Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Ja ted nemuzu najit smysl zivota a nemuzu si predstavit zit bez ni. Ona je nestastna kam nas vztah az dosel pritom nelituje byla to pry i pro ni krasna leta ale tohle vsechno melo prijit driv. Ted kdyz to dopisuji je otazka jestli se da tohle zlo jeste napravit asi k nicemu. Boli moc to ze cele ty leta jsem chtel ji a nikoho jineho. Ana byla stastna a vse bylo uzasne dokud nezaclo tema dite svatba a moje nerozhodnost v techto ohledech. Ted to chci a ona tomu uz neveri ze mne k tomu nechtela donutit. Tezko se to vsechno popisuje ted vidim jen to spatne na sobe ale chtel bych s ni opet zit a vse ji a nasemu stesti vynahradit. Ale jak s tim ted nalozit. Pise ze miluje ale nemuze. Myslite ze casem se da na neco takoveho jeste navazat? Ja vim o co jsem prisel a pritom jsem dlouho netusil co mam. Vzdy jsem ji daval na jevo lasku ale v zasadnich jem chyboval a ted kdyz se "uz nebojim" tech predsudku tak mne neni vereno. Da se takova vec od ni odpustit a uverit ze je to opravdove?? - otázka upravena poradcem

Videl jsem jak tomu prestava verit a jak se utapi v otazkach az do minuleho tydne kdy to pozadala ukoncit. Ted se karta uplne otocila. Ona uz nechce budouvat a poanovat,,! I kdyz to bude bolet a ma mne moc rada tak mne nechce ublizovat tim jak pro ni delam prvni posledni a ona to nedokaze uz ocenit. Radeji at to boli ted nez aby zila zivot s vycitkamy. Ja jsem uplne na dne protoze jsem tomu tak moc uveril ze jsem nas zachranil a ted nespim nejim nedokazu na ni zapomenou! Mam sny s detma jak vychovavame a navic zasnoubeni pro mne byl zivotni krok. Vim kde jsem chyboval presne je to vse co jsem tu popsal a i kdyz to vypada zle my si ve vsem rozumeli jen tri zakladni veci proste nefungovali komunikacne. Ja vedel ze to miminko mot budeme vzdyt proc bych se s ni stehoval a pripravoval nam hnizdecko ale proste jsem to tehdy chypal a videl jinak. Kdyz s ni ted mluvim vidim jak ji to moc boli a rikame ze jsme si neudelali nic jen nedali jasny cil. Prechodili jsme asi vztah pritom se mame radi

Proc to neslo takhle samo driv. Proc az kdyz zase hrozil rozchod! Proc jsem predtim nechtel a ted ano! Proc jsem nesel do uveru s ni! Ze si mysli ze mne k tomu donutila a to nikdy nechtela. Chtela aby to ten druhy chtel sam a ze se ted boji ze az zase nekdy bude neco velkeho chtit tak to bude zase s rozchodem. Porad se vracela k minulosti kterou jsem popsal a ve ktere jsem jako partner selhal :( vubec nechapu jak jsem to nevidel driv,,! A vic nenaslouchal. Rikal jsem ji at nechaminulost minulosti, ze jsem odboural ty svoje predsudky a ted vim ze chci ze sebe davat opravdu vse!! Ale at jsem delal cokoliv uz to slo ke dnu. Kdyz jsem byl v praci psala ze na nas mysli,ja odpovidal ze ja porad. Psala ze vi ze jsem ten pravej a ze je za mne moc rada ze jsem to nevzdal ale dokazal ji ze to myslim vazne,jennse s tim musi sama poprat. Psala miluju te a za hodinu ji mrzelo ze to napsala ze si tim neni jista! Zacala se tocit v kruho proc to vsechno neprislo samo

Vyresil jsem si svoje finance a zacal setrit na budoucnost nas, ditete a dorovnal veskere douhy. Venoval se ji anaslouchal zacal mit opet jiskru v oku a uz nebyl problem mluvit o diteti ani svatbe. Naplanovali jsme si cil kdy dodelame kuchyn a pojedem na dovolenou a zacneme pracovat na rodine. Bylo to najednou nadherne a ja mel radost z toho ze je stastna ze ji konecne dokazu ze to vse nebyl jen prelud ale ze jsem to vse chtel jen jsem to oddaloval. Bylo to tak uzasne a tak jsem mel silu ji davat vse ze jsem ji pozadal na koni o ruku. Dve veci kterych jsem se bal. Jizda na koni a svatba najednou nebyl pro mne problem pokud uvidim jeji radost. Prijala a ja si rekl ze uz nikdy neudelam zadnou chybu ktera by ji bolela a ze uz vim ze ona za to stoji. Po trech nedelich se u ni dostavilo nemluvno a zatrpkla. Sedavala bez zivota v pokoji a nebo ve vane. Na otazky co se deje odpovidala jen at jinnecham ze si to musi vsechno srovnat v hlave a at ji dam cas. Pak zacala serie otazek proc !!!!

Ja ji porad rikal ze chci s ni zit dal a ze ditko ted jeste ne,ale nerekl jsem ze jednou urcite s ni jo. Doslo na rozchod a ja se sesypal jak pisek. Najednou jsem videl vsechno to co jsem popsal na nekolika listech tady. My si rozumeli ve vsem,zaliby,humor,konicky,volny cas,postel. Hrozne jsme se meli radi ale vim ze ona vzdy vice. Az tehdy kdyz se to stalo uvedomil jsem si co pro mne ona cele ty leta znamenala. Misto toha abych ji ujistil ze s ni chci tohle vsechno tak jsem ji daval neuplne odpovedi. Zamyslel se nad svojim zivotem a jak jsem to vedl a po par kdy se hodne mluvilo jsem ji rekl ze se ji za to vse straslive omlouvam a ze pro mne je opravdu vsim a nikdy jsem na jinou nez je ona necekal!! Zasekl jsem se ve svojem zivote poprve tak ze jsem udelal zivotni kotrmelec a prehodnotil svuj postoj k zivotu a ke vztahu jaky jsem mel. Behem tri mesicu jsem zacal napravovat nas zivot tak ze neverila vlastnim ocim. Zil jsem jen pro ni a snazil se vynahradit vse.

