Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| nešťastná láska| problémy v komunikaci| deprese a vztah| Rodič a dítě| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| osamělost| sexualita| problematické vztahy s rodiči| fáze "namlouvání"| psychické poruchy| vztahové problénmy v širší rodině| otázky početí, těhotenství| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| rozvod a děti| stres| alkohol u jednoho z partnerů| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| vztahy na pracovišti| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| první láska| smrt blízkého člověka| generační soužití| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| umění projevovat city| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| ekonomicky silnější žena| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| sourozenecké vztahy| osudová láska| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

partner odmítá dítě
mluvit...Podotýkám, že naši dceru manžel miluje, maximálně se jí věnuje, jak sám říká, nejvíce ze všech svých dětí...oceňuji na něm, "že mi ji dopřál", protože vím, že mne taky mohl poslat k šípku, když už sám 2 děti má..uvědomuji si i to, že teď už to zase začíná být pohoda, dceru jsme z nejhoršího vypiplali, opět cestujeme, můžeme spoustu věcí podnikat atd...ale nedokáži se smířit s tím, že bych další dítě a dcera sourozence (sobě věkově blízkého) neměla..bohužel také naši blízcí známí přišli v minulosti o své jediné dítě a já mám v hlavě neustále i toto...mám pocit, že se motám v kruhu a nevím jak z toho ven.. budu Vám vděčná za jakoukoliv radu :-)










- otázka upravena poradcem
P.
PhDr. Jitka Douchová
Rozumím vám. Asi nenapíšu již nic jiného, než v předchozí odpovědi, ale držím vám každopádně moc palce, aby to dopadlo tak, jak má :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko. Je mi 38let, manžel 46 let, máme 4 letou holčičku..a já dlouho toužím i po druhém dítěti, vždycky jsem ho chtěla. Manžel má dále 2 dospělé dcery z prvího manželství a na další dítě se netváří..řekl mi, že další dítě už nechce, nechce do 70ti pracovat, aby ho zabezpečil, už nemá tolik energie a už chce prostě klid, měl nějaké zravotní problémy (aby bylo zdravé), ale protože mne miluje tak kdyby to mělo znamenat, že budu nějak zásadně nešťastná, tak by o tom uvažoval..a já nevím...další dítě bych strašlivě chtěla, současně mám ale pocit, že bych ho do toho vlastně natlačila proti jeh vůli a z tohto mám strach..také si přirozeně rozumově uvědomuji oprávěnost jeho argumentů (zejména věk, možné zdravotní komplikace atd.) ..a strašlivě se trápím..bohužel se z toho asi stalo téma, na které oba reagujeme podrážděně..já mám navíc těď několik znovu těhotných kamarádek, on zřejmě cítí jak mi je a že to budu řešit a "tlačit", takže o tom nejsme schopni s chladnou hlavou - otázka upravena poradcem
P.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, P.Manžel není tak starý ve 46 letech, aby nemohl mít dítě, ale samozřejmě neznám jeho zdravotní problémy. On je jako otec saturován, vy jako matka ne. Bavili jste se zpočátku o tom, že byste měla ráda dvě děti? Věděl to dopředu? Zkuste z toho nedělat nátlakové téma, to je samozřejmě kontraproduktivní, ale vaše frustrace se na druhou stranu musí nutně promítat do vašeho vztahu. Vy byste další dítě "strašlivě chtěla", on se bojí a chce již mít klid - to je nevyvážený stav, kde zvítězí vlastně láska, řeknu - li to, na můj vkus, až příliš pateticky. Máte mezi sebou velký rozpor, je nutné jej řešit. Napadá mne jako varianta návštěva u partnerského psychologa, který vám pomůže v tom, abyste se netopili a nezůstávali na slepém bodě, kde se točíte v zacykleném kruhu.
partner odmítá dítě
Dobrý den.Partner(40 let) má jedno dítě (holku 15letou )jednou ženou a druhou s jinou (holčičku 4 roky ).S tou se,ale vůbec nevídá.Na obě dvě platí alimenty.Taky má dluhy,ale od té doby co jsme spolu začal své dluhy radikálně řešit.Dohodli jsme se,že s dítětem počkáme až si své dluhy dá partner do pořadku a začneme úplně nový život.Jenže už jsme spolu už tři roky a čas utíká....Já mám taky dluhy.Tvrdě jsem,ale pracovala v zahraničí jako pečovatelka a postupně si dala život do pořádku.Po roce jsem opět začala pracovat v CR,abych byla více s partnerem . Ted mám práci,která je sice náročná,ale dobře ohodnocená. Vyděláváme každý kolem 17tisíc..Přesto pořád tvrdí,že si dítě ještě nemůžeme dovolit,protože by jsme to finančně nezvládli,ale já si myslím,že lidé jsou na tom hůř a miminko mají.Partner mi tvrdí,že já nejsem na dítě připravená.Ze to ze mě necítí.,ale není to tak.Je mi 30 let a už jsem jen frustrovaná a zoufalá.Prosím o radu.Co mám dělat.Předem moc děkuji.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Ekonomický aspekt bude hrát pro partnera, poznamenaného dluhy, určitě roli, ale zrovna tak i fakt, že již dvě děti má. Jestliže se nestýká s 4 letou dcerou, otcovství asi až tak neprožívá. Oba vyděláváte nyní sice společně 34.000,. Kč, ale z tohoto příjmu odchází velká část na jeho alimenty. Chápu, že se bojí, a že se do dalšího dítěte nehrne, ale svádí to na vás. Jste na tom každý jinak, a co s tím? Nemá smysl jej do dítěte nutit tlakem, spíš by bylo dobré postupně situaci a výhledové cíle spolu rozebírat v klidu. Vaše frustrace může vést k jeho odporu. Chápu, že jste ve 30 mateřsky zaměřená, navíc jste pracovala jako pečovatelka, takže v sobě máte hodně láskyplně pečovatelského. Jak na něj, vám jinak neporadím. Ale jestli je mezi vámi láska, pak to překonáte. Hlavně si dejte časový horizont, kdy ano, zatím se na to psychicky připravujte - spolu :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den, prosím o radu. Mně je 32 příteli téměř 30 let. Jsme spolu necelé dva roky. Na začátku jsme se o dětech bavili a shodli jsme se, že je ještě čas, ale že třeba za dva roky už je já možná chtít budu. Neuběhly ani ty dva roky a už na mě padla touha. Poslední půl rok jsme téma postupně probírali a shodli se, že v červnu začneme na miminku pracovat. Teď když se vše blíží, přítel dítě odmítá. Není prý připravený a ani neví kdy bude, prý je ještě čas. Nechci čekat na to, až se rozmyslí a já pak dítě už třeba nebudu moct mít. Na jednu stranu ho chápu, ještě dodělává školu, dělá zkoušky a má jiné myšlenky. Navíc má hodně koníčků a bojí se, že by ho dítě omezovalo. Ale máme zázemí v rodině, vím, že by jsme to zvládli, finančně i jako rodiče. Mrzí mě, že takhle otočil, jinak máme pěkný vztah. Nechci se rozejít, vím, že je pro mě ten pravý, ale nechci ani čekat až se rozmyslí, že je na dítě připravený! Děkuji
Agáta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Agáto, dobrý den. Chápu vás, chápu přítele. Jestli jsem to dobře pochopila, i on chápe vás a vy jeho. Takže je zde jen nesoulad v načasování.  Lekl se toho, že už by vše mělo nastat, on na to ještě zralý není, vy ano. Ale pokud máte pevný vztah a víte, že spolu být chcete, zkuste ulehčit příteli z jeho strachu z otcovské zodpovědnosti. Až se početí podaří, bude to s vámi již postupně prožívat jinak. Důležité je, že dítě jste spolu do budoucna plánovali oba a vy jste jej nijak neznásilňovala proti jeho vůli :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den, ráda bych se s Vámi poradila.Manžel nechce druhé dítě.Máme dcerku-4roky,rekonstruujeme už 5 let, ale ještě nám chybí pár věcí, abychom mohli spokojeně bydlet.O 2.dítěti jsme mluvili už dříve a dohodli jsme se, že si dám do pořádku zdrav. problémy, vysadím léky a očistím se, v srpnu možná ještě půjdu na gynekol. zákrok (měla jsem polypy a je možné, že je budu muset znovu odstranit) a pak se začneme snažit.Když jsem se mu před pár dny zmínila, že se mě v práci ptali, jestli uvažuji o 2.mateřské, řekl mi, že už druhé nechce-že nemáme pořád rekonstrukci dodělanou-řekla jsem mu, že počkáme třeba rok, na to mi řekl,že pak už bude starý(40let),já mám 29let a chci ještě dítě, dcerka o ničem jiném nemluví.Manžel mi k tomu ještě řekl, že jsem pořád v práci a on se nebude o všechno i o děti starat(mám 8-mi hod. prac. dobu a volné víkendy)Dcerku vodím do školky i ze školky, doma se o ni nemusí vůbec starat.Nechápu to.Co jako chce?Ať udělám cokoliv, je všechno špatně.Děkuji za radu.
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Kateřino, budu stručná. Máte problém v komunikaci o svých vztahových očekáváních. Je to škoda pro vás dva, i pro vás tři, ale jste příliš konfrontační na to, abyste se spolu byli schopni dohodnout na tom, co je váš společný život důležité. Soupeříte spolu. Nejdřív si ujasněte proč, a pak jděte ve stavění svých životních cílů dál :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den, moc ráda čtu a dávám za pravdu vašim reakcím na tomto portálu a chtěla bych Vás proto také moc poprosit o radu, jsem si opravdu bezradná a moc smutná. Je mi 34 let, partnerovi 29. Víc než půl roku spolu bydlíme, víc než rok spolu chodíme. Na začátku našeho vztahu jsem se ho zeptala, jestli by chtěl někdy dítě. Řekl ano, po dvou dovolených nebo po dvou letech. Víc jsme o tom nemluvili. Nyní mi ale na společném víkendu řekl věci, které mě překvapily a také zranily. Že dítě se mnou nechce, že prý nejsem schopna se dle něj o dítě postarat. Přitom pracuji, vařím co nejvíce, starám se co můžu. I když poslední dobou, jelikož je přítel moc často v práci, často chodím za kamarádkami popovídat si. A že po dítěti nikdy moc neprahnul. Nyní jsem na nemocenské a mezi námi je zeď. Zeptala jsem se ho, jestli se mnou chce být, tak se zeptal, jestli myslim, že by to mělo cenu, když chci dítě jen proto, že ho mají všichni ostatní. Já teď nevím, co dělat. Odstěhovat se začínat znovu, nebo tomu dát čas? Opravdu nevím. Děkuju moc, pokud Vás napadá nějaké řešení.
