Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

3.část. Když chci někam jít nezbývá než partnera pozvat a zaplatit i kávu. Na domácnost mi partner dává třetinu své výplaty. Uvědomuji si že je problémový, je dvakrát rozvedený platí na dvě děti z každého manž. má jedno děcko. Děti jsou skvělé ráda je vídám, jedno je na V3, druhé jde na SŠ. Navíc jsem ve fázi docela velké zamilovanosti našla ve svém tabletu konverzaci s jeho bývalkou,kdy si cile vyměnovali přání dobré noci aj a nechávali si vzkazy typu mám tě stále v srdci aj. Přiznám se, že poprvé v životě jsemzažila kolaps kdy jsem se klepala jako drahý pes a nešlo to zastavit. Všchno se to sype a já nemám odvahu partnera vyhodit na ulici, nemá kam jít ve svých 45 l. Vím, že to není moje starost, ale asi jsem matka Tereza? Prosím o radu...vrátit se k partnerovi který si skutečně půl roku sype popel na hlavu a je to člověk, který pro mne udělá první poslední a vím, že mě jednou na stáří zajistí a risknout a uvěřit, že se změnil /jeli to vůbec pro lásku jak mi tvrdí možné /nebo část 4.

2.část Asi bych nikdy neuvažovala o návratu, protože současný partner je hodný a nikde mi necourá a je velmi pozorný i v sexu. Jenže vše co jsme si slibovali není tak uplně ružové, zatímco předchozí partner měl opravdu dobré postavení a byl štědrý a choval se jako chlap, z nového partnera se vyklubal uplakánek, který nemá nic, nemá kam jít a střídá jednu práci za druhou, tu současnou jsem mu našla já a on tam je nespokojený, chtěl by víc penez, takže jsem mu našla díky svojí pozici práci opravu nadstandartně placenou a od 1.9. nastupuje. Problém je, že partněr je sice milý a přítulný, ale bohužel lakomý. Jdeme-li do kina, na večeři /2x za půl roku/ nebo na kávu či zmrzlinu, je tak hodný, že mě nechá z 90% zaplatit. Když jsem mu po půl roce vyčetla, že mi je velmi trapné platit omluvil se, řekl, že je hlupák, ale nezměnilo se nic. Platím dál já. Kamkoli jedeme tak mým autem aj. Mám násobek průměrné mzdy a nestěžuji si ale je mi to hloupé a on u mě ztratil kredit. část3.

dobrý den, paní doktorko píši do vaší poradny podruhé. Poprvé jsem psala v listopadu 2014, kdy jsem se dotazovala na partnera který pil a měl prioritou svoje čtyři náročné hobby a hordu přátel. Poradila jste mi tenkrát / a i několik pisatelek se přidalo / rozchod. Nakonec jsem to v lednu dokázala a partnera opustila. Je nám oběma k padesátce, takže bychom už měli vědět co chceme. Partner asi měsíc trucoval pak si našel jinou partnerku, ale v okamžiku kdy i já jsem si našla partnera mě začal chtít zpět. Rozešel se s přítelkyní, kterou měl údajně mně na truc a začal mě dobývat zpět. Přestal pít a je to již půl roku co mě denně zve na obědy /občas s ním jdu ačkoli žiju s novým partnerem/ stále mi nosí květiny, kupuje blbiny i drahé dárky a dokazuje mi, že už nepije a že si jde jen 1x týdně zahrát a jeho útočné "opice" jsou ty tam. Všemožně mě přemlouvá k návratu posílá mi desítky sms a xx denně volá. Partner, kterého mám doma začíná tušit co se děje. Projel mi několikrát telefon část 2 . - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, mám dotaz ohledně své ex přítelkyně. Byli jsme spolu 10 měsíců, a za tu dobu jsme se také hádali, ale byly to nepodstatné hádky, které by rozhodně nevedly ke konci našeho vztahu. Furt mi dávala najevo jak je se mnou šťastná, a opravdu jsem cítil, že mě miluje, a že náš vztah je zkrátka úžasný. Když ale byla na táboře jako praktikantka, umluvil ji její bývalý (taky praktikant), který se na ní vykašlal již po měsíci a ona to s ním teď zkusila znovu. Jsem z toho neuvěřitelně zničený, a doufám, že si buď uvědomí chybu, anebo že na mě alespoň myslí a že se jednoho dne vrátí. Vypadají spolu tak šťastní, ale já vím, že jinou slečnu již nechci, protože ve vztahu jsme byli oba opravdu spokojeni.

A že si už dlouho s nikým takhle nepopovídal.Půjčil mi svetr,svítil mi na cestu, podal ruku,ať nezakopnu.Vím, jsou to běžné a normální věci, ale tohle během našeho chození ani během kamarádění nikdy nedělal.Možná ho to nenapadlo,možná jsem se nechovala dostatečně žensky a ani mu nedala šanci, aby se takhle choval,nevím.Když se tvářil smutně a zamyšleně, řekl, že takový je v poslední době často.Rozloučil se tím, že se zase uvidíme (od rozchodu tohle řek poprvé). Pořád ho mám ráda, přistihla jsem se, že se na něj pokaždé těším. Ale jsem poučena z předchozích chyb a snažím se nedávat svůj zájem najevo.Ať bojuje,jestli o mě stojí.Mám v sobě zmatek-vidím teď s odstupem jasně i chyby,co jsem dělala.Myslíte,že až se zase třeba bude chtít vidět, mám zkusit si s ním promluvit?Bez jakéhokoli přesvědčování nebo vyčítání. Jen si chci otevřeně popovídat,co se v nás odehrává, co nás trápí (ve všech oblastech života). Myslíte,že máme ještě šanci najít si cestu k sobě nebo je to definitivní konec?

...Lituji toho, že jsme si nesedli a nepromluvili si o tom,že jsem to ukončila takhle zbrkle přes telefon...Pak mi volal, že mě měl rád a má mě rád,ale já na to nechtěla slyšet. Byla jsem vyčerpaná, citově vyprahlá, nedával mi tu lásku dostatečně najevo.....Hlavní problém bylo to, že jsem s ním nespala (necítila jsem, že mě má opravdu rád, nebyla jsem si jistá) a pak se začal odtahovat, bral to za vyřešenou věc a nechtěl už se mnou o tom mluvit. A já to tak potřebovala, mluvit a vysvětlit to tak, ať mě správně chápe, ať mi dá čas...
Po rozchodu jsme se několikrát viděli (zhruba co měsíc nebo dva měsíce). Bylo to vždycky fajn, jako kdysi předtím, než jsme spolu začali chodit.
A teď po půl roce od rozchodu poprvé sám od sebe navrhl, jestli se můžeme vidět. Choval se hezky, jinak než dřív, byl pozornější. Povídal o sobě, co nového a jak se mu daří v práci a o koníčcích a pak řekl něco ve smyslu, že tohle jsou jediné radosti jeho života, zbytek je horší (jiné oblasti života).