Dopis byl veden s otazkou financi a nespolecneho bytu az po dotaz jestli s ni vubec nekdy rodinu chci ze nevi jestli to musi mit ale jednou by asi urcite chtela. Ja blbec nedozralej jsem ve svojich 39letech odpovedel na otazku financi, na ze uver jsem chtel resit az o neco pozdeji az zaplatim auto a rekl jsem ze dite zatim ne a svatba predci neni tak dulezita kdsz se mame radi, divej na lidi okolo jak se rozvadi a po dvou letech a ja ji mam porad rad a ze to spolu dame. Dnes bych na dopis odpovedel uplne jinak :( byla to totiz dalsi zasadni vec v nasem vztahu. Mel jsem se ve svem zivote zastavit a rict si a pote i ji kam v tom chci dale kracet, ze ona je zena mojeho zivota a ze jednou s ni tu rodinu urcite chci a pozadat ji o ruku. Po dopise prislo neco hrozneho a vztah jinak fungujici se vyhrotil kdy ona (a ja se ji ted nedivim) prisla na to ze tedy budeme dal pokracovat jen v tom co funguje a az bude chtit rodinu a deti najde si nekoho kdo to bude chtit s ni. ...

Bala se ze to je duvod proc do toho neinvestuji a zacala mit obavy jestli je ta prava a hlavne jestli s ni tu bodoucnost chci. Vyhrotilo se to a ja prislibil ze zacnu pomahat i financne ale kdyz uz jsem mel nasetreno tak jsem penize pujcil rodicum ze jen do patku a nakonec z toho byl treti mesic a ja opet vypadal ze nechci :( do toho celi naznvztah byl puvodne o tom ze dalsi ditko zatim nechci a svatbu mit nemusim a ona na to pristupovala. Ale cim vic videla tu nejistotu ve mne tak zacala otazkama na toto tema a pokazde jsem to odkladal. Po dostaveni bytu jsem ale uz vedel ze bych mel vse posunout a tak zacal o pozadani uvazovat jenze k realizaci nedoslo diky narocnym ctyrem mesicum v praci a odlozilo se to az k situaci kdy se to vyhrotilo dopisem at reknu co dal od vztahu cekam ze tak to dal neunese. Ja az ted vidiv vsechny ty chyby co tu pisu a asi myslite ze jsem byl hrozny sobec ale jinak jsem ji delal stastnouna ohromne jsme si rozumeli jen tabu svatba dite bylo takove nedoresene

Protoze jsem v mojem puvodnim byte byl spokojen i kdyz se jednalo o podnajem ale budoval jsem ho pred tim dlouho tak jsem k nemu mel citovy vztah. Tim jsem nezdilel nadseni kdy si par hleda krasne hnizdecko a tak to vypadalo ze ona hledala a vzdy poslala co ja na to. Chodil jsem se s ni divat na byty a zacal to pozvolna prozivat s ni. Pak se nasel ten pravi a prislo na hypoteku. Ja byl tehdy jeste financne zatizen a tak jsem na jeji vyzvu jestli na to nedosahne jestli s ni do toho pujdu ze ona chce. Tady vznikl zarodek problemu protoze ja tehdy pod hambou toho co vse jeste musim platit rekl ze pokud na to nedosahne tak ano ale jinak ze to zatim necham na ni a budu na byte resit rekonstrukci a ostatni manualni prace ze ji v tom jasne nenecham. Po dostaveni se dodelavalo to na co z uveru nezbylo a tak financovala okolni veci a ja porad byl jen manualni misto abych s ni dale financoval. Ted uz vim ze ji to hrozne mrzelo ze asi chci vztah ve kterem kdyz bude nejhur jen zavru za sebou dvere

Dobry den,jeste pred nedavnem bych takovou stranku ani nenavstivil ale pripravil jsem si ve vztahu propast do ktere jsem se ted dostal a nevim jak z ni ven. Nas vztah zacal kdyz koncil muj komplikovany odchod od zeny s moji dcerkou kde jsme se dohodli ze nez se pred malou nemit radi tak radeji fungovat kazdy zvlaste a venovat se jen male. To funguje dodnes a neni s tim problem zboznujeme ji. Ale muj odchod trval diky malinke dele a moje nova partnerka stale neverila ze nakonec odejdu a tesne pred odstehovanim jsme se rozesli. Bylo to bolave ale nedokazala vydrzet bolest kdy jsem se k nim vracel. Po dvou mesicich jsme nevydrzeli a opet se zacali vidat az se po roce vyskytl dalsi problem se stehovanim se k sobe kdy kazdy chtel nekam jinam, opet si myslela ze je to tim ze cekam na nejakou jinou a utnula to po probrecenych nocich. Po trech mesicich jsme se tedy opet dali do hromady a stastny jak blesky zili spolu skoro tri roky. Pak prisel nakup bytu a tady zacal muj zasadni problem....

