Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

4. a poslední část: Trápí mě ten enormní fyzický odpor, v prvních třech letech jsme měli sex více než pestrý. Velmi mě to táhne k tomu novému, klidnému, který ještě nezklamal, nadruhou stranu se nesmírně bojím dalšího zranění a společná historie má také nějakou váhu...zvláště oproti šesti měsícům.

3. část: ...k manželce. Nový partner je ochotný odejít znova od ženy a žít se mnou, koupil si na to byt (i když říká, že to je jen investice) a zřejmě čeká, jak se to bude vyvíjet se mnou. Dříve jsem se starým partnerem toužila mít dítě, ale když se podryla ta důvěra, tak dítě nechci a k malým dětem mám averzi. Nadruhou stranu s novým partnerem si dítě dokáži představit.
Jsem vyčerpaná, velmi vyčerpaná. Rozumově i pocitově mě to táhne na obě strany, u nového partnera hraje roli to, že mu věřím a důvěru k němu si ten půl roku stále buduji a je to velmi flegmatický člověk, což mě ohromně imponuje a dodává pocit bezpěčí. U starého partnera se bojím, že důvěra se neobnoví a náš sexuální život se neobnoví. U psychologa jsem byla sami i s ní, psycholog tvrdil, že se mnou partner zdatně manipuluje nebo jsem byla na sezení tak duševně vyčerpaná, že mě po deseti minutách psycholog poslal domů. - otázka upravena poradcem

2. část: On ví, že toho hodně zkazil, v dobré víře mi přiznal, že si na jaře našel za mě náhradnici kvůli nedostatku sexu, ale žádná se mi prý nevyrovná, tak mě teď žádá o ruku, koupil mi dům a chce dítě a nový lepší život se mnou. Objektivně partnera považuji za dobrého muže - je chytrý, vtipný, pohledný, galantní, solventní. Jediným jeho mínusem je pro mě výbušná povaha, která nejde dobře s mojí spíše útocitnou povahou a teď i fyzická averze, která se ani po roce neotupila. Všechny jeho úlety jsem mu odpustila, ale ve mě něco umřelo, co mi ho nějak odřízlo ze života. V této divné atmosféře jsem potkala muže, který mi imponuje svoji povahou - je to velmi klidný člověk, vyhovujeme si, máme stejné zázemí - vesnici a samozřejmě i sex je nejlepší. Potkali jsme se ve frontě v obchodě a od toho okamžiku spolu jsme. On je ženatý s dětmi, před pěti roky odešel od ženy střídajíc se o děti k jiné vdané, která si po půlroce soužití vrátila se svými dětmi k manželovi a můj nový partner zase...

1. část Milá Jitko, mám na vás dotaz ohledně trojůhelníku. S partnerem jsme spolu šest let, je podstatně starší a velmi úspěšný muž. Během našeho soužití si uchovával auru nečitelnosti a od třetího roku chození si užíval s jinými mladými slečnami. Kolik jich bylo nevím, já jsem přišla na tři. Pokaždé mě to silně ranilo a zasáhlo, podrylo to moji důvěru v něj. Sama si málokoho pustím k tělu, ale když už, těžko se loučím. Po každé nevěře trvalo dlouho, než jsem partnerovi začla znova věřit, ale když jsem se dala dohromody, zase jsem na něco přišla. Naneštěstí mám sex hodně provázaný s emocemi a podrytá důvěra pro mě znamená nemožnost sexu. Výsledek je ten, že s partnerem přes rok nespím a jeho fyzická přítomnost je mi silně odporná, přitom je to velmi pohledný muž.

Dobrý den,
chtěla bych znát Váš názor, který by mi mohl doufám pomoc. Mám přítele, ale rok a půl jsem strašně zamilovana do kolegy z práce. Láska je vzájemná, což je krásné. Ale má to své ale...je mu semnou jak říká krásně, kolikrát líp než s jeho přítelkyní, v postely nám to klape suprově, rozumíme si, má rád vše co já, prostě láska jako z románu, ale přítelkyni prostě neopustí. Není schopný mi to vysvětlit. Kolikrát jsem to chtěla ukončit, ale nemůžu bez něho být a on mě také nechce ztratit. Je to začarovaný kruk. Bez něho nemůžu být a s ním také ne. Co mám dělat, trápím se... - otázka upravena poradcem

pokračování 2
ale bohužel díky počínajícímu podnikání a splácení úvěrů to z finančního hlediska nešlo. Byli jsme domluveni, že na " to " vletíme, jak bude nejhorší za námi, což končí už za měsíc. Bohužel před koncem našeho " trápení " z peněz se stane taková strašná věc, alespoň pro mě. Moje paní nechce odejít z domu a já také ne, ale na mé otázky ohledně milence nechce reagovat a tvrdí, že neví co s tím. Vždy jsem tvrdil, že kdyby mě žena podvedla, tak ji " zabiju " a ona mi tvrdila to samé, ale dnes vidím, že nejsem takový tvrdák a že vůbec nevím co mám dělat. Stále ji miluji a odpustil bych ji i tuto hnusárnu, ale ona se nevyjadřuje. Myslím, že jí to je taky líto, ale asi si nyní nemůže pomoci. Vím, že jsem udělal chyby a nechal toho hodně na ni samotné, ale co teď s tím ? Strašně to bolí a ta úzkost je nesnesitelná. Vždy jsem byl přesvědčen, že jsem tvrdý chlap, ale opak je pravdou ! Mám návaly úzkosti a vzteku a nechci si to vybíjet na ni, ale bojím se, že to tak bude. - otázka upravena poradcem

pokračování.
již psal, tak mi přišlo, že jsme nejlepší pár na světě. I jiní lidé nám náš " SUPER" vztah záviděli a přáli si být jako my. Rodiny spolu vychází, máme se všichni rádi, ale já nyní nevím co mám dělat. Jsem podrážděný, nechci s nikým mluvit, nic mě nebaví. Nejím, nespím a propadám stále větším depresím. Ženu moc miluji, ale když jsem se jí zeptal na řešení, řekla že neví co chce a jak to řešit. Nabídl jsem jí řešení, nech toho hned a já se pokusím Ti nějak odpustit a pokusíme se to napravit. Málo mluví odpovědí se mi dostává zřídka a já nevím co s tím. Nemyslím na nic jiného než na bolest, která mě svírá v práci mám nepřítomný pohled a oči se mi zalévají slzami. Když jsem s ní dostal alespoň něco, tvrdila mi, že mi doma dělala pouze služku a nic jiného. Jenže ona uklízela vždy ráda a i když jsem naléhal, aby toho nechala, tak mi řekla, že ji to baví. Nyní mi vše vyčítá a vyčítá mi i další věci, jako že ji pořád někam tlačím, že nechci děti, atd. Děti miluji a chci je, - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko,
strašně těžko se mi píše o situaci která nastala v naší rodině, která byla z mého pohledu naprosto harmonická a dokonalá. Má žena byla a snad stále je nejlepší žena mého života a osm let by tomu tak bylo, kdyby se zničehonic nezačala chovat chladněji. Je velice vytížená v práci a tak jsem to přikládal tomu, že má svou krátkou depresi a vše že bude zase v pořádku. Nicméně nebylo a vše bylo ještě horší. Přestala se starat o domácnost ( vždy byla až moc pořádná) a začala mluvit jako poloblázen. Věty typu nemám peníze a tak všechno utratím z trucu, dovolenou nepotřebuji, vydělám více na drogy ( nikdy je nebrala a nebere), prostě samé bláboly. Začala schovávat telefon a mě bylo jasné, že v tom je někdo jiný... Po nátlaku na ni jestli někoho má mi řekla, že jsem paranoik a nazlobila se na mě. S každým dalším pidi problémem se naštvala znovu a znovu. Po mé argumentaci a usvědčení ze lží se mi nakonec přiznala, že někoho má. Byl jsem v naprostém šoku, protože jak jsem - otázka upravena poradcem