Jája
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jájo. Partner nyní cítí tlak na dítě z vaší strany a odmítá tomu rozumět. Odmítá pochopit vaši touhu po mateřství, když sám k tomu ještě ve svých 29 letech nedozrál. Vymlouvá se přitom na zástupné argumenty, aby nějaký argument měl, a nebavíte věcně o tom, co by pro vás dva dítě znamenalo do života. Jste každý nyní na jiné straně. Nemohu vám přeci jasně říct, zda se máte odstěhovat a vztah ukončit, nebo tomu dát čas. Dala bych tomu čas, ale ne donekonečna. Jen by teď bylo důležité najít společnou řeč. Víc vám takto na dálku nepovím. On se "jen"brání, ohání se věcmi, které ve skrytu duše asi ani nemyslí vážně. 
partner odmítá dítě
Dobrý den,
potkala jsem někoho skvělého a právě proto a protože mi bijou biologické hodiny, bych s ním chtěla mít dítě. Je mi 35 a jemu 42. Ze začátku mi říkal, že dítě nechce,že to není pro něj, ale třeba se to změní. Nyní mi říká, že dítě nechce a že nikdy neměl potřebu ho mít a chce mít svobodu chodit kam chce a kdy chce a užívat života. řekla jsem mu, že také mám obavy o výchovu atd., ale že to cítím u srdce, že bych ho chtěla s ním mít a že se tím nemusí kompletně náš život změnit a můžeme si pořád občas užívat. Nevím,co dál. Mám ho moc ráda a nedokážu si "vybrat" mezi dítětem a mým přítelem. Děkuji za radu, pokud nějaká je... - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Radu tedy opravdu nemám. Máte se rádi, ale máte odlišné životní cíle. Toto dilema můžete vyřešit jen VY sama, nikdo jiný...
partner odmítá dítě
3. část - Snažím se nedávat to moc najevo, nechci aby si myslel, že na něj jakkoliv tlačím. Ale občas mi prostě nějaká poznámka ujede. Je mi jasné, že se oba chováme stejně sobecky - nemůžeme přece jeden druhého do něčeho nutit. Ale za pár let mi bude třicet a bojím se, že zůstanu nakonec sama a bezdětná. Občas už mám takové stavy, že když mi kamarádka oznámí, že je těhotná, tak probrečím noc. Ne, že bych ostatním to štěstí nepřála. Ale chtěla bych ho taky. Prosím poraďte jak ze situace ven. Opravdu si nechci rozbít fungující vztah a nechci se chovat jako blázen. Moc děkuji za odpověď a přeji krásný den.
Frances
PhDr. Jitka Douchová
Frances, možná se na to upínáte až příliš, zatímco přítel ještě na rodičovství není zralý vůbec. Tím se mezi vámi rozevírají kleště neporozumění, pocitů tlaku, což vám nikterak neprospívá ani jednomu, natož vašemu vztahu.Tu návštěvu u psychologa určitě doporučuji :-)
partner odmítá dítě
2. část Absolutně s tím nemám problém. Bohužel ale v čím dál více situacích přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby tam byla malá dcerka se mnou. Navíc mi připadá, že se máme s partnerem opravdu hodně rádi a moc bych si přála, abychom zplodili potomka právě z lásky. Navíc je tu ještě jedna věc. Vloni jsem přestala brát antikoncepci (přítel o tom samozřejmě ví, nejsem podrazačka), protože jsem ji již brala deset let. Od té doby mám velice nepravidelnou menstruaci a při vyšetření jsem se dozvěděla, že se mi neuvolňují vajíčka a s otěhotněním budu mít bez hormonální léčby pravděpodobně velký problém. Bylo mi doporučeno začít se snažit o dítě co nejdřív. S brekem jsem s tím šla za přítelem a on se zachoval skvěle. Podpořil mě, že všechno zvládneme a navrhl, že bychom mohli s početím začít za rok. Toto řešení mi přišlo jako super kompromis a souhlasila jsem. Bohužel rok uplynul a když jsme na toto téma zavedli řeč, bylo mi řečeno, že dítě za pět až deset let. Šíleně mě tato jeho otočka bolí.
Frances
PhDr. Jitka Douchová
Předpokladem pro vzájemnou  dohodu o vašich společných cílech do budoucna je, abyste se měli rádi - základem vztahu je v rámci lásky hledání toho, co bude oběma vyhovovat. Ne vždy to ale jde - votázce dítěte a vašich zdravotních komplikací nejde čekat donekonečna. Ale je to věc, kterou musíte řešit vy dva spolu. Nikdo zpovzdálí vám nemůže poradit. Nejspíš by se vám mohla hodit konzultace s nezávislým partnerským psychologem, který vám může oběma pomoct v komunikaci.
partner odmítá dítě
Dobrý den, paní doktorko,
děkuji za Vaši poradnu, umíte vlévat optimismus do žil. Obracím se na Vás i já se svým trápením. Je mi 27 let, příteli bude 30. Jsme spolu čtyři roky. Skvěle si rozumíme snad ve všem až na otázku dítěte a svatby. Přítel má náročné zaměstnání, je hodně vysoce postavený manažer, často bývá na zahraničních služebních cestách. Máme zázemí, jsme dobře situovaní. Ale o dětech nechce ani slyšet. Obtěžují ho fotky dětí kamarádů, kterých jsou plné sociální sítě. Kdykoliv se dozví, že se někdo bude ženit, protáčí oči v sloup. Přitom já bych dítě chtěla moc. Snažím se s tou myšlenkou opravdu bojovat, nechci přítele kvůli tomuto rozporu ztratit. Ale obávám se, že jakmile jednou ženu trefí mateřské pudy, bojuje se již velmi obtížně. Moje touha po dítěti určitě není z nudy, mám spoustu koníčků, kamarádů, nejsem na čase stráveném s partnerem rozhodně závislá. Je mi i jasné, že vzhledem k jeho náročné práci by byla převážně péče o potomka na mě.
Frances
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Frances. Vy se nemusíte snažit bojovat s myšlenkou na dítě. Asi byste to naopak čas od času spolu měli probrat, povídat si o tom. Jinak byste popírala sebe samu a tím byste si škodila - konec konců i vašemu vztahu. Jdu dál...
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko, potřebuji radu od někoho nestranného, kdo má zkušenosti. S partnerem jsme spolu 3 roky, z toho dva roky spolu žijeme. Partner 25, já 30. Na počátku vztahu jsme o tématu dětí mluvili a shodli se, že děti chceme, nejlépe první do mích 30 let. Ale nyní partner otočil...začal mluvit o tom, že si není jist, zda děti vůbec chce, že si to neumí představit a celkově mám z něho pocit, že mě od sebe odhání...nerozumím tomu, copak si najednou není jist tím, že se mnou chce žít?Několikrát jsem mu řekla, že děti chci, že bych nemohla žít bez dětí. Ale také jsem mu řekla, že na něj netlačím, vždyť můžeme ještě pár let počkat...Ale mám pocit, že mi moje slova nevěří...nebo nechce věřit...
Kája
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kájo. Na počátku vztahu bylo partnerovi 22 let, v tomto věku mohl těžko mluvit za sebe a za celý svůj další život. Vzah mezi vámi dvěma byl i díky věkovému rozdíli nevyrovnaný, každý z vás měl jiné životní cíle, adekvátní k věku i k příslušnosti k pohlaví. 25 letý muž si nedovede představit, že by nyní chtěl být otcem a přijal tak jasný životní závazek...Neni to úplně nepochopitelné...Stejně tak je pochopitelné, že vy ve svých 30 letech životní perspektivu potřebujete vidět více jasněji narýsovanou. Vám dvěma ale schází průsečík v aktuálních životních cílech. Nedáváte mi žádnou otázku, já se jen zamýšlím nad vaší životní situací a přemýšlím  nad tím, zda jste opravdu pár, který k sobě do konce života patří se vším všudy...
partner odmítá dítě
Dobrý den, paní doktorko, máme s přítelem jíž jedno dítě (5 let), když jsem prvně otěhotněla, bylo neplánováně těhotěnství. Nyní jsem po 5 letech otěhotněla znovu a bohužel opět neplánovaně. Přítel mi ale řekl že je to můj problém ať si to vyřeším sama. Druhé dítě nechce. Dále mi řekl že to není dítě jeho, jelikož on si vždy údajně dával pozor ale ne vždy to tak bylo. To se mě hodně dotklo. Můj partner mi řekl že pokud si dítě nechám,tak spolu končíme, a on začné pít. Přítom první dítě také nechtěl ale nakonec jsme se dohodli že si ho necháme a teď ho má moc rád. Já partnera nechci do ničeho nutit. Je fakt že naše ekonomická situace není teď buhví jak příznivá. Máme i bohužel hodně dluhu, které vznikly kvůli problémum s partnerovou nemocenskou. Ale vždy jsem chtěla pro malého ještě jednoho sourozence. A už je mi přes třicet. Takže myslím že už moc šanci na další dítě mít nebudu. Proto prosím , porať te mi... Moc děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Přítelovo chování je hodně nepartnerské, dává ruce pryč od problému, který se týká vás obou a ultimativně to hrotí. Cíti se nejistý, vy také. Nejen, že v něm nemáte oporu, ale on vám ubírá i síly na řešení situace. Výhrůžka,, že začne pít? Co si o tom myslet? To je opravdu absurdní. Vaše ekonomická situace je velmi limitujícím faktorem. Myslím si, že byste vše měla probrat více rychle s psychologem v rámci aspoň jednoho individuálního sezení. Z racionálního pohledu je nyní narození dítěte opravdu komplikací. Ale v životě se neřídíme jen rozumem. Musíte si v sobě probrat i své emoce. Je to váš život. Věková hranice, kterou zmiňujete, mi nepřijde nijak zásadní...
partner odmítá dítě
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu či názor, jak přesvědčit svůj protějšek na druhé dítě. S partnerem (svatbu zásadně odmítá) se známe přes 13let a téměř 10let spolu žijeme. Nyní vychováváme téměř 2,5 letého chlapečka, sourozence však tatínek již nechce. Oba jsme mezi 35-40 lety a proto již nemáme moc času. Bohužel ze zdravotních důvodů nemůžeme mít děťátko přirozenou cestou, to prý ale není důvod. Ekonomicky také určitě nestrádáme, postavili jsme si i baráček, také to není důvod... Prostě je prý dítě velká zodpovědnost a druhé již nechce, tečka... Oba sourozence máme a pravidelně se vídáme. Oni také mají každý dvě děti, ale již starší. I proto bych chtěla pro našeho klučinu kámoše a přijde mi hrozně nefér, aby kvůli naší pohodlnosti (že je to náročné a moc zodpovědné) byl v životě odkázán pouze sám na sebe či dospělé. Jsem sobecká já, že chci druhé dítě?
Poraďte mi, prosím, co mám dělat. Dokonce jsem již uvažovala o pěstounství...