Paní doktorko, jak se díváte na situaci, kdy manžel si po cca 2 měsících známosti s milenkou (manželství zatím trvá, on se dočasně odstěhoval do bydlení rodičů) s ní odjel na dovolenou, a to i s našimi letitými přáteli a i s našimi dětmi, ale beze mě, prostě mě "nahradila"? Děti se to dozvěděly dva dny před odletem (šlo o zahraničí, kam se hodně těšily), já byla pod informacemi, že jde o cestu tatínků a dětí (praktikují to už pátý rok po inspiraci známým filmem). Z psychického náporu se u nich objevil u jednoho opar, u druhého "náhlé" bolesti břicha. Jak to mám řešit? Sama jsem z toho na dně, s milenkou je to za poslední měsíc už druhá zahraniční cesta + 2 večírky (jeden zase za přítomnosti dětí - mně o něm neřekl, když jsem je sháněla, řekl, že jeli opékat ke známému buřty). O děti se starat nemusí ani on a ani ona, jsou jednak samostatné a jednak je jich tam skupinka a opatruje je jeden z tatínků, kterého to baví. Teda šokuje mě to, že tu milenku vůbec neskrývá, ale takhle veřejně a s dětmi ukazuje. děti to vnímají dost špatně - doma máma, s tátou na pokoji cizí paní, ony samy musí spát jinde. Vůbec nevím, jak se k tomu postavit. Pokoušela jsem se s ním mluvit (o tomhle mi ale vůbec neřekl), povídal něco o tom, že děti budou jezdit zvlášť za ním a zvlášť za mnou a že víc nemá co dodat, pak se schválně vyhýbal (jela jsem za ním 50 km a on mi věnoval 3 minuty s tím, že nemá čas - věděl, že přijedu), nebere telefony, když volám. Když něco potřebuju doma, nemá čas, sám se "rozhodl" pro výši "alimentů - neodpovídá to - a začal je posílat na účty dětem, sám jim je zřídil - nechápu jak, některé ještě nejsou dostatečně zletilé. Nicméně si z toho musí platit některé výdaje, které mají, když jsou s ním. prostě "platí" a co po něm ještě chci. - otázka upravena poradcem

Moje žena je skvělá a rozumíme se, miluji ji, ale bohužel je velmi vyčítavá, byla i předtím, ale teď se zdá, že vyčítá v takové míře, že je to pro mne neúnosné. Výčitky se netýkají zdaleka jen oné dvojnásobné nevěry. Týkají se téměř všeho a jde o třeba hodinové litanie, kdy je mi vyčítáno to či ono. Naposledy mě kritizovala za to, že špatně oblékám synka a že jsem se kdysi snažil o jeho otužování vlažnou vodou, přičemž plakal a byl jsem z jejího pohledu bezcitný otec. Ona tento způsob kritiky považuje za normální diskusi. Po tomto jsem jí napsal, že to za diskusi nepovažuji a že mi to připadá jako neetické a vulgární. Od té doby se mnou odmítá komunikovat, ačkoli se snažím diskutovat. Nevím si rady. Nevím, jak mám na výčitky, které jsou velmi časté, reagovat. Problém vidím v tom, že se neshodneme na tom, že to vůbec jsou výčitky, ona v tom vidí kritickou diskusi. Co dělat? Chtěl bych ji moc zpátky, protože si jinak moc rozumíme a měli jsme krásný vztah. Děkuji za odpověď.

Dobrý den. Je mi 42, jsem 10 let s manželkou, z toho 5 let ženatý. Máme 4roční dítě. Před rokem se moje žena dozvěděla o mém vztahu s jinou ženou, který trval více než rok. Již předtím se stalo, že jsem byl s toutéž ženou a manželka se to dozvěděla, napoprvé jsme to ustáli, napodruhé mě vyhodila z bytu. Ona předtím měla také jeden krátkodobější vztah s jiným mužem, před naší svatbou, což jsem odpustil. Od té doby se mi podařilo rozejít se milenkou, do které jsem byl zamilovaný, a už k ní nemám citové pouto. Během toho roku jsem se velmi usilovně snažil obnovit svůj vztah s manželkou. Pořád ji velmi miluji. Hodně jsem se věnoval synovi, chodil jí do bytu uklízet, nosil květiny a celkově jsem zapracoval na sobě. Dával jsem ji najevo své odhodlání zasloužit si znovu důvěru. Situace se postupně začala zlepšovat, ona byla zpočátku velmi záštiplná a útočná, což jsem chápal jako dočasnou věc. Bohužel, když už to vypadalo dosti nadějně, narazili jsme na problém výčitek. Pokračování dále

Dobrý den, s přítelem máme roční dítě. Bydlíme u jeho rodičů. A schanime si bydlení. Vždy byl velmi pozorný. Je to milující člověk, udělá skoro vše, co mi vidí na očích. Ale poslední dobou se ke mě chová od měřeně skoro semnou nekomunikuje, když se spolu bavíme, tak často po mě vyjede. Není sprostý. Začíná mi vyčítat skoro každou věc. Že utrácím. I když si nic nekupuju. Není už den, kdyby mi něco nevycetl.Jinak mě pohladí, da pusu. Ale už spolu skoro nesmíme. Když se ho zeptám. Jestli ho něco trápí, nebo že máme krizi. Tak mi odpovi. Že ho nic netrápí a krizi určitě nemáme. Tak nevim či dělám špatně, že se ke mě tak špatně chová.