Dobrý den,jsme s manželem 18let,máme spolu 12 let. dceru,která je na něj citově vázaná.Naše manželství bylo harmonické,nikdy jsme se nehádali.Před 3 roky si manžel začal psát s manželkou svýho kamaráda,která je o 10 let mladší než on(ta má dvě holky 4 a 14 let).Když jsem na něj uhodila,řekl že je to jen kamarádka a že si sní rozumí.Prý jestli mi to vadí tak s tim skončí.Já mu věřila a už jsem se k tomu nevracela.Všechno bylo jako dřív.Můj manžel v loni přišel s tím,že nás má rád a jí miluje.Podal žádost o rozvod a šel bydlet k ní(ta se také rozvádí)Nechtěl naší situaci řešit,ani když jsem nabízela poradnu.Dceři každý den zavolá ,že jí má rád,chtěl by jí brát i na společné výlety,ale ona nechce trávit chvíle kde je jeho milenka .Pořád mu říká,že chce být s nim sama. To zase nechce on.Svého manžela nade vše miluji a nechci se ho jen tak vzdát,dokonce bych mu i nevěru odpustila.Je ještě nějaká šance že by se k nám vrátil?Ikdyž už je podaná žádost o rozvod a plánuje s ní budoucnost?

Dobrý den,
rád bych se zeptal na názor třetí osoby. Jsem gay (30), asi rok mám známost s ženatým mužem, bisexuálem. Od začátku mi vštěpoval, že vztah nehledá, jen přátelství a sex. Časem jsem se ale zamiloval. Je moc hezký, chytrý a připadá mi jako ztělesnění mých snů. Jsem zmatenej, protože mu nechci ublížit ani jeho ženě. Na druhé straně na něho pořád myslím a toužím být s ním. Když jsme spolu, chová se mile a přátelsky, ale jakmile se rozejdeme, přijde mi, že všechno hned zapomene. Trávíme spolu omezený čas, většinou sportem nebo venku. O všem rozhoduje on, poslední dobou mám skoro strach mu i napsat. Zkoušel sem s ním o tom mluvit, ale velmi ho to popuzuje, a jedině mi zopakuje, že už jeden vztah má a jiný nechce. Ale nejsem taky z gumy, aby mě po použití hodil do koše, že stejně nic necítím. Nechci aby omezoval svůj vztah s ženou, ale mít aspoň min. místo v jeho životě a vědět že mě má rád. Místo toho mi přijde, že on má všechno, manželka žije v nevědomosti a já jen z paběrků. - otázka upravena poradcem

Pokracuji no a paní řekla že se rozvede až se odstěhuje hm ono totiž když byla na mateřské tak jí manžel podvaděl a ona ho vzala zpátky kvuli dětěm a pak jí řekl že byl hlopej že to udělal ale neudělal to poprvé no těd se schováváme aby nás lide neviděli a aby se mu to nedoneslo nevím jestli je to správne kluky jsem nevidel už dva mesíce a ani nevím jak to u ních ted doma funguj ale říkala že to nedá když se neuvidíme tak se schazívame na par hodin co si o tom všem myslite já jí řek že už se schovávat nechci a že bych rád viděl kluky a třeba jel někam na výlet ale paní to asi nechce nebo se ho boji ale jak to bude fungovat až se odstehujeme možná na ní moc tlačím nevím chtěl bych to vydržet do toho srpna ale pak když se nerozhodne tak bych to chtěl ukončit tak mi poradte dekuji

Dobrý pani Doktorko chci se zeptat začal jsem si před rokem vztach s vdanou pani no spíše to začalo na firemnim večírku kde jsem jí oslovil a ona se jak říká do mě zamiloval a začala mě kontaktovat no a začali jsme se scházet vše bylo krasné až do doby kdy to přerostlo ve vztach a opravdovou lásku pak náhle se vrátila k manželovi ale po týdnu me opět kontaktovala a chtěla se vidět tak jsem stim souhlasil a skončilo to milováním a zase tajnýma schuzkama tento rok vše graduje poznal jsem i deti a travil jsem snima par chvyl a oni m,ne začaly brát no proč vlastne píšu manželovi vše řekla ale on to začal řešit zakazl jí se semnu stykat a začal na me schánět informace aby mne u ní pospinil ted se mám stěhovat v srpnu no moc jí miluji a kluky mám rád jen neví jak to bude dále nebo si myslím že nám bude dotoho pán mluvit a paní nebu mít klid a bude nervozní všichni jí řekli že se měla odstěhovt už dávno ale zatím to neudělala a když jsem jí řekl že se má rozvest tak řekla že to udělá až se ..

Dobrý den, chtěla bych Vás moc požádat o radu. Jsem 15 let vdaná, máme 3 děti a naše manželství jsme oba považovali za dobré a myslím i šťastné. Manžel si před půl rokem našel milenku. Jeho chování se docela změnilo, ale já jsem byla slepá a asi nechtěla vidět, co bylo evidentní. Před třemi měsíci jsem si konečně připustila, že je mi nevěrný a našla i důkazy. Promluvili jsme si a manžel řekl, že se s ní rozejde a pokusíme se dát náš vztah opět do pořádku. Ani ne za měsíc se ale k milence opět vrátil. Přiznal se sám, prý je opravdu zamilovaný. Za další měsíc mi řekl, že si mezi námi vybral ji. Když se ho ptám, jak chce všechno řešit, řekne že neví. Že mě už nemiluje, ale od dětí odejít nechce. Já ho pořád miluju a nevím, co mám dělat. Sbalit mu věci a nebo mu milenku tolerovat a čekat, že ho to přejde? Váhám samozřejmě kvůli dětem. Vím, jak strašně jim náš rozchod ublíží.

(3)Já bych hlavně potřebovala radu, jak se chovat během této pauzy. Manželova představa je asi zcela odlišná od mé. I během pauzy bude chodit domů, žijí tu i jeho rodiče děti. On se nechce setkání se mnou vyhýbat (aspoň teď to říká), ale já si myslím, že alespoň nějaký čas bychom se neměli pokud možno potkávat vůbec. Nechci to brát jako odplatu nebo trucování, prostě se toho setkání s ním bojím, protože ho mám stále ráda a mám strach, co to se mnou udělá. Jak dlouho by měla trvat taková pauza, jsem spolu 24 let a tyto problémy máme asi tři roky? Děkuji za odpověď Mája

(2)Já tím strašně trpím. Myslela jsem si, že to zvládnu, nechtěla jsem říct buď já nebo ona, i po tom všem mi to připadá zase sobecké z mé strany, ale už nemůžu. Teď jsem opět navrhla pauzu, s tím, že tentokrát nepřistoupím na to, aby se vrátil po několika dnech, bude-li chtít, on se ale stále snaží ten svůj definitivní odchod k ní (teď myslím jen na tu domluvenou dobu) oddálit. Nerozumím tomu, může to být její dcerou, kterou ona má s manželem ve střídavé péči, ale s ní přece musí počítat. Říká, že je mu taky líto, jak to dopadlo. Souhlasí se mnou, že pauza by mohla být řešením - rozmýšlet se u ní, protože oba víme, že pokud budeme tahle vedle sebe, nic se nikam nepohne. Ale že pokud odejde, tak je taky možné, že to už bude navždy. Strašně se této možnosti bojím. Jenže potom - zase nic. Že to není tak jednoduché odstěhovat se...

