-3 dny a pak sama od sebe mi začne vyznávat lásku. Snažím se ze všech sil jí pomoc, ale někdy je strašně moc uzavřená. Chtěl bych prosím radu co a jak se mám zachovat. Děkuji
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. Nejsem si úplně jistá tím, jak na váš dotaz reagovat. Něco vám dvěma nefunguje, možná je to vaše nejistota, možná vám nevychází partnerská chemie, nevím. Každopádně se nějak míjíte, a vy možná spěcháte na potvrzení vašeho vztahu - vždyť zatím žádný moc nezačal -  zatím teprve 4 rande. Dejte si čas - vyznávání lásky po 4 setkáních? To není láska, to je hledání vzájemnosti. A buď jiskra přeskočí okamžitě, nebo to nějakou chvíli potrvá, nebo z toho nic nebude. Zatím radím trpělivost - navenek i dovnitř :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, chtěla bych od Vás poradit. seznámila jsem se s jedním klukem na seznamce měli jsme rande a pak hned svolal druhé rande bylo všechno fajn líbali jsme se bylo to fajn . a pote se přestal ozývat když jsme mu pak napsala já normálně odpovídal a dokonce se ptal jak se mam a kdy dáme schůzku. a ted mi nepíše týden a já už mu dál psát první nechci vůbec nevím co mam dělat. dekuji za odpověď
Terka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terko. Dělejte přesně to, co říkáte - neozývejte se mu vůbec. Pokud bude mít zájem, musí být on iniciátorem, a ne jen občas odpovídat na vaše dotazy. Ale předpokládám, že to zkouší na více frontách, moc si od toho raději neslibujte, abyste nebyla nešťastná.
fáze "namlouvání"
Dobrý den,
chtěla bych od Vás poradit. Je mi 23 let a ještě nikdy jsem s nikým nechodila. Myslím, že jsem celkem hezká, snad vtipná a (což je můj problém) asi celkem chytrá. Myslím, že až moc používám rozum. Nikdy se mi například nestalo, že bych se do někoho zbláznila, občas se mi někdo líbí, ale sama bych v tom nic nepodnikla. Ostatní mi říkají, že působím odtažitě, když se o mě nějaký kluk snaží. Já osobně si to nemyslím, snažím se být milá a komunikativní. Je ale pravdou, že když má o mně někdo zájem, časem hodím zpátečku a neumím si představit změnit můj single život. Asi se podvědomě bráním změnám, přitom když jsem s přáteli, kde je naprostá většina párů, strašně jim závidím, že někoho mají, kdo je má rád a stará se o ně. Nejradši bych přeskočila všechno to seznamování a měla "zajetý" vztah. Myslíte, že lze nějak změnit můj postoj, nebo je to tím, že jsem nepotkala nikoho pro mě? Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lenko, řekla bych, že si v rámci dotazu na vše i sama odpovídáte. Máte v sobě kontrolora, který vás pak dostává do dané odtažitosti, asi působíte nedostupně, je ve vás nějaké napětí, místo spontaneity. To má nějaké důvody z minulosti, možná z vaší rodiny, to těžko odhadnu. Ale to, že jste dosud neměla ve 23 letech partnera, mi nepřijde nijak vzácné, jste mladá a hledáte, Pusťte k sobě ně+koho, kdo hledá vás a líbíte se mu víc, abyste vyzkoušela, jaké to je, nebojte se toho, pak se nebudou muži bát vás :-)
fáze "namlouvání"
zamilovala jsem se do kolegi v práci. Pořád mi naznačuje ,že se mu libím. Byli jsme spolu i na kafi. Byl moc milej a měl o mě zájem. Ted jsem onemocněla a řekl stačí mě prozvonit a já ti zavolám. Tak já píšu esm a on hned volá. Já prozvoním jeho a on hned mi volá. Chci se zeptat jak je možný ,že mi sám nikdy nepíše a nevolá je mu 49 let a už má zasebou i manželství .Tak proč se mi sám neozve , Vždy se musím připomenout. V práci když jsem tak přijde sám zamnou. Co mám dělat a co si mám myslet o něm
barbora
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, barboro. Myslím si, že on je nejistý a proto čeká na váš zájem. Ale reaguje okamžitě, má o vás zájem...Jen asi neumí být iniciativní, chápu, že vás to znejisťuje, ale neporadím moc, co s tím dělat jiného, než že mu řeknete: "když se budeš chtít vidět, nebo slyšet, ozvi se, budu mít radost" :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý večer přeji. Konečně jsem potkala muže, o kterého bych měla zájem. Ale asi jsem to pěkně zvorala. První rande skončilo jako třídenní. Bylo nám spolu moc hezky, opravdu to bylo sdílené a příjemné. V jednu chvíli (při telefonátu s kamarádem) o mně dokonce mluvil jako o "přítelkyni". Ale přišlo mi, že to začáteční vztahové projevy velké náklonnosti byly jen z mé strany. Proto jsem mu svojí obavu po odjezdu napsala. Odepsal mi, že mám pravdu, prý s pocity hodně šetří kvůli tomu, že mu ženy několikrát ublížily. Ale že je mu se mnou opravdu moc fajn a že ta šance "rozzvonit" jeho srdce tam je, jen nemám tlačit na pilu... Bohužel se moc neozývá a já se bojím toho, že je to v háji, že mi dává jen falešné naděje. Ale vyjádřil se, že jsem asi nejhodnější žena kterou kdy potkal a už jen z toho důvodu by mi nelhal a netahal mě za nos, že jsem nic nepokazila a ať se nebojím. Proto to teď nechávám na něm, neuháním ho, nepíšu mu.. Ale bojím se, že to úplně vymizí. Myslíte, že mám šanci? Děkuji - otázka upravena poradcem
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jarko, určitě to nyní nechte na něm, a nebojte se, on se potřebuje zorientovat ve svých pocitech a ztotožnit se s nimi. Pokud byste jej kontaktovala vy předtím, než on vás, bude se bát vaší vznikající závislosti na vás a vzdá to...
fáze "namlouvání"
Dobrý den, prosím o Váš názor. Je mi 42 let jsem 3 roky rozvedená, po rozvodu jsem fungovala spíš jako robot, o muže jsem nestála a i když sem tam nějaká nabídka přišla, nikdy z toho nic nebylo, spíše díky mému nezájmu. Před 2 měsíci jsem se na jedné firemní akci seznámila s mužem, se kterým jsem se po celý večer úžasně bavila, jiskřilo to mezi námi… takže jsem se zase konečně začala cítit jako žena, řekli jsme si, že si zavoláme, ale neozval se, já mu také nevolala – to se mi nezdálo úplně vhodné, po měsíci jsem byla zvaná na jiný večírek a tam opět On. Chemie fungovala, večer zase vydařený, ale já nevím (po letech manželství) co mám vlastně dělat. Jestli zavolat, nebo napsat sms … nebo čekat na další náhodu? Strašně ráda bych ho viděla. Bohužel on se také neozývá, tak ani nevím, co si mám myslet. Díky Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano. Každý muž je jiný, někdo potřebuje pro povzbuzení pro-aktivitu ženy, někdo je aktivní sám. Je možné, že si není jistý, zrovna tak jako vy, zda má něco iniciovat dál, proto může být zdrženlivější, netuším. Ale nic nezkazíte tím, když jej nezávazně, s tím, jak vám spolu bylo fajn, pozvete na kávu. Je to první krok, kterým můžete něco získat, pokud ne, určitě nic neztratíte :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, líbí se mi jeden kluk, pořád se na mě dívá, pošťuchuje mě, lichotí mi, objímá mě a říká mi jednou krásnou přezdívkou. Háček je v tom, že pošťuchuje i jiné, podle jeho kamaráda jen z kamarádství, holky a plácá je přes stehna a prostě je provokuje, ale mě si všímá trochu víc než těch ,,kamarádek,,. Jeho kamarád mi říkal, že s nikým není a když jsme byli parta venku tak se držel za ruku s jednou holkou, o které jeho kamarád říkal , že ji nemá rád. Ale zase když jsme byli jednou venku já, moje kamarádka, jeho kamarád co se mnou chodí do třídy (celou dobu zahrnut v textu) a on a potom jsem se spolužákem (jeho kamarádem ) o tom mluvila říkal, že on byl nervózní, atd. Vubec nevím jak na to jsem. Byla bych moc ráda za vás názor. Děkuji
Anonymka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, anonymko. Ničeho se nebojte a budte aktivnější vy sama, on se bojí něco udělat tam, kde mu na tom záleží. Když o nic nejde, může s holkama klidně neomezeně blbnout :-)
fáze "namlouvání"
Děkuji za odpověd. Uvědomil jsem si dávno, že jí mám rád. Ze začátku jsem se moc nesnažil. Protože ona měla negativní zkušenosti ve vztazích, tak jsem jí chtěl dát čas aby se nebála znovu věřit. Před pár měsíci zájem projevila sama, ale mě to došlo až zpětně. Tím, že chtěla abychom si jen vyrazili. Jak člověk pracuje od rána do večera a řeší pracovní starosti druhých, vůbec mu nedojde, že mu vlastní někdy život proplouvá mezi prsty. Ted ke konci už se mi postupně odmlčovala až vyhýbala a kontakt nechce. Ona snadno nabývá pocit, že je pronásledovaná okolím. Těžko se ted mohu přepnout na romantickou strunu a předstírat, že se nic nestalo. Je to vše o komunikaci, ale když komunikovat nechce a uzavírá se do sebe aby měla klid? Asi musí chtít sama, i když vím, že s její introvertní povahou už mě znovu sama první neosloví. Nevím co s tím. Nic sofistikovanějšího udělat mě nenapadá. Na telefon mi reagovat nebude a jezdit za ní nechci, když si to nepřeje. Přesto Vám díky. Hezký den
Vláďa
PhDr. Jitka Douchová
Milý Vládo, odpovídám po delší odmlce, takže se moc omlouvám, již si úplně nevybavuji naši předchozí komunikaci. Ale podle toho, co píšete nyní, je cítit, jak jste vnímavý a citlivý člověk. To je velká deviza do vašeho osobního života, at se bude ubírat dále jakýmkoliv směrem. Náhody přicházejí v pravou chvíli, pokud je na ně člověk nastavený, v tomto ohledu trochu věřím na osud.Jistě, pokud ona nyní kontakt nechce, nemůžete nic lámat přes koleno. Dejte tomu čas, pokud o ni stojíte. A když se nyní tváří odtažitě navenek, je vnitřně zraněná, neznamená to, že na vás nemyslí...
fáze "namlouvání"
Dobrý den, píši ještě jednou, tedy dopisuji to, co jsem nenapsala...
jde o to, že jsem se dotyčného odvážila zeptat jestli by někdy někam nezašel. Řekl, že rád, že se dohodneme.