Dobrý den,

před rokem jsme se rozvedli - už to nešlo dál, manžel s námi stejně nebydlel, měl milenku, nedával mi peníze, rodinu a děti jsem financovala sama. Momentálně se snažíme vypořádat majetek, což je velký problém, protože jeho představy jsou i podle právníků nereálné, bohužel ten jeho je mladý a podporuje ho v jeho představě. Milenka ho stejně opustila, myslela jsem si, že se hlavně jeho emoce zklidní a zase budeme vycházet, jenže on se urazil, že jsem podala rozvod a zase hledá vinu všeho u mě. To by mi ani tak nevadilo, zvykla jsem si a neberu to už vážně, jenže on úplně s námi - mnou i dětmi - přestal mluvit, vyhýbá se, i když bydlí v nerozděleném, vyměnil zámky, neodpovídá na maily, sms , prostě nic - se všemi ostatními okolo vychází dle jejich sdělení skvěle, spíš ti lidi se nám začali stranit. Já toto jeho bojkotování strašně špatně snáším, urážel se i za manželství, ale pak ho to přešlo a zase jsme fungovali dál, jenomže tentokrát je to strašné. O naschválech dalších nemluvě. Lidi mi říkají, tak ho nech být, jenomže ono to tak úplně kvůli dětem, nevypořádanému majetku a dalším věcem úplně nejde. Někdy mám pocit, že buším hlavou do skály. Prosím, poradila byste mi, teda pokud vůbec nějaké řešení tohoto stavu existuje? Jak se s tím i psychicky srovnat? Vždyť to byl nejbližší člověk, s kterým jsme tu žili. Bydlíme totiž daleko od našich rodin.

Dobrý den, mám pocit, že jsme se po mnoha letech společného manželství začali odcizovat. Manžel je plně orientován jen na podnikání, v kterém našel realizaci a úspěch (a taky mu to trochu stouplo do hlavy, začal opovrhovat běžnou prací, někdy mám dojem, že to, co dělají ostatní, pro něj nic neznamená, bere to jako samozřejmost, svoje aktivity však považuje za výlučné), já mám taky svoji práci, která mne baví a na kterou manžel asi trochu žárlí. Do toho se přidaly problémy s dospívajícími dětmi. Zkoušela jsem s manželem mluvit, ale cokoliv bere jako omezování a je zle. Zkoušela jsem ho vzít k psychologovi, byl jednou (psycholog řekl, že by to bylo třeba abychom chodili, ale že si myslí, že ho tam už nedostanu). manželovi se snažím vysvětlit, že nám vázne komunikace a že by bylo fajn některé věci probrat s nezávislým odborníkem - třeba mediátorem, ale on opravdu odmítá a říká, že nechce naše problémy řešit před někým cizím. jenže když mluvíme spolu (on dokonce chce, abychom o tom diskutovali jen u něj v kanceláři a rozhovor někde mimo taky odmítá), tak na mne útočí, vinu za skoro všechno mám jen já,. někdy kapituluju, někdy se nepohodneme, někdy se to snažím zneutralizovat anebo mu ukážu, že i on ty věci dělá, , jenže on to asi vezme jako útok na ně a zase mi vyčte, že jsem se to naučila otočit proti němu. prostě dohodnout se s ním v poslední době je hrozně těžké, nebo dokonce nemožné. Začal žít skoro jakoby sám - zaměřený jen na práci a svoje aktivity, ostatní vymlčuje nebo bojkotuje (třeba chtěla jsem, abychom s přáteli jeli na poznávací dovolenou - tři měsíce jsem s ním o tom mluvila, dávala termíny, aby se vyjádřil - měl jen výmluvy, proč to nejde, avšak jasné ano či ne neřekl.. Cítím, že se vzdalujeme, nem,luvě o tom, že úplně přestal pomáhat v domácnosti a já to všechno nezvládám (nechal na mně i mužské práce), jenže nevím, jak s tím naložit dál. je to jako kdybych bušila do skály. Ano, jsou i chvilky, kdy je jako by vstřícný, pak s něčím pomůže, ale to je jen ojedinělé a zase to sklouzne do toho jeho. A ještě třeba jedena věc - vařím, protože mi dává jen omezené množství peněz a stravovat se po restauracích celá rodina bych neutáhla (on to platit nechce), jenže mi vyčítá, proč prý tolik vařím (obědy, často i večeře), když je pak nepořádek. Vařím, protože nemám tolik peněz v rozpočtu. prostě začarovaný kruh, z kterého nevím, jak ven. Tak se Vám omlouvám za román.

Dobrý den,
Po 3 letech se se mnou chce rozejít má přítelkyně. Velmi ji miluji, ona tvrdi, že kdyby řekla, že mě nemiluje, že by lhala. Problémy nastali když jsem přišel o práci a veškeré věci leželi na ni. Našla si druhou práci a já jsem se snažil pomáhat doma. Ted po 6 měsících už práci mám, ale ona rika, že už nemůže dál. A během těch 3 let jsem bohužel nebyl schopný kompromisů. Vím, že to byla chyba a udělal bych ted jakýkoli, aby jsme zůstali spolu. Měli jsme tech 2,5 roku opravdu nádherný vztah. Nechci o ni přijít, protoze vím, že bych s ni chtěl ztravit celý život. Co mám dělat?

Dobrý den,

s manželem jsme měli nějakou krizi - to tu nechci řešit, spíš on - najendnu všechno bylo po letech špatně, nic jsme neudělali dobře, sice se odstěhoval )natajno pořízené bydlení), ale stejně jsme se stýkali, jezdil na obědy, spali jsme spolu, občas jsem mu vyprala (jinak si pral sám). Jenže si našel milenku. Dvakrát jsem s ním mluvila, co dál - rozhodl se nevracet. Nicméně jsem dveře nezavřela a řekla mu to.On řekl, že se taky nechce rozvádět, ale nevím, jestli to není jen kvůli dělení majetku. Jenže další setkání a rozhovory on odmítá - buď nemá čas anebo tvrdí, že jsme se na ničem nedomluvili. Jedno z dětí mělo narozeniny. Volala jsem mu, že to budeme slavit a že chci, abychom to slavili jako rodina (nejsme rozvedení). Odmítl s tím, že to s dcerou oslaví sám, nakonec ji nevzal ani na oběd, dárek předal až za dva měsíce. Totéž se opakovalo asi za tři měsíce se synem - nechtěl společně slavit, ale tentokrát udělal u sebe nějaké chlebíčky a pozval na oslavu jen syna. Jako chápu, že je asi zamilovaný, ale je to důvod se takhle chovat? Přestal brát telefony, na sms neodpovídá, opravy v domácnosti musím zvládat sama, protože buď nepřijde anebo má čas až za čtyři dny, což při havárii vodovodního kohoutku je docela dost.Nebombarduju ho, nepronásleduju ho, frekvence volání je tak 1x14 dní. Co byste mi poradila?