(1)Dobrý den, před rokem jsem psala dotaz-manžel má přítelkyni, rozhodl se odejít k ní. Po třech týdnech se vrátil (manželství trvá více než 20 let,dvě dospělé děti, z toho většina manželství bez problémů). Situace se ale dostala po čase do stejných kolejí, s přítelkyní se stále stýká, nedokáže to ukončit a nechtěl odejít ani ode mne. Několikrát si sice vzal věci, ale po pár dnech se vracíval. Že je tady doma, je mu se mnou dobře. A po čase opět totéž. Já mám manžela přes toto všechno stále ráda, stále stojím o společnou budoucnost, ale takhle už nemůžu a nechci dál. Přestože bydlí se mnou, více investuje do toho druhého vztahu, spolu neplánujeme, nemáme fyzický kontakt, nechodíme nikam... S mým vědomím u ní stráví víkend a pak se vrátí, protože... Já vlastně nevím proč. Ví, že je mi to líto, ale nedokáže (nebo nechce) s tím nic udělat, říká, že má vůči ní výčitky svědomí, ale jestli je to jenom proto, nevím. Nehádáme se, ale žijeme spolu jako spolubydlící, bez citů a emocí.

Dobrý den, jsem přes 30 let vdaná a mám téměř 3 roky paralelní vztah s mužem, který je též přes 30 let ženatý. Velmi si rozumíme po všech stránkách a já bych chtěla s mužem mého srdce strávit zbytek života. Přítel ale nechce náš vztah posunout dále, říká, že mně má moc rád, že jeho srdce říká ano, ale rozum ne - že se nemůže rozvést ( jen tak by dle jeho slov získal peníze pro společný život) a že by tím všem ublížil, své rodině i mně. Na druhé straně říká, že v případě „ prasknutí „ by náš vztah řešil společným soužitím. Vztah zatím tajíme, což nás oba velmi vyčerpává. Opětovně jsme se pokoušeli náš vztah přímo či nepřímo ukončit, ale bezvýsledně, moc na sobě lpíme.
Nevím, co mám dělat, ničí mně podvádění – manžel už něco tuší, žít sama zatím nemám odvahu a nevyřešila bych tak výčitky z podvádění přítelovy rodiny, přítel naši situaci řešit nechce a na rozchod nemám sílu. Trpíme oba, přítel často říká, že láska bolí, co dělat, aby nebolela…
- otázka upravena poradcem

Jsem vdaná 15let, manželství bylo spokojené, nikdy jsem neměla pocit, že by byl nějaký větší problém ani manžel nic neřekl. Letos v lednu zřejmě někoho potkal a zamiloval se. Po měsíci tohoto vztahu mi řekl, že mě a naši 12-ti letou dceru chce opustit a začít žít nový život. Stále bydlí s námi, většinou 2 noci tráví s milenkou a některé víkendy. Tento vztah teď trvá 3 měsíce a manžel je stále zamilovaný. Nechci náš vztah končit, není k tomu důvod, myslím, že manžel časem vystřízliví a znovu začne používat mozek a znovu bude v pohodě. Napadlo mě, jestli by nemohla pomoci pauza, třeba 2 měsíční, aby si uvědomil, že doma mu vůbec nic nechybělo. Problém je tedy s tím, že nemám práci a jsem na manželovi finančně závislá.

Paní doktorko,prosím o radu. S manželem jsme spolu 19 let, z toho 12 let manželé. Máme 3 děti (10,9,6let).Před třemi roky si našel milenku a mně začal tvrdit, že už mě nemiluje,zatím se rozvádět nechce,protože prý nemá kam jít,až si vybuduje svoje bydlení v domě,který jsme koupili spolu a plánuje, že se tam spolu nastěhují,což bude ještě rok možná i déle trvat (bydlíme u mých rodičů).Nechci,aby se od nás stěhoval, protože ho pořád mám hodně ráda, cítím se citově vyprahlá, jelikož se ke mně už dlouho chová chladně,chodí se domů jenom vyspat a najíst, pořád pracuje,soukromě podniká,tak ani nevím,jestli je v práci nebo s ní.Dětem se vůbec nevěnuje,na výchově se nepodílí,přestaly ho úplně zajímat ,od té doby,co si začal nový vztah.Když končím v práci později,tak hlídají moji rodiče.Přesto se snažím být na něho milá a nedělat nepříjemnou atmosféru asi i proto,aby si to s ní rozmyslel. Dříve se ke mně choval hezky a moc mi to chybí,moc bych chtěla,aby se vrátily staré časy.Hlavně se ve mně pere pocit, jestli mu spíš nedělám služku- pořád mu peru, žehlím,vařím. Zkoušela jsem i přestat tohle všechno dělat,ale vydržím to maximálně týden a hlavně nechci,aby si toho děti všimly i kvůli nim se snažím dělat jako by se nic nedělo.Vím, že ta nejstarší by to velice těžce nesla, má tatínka moc ráda.Chodila jsem i do manželské poradny, kde mi radili,abych vydržela,že se to může změnit, ale někdy mám pocit,že ta situace je pro mě neúnosná..Poraďte mi prosím, co mám dělat.

Dobrý den,

jsem vdaná 14 let za muže s kterým jsem prožila nádherných 7.let manželství, těch dalších 7.let se otočil o 180 stupňů. Začal pít a postupně se propracoval i k drogám. Ve chvíli kdy jsem se rozhodla podat žádost o rozvod, vzešlo z jeho strany návrh o léčbu, kterou absolvoval. Po několika měsících se vrátil odhodlaný a velmi spokojený, nemůžu na něho říct půl slova. Ale já v období jeho léčení potkala člověka, ke kterému jsem po čase začala cítit něco víc a dokázala bych si představit s ním žít. Jemu však vyhovuje jen občasné scházení a svůj život měnit nechce. Mě nezbývá než to respektovat ale vnitřně potlačuji city, které k němu cítím a když se mi neozývá, pociťuji prázdnotu a můj život postrádá smysl. Ráda bych se od tohoto vztahu oprostila a znovu začala milovat svého muže ale nejde mi to a přitom bych se chtěla zase radovat z obyčejných věcí a mít radost z života samotného....Jak na to? Moc děkuji :-) - otázka upravena poradcem

Dobrý den, po dvou mateřských jsem nastoupila do práce a zde se seznámila se sympatickým mužem. V té době naše manželství prodělávalo krizi, do toho zemřel tchán a manžel se začal chovat zvláštně...vyčítal mi i to, že mě práce baví, našel si nové kamarády a s nimi začal trávit více času než s rodinou - nu a z pozvání na kávu se prostě vyklubal vztah. Samozřejmě já vdaná a on ženatý, je o 16 let straší než já. Byť mi jeho náklonost imponuje, tak oboustranně se nám do toho zapletly city - ani jeden asi nemáme dost odvahy na ukončení současných vztahů, jednak nechceme ublížit partnerům a pak oba asi cítíme, že to naše vzplanutí jednou přejde a co pak? Obě naše manželství fungují víceméně dobře. Jenže i my se občas užíráme tím, že nemůžeme být spolu, nemůžeme si zajít na večeři, nemůžeme nic jiného než se jen tajně stýkat a také žárlíme na partnery. Jsou to situace, které si nikdo naplánovat neumí a pak z nich neumí ani vybřednout. Rozum mi velí to ukončit, ale srdce...Když to chci já nebo on ukončit, vidíme se a víme, že to nedokážeme. Jak z tohoto začarovaného ktuhu ven?