Dobrý den, před půl rokem (po roce a půl) jsme se rozešla s mužem (já i on 25), kterého jsem měla moc ráda. Přišly problémy ve škole a neshody doma, byla jsem protivná a nejvíc se to odráželo na vztahu. Byl to můj první vztah a k tomu vztah na dálku(přes 100 km), nevěděla jsem pořádně, jak správně komunikovat,protože díky té dálce většina kontaktu probíhala přes mobil, a když jsme byli spolu, nikdy jsme si nesedli a nepromluvili si, co nám vadí a co by se dalo změnit. Místo toho jsme si navzájem vyčítali,protože oběma nám něco vadilo, ale nemluvili jsme o tom dostatečně. Měla jsem pocit, že mě nemá rád, zmocňoval se mě stále větší pocit, že v době našeho chození a možná ani doteď nemá v sobě uzavřený vztah, co měl přede mnou (trval pět let, rozešla se s ním ona před 3 roky). A tak jsem trochu ,,přitlačila na pilu" a zeptala se (napsala), jak to vidí dál s námi. Chtěl čas na uvědomění si, co chce. Mě to rozhodilo a mé reakce,že bude asi lepší,když se rozejdeme, doteď lituji... - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko,
prosím Vás o radu, nebo spíš názor na věc. Rozešla jsem se po deseti měsících s přítelem, protože jsem měla pocit, že ho nepřitahuji (sám se v tom smyslu jednou vyjádřil) a že je se mnou jenom proto, aby nebyl sám. Přede mnou vážný vztah neměl a měla jsem pocit, že si úplně neví rady. Říkal mi, že mě má rád, chtěl se mnou žít, mít časem rodinu. Velmi jsme si rozuměli jako lidé, ale v našem vztahu chyběl zápal z jeho strany, což mě velmi trápilo. Chybí mi, mám ho ráda, ale bojím se, že kdybych se k němu vrátila, nebyla bych šťastná. Na druhou stranu ale vím, že je dobrý člověk, mohu se na něj spolehnout a mohu mu věřit. On si myslí, že bychom mohli tvořit pevný vztah právě proto, že nedojde k postupnému vychladnutí citů, rozumíme si jako přátelé. Myslíte, že bych to s ním měla ještě zkusit? Když jsme se rozcházeli, nechtěl, snažil se najít řešení. Nepřistoupila jsem na to, protože mám pocit, že tomu zkrátka chybí to hlavní. Možná jsem přílišný idealista.

(3.cast) Říkám si že je nevyzrálá a v blbém věku, ale zároveň si uvědomuji že nemohu čekat až dospěje a že mi už není 20. Normálně promluvit si nejsme schopni.Jak to ukončit ? Věřit na osud i když na něho nevěřím ? Přestat prostě komunikovat ? Co by bylo nejrozumnějšího ?

(2.cast) už z celé situace velmi neštastný, unavený a otrávený. Po sms mi přiznala že se trápi, nabídku ukončit komunikaci a potkat se o vánocích ale ve vteřině odmítla s tím, že myslí že je to špatný nápad a že bychom to měli nechat být. Z praxe už tak nějak předpokládám, že mě bude zase kontaktovat a tím mi neumožní se s danou situaci vyrovnat a začít znovu. Moc ji miluji, na vztahu mi záleží a nechci o ni přijít, zároveň mám ale pocit že si nic neuvědomí až dokud o mě definitivně nepřijde. V září odlétá do Anglie za brigádou (já nejspíš zůstávám v česku), tak si říkám že si tam něco uvědomí a já ji už nebudu všude potkávat a budu mít prostor na sebe. Občas mám pocit, že ona žije přítomností, já se snažím ale myslet i na budnoucnost. Všichni mi radí se na ni vykašlat vzhledem k tomu, jak se chová.

(1.cast) Vážená paní doktorko, nacházím se ve velmi složité životní situaci a nevím, jak dál postupovat. Před 4 měsíci se semnou (25) rozešla partnerka (19) prostřednictvím sms přesně po 5 letech intenzivního vztahu (oboustranně první vztah po všech směrech) Rozchod zalepila někým jiným, ale moc dlouho jim to nevydrželo. Po rozchodu se začala chovat velmi zvláštně. Vím, že ke mně má velmi silné pouto (ačkoliv nevím, zda-li si plně neuvědomuje moji hodnotu) ale zároveň má potřebu flirtovaní, volnosti s kamarádkama atd. Občas mám pocit že neví, co ke mně cítí (i přesto že mezi námi je chemie jako blázen) a zároveň mě nenávidí protože pro ni ztělesnuji jakýsi závazek. Skoro jako by mě nenáviděla za to, že existuji, protože jí bráním ve štěstí už jenom tím, že jsem a protože ví, že bych pro ni byl možný ideální partner pro život. Nedokážu se dál tvářit jako kamarád a dělat že se nic neděje (nebo kamarád s výhodami jak chtěla), protože k ní mám velmi silné city a zároveň jsem

Dobrý den,chtěl bych vaší radu.Jsem gay a před týdnem se se mnou rozešel můj přítel.Byli jsme spolu půl roku,byl to perfektní vztah plný cestování,dobrodružství vzájemné podpory a naslouchání.Můj přítel měl ale před naším vztahem jiný ze kterého odešel protože v něm byl nešťastný.Co se nám stalo.....řekl mi že mě musí opustit protože se ještě nevyrovnal z rozchodu bývalého vztahu,řekl mi že mě má moc rád,že měl štěstí že poznal právě mě ale že s rozchodem bývalého vztahu hrozně bojoval a nevěděl co už dál dělat.Chtěl se mnou začít nový život ale nešlo mu to.Řekl mi že ví že bude zase nešťastný když se vrátí do minulého vztahu ale že teď nemůže jinak a mě by rád někdy viděl.Myslíte že mám počkat a snažit se mu pomoct aby našel dost síly aby opustil vztah ve kterém je nešťastnej a vrátil se ke mě?...že si to uvědomí že mu se mnou bylo lépe a dokáže se odmilovat od člověka který mu ubližuje?Děkuji za rady.

Pokračování 2...nikdo mi neubližoval a nový partner často mluvil i o spol.budoucnosti a měla jsem pocit,že se se mnou chtěl i usadit.
Ovšem zlom samozřejmě nastal v tom,že bývalý partner si opět uvědomil,že není spokojen a že to vlastně se mnou asi nebylo takové nejhorší.Myslela jsem,že budu opět šťastná a samozřejmě se vrátila a svůj dosavadní vztah ukončila uvedením na pravou míru.Ale ejhle?Ten nový cca roční vztah nějak jen tak vymazat nešel!Ani jeden se nechtěl vzdát!Každý na to šel svým způsobem...ten mladší urputností a přikazováním ten starší pohodovým,klidným jednáním a srdceryvnými slovy.Už asi půl roku se v tom plácám stále dokola,zvažuji,který je a bude lepší a mám z toho akorát zmatek v hlavě.Sama zůstat nechci,jak radí okolí.Oba zarytě tvrdí jak moc mě milují.Já nevím jestli miluju oba anebo žádného.Jsem narozena ve znamení Vah a typicky to na mě sedí.Můj první partner je typický Lev,a to OPRAVDU se vším všudy!Druhý partner taktéž Váhy.Nelze tady vše vypsat,ale jak dále?:(