Moc děkuji za každý názor či radu
D.D.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, D.D. Nejste sobecká, naopak! Přejte svému synovi parťáka, mít sourozenecký vztah je do života určitě dobré. Přemýšlet o pěstounství, když jste nezkusili IVF? Vždyť by to byla stejná zodpovědnost, jako za vaše vlastní dítě. Manžel má někde ve skrytu duše ještě další iracionální argumenty, má v sobě strach. Není více úzkostný? Jak jej přemluvit k činu, to vám ale neporadím...
partner odmítá dítě
Dobrý den,jsem s přítelem (já 38, on 40 let) 6 let. Dítě jsme oba moc chtěli a tak jsem brzo otěhotněla.Plánovali jsme dvě děti, to druhé jakmile to první trošku povyroste.Pak se dozvěděl, že má dítě s ex přítelkyní.V té době se nám narodil syn.Když jsem začala mluvit o dalším dítěti, řekl,že nikdy dvě děti neplánoval.Vše o čem jsme se kdysi bavili jako by nebylo.Byl to rok co jsem nečekaně otěhotněla....Donutil mě k potratu.Od té doby toho strašně lituji, brečím snad pořád, bolí to...pro něj to je minulost a není co řešit.Ale já jsem na dně, nic mě nebaví, jako by mi vzal můj vlastní život.Teď už 4 měsíce žádný sex...vymlouvá se.Žijeme jen vedle sebe,on má veškerý komfort.Na dítě řekne, že další nechce, že druhé má a tím je debata ukončena.Nic co cítím a chci já ho nezajímá.Řekla jsem, že pokud nechce další dítě ať odejde.On ale odejít nechce.Ale já už nechci tak žít a ani to nebere vážně.Nevím co dělat,nerozumím mu.Vždy jsem stála při něm a pomáhala mu,na nic nebyl sám.
Katy
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Katy. Prožíváte každý z vás trauma, každý v jiném ohledu. Potrat, k němuž jste byla proti své vůli dotlačena, ve vás muselo zanechat velké a hluboké stopy a nemáte to spolu vykomunikované. Podle mne byste potřebovali začít navštěvovat párovou terapii, abyste si spolu vyjasnili mnoho věcí, které si sami za sebe sdělit nemůžete, protože si je vyčítáte. Nepřemýšlejte o tom dlouho, běžte do toho.
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko,
můj dotaz se asi ztratil, píšu proto znovu. S přítelem(já 33, on 35) jsme spolu celkem 3 roky.Pak opustil manželku a děti (6 a 4) a žijeme spolu 2 roky. Vztah mezi námi inicioval on.Přítel má sklon být dominantní, žárlivý a o všem chce rozhodovat, někdy se kvůli tomu hádáme.Říká, že mi nevěří,protože jsem se na začátku našeho vztahu někdy opila a byla na něj zlá a někdy jsem mu lhala kde jsem (ještě bydlel s manželkou a dělal mi žádlivé scény). Na začátku vztahu říkal,že dítě chce ale později.Teď již dítě rezolutně odmítá,já dítě nemám a aspoň 1 chci. Když se nehádáme, je náš vztah hezký, když se hádáme, partner nemluví i 3 dny a já se dusím.Musím přijít já a začít komunikovat... Mám ho ráda, ale nechci se vzdát možnosti mít dítě. Na přímou otázku mi odpověděl že názor na dítě se mu nezmění a že je na mě zda s ním zůstanu či ne. Nevím co mám dělat, odejít hned nebo až si tím budu jistá či zůstat a doufat.Děkuji
Anežka
PhDr. Jitka Douchová
Váš přítel, Anežko, je podle vašeho popisu nevyrovnaný. Je dominantní, ale i žárlivý. Je v něm nějaká slabost, která jej vede k potřebě uplatňovat nad vámi svou moc. Nedokážu vám ale odpovědět na vaši otázku jednoznačně. Váš přítel o vás stojí, i když tvrdí, že pokud jste nespokojená, tak můžete jít. To je nesmysl. Viděla bych vás dva na párovou terapii u psychologa se specializací na partnerské vztahy.
partner odmítá dítě
Dobrý den,
píšu vám, protože mě nenapadá jiný způsob, jak sama sobě pomoci, než probrat to, co se přihodilo s odborníkem.
Jsem s přítelem dva roky. Já 25, on 28. Máme takový bouřlivější vztah, vždy jsme se hádali a usmiřovali. Nejraději v posteli! Tak vznikl další život, který to teď nemá jednoduché. Snažím se držet v klidu, ale často to nejde. Partner mi vždy říkal, že se na dítě ještě necítí, že sám se neumí o sebe postarat, ale že se mnou jednou chce rodinu, ikdyž ne v nejbližších letech. Často ale mluvil o dítěti a společné rodině. Já se na to cítím už delší dobu - s předchozím partnerem jsme plánovali. Neberu prášky už čtyři roky. Nepodvedla jsem partnera, ale on to nyní tak vidí a i po společném rozhodnutí, že si dítě necháme hledá aliby, jak se zodpovědnosti zbavit. Jeho chování je rozporuplné - chvíli mě hladí po břiše a usmívá se a poté mi vyčítá a předhazuje cokoliv. Ten tlak se nedal unést a já odešla k mámě. Děsí mě život, kde dítě nebude mít otce. Může se vzpamatovat?
Anka
PhDr. Jitka Douchová
Anko, podle toho, jak to popisujete, bych se nebála. Je to přítelovo váhání, nebyl a není připraven na rodičovství, je zmatený a kolísá ve svých emocích. Potřebuje si to v sobě usadit. Je dobře, že jste z toho na nějakou dobu odešla, on bude mít čas si sám  vše v sobě srovnat a vy nebudete v napětí a časté konfrontaci. Předpokládám, že se přítel "vzpamatuje" brzy, vy ale buďte v klidu, který je teď pro vás i miminko hodně důležitý :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den,
je mi 30let a přítel je o 18let starší.Už na začátku mi dával najevo,že jeho priority jsou jinde, že rodičovství má už za sebou.Jeho děti jsou už dospělí a on je rád, že si může užívat svého života.Děti tedy nechce a nechce o tom ani slyšet. Z manželství, které skončilo rozvodem si nese velké šrámy na duši.
Velmi ho miluji a vím, že jsem lepšího člověka nikdy nepotkala jen problém je a pro mě dost veliký, že já hluboce toužím mít děti a vlastní rodinu. Nevím co mám dělat, velmi mě to bolí a dost často mě to dostává na dno. Jsem víc než mateřský typ.
Jsme spolu šťastný ale já budu naplněná až budu mít vlastní rodinu. Nechci se vzdát jednoho pro druhou věc.
Budu velmi ráda za jakoukli radu.
Mějte se hezky.
Děkuji M.
MS
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, MS. Partner vám sice již na začátku vztahu dával jasně najevo své mantinely, co se týče dětí, ale to mohl být zpočátku alibusmus a držení si hranic. Pokud by i nyní trval na tom, že děti již nechce, pak bych to viděla jako jeho nedostatek lásky vůči vám. Nejedná se primárně  o sexuální vztah, jedná se o partnerský vztah. K opravdovému hlubokému partnerství patří i to, že se člověk zamýšlí nad očekávánimi a potřebami toho druhého. Nevím, co k tomu mohu více dodat...
partner odmítá dítě
Krásný den,
chtěla jsem se zeptat na Váš názor, protože nic podobného jsem se zde nedočetla. S manželem jsme 10 let z čeho necelé dva manželé-já 28,on 29. Máme krásného, zdravého chlapečka, kterému už táhne na 8.měsíc. Vždy jsme se bavili o tom, že budem mít děti blízko od sebe. Na jaře jsme chtěli zaděla na druhé, ale v zimě mi manžel řekl, že dítě nechce, že si potřebuje odpočinou. Podotýkám, že má naprostou volnost, každý víkend jezdí po kamarádech, v týdnu z práce rovnou do lesa-je myslivec-do 4.měsíců našeho syna spal v jiném pokoji,aby se vyspal a musím říct, že malej neplakal..napil se a spinkal. Jezdila jsem s měsíčním dítětem pro něj na čochy a akce kolem třetí ráno.Nijak ho nezaměstnávám, vše dělám sama i štípu dřevo abychom nezmrzli.Má ho rád,ale zásadně u známých..tam se mu věnuje.Doma ne,je to moje práce.Nevím,jak mu to vysvětlit, že pro mě je to důležité. Nechci aby byli daleko od sebe. Nejen kvůli dětem,ale i kvuli praci a psychice.Jsem asi sobecká.Děkuji Vám za radu.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Říkáte, že jste se o dalším dítěti bavili spolu oba, možná to byla více vaše vize, kterou manžel nerozporoval? Nevím. Každopádně se rozcházíte v tom, jak dál. Vás to trápí a celkově to zatěžuje váš vztah, protože nejste pozitivně vyladěná a nespokojenost se nejspíš promítá do vaší komunikace, schopnosti se vzájemně domluvit, porozumět si.Asi by bylo na začátek dobré, rozvážit, jaká je vyváženost vašeho vztahu. Podle vašeho popisu je manžel jen tím, kdo se baví a užívá si, vy to zvládáte, tolerujete mu to a vaše hlavní touha je další mateřství. Ale na děti musí být dva, kteří to chtějí. Něco vám ve vztahu, ve vašem partnerství, schází. Než byste mohli začít plánovat druhé dítě, měli byste  začít hledat nazpět
 podstatu vašeho vztahu...
partner odmítá dítě
Prosím poraďte mi, co mám dělat? Jak to dostat z hlavy, abych nemyslela jen na dítě? Přítele miluji a pořád nechápu, proč jednou chce a mluví vážně a pak ten obrat. Vztah máme moc hezký. Mě osobně to molí, on si musel všimnout změny, že nemluvím, nesměju se, ale nezeptá se, nejspíš nechce o tom mluvit. Děkuji LM
LM
PhDr. Jitka Douchová
Asi jsem vše napsala v předchozí části. Nevšimla jsem si, že na mne čeká pokračování. Ale nic jiného mne nenapadá. Důležitá je láska, kterou k sobě cítíte oba, ta je základem i k tomu, abyste si pak o všem mohli uvolněně povídat. Neměla byste mít dítě jako hlavní cíl vašeho vztahu, jako jeho leit motiv. Pokud se má narodit, bude vás dvou a partner i vy byste měli cítit, že chcete dítě spolu, kvůli sobě. Jinak přeci již jako rodiče oba saturováni jste :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. S přítelem jsem víc než rok, každý máme jedno díte z prvního manželství. Od začátku přítel ví, že dítě chci a moc. Přítel cca před půl rokem začal sám o dítěti mluvit, řekla jsem mu tehdy, že pokud to nemyslí vážně, tak ať o dítěti nemluví, že je to pro mě bolestivá záležitost, protože s ex manželem jsem chtěla a nakonec to nedopadlo.....Bylo těžké se s tím smířit, proto jsem přítelovi od začátku řekla, že pokud začné téma dítě, tak jedině, že to chce i on. Po nějaké době o tom přestal mluvit a tento týden mi jen tak řekl, že si není jistý a že nechce. V tu ránu to bylo tak těžké, od té doby jsem smutná, nemyslím na nic jiného, prostě mě zklamal. Přetvařovat se neumím, ale mluvit o tom s ním nedokážu už ne. On moc dobře ví, co to pro mě znamená a jak moc toužím mít dítě. Ta touha je silná a moc to bolí.