Dobrý den,mám 10 měsíců vztah se ženatým.Před ním jsem měla 7-letý vztah,který byl partnerem ukončen právě kvůli němu.Říkala jsem si,že si budu užívat vše tak jak je a časem se uvidí, ale nevím co si myslet.Se svou ženou žije 18 let.Mají dospělou dceru a 8 letého postiženého syna,který je odkázán na jejich pomoc.Říkal klasicky,že už jsou jako sourozenci,že si nerozumí,že o něj jeho žena nejevila dostatečný zájem,tak už k ní nic necítí.Měl už v průběhu života několik milenek.Prý jsou spolu už jen kvůli dětem(to vím i od ní).Jenomže rozhodli se zachránit manželství.Chodí do poradny,přesto je pořád semnou,což nechápu.Ona ho hlídá,nevěří mu.Měli už několik krizí,že to mohli skončit,ale neudělali to.Říkal,že mu každá dává něco,že se bojí riskovat a že nechce nikomu ublížit.Vím,že rodina je důležitá, taky nechci nikomu ublížit, jen je mi s ním dobře.Nevím,zda to ukončit nebo setrvat jestě chvíli. Je 10 měs. málo na nějaké jeho rozhodnutí?Nevím jak dál. Děkuji za Váš názor

Dobry vecer pani doktorka, mam 49 rokov, zijem v manzelsve 29 rokov s muzom, ktory sa chova ako Dr Jekyl and Mr Hyde. Posledne tri roky sa raz v roku dostavame az do hranicnej situacie ked sa rozchadzame, rozvadzame, nikdy do nedotiahneme do konca. Momentalne zijeme 2 mesiace oddelene, ale uz som zas pod tlakom jeho slubov o zmenu, ubezpecovana o jeho laske ku mne. Mam ho rada, ale ak si spomeniem na jeho druhu tvar, obava o recidivu je silna. Spaja nas splocne podnikanie, dava pocit ekonomickeho zabezpecenia, aj zdielania. Spoznala som pred 2 rokmi muza, ktory ma svojou vyrovnanostou, pokojnou povahou "zbalil". Premyslam o odvahe urobit radikalnu zmenu vo svojom zivote, len nie som si ista, ci takyto model by mohol fungovat. Rozvod, spolocne podnikanie s exmanzelom a byt vo vztahu s muzom, s ktorym nebudem v jednej domacnosti, byva vo vzdialenejsom mieste s dospelymi detmi, ma svoje podnikanie, ..proste slo by o vztah byt pre seba pre volny cas. City su na oboch stranach . - otázka upravena poradcem

2/2 ... Bohužel jsem jí na konci tohoto těžkého období přestal milovat, ale měl dál velmi rád (asi toho už na mě bylo moc) a uvědomil si v tu dobu, že miluji X. Jelikož Y chtěla mít dítě - žádné nemá a já ji nemiloval a nedokázal si představit mít dítě s někým koho nemiluji a X na mě stále čekala, tak jsem to Y řekl, vztah ukončil a vrátil se k X. Nyní jsem cca 10 dní
s X, kterou 100% miluji, ale chybí mi Y - mě povahově bližší, vím že mám Y velmi, ale velmi rád (více než jsem si myslel) a vím, že když někoho bude mít tak mi to bude hodně vadit a budu žárlit :-( Také si nejsem 100% jistý tím, že se X změnila (i když si uvědomila svoje chování a teď ví, že to byla
kravina) a že to zase po roce neskončí. A vím, že když bych byl s Y tak bych byl šťastnější - rozumíme si více povahově a máme i stejné záliby, ale také vím že miluji X. Obě to ví a čekají jak se rozhodnu, nechci nikomu ublížit, ale rozhodnout se nedokážu a ničí mě to, hubnu a nespím Prosím o radu, jestli tedy nějaká existuje
- otázka upravena poradcem

1/2 Dobrý den, měl jsem přítelkyni X s 2 dětmi, byly jsme spolu přes rok, oba jsme se milovali, bohužel jsme každý z jiného město a tak kvůli bydlení, dětem a i jejímu nedospělému pohledu na život (snažila se abych žárlil a tím ji dokazoval lásku, částečná neschopnost vychovávat svoje děti atd.) docházelo k nedorozumění, každý jsme nechtěli ustoupit ze svých požadavků až to dopadlo tak, že jsme se jednou pohádali a rozešli (s vidinou, že se stejně k sobě vrátíme) bohužel co osud nechtěl, po cca 10 dnech jsem potkal jinou Y povahově k sobě bližší, začal s ní chodit a zamiloval se ... hned po měsíci měla bohužel velké osobní problémy (práce atd.) což vztahu neprospívalo, tyto problémy po 4 měsících skončili (řekl bych, že jsem jí v tomto období hodně pomohl a podržel jí - čehož si ona velmi cení) a vztah byl další 2 měsíce nádherný, bohužel se v tomto období stalo, že jsem ji přestal milovat a zjistil, že stále miluji X. Napsal jsem si plusy a mínusy (kde jasně vyhrála Y 10:5), ale vzhledem k tomu, že miluji X, tak jsem to Y řekl a rozešel se s ní. (Y nemá děti a chce mít alespoň jedno, ale já si nedovedl představit mít dítě s někým koho nemiluji) S X jsme si vše vyříkali, tím rozchodem si prý uvědomila plno věcí a zdá se být konečně "dospělá" Nyní jsem 10 dní s X a schází mi Y, vím 100% že X miluji, ale také vím, že mám hodně, ale hodně rád Y a že bych s ní byl po povahové stránce šťastnější, obě čekají jak - otázka upravena poradcem

Pokracovani otázky: Kdyby existovala nadeje na záchranu vztahu, tak se ji chytnu (protože stále verim, ze rodina je nade vse). Ale on je velmi zatvrzely. Navíc vidim, ze nas stále ma před očima, takze si jaksi nedokaze uvědomit, co by mohl ztratit. Vlastne zatím nic neztratil - syna ma, kdy chce a o me nestoji. Zkratka nevim, jak z toho ven. Jeho pomoc s odvozem syna do skolky musim prijmout, v sestinedeli to tezko budu delat, rodina mi bohužel pomoci nemůže. Dekuji za vas názor. - otázka upravena poradcem