Pokračování...se se mnou defititivně.Rozdělení věcí,moje přestěhování se a odluka.Vždy jsem ty rozchody snášela velice špatně a nemohla se s tím smířit.U toho posledního jsem se opět snažila vše zachránit,ale marně,tak jsem rezignovala.Asi týden po oficiálním rozchodu jsem se více v práci sblížila s mužem,který je tedy o 9 let starší než já(můj první partner je o rok mladší než já)a zvolila obrácený způsob života.Moc jej neřešit,však k čemu,když jste se 7 let snažila víceméně zbytečně.Dali jsme to spolu dohromady a já zase prožívala úplně nové věci,protože oba jsou DIAMETRÁLNĚ odlišní.Ale úplně spokojená jsem nebyla,pořád jsem na novém partnerovi hledala a i nacházela chyby,byla na něj protivná a zpochybňovala tento vztah.Často jsem se modlila,aby se bývalý zase vrátil zpět.Nový partner byl však ochoten úplně všechno tolerovat,často ty chyby vlastně obrátit v maličkosti a zase všechno tak úplně nehrotit.Byla to vlastně víceméně pohoda.Začala jsem si zvykat,se vztahem se smiřovat,nikdo

Dobrý den,
byla bych velice ráda, aby můj dotaz posloužil i jným čtenářům...v mém případě se jedná o toto:
Od cca 18 let jsem prožívala svůj první (ve všech směrech-první sexuální partner,první společné bydlení...) vážný dlouhodobý vztah.Musím podotknout,že partnera jsem si víceméně vyhlídla já a delší dobu o něj bojovala. Ve společném vztahu jsme vydrželi 7 let, asi se 2 menšími odlukami z partnerovy strany, kdy měl pocit, že není vlastně úplně spokojen a musí hledat jinde.Vždy se se mnou řádně rozešel a když zjistil,že to není jinde to pravé,tak to chtěl dát znovu dohromady.Opravdu se vždy velice snažil a protože já NIKDY ani v hlavě neměla nikoho jiného,tak se k němu vždy vrátila!Znovu podotýkám,že jsem v hlavě ani snad NIKDY nikoho jiného neměla,vše,především společnou budoucnost jsem si představovala jen s ním.Ale byla jsem již samozřejmě opatrnější.On chtěl dítě,svatbu...,ale já se nějak bála, a ve svých 25ti letech jsem se na tyto věci ještě nějak necítila.Nevydržel to a rozešel

Část třetí - Přijel, radil mi jako by se nic nedělo. Držela jsem kolo za řidítko a on mě najednou za tu ruku chytil za ruku a zmáčkl brzdu. I před tím následovala nějaká snaha o fyzický kontakt, byť nepatrný. Po opravě mi řekl, ať jsem opatrná a rozloučili jsme se. Ten fyzický kontakt mě velmi rozhodil. Mám ho moc ráda, velmi se mi stýká, protože náš vztah byl kvalitní, bez hádek, nadávek apod.. Zaráží mě jeho starostlivost, to že mi nahrává pracovní nabídky, zbroják atd. Přijde mi, že mě chce nějak nakopnout k akčnosti. Jen nevím, zda si to jen nenamlouvám. Myslíte, že je nějaká možnost k návratu?

Část druhá - Odjeli jsme k bankomatu, protože mi ještě měl předat část peněz a přitom se mě ptal, jestli je vše vyřízené, že by se nerad u mě dostal na černou listinu. Na to jsem mu řekla, že nemůžu s ním být hned kamarádka, že potřebuji čas. Pomohl mi doma se vybalit, ještě jednou mluvil o zbrojním průkaze, čekal až poberu pár věcí, zmizím za rohem a pak odjel. Ještě chvilku poté jsem se ho na sociální síti zeptala, zda je to definitivní a nebo se jedná o pauze, o které se zmínil. Na to mi odpověděl, že pauza je, když se dva rozejdou a po čase zjistí, že to byla hloupost. Já odvětila, ale že to má pravidla a on, ať to tedy beru jako definitivní. Druhý den jsem si vzpomněla, že jsem u něj zapomněla řetízek, tak jsem ho požádala, jestli by mi ho nehodil do schránky. V dobu kdy přijel, jsem se chystala na kolo, tak mi jej dal nakonec do ruky a odjel. Jenže co čert nechtěl, tak mi spadl na kole řetěz a já mu zavolala, jestli by mi s ním nepomohl, že nevím co s tím.