Jenže zatím nic neříká a už to bude kolem dvou dní co jsem ho "zvala". Vždy když ho tedy potkám vypadá, jakoby něco chtěl říci, ale pak jen zmateně pozdraví usměje se a jde dál... jak si to mám přebrat?
Předem moc děkuji za vaši odpověď :) - otázka upravena poradcem
alexandra
PhDr. Jitka Douchová
Prostě se stydí, bojí se to říct nahlas, a to i tehdy, když jste nahodila udičku. Na něj asi bylo nekonkrétní, když jste řekla "někdy někam". On by možná potřeboval konkrétnější časovou nabídku. Co kdybyste mu při nějaké příhodné příležitosti řekla,s časovým předstihem, jestli by nechtěl zajít v konkrétní datum na pivo, kávu, co já vím na co? :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, potkala jsem jednoho úžasného kluka. Je jiný než ostatní a to mě přitahuje. Vždy když jsme kolem sebe procházeli tak jsme si měnili pohledy a úsměvy a já se tedy odhodlala ho oslovit a vyšlo to, začali jsme se bavit ( pořád se máme o čem bavit)... a začínám zjišťovat, že jsem se do něho zamilovala. Všimla jsem si, že když se s někým třeba bavím a podívám se mu přes rameno, tak se na mě "nenápadně" dívá, občas hodí očko.. Ale jak příjde na rozhovor, tak je takovej vyplašenej, jakoby se styděl nebo jak to popsat (takovej no jakoby usedlej) a já nevím jak si to mám přebrat.
Jen by mě zajímal váš názor. Děkuji předem :) - otázka upravena poradcem
Alexandra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Alexandro, dobrý den. Víte, do čeho jste se na něm zamilovala, kromě toho, že je jiný, než ostatní? Co vás na něm konkrétně přitahuje tak, že jste se zamilovala? Možná by mohlo být pro vás užitečné, si to pro sebe vevnitř uvědomit. V pohodě se spolu bavíte, takže v rozhovoru to není tak, že byste byla jako na trní s roztřeseným srdcem :-) Takže prima.Je vyplašenej, je introvert, který si není jistý. Určitě jej přitahujete, možná o vás sní, ale nedokáže udělat více mužných kroků vpřed. A je usedlej - co si pod tím můžu představit? Možná je usedlej právě proto, že si moc s holkama neví rady. Tak to nenápadně zkoušejte dál, jestli vás opravdu zajímá :-)
fáze "namlouvání"
Při vážném rozhovoru, kdy jsem se jí svěřil, mi řekla, že ji mrzí, co k ní cítím, ale že má přítele. Že se ale bála, aby u mě neudělala nějakou chybu, protože o mě nechce přijít, chce se se mnou dále scházet. Když jsem jí odpověděl, že jsem nevěděl, že má přítele, že bych to respektoval, že tímto to z mé strany teda skončí, protože bych zbytečně prohluboval své city k ní, odpověděla mi, že respektuje moje rozhodnutí, že je ale škoda, když si dva lidé rozumí, aby přerušili kontakt a že bude čekat, až se s ní budu chtít zase normálně sejít, že život je tak krátký. Co si mám o tomhle myslet? Rozumím tomu tak, že nemá zájem, tvrdí mi ten zbytek kvůli tomu, abych se cítil lépe nebo je v tom jiný význam? Díky mockrát, PhDr. Jitko Douchová
ID4512
PhDr. Jitka Douchová
ID4512. Rozuměla bych tomu asi tak, že dotyčné slečně je ve vaší přítomnosti fajn, ráda vás vidí, ráda se s vámi směje, máte společné zájmy, a nechce o vás přijít, jako o člověka, o kamaráda, kterého má upřímně ráda. Buď opravdu přítele má, nebo jí nefunguje chemie mezi vámi dvěma, ale opravdu nechce přijít o společné přátelství. Pokud se ale vy bojíte prohlubování svých citů k ní, v kamarádském vztahu zůstat v dané fázi nemůžete, ubližovalo by vám to...
fáze "namlouvání"
Dobrý večer,

potřebovala bych poradit. Je mi skoro 19 a už několik měsíců se mi líbí jeden kluk. Chodíme spolu na střední školu, potkáváme se denně. Často si spolu povídáme, smějeme, a je mi s ním dobře. Jenže mě ubíjí, že stále nevím na čem jsem. Někdy prohodí takový věty, jako "Ještě, že tě mám. Já vím, že jseš ráda, že tě doprovázím, jenom to nechceš říct. ", nebo když jsme se jednou bavili o filmech a já prohlásila, že se mi líbí složitý věci, tak se zeptal: "A proto sis vybrala mě?". Když někam přijdu, tak se mi zdá, že mě vyhlíží a pořád se dívá mým směrem. Ale pak má zase dny, kdy snad asi ani neví, že vůbec existuju a tak nějak mě ignoruje. Pak přijde a vypráví mi o tom, jak někde kecal s jinýma holkama a vypadá, že si užívá, když mu na to jen odsekávám. Ale nevím, jestli jsem si to nevsugerovala. Když už to konečně vypadá, že to cítíme stejně, tak přijde tenhle "jeho den" a jsem zase v háji. Co si o tom mám myslet a co mám dělat? Bojím se udělat první krok... - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Petro, jedná se o "hru" dvou nejistých lidí, kteří se chtějí, ale nevědí, jak na to. On vás jen jako ignoruje a dělá, že neexistujete, aby ve vás vyvolal žárlivost a větší zájem.  Je nejistý, přitom vás chce. Na vašem místě bych udělala něco víc proaktivního, šla bych na začátku do toho, ale tak, abyste neztratila svou hrdost, s lehkostí a noblesou, to určitě zvládnete :-) Držím palce.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, Jsem 26 student a velký introvert (spíše emocionální než pragmatický). Moc vztahů za sebou nemám a poslední dobou se dostávám do situací kdy dívky (většinou atraktivní), které vypadají, že něco mezi námi je, mne přesunou na druhou kolej. Mně osobně přijde, že na ně působím tím dojmem - "Hele ten je hodný, ten tady bude pořád nebo bude hodný na moje děti" a jdou po takových těch , který jim můžou utéct - ale to upřímně kluka moc ve 26 nezajímá (proti rodině ale nic nemám). Problém, je že asi úplně nechci být tím "hodným troubu", který nevytváří žádnou iniciativu, ale tak se ptám jaký cíl si mám dát? Do společnosti jsem naučil docela rád chodit, ale většinou moje klady vyniknou právě až v nějaké užší společnosti, kde se cítím víc pohodlně. Mám se pokoušet při seznamování nahradit talent extrovertu udělat první dojem, nějakou nabitou zkušeností - respektive nebát se být odmítnutý? Nebo dál budovat svoje (ve vztahu) pasivní dovednosti a tak nějak doufat, že to přijde samo. Díky - otázka upravena poradcem
William
PhDr. Jitka Douchová
Milý Williame. Vypadá to, že s tím, dívku získat, problém nemáte. Spíš je problém si ji udržet, protože jste prostě ten hodný, možná oddaný? Nechci vás urazit, to se když tak předem omlouvám, ale mám to ve své fantazii. Co patří do prvních signálů v rámci chuti k seznámení, je vzhled celkem, oči a oční kontakt vzhledem ke slečně, která vás zajímá.Určitá dávka "drzosti" a živelnosti určitě také. Celková mimika, gestika, pozitivní energie. Ale záleží hodně na tom, jaké typy mladých žen zajímají vás. Muž má být dobyvatel, ale pak by se měl nechat i částečně dobývat. Zpočátku je to jiskřivá hra. Je napsáno i několik knížek o tom, proč ženy víc přitahují "lotři", než ti hodní, kterým kouká z očí zodpovědnost, solidnost a to, že budou dobří tátové. Vás zatím zajímá stabilnější dlouhodobý vztah, vyvážený, s láskou, a ne zakládání rodiny :-) Tak se snažte zaujmout, ale až potkáte slečnu, do níž se zamilujete a bude to vzájemné, tak ze sebe nedávejte všechno hned na začátku. Držím palce, jaro je tu v plné parádě :-)
fáze "namlouvání"
Zdravím, ráda bych slyšela tvůj názor. Stává se mi, že mi kluk projeví sympatie, když se však vidíme na prvním rande, tak přejde do pasivní role a o další schůzky si píšu já. Vidím například, že se mu líbím, ale sám od sebe nenapíše například měsíc. Když napíšu nebo navrhnu setkání, tak odpoví a na schůzku jde, kde mi vše připadá v pohodě, je pozorný, zaplatí za mě, předvádí se a povídá historky aby zaujal apod. Když například řeknu, jestli nepůjde se mnou na přednášku, tak se omluví, že ráno je v práci, ale že zajde se mnou na kafe odpoledne. Pozve mě na akce s jeho kamarády, které jsou v létě. Na mě je čekání měsíc na aktivitu z jeho strany dlouho. Vyhovuje mi například setkávání se 1x týdně, 1x za 2 týdny. Nejsem si jistá, zda ho jednoduše moc nezajímám nebo je rád pasivní ve vztahu? Mám vyčkávat a nic nedělat a čekat až po měsíci napíše a něco vymyslí? Nerada bych se vnucovala. PS:Jak můžu dohledat odpověď. Je možné zaslat odpověď na email: lencccooo@atlas.cz? Děkuji moc, Lenka :)
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj, Lenko.Je vidět, že jsi bezprostřední, ale možná potom pro nějaké kluky až "úporná" Ve většině případů to bývá tak, že když přeskočí jiskra, pak se lidi chtějí vidět pořád, co nejčastěji. Tobě tam nejspíš někde něco vázne. Sice se klukovi líbíš, ale pak se po prvním rande měsíc neozve. Zkus sama za sebe přemýšlet nad tím, kde je chyba. Prostě jsi asi moc aktivní. Brzdi a nechávej kluky, aby dobývali oni tebe. Odpovědi jdou předávat pouze v rámci této veřejné poradny - to je odpověď na druhou otázku.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, nedávno jsem dostala od jednoho kluka pozvání na večeři. Ochotně jsem souhlasila, ale nyní si nejsem jistá, jestli jsem udělala dobře, když jsem mu na to kývla. Už dlouho mám totiž pocit, že něco cítím k jednomu kytaristovi z jedné kapely. Podle některých mých kamarádek a také rodiny vztah fanynka- kytarista nemůže být možný. Tomu já ale věřit odmítám, protože po vzájemném flirtování a dopisování si a občasnému setkání jsem nabyla dojmu, že má o mě zájem. Nyní si však se mnou z ničeho nic psát přestal a kdekdo mi říká, že bych to měla brát jako skutečnost přestat si stavět vzdušné zámky. Že s klukem, i když mladším, než já se budu mít nakonec líp, než se slavným kytaristou. Že v jeho případě je to jen pouhý sebeklam. O koho bych podle vás měla bojovat?