Dobry den,
ocitla jsem se v zapeklite zivotni situaci. Jsem s partnerem celkem 14 let, mame 4 lete dite.. Ja jsem nyní v 9. mesici. Před Vanoci jsem ale zjistila, ze me jiz pul roku podvadi s velmi mladou (o 20 let mladsi) divkou. Nejprve sel do sebe a dal prednost rodine. Nicmene mi naznacoval, ze me uz nemiluje. Nemá zajem o jakekoliv intimni kontakty. Před 14 dny se rozhodl, ze odejde (bydli sam v holobyte, milenka zije v zahranici - vim ale, ze dvakrát za ni odjel na vikend). Ma velmi dobry vztah se synem, syn je na nej fixovany a chce tatu doma. vzhledem k tehotenstvi partner "pomaha" - vozi syna do a ze skolky. syn ale vyžaduje jeho pritomnost i vecer, takze v podstate je u me peceny vareny. Na noc odjizdi k sobe. Myslim, ze si druhé dite zatím jaksi nepripustil, zajima se zatim jen o porod. Po tom vsem bych se chtěla od neho odpoutat, ale tato situace mi to nemoznuje (nechci, aby trpel syn). - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko, prosím o radu co dál s naším vztahem. Jsme 15 let manželé a známe se 22 let. Máme s manželem dvě děti 5 a 11 let. Jsme oba praconě dost vytíženi presto fungujeme jako spořádaná, štˇastná rodina. Buhužel manžel má už asi 9 let vztah s jinou ženou, od které se nemůže odpoutat, prý jí slíbil IVF dítě a teď na mě tlačí abych s tím já souhlasila a tím se on vyrovnal se svým závazkem a dluhem vůči té druhé ženě a zbavil se deprese. Od začátku když jsem na jejich vztah přišla, ví že jsem proti a vždy mě to hodně vzalo a on prosil o odpuštění a sliboval že to skončí a já mu věřila. Mám ho ráda a nechci rozbíjet rodinu, nemohu se ale smířit se souhlasem k mimomanželskému dítěti, co mám dělat? Bigamie je mi proti mysli. moc děkuju za názor

Dobrý den, určitě nejsem první ani poslední...
Odešel od nás manžel za jinou. Pokusím se tedy zhruba nastínit jak to u nás probíhalo ... Žila jsem do minulého týdne se svým ex/manželem, jsme spolu přes 15 let, máme spolu dvě děti.
Před pěti lety od nás odešel k jiné, my jsme se rozvedli, ale po asi 3/4roce se vrátil zpět k nám a od té doby jsme byli opět spolu. Nyní opět odešel, jsme čerstvě přestěhovaní přes celou republiku. Ji si přivezl sem, zatím nemají bydlení, ale víc nic nevím, nevím kde momentálně bydlí, jen to, že ona prý není úlet a údajně opustila své děti kvůli těm našim, aby jim můj ex/manžel byl nablízku ... Ještě v den kdy odešel mi psal, jak mě miluje, že nikoho nemá, že bude s námi napořád ... a odpoledne mi po telefonu sdělil, že už si přijede pouze pro věci. Od toho telefonu jsme se ještě neviděli, zabalil si, když jsem byla s dětmi pryč ... Celou dobu zapíral, tvrdil, že nikoho nemá a mít nebude, tušení jsem měla cca 2měsíce, tak jsme se kvůli tomu hodně pohádali a byla jsem na něj hodně zlá a v podstatě jsem jej vyhodila :( Moc mě to mrzí, ale jednou vyřčená slova již nejdou vzít zpět :( Jinak nevím o ničem, co by bylo špatně v našem vztahu, ba naopak jsem spíš měla pocit, že po návratu před 5ti lety je to mnohem lepší a věřila jsem, že se ponaučil a už to neudělá a je to tady znovu. Nechápu sebe, ale pořád jej miluji a moc, ne není to závislost, on je fajn chlap, vážím si ho i přes ty jeho úlety, doma pomáhal, stará se o děti, není líný, nebyl na mě zlý, vždy se choval hezky, dával mi najevo jak mě i děti má rád ... Nechápu ... Je šance na návrat? Přála bych si, aby se vzpamatoval a vrátil se k nám zpět ... - otázka upravena poradcem

Manžel mi po 15 letech manželství oznámil, že má milenku a chce být s ní. Máme 3 děti. Snažíme se, aby to pro ně bylo co nejjednodušší. Manžel čeká až si seženou společné bydlení a chce zůstat ještě asi 2 měsíce s námi. Dětem jsme to už řekli. Chci poradit, jestli manžela nechat u nás nebo trvat na odchodu, celá ta situace je pro mě velmi těžká a myslím, že když už se to rozhodl řešit, mělo by se to ukončit hned. Mám strach, že děti získají pocit, že se vlastně nic nezmění. Děkuji.

Dobrý den paní doktorko, je mi 30, jsem vdaná (děti nemáme), objevil se v mém životě jiný muž (47, ženatý) a ukázal mi, že vše, co mi u manžela schází, se dá zažít, stačí jen chtít. Zamilovali jsme se, prasklo to, pánové si popovídali, dali mi čas na rozhodnutí, trvá to už dlouho, nejsem si jistá ani jedním vztahem, byť manžela již nemiluji za jeho chování ke mě (nebil mě) - začal se chovat tak, jak má, až když zjistil, že můžu odejít a mě to vadí, protože když jsem ho potřebovala, nebyl tu a najednou to jde.Bydlíme s mým otcem ve 2-gen. domě a já mám strach, že by mého nového partnera rodina nepřijala, sestra mě od toho velice zrazuje a já jsem na vážkách. Hrozně psychicky trpím a vím, že trápím i ostatní, ale nevím, jak to vyřešit, mám hrozný strach, že mě rodina zavrhne a proto si říkám, zda nebude lepší, když zůstanu s manželem a budu nešťastná... Psychologa jsem navštěvovala, mám si jít za svým a být šťastná... Lehce se řekne... Prosím o názor na nastalý problém. Děkuji.

Dobrý den, už jsem vám před více jak rokem psala o manželově nevěře ,myslela jsem že jsme to zvládli ale ukázalo se ,že vztah pokračuje.manžel stále tvrdí že mě i děti má rád a nechce odejít že je s náma stále doma tak at to neřeším.stýkají se v pracovní době,ale já žít ve třech nemůžu a hlavně nechci možná jsem to teď pokazila tím že jsem mu řekla že pokud bude spát s ní ať na mě nechytá tak spolu žijeme dá se říci jak kamarádi kvůli dětem asi jsem hloupá ale pro děti udělám vše tátu velice milují pro to se ptám dá se takhle vůbec zvládnou žít bez doteků jen jako kamarádi ?bojím se totiž dne kdy děti odrostou a on stejně půjde k ní a já zůstanu sama ikyž tvrdí že to tak není,ale po tom zklamání mu nějak nevěřím. nedá se sním vůbec na to téma mluvit hned řekne co bych chtěla výplatu mám nikam po práci nechodí je doma tak at si nestěžuji .on nedokáže pochopit že mě chybí to objetí ,pusa atd.pořád to držím jen v sobě aby ho rodina neodsoudila ještě že mám vás děkuji moc za odpověď Lenka

Dobrý den, je mi 29, jsem svobodná a bezdětná. Mám poměr s ženatým mužem (42 let, 2 děti), který trvá 4 měsíce. Denně mi píše SMSky, min. 2x v týdnu chodí ke mně, několikrát zůstal až do rána. Říká mi, že mě miluje, je to na něm i poznat. Kupuje mi dárky.... Já se snažím držet svoje city na uzdě, ale moc mi to nejde. Nevím, jestli bych chtěla, aby odešel od rodiny a byl se mnou. On mi několikrát naznačil, že neodejde. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy..Důvod mi ale neřekl. Jsem z toho strašně zmatená... Řeknu si,že to ukončím,ale nikdy to neudělám. Nebo si řeknu, že si s ním zatím budu užívat, dokud si někoho nenajdu. Neustále se trápím, ale jemu jsem to neřekla. Bojím se, že když to s ním ukončím, tak z toho budu nešťastná (před rokem jsem docházela na psychoterapii kvůli depresím). Vůbec nevím, jak z toho ven. Moc děkuji za radu.