Část první - Dobrý den paní doktorko, nikdy by mě nenapadlo, že se budu svěřovat se svým trápením zrovna tady. Před dvěma dny se se mnou téměř po 4 letech rozešel přítel (25 let a já 26 let). Den před tím mi posílal na sociální síť spoustu nabídek práce. Avšak ten osudný den mě navštívil se slovy "Co my dva?" Tenhle stav jsme řešili už někdy od února, kdy nám dal ještě šanci, ale nic se nezlepšilo. Už tehdy mi řekl, že mě nemiluje, ale že mě má rád. Nutno podotknout že se snažil vztah oživit, ale že je to jako kdyby byl s kamarádem. Tak nějak vzájemně jsme se tedy rozhodli pro rozchod. V průběhu cesty, kdy jsem vyrazila k němu domů pro věci před ním (chtěla jsem to mít rychle za sebou), říkal mi s úsměvem ať na něj počkám. Potom mluvil o tom, ať se nevykašlu na zbrojní průkaz, že mi pak třeba pomůže s trénováním střelby. U nich mi poslušně držel tašku a konstatoval s úsměvem jak to balení mám v "ruce". Já na nějaké vtípky neměla náladu. Naskládali jsme věci k němu do auta. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Mám čerstvě po rozchodu s partnerkou. Nějak se s tím nemůžu smířit, protože pro mě znamenala hodně. Byli jsme spolu necelé dva roky. Zpočátku, asi první rok, šlo o velmi krásný vztah, měli jsme se moc rádi a vše bylo bez problémů. Ovšem někdy během února tohoto roku přišel vpodstatě ze dne na den obrovský zlom. Přítelkyně jakoby nějak zamrzla. Přestala s lichotkami, rapidně se omezily vzájemé doteky a nereagovala na větu "Miluju tě". Někdy během tohoto května roku mi pod vlivem mírné podnapilosti poslala zprávu, že nechápe, proč ji osahávám, ale nechci s ní spát. Bylo to tak. Nikdy jsme spolu nespali. Nebyla příležitost. Já bydlím v Brně a ona na jedné vesničce poblíž Tišnova, asi 30 km od Brna. Bydlí s rodiči a sdílela pokoj se svým bratrem, takže k něčemu intimnímu jsem se u nich doma nechtěl pouštět. A do Brna, kde jsem měl volný byt, za mnou nikdy nepřijela, protože se bála sama cestovat.
Když jsem se s ní chtěl o společném sexu pobavit více, odbyla mě s tím, že by se akorát jen naštvala, kdyby to se mnou měla řešit. Tak jsem to nechal být.
Koncem června odjela se svým gymnáziem na vodák. Poslal jsem jí tehdy zprávu, proč je na mě poslední dobou taková protivná. Odpověděla, že si musíme promluvit, protože ji něco moc trápí, ale že se nemusím bát, že to určitě vyřešíme. Když se vrátila, postěžovala si na chybějící sex a tento problém označila jako důvod, proč se chová tak, jak se chová. Na vodáku se prý se spolužačkami bavily o sexu a prý před nimi plakala, kvůli tomu, že mezi námi ještě k ničemu nedošlo. Spolužačky ji přiměly k tomu, abychom to probrali. Bohužel jsem si to sice vyříkali, ale k žádným konkrétním cílům jsme nedošli. Chvíli to ale vypadalo, že po tomto rozhovoru se vztah mírně zlepšil, ovšem asi po týdnu opět přišel rapidní pád a naprosté ochladnutí. Přítelkyně na mě byla vyloženě hnusná a jakékoli doteky ze vztahu vymizely.
Tento pátek jsem opět měli další vážný rozhovor a bohužel byl poslední. Prý už mě nemiluje a v našem vztahu nevidí budoucnost, když je na mě pořád protivná. Bylo ale vidět, že jí je to líto, protože během toho rozchodového rozhovoru plakala a hladila mě. A prý by mě nadále měla ráda jako kamaráda a chce se mnou jet na rockový koncert v říjnu v Praze, na který jsem jí kdysi dřív koupil lístky k narozeninám.
Zpětně jsem jí pak prostřednictvím internetu dal najevo, že jsem chyboval, když jsem se k našemu problému postavil tak pasivně a okamžitě jsem nejednal k jeho napravení. Potvrdila mi, že to její chování vůči mě pramenilo z toho, že jsme spolu nikdy nespali, že si připadala, že o ni ze "živočišného" hlediska nemám zájem. Napsal jsem jí, že bych to vše rád napravil a chtěl bych se k ní chovat jako opravdový muž, tak jak si zaslouží. Na to zatím ještě neodpověděla.
A teď se chci zeptat. Myslíte, že je vše ztraceno? Opravdu mě přestala milovat, nebo šlo jen o projev nějaké frustrace z absence sexu? Pokud mě přestala milovat, potom tedy nechápu, proč ještě před měsícem brečela před spolužačkami, že jsme spolu nikdy nespali.
Nechci o ni přijít, moc si jí vážím. Ale má to vůbec cenu snažit se dál? Pokud ano, mám tomu teď dát chvilku čas, nebo jednat hned, dokud je čas?

Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem

Dobrý den..Poznal jsem skvělou holku...Byla o 6 let mladší.Přesto se mi zatočil svět a začali jsme spolu chodit..Byl jsem už v práci a ona na škole..přesto to fungovalo..Byly problémy..Já byl ze začátku ještě trochu rozbouřený..Sem tam večírek končící drakem..Nicméně jsem si uvědomil že takhle to dál nejde, přestal jsem se stýkat s okolím a byli jsme spolu štastní..Pak mě začala vytěžovat práce..Jezdil jsem po montážích a to jsem si uvědomil že takhle to taky nepujde..Proto jsem ještě vydělal peníze a za ně nám zařídil byt..Začali jsme spolu bydlet, já změnil práci...Vše bylo jak má být..Po dvou letech odešla na vysokou..A tam vše začalo..Po chvíly už chtěla být na intru, začaly večírky, noví pánové..Dokonce se do jednoho zamilovala a chtěla odejít..ale on ji nechtěl a tak jsme nakonec zustali spolu..jenže já viděl jak ji něco užírá..snažila se ale nechtěla mě nějak k sobě..myslel jsem že se to vrátí ale bylo to horší..je to měsíc co bez rozloučení odešla..byla na mě dost hnusná..ja sem skončil na dně..miluju ji z celého srdce a tohle mi moc ublížilo..najednou se začala s někým stýkat..Myslím si že potřebovala udělat to co se jí furt honilo hlavou..že prostě do toho musela jít..CHtěl jsem se zeptat zda si myslíte že ji to opět přepne a mohly bychom být zase spolu..moc sme toho zažili...od te doby co jsme se poznali tak všechno jen spolu...moc se trápím..jsem schopný odpouštět..

Dobrý den,
přítelkyně se se mnou rozešla po 2.5 letém vztahu. Přišla krize- otěhotněla, šla na potrat, do toho dodělávala bakalářku a státnice. O dítě jsem stál.Já jsem ten potrat bral jako mé odmítnutí. Ona že dítě nechce, že bude pokračovat ve škole ještě 2 roky. Je hodně citlivá a já taky, ale občas jsem na ni křičel, když odmítala dodržet věci na kterých jsme se dohodli, prostě emoce. Nedokáže prý navázat. Chyby prostě byli na obou stranách, ale předtím jsme si rozuměli skoro ve všech věcech i zálibách. Přišlo mi, že se bojí být zodpovědnější. Miloval jsem ji, nikdy jsem ji nepodvedl a myslím že i ona mne. Věřili jsme si. Celkem mne zasáhlo, že náš vztah ukončila 2 měsíce po potratu. Nevím co mám dělat, dost mne to zranilo.

Vážená paní doktorko, nevím, jak mám vyhodnotit danou situaci. S přítelem jsem 1,5 roku. V květnu letošního roku navrhl přítel rozchod, poté jsme se dohodli, že si dáme šanci. Argumentuje tím, že se cit vytratil, chce nechat vztah "vyhnít" a uvidí, jestli mu budu chybět,, skládá střípky z mých SMS a utváří si mou osobnost, bohužel mi dává vlastnosti, které nemám. V červnu jsem mu napsala, že mu dávám čas kolik bude potřebovat, že už stejně nikdy nebudu mít své vlastní děti ( je mi 39 let). Od června se již neozval, dokonce ani na mé narozeniny. Nevím, kolik mu mám dát času, či již nyní je zjevné, že už je definitivní konec. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,obracím se na Vás s tímto problémem.S přítelkyní jsem žil ve společné domácnosti 3 roky.Pracuji na pile kde je těžká fyzická práce,v posledním roce vztahu jsem nedokázal komunikovat s mou partnerkou,jednou jsem ji uhodil do zad a několikrát jsem se s ní pohádal až to přerostlo ve fyzický kontakt.Jinak jsem si s ní rozuměl a ona se o mě starala do mého odchodu.Mám cukrovku,píchám si inzulín.I po mém odchodu s přítelkyní udržuji přátelský vztah,pomáhá mi řešit různé problémy.Přesto ji mám pořád rád a nechci ji ztratit.Chci se léčit a dokázat jí že o ní pořád stojím.Přítelkyně mi řekla že ještě není nic ztraceno ale musím se sebou něco dělat - navštívit psychologa či psychiatra.Bude mi 50 let a partnerce bude 51 let.Je to můj první dlouhodobý vztah a moc mi záleží na tom aby trval dále.Zhubl jsem deset kg,občas pláču,a přemýšlím kde jsem udělal chybu...