LM
PhDr. Jitka Douchová
LM, dobrý den. Neberte to nyní tak úplně jako definitivní verdikt, to by byla škoda. Téma dítě jste vlastně vyloučila z vaší společné komunikace vy - v rámci pudů sebezáchovy, protože je to pro vás natolik křehká záležitost. Jste spolu rok, už toho o sobě víte víc. Někdy můžete procházet již i nějakými krizemi - ty pak mohou odrážet a zrcadlit to, co kdy kdo nějak řekne. Nechte si toto - dlouho tabuizované téma mezi vámi - na r. 15, zatím se netrapte :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den, nevím, jak dál ve vztahu s přítelkyní.Přes mou nevoli, o které věděla dlouho dopředu, si pořídila dítě.Já ses tím stále nemohu srovnat(je v 6.měs.).Udělala to tajně, to mi vadí a navíc i to dítě do konce života.Sama mám dvě velké děti a o žádné další nestojím, tím spíš "cizí".Stále se kvůli tomu dohadujeme a cítím, že vztah skomírá.Nemůžu se přes to přenést a nevím, co dělat.Chtěla jsem vztah hned tehdy ukončit, ale svazují nás společné vysoké finanční závazky.Jak na to, prosím, nahlížíte. Stále se jen trápím.Děkuji, Marta. - otázka upravena poradcem
Marta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Marto. Co na to říct? Vy děti máte, ona ne, ale toužila po něm. Jestliže znala váš nesouhlasný postoj, nezbylo jí udělat nic jiného, než akci inkognito. Jednala za sebe. Její dítě ale přeci nebude pro vás cizí, když jste pár. Bude její, takže i vaše. Pro ni bylo asi nyní důležitější dítě, než partnerství. Stalo se to pro ni prioritou. Ale jestli má váš vztah dobré základy, a ne primárně finanční závazky, tak to ustojíte. Od toho jste DVĚ.
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu, nebo Váš názor na věc. Je mi 36 let, a mému příteli 54. Jsme spolu 7 let. On už nechce děti, ale já čím dál tím víc ano. Zkoušeli jsme se několikrát rozejít, ale nejde nám to. Je to tak těžké, protože ho mám moc ráda, ale život bez dětí si neumím představit. S tímto vnitřním dilema se potýkám už pět let, je to hrozné trápení. Jakékoli Vaše slovo mě potěší.
Barbora
PhDr. Jitka Douchová
Milá Barboro. Partnerovi bylo 47, když jste začali být pár, vám 29. Musel vědět, že budete toužit po dítěti. Já nevím, k lásce patří i zodpovědnost k tomu druhému, kterého jsme k sobě láskou připoutali. Jak vám mohu ve vašem těžkém dilema pomoct, když vím, jak je těžké oddělit od sebe lásku k partnerovi, a touhu po dítěti a nalezení dalšího životního smyslu? Přeji štěstí, zároveň vám přeji, ať vám to osud nějak vyřeší tak, aby to bylo pro vás dobře :-)
partner odmítá dítě
Já osobně mám pocit, že na přítele netlačím a tyto témata zbytečně nevyhledávám. Cítím se teď dost ukřivděná a podvedená. Mám pocit, že se stejně nikdy nepřestěhuje a ani dítě spolu mít nebudeme. A i kdyby, tak stejně on bude přes týden pryč a já sama s dětma. Já jsem si prošla dlouhodobým vztahem a nevyšlo to, takže vím, že o letech poznávání to není. Nechci zase deset let s někým chodit a čekat, až se bude cítit na rodinu. Mám pocit, jestli nestrácím čas. Asi mu to takhle vyhovuje a já se mám přizpůsobit. Někdy mám pocit, že i kdybych se přetrhla, tak pro něj to nikdy nebude dost dobrý. Mě je 32, partnerovi 45. Chlap v jeho letech by přece už měl vědět, co chce. Jinak nám to klape ve vztahu velice dobře. Vzájemně se milujeme, lásku si projevujeme. S penězi hospodaříme společně, kupovali jsme auto, které nechal napsat na mě, veškerý volný čas trávíme společně. Jen se asi míjíme v těch zásadních životních cílech.A proto se Vás ptám, má tenhle vztah smysl? Mám čekat? Děkuju za odpověď.
Ina2
PhDr. Jitka Douchová
Ino, jako vy víte, že hloubka poznání toho druhého a dobré perspektivy vztahu, není o množství společně strávených let, tak zrovna tak  věk nemusí znamenat, že člověk ví, co chce ( ad "chlap v jeho letech by už měl vědět, co chce"... ).On váhá, neví, není si jist. Vy si jistá jste. Ve spoustě věcech už ale budujete společné zázemí, a na to, že přes týden žijete odděleně, tak nadstandardně. On s vámi počítá, máte se rádi, je vám spolu dobře, rozumíte si ve způsobu trávení volného času. Pokud je druhé dítě vaším zásadním životním cílem, jak říkáte, tak se zatím asi trochu míjíte. On se toho možná bojí, prostě neví. Dejte vám oběma čas, jste dost mladá na to, abyste mohla mít v budoucnu kompletní rodinu se vším všudy. Ten vztah mařit by byla veliká škoda :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den, paní doktorko. S přítelem jsme spolu 19 měsíců. Oba jsme rozvedení. Já mám malého syna, on 2 dospělé děti. Každý žijeme sám. Já ve vlastním, přítel v podnájmu. Náš vzah funguje až na vyjímky pouze přes víkend. Já bych chtěla, aby se k nám přítel přestěhoval, našel si práci blíže k domovu, abychom spolu mohli být i přes týden. Když jsme se poznali, tak pracoval jinde a každý den byl doma. Chtěla bych také ještě jedno dítě. O čemž přítel ví hned od začátku našeho vztahu. Říká, že v zásadě není proti. Ale jakmile přijde řeč na stěhování nebo dítě, tak se na to ještě necítí a známe se prý málo. Snažím se o těchto tématech příliš nemluvit, ale on sám má pořád nějaké narážky. Pří poslední rozmluvě na toto téma mi vyčetl, že na něho tlačím, že přece vím, čím si prošel (bývalá partnerka přestala brát antikoncepci, otěhotněla a odešla s měsíčním dítětem, které mu neumožnila vídat, on dal před rokem souhlas k osvojení pro manžela bývalé partnerky, prý to tak pro to dítě bude lepší).
Ina1
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ino. Z vašeho psaní mám pocit, že přítel říká autenticky to, co cítí - neboli, není přesvědčen sám za sebe o chtění vytvořit jasně novou rodinu, změnit všechny dosavadní jistoty, které má, tj. práce, bydlení. Má vás rád a víkendový vztah mu pravděpodobně vyhovuje. To, že byl využit jako dárce spermií, když to řeknu takto neomaleně, mu určitě v dalších jistotách do života moc nepřidává. Měli byste si spolu oba ujasnit očekávání od dalšího života a také si říct, co jste schopni dostát, a co je těžké, nebo ambivalentní. Pak se nebude on cítit v tlaku. Chápu, že vám běží čas, chcete-li rodinu rozšířit, ale nevím, co v tom mohu poradit. Cítím vždy naplánování mimnka jako něco, co si oba přejí. Jdu si přečíst druhou část vašeho vyprávění.
partner odmítá dítě
Dobrý den.
Jsme s partnerem 3 roky, on má již 2 větší děti z předchozího manželství. Na začátku vztahu dítě chtěl, ale nyní, když jsme to začali řešit, tak dítě nechce. Já ho chci moc, táhne mi na 32, ale on vůbec.... Pryý si to vůbec neumí předstvit, a už jsem slyšela i věty typu ... že by si klidně uměl představit, abych si našla partnera, se kterým bych měla dítě a my bychom zůstali přátelé...Prý abych nebyla nešťastná, protože ví, že dítě chci. Přijde mi to uhozené, říkala jsem mu, že bych chtěla být šťastná s ním, a s ním mít dítě. Motám se takhle už půl roku v začarovaném kruhu a nevím co dál. Mám ho moc ráda, zážíváme spolu mnoho hezkých chvil, ale je mi z toho do pláče, při myšlence zahodit ten vztah. Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Jak poradit, Terezo? Do rodičovství nikoho nenanutíme. Ale je zvláštní, že ze začátku vašeho vztahu s vámi dítě chtěl. Tak mne napadá, zdá věří perspektivě vašeho vztahu, zda neprocházíte nějakou krizí? Pak je otázka, jak spolu o dítěti mluvíte - neměl by na něj být vyvíjen vyčítavý tlak, spíš byste o tom měli mluvit v příjemných společných chvílích. Ale pokud bude trvat na svém, a vy na touze po dítěti, nevím, jak to dopadne. Držím palce!
partner odmítá dítě
Dobrý den. Mám 23 let, přítel má 29. Jsme spolu přes 5 let, skoro celých 5 let spolu bydlíme. Před pár měsíci jsme si vzali hypotéku na 3 pokojový byt, protože chceme v budoucnu rodinu to víme oba od začátku vztahu. Již více jak rok toužím se vdát, avšak se mi nedaří přesvědčit přitele. Začínám to vzdávat ale pořád tajně doufám. Jenže jsem začala toužit i po miminku. Vím, ano jsem mladá jak mi každý říká, ale já se na to cítím, navíc mám problémy v práci, ze které buď odejdu nebo lepší varianta otěhotním (je mi jasné že to nemusí jít na povel). Jenže přítel prozatím ještě se necítí ani na svatbu ani na dítě. Přitom mu táhne na 30 a netuším do kdy chce čekat. Když o tom začnu mluvit, tvrdí mi že nad tím neuvažoval, nebo že není kam spěchat, a ať ho nenutím atd. Přitom se máme velmi rádi, máme super vztah. Proto jsem začala uvažovat, že přestanu jít antikoncepci a bude to buď a nebo. Mám ale strach aby to nebral jako podraz. Prosím o radu co si o tom myslíte. Děkuji
Nikola
PhDr. Jitka Douchová
Nikolo, dobrý den. Podle mě byste se měli domluvit na všem společně, pakliže máte mít mezi sebou čisto. Byl by to podraz, a to by byla škoda. Přítel se ještě na otcovství a na manželství necítí, vy ano. Musíte najít nějakou střední cestu, kterou promyslíte spolu. Problémy v práci by neměly být jedním z faktorů, ovlivňujících přání dítěte. Zkuste hledat něco nového, mluvte o tom spolu s přítelem, ale ne z vaší strany naléhavě, o to víc bude couvat do rohu. A jen někdy, při zvláštní pohodové příležitosti.
partner odmítá dítě
Dobrý den, mám problém s přístupem manžela k miminku, které čekáme. U prvního dítěte byl nadšený, a kort když nám potvrdili holčičku, kterou si moc přál, tak jsem doma nesměla pomalu vytgřít, aby se nic nestalo, staral se, prostě supper táta. Pak jsem chtěla druhé, on zpočátku moc nechtěl, ale nakonec souhlasil, a na miminko se těšil. Když jsem otěhotněla, najednou se vše změnilo - nemá zájem o to, jestli mám v pořádku poradny, nemá zájem, jestli už malé kope, jak jen doma o mimču promluvím já nebo dcera, tak je naštvaný. Ještě se to více zhorčilo ode dne, kdy mi doktor řekl, že to bude chlapeček. On chtěl holku, a teď mi dává najevo, že o kluka nestojí ani náhodou. Mám dva měsíce před porodem, už se sotva hnu, jsem unavená, a on si vzpomněl, že bude malovat celý byt, a veškeré vystěhování nechal na mě, kromě nábytku, ale jinak všěe musím sama, do toho se starat o dceru, a když si dovolím padnout v 10 večer mrtvá do postele, ještě se urazí. Co mám dělat?