Dobrý den, je mi 20 a mám problémy se svým přítelem, jsme spolu půl roku. Na začátku vztahu všechno krásné dokonalé jako z pohádky a postupem času to začalo upadat. Neměli jsme společné zájmy, hádali se, začal být úplně jiný, nedával nic najevo, vše mu bylo jedno.Mojí největší chybou bylo že jsem pořád chtěla at se změní. postupem nastalo to, že jsme se rozcházeli skoro každý týden a dávali se zase dohromady. Tahle to trvá už toho půl roku... Je mi z toho smutno, protože mi řekl, že už mě ani dlouhou dobu nemiluje, ale má mě rád. Jenomže to si myslím, že ke správnému vztahu nestačí. Myslím si, že ve vztahu je důležité plnit potřeby toho druhého, plním je dost, ale on ne. Nechci ho už nutit aby to dělal, ale nevím co mám dělat.. Mám ho ráda, a též už poslední dobou jak se dozvídám jak mě nemiluje, ve mě ta láska začíná taky upadat. Nevím jak se z tomu postavit, nechci od něj odejít a ani on nechce odejít ode mě. Chce to zkusit, ale jak máme udělat to abychom se do sebe zase zamilovali?

Dobrý den, potřebovala bych poradit. Žiju s manželem už dlouho, máme tři skorodospělé děti. Manžel mi najednou začal vyčítat, že si dělám co chci. jenže to není pravda. 20 let pracuju ve stejném oboru, jen náplň se trochu mění - souvisí to s vývojem oboru. Kvůli práci jsem se musela dovzdělávat, pravda, znamenalo to hlavně pro mě odříkání - vpodstatě veškerý volný čas, který bych mohla věnovat sobě, rodina tím vůbec netrpěla, byla na prvním místě, jen mě častěji než před například televizí viděla u PC a knížek. A jinak funguju pořád stejně - ráno trochu doma poklidím, vypravím děti, jedu do práce, po cestě nakupuji, pak dohlédnu na děti, vařím večeři )denně teplá), uklízím,, pak někdy ještě chvilka pracovních povinností (administrativa např.) nebo jdeme s manželem večer ven, o víkendech zase jídlo, úklid, snažím se, abychom alespoň odpoledne jeli někam na výlet (manželovi se někdy nechce). takže já sama osobně vůbec nemám pocit, že bych si dělala, co chci, protože 95% času mi zabírá práce a rodina. On mému oboru moc nerozumí, o mojí práci jsem mu zpočátku říkala, pak ho to přestalo zajímat a neposlouchal - díval se třeba na Tv a přerušil mě slovy - ticho, teď se dívám - tak jsem přestala. A v práci se nějak vyvíjím, ono to ani v mém oboru jinak nejde. Závidí mi? nebo je v tom jeho nějaká životní nespokojenost? Sám se v podnikání realizuje, má prostor, vydobyl si ho, naučili jsme se to respektovat - možná až moc, protože zeptat se ho na to, kdy třeba přijede znamená v lepším případě slyšet nevím, my podnikatelé toho máme moc, v horším - o co ti jde, já musím... a křik. Tak se v tom tak nějak ztrácím. Děkuji.

Část 2
A potřebuje čas o tom přemýšlet, co bude dál. A potřebuje zjistit tu krutou realitu rozvodových tahanic a praní špinavého prádla...Já bych mu strašně ráda pomohla, ale jak to vidím tak to není v mých silách a je případ pro odbornou konzultaci s psychologem. Záleží mi na něm pořád a nechci jej ztratit. Děkuji

Dobrý den paní doktorko,
odpovídala jste mi na můj příběh - 3části (Gabriela) a má to pokračování...Já jsem se k psychologovi objednala, cca za měsíc jdu na sezení a těším se na to. Manželovi jsem to také radila a nechala kontakt na lednici, je to na něm zda ten krok udělá. Už to vyvrcholilo a já navrhla rozvod, nešlo už dál čekat nebo bych se z toho zbláznila. Ulevilo se mi jak jsem to řekla, on přiznal, že jemu vůbec ne, asi čekal, že starosti zmizí a bude mu lépe. To bylo včera teď čekám s jakou přijde, jelikož se sbalil a odešel spát pryč...Při rozhovoru o rozvodu mi přiznal, že neví co v životě chce. Myslím, že ten rozvod, to je jen pokus jak se zbavit starostí a ulevit si. Prý vše hezké z našeho vztahu vyprchlo a má mě rád jako kamarádku...Podání žádosti o rozvod jsem nechala na něm, když je to z jeho strany a také ať navrhne majetkové vyrovnání. S tím, že rodičům a okolí to ještě nebudeme říkat, což nechápu tento postoj, proč to tajit. Nebo si tímto krokem není jist?? Část 1

Paní Douchová, manžel se bez varování odstěhoval a ještě ke všemu v takovou dost nevhodnou dobu. Že se něco děje, jsem pozorovala, zkoušela s ním mluvit, vzala ho na večeři, ale nebylo to nic platné, nic moc jsem se nedozvěděla. Těsně před jeho odchodem jsem měla pocit, že si snad mluví sám se sebou, protože mi vynadal za něco, co jsem vůbec neudělala. Podle některých náznaků ten jeho odchod byl snad něco jako trest, uražení se. Co mám dělat. Mám počkat, až se vrátí domů? Co když zase odejde? Nebo ho mám přemlouvat, aby se vrátil? Asi k nám domů chodí, když nikdo u nás není, protože mi vyčítá, že do jeho prázdné skříně jsem dala trička. Tak nevím, co vlastně chce. Je mu 52. Děkuju Vám.