Dobrý den, před pár týdny se se mnou rozešel,přítel. byli jsme spolu pouze několik měsíců, dělila nás od sebe 18O kilometrů vzdálenost,ale vídali jsme se každý víkend. Jemu je 39,mě 33. Nedávno mi začali problémy s bývalým manželem a soudními tahanicemi o syna,které jsem řešila špatným způsobem. Nakonec asi celou tuto situaci neustál. Rozešel se se mnou po telefonu,že do očí by mi to říct nedokázel. Po tom jsme si denně volali a psali tak jako před tím až do dnešního dne,kdy mi napsal,že už si nemůžem tak často psát a volat,protože už není od soboty sám. Docela mě to zarazilo a nechtělo se mi tomu ani věřit,protože mi ještě minulej týden říkal,že mne miluje a že se mu stýská a po 5 dnech tohle. Já ho stále miluji a nevím co dělat,jestli se snažit nějak bojovat,nebo to mám nechat být. Děkuji za radu

Dobrý den, s partnerem jsme se rozešli před rokem a půl. Bohužel jsme udělali tu chybu, že jsme si nedali oddychový čas a plynule na vztah navázali kamarádstvím (tedy kamarádstvím z jeho strany). Máme se rádi, záleží nám na sobě, nechceme toho druhého ztratit, ale neustále narážíme na skutečnost, že náš vztah je nevyrovnaný: já ho stále chci, on mě ne. Opravdu jsem se snažila ho začít vnímat jako kamaráda, ale nejde mi to, jen lžu sama sobě a když pak narazím, tak mi je mizerně. Zkoušela jsem s ním utnout kontakt, ale dlouho jsem to nevydržela. Oba nás to trápí a nevíme, co s tím. Jistě, nejlepší řešení by bylo vztah vyrovnat, ať už na jakoukoliv stranu, zkrátka, aby oba cítili to samé. Ale jak toho dosáhnout? Jak se od něj mám odpoutat tak, bych v něm viděla skutečně jen toho kamaráda? Děkuji

Nějakou šanci na obnovení? Mám vytrvat, dál se vídat na společných výletech, psát si když napíše, případně s ním spát a ukázat mu že můj příštup se změnil? Nemyslím násilně, ale že to prostě vyplyne. Vím že mě má rád a tohle není využívání k sexu zadarmo, je to muž, který může mít žen kolik chce. Mám jen pocit, že má strach, že to sklouzne zase opět tam kde to bylo. Já si ale své chyby uvědomila (on měl své také a ví o nich, ale to tu nebudu rozebírat) a jsem ochotná na nich pracovat, respektive už jsem začala. Jaký máte názor?

písemnou formu - tedy přes facebook. I druhý den si stál za svým, docela hezky mi vysvětlil, že kvůli hádkám a stresům ztratil zájem a příčí se mu být se mnou. Já to chápu stejného stavu jsem dosáhla s minulým partnerem a vím, že nejhorší co může polovička udělat je se vtírat a snažit se o pozornost. Nechala jsem ho tedy pár dní být, i když psaná komunikace proběhla, nebylo to moc slavné. Potkali jsme se pak na akci ve městě, kde jsme spolu jeden večer strávili uplně v klidu a druhý večer jsme se pohádali. Pak mi ovšem přišla zpráva, jestli chci jít za ním a já hloupá si myslela že si o tom chce promluvit šla. Po cestě domů jsme mluvili o různých věcech, ale o nás dvou nepadlo ani slovo. Nakonec to samozřejmě skončilo sexem. Teď už se situace trochu uklidnila, jsme schopní spolu komunikovat téměř jako dřív, ovšem bez hádek, strávili jsme spolu ještě další dvě noci, máme naplánovaný výlet, je nám spolu dobře. Jeho postoj však zůstává stejný. V podstatě mě chce, ale nechce. Má vztah nějakou

Asi to bude delší, takže příběh asi bude na víc částí. Jsem teď po těžkém "rozhodu" s partnerem kterého jsem opravdu milovala a byla jsem přesvědčená o tom, že je to pro mě ten pravý. Vše klapalo, ale začala jsem podnikat a začala mít starosti. Měla jsem pocit, že je zvládnu sama a tak místo, abych se o ně podělila jsem to držela v sobě a na partnerovi se to odráželo protože jsem si to svým způsobem na něm ventilovala. Začaly tím pádem naprosto zbytečné hádky, které se s námi táhli asi dva měsíce - ačkoliv jsme si i v tom špatném dokázali udělat spoustu hezkých chvil, nikdy jsme příčinu hádek neřešili, ale nechali jsme to jak se říká vyhnít. Situace tomu chtěla, že jsme se jednoho dne zase nepohodli, já jsem naprosto nesmyslně vybouchla a navrhla jsem rozchod. Partner už mě měl po všech tech divadélkách plné zuby a tak se toho chytil. Pohádali jsme se tu noc ještě vážně hodně, protože jsem se sbalila, odjela k matce a šla se večer opít tak celá naše hádavá konverzace probíhala přes pís - otázka upravena poradcem

část 3: Možná za mnou o prázdninách nechce jezdit, ale do školy jsme oba dojížděli taky každý týden, tak jsem to neviděla jako překážku. Čekám, že až si to v sobě srovná, tak se třeba ozve sám. Ale mám strach, že už na mě zapomíná, když jsme se tak dlouho neviděli. Mám mu zkusit třeba po měsíci napsat? Nebo ho zkusit po prázdninách vyhledat a chtít vysvětlení? Přeji si, aby to bylo jen nějaké jeho chvilkové pomatení a aby se ke mně vrátil. Děkuji

část 2: Ve zkouškovém období jsme na sebe měli málo času a víc jak měsíc jsme spolu nespali. Museli jsme se plně soustředit na školu, ale přesto jsme se snažili párkrát v týdnu aspoň na chvíli vidět. Já udělala zkoušky o 3 týdny dřív než on. Odstěhovala jsem se z koleje. Byli jsme v kontaktu přes telefon. Chtěla jsem, aby za mnou přijel, ale netlačila jsem na něj kvůli zkouškám. Po té poslední za mnou měl konečně přijet. Hrozně jsem se těšila, ale on se mnou 4 dny před tím přestal komunikovat. Nezvedal telefon a neodpovídal na sms. Skoro po týdnu mi napsal, že se omlouvá za to, jak se chová, že náš vztah už skončil a že si určitě najdu někoho lepšího. A dál opět nekomunikoval. Byl to šok. Vůbec nechápu, co se ze dne na den změnilo. Nedal vůbec najevo, že by byl se mnou nešťastný. Nemůžu pochopit, že by mi chtěl takhle ublížit. Hrozně bych s ním o tom chtěla mluvit. Cokoli by mi řekl, by nemohlo být horší než tohle. Už mu nepíšu, nechci ho od sebe odhánět.. Jsme od sebe poměrně daleko.