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. To je hodně těžké, navíc velmi citlivé. Manžel chce malovat kvůli příchodu miminka, tím tak nějak dává najevo své těšení se, respektive možná více zodpovědnost vůči příchodu nového člena do vaší rodiny. Vy se teď hlavně starejte o prosperitu těhotenství a v klidu vysvětlete manželovi, že těžké fyzické práce již dělat prostě nemůžete. A jinak se nebojte, určitě se vše změní poté, až se syn narodí, bude starší a manžel v něm najde parťáka i někoho, komu bude moct předávat své mužské schopnosti :-)
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorka, s partnerem jsme spolu 4. rok, dva roky z toho manželé. Mně je 30, manželovi 35. Já bych chtěla dítě, ale manžel je najednou proti. Před svatbou jsme se bavili, že dítě oba chceme. A manžel mi najednou řekl, že dítě nechce, protože už dvě děti má z předchozího vztahu a že jeho potřeby už jsou v tomhle ohledu naplněny a já se mám realizovat jako "druhá" matka jeho dětí, když je máme jednou za 14 dní na víkend. Beru to jako strašnou zradu, protože mi to schválně neřekl před svatbou, protože bych ze vztahu odešla. Jenže já takhle nemůžu, často brečím, protože jsem v koncích. Manžela miluji jako nikoho v životě, ale po dítěti moc toužím a nedokážu být bez něj šťastná. Nevím teď jak dál, jak o tom s ním mluvit. Navíc mě moc bolí tato jeho zrada. V důsledku toho jsem i začala nenávidět jeho děti, když jsou tady, protože své vlastní mi nedovolí mít. Nedokážu se s tím vyrovnat. Manžel to chce řešit, ale na svém si trvá. Jak dál? Děkuji. Anna
Anna Hrazdilová
PhDr. Jitka Douchová
Co říct, Anno? Ano, je to zrada,ale žádné rozhodnutí není neměnné. Říkáte, že to manžel chce řešit, jako kontradikci tam dodáváte, že si ale trvá na svém. Tomu moc nerozumím.Netroufám si vám dát jakoukoli konkrétní radu, spíš bych vám doporučovala přímou spolupráci se vztahovým psychologem.
partner odmítá dítě
Zdravím,já 35let,partner 42let.Jsme spolu 8let,byl jednou ženatý,v 25 měl syna,odešel od ženy(vyhodila ho)chtěla jenom dítě.Našel si partnerku,vychovávali spolu její dceru do jejích 9let.Po půl roce našeho vztahu jsem otěhotněla,jelikož mě s bývalou partnerkou podváděl,šla jsem na miniinterupci,bylo mu to jedno,neřešil to,rozešla jsem se s ním. Ale dali jsme se znovu dohromady,dnes dítě chci,mám strach,aby vše proběhlo v pořádku a dítě bylo zdravé.Před 3lety jsem po vzájemné dohodě vysadila antikoncepci.Pak semnou přestal spát,tvrdil, že má starosti,neměl erekci.Pak mi společná známá řekla,že má blok,protože dítě nechce.Tak jsme to povrchně probrali,protože na tohle téma se nechce bavit.Teď už semnou spí,ale dává si pozor,abych neotěhotněla.Když se chci o tom bavit,je naštvaný,pohádáme se,že chci dítě za každou cenu a že ho vydírám rozchodem.Když se zeptám,jestli budeme mít dítě řekne jo a začne se ptát,jestli vím co to obnáší a že neví zda jsem zralá na dítě.Co si o tom myslíte?Děkuji
Hanka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Hanko. Vypadá to, že má přítel opravdu blok v tom, dítě mít. První žena jej využila kvůli dítěti, a pak jej opustila, o dceru přišel. S další partnerkou investoval city do výchovy její dcery, ale nedopadlo to dobře a vztah ukončili. Pak jste otěhotněla vy, ale podstoupila jste interrupci. Mám pocit, že pro přítele je to nesmírně křehké téma a že se na to necítí. Poradit vám to nemůžu nic konkrétního, protože bych potřebovala vědět mnohem více. Rozhodně doporučuji partnersky specializovaného psychologa - ale ne pro vás dva, spíš jen pro vás. Abyste si mohla ujasnit, co a jak dál, a jakou formou s přítelem komunikovat. Neměl by to být nátlak :-)
partner odmítá dítě
Milá Dito, myslím si, že váš partner se chová velice sobecky a alibisticky. Tím, že vám dokonce říká, ať si najdete někoho jiného, vám podle mého názoru i naznačuje, že vás vlastně tolik nemiluje a jeho pohodlí je pro něj přednější než vy. To je dost ponižující. Moje rada zní: vezměte ho za slovo a s úsměvem na rtech se s ním (aspoň na nějakou dobu) rozejděte. Věnujte se sama sobě, vrhněte se na tanec, koníčky atd. Pomůžete sobě a možná i jemu. Třeba si po pár měsících uvědomí, co vlastně opravdu chce. V jeho věku už by to měl vědět!
Anna pro Ditu
PhDr. Jitka Douchová
Díky, Anno!
partner odmítá dítě
Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor i na názor čtenářek/čtenářů. Je mi 31 let, partnerovi 36 let, žijeme spolu 2 roky. Máme se velmi rádi a rozumíme si ve všem, kromě jedné, velmi podstatné věci. Já bych ráda měla dítě/děti, přítel zatím ne. Prý zatím není rozhodnut, zda chce být otcem a nechce se jím stát, pokud si nebude na 100% jistý, že děti opravdu chce. Chápe, že já chci být matkou a radí mi, abych zvážila, jestli se nechci rozejít a hledat muže, který má stejné přání. Přítel mi prý nemůže dát žádnou jistotu, že za nějakou dobu bude s dítětem souhlasit, ani že k definitivnímu stanovisku zda ano či ne dospěje v dohledné době. Připadá mu nefér, abych svůj sen o rodině kvůli němu třeba i několik let odkládala - navíc, když není jisté, jaké bude jeho rozhodnutí. Přítele miluji, vím, že on mě také, máme krásný vztah, který bych ráda udržela, ale uvědomuji si, jak mi utíkají roky...Napíšete mi svůj názor? Děkuji Vám.
Dita
PhDr. Jitka Douchová
Milá Dito. Vyzvala jste i další čtenáře/čtenářky, tak slibuji, že vše budu hned přeposílat :-)Je to opravdu hodně těžké dilema, na které se mně těžko reaguje.Většinou to bývá tak, že dítě chceme právě s konkrétním mužem, toho vnímáme díky vzájemné lásce i jako otce našich společných dětí. Přítel váhá, jste spolu 2 roky, ale neví, jestli bude kdy děti chtít. Dává vám jakoby svobodu ve vaší volbě, ale moc vám to neusnadňuje, spíš naopak. Pro vás je to teď náročná volba. Milujete, zároveň toužíte po dítěti a rodině, zatím to vypadá, jako neslučitelné. Měli byste si s přítelem více povídat o tom, proč... Potřebujete porozumět motivům svých chtění i nejistot. Je to přeci vaše závažné partnerské téma, z něhož nejde jen tak utéct. Pokud se ozve i muž, který byl v podobné situaci, budu ráda :-)...
partner odmítá dítě
Dobrý den. Je mi 30 let, s manželem máme 2letou dcerku a manželství, které není ideální, ale stojí nám za to. O druhém dítěti jsme mluvili zatím výhledově.Měla jsem žaludeční problémy z antikoncepce, přestala jsem ji brát cca před půl rokem a manžela jsem prosila, aby si vzal gumu, nebo dával pozor. Moc to nedělal, a když jsem mu říkala, že to toho může být miminko, ještě se tomu smál. Pochopila jsem z toho, že by asi tak zásadně prosi nebyl, ale co se nestalo - teď jsem v jiném stavu, víme to cca týden a celý týden se u nás nemluví o ničem jiném než o interrupci. Cítím se strašně podvedená a zrazená. Ano, těhotenství vzniklo dříve, nicméně jsem takovou reakci naprosto nečekala. Je mi to strašně líto, nevím, jestli mám jít na interrupci a riskovat, že to manželovi nikdy neodpustím, nebo nám miminko nechat, a když se s tím manžel nevyrovná, být sama se dvěma dětmi.Manžel říká, že až za rok za dva, což jsem brala, dokud jsem nepřišla do jiného stavu... Teď nevím, co dělat. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano.Myslím, že potřebujete oba čas na to, abyste se srovnali s něčím, co nebylo plánované, ale stalo se to. OBA. Miminko na cestě je téma pro vás dva, k promyšlení, co a jak dál, jak to zvládnete. Nyní se vy cítíte zrazená a ponížená manželovou nezodpovědností, což chápu, o to víc berte další rozhodování jako společnou věc.
partner odmítá dítě
Dobrý den, můj přítel má dítě s jinou ženou, o kterém nevěděl, dozvěděl se to nedávno, byla to známost na jednu noc. O dítě se stará, ale už nechce mít děti se mnou, vůbec o tom nemluví, i když donedávna se mnou děti chtěl. Chodíme spolu 3 roky a chtěli jsme se sestěhovat, jakmile to půjde, ale o tom už také nemluví. Já bych děti chtěla a nevím, co mám dělat, připadám si zbytečná a před jeho rodinou naprosto nepodstatná a že k nim nepatřím.
Agneška 24 let
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Agneško. Přítele fakt otcovství asi hodně zaskočil, změnil mu nyní životní plány - dočasně přemýšlí jinak. Dejte mu čas, myslím, že 3 roky vašeho vztahu nejdou hned tak zahodit a také není důvod. Ale potřebuje se zadaptovat na novou neplánovanou situaci,nějak ji vnitřně zvládnout...
partner odmítá dítě
Dobrý den. Je mi 42 a manželxw 36 let. Máme 2 syny. Až potud je vše jak má být. Jenže já chci ještě jedno dítě, zatímco manželka to striktně odmítá. I stím bych dokázal žít. Ale z dovolené jsme se vrátilijiž v pěti. Manželka mi nic neřekla, objednala se ke svému ženskému lékaři s požadavkem na UPT, a on jí vyhověl. Všechno mi oznámila až 4 dni před zákrokem a odmítla poslouchat jakékoli argumenty proti UPT. Prosím, poraďte mi, jak mám celou situaci zvládnout, protože ji miluji víc než cokoli na světě a nechci ji ztratit... Děkuji za radu.