Andy
PhDr. Jitka Douchová
Milá Andy. Nebojujte, ale nechte o sebe bojovat. A s tím klukem, kterému jste na večeři ochotně kývla, určitě jděte. Cítím to jinak podobně, jako ti další, s nimiž se radíte.Je krásné mít sen o lásce s někým, do něhož jste platonicky zamilovaná.Ale ten,který má kolem sebe hodně fanynek, může být hodně rozpolcený v tom, komu má svůj zájem a pozornost věnovat. Uvidíte sama, jak se to bude vyvíjet, ale vy se sama moc neangažujte, nechte to na něm. Ale žijte svůj život sama za sebe, neupínejte se jen  na kytaristu. Ať máte oči i pro někoho jiného :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, asi už od září se mi líbí jeden kluk od nás z koleje, poznali jsme se díky tomu, že u nás dělá barmana ve VŠ klubu, přidala jsem si ho do přátel na FB a zjistila jsem, že bydlí i kousek ode mě, od té doby si spolu občas napíšeme, jednou mi na sebe dal i číslo a vždy hezky a mile odpovídá. Teď je zkouškové a já jsem mu jednou psala zda nechce jít na pivko se odreagovat, ale napsal, že se omlouvá, ale že je doma a že snad někdy jindy, pak jsem mu psala ještě jednou a to mi napsal, že děkuje za pozvání, ale že se musí hodně učit na zkoušku...když příjdu do klubu a on tam je vždy se na mě hezky usměje a s úsměvem na rtech mě pozdraví a vždy jde ke mě, aby mě obsloužil...problém je v tom, že on je hodně plachý a stydlivý...nevím co mám dělat...moc se mi libí...prosím poraďte mi.
Vanessa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Vanesso,
k vašemu dotazu mě ještě napadá otázka, jestli vám dal telefonní číslo spontánně sám od sebe. Co se týče jeho reakcí, myslím si, že jste mu určitě sympatická a líbíte se mu, ale může být v situaci, kdy si není jistý, jestli se chce pouštět do seznamování a navazování vztahů (např. by mohl být po rozchodu, který v sobě nemá ještě zpracovaný). Na vašem místě už bych se do žádných iniciativních kroků nepouštěla a počkala si na něj. Nic vám samozřejmě nebrání v tom, abyste dál nechodila do klubu, kde obsluhuje a nevysílala signály, že se vám líbí (úsměvy, přátelsky s ním prohodit pár slov), protože pokud je stydlivý, jak píšete, potřebuje získat jistotu. A pokud bude opravdu chtít, přijde s pozváním on sám.
fáze "namlouvání"
Dobrý den.Chodím na střední školu.Seznámila jsem se s jedním klukem z vyššího ročníku.Začalo to chatováním, poté jsme se začali čím dál tím častěji scházet o přestávkách a chodit na rande po škole.Nevím, jestli mě pouze nepovažuje za kamarádku, nebo je jen příliš stydlivý na to, aby udělal další krok v našem rozvíjejícím se vztahu.Já ho jako kamaráda ze začátku brala,avšak jen do té doby,než jsem si uvědomila,že jsem do něj bláznivě zamilovaná.Nejhorší na tom je,že už se s ním nedokážu bavit tak,jako na začátku našeho vztahu.V jeho přítomnosti jsem velice nervózní,často nevím,co říct,protože se bojím,že se před ním ztrapním,a když se o něco pokusím,to,co řeknu,nedává smysl a já si zákonitě připadám ještě hůř,než kdybych mlčela.Přestože o sobě takto pochybuji,on stále dává najevo,že se se mnou rád stýká.Asi mu tyto trapné momenty nevadí,možná se cítí stejně,ale dokáže to zakrýt lépe,než já. Jak překonat svůj stud a dát mu najevo, že o něj opravdu stojím a ani on se nemusí ničeho bát?
Silvie
PhDr. Jitka Douchová
Zdravím vás, Silvie.Sama pro sebe ho při vašem společném kontaktu berte jako kamaráda, s nímž je vám dobře, ale neočekáváte nic víc, než přátelství. To vás zbaví stydlivosti a napětí, strachu z toho, že se ztrapníte, když se projevíte více. Podle toho, co píšete, je mu s vámni dobře a vaše rozpaky ani nevnímá. Víte o nich jen vy :-) Takže věřte tomu, že se váš vztah může pomalu posunout někam dál. Vy se můžete v rámci hezké chvíle snažit o intenzívnější oční kontakt :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, už je to 4 roky, co se znám s jedním svým kamarádem. Vždycky se ke mně choval hezky, ale poslední dobou je ke mně víc důvěrný, vstřícný, zajímají ho hodně moje názory, skládá mi komplimenty, prostě, dalo by se říct, že se mnou flirtuje. Já z toho jsem nadšená, protože se mi líbil už dávno a cítím, že jsem do něj asi zamilovaná. všichni si myslí, že by jsme byli ideální pár, akorát k sobě, když mně je 25 a jemu 30. Jenomže, jak mám zjistit, jestli i přes to, že se mnou flirtuje doma nemá nějakou přítelkyni a tím pádem mu jeho chování vůči mně nepřipadá vůbec hloupé? Mám se ho na to zeptat přímo nebo poprosit kamarádku, aby to nějak nenápadně zjistila? Sice ho znám už 4 roky, jak jsem uvedla, ale takovéto věci, jako jsem, nejsem zadaný/á si mezi sebou neříkáme. Kdysi se se mnou scházel kluk za zády své holky. Nechci, aby se opakovala stejná situace. Mám tedy jednat na rovinu?
Linda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lindo. Chovejte se spontánně a přirozeně, to mi přijde nejlepší. Pokud je vám v jeho blízkosti dobře a jemu také, můžete to zkusit "nenápadně" posunout někam dál, ale tak, aby vás nebolelo odmítnutí typu - ale my jsme přeci kamarádi. Když si od toho nebudete nic slibovat, budete přirozená :-)
fáze "namlouvání"
MIlá paní doktorko,
prosím o náhled. Je mi třicet, jsem půl roku po konci vztahu. Na jaře jsem nastoupila do zaměstnání. O 10 let starší kolega na mne dělal oči, usmíval se, z mého pohledu známky zalíbení. Je 2 roky po rozvodu, opustila ho žena, prý to nesl těžce - a se spoustou kompenzačního sexu. Žije v zahraničí, s dítětem ve střídavé péči. Vídáme jednou měsíčně pracovně a zdá se mi plachý, tak jsem volila písemnou formu a v létě mu napsala, že se mi líbí a zda je svobodný. On odepsal, že si udržuje soukromé a pracovní vztahy separátní. Chvíli se mi vyhýbal, ale stále nedokázal se nedívat, furt mě očima sledoval, byl ze mě jakoby mimo, třeba mi přál dobré ráno, ačkoliv bylo pozdní odpoledne. Nebo při hovoru ke mě zničehonic přistoupil a ukázal mi bleskurychle fotku svého dítěte. Nevím, jak s ním dál. Mám o něj zájem, pozvala bych jej ven, ale bojím se odmítnutí, když chce udržovat soukromé a pracovní vztahy zvlášť a už mě jednou vlastně odmítl. Je tady nějaká naděje na postup?