část 1: Dobrý den paní doktorko, bez vysvětlení se se mnou rozešel přítel. Vůbec nevím, co mám dělat. Jak se s tím vyrovnat, když nevím, co se stalo? Chodili jsme spolu tři čtvrtě roku. Mně je 21 a jemu 24 let. Ve vztahu jsem byla moc šťastná, přítel byl hodný kluk a choval se ke mně hezky. Ani jednou jsme neměli důvod k hádce. Myslela jsem, že jsme si povahově hodně podobní a rozumíme si. Měli jsme spolu víc komunikovat o pocitech. Já s tím měla problém i v minulosti a na něm jsem poznala, že je taky uzavřený. Nikdy jsme si neřekli, že se milujeme, ale já to slyšet nepotřebovala. Cítila jsem to z toho, jak se ke mně chová, jak se na mě dívá. Myslela jsem, že stejně to vnímá i on z mé strany. Ze začátku byl takový ostýchavý a nezkušený i v sexu.Myslím, že jsem byla jeho první holka. Ale ani na to jsem se ho nezeptala. Nechtěla jsem zvyšovat jeho nervozitu a snižovat sebevědomí. A důležité to pro mě nebylo. Měla bych ho stejně ráda ať bych byla první nebo desátá.

Dobrý den, po 8 letech společného soužití mě (37) zčista jasna opustil přítel (31) bez pořádného vysvětlení, jen s tím, že se mu vztah zdá divný a on neví, zda se mnou chce nebo nechce být. Nechtěl se rozejít, ale čas na rozmyšlenou. Odstěhoval se. Bohužel na nátlak okolí, protože jsem rozchod brala velmi těžce, vztah ukončil, že se bojí, že by to znovu zkusit nezvládl a pak by nezvládl odejít.. Při posledním shledání mi řekl, že jsme na něj všichni velmi tlačili, že chtěl jen čas. A že mu chybím, ale teď je mu vlastně beze mne dobře. Bohužel máme ještě pár společných akcí, na kterých se musíme vidět... Pořád ho miluji, i přes to, že vím, že mě několikrát podvledl. Mám občas pocit, že je dobře, že je pryč, že mě potká něco lepšího.. ale já s ním plánovala rodinu a on prý se mnou taky. Hrozně mi chybí... rozuměli jsme si, měli společné zájmy, těšili se na sebe.. jsem z toho nešťastná..

Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu. Točím se v už pár měsíců v kruhu a neumím z něj vystoupit. Je to asi 6 měsíců, co jsme se s přítelem rozešli, nebyli jsme spolu dlouho, ale byli jsme předtím kamarádi a hodně nás to k sobě táhlo, no nevyšlo to, z důvodů mně ne úplně jasných. S bývalým jsme však zůstali v kontaktu, vidame se aspoň jednou do týdne pisem si a tak. On za tu dobu měl 2 opravdu krátké známosti. No a je to asi mesic, co jsme spolu začali flirtovat a to hodně a nakonec to přešlo k tomu, že jsme se spolu vyspali. A ne jednou. Pak mi řekl, že s oběma slečnama to ukončil kvůli mně, ale zároveň se mnou ve vztahu být nechce, proč neví asi ani on sám. Říká, že ho přitahuju, že mě má rád atd.. Tím to končí. Je to vlastně tak, že máme problém navázat nový vztah, ale zároveň jakoby jsme nemohli být ani spolu.. Mnohokrát jsem zkoušela přerušit s ním kontakt, no to bych musela odjet na Antarktidu :) Myslíte, že má cenu se o něj snažit? Děkuji za odpověď

Dobrý den paní doktorko, je mi 48 let, minulý rok na podzim manželka podala nečekaně žádost o rozvod a ja se z toho psychicky zhroutil, pomalu se dávám dohromady. Začínám mít vztah s novou ženou, ale problém je sex. Nová přítelkyně se mi líbí, ale to je vše, problém je ve mně, sex mne přestal zajímat. Nepřitahují mne sexuálně však žádné ženy. Dříve tento problém jsem neměl a s manželkou jsme měli krásný sexuální život, ale nevím co se stalo. Můžete mi poradit jak dál? Děkuji za odpověď.

Dobrý den,
chtěla bych se tu trochu vyzpovídat, případně najít nějakou radu.
Měla jsem přítele, románek trval něco kolem roku a čtvrt. Poznali jsme se náhodou a hned si padli do oka, začali se vídat a všechno bylo skvělé. Po dlouhé době jsem byla sama sebou a ten náboj co tam byl jsem nikdy nezažila. Zamilovala jsem se na první pohled.

V říjnu přišel šok. Přítel se se mnou zničehonic rozešel, nijak to neodůvodnil. Začali jsme se vídat za účelem sexu a bylo to skvělé, uvědomil si že mu chybím a vrátili jsme se k sobě.

Bohužel jsem postupem času trochu zblbla. Měla jsem problémy v práci, začala jsem si je na něm nevědomky vylívat a vše pro mě byl obrovský problém. Neustále jsem ho tlačila a něco řešila, až jsem jeho lásku ke mě udusila. Nedopadlo to jinak než nedávným rozchodem.

Chyby jsem si uvědomila, bohužel pozdě. Láska k němu pořád trvá, on je ze mě ale otrávený. Přesto se mě nechce tak uplně vzdát, navrhuje výlety a hledá záminky ke kontaktu.

Je šance to znovu slepit?

dobry den, pritel se se mnou rozesel po roce a pul, se slovy ze uz mne nemiluje a z dlouhodobeho hlediska by nam to neklapalo. Nechapu to jelikoz par tydnu pred tim se mnou planoval budoucnost a i kdyz opily tak mi rikal jak moc me miluje. Je velky egoista a jen tak se neomluvi. Jinou zenu nema, zacal hodne pit. Kdyz jsme se obcas potkali nabidl mi odvoz k rodicum, nebo doprovod domu, jindy byl zase hodne chladny. Jemu je 35, me 27. volny vas travi budto doma u playstationu nebo na pivu s kamarady. Pri rozchodu jsem se chovala hodne zoufale a prosila ho aby to nedelal. Chtela bych ho zpet, ale nevim jestli to je mozne, jestli jen neztracim cas. Pripada mi ze si me schvalne udrzuje ve stadiu aby si byl jisty ze se muze kdykoliv vratit, ale zaroven si me tolik nevazi, kvuli tomu jak jsem se ponizila. Jak si myslite ze bych mela dal jednat? Udrzovat kontakt, nebo ho nechat byt at si vse promysli a riskovat ze se vzpamatuje a chopi se jine zeny? Deku moc

dobry den, pritel se se mnou rozesel po roce a pul, se slovy ze uz mne nemiluje a z dlouhodobeho hlediska by nam to neklapalo. Nechapu to jelikoz par tydnu pred tim se mnou planoval budoucnost a i kdyz opily tak mi rikal jak moc me miluje. Je velky egoista a jen tak se neomluvi. Jinou zenu nema, zacal hodne pit. Kdyz jsme se obcas potkali nabidl mi odvoz k rodicum, nebo doprovod domu, jindy byl zase hodne chladny. Jemu je 35, me 27. volny vas travi budto doma u playstationu nebo na pivu s kamarady. Pri rozchodu jsem se chovala hodne zoufale a prosila ho aby to nedelal. Chtela bych ho zpet, ale nevim jestli to je mozne, jestli jen neztracim cas. Pripada mi ze si me schvalne udrzuje ve stadiu aby si byl jisty ze se muze kdykoliv vratit, ale zaroven si me tolik nevazi, kvuli tomu jak jsem se ponizila. Jak si myslite ze bych mela dal jednat? Udrzovat kontakt, nebo ho nechat byt at si vse promysli a riskovat ze se vzpamatuje a chopi se jine zeny? Deku moc