Dobrý den,
jsme s manželkou 13 let a máme 3 děti. Manželka nedokáže mluvit o svých citech. Manželka chodí do práce, studuje VŠ a je pořád unavená. Její únava se na její chuti na sex negativně podepisuje. Před třičtvrtě rokem jsem ji přistihl při nevěře. Když jsem se ptal na důvody, řekla, že neví. Asi 2 měsíce poté to vypadalo OK, ale pak začala být skoro každý den v mé přítomnosti smutná, nemluvila se mnou, na otázky, co se děje odpověděla, že nic. Přitom se všemi ostatními se smála a povídala si. Přestala se mě i dotýkat a sex byl, aby splnila svoji povinnost. Tento stav trval půl roku a pak se mnou začala komunikovat. Intimita zůstala špatná. Když jsem se na to zeptal, rozplakala se a po týdnu mi napsala, že jí jsou moje doteky nepříjemný, že je jí nepříjemný dotýkat se mě, že nemá chuť na sex, že půl roku pouze předstírala zájem o sex, že neví, co se v našem vztahu pokazilo a jak to napravit, že mě má ráda atd. Na další otázky reaguje mlčením a pláčem. Jít k odborníkovi odmítla.

Dobrý den, jsme oba stejně staří 26let, jsme spolu 7.5roku, pořídili jsme si vlastní bydlení, ale teď prožíváme první velkou krizi, partnerka mi navrhla rozchod s tím, že už ke mě necítí tu zamilovanost jako dříve a že, že jí vadí moje občasná výbušnost, a že jí přijde, že nežijeme spolu, ale vedle sebe. Já to nesu špatně, je pravda, že poslední dobou jsme asi upadli do stereotypu, ale nedokázal bych se z rozchodem jen tak vyrovnat. Ona mi tedy řekla, že to spolu ještě zkusíme, že potřebuje čas,potřebuje najít tu potřebnou "jiskru" ve vztahu, že se mám chovat normálně a nebýt vzňetlivý a čas ukáže. Ona potřebuje zjistit,jestli dokážeme náš vztah mít citově vyvážený a nebo jestli je se mnou už jen kvůli našim rodinám a vzpomínkám. Taky že se jí trochu líbí jeden muž (náš kamarád), ale nic z toho není. Je introvert radši to v sobě dusí, já zas extrovert snažím se mluvit o tom i s rodinou a ventilovat to. Nevím jak se mám teď chovat, nevím jak bojovat, nevím jak navrátit jiskru. - otázka upravena poradcem

Dobry den. S manzelom bude 3 roky co sa pozname, z toho dva sme manzelia a uz pol roka to nefunguje ako ma. Manzel so mnou odmieta sex, vraj ho to nebavi, uz ma nelubi, ale ma ma rad a nie som mu lahostajna. Presli sme velkym poctom rozhovorov, no dostali sme sa do stadia, ze som mu navrhla odlucenie. Mozno cas ukaze, ci mame byt stale spolu. Aj ked ja ho velmi lubim. Urobila som spravne....bojim sa, ze uz sa nevrati...

Dobrý den,
jsem s přítelem 5 let (já 25 let, on 44 let) a náš vztah prochází krizí. Partner byl dlouhou dobu před našim vztahem sám, pro mě je toto první vztah. Partner má mnoho zálib, které mu zabírají téměř veškerý čas, nemá proto potřebu vymýšlet aktivity se mnou, mám proto pocit, že mu na mě nezbývá čas. Dále mě mrzí, když kamkoli přijdeme, všichni se stále ptají, kdy se budeme brát, mě potom mrzí, že se o tomto nikdy nezmínil. Poslední pro mě velký problém vidím v tom, že máme mnohem méně sexu, než tomu bývalo. Vše jsem se snažila s partnerem řešit, bohužel neúspěšně. Nikdy neuzná vlastní chybu a nějak vše otočí proti mě. Nemá potřebu se mnou problémy řešit, jelikož je neumím/e řešit bez emocí. Nedostatek sexu vysvětluje tím, že jsem stále nespokojená, což ho odpuzuje. Vždy jsme měli podle mého krásný vztah, ale toto mě hrozně sráží a přemýšlím o rozchodu. Partner je dle mého názoru hodně vztahovačný, naše snaha o komunikaci se pak vždy zvrhne v hádku. Nevím, jak problémy řešit. Děkuji.