Anička
PhDr. Jitka Douchová
Aničko, můj pocit je, že byste měla zatím s další iniciativou brzdit, jestliže jste byla odmítnuta jasně tím, že odděluje soukromé a pracovní vztahy. Tak plachý být zase nemůže, jestliže má spoustu kompenzačníého sexu ( mimochodem, jak to víte? ) Vaše otázka na to, zda je svobodný, měla možná příliš velké grády na začátek. On o vás ví, přitahujete ho svým způsobem, ale evidentně není zralý na závazný vztah - podle toho, co říkáte o rozpadu jeho manželství. Ale proč někdy nezávazně v příhodné chvíli navrhnout, jesti by nezašel na kávu, jen tak :-)
fáze "namlouvání"
,ale moc se bojím, že už o mě nemá zájem. Přece jenom tento kluk je zkušenější. Spal už asi s 10 holkama a bojím se, že to se mnou nebude brát vážně. Já chci pouze vážný vztah. Můj bývalý přítel měl jenom mě a žádnou jinou, což na našem vztahu bylo něco vyjímečného. Teď mám strach jestli jsem neudělala chybu. Když jsem smutná a pláču, mám chuť zavolat bývalému příteli a vrátit se k němu, protože ho ještě mám ráda, ale už ho nemiluju. Spíš je to pro mě nejlepší kamarád. Poslední dobou nevím, co mám dělat. K tomu klukovi jsem měla teď jet na víkend, v pátek mi napsal, že je moc unavený a má moc práce, že to nevyjde a když jsem se ho ptala na sobotu, řekl, že doufá, že to vyjde. Doufá.Mám pocit, že přede mnou něco skrývá, ale to je asi tím, že moc klukům celkově nevěřím a bojím sem, že mě opustí. Nevím co mám dělat, nechci být histerka, ale nemůžu si pomoct. Ten kluk ani neví, že jsem se rozešla se svým přítelem kvůli němu.. Nebylo to tedy jenom kvůli němu, ale hodně tomu přispěl..Děkuji
Míša-část 2
PhDr. Jitka Douchová
Míšo, je dobře, že jste napsala, že jste se nerozešla jen kvůli němu. On je nějaká naděje, příslib, nic víc, nic méně. Docela couvá, vy asi moc tlačíte. Nechte tlačení a zkuste se naučit v mezidobí být více sama sebou a sama se sebou. Bez partnera. V případě vašeho přítele/ex přítele mám pocit, že by to byla nastavovaná kaše. Ale to jsou mé pocity, vy se samozřejmě zařídíte podle svých vlastních pocitů :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, potřebuji pomoc. Je mi 18 let a mám 2 roky přítele, máme komplikovaný vztah. Vždycky nás k sobě něco přitahovalo, je pro mě zároveň i nejlepší kamarád. Nemáme toho moc společného, takže trávení společného času je složitější, navíc má vždy mnoho problémů, jak psychických, tak finančních a vždy na mě přenese tu negativní energii a své deprese. Už nechci být pořád nešťastná. Začala jsem si psát s jedním klukem, rozumíme si téměř ve všem, problém je, že bydlí celkem daleko a má hodně práce, takže za mnou tak často nemůže jezdit. Rozešla jsem se se svým přítelem, abych mohla zkusit vztah s ním. Zatím jsme se viděli pouze dvakrát. Můj přítel má o mě pořád zájem a hodně se snaží získat mě zpátky. Také to komplikuje mé okolí. Všichni byli rádi, když jsme se rozešli, protože se všem zdálo, že je na mě zlý a že mě pouze trápí, což je částečně pravda. Bojím se, že tento kluk o mě nemá zájem. Už asi dvakrát zrušil naši schůzku, protože prý má moc práce a je unavený.Nechci být zlá megera
Míša-část 1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Míšo. Je to docela zajímavé - na začátku vašeho dotazu píšete v přítomném čase - "mám 2 roky přítele, máme komplikovaný vztah...", ale v závěru mluvíte o rozchodu a zájmu o někoho nového, který ale není tak proaktivní, jak byste si přála. Takže jak to je? Máte přítele, nebo jste přítele měla? :-) Přecházím na druhou část.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, je mi 17 a na internetu jsem se seznámila s o 3 roky starším klukem. Měsíc si píšeme, všechno vypadá ok, přeskočila mezi námi i nějaká ta jiskra(zní to asi vtipně,když se neznáme osobně), každý den se dostaneme k tomu, co bude dál? Bydlí cca 300kilometrů ode mě a je ochotný za mnou dojet. Prvně jsem se bála, člověk, kterého neznám za mnou přijede na celý den, možná víkend. Ale zamotala jsem se do toho tak, že teď už jsem si 100% jistá, že to tak chci. Bojím se ale toho, že se do sebe opravdu zamilujeme a pak se nebudeme skoro vídat, respektive třeba 1x měsíčně. Probírali jsme to a řekli jsme si, že je to ještě předčasný, že osobní setkání může něco změnit, kdyby náhodou jiskra přeskočila, že do toho půjdeme a nějak to zvládneme. Chtěla jsem se vás zeptat, jestli znáte reálně dva v podstatě puberťáky, kterým to takhle vyšlo. Je to možný, aby z toho vzešel vztah? Vím, že to bude asi hrůza, když ho nebudu moct kdykoliv obejmout, ale jsem rozhodnutá to riziko podstoupit.
Sabina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Sabino,riskněte to a nebojte se. Pokud jste potkala někoho s pro vás písmenkovou chemií a je to vzájemné, byla by škoda tu šanci nechat uplynout. Vždyť to není přemýšlení o vztahu na celý život, je to o současnosti, a ta se pak bude dále nějak vyvíjet :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, paní doktorko,
zamilovala jsem se do své svobodné a bezdětné starší kolegyně. A to mám manžela a dvě malé děti. Co mám prosím dělat? Nikdy jsem neprožila lásku, až teď. Ona myslím moje pocity opětuje. Děkuji.
hanah
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, hanah. Zkuste být tou aktivnější a domluvit se na kávě po práci. Nic tím nezkazíte a uvidíte, jak se věci mějí :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, už dlouho cítím, že jsem zamilovaná do jednoho kluka. Obden si se mnou vyměňuje zprávy, takže je jasné, že mu nejsem lhostejná. Ráda bych s ním zkusila chodit i přes to, že je ze Slovenska a byl by to tím pádem vztah na dálku a i přes to, že by ten případný vztah byl o vidění se jednou, nanejvýš 2x měsíčně, protože on, jako kytarista jezdí po koncertech a nemá ani moc času na svou rodinu. V případě, že by i on chtěl se mnou chodit, tohle by mi nevadilo, ale např. naši jsou silně proti tomu. Sice proti tomu klukovi nic nemají, ale případné chození považují nereálné a řeči o chození považují za to, že nestojím nohama pevně na zemi. Proč ale jedna moje známá může chodit s bubeníkem z jiné kapely a druhá taky s kytaristou z jiné kapely? U nich je to reálné a u mně by to nemohlo být? Jak ale říct tomu dotyčnému, že pro mě znamená víc? Kdo by měl udělat první krok a dát věci do pohybu? Děkuji za rady.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová
Milá Marcelo. Nevím, kolik je vám let, ale myslím, že byste se měla ohlížet prvotně na své vlastní pocity a očekávání, a neměla byste to konzultovat s rodiči. Jedná se o váš život. Jak mu dát najevo, že o vztah s ním stojíte? Myslím, že jste to najevo již dala, ne? :-) V čem je pro vás problém mu říct, že je pro vás někým víc, když vy jste si jistá tím, že o vás stojí? Vaše ženská sebedůvěra? Najděte si pro sebe aspoň 5 důvodů, proč stojí pro kluka o vás usilovat, čeho si na sobě ceníte :-) Držím palce!
fáze "namlouvání"
2.část
Dobrý den, tady je pokračování té první otázky ohledně přítele ze seznamky. Na druhé schůzce už mi říkal, že už nikdy nikoho jiného nebude chtít, že se mnou chce prožít celý život a že se k němu můžu nastěhovat abych to měla blíž do školy(jdu do 1.ročníku na střední, přestupovala jsem) a že mě představí rodině a pořád se vyptával jak na něj reagují moji rodiče. Přišlo i na sex a až později jsem zjistila, že si podruhé nevzal kondom.Hrozně mě to vystrašilo, těhotenství je pro mě jako noční můra, ale on tvrdil že si dával pozor a začal mi odpočítávat plodné dny a prostě se choval jako by o nic nešlo. Hodně jsem o tom později přemýšlela a došla k názoru, že na to jdeme strašně rychle a je mi nepříjemné jak často mi vyznává lásku a snaží se mě k sobě přivázat přestože pořád studuju a škola je pro mě na prvním místě.Teď ale nevím co mám dělat, nechci mu ublížit.V minulosti měl psychické problémy a ještě bere léky, mám strach z jeho možné reakce.Měla bych se s ním rozejít?A jak?Děkuji
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová
Zuzko, tady reálně ještě žádný partnerský vztah nevznikl, on o něm mluví, protože mluví o svém přání k někomu patřit. Pokud používáte slovo "rozchod", není to slovo, které je úplně patřičné. Začněte brzdit sama a chovat se podle toho, co cítíte. Navrhněte rande třeba za 2 týdny a počkejte. Pokud takto moc tlačí, do ničeho se nepouštějte.
fáze "namlouvání"
1.část
Dobrý den, paní doktorko, potřebovala bych poradit. Přes seznamku jsem se seznámila s jedním klukem, je mu 25 a mě skoro 18.Pár dní jsme si psali a on mě pozval na rande, tak jsem šla. Byl mi sympatický, dobře se mi s ním povídalo a ve spoustě věcí je mi dost podobný. Problém je, že mi hned na té schůzce řekl, že mě miluje. Nikdy jsem neměla vážný vztah, ani nebyla zamilovaná takže ten pocit neumím identifikovat. V tu chvíli jsem cítila hlavně radost, protože to bylo poprvé co mi někdo projevil náklonost. Nakonec ze mě bez přemýšlení vypadlo, že já jeho taky, ale bylo to spíš automatické a uvědomila jsem si co jsem řekla až později. Je to hloupé, že? Každopádně to byl krásně strávený den, až na to, že jsem večer měla jít domů a on šel se mnou, přestože mu jel vlak a už bylo asi 8 večer. Připadalo mi to jako hezké gesto, takže jsem nic nenamítala, ale on potom začal vyžadovat, abych ho vzala ještě na chvíli k sobě, že se ještě nechce rozloučit.U rodičů jsem z toho měla problémy.