Mám 50 let a můj muž také. Jsme spolu 30 let a máme dvě dospělé děti, které nežijí s námi. Vypadáme jako naprosto šťastná rodina, ALE můj muž má víc jak 7 let milenku. 4 roky jsem to netušila (nebo možná nechtěla vědět), ale pak se přiznal. S tím, že mě má rád, děti má rád, ale u ní našel lásku. Neříkal to zle, ale neposlouchalo se mi to dobře. Dala jsem mu ultimátum s tím, že ho mám moc ráda, ale musí to s ní skončit. Skončil, ale ne na dlouho. Znovu si spolu začali. Přišla jsem na to náhodou. Stejný postup. Zůstanu s tebou, ale skončíš to. Skončil. A znova. Zas je s ní. Není v jeho silách to ukončit a popravdě já už mu nejsem schopna věřit, ale tvářím se tak. Má tahle situace řešení? Dá se vědomě žít ve třech? Uznávám, jsem na něm závislá a taky uznávám, že ho vydírám. Nedokáže se dívat, jak se trápím, ale já mu ten pohled dopřávám čím dál víc. Protože jenom to je způsob, kdy mi slíbí hory doly, ale nedodrží. Jenom mě chlácholí.

Pani doktorko prosim o radu. S pritelem jsme spolu 8let. (ja 25 on 35 let) Zalozili jsme spolu firmu, splacime barak.. nas vztah je i pres obcasne problemy krasny. Jsme horke hlavy takze se casto hadame, ale velmi se milujeme a nedokazeme bez sebe byt. Bohuzel ted jsem zjistila, ze si pritel nasel jinou partnerku. Jsou spolu 2mesice. Prisla jsem na to nahodou. Mluvi o hroznem souzneni mezi nimi, o tom ze jsou uplne stejni, ze si rozumi apod. Ale zaroven mi rekl ze me hrozne miluje a nedokaze me opustit. Ze ho to hrozne mrzi, ze to neplanoval, ze nevi co ma delat. Ze mi nemuze slibit ze ji ted hned opusti. Ja ho tak miluji ze jsem souhlasila s jakymsi provizoriem, ze nas bude vidat obe. Nevim ale jestli jsem udelala dobre a co mam dale cekat. Podle toho jak je z ni uneseny se bojim, ze ji nedokaze dat sbohem. Nevim jestli se to casem bude pro me horsit, nebo zda muzu cekat ze se ''vyjanci'' a vrati ke me. Jsem zoufala a uplne na dne. Doslova se mi hrouti zivot. Co s tim??

Vážená paní doktorko.Na podzim jsem potkala kluka (30).Dali jsme se dohromady,byli jsme hodně zamilovaní,trávili jsme spolu hodně času,milovali se.Ten kluk je ženatý.Celé to období bylo těžké,neumím se smířit s tím,že žije s jinou.Dlouho byli spolu,nyní spolu prý už jen bydlí.On se s rozchodem ale velmi těžko srovnává,říká,že se mu zhroutil sen,pžišel o iluze a že se cítí být citově naprosto prázdný.A že se necítí na to,aby se mnou chodil.Vlastně se se mnou asi rozešel.Nechce mě ztratit ze svého života úplně,ale teď se mnou prý nedokáže být.Nechci ho ztratit.Nevím,co mám dělat.Mám teď být kamarádka jak chce on,a doufat,že mě jednou zas políbí? Nebo je lepší mu říct,že to nedokážu a že bude lepší,když se nějaký čas neuvidíme vůbec?A je vůbec nějaká naděje,že ke mně bude ještě někdy cítit to,co dřív?Vím,že se na to těžko odpovídá,když toho víte tak málo.Na jednu stranu nechci ztratit člověka,kterého miluju.Na druhou stranu nevím,jak dlouho dokážu žít v téhle nejistotě.Děkuji

Dobrý den paní doktorko,
manžel už má rok milenku. Nedokáže se mnou o tom mluvit, nedokáže ji opustit, přestože jejich vztah evidentně jde od 10 k 5. Snažila jsme se být trpělivá, v zásadě působíme jako skvělý pár po 25 letech, naše dospělá dcera ho velmi miluje a on ji. Myslím, že i proto nedokázal odejít. Zvládla jsme i to, že spolu nadále intimně žijeme, jezdíme na dovolené, doma je klid a pohoda. Teda až na to, o čem nemluvíme. Už jsem mu řekla, že jestli mě chce opustit, ať to konečně udělá. Řekl, že to má velmi těžké, těžší než já. Není to na zabití? Nevím, kudy ven. Zdá se, že to mezi nimi zaniká, ale ona mu nedává pokoj... On o tom všem nemluví a já už mám strach se zeptat.... Nerada bych o něj přišla. Už jsem se začínala těšit, že někdy budou vnoučata a my s nimi budeme sportovat a tak. Skutečně jsem doufala v lásku - dokud nás smrt nerozdělí. On to má asi jinak. Nechci ho milence přihrát do náruče a přála bych si, aby dokázal vztah utnout. Ale jak toho dosáhnout? - otázka upravena poradcem

Dobrý den, jsem vdaná 24 let, ale mé manželství nebylo vždy šťastné, ale přesto jsem vždy svého muže velmi milovala. V prosinci 2013 jsem zjistila, že se zamiloval do o 10 let mladší kolegyně z práce a vyhodila jsem ho, bydlel u rodičů a k milence docházel občas. Po měsíci se chtěl vrátit a já byla strašně šťastná, protože jsem ho milovala a vzala ho nazpět, slíbil, všem že už to nikdy neudělá, že to bylo naposledy, že bez nás nemůže být, že mně miluje a já bohužel uvěřila. Milenka ho neustále vyhledávala v práci pod záminkou pracovních povinností několikrát denně dopoledne mu služebně telefonovala, vadilo mi to, ale manžel říkal, že si jen povídají služebně a on má jasno a nevidí v tom žádný problém, protože by nemohl mluvit s polovinou kolegyň, jenže jiná kolegyně mu nevolala ani ho nijak nevyhledávala. Byla jsem za ním 3x v práci když měl končit, že půjdeme spolu domů a pokaždé jsem ji viděla od něho odcházet, pak jsem začala pochybovat, že má vše vyřešené. Řekla jsem mu ať ji řekne dost když to s ní opravdu skončil, jenže on v tom viděl nějaký problém asi si chtěl nechat zadní vrátka. Ten večer doma jsem mu řekla ať do rána dalšího dne si rozmyslí co vlastně chce a on ještě týž večer odešel k ní a už se nevrátil. Druhý den se k ní odstěhoval. Neví vůbec proč to dělá a nejradši by chtěl asi obě. Když se vrátil po první nevěře domů tak mým synům říkal, že všechno zvládne, že ví, že maminka potřebuje čas se s nevěrou srovnat a přesto odešel podruhé za pouhý měsíc, i když měsíc, který byl doma bylo vše v pořádku po všech stránkách. Než odešel mluvil se syny co dělat v situaci do které se zase dostal, jeden syn mu řekl, že chce aby si vybral nás jako svou rodinu a zůstal, druhý syn mu řekl jestli si pamatuje jaké to bylo když odešel po prvé (žádný syn ho nechtěl vidět ani s ním mluvit), že takové by to bylo i teď když zase odejde. A třetí syn, že už nemá co by mu k tomu řekl, že když se vrátil před měsícem od ní mu řekl vše co bylo potřeba. A manžel přes to všechno odešel. Synové s ním mluvit nechtějí, protože neublížil jen mně, ale i jim. Starší syn má 23 let a dvojčata 20 let. Manžel své syny miluje a dýchal by za ně, proto nerozumím, že to udělal znovu. Ptala jsem se ho jestli mu ona stojí za lásku jeho synů a on mi odpověděl, že ještě neví, že možná bude všeho litovat, jenže to říkal i když odešel po prvé.