Dobrý den, jsme spolu necelé tři roky, nejlepší chlap co jsem kdy měla a nejvíc ho miluju a věřím že i on mě. Od září 2015 bydlíme u mých rodičů než najdeme dům a vememe si hypoteku. Našel si i praci tady, on pochazí z jiného města.. Já od října 2015 nastooupil do nové pracé, kde toho před Vánoci bylo hodně i doma, v práci do toho Vánoce... po Vánocích jsm řešili a organizovali svatbu mé sestrenice ja do toho začla chodit na rekvalifikace a odpoledne do práce chodívala jsem večer domů, a nějak od toho podzimu jsme se hodně a často hádali,i když byl milý pozorný ja byla nepříjemná podrážděna avše co dělal jsem brala jako samozřejmost.. podezírala jsem ho ze všeho, vyčítala vše at udelal to nebo ono bylo to špatně, jak nebylo po mém bylo to špatně. pak jsem mu vlezla do telefonu nic jsem se nedozvedela... miluje me, ale v ten moment se to v nem po tech dlouhych mesicich asi seplo ale i ve me snazim se vnimat vse co dela pekne, ale je tady odtazitost a nevi co chce musi si to urovnat a uverit ze jsem ochotna se pro nej zmenit. Da se to zachranit? rikam si ze kdyby se chtel rozejit sebere se a neresi praci a treba bude dojizdet nebo nejak to vyresi, jen mam strach. Děkuji

Dobrý den,
mám partnera 5 let, bydlíme spolu. Jsem často přecitlivělá a i žárlím. Jemu to vadí a reaguje na to, že už ho to nebaví, atd... Nemám ovšem v tom vztahu pocit jistoty, partner (údajně z legrace) naráží na to jak je nějaká slečna v okolí atraktivní a jak se jí zajde zeptat na tel. číslo, pak mi lže, že na firemní akci nebudou žádné ženy a při tom sám ví, že ano. Požaduje ode mě toleranci co se týká volnosti po klubech s kamarády, ale když chci jít já s kamarádkou tak nemohu. Neříkám, že mě nemiluje, ale necítím se už ani pro něj atraktivní (ikdyž se o sebe starám!). Se sexuálním životem to také není ideální, přijde mi, že se mnou nechce spát, radši se uspokojí když nejsem doma. Nevím co mám dělat, zda je to jen mou přecitlivělostí, ale necítím se dobře. Potřebuji prostě občas obejmout, nebo jen tak políbit (nerad se i líbá) a slyšet něco typu: "sluší ti to, chyběla si mi, atd...". Vážně nevím co se sebou dělat. Když to s ním chci řešit tak nereaguje. Předem děkuji za radu. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
mám takový problém. Jsme s manželkou teprve 3,5 roku, Máme 3 letou holčičku, jsme půlroku po svatbě a postupně jsme přestali sexuálně žít. Problém nastal z mé strany. Naposledy jsme spolu měli sex před 5 měsíci. Od začátku v stahu jsem se před ní lehce styděl, ale pak už to bylo v pořádku. Přitom vůbec nevím proč jsem se styděl, když mám za sebou pestrý sexualní život. Ale díky práci a finančním starostem, tím tedy neustále špatné náladě kterou jsem tahal domu a nechuti k sám sobě, nám přestal fungovat sexualní vstah. Zprvu se manželka snažila abych se psychicky uklidnil a o to, aby bylo mezi námi vše pořádku, ale já neměl nějak zájem. Teď se to otočilo že já bych chtěl a ona mi říkala že si to momentalně nedokáže semnou představit. Otočilo se to když jsem začal mít podezdření že někoho má. Zjistil jsem že si z někým píše a volá zhruba měsíc. Tvrdí mi že už nevěděla jak dál tak si začala psát z jedním známím který jí dával komplimenty a zajímal se o ní. Tvrdí mi a cítím to, že mě furt miluje, ale ať jí dám čas že teď prozatím ne může překonat to že by semnou měla sex. Že furt má před očima náš poslední sex kdy já jsem v polovině přestal a řekl jsem že mi to nejde a že nevím jestli mi to ještě vůbec půjde. Teď nevíme co stím a jak jí nabudit . Je tam mezi námi nejistota. Děkuji za odpověď

Dobrý den, chtěla bych znát názor nezaujatého člověka na perspektivu svého vztahu s přítelem. Jsme spolu skoro 3 roky, cca 2 roky spolu bydlíme. V minulosti jsme se také hádali, ne však tak často jako nyní, a vždy jsme to nějak překonali. Partner bude v nedaleké budoucnosti pracovat v zahraničí a budeme se vídat mnohem méně (cca 2-3 dny v týdnu). Tato skutečnost je pro mne velmi nepříjemná a deprimující, tudíž od té doby, co se potvrdilo, že práce v zahraničí vyšla, nedokáži se s tím úplně srovnat a dochází u nás k častým hádkám. Vyvrcholilo to tento týden, kdy jsme si sedli a otevřeně si promluvili. Hovořili jsme o rozchodu, jaký by měl dopad, shodli jsme se, že pokud by to takhle šlo dál, pravděpodobně by náš vztah skončil. Dohodli jsme se, že uděláme za vším tlustou čáru a začneme znovu. Nikdy jsme tak velkou krizi neměli, partnera miluji, i on prý miluje mě. Nedokáži se však zbavit nejistoty a obav, zda to zvládneme. Chci vás poprosit o radu, jak dál, jak s touto situací naložit.

Dobrý den,
Chtěla bych Vás poprosit o radu. S přítelem jsme 2 a půl roku a máme spolu hypotéku. Nedávno jsme se pohádali a on mi asi 3 dny na to řekl že už ke mě necítí to co dřív a myslí si že už ani cítit nebude. Já ho miluji a chtěla bych s tím něco udělat. Další problém je v tom že jsme spolu dlouho neměli sex. Přibrala jsem a stydím se za to. Teď už ale cvičím a pracuji na sobě. Mohla by jste mi prosím nějak poradit ?