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzko. Rychlé tempo vašeho společníka ze seznamky na prvním rande, je podezřelé, nemyslíte? Ale chápu, že vás to ovanulo kouzlem nepoznaného. Jen - ten, kdo plýtvá tak rychle silnými slovy, k nimž "miluju tě" patří, a pak chce zajít ještě dál, není ten "pravý". Ale jdu si přečíst druhou část vašeho dotazu...
fáze "namlouvání"
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o Vaši upřímnou odpověď. Nevím, co si mám myslet o chování mého kolegy, který se mnou flirtuje, ale moc tomu jeho chování nerozumím. Provokuje, vysílá na mne dlouhé pohledy do očí, ale když se je snažím opětovat, tak nic …tuhle mě setřel ve smyslu „co je v domě není pro mě“…. potkáme se na chodbě a ptá se kdy se uvidíme, když mu řeknu, že ne, tak to zkouší dál. Když jsem kývla, tak si vymyslel pracovní důvod, proč jsme na to kafe šli, což mě docela rozhodilo. Poslala jsem ho někam, druhý den v hale koketoval s kolegyní, ale tak abych si toho všimla. O mých narozeninách mi jen potřásl rukou a nic? Jsem rozvedená, je mi přes 30, takže nějakému vztahu bych se nebránila, ale co to má být za chování? Mě se zpočátku celkem líbil, je teda vynikající po profesní stránce, ale nechápu jeho chování. Začínat si s ním už nechci, jen velice by mě zajímal názor odbornice, co si o tom myslet. Děkuji Vilma
Vilma
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vilmo. Nejsem si jistá, jestli kolega neprochází tréninkem v namlouvání. Jsou na to dnes kurzy :-) Vybral si vás, protože jej přitahujete, dělá to, co se naučil, že dělat má, ale ještě nepokročil k dalšímu kroku, jak se zachovat, když je jeho neverbální výzva přijata. V ten moment znejistí a začne se chovat neadekvátně vzhledem k tomu, co již začal. Řekla bych, že byste aspirovat na flirt s ním opravdu neměla. Ale - Vilmo, může to být všechno jinak. Tohle byla má prvotní fantazie :-) Každopádně je neobratný a nesmělý - s jeho intelektem a kariérními úspěchy to nemá vůbec nic společného...
fáze "namlouvání"
Dobrý den mám problém zamilovala jsem se do staršího muže. Je mu 40 a mně 25. Jak zjistím jestli u něj mám šanci. Ukončila jsem před nějakou dobou vztah, takže jsem dlouhou dobu neflirtovala ani nioho nebalila a vyšla sem se cviku. Chtěla bych si být aspoň malino jistá jestli u něj mám šanci než s něčím jako je balení začnu. Jenže na to mám hrozně málo času pouhé 2 DNY. Moc děkui za brzkou odpověď.
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Nikolo. Brzká odpověď to není, přesto :-) Uvolněte se a buďte svá, v kontaktu s ním si buďte vědoma svých předností. Nejlepší je na začátek oční kontakt, úsměv a vstřícnost v komunikaci :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, pročítám si se zájmem Vaši poradnu a rozhodla jsem se Vás též požádat o radu. Je mi 40 let, jsem atraktivní, v práci úspěšná, samostatná, mám 19 syna, ale doposud jsem bohužel neměla na vztahy moc štěstí, proto bývala období, kdy jsem byla i dva roky bez partnera. Před necelými dvěma týdny jsem se seznámila na seznamce s mužem, se kterým jsem se již 2x sešla, poprvé jsme byli v kavárně, kde jsme strávili snad 5 hodin a stále si měli co říct, druhý den mi volal a pozval mne na výstavu. I druhá schůzka byla úžasná, je velmi pozorný, máme podobné názory,mám pocit, že by to mohl být muž pro život..., v pondělí jsme byli na zmiňované výstavě, včera večer jsem mu napsala já sms, kde jsem mu ještě jednou děkovala za knihu, kterou jsem od něj dostala, odpověděl mi vzápětí....a zde asi začíná můj problém, kdy se užírám, tím, že jsme se seznámili na seznamce, zda-li jsem pro něj dostatečně "dobrá" a jestli se nebude scházet ještě s někým jiným, sleduji, zda-li tam má ještě profil....Prosím poraďte, co mám dělat, abych to hned v počátcích zbytečně nepokazila a jak často si myslíte (jsme oba vzhledem k práci dost časově vytížení), že je normální, abychom se viděli...Předem Vám děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Ria
PhDr. Jitka Douchová
Rio, hlavně se nepodceňujte. Proč by mělo být seznámení přes seznamku důkazem o tom, že nejste pro něj dost dobrá? On přeci na té seznamce byl taky. Je to dnes jeden z nejčastějších způsobů seznamování u lidí, kteří nejsou mladí okolo 20 ( ti mají množství příležitostí se seznámit při svých četných aktivitách ). Věřte si a svému instinktu - cítíte se s ním dobře, jakobyste do sebe zapadali. Jen nic neuspěchejte. Po dvou schůzkách nejde mít pocit, že jste potkala muže, který by mohl být ten pravý pro život. Teď z vás mluví enthusiasmus zamilovanosti, ale prožívejte teď zatím jen příjemné okamžiky současnosti, do budoucnosti se ještě nedívejte. To by polekalo i jeho. Přeji krásné prázdniny s mužem, který stojí za to :-)
fáze "namlouvání"
Část 2

Takže ted se mi v hlavě honí, co jsem udělala špatně, zda-li jsem měla čekat a neřešit, že se me týden nezeptá ani jak se mám a napíše jen dobré ráno.. přemýšlím nad tím, zda-li by to bylo jiné, kdybych po něm kontakt tolik nevyžadovala a jestli jsem to prostě pokazila já :-( vyprávěl mi, jak chce vztah na celý život, jako jeho rodiče, plánoval, kam spolu pojedeme, prostě když jsme spolu je vše super a pak se rozejdeme a jakoby ho někdo vyměnil a nemáme defakto žádný kontakt.. a já teď nevím, co dál. Je rozumné čekat? je šance, že vše bude dobré nebo ze mě dělá jen blbce? Já opravdu vůbec nevím :-( je mi 22 a jemu 28.... moc děkuju za radu :-(( Anna
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Anno, nedělá z vás blbce. On byl zpočátku uspěchaný s nesmyslnými představami o životě ve dvou do konce života. Po 3 týdnech? Tomu přeci nemůžete věřit. Neberte jeho slova tak vážně, neberte to asi ani jako začátek chození. On něco zkoušel, zakceleroval tempo, nasednul s vámi jakoby do rychlíku s jasnou cílovou stanicí, ale brzy zatáhnul za ruční brzdu. Neozývejte se mu a citově se od něj odpoutejte. Uvidíte, jestli to bude mít efekt. Takto se mu de facto vnucujete a přestáváte být žádoucí. Není zamilovaný a okouzlený tak, jako vy. Dejte mu čas.
fáze "namlouvání"
část 1
Dobrý den.. píšu, protože se práve nacházim v situaci, kdy nevím, co dělat a kde jsem udělala chybu. Poznala jsem bezva kluka,strávili jsme spolu dost času.Říkal,že chce vztah,vážný vztah,se mnou.K sexu došlo na 3.schůzce.Teď je to tři týdny od té chvíle a on moc nepíše,nezeptá se mě x dní,jak se mám. Už jsem to nevydržela a začla se ptát, protože mě tohle vnitřně užírá,co se vlastně děje a zda má zájem nebo ne.. Dva dny mi odpovídal na vše, že neví, dnes napsal, že neví, co vlastně chce, že je zaneprázdněn hodně a že neví. Na otázku, proč mi teda lhal, že chce vztah, řekl, že nelhal, že jen potřebuje čas. Jenže čas na co? na začátku má přeci být vše jasné a ne čekat na něco, zda to přijde nebo nepřijde. navíc mi pořád říkal, že jsem jeho přítelkyně, spíme spolu a najednou potřebuje čas? tím jsem si vztáhla na sebe, že jsem možná moc naléhala na to, být v kontaktu, ale na druhou stranu si říkám, že to je přeci asi normální, zajímat se o toho druhého, když s ním něco začínám..