Dobrý den, před týdnem se se mnou rozešla přítelkyně (já - 22, ona 17), protože prý náš vztah nemá cenu. Řekla mi, že jsem vždycky byla hetero, a že bych se kvůli ní stejně nezměnila. Dříve jsem jí dost ublížila, flirtovala s klukama, podváděla. Ona byla cholericky žárlivá, hádali jsme se. Byly jsme spolu tři roky. Poslední rok bylo všechno v pohodě, byla jsem šťastná. Chtěla jsem s ní být. Učila jsem se na státnice a ona si mezitím začala psát s jinou holkou. Potom mi řekla, že se se mnou rozchází, že asi potřebuje čas, že neví co chce. Vždycky mě ale hrozně milovala. Ale po dvou dnech mi řekla, že už mě nemiluje, že se do ní zamilovala, a že ať ji nechám být, že chce být s ní. Nechci ale, aby zahodila vztah, po třech letech, kvůli třem týdnům, co se s ní zná. Uvědomila jsem si, že chci být jen s ní, ale nevím co dělat, když už mě nemiluje. Nemůžu se s tím pořád vyrovnat. Řekla ať se vrátím ke klukům a žiju dál. Ale já bez ní žít nemůžu. Myslíte, že je šance, že si to rozmyslí a vrátí se?

Tak nevím, jak začít. Chci se zeptat, jestli je to normální a co dělat. Jsem čerstvě rozvedená. Rozvedla jsem se proto, že jsem přišla muži na nevěry, lhaní,, erotické inzeráty, a současnou milenku. Byli jsme spolu dvacet let, manželství klidné, pohodové, bez hádek, bez dluhů, dvě malé děti. Je fakt, že toho moc doma nedělal, o děti jsem se 100procentně starala, nakupovala, vařil, protože on měl "moc" práce. Dala jsem mu dvakrát šanci, aby se vzpamatoval. Sliboval, ale vždy se k ní vrátil ( ona 23 let, on 44, já 40 ) Po několika incidentech ( fyzicky mě začal napadat, byl agresivní a sprostý ) jsem ho vystěhovala ( dlouho jsem mu vystěhováním hrozila ) a podala žádost o rozvod. S rozvodem souhlasil. Mě to mrzelo a stále jsme jsem doufala. Po rozvodu ( ale i během něj ) začala válka z jeho strany. Před přáteli i dětmi se o mně vulgárně vyjadřuje, píše mi sprosté sms, ničí mi majetek atd.prostě nerozumím jeho chování. Přece má, co chtěl, měl by být šťastný a užívat si, ne? Jak reagovat? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, 5 let jsem byla s přítelem, ale v posledním roce vztah přestal klapat, hlavně kvůli jeho drogové závislosti a následně i agresivnímu chování jsme se rozešli. Rozchod a problémy kolem trval další rok. Trvalo několik měsíce, než jsem si našla konečně normální a úžasného přítele. Jsme spolu přes půl roku a jsem s ním opravdu šťastná, je fakt hrozně hodný a celkově mi s ním nic nechybí, ale na společné dovolené se mi ozval bývalý a teď nedokážu myslet na nic a nikoho jiného než na něj. S přítelem teď prožíváme krizi, ve které on sám neví, co se děje a proč jsem taková, ale přesto se snaží a zajímá se o to, co se děje a chce mi pomáhat. Teď nevím, co mám dělat a jestli s ním mám zůstat, nebo co mám dělat.
Předem děkuji za Vaší odpověď.

Nereagovala jsem, ačkoli mám chvíle, kdy bych mu to chtěla vysvětlit, kdy bych mu chtěla říct, že si vybral, ale současně ukázat, že dveře jsem nezabouchla, chvílema si říkám, že jsem neměla odcházet…ale pak si uvědomím, že bychom se dostali jen to kruhu vysvětlování a byli zase jen tam, kde jsme už byli…přesto mě to trápí a ptám se, mám vytrvat a počkat až a jestli se ozve, ukázat mu, co to znamená být každý sám nebo se pokusit najít tu cestu? Snad nemusím dodávat, že bych byla ráda, abychom byli zase spolu. Omlouvám se za tu délku. Děkuji.

Náš hovor se pak dostal k závěru jeho cesty, řekl, že na nás dva myslel celou dobu, že prvních 300km byl přesvědčený a chtěl, abychom spolu zase byli, ale ve zbývajících 200 si uvědomil, že nemůže, že došel k tomu, jaké chyby v tom vztahu dělal on a že se obává, že by byl pořád takový srab, že místo toho, aby práskl do stolu a řekl, že takhle ne, tak by se zase jen trápil……má první reakce byla ať nám dá poslední měsíc, že se k němu nastěhuju a uvidíme, on na to řekl, ať ho neprosím…když úplně vážně dodal, že pokud k sobě patříme, tak se zase potkáme a pokud je pravda, to co píšu v tom dopise, tak tomu věří a nevěří, že by to mohlo být jinak, nevěří, že se už jako partneři nepotkáme…já se pak jen zmohla na to, že jsem mu řekla, že mě to moc bolí, ale že s ním nedokážu být kamarádka, zvedla jsem se a k jeho velkému překvapení odešla. Večer mi ještě psal, jak ho to strašně moc mrzí a že se mi omlouvá a doufá, že mu odpustím…