Dobrý den paní doktorko, už nevím co mám dělat, jsem na dně, s manželem jsme spolu 18 let, z toho 10 let jsme manželé, máme sedmiletou dceru a roční dvojčátka, na která jsme několik let čekali (neplodnost-ivf), tato doba nebyla lehká, ale překonali jsme ji, náš vztah byl vždycky silný, vyjmečný, a když jsem byla cca ve třetím měsíci, manžel si našel milenku, s níž je dodnes, odstěhoval se od nás, bydlí sám a mě pořád říká, ať ještě počkám, že se nemůže rozhodnout se kterou z nás má zůstat, pro mě je to peklo, psychicky už tu situaci nezvládám, beru už čtyři měsíce antidepresiva a už nevím jak dál. Můžete mi poradit, co mám dělat?
díky
- otázka upravena poradcem

část 2. Myslím, že to je důvod, proč nedokázal odejít. Já se snažím - vím, že jsme dělala také chyby a že jeho nevěra je částečně má zásluha, ALE... On se o tom všem nechce moc bavit - fakt je, že já už se o to ani moc nesnažím, kdo ví, co bych se mohla dozvědět... Sex máme pěkný, ale nedokáže mi dát pusu, líbat mě - to mě docela trápí. Ale protože nechci, aby se náš manželský život zcela zasekl, nechávám to být.... Mám ho pořád ráda, ale nedokážu určit, jestli se z toho dokážeme vymotat. Zpočátku jsme docházela na pravidelná sezení k psycholožce, pomáhalo mi se vymluvit. Ale on není typ, který by chtěl chodit k psychologům. Jinak je nám spolu docela dobře, máme si co říct, smějeme se, jezdíme na dovolené. Myslím, že jestli mu dám ultimátum, nedopadne to pro mě dobře. Otázka je, co by bylo dobře... O pauze jsem neuvažovala, protože se jí bojím - myslím, že by to upevnilo jeho vztah s milenkou, který teď rozhodně slábne. Jak se to všechno může vyvíjet? Děkuji za odpověď.

Dobrý den paní doktorko, jsem dlouho -25 let vdaná a zažívám vleklou krizi. Manžel má rok mimomanželský vztah. Ten je teď trochu v útlumu. Je to kvalitní (možná to zní divně) a hodný muž. Procházeli jsme asi půlroční krizí a já moc nechápala, co se děje. Když jsem to zjistila, že má milenku, tak jsme přemýšlela, zda mu budu schopná odpustit, ale on takhle tehdy nepřemýšlel. Myslel, že ho pošlu pryč a on začne nový život. Já ho nevyhnala a tak jsme se ocitli v situaci, o které bych si myslela, že ji nikdy nezvládnu, ale už rok v tom žiju. Snažím se být příjemná a milá, on také. Z mé aktivity máme i sex, ale on ji nedokáže opustit. Myslím si, že kdyby opustila ona jej, tak si on oddechne, ale že by to udělal on, to se asi nedočkám. V poslední době to vypadá, že jejich vztah odeznívá, ale co já vím.... Ona kontaktuje ho, on ji ne atd. - ano, zoufalé ženy, dělají zoufalé věci - prohlížím mu telefon i mail. často s ní chatuje. Máme 18 letou dcerou, na které on velmi lpí a ona na něm také. 1

Dobrý den,
jsem 7 let vdaná, ale naše manželství, už před 3,5 lety málem skončilo, nakonec jsme to zkusily znovu, kvůli dceři.Chvíli to fungovalo.Vše nějak tak fungovalo, ale pak opět vše spadlo do stereotypu. Manžel své zájmy a já své. Máme každý úplně jiné zájmy a představy o životě, to je asi to, co nás pořád dělí. Samozřejmě se stalo to, že přes všemožné bránění jsem se zamilovala do jiného muže a on do mě. On je ženatý 19 let a je tedy a 10 let starší, jenže on se neženil z lásky, ale z povinnosti a podle jeho slov, tak jak je zamilovaný do mě, nikdy nebyl.Nepoznal to. Plánovali jsme se oba rozvést, jenže se stalo to, že jeho žena na vše přišla. Ještě musím dodat, že jeho žena si ho plete s majetkem. Stále brečí,nejí, nespí. To bych brala, tohle ublíží každé, ale kde vzala sílu na to,mu volat a začít ho dirigovat,když je na tom tak špatně. Jenže to,co po něm chtěla, neudělal, takže opět přišla taktika pláče. Podle mě je tohle její taktika si ho udržet. Jaký na to máte názor? - otázka upravena poradcem

...manzelka ked na to prisla,najprv to nepriznala a zacala sa chovat uplne inak.chcela zrazu sex,bola mila atd.povedal mi to az potom,nechapal to.Potom to priznala. Asi mali hadky a bolo tam peklo.Ale ako ho poznam,vela o nas neprezradil,skor vse zazdil.Potom nastali problemy aj medzi nami,ked sa nieco take odhali nie je to proste dobre.Nakoniec ale vidame sa stale.Povedal mi ze ma miluje ,v posteli,ale asi omylom,pretoze sme sa na seba pozreli a dlho mlcali.Spime spolu,smejeme sa spolu,je nam dobre.Vidame sa raz za 2mesiace.Chceli by sme castejsie.Zavisi to od jeho prace,byva 500km daleko a firmy si hlada blizko mojho bydliska.Je mi s nim dobre,zit by sme ale spolu nechceli.Takto nam to vyhovuje.Moj priatel nic netusi,nie som do neho zamilovana,ale rozumieme si,mame spolocne konicky a vyhovuje mi s nim byt.Syn ho ma rad.Obcas mam ale vycitky svedomia a chcem sa s tym priznat jeho manzelke a vsetko ukoncit.Je to stresujuce,stale klamat a skryvat sa.Mame to nadalej udrziavat

Dobry den,mam 33,dieta 10,priatel 36,zijeme spolu 7rokov.Som rozvedena,syn z 1.manzelstva.S priatelom sa brat nechceme,aj ked on by asi chcel vlastne dieta.Pred 2rokmi som si nasla novu pracu a po polroku zacala pisat intenzivne s kolegom.Je zenaty cca 4roky,ale byvaju spolu cez 10rokov.Maju 2deti(2a5rokov).Velmi sme si rozumeli,mali spolocny humor,pisali si po veceroch.Neuvedomila som si ze je to flirt.Pisal mi ze so zenou skoro nespi,ze je pasivna a nebavi ho to s nou.Raz to priznal,ze by ma chcel navstivit a mat so mnou sex.Popisal to ale viac poeticky.Vtedy som si uvedomila vaznost situacie.Planovali sme si ze sa stretneme-ja som chcela zistit nieco viac o nom bez sexu a on asi nieco viac.Doslo k tomu,bolo to krasne a opakuje sa to.Myslim,ze tam bola aj zamilovanost z oboch stran.Manzelka nam na to prisla po 3mesiacoch.Nahodne,precitala mu sms v starom telefone.Neviem ako doma reagoval,co jej vravel,nikdy mi to nechcel povedat.Chvilu bola pauza,asi 2tyzdne...pokracovanie dalej...