Anna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anno. Na začátku nebývá vše jasné. Jste žena, nechte se dobývat a nedělejte opak. On uhýbá - proč, to nevím, ale uhýbá.Jakýkoliv tlak na jeho reakce a komunikaci je kontraproduktivní. Dokud se více nepoznáte, není dobré na něj naléhat a zajímat se. Jdu si přečíst druhou část vašeho dotazu.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, první den v práci jsem se dozvěděla, že je do mně jeden můj kolega zamilovaný. Přišlo mi to, jako dost uhozené tvrzení, vzhledem k tomu, že mě znal sotva pár hodin. Po pár dnech se odvážil pozvat mě na rande, ale sešlo z toho. Vůbec se neozval a od té doby je naštvaný, vůbec se se mnou nebaví, ani mi to nevysvětlil, neomluvil se. Kromě toho se začal chovat, jako namachrovaný frajírek. Všichni ho už začínáme mít plné zuby. Sám od sebe za mnou nedokáže přijít, všechno, co řekne mi musí říct kolegyně. Kamarádka říkala, že jí přijde hloupé vše tlumočit přes kolegyni. Já osobně už taky nevím, co mám dělat. Prozatím to řeším ignorací a upřímně o něj ani nestojím. Poraďte, co dělat. Děkuji
Alice
PhDr. Jitka Douchová
Alice, nelžete si do kapsy? Pokud o něj upřímně nestojíte, pak byste nepsala svůj dotaz na idnes. Něco ve vás zasel, ale chová se nezrale a vy jste na něj naštvaná. Co dělat? Uvědomte si v sobě, zda o něj stojíte, proč by to stálo "za hřích", a podle toho jednejte. Máte vedle sebe nezkušeného a nezralého muže. Hraje si na macha, ale kdo je on ve skutečnosti? Spíš protipólem macha. Tak pokud o sblížení stojíte, musíte to vzít do svých rukou :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den,
je mi 20 let a mému kolegovi z práce je 49. Vycházíme spolu velmi dobře a rozumíme si. On měl v životě už spoustu partnerek a někdy mi příjde jako perverzák protože myslí velmi často na sex.. kouká ženám na zadek a má narážející vtipy. Ale velmi mě přitahuje, často mě osahává, ale víc by si nedovolil. Vím že mě má rád. Maluje mi pokaždé na krabičku od cigaret srdíčka atd.. Nevím jestl jsem jen naivní nebo to se mnou myslí vážně.. Jsem jediná žena kterou nejčastěji vidí a se kterou je nyní v kontaktu, protože spolu pracujeme nejméně 8 hodin denně.. Ale nedávno mi řekl, že se do mě zamiloval a věnoval mi zlatý řetízek, který chtěl dát jeho bývalé přítelkni, jenže se sní rozešel. Já mu za to dala pusu a pak jsme se spolu dvakrát líbali. Taky nosí moji fotku, kterou jsem mu dala k narozeninám pod svou vestou. Prý aby mě měl pořád u sebe. Nevím co mám dělat.. Říkal mi, že je smutný z toho, že se zamiloval do nesprávné holky. Myslí si, že jeho city neopětuji, ale já se jen bojím, že si se mnou jen hraje a co by řeklo okolí na to, že se scházím s o 30 let starším mužem.
Jaký názor máte vy? Prosím o radu. Děkuji
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Jaký mám názor? Zdrženlivý. Dejte si pozor, abyste se citově příliš nezapletla s někým, kdo za to nestojí. Důležité kritérium je, co byste od tohoto vztahu čekala. Pokud krátkodobý nezávazný románek, pak to můžete zkusit. Pokud něco víc, pak mi to přijde jako riskantní krok. Ještě ke všemu jste kolegové z jedné kanceláře...Co pak?...Jeden z vás by musel asi odejít, on by to nebyl - ve svých 49 letech
fáze "namlouvání"
Dobrý den.
Je mi 15 let a líbí se mi jeden kluk,který je,ale dospělý.Je mu 18 brzo 19. A bojím se,že kdyby náhodou mezi námi něco bylo,myslím tím chození,jak to říct rodičům.Přece jen je o 4 roky starší.Děkuju:)
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Ahoj Kateřino. Já za sebe nemám pocit, že by mezi vámi byl tak dramatický věkový rozdíl, proč ty jo? Fandím ti, ať máš krásnou první lásku :-)
fáze "namlouvání"
Paní doktorko, jsem po nedobrovolném rozvodu dlouholetého manželství - zatím ještě nejsem úplně smířená s odchodem manžela k mladší ženě. Podařilo se mi najít muže, který je sám a který mi dává najevo, že mne miluje. Problém je v tom, že jsme každý z jiného prostředí a naše životní styly ovlivněné i původními partnery byly zcela odlišné. Hodně s tím vnitřně bojuju, na jednu stranu jsem ráda, že existuje člověk, který mne konečně má zase rád, na druhé straně obtížně zvládám "statičnost" přítele. Děkuji za Váš pohled. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Radko. Nemáte kam spěchat, dejte si čas a své vlastní tempo a uvidíte sama, zda se zamilujete také. Zatím můžete svým střízlivějším pohledem vyhodnocovat, jestli by vám to spolu mohlo jít a za jakých podmínek. Ale teď se "vyhřívejte" na sluníčku, tak, abyste neublížila vašemu příteli, ale prostě si zkuste užít hezké chvilky, které vám to přináší :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, paní doktorko. Na brigádě jsem se sblížila s kolegou, měli jsme jednu schůzku. Jeho dřívější chování mi přišlo zvláštní. Na jednu stranu velmi milé, na druhou flegmatické. Tak jsem se ho na to zeptala. Řekl, že měl dlouhodobý vztah, který špatně skončil. Nechce se k býv. přítelkyni vrátit, ale již se nedokáže zamilovat na první pohled. Zkoušel pár vztahů, ale nevyšlo to. U mě neví. Rád by to se mnou zkusil, ale nechce mi ublížit. Řekl, že ale hodnější, chytřejší a skromnější holku už nenajde, tak to asi zkusí. Já jsem na tom podobně. Po dl.vztahu, ukončen také ze strany druhého partnera a také mám v sobě ještě jakýsi blok. On je snad nejslušnější člověk, kterého jsem poznala. Rozhodně charakter, muž do života, u kterého najdu oporu. Svým způsobem mě to k němu táhne, ale nevím, jestli může být řeč o zamilovanosti. Myslíte, že má takový vztah šanci? Co byste nám doporučila. On 31 let, já 23. Děkuji za odpověď
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Katko, doporučila bych vám zatím volnost v pomalém rozvíjení vztahu. Žádné tlaky, žádné přemýšlení o jeho perspektivě, neboli - žádná velká očekávání. Žijte okamžiky, které jsou krásné. Oba ještě nejste vyčištěni z předchozích bolavých partnerských vztahů, tak můžete být pro sebe takový "soft balzám" pro radost. Ale oba na sobě oceňujete tytéž lidské kvality, to vypadá nadějně :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, líbí se mi jedna dívka. Nevím jestli má či nemá zájem. Možná i jo, no to je jedno, jde mi o to , že jsem ji napsal, jestli nechce jít na kafe, ale nereagovala.
Přemýšlím, jestli se ji mám ještě jednou zeptat a přímo osobně nebo už ne, nechci být dotěrný, muž by měl si myslím respektovat rozhodnutí, ženy, a být gentleman. Kdyby napsala přímo ne tak to beru, a dál se tím nezabývám. Tak nevím, problém je že s dívkami co se mi líbí jsem dost nervózní, takže raděj nakonec pozvání někam vedu přes fb když si mě přidala nebo přes sms když mám kontakt. Když nemám o dívku zájem dokážu bezproblému flirtovat. V mém povolání je nervozita i normální a musím jít i proti všem a nemám problém říct názor opačný a stát si za svým. Jen nevím jak se dál zachovat, jestli ještě zkusit oslovit přímo a nebo to nechat plavat.
Děkuji za jakoukoliv reakci.