Mirek42
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirku. Rozhodování se o dětech je vždy věc páru. Vždy! Znamená to, že někde něco drhne, ona se potřebuje rozhodovat za sebe, protože - cítí od vás TLAK na dítě?? Vypadá to tak - říkáte, že ona vaši touhu po 3 dětech striktně odmítá. Vy, jako bytse ji nechtěl vyslyšet. Pak musí jednat za sebe. Jestliže ji milujete, jak píšete, zkuste se ji pochopit a její rozhodnutí přijmout. Tím se k sobě přiblížíte víc...
partner odmítá dítě
Dobrý den, s přítelem jsem 3/4 roku, má 3 letého syna z předchozího vztahu, s bývalou ženou nemají péči o syna vyřešenou. Nechce mu ho dávat, vždy když ho chce vidět musí k nim domů, je na syna hodně fixovaný. Když jsme se seznámili věděl že do dvou let chci dítě a nic nenamítal, později z něj vypadlo že dítě nechce, že už nechce vypiplávat další mimino, plánuje že budeme cestovat atd.. Zároveň by prý cítil výčitky vůči synovi že se mu kvůli dalšímu dítěti nemůže věnovat a musí péči děli mezi dvě děti. Řekla jsem mu že takový vztah pro mě nemá cenu a uvažovala o rozchodu, ale pro rozchod jsem se nerozhodla a časem mi sám od sebe řekl že s tím počítá a dítě se mnou chce. Nyní o pár měsíců později zase změnil názor, už nevím co si myslet. Vím že to nemá jednoduché s bývalou ženou, protože se stále nedohodli ohledně péče ale připadá mi že mění názor podle jeho nálady. Díky za radu
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Přítel v sobě nemá stabilizováno to, co by chtěl ohledně dětí - je hodně ovlivněn problémy s ex manželkou a to se promítá do jeho nejistot ve vztahu k přemýšlení nad dalším dítětem.Nevyzná se v sobě. Myslím, že byste spolu měli více rozvíjet váš vzájemný vztah, aby tam nebylo prvoplánově právě dítě...
partner odmítá dítě
Dobrý den, prosím o radu, jak se vyrovnat (možná sama se sebou) s tím, že partner nechce děti. Je mi 31, partnerovi 32, jsme spolu 3 roky, naše plány na budoucnost jsou odlišné. Já toužím po miminku, partner se na něj ještě necítí. Prý by děti chtěl, ale teď určitě ne a možná, že ani za 5 let. Cítí se mladý a jako důvod uvedl, že by si nemohl užívat volných chvil, tak jako teď (kolo, lyže, atd.). Je to dost sobecký důvod a nějak se s tím nemohu vyrovnat. Čas letí a náš vztah se nikam neposouvá. Partner říká, že vždy, když si začne myslet, že je vše super, tak se to zkazí. Tím zkažením myslí, že začnu řešit svatbu, děti, prostě budoucnost. Nevím si rady. Není mi 20, abych mohla čekat dalších 5 let, zda změní názor. Ale pořád doufám, že změní.
teri
PhDr. Jitka Douchová
Milá teri. Co říct? Nevím, jakou komunikační formu používáte, když otevíráte - pokolikáte už asi, téma manželství a především dítěte. Proto si netroufám cokoli soudit, jeho odsuzovat, a tak. Na první pohled to vypadá "jasně" - chová se vůči vám jako nezralý člověk, který myslí sebestředně na sebe a své potřeby, a - "ty se holka podřiď tomu, jak to mám já". Pokud se chcete o něčem bavit víc, argumentuje nežádoucím tlakem z vaší strany a tím je z obliga. Ale je to tak doopravdy? Nevím. Zkuste se zamyslet nad tím, teri, kdy a při jakých příležitostech začínáte hovor na toto téma. Které je výsostně důležité, to ano. Ale - není to v podobě, která jej "děsí" a zalarmuje jeho podvědomé obranné mechanismy? Vše by mělo být více nenásilné, byť navážno. Nemohu to od stolu odhadnout, asi bych vám doporučila poradu s partnerským psychologem, kde byste mohli více vše rozebrat v rámci konkrétních situací. Jděte do toho, vyplatí se to :-)!
partner odmítá dítě
Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor. S partnerem (33) jsme měli 10 let šťastný vztah. Já (31) chtěla díte a on souhlasil. Povedlo se to hned, ale od té doby máme velkou krizi. Přítel najednou dítě nechce, je to závazek. Má spousty vlastních problémů s firmou, o kterých věděl, ale v době početí dítěte mu tolik nevadily. Řešila jsem i potrat, hlavně kvůli němu, ale i kvůli sobě, ale nakonec jsem to nedokázala a za pár měsíců se dítě narodí. Sama jsem z toho nešťastná, vím, že dítě budu mít ráda, ale nikdy jsem ho sama bez partnera nechtěla. Věřím v kompletní rodinu. Partner mi oznámil, že mi na začátku pomůže, ale až budu soběstačná, tak mě opustí. Pořád vidím, že mu na mě moc záleží, ale rodinu nechce. Chtěla bych vztah udržet, samozřejmě že ne násilím, ale vůbec nevím, jak a jestli je to možné.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, dobrý den. Je to tak trochu klasika - přítel souhlasil s akademickým návrhem, ale hodně se zalekl reality, která pro něj znamená i velký kus zodpovědnosti. Je zmatený a ve všem ztracený, nebyl pro rodičovství ještě zralý.Je možné, že se bojí kromě všeho i partnerské zodpovědnosti. Chová se hodně nezrale. Vím, že takovýmto zhodnocením situace vám těžko pomůžu, ale potřebujete si pro sebe věci pojmenovat, abyste mohla jít dál. Nevěřte tomu, co on teď říká, tak doslova. Vše má svou aktuální výpovědní hodnotu. On se pere s tím, co se mu vymklo z rukou a dělá si nějaké preventivní obranné hranice. Ale co bude po narození vašeho miminka, to on ve své nevyzrálosti teď neví sám.Vy se snažte nyní hlavně nějak zklidnit a stabilizovat, jak to jen jde. Nedohadujte se s ním, nevyčítejte nic, tím jej ještě víc postavíte do opozice v rámci jeho obran...Ale až se vaše dítě narodí, může vše být jinak a vy musíte apelovat hlavně na jeho zodpovědnost a být příjemná. Máte to těžké, já vím. Ale co vám můžu poradit v tuto chvíli jiného?...
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko. Je mi 28, s přítelem (45) jsem se potkala před devíti lety, vážnější vztah spolu máme asi rok. On se nechce vázat, nechce dítě. Říkám mu, ať tedy ode mě odejde. Jemu se nelíbí, že házím odpovědnost na něho. Když ale začne souhlasit s rozchodem, vždy mu v tom zabráním. Miluju ho, máme společné zájmy, humor. Myslím, že je od něho dost sobecké, že se mnou vůbec je, když ví, že chci dítě a on ne. On si to nemyslí. Asi bych tedy měla být já tou, kdo by měl odejít, jak to ale dokázat? Při rozchodu s prvním partnerem se mi spustila ulcerozní kolitida a při druhém se mi vrátila a skončila jsem na JIP na kapačkách. Stačí, když se začnem o rozchodu pouze bavit a okamžitě mi začnou průjmy a přestávám jíst. Myslím, že mě nemiluje a mou touhu po mateřství považuje jen za jakýsi rozmar, potřebu svého ega.
Janka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Janko, no, nevím nevím. Říkáte, že je od něj sobecké, že s vámi je, ale v odchodu mu aktivně bráníte sama. Myslím, že pokud nechce už ve svém věku dítě, nic vám netají, je vůči vám férový a zodpovědný. Rozejít se nechce, miluje vás, ale nemůže nabídnout vše, po čem toužíte vy. Kdyby lhal a sliboval, bylo by to horší, byl by to podraz. Ale takto? Takže to rozhodnutí se je opravdu na vás. Chápu, že rozchody jsou pro vás těžké a vaše tělo na ně citlivě reaguje.Ale existují i antidepresiva, pokud byste se rozhodla z tohoto vztahu odejít a ta by vás mohla ochránit před případným dalším somatickým kolabsem. Vše si vážně rozvažte. Přeji vám hodně štěstí!
partner odmítá dítě
Dobrý den, potřebovala bych poradit mám 8.měsíční dceru partner mě opustil před porodem a vyhledával jiné vztahy.Když bylo malé 3.měsíce už měl jinou ženu a plánoval s ní rodinu.Bydlíme každý od sebe několik km..Ted najednou přišel s tím,že se dcery zříká,dál bude platit,ale už ji nechce vidět!S tou druhou se rozešel,bude sám každému stejně jen ubližuje(celou dobu ji tajil před všemi aby si nemysleli,že je špatný otec).bude sám,prý je k ničemu..Celých 8.měsíců se o ní rval,ted napsal i prohlášení,že se ji zříká a že ji může můj nový partner adoptovat,já nikoho nemám.Nevím co si o tom myslet?Děkuji za odpověd
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Přítel prochází osobní krizí, hledá svou identitu, své opravdové potřeby v životě. Snaží se být nyní v rámci tohoto procesu vůči dceři i vůči vám zodpovědný. To ale samozřejmě může těžko rezonovat s vašimi potřebami. Svým prohlášením a nabídkou však dává najevo, že vám dává volné ruce. Bojí se sám sebe, bojuje se svými pocity viny, které se snaží minimalizovat. Jedna věc je, jak to má v sobě on, a druhá, co byste si přála vy. Nejsem schopná posoudit, zda je vše do budoucna mezi vámi jako partnery ztraceno, a jestli máte oč bojovat, pokud byste chtěla. On teď prostě dělá kroky ke své nezávislosti. Rozhodnutí, jak dál, záleží na vás, a v tom vám poradit mohu jen těžko...
partner odmítá dítě
Vazena pani doktorko, s manzelem ziji pet let a mame dvouletou dceru. Pri planovani rodiny jsme vzdy mluvili o dvou detech a s malym vekovym rozdilem. Rodicovskou dovolenoi jsem si proto naplanovala na dva roky s tim,ze mi na ni plynule navaze druha...Pred rokem jsem tedy chtela s manzelem pracovat na druhem prirustku,ale on mi rekl,ze jej nechce,pry az za rok...Sice to byla vyrazna komplikace,protoze jsem rozhodne neplanovala nechat dvoulete dite s nekym cizim a pracovat,ale akceptovala jsem jeho rozhodnuti.Ted nastal cas,kdy jsem opet chtela zacit o diteti mluvit,idealne se o nej snazit,ale manzel mi oznamil,ze uz zadne dalsi dite nechce. Nikdy. Nejvice me trapi,ze neni schopen mi dat zadne argumenty-zkratka nechci.Tecka... Opravdu nevim,jak se zachovat,protoze moje touha po 2. diteti je skutecne silna,nikdy jsem nechtela jedinacka a myslela jsem,ze to vidime stejne.Muz rika,ze na dite musi byt dva.Nemeli by ale byt dva i na rozhodnuti dalsi dite nemit?Jsem zoufala,dekuji za radu.