Dobrý den paní doktorko,
Po 12 letech si mi rozpadl vztah. Důvody jsou 2: pár let nazpátek jsem mu byla nevěrná, přišel mi na to, odpustil a žili jsme si dál, dokonce líp, cestovali jsme, plánovali jsme rodinu. První těhotenství nevyšlo, ale semklo nás to ještě víc, zažívali dobrodružství, uběhl rok a před 2 měsíci potkal svoji známou, se kterou se neviděl 15 let. Měsíc si udržovali kontakt po sms, pak se viděli na kávě a znovu měsíc na sms. Pak přiletěla ze zahraničí, kde žije a teď, po víkendovém sexu ji označuje za svoji osudovou ženu, že si nemůže pomoct, že na to pyšný není, ale je to tak.
Přiznávám se, že to je čerstvá záležitost a nevím si rady. Mám pocit, že k sobě patříme. Život bez dětí, kdyby se nezadařilo (je mi 40let) jsem si dokázala po jeho boku představit.
Jsem horká hlava, takže hned následující den jsem se odstěhovala, teď lituju. Píše mně sms, že mě chce vidět, ale když se vidíme, utvrzuje mě, že ona je opravdu jeho osudová. Nevím si rady. Prosím co s ním?

Jinak spolu fungujeme bez problémů, žádné hádky nebo konflikty. Už jsem mu navrhovala, aby si zašel popovídat s odborníkem, ale přinuťte chlapa jít k psychologovi. Sám mi přiznal, že v létě, kdy to jeho období naší krize začalo, měl depresi, ale ta je prý už pryč. Asi přemýšlí nad tím, jak najít jiskru ve vztahu aby to bylo jako dřív. Jeho sestra, moje švagrová se s ním snažila o tom mluvit, ale neřekl více než to co mě. Nikdo třetí v tom není, to mi potvrdil a myslím si, že nelhal. Co je horší tak jsme spolu přestali úplně spát. Přiznal se, že nemá vůbec myšlenky ani chuť na sex/milování a to mě děsí nejvíce, jelikož manžel byl velmi sexuálně činný. Pět týdnů celibátu, prostě doba ledová. Jakékoliv něžnosti jsou pryč, když já k němu příjdu a políbím jej, přitulím, pohladím jej tak se neodtáhne, ale sám nic neudělá. Jen políbení na dobrou noc, při odchodu z domu. Prosím o radu, co dál??? Děkuji moc! Konec příběhu

Když už se mi podaří o tom s manželem mluvit tak to jde velmi těžce, není zvyklý o svých citech mluvit. Mám na tom svůj podíl, jelikož když on chtěl dítě tak já měla čerstvě dokončenou VŠ a začala pracovat, pak jsme začali stavět a já to odkládala, asi jsem se na to necítila ještě a teď je asi už pozdě jak mi manžel řekl, že mi toto nedokáže odpustit...to mi řekl před čtvrt rokem. Když jsme to probírali měsíc zpět tak prý to s těma dětma mi už docela odpustil, ale teď cítí, že děti sad ani nechce. To prázdné místo mu zaplnil synovec a on děti snad už nechce. Manžela nechci ztratit, ale tato situace je pro mě velmi náročná, zhubla jsem, trápí mě to a nevím co dál. Zkoušela jsem snad už všechny varianty- od nezájmu k jeho osobě, dělání že se nic neděje až teď co zkouším, že jsem více pryč z domu a neřeknu kam jdu, lépe se oblékám a dbám o sebe, aby měl pocit, že mě nemá jistou, ale nic nepomáhá..nebo snad se zeptá, kde jsem byla a nezapomene dovětek s kým?? Část 2

Má naše manželství ještě šanci? Tuto otázku si kladu dnes a denně několikrát. Jsme manželé skoro 4 roky, bohužel zatím bez dětí, manžel má problém s potencí a tím to asi začalo. Neskutečná krize trvá skoro půl roku od té doby co jsem potratila po dvou letech snažení a nedařilo se otěhotnět znovu. Od té doby má depresi, ale on si to nechce přiznat. Začalo to tím, že byl stále zamyšlený, jako by myšlenkami nepřítomný, to trvalo dva měsíce než jsem z něj dostala co se děje. přiznal se mi, že mě už nemá rád, jakoby vymizela láska, má mě rád, ale prostě si prý ke mě musí najít zase cestu, že náš vztah vyhořel a je prázdný. Známe se 14 let, 4 roky manželé, bydlíme spolu cca přes rok, stavěli jsme domek a snad po tom nastěhování to začalo. Prý mu chybí ve vztahu ta bezprostřednost, že ho ničí stereotyp, atd. Navrhovala jsem, že odejdu na nějakou dobu, aby se mu po mě stýskalo a našel si ke mě cestu, ale nechce, abych odešla. Část 1

Dobrý den, mám první vážný vztah rok a půl a upřímně přítelkyni miluji. Avšak pár dní zpět jsem zjistil, že není vše jak se zdá. Sešli jsme se a ona na mne z ničeho nic vybalila x věcí, které jí vadí, ale především to, že to již není z její strany tak žhavé, jako dříve. Řekla mi, že mne stále miluje, ale sama netuší co by měla udělat a že potřebuje čas. Já na ni další dny bezhlavě naléhal, protože jsem nevěděl co dělat. Po předchozím dumání jsem ji sdělil, že jsem ochoten jí dát čas, že o ten náš vztah stále stojím, ale nebudu na ní dále naléhat. Cítím se mizerně a bezmocně, protože je to pro mne první podobná zkušenost. Nevím si rady co mám a co nemám dělat, jak se chovat, co říkat. Děkuji.

Dobrý den,mám dojem že náš vztah po 20letech končí.Měli jsme super vztah oba jsme tuleni rádi se mazlíme,sex nám fungoval i 3x týdně lechtání i smích po celých 17let.Pak změna nevím jestli tomu ale byli jsme dlouhodobě od sebe kvůli práci a přišla nevěra.Trvala asi měsíc.Po té jsme šli od sebe na můj popud nešlo to.