HoJa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den.Sbíráte zkušenosti v tom, jak získat slečnu, takže je pochopitelné, že jste v tom nejistý. Neptáte se konkrétně na tuto dívku, která se vám líbí, ale na pozvání neodpověděla, protože obratem říkáte, že je jedno, jestli má zájem. Přitažlivost dívek pro vás vás paralyzuje ve spontaneitě, když vám na tom nezžáleží, jde to. To znamená, že sociální dovednosti v tomto ohledu máte, to je důležité. Potřebujete pak jen "pracovat" se svou sebedůvěrou v případě, že o něco jde a vždy si uvědomit, že odmítnutí vašeho zájmu není neúspěch, ale to, že chtění není třeba oboustranné. Je dobré si vždy dopředu více ověřit zájem druhé strany neverbální komunikací, očním kontaktem, než ji oslovíte verbálně :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, píšu již poněkolikáté, ráda bych požádala o Váš názor. Cca po půl roce od nastoupení do nového zaměstnání (vesměs pánský kolektiv plný techniků) jsem se na fir. akci blíže seznámila s jedním kolegou (33, já 25) - jeho iniciativa. Dále jsme se vídali pouze v pracovní rovině či na fir. akcích (vždy se přišel pozdravit, prohodit pár slov, zavtipkovat). Párkrát jsme si napsali i v rovině osobnější (sms+vtipné maily), začal on. Jednou mi ze služ. cesty přivezl luxusní bonboniéru. Nyní po dalším půl roce fungování ve firmě jezdíme spolu většinou i s dalšími kolegy každodenně na oběd (má iniciativa), na fir. akcích (cca co 2 měsíce) vždy vyhledává mou přítomnost, sedá si vedle mě, objednává mi pití, věnuje mi svou pozornost, poslední dobou se vždy separujeme na kus řeči sami na bar, říká, že bychom měli někam vyrazit i např. v sobotu, zve mě, abych se zastavila na kávu až pojedu kolem jeho bydliště. Soudím, že je mu má přítomnost příjemná, vždy se zajímá o můj názor na věc, řekl mi, že ho bavím. Je to férový a rozumný chlap. Oba však máme své partnery (já dlouhodobě, on nově po předchozím dlouholetém vztahu). Jednou mi řekl, že kdybych nebyla ve vztahu, neváhal by o mě usilovat. Domluvili jsme se tedy na přátelství, musím však zmínit, že mi není úplně lhostejný. Vzbuzuje důvěru, je možné se s ním bavit o čemkoli, včetně soukromých věcí. Problém je, že se v něm nyní vůbec nevyznám. Když jsme na nějaké fir. akci, děje se vše výše zmíněné, rovněž letmé doteky, sedá si vedle mě s rukou přes opěradlo mé židle, pijeme z jedné skleničky či lahve apod., dost toho o sobě víme..na druhou stranu v běžném životě až tolik "přítulný" není. Říká, že mě nechce dostat do řečí. Omezil textovky i maily z jeho strany, na mé zprávy však odpovídá, pokud napíšu první (nechci ho však zahlcovat). Vysvětluju si to tím, že dříve jsme se denně nevídali, proto byl jiný kontakt asi častější. Stejně tak, pokud navrhnu odpolední posezení u kávy či skleničku vína při sobotním večeru, nechává to "vyšumět" a já se nechci dále vyptávat. Nicméně pokud má cestu k nám na oddělení, zastaví se vždy, taky mi denně volá ohledně domlouvání oběda. I já se za ním čas od času zastavím, když mám cestu do jejich budovy a vždy vypadá potěšeně. Nevím, co si myslet o jeho náznacích/nenáznacích..? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Neznámá
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, již jsem vám na váš dotaz odpovídala. Berte to z jeho strany jako nezávazný flirt a projev faktu, že je mu vaše společnost příjemná. Nic více, nic méně...:-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, ráda bych požádala o Váš názor. Cca po půl roce od nastoupení do nového zaměstnání (vesměs pánský kolektiv plný techniků) jsem se na fir. akci blíže seznámila s jedním kolegou (33, já 25) - jeho iniciativa. Dále jsme se vídali pouze v pracovní rovině či na fir. akcích (vždy se přišel pozdravit, prohodit pár slov, zavtipkovat). Párkrát jsme si napsali i v rovině osobnější (sms+vtipné maily), začal on. Jednou mi ze služ. cesty přivezl luxusní bonboniéru. Nyní po dalším půl roce fungování ve firmě jezdíme spolu většinou i s dalšími kolegy každodenně na oběd (má iniciativa), na fir. akcích (cca co 2 měsíce) vždy vyhledává mou přítomnost, sedá si vedle mě, objednává mi pití, věnuje mi svou pozornost, poslední dobou se vždy separujeme na kus řeči sami na bar, říká, že bychom měli někam vyrazit i např. v sobotu, zve mě, abych se zastavila na kávu až pojedu kolem jeho bydliště. Soudím, že je mu má přítomnost příjemná, vždy se zajímá o můj názor na věc, řekl mi, že ho bavím. Je to férový a rozumný chlap. Oba však máme své partnery (já dlouhodobě, on nově po předchozím dlouholetém vztahu). Jednou mi řekl, že kdybych nebyla ve vztahu, neváhal by o mě usilovat. Domluvili jsme se tedy na přátelství, musím však zmínit, že mi není úplně lhostejný. Vzbuzuje důvěru, je možné se s ním bavit o čemkoli, včetně soukromých věcí. Problém je, že se v něm nyní vůbec nevyznám. Když jsme na nějaké fir. akci, děje se vše výše zmíněné, rovněž letmé doteky, sedá si vedle mě s rukou přes opěradlo mé židle, pijeme z jedné skleničky či lahve apod., dost toho o sobě víme..na druhou stranu v běžném životě až tolik "přítulný" není. Říká, že mě nechce dostat do řečí. Omezil textovky i maily z jeho strany, na mé zprávy však odpovídá, pokud napíšu první (nechci ho však zahlcovat). Vysvětluju si to tím, že dříve jsme se denně nevídali, proto byl jiný kontakt asi častější. Stejně tak, pokud navrhnu odpolední posezení u kávy či skleničku vína při sobotním večeru, nechává to "vyšumět" a já se nechci dále vyptávat. Nicméně pokud má cestu k nám na oddělení, zastaví se vždy, taky mi denně volá ohledně domlouvání oběda. I já se za ním čas od času zastavím, když mám cestu do jejich budovy a vždy vypadá potěšeně. Nevím, co si myslet o jeho náznacích/nenáznacích..? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Neznámá
PhDr. Jitka Douchová
Podle mne je to velmi příjemný vzájemný flirt. Nic víc, nic méně.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, ráda bych požádala o Váš názor. Cca po půl roce od nastoupení do nového zaměstnání (vesměs pánský kolektiv plný techniků) jsem se na fir. akci blíže seznámila s jedním kolegou (33, já 25) - jeho iniciativa. Dále jsme se vídali pouze v pracovní rovině či na fir. akcích (vždy se přišel pozdravit, prohodit pár slov, zavtipkovat). Párkrát jsme si napsali i v rovině osobnější (sms+vtipné maily), začal on. Jednou mi ze služ. cesty přivezl luxusní bonboniéru. Nyní po dalším půl roce fungování ve firmě jezdíme spolu většinou i s dalšími kolegy každodenně na oběd (má iniciativa), na fir. akcích (cca co 2 měsíce) vždy vyhledává mou přítomnost, sedá si vedle mě, objednává mi pití, věnuje mi svou pozornost, poslední dobou se vždy separujeme na kus řeči sami na bar, říká, že bychom měli někam vyrazit i např. v sobotu, zve mě, abych se zastavila na kávu až pojedu kolem jeho bydliště. Soudím, že je mu má přítomnost příjemná, vždy se zajímá o můj názor na věc, řekl mi, že ho bavím. Je to férový a rozumný chlap. Oba však máme své partnery (já dlouhodobě, on nově po předchozím dlouholetém vztahu). Jednou mi řekl, že kdybych nebyla ve vztahu, neváhal by o mě usilovat. Domluvili jsme se tedy na přátelství, musím však zmínit, že mi není úplně lhostejný. Vzbuzuje důvěru, je možné se s ním bavit o čemkoli, včetně soukromých věcí. Problém je, že se v něm nyní vůbec nevyznám. Když jsme na nějaké fir. akci, děje se vše výše zmíněné, rovněž letmé doteky, sedá si vedle mě s rukou přes opěradlo mé židle, pijeme z jedné skleničky či lahve apod., dost toho o sobě víme..na druhou stranu v běžném životě až tolik "přítulný" není. Říká, že mě nechce dostat do řečí. Omezil textovky i maily z jeho strany, na mé zprávy však odpovídá, pokud napíšu první (nechci ho však zahlcovat). Vysvětluju si to tím, že dříve jsme se denně nevídali, proto byl jiný kontakt asi častější. Stejně tak, pokud navrhnu odpolední posezení u kávy či skleničku vína při sobotním večeru, nechává to "vyšumět" a já se nechci dále vyptávat. Nicméně pokud má cestu k nám na oddělení, zastaví se vždy, taky mi denně volá ohledně domlouvání oběda. I já se za ním čas od času zastavím, když mám cestu do jejich budovy a vždy vypadá potěšeně. Nevím, co si myslet o jeho náznacích/nenáznacích..? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Neznámá
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Neznámá. Určitě je to tak, jak popisujete. Jsou tam vzájemné sympatie, určitě i kousek chemie, ale k ničemu víc dojít nemůže. On to má pod kontrolou a drží to na kolegiálně přátelské bázi. Neměla byste překračovat jeho hranice, pokud máte opakované zkušenosti, že některá pozvání nad rámec vyšuměly - např. sobotní večer u vína apod. Berte vaše malé flirtování jako zpříjemnění, ale nic víc :-)
fáze "namlouvání"
To ale přeci nedává člověku právo se k druhému chovat s despektem, když se nechová podle jeho očekávání. Zdravě uvažující, vyzrálý a vyrovnaný člověk se přeci takto k jiným nechová? Nebo je být učitelem opravdu diagnóza a ti, co dlouho učí, už nejsou schopni si uvědomovat, že ne vždy jsou to oni, kdo musí mít vždy pravdu, kdo určuje pravidla a kdo se musí poslouchat? Ztrácejí snad svou praxí pedagogové schopnost vnímat věci objektivně, schopnost přijmout a respektovat odlišný názor nebo schopnost kompromisu? Jak na tohoto člověka nahlížíte Vy? Vím, že je to jen subjektivní pohled z mé strany, ale přesto... A jak na něj přestat myslet? Vím, že je problém hlavně na mé straně. Snažím se vidět lidi spíš z té lepší stránky. Víte, to zklamání v něm, jako v člověku, je velké a já se přes to nějak nemohu přenést. Vím, že řešení by bylo si promluvit. Ale také vím, že on by ke mně nebyl vstřícný. Velmi děkuji za jakoukoli reakci a také za trpělivost při čtení. Sára

Sára5
PhDr. Jitka Douchová
Sáro, já naopak vůbec nemám pocit, že "řešení" by bylo si s ním promluvit. On by z toho leda vykličkoval a dal by vám další ránu do týla. Na jeho profesi pedagoga bych to vůbec nesvalovala. Takto generalizovat nejde. Je to něco o něm, jako o člověku, o něm, jako o muži, který nemá zdravou sílu a harmonii v sobě, jak to sama píšete, a který akorát mate tělem. Jak zapomenout a shodit ze sebe pocit ponížení? Ponižit nás nemůže ten, kdo sám zaslouží lítost...