Emma
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,Emmo.Já s vámi povětšině souhlasím, ale nemohu vám v dané situaci jako psycholog nijak poradit. Jestliže je nyní manželovo stanovisko neoblomné, co se s tím dá dělat? Budete musit počkat, protože na rozhodování se o dítěti opravdu musí být dva. Zkuste zatím nic neřešit, jakýkoliv tlak by byl kontraproduktivní. Soustřeďte se na jiné věci, a mezitím můžete přemýšlet nad důvody manželova aktuálního rozhodnutí. Nebojí se třeba, že by o vás přišel jako o partnerku? Že jste se příliš položila do rodičovské role? Nevím, možností jeho současné negace může být více, napadlo mne toto.
partner odmítá dítě
Dobrý den, s manželem jsme 8 let (3 roky manželé). Máme spolu syna (2), nám je 30. Já jsem teď v období, že bych opravdu chtěla druhé dítě, že je prostě ten správný čas (jak kvůli mně a mému zdraví, tak kvůli synovi, aby nebyl sám a měl sourozence blízko). Jenže manžel se zasekl, že on teď druhé dítě nechce, že mu to jedno stačí a je spokojený. Prý možná za pár let. Jenže to zas nechci já (viz důvody výše). Přijde mi, že manžel to bere dost sobecky a všechno bere s ohledem na sebe - proč on nechce, jak jemu to vyhovuje a že nechce znovu všechno prožívat s miminem. Podotýkám, že o 2 dětech jsme mluvili vždy. Pro mě to znamená, že o tom stále přemýšlím, jsem nervozní, ve stresu a pak se hádáme kvůli maličkostem. Jsem prostě nešťastná z toho, že bych měla mít jen jedno dítě a že by náš syn byl v budoucnu sám. Toho se asi děsím nejvíc. Navíc mám vnitřní pocit, že druhé dítě by mi v životě opravdu chybělo a nebyla bych nikdy spokojená. Dokázala byste mi něco v této situaci poradit? Děkuji.
Luca
PhDr. Jitka Douchová
Milá Luco. Zkuste přemýšlet nad tím, čeho se to manžel bojí, proč variantu druhého dítěte nyní odmítá. Já mám několik fantazijních hypotéz okolo toho, ale důležité budou vaše hypotézy. Nevím - NEmusí to být o manželově sobectví. Třeba je to i o jeho potřebě na chvíli vydechnout, být s vámi opět také PARTNERSKY, nejen "rodičovsky". Asi bych na vašem místě zkusila přemýšlet nad tím, zda jste se nepřesmykli více do roviny rodičovství a nevytratilo se vám potichu partnerství? A nejen přemýšlet, i si o tom spolu vy dva někdy více povídat. Každý z vás může chtít něco jiného, ale přitom i něco společného. Rodinu chcete oba - manžel druhé dítě nevylučuje. Jen ten harmonogram máte oba jinak. Zasekli jste se v empatické komunikaci, ta vám nejde. Pokud se vám ji nepodaří znovu nastartovat, protože si věci více vyčítáte a každý se jakoby noří do "ulity" svých potřeb, pak by vám dle mého pomohl profesionální psycholog, který by vám mohl mnoho vašich pocitů nezávisle tlumočit - a to tak, abyste se necítili být soutěžícími protvníky, ale zase partnery, kteří se umějí domluvit. Co vy na to ? :-))
partner odmítá dítě
S přítelkyní chodím 4,5 roku. Je nám 25 let. Náš vztah je téměř bez problémů, až na jednu výjimku. Tou je názor na to, zda mít či nemít potomky. Zatímco mně přijde rodičovství jako něco přirozeného a moc si nedovedu představit, že bych zůstal bezdětný, přítelkyni děti nic neříkají. Již od puberty je rozhodnutá děti nikdy nemít. Děti nemá ráda, je alergická na dětský pláč, na šišlající maminky, atd. Má panickou hrůzu z těhotenství a porodu. Tvrdí, že děti = zkažený život. Není ochotná přistoupit ani na to, že na "mateřské" zůstanu já nebo že děti adoptujeme. Dokončujeme studium na vysoké škole a bude třeba si záležitost rodičovsví vyjasnit. Přítelkyně si myslí, že je možná problém v ní a psycholog by její názor na děti mohl změnit (tomu moc nevěřím, neb dívek s podobným postojem znám víc). Stejně tak je možné, že někdy změním názor já (nepravděpodobné). Rozchod vnímám jako východisko, ale příliš kruté - nebýt tohoto problému, je náš vztah takřka idylický.
Pavel
PhDr. Jitka Douchová
Milý Pavle. Mám pocit, že ta "jedna vyjímka", jak říkáte, je velmi podstatná pro zvažování s m y s l u vašeho vztahu do budoucna. Každý z vás máte o svém partnerském a rodinném životě jiné představy v těch nejzákladnějších věcech. Ale faktem je, že je to ve vašich 25 letech, v nichž oba dokončujete VŠ a můžete se v těchto věcech rozcházet - třeba i proto, že máte za sebou každý jiné rodinné zázemí. Z toho, co píšete, mám pocit, že přítelkyně má před sebou aktuálně jiné cíle, než mateřství. Je pro ni důležité budovat si profesní kariéru, někam to dotáhnout, vytvořit si svou pozici. Nad dítětem nyní tolik nepřemýšlí - buď proto, že má priority jinde, nebo proto, že zažila problematické dětství a nemá potřebu vytvářet si svou vlastní rodinu a opakovat něco z toho, co sama v dětství zažívala.Nebo na ni příliš tlačíte a ona jde automaticky do odporu proti vašemu tlaku.Prapůvod všeho může být ale samozřejmě i v úplně něčem jiném. Zkuste nad tím více přemýšlet, Pavle. Sama za sebe mám z vašeho vyprávění pocit - může být mylný - že na dítě tlačíte moc, a tak se vaše role převracejí - vy jste jakoby ve vztahu více za "ženu", což ji mobilizuje k tomu, být více za "muže". Může to být vše o vybalancovávání vašich osobních hranic, a pak tedy i o vaší komunikaci. Ten psycholog by opravdu nebyl od věci. Naopak... Takže resume? :-) ? Proč rozchod? Spíš méně tlaku a více vstřícné komunikace s tím, že je velmi důležité umět si vybrat tu správnou chvilku na to, kdy otevírat ožehavé téma...
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko,již jsem Vám 2x psala,že bych chtěla s přítelem dítě.Já 32let,on 42let (rozvedený, 2 dospělé děti).On dítě již nikdy nechtěl,já se rozhodla (bez jeho vědomí) a nechala od začátku roku na Osudu a otěhotněla.Přítel dítě nepřijal. Chtěl potrat a zůstane se mnou.Na potrat jsem nešla, dítě si nechala a on ode mě odešel.Ještě předtím, když jsem na toto téma zkusila hovořit, říkal,že dítě nechce,už se nechce starat a mít ty„povinnosti“,chce si„užívat“.Říkal také,že i kvůli peněz dítě nechce.Nakonec před odchodem řekl,že je to pro něho nepřekonatelný problém a když jsem odjela pryč,odnesl si některé své věci a odešel.Prostě chtěla bych pochopit jeho silnou reakci na jeho odchod. Navrhla jsem mu, ať to ještě chvílí zkusíme a když mu to bude vadit (např. moje tlusté břicho),tak ať odejde později,ale prostě jsem jen chtěla,aby se aspoň pokusil zůstat se mnou.Bohužel,odešel hned. Jsem teď zoufalá,sama a nevím,jak to dál zvládnu.Doma ho vidím všude-vše mi ho připomíná.Děkuji
Šára
PhDr. Jitka Douchová
Milá Šáro,udělala jste za jeho zády něco, s čím on nesouhlasil a opakovaně to deklaroval. Nevím, jestli to bylo z vaší strany rozumné , podvést jej. Spíš jste mohla uvažovat o ukončení vztahu a nalezení nového partnera, který by po dítěti toužil také. Váš přítel byl docela sobecký - jestliže k sobě citově připoutal ženu ve vašem věku, musel počítat s tím, že vaše mateřské potřeby jednou zvítězí a že na ně máte hlavně právo. Držel vás v kleci svých vlastních potřeb a představ o životě, ale na druhou stranu byl fér v tom, že to jasně zveřejňoval a vy jste se mohla podle toho rozhodnout. On odmítá nést zodpovědnost za vaše vlastní rozhodnutí a ze všeho utíká. Zodpovědnost bude muset nést stejně - ekonomickou určitě a fakt, že je otcem vašeho dítěte, od sebe také nikdy neodpáře. Teď ale reagoval rasantně. Myslím, že to není konec všeho, že se u něj může postupem času vše změnit, že změní svůj postoj. Ale najisto s tím počítat nemůžete. Měla byste se sama v sobě zařídit tak, jako byste byla na vše sama. Tak budete méně zranitelná...Buďte silná,Šáro, potřebujete to vy, i vaše dítě! Přeji vám vše dobré.
partner odmítá dítě
Dobrý den,jsem svobodná 29 let,žiju s přítelem - rozvedený 35 let (jeho ex-žena má v péči jejich 2 děti),se kterými se ale přítel stýká velmi často,já tím pádem také.Žijeme ve společné domácnosti víc jak půl roku.Do vztahu jsem šla s tím,že jednou budu chtít mít dítě,založit rodinu.Partner se tomu nebránil.Začínám mít dojem,že já jsem připravená udělat tento krok,náš vztah dále posunout,ale zmýlila jsem se u partnera.U tohoto tématu se blokuje,nekomunikuje a mám pocit,že když to budu dále rozebírat,bude schopný náš vztah ukončit.Přijde mi to jako zrada,se kterou se neumím vyrovnat,srovnat.Mám ho ráda,dělat gesta odchodu nemíním,ale nevím,jestli neztrácím čas?Bude mi 30 a vím,že aspoň 1 svoje dítě potřebuji.Děkuji za váš názor. A.