Rozhodla jsem se, že se pokusím vydržet to a ten čas mu tam dát. Komunikaci jsem omezila a ozvala se jen, když se ozval on. Dával mi o sobě zprávy a posílal fotky, pak jednou napsal, že by mi rád z konce své poutě zavolal.Nakonec volal z letiště, nic konkrétního neřekl, jen se dělil o první dojmy a vypadlo z něho, že tu cestu podnikl kvůli mě a že to co mi chce říct, počká ty dva dny, co se máme sejít. Když jsme se sešli, ukázal mi fotky a řekl, že by mi rád něco dal, dal mi mušli, symbol poutníků s komentářem, že je to to nejcenější, co z cesty má, že v tom je všechno, všechny jeho pocity, kdy se první půlku pouti cítil na dně, strašně sám i tu druhou část, kdy potkal skvělé lidi, atd a že by rád, abych to za ty roky s ním měla já, že si to zasloužím. Tenhle symbol mi dal naději, že to dobře skončí. Stejně jako jeho zmínka, že dopis četl dvakrát,a ty slova jsou výstižná…také popisoval, že pokud chce člověk uzavřít kruh, tak věc symbolicky spálí a dodal, že dopis nespálil…

když mi tohle všechno vylíčil, já zase propadla pláči a on mě začal utešovat, prý mi to řekl, abych se to nedozvěděla od někoho jiného a nemyslela si, co spolu nemají. Zbytek večera plynul tak, že jsme spolu seděli na balkoně, povídali si, já mu ležela na rameni a stejně tak jsem i usnuli, drželi jsme se za ruce. V následujícím týdnu se zajímal o to, co dělám a psal,jak mi to sluší a já si zase neudržela nadhled a napsala mu, že mi chybí, a že bych chtěla, aby mi říkal dál, jak mi to sluší a čichal mi spontánně k vlasům a tak, na to on napsal, že potřebuje jít do Španělska, chystal se totiž na Svatojakubskou cestu, zbýval týden do jeho odjezdu. Před touto cestou jsme se setkali, rozloučili jsme se polibkem a dala jsem mu dopis, kde jsme shrnula náš vztah, ty chyby, které jsem dělala a to, proč si myslím, že jsme došli až tam, kde jsme, také jsem mu napsala, co cítím.

Napsal mi, že mě strašně moc miloval, že bude ještě hrozně dlouho trvat než se z toho dostane a že kdykoli mě vidí na fotce nebo osobně, že ho píchne u srdce a má chut mě obejmout a dát pusu, že at se stane cokoli budu mít v jeho srdci místo, protože bezemně by nebyl tak, kde je, že žádnou holku zatím není schopný milovat jako mě a až s nějakou bude, tak se bude modlit, aby ji jednou miloval aspon z poloviny tak jako mě. Jenže já to zase řešila. Po návratu jsme se sešli, tak jako jsme byli domluveni už před mým odjezdem, když jsem mu ukazovala fotky čichal mi k vlasům,vždycky měl rád jejich vůni, a pak jsme koukali na film a tulili se k sobě...po nějaké době se z ničeho nic zvedl, že mi musí něco říct...řekl mi, že s tou slečnou byl na jednom výletě, že se zmínil, že tam chce jít a ona, že jestli se může přidat a pak ho pozvala na majáles, že má náhodou lístek navíc, tak šel, ona mu pak dala pusu na rozloučenou, že to s ní bylo tak jednoduchý se domluvit..

Mezi tím byla i klidná období, kdy jsem se omluvila za své chování a řekla, že mu dám prostoru, kolik jen chce a o který mě prosil, ale já ho nedokázala respektovat, tohle setkání končilo líbáním a jeho zprávou, že věří, že ta pusa nebyla poslední. O pár dní požději měl narozeniny, které jsem strávila u něho a skončili jsme v posteli...když o pár dní později přijel popřát on mě, zase jsem udělala slzavou scénu, kdy řekl, že je blb, že každý normální kluk by už se dávno sebral a odešel a on blbec, tam pořád sedí vedle mě a že kdybych se na něho uplně vykašlala a nepsala mu a nedělala tyhle scény, tak už je dávno zpátky, ale po tomhle všem už je úplně vyčerpanej...to mě trochu probralo a také jsem odjela na tři týdny do zahraničí. Ačkoli jsem byla od všeho toho daleko, stejně mě to nutilo nad tím přemýšlet a když jsem zjistila, že v přátelích se mu objevila slečna, ačkoli jsem se snažila to vydržet se na ni zeptat v jedné konverzaci se k ní hovor stočil a já zase začala řešit.

Dobrý den, zrhuba v únoru jsme se s přítelem dohodli na vzájemném rozchodu, rozhodnutí to bylo vzájemné a vyplynulo s delšího povídání. V následujícíh měsících jsme se dál potkávali a také bohužel náš vztah začali řešit. Uvědomila jsem si jaké chyby jsem v tom vztahu dělala, nechtěla jsem se k němu nastěhovat,byla jsem spíše chladnější a objetí bylo to, co mu hodně chybělo, prostě jsem v tom vztahu byla spíše chlap já a on ačkoli ho to deptalo, tak to nedokázal vzít za ten správný konce a pak z toho vznikaly jen zbytečné hádky, kdy oba dva jsme jen chtěli slyšet, jak nás má ten druhý rád. Přitom já si myslela, že to věděl, až později jsem zjistila, že to potřeboval dát více najevo. Naše setkání tak končila tím, že jsem se snažila ho přemluvit, ať si dáme šanci a prostě jsem se chovala jako rozmazlené dítě, kterému rodič nechce koupit hračku.

Je možné, že ho tak rychle přešla zamilovanost, všichni přátelé (především jeho) říkali, že byl ze mne nadšený, že byl do mne blázen…Může být důvodem to, že jsem chtěla počkat se sexem, ne že by vůbec nic nebylo, ale nejdřív potřebuji člověka poznat a při této intenzitě setkávání to trvalo trochu déle, myslíte, že to může být důvod? Rozešli jsme se v prosinci, i když jsme to v podstatě úplně uzavřeli až v únoru a v dubnu jsem se dozvěděla, že má novou slečnu (22). Je možné, že u někoho zamilovanost tak rychle vyprchá? Hodně mne to mrzí, připadám si, jako kdyby mi bylo sedmnáct, ale velmi těžko se mi s tím srovnává. Děkuji za vaši reakci.2.část

Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor. Je mi 31let, loni jsem se seznámila s klukem (29), s kterým jsem si rozuměla jako s nikým před tím, vztah trval bohužel jen 6měsíců, pak se se mnou po delších peripetiích, kdy se se mnou nedokázal na rovinu rozejít, rozešli. Říkal, že mu na mně nic nevadí, že možná dělá největší chybu v životě, že si to třeba brzy uvědomí, že chce být sám, že má hodně koníčků… Byla jsem jeho první vztah. Já jsem bohužel, zřejmě k mému věku brala vztah opravdu vážně, opravdu jsem myslela, že to bude konečně ten pravý. Ze začátku asi první dva měsíce jsme se vídali často, vše bylo v pořádku, pak jsme měli hodně práce, tak jsme se viděli málo, jen jednou asi za 3týdny, ale stále jsme si volali, psali…Pak přišla rozmluva, že to takhle nejde, kdy já jsem řekla, že se musíme aspoň trochu snažit se vídat, že jinak to nejde, on mi dával za pravdu, a řekl, že by to mohlo klapat.Pak se ale téměř nic nezměnilo, stále měl málo času, až to došlo k tomu, že mi napsal, že mu snažení nějak nejde, že už to není jako na začátku. 1.část

Nedokážu uvěřit, že mě jen tak přestal milovat. Jsem chytrá, atraktivní ženská, naše koníčky i životní priority se prolínaly. Bohužel však nová slečna je takový ten namyšlený typ s milionem aktivit, zatímco já jsem tak trochu zlenivěla. Co vlastně můžu v momentální situaci dělat? Zachoval se hnusně, ale jeho kvality tohle pořád předčí. část 7