fáze "namlouvání"
On mě pak již odmítl. Obvinil mě z toho, že jsem si neudělala čas kdy chtěl, a přišel mi to ještě osobně demonstrovat do školy, a to tak, že se na mě podíval, nepozdravil a odešel. A bohužel mu to stále nestačilo, protože tentýž týden jsme se náhodně potkali, on se na mne usmál, hodil oči, flirtovně pozdravil, ale jakmile mě předjížděl, tak prostě "zamachroval", jel bez rukou na řídítkách, a dal mi tím najevo, že mne má na „háku, za blbou a naivní nánu“. Nemůžu to zkousnout. Co mě nejvíc trápí je, že dnes mám silný pocit, že si se mnou nejspíš jen hrál a dodatečně mně to neskutečně štve, i po takové době, a i s ohledem na náš věk a na mé bláhové představy o vyzrálosti mužů tohoto věku. Trápí mě, že mi chtěl úmyslně ublížit, což se mu povedlo, ikdyž jsem to na sobě nedala znát, že se mi vysmíval, neboť jsem asi v jeho očích vypadala, že nevím, co chci. Přesto vše si stále myslím, že to není špatný člověk, jen asi bojuje sám se sebou a zřejmě má něco negativního za sebou. - otázka upravena poradcem
Sára4
PhDr. Jitka Douchová
No tak vidíte, přicházíte si na to sama :-) Omlouvám se vám, ale jako poražený si může připadat jen on, určitě ne vy. Ta omluva měla být za ubohost a zoufalost jeho projevu. Shodil se, ale tak, aby tomu dal podobu vítězství. Pán neumí prohrávat a chová se pak jak malý kluk. a ano, samozřejmě to nevypovídá nic o tom, že by byl zlý a bezcharakterní. To ne, spíš je opravdu hodně nezralý a za jeho nezralostí může vězet kde co.Můžete vytvářet různé fantazie, kdo a jak mu kdy ublížil, za co to vrací jiným, kteří jsou v tom nevinně. Jestli vám to pomůže, představujte si to. Já mám ale pocit, že byste se měla pohnout z místa a jít dál, nenosit to v sobě stále jako nedopovězený otazník.
fáze "namlouvání"
Vše vyústilo v situaci, kterou jsem popisovala v předchozím dotazu, tj. setkali jsme se, požádala jsem ho o schůzku, ale ve školním prostředí, kde mi bylo naznačeno, že by šlo jen o povrchní záležitost a že spouštěčem bych měla být já, tj. já bych měla být ten, kdo se ozve, kdo něco iniciuje. Tenkrát jsem to nechala být, neozvala se, nebyla mi ta mně přisouzená role moc příjemná. Nicméně, kdykoliv jsme se mezitím potkali, tak jsme se na sebe usmáli, jako že to tam je, ale nic víc se nestalo.
Poslední fází bylo, že jsem pracovně od něj něco potřebovala, chtěla jsem ho i tenkrát vidět, on mi vyšel vstříc a já mu pak přišla osobně poděkovat. Jeho reakce byla opět, ať se já ozvu. Naznačil mi neskrytě o co mu jde, ale řekl to tak, že jsem měla pocit, že se mnou jedná jako s malou holkou, nějakou svou žákyní.Nicméně jsem se ozvala, ale asi po dvou měsících. Přiznávám, že je to dlouhá doba, ale napodruhé mi vadilo, že je veškerá iniciativa na mne a asi by byla i další aktivita.
Sára3
PhDr. Jitka Douchová
Aha, teď si již na váš dotaz vzpomínám :-)Nebudu předbíhat, ale myslím, že váš charismatický vyučující má do životní zralosti a zkušeností hodně daleko. Umí být zajímavý tehdy, kdy má jasně vymezenu mocenskou roli - pedagog a jeho studenti. V osobním životě to bude mít solžité , chrání se, je ješitný, má v sobě hodně strachů. Flirtovat s vámi, naznačovat, co by mohl být, pokud vy převezmete iniciativu, zdůraznit, že by samotřejmě nešlo o nic vážného,...Přijde mi to hodně málo na to, abyste mohla mít vážný zájem o lechtivý románek s někým, k němuž jste předtím cítila úctu a respekt. Obávám se, že by se vám to velmi nevyplatilo. Ale jdu dál.
fáze "namlouvání"
Cca 2 roky jsme si navzájem naznačovali vzájemné sympatie, jako žena jsem se mu snažila vycházet vstříc, tedy v rámci svých vlastních hranic. Byl pro mne tenkrát opravdu atraktivní, charismatický, vtipný, prezentoval sám sebe jako sebevědomého člověka, který má „své“ za sebou a bere věci s nadhledem. Měla jsem jednoduše pocit, že si rozumíme, i beze slov, nazvala bych to asi duševním souladem, který je pro mne důležitý. Přesto ale hodiny výuky pro mne začaly být muka, a to z důvodu, že se vše odehrávalo jen v této rovině, navíc před ostatními studenty, začala jsem si připadat hloupě. Pokud jsme se setkali mimo školu, snažila jsem se být trochu iniciativní, komunikovat, z jeho strany byl v tomto směru asi problém, ale žádná zpětná reakce, max. pozdrav. Cítila jsem se jak na houpačce, připadalo mi, že jednou ano, pak zase ne, taková hra na kočku a myš, kde se role střídají.
Sára2
PhDr. Jitka Douchová
Zatím tomu úplně nerozumím, ale asi pochopím v dalších částech vašeho příběhu. Teď čtu o tom, že pro vás měl charisma, vystupoval sebejistě jako člověk s nadhledem a životními zkušenostmi, před studenty vám dával najevo neverbálně své sympatie nad běžný rámec. Cítila jste duchovní soulad, ale jak jsem pochopila, tak nikoliv oboustranně sdílený a explicitně oběma pojmenovaný. Přesto jste se setkávali  i ve dvou. Ale to jsem nepochopila vůbec. Vy jste byla aktivnější a iniciativnější a on měl problém, byl bez zpětné reakce??? Jdu dál.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, prosím Vás o radu, jak se z toho vymanit. Před časem, vlastně někdy více než před půl rokem, jsem Vás kontaktovala v tématu „fáze namlouvání“, kde jsem psala o reakci mého bývalého vyučujícího. Tenkrát mezi námi dvěma, já nyní 40 let, on 48 let, bylo něco víc, alespoň jsem to tak cítila, a on byl ten, kdo nakonec ze všeho bez osobního setkání a bez jakéhokoliv vysvětlení vycouval a e-mailem mne odmítl, ačkoliv mne sám vyzval, ať se ozvu, a já to udělala. Nemohu se s tím nějak popasovat. Vlastně když se potkáme, tak stále cítím, že mezi námi ještě něco je, což mi přijde po celkem 3 letech, co jsme se poprvé setkali, pořád velmi zvláštní. Nicméně, když jsem Vás tehdy kontaktovala, nenapsala jsem úplně vše. Teď bych se k tomu chtěla vrátit. Potřebuji vědět Váš názor na tohoto člověka, neboť se ve mně mísí protichůdné pocity. Nemůžu ho stále dostat z hlavy, a to bych velmi ráda.
Sára1
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Sáro. Vzhledem k tomu, že jste mi psala, jak říkáte, před více, než půl rokem, si naši komunikaci již nepamatuji. Budu se řídit ve svých reakcích tím, co si přečtu nyní ve vašich 5 částech. Tak jdu na to :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den, potřebuji poradit s kolegyní z práce (já 35 ona 28). Z mé strany je jasno - mám zájem. U ní si nejsem zrovna jist a nevím jak pokračovat. Už jsem s ní měl i rozhovory ohledně zájmu z mé strany, ale nepustil jsem to pak naplno a nabídl ve vzhledu k okolnostem přátelský vztah. Jako rozumíme si a se smyslem pro humor není problém. Ovšem je to kolegyně a já nějak nevím, jak pokračovat a abych nakonec něco nepodělal. Z její řeči těla si taky nejsem 2x jist, ale určitě se spolu nenudíme. Na rande jako takové ještě nedošlo, ale problém by v tom být neměl, když ji každý den vidím v práci, tak není důvod se spěchem. Takže mám to risknout a vybalit to na ni, nebo čekat na inspiraci? Z její strany moc aktivity není, sice umím rozčeřit vodu a vše trochu zamotat, ale pořád otálím a spíš vyčkávám. Takže jak poradíte, abych ji získal? Díky předem za inspiraci
Honza666
PhDr. Jitka Douchová
Honzo666, smysl pro humor ve společném duchu je prvotní základ, pak je důležitá společná chemie, ale ta může přijít až později :-) Na vašem místě bych čekala na spontánní inspiraci. Na nic netlačit a nechat to u obou ještě chvíli na náhodě. Buď je kolegyně vnitřně nejistá a potřebovala by od vás více aktivity, nebo ještě neví, co by chtěla. Takže bych pokračovala v dalších pozitivních signálech z vaší strany, ale tak, aby to pro ni nebylo příliš přepálené :-)
fáze "namlouvání"
Dobrý den:) prosím Vás moc o radu. Nastoupila jsem na střední školu a zde potkala kluka, kterého jsem sice tak 7 let neviděla, ale znali jsme se od malička. Strašně ale strašně moc se mi líbí. Konečně jsem zapomněla na svého ex.. Chvíli vypadal, že by se k něčemu možná tenhle měl, ale jak kdy..přijde mi, že každý den to je jinak..někdy zdraví a koukáme se po sobe,ale nekdy ne..chctela bych to zmenit,aby to bylo jen lepsi, a my spolu chodili..ale netuším, jestli ma zajem, prosim poradte co mam delat :) je to pro me dulezity:)) moc Vam dekuji!!
Sára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Sáro. Tady se nedá poradit nic jiného, než oční kontakt a milý úsměv. když se potkáte. Můžete ho přeci i oslovit, vzpomínkou z dětství. Držím vám palce.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.