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Milá Adélo. Chybí mi informace o tom, jak dlouho jste s přítelem spolu celkově, jak dlouho je on po rozvodu.Byl by to pro mne kamínek do mozaiky, který mi nyní trochu schází. Nemusí to být totiž o tom, že by byl sobec a že by se již nechtěl angažovat v dalším otcovství díky tomu, že své dvě děti, které miluje, již má. Může v tom všem hrát roli spousta dalších věcí. Vaše potřeba mít své dítě je jasná, jen také nevím,kdy, v jakém kontextu, o tom s ním hovoříte, jakou používáte formu. Zda to nebere jako nátlak, nebo zda se na to ještě necítí a v budoucnu by k tomu byl přístupný a chtěl by mít dítě i s vámi. Já nevím, myslím, že je to vše hodně o postupně vznikajících bariérách ve vaší komunikaci na toto téma, kdy se každý z vás cítí být tlačený někam do kouta. A přitom možná zbytečně. Nechcete spolu navštívit partnersky specializovaného psychologa, kde byste si v přítomnosti někoho nezávislého vyjasnili oba svá výchozí stanoviska?
partner odmítá dítě
Dobrý den, poprosila bych o Váš názor na mou momentální situaci. Je mi 35 let, jsem vdaná, 1 dítě. Tento týden jsem si udělala těhotenský test, jelikož jsem nedostala měsíčky a zjistila jsem, že jsem těhotná. Samozřejmě se jedná o nechtěné a neplánované těhotenství. Po zjištění jsem situaci řešila s manželem, ale ten zaujal stanovisko, že dítě kategoricky nechce, ať už z ekonomické stránky, ale i z citové, že se s tím nesmíří, opustí rodinu, atd. Jeho argumenty chápu, je to šok, na který jsme nebyli připraveni. Ale "já" jsem přesto přesvedčená, že dítě chci, určitě v tom pracují i hormony. Takže můj problém je jasný, jestli jít za tím co cítím, nebo přijmout manželovo argumenty, tzn. jít na interupci. Děkuji za Váš názor. Jitka
jitka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jitko. To je velice těžké posoudit, každopádně je manželův postoj destruktivní a narušující váš vztah. Měl by to s vámi řešit konstruktivně, měli byste spolu na toto téma vést dialog a hledat řešení cestou identifikace argumentů pro, i proti. Týká se bytostně vás dvou, respektive vás tří. Jeho argumenty sice chápete, ale nedokážete je citově přijmout. OK. Já vidím větší problém ale opravdu v tom, že se neumí zhostit v klidu závažné rodinné i partnerské situace a vyhrožuje odchodem od rodiny. Jitko, přes moc nemá smysl těhotenství prosazovat. Musíte se dohodnout VY DVA.Zatím u vás obou převažují emoce, musí do toho vstoupit i rozum:-)
partner odmítá dítě
POKRAČOVÁNÍ:...změnit názor a dítě chtít, ale také opačně. Nechci ho do něčeho nutit, ani pro vztah ani pro dítě by takové vynucené těhotenství nemělo smysl a nepřineslo by to nic pozitivního. Vím, že se nedokážu vzdát budoucího potomka, ale na druhou stranu i případný rozchod z tohoto důvodu nebude nic lehkého. Rádá bych věřila, že to teď ovlivňuje jeho věk a že čím bude starší, bude uvažovat jinak. Přesto se toho trochu bojím a také mám obavu, aby moje pocity s tím související nemohly již v současnosti ovlivnit náš vztah. Může se vůbec změnit náhled muže na tuhle problematiku? Je rozumné čekat, co bude a doufat? Mám ještě dost času na radikální řešení, přesto nejistota a strach zůstávají...
michalka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Michalko, hezký den. Bohužel utekla 1.část vašeho povídání, takže já k tomu nemůžu nic říct. Zkusíte to odpinknout znovu?:-)
partner odmítá dítě
Dobrý den,už delší dobu mě trápí problém týkající se vztahu s mým přítelem.Oběma nám je 29 let a chodíme spolu 10 let.Myslím,že je pro mě po všech stránkách vhodným partnerem a mám ho moc ráda.Vím,že se na něj mohu vždy spolehnout a už jsme spolu prošli několika problémy,ve kterých jsme se vzájemně podpořili.Oba si představujeme společnou budoucnost s dětmi,ale bohužel já po dětech toužím už několik let,kdežto on se cítí být ještě mladý a tvrdí,že děti chce mít,až bude mít vnitřní pocit,že je ta správná doba.Tento problém jsme spolu už mnohokrát diskutovali a došli jsme k závěru,že naše smůla je,že jsme stejně staří a muži většinou začnou děti chtít až po 30.Já se ale vnitřně trápím a nedovedu si představit,že budu čekat ještě třeba 2 roky.V zoufalství jsem už uvažovala o rozchodu - připadá mi ale jako nesmysl,když se máme rádi.Naše okolí se vyptává,co my a děti a já už nedokážu říkat,že máme ještě čas,když s tím vnitřně nesouhlasím a je mi do breku,když vidím malé děti.Moc Vám děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jano, to je těžké, dost dobře nevím, co bych vám mohla poradit. Říkáte, že jste již prošli několika problémovými fázemi v průběhu vašeho 10letého vztahu, a vždy jste se dokázali vzájemně podpořit, problémy vyřešit. Znamená to tedy že otázka načasování početí dítěte je naprosto zásadní "střet zájmů"?? Téměř ve všem, pokud je vůle na obou stranách, je možné dělat kompromisy v zájmu celku. Nejste jen "JÁ a TY", jste i "MY" Je nesmysl uvažovat o rozchodu dobrého kvalitního vztahu, prověřeného časem, ale asi je nesmysl i to, často toto téma nastolovat. Tím uděláte z tématu "naše dítě" strašáka, a přítel bude utíkat nejen z jeho plánování, ale i z debat na toto téma.On se podle mne bojí definitivy, zodpovědnosti. Vy jste již dlouho nastartovaná. Nechte to ještě chvilku odležet, netlačte na pilu, na dotazy známých nemusíte nijak reagovat.Je to věc vás dvou. Jano, vy jste se už na představu dítěte strašně zafixovala, a stává se to monotematickým obsahem vašich úvah, vašeho přemýšlení a prožívání, pomalu se z toho stává posedlost. Odložte si to na dobu minimálně za půl roku a do té doby o tom nemluvte ani s přítelem, ani se sebou samou, jinak se utrápíte...
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko! Je mi 33 let, mám dvě děti (4 a 6 let) a toužím po třetím. Problém je v tom, že můj manžel "zatím" nechce. Není špatný otec, ale chce si užívat... Prý si dítě pořídíme až kolem 40tky, kdy budou současné děti odrostlé. Já argumentuju tím, že mám děti moc ráda, že jsme mladí a zdraví a mezi dětmi nebude tak velký věkový rozdíl. Mám obavy, že ke třetímu dítěti už se nedostaneme a nedovedu se s tím smířit. Prosím poraďte mi, co dělat. Děkuji.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Evo.Víte co mě zarazilo, když jsem si podruhé přečetla váš dotaz? Píšete "mám" dvě děti, nepíšete "máme". Není už v tom tak trochu zakopaný pes? Je to samozřejmě jen moje fantazijní představa na základě letmého postřehu, ale říkám si, jak moc je u vás doma kladen důraz i na partnerský život, zda není upřednostńován ten rodinný, a vy dva hlavně v rolích rodičů. I to by mohlo být důvodem, proč chce manžel více volnosti a svobody pro vás dva, když už děti začínají být do určité míry soběstačné, proč hovoří o tom, že si také chce užívat. Zkuste nad tím popřemýšlet. Další aspekt, který mne napadá, je i nepraktičnost přivedení dalšího dítěte do rodiny v době, kdy je doma prvňáček, kterému je třeba věnovat více pozornosti. Nevím. Základ všeho je dobrá a smysluplná komunikace vás dvou, konstruktivní probrání všech pro i proti. Nikdy se nedá jít do tak důležitého životního rozhodnutí bez základního konsensu partnerů. To si aspoň myslím já...
partner odmítá dítě
Pokračování:Když se s ním o tom chce kamarádka bavit,moc se mu to nelíbí,říká,že ještě dítě nechce,důvod proč však neřekl.Nejde mi to na rozum,kde je ten zakopaný pes.Přece musí vidět,že kamarádka má už nejvyšší čas,že by třeba pak už mohlo být pozdě a že ji to trápí.Žijí stejně domáckým životem,bydlet kde mají.Co s tím paní doktorko,co jí poradit.Tlačit na něho nemá cenu,to je jasné.Děkuji za odpověď.
Karin
PhDr. Jitka Douchová
Karin, nevšimla jsem si, že mě čeká od vás pokračování. Zkusím se tedy na vše ještě podívat jinak.Kamarádčin přítel prostě nemá ještě tu potřebu, ani jistotu, že jejich vztah je ten pravý. A to přesto, že žijí spolu v jednom domě. Nevím, jestli v 26 letech lze říkat, že už je ten nejvyšší čas na početí dítěte. Myslím si, že z fyziologického hlediska to ještě tak nespěchá. Důležité jsou přece psychické předpoklady, oboustranná chuť do toho, mít dítě SPOLU. Partner evidentně cítí z její strany tlak, o to víc to bojkotuje, nemá jakékoli nátlakové manévry rád. Cítí potřebu vlastního rozhodnutí, za něž se pak bude moci postavit. Alespoň tak se mi to zdá. Co s tím? Nechat zatím otázku dítěte "u ledu" a více se věnovat tomu, jak moc k sobě oni dva patří. Začít zase brát antikoncepci a ověřit si, jak jim to spolu klape v intimním životě v případě, kdy je to bezpečnější...Ale mám i pocit nějakých rozporů - v 1. části dotazu jste hovořila o tom, jak je kamarádka společenská, s potřebou rozmachu a kontaktů, nyní uvádíte, že žijí oba stejným domácím životem (?...)
partner odmítá dítě
pokracovani - Vim, jsme spolu kratky cas a ja opravdu na nas vztah nijak netlacim....a vidim, ze to pomaha.....davam tomu cas, nechavam ho bez jakychkoliv natlaku a hovorech o budoucnosti, ale vim, ze za nejaky cas budu chtit vedet na cem jsem....jestli ma cenu ve vztahu zustat. Vetsinou na verejnosti ke mne pritel neni nijak "pritulny" ani se nedrzime za ruce....ale pak kdyz jsme spolu o samote doma u televize, tak se promeni v toho nejmazlivejsiho a nejpozornejsiho chlapa na svete. Treba je jen takovy hrdina :-) a casem se to zmeni.....ze? Tak dekuji moc za odpoved a preji Šťastny novy rok!!!! :) -
ivana-pokracovani
PhDr. Jitka Douchová
Ivo, vaše pokračování předběhla má odpověď:-)Mám ještě něco dodávat? Já myslím, že bych již jen znovu rozmělňovala svou předchozí reakci. A vy si tu vlastně odpovídáte sama. Užívejte si ten vztah a respektujte přítelovo tempo...Možná ještě jen dodatek -jeho rezervovanost vůbec nemusí souviset s jeho prodělanou nemocí.Vždyť je to již 10 let, a patrně bez recidivy. Myslím si, že byste měli časem toto téma úplně normálně otevřít, a povídat si o tom. Ale to jistě nastane samo, pokud si budete bližší a bližší. Možná musí on nejdřív získat ve vašem vztahu velký pocit bezpečí a důvěry,víte?:-)...





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.