Dobrý den, ráda bych poradila v mém docela dost zmateném manželství. S manželem jsme vcelku dobře fungovali 8let. Měli jsme menší krizi když začal trochu pít a já to vyřešila tím, že jsme si našla jiného ( nespala jsem s ním ) . Na to přišel tak jsem to ukončila. Následovali 3 roky v pohodě, pak jsme se i vzali a tím to celé začalo. Manžel se zakoukal do mé svědkyně a odešel ode mě. Po měsíci zjistil, že beze mě nemůže být tak jsme se k sobě vrátili. Jenže nemohl být i bez ní takže jsme strávili 4 měsíce rozcházením a scházením, které vyvrcholilo, že spáchal demonstrativní sebevraždu. Hned začal chodit na terapie a doktor mu radí něco které se mi nelíbí. Že by se mnou radši neměl být, a když teda ano tak se skoro nevídat, žádnej sex... přece nemůžeme být pořád od sebe a já bydlet jinde a vídat se možná na jeden den o víkendu...Manžela miluju, ráda počkám, ale tohle... díky za radu

Potřebuji prosím poradit.Jsem s manželem už 30 let.Do nedávna jsem si myslela že nás nic nerozdělí.Před 2 lety se nám nerodila vnučka.a před1,5r.byl manžel na třídním srazu a tam se velice zamiloval do své spolužačky.Do té doby jsem netušila ,že byl manžel v našem vztahu tak moc nespokojený.Ta spolužačka je také 28 let vdaná.My máme společný velký dům a majetek ona taky s jejím manželem.Ovšem její manžel to ještě neví.Když jsem nevěru já odhalila,šla jsem se výbrečet na 3 dny k naší dceři.Potom jsem se vrátila domu.S manželem jsme se bez velkých emocí domluvily že zatím zustane vše při starém,ale sex už ne.Rekl mi že ještě neví co bude dál ale táhne ho to k ní.Určitě vyčkává jak se rozhodne ona.Tvrdí my, že počká až se s tím já lépe vyrovnám ,že mu je líto jak se trápím.Nevím co mám dělat.Mám mu říct ,aby se nastěhoval na druhou půlku baráku ,nebo aby odešel úplně.Jak je možné se s touto situací vyrovnat?Děkuji za odpověd.

Dobrý den paní doktorko,už tři roky trvá můj vztah se ženatým mužem.Nechtěla jsem to vůbec začínat z důvodů zkušeností a nejisté budoucnosti.Můj přítel byl ale tak neoblomný,že jsem do toho nakonec spadla.Zamilovala jsem se a teď nevím co s tím mám dělat.Jsem úplně na dně,hrozně moc si přeji žít normální život.Jsme spolu každý den,na večer odjíždí domů a druhý den je zase zpátky.Jezdíme spolu na dovolené,trávíme spolu víkendy ale pořád je tam ta původní rodina.Neustále slibuje,že to doma vyřeší a že si zrovna tak přeje být semnou.Už několikrát jsem se s ním chtěla rozejít,nejen z důvodu toho abych mohla začít znovu,ale také proto,že nechci rozbíjet rodinu.Nikdy neodešel,vždy jen řekl,že se svou ženou nemá v plánu do budoucna žít a že jsem jediná koho miluje a s kým si představuje budoucí život.Jen prostě nemá odvahu přijít domů a o problému si promluvit,čeká až první krok nebo dotaz udělá ona z nedostatku trpělivosti,pak by ji to prý okamžitě řekl.Hlavní roli hrajou samozřejmě jeho děti,ale na tohle vše jsem ho upozornovala hned na začátku.Já jsem rozvedená a mám dvě děti.Vím,že tohle nemá bodoucnost i když on je přesvědčen o pravém opaku,ale miluji ho.Chtěla bych to ukončit a pokusit se o nový život,ale nemám na to sílu,vůbec nevím jak bych to zvládla.

Dobry den, je mi 30 let a po osmiletém vztahu jsem se pred 5 mesici oženil. Shodou okolností souběžně po svatbě do mé práce nastoupila nová kolegyně, se kterou jsme si od počátku začali velmi rozumět, jak pracovně tak v osobních tématech. Nikdo z nás to neplánoval, ale zhruba po 2 měs. naše přátelství přerostlo ve vztah milenecký. Ale než o samotný sex jde o blízkost, která mezi námi vznikla za tak krátkou dobu. Tato skutečnost projevila i ve vztahu s manželkou, protože má člověk potřebu srovnávat. Kolegyně se rozhodla milenecký vztah nyní ukončit ze strachu, že se vše "provalí" a chce být dál jen skvělými přáteli. Sama má víceletý vztah. Pro ní i pro mě je to těžké, ale nyní pro mě o to více, že bych si dovedl představit život vedle kolegyně. Což zase ona pochopitelně nechce. A já se potýkám s myšlenkou, zda raději nebýt nyní sám, než abych podváděl svou manželku i i když jen citově, protože vím, že dokáži dát více ve vztahu než jsem dávám, ale nemám tu touhu to pro ni dělat:-(
- otázka upravena poradcem

Dobrý den, jak se zbavit závislosti na manželovi? Po 25 letech společného života má rok milenku. Ta na něj tlačí, aby byl s ní. On ode mne neodešel, ale ji také neopustil. V zásadě nic pro záchranu našeho manželství neudělal. A já nevím kudy z toho ven. Vím, že bych ho měla poslat pryč, ale pořád to nějak nemůžu dokázat. Jinak se chová ke mně i dospělým dětem velmi dobře. Nevím, jestli říct bohužel, ale stále udržujeme sex. Začínám si připadat jak schizofrenik, ale nedokážu udělat ten rozhodný krok. Jinak si myslím, že pokud bych ho pobídla k odchodu, tak by asi šel. Ale s milenkou bydlet nechce. Myslela jsem, že ho získám zpět, ale začíná mi to připadat nemožné. Taky nevím, jestli snad někdy vůbec lze vrátit důvěru. Pořád se toho vztahu držím a přitom vím, že už bych neměla. Manžela mám ale pořád ráda....

dobry den, moje zena si nasla jineho milujou se ale nedokazu na ni zapomenout mame dve male deti zatim spolu bydlime nikdy sem ji nepomahal jen buzeroval tak proto si nasla jineho uz 3 tydny se moc snazim vse napravit snahu uznala ale chce jeho, myslite ze ji ziskam nazpet? chci zachranit rodinu. Terezko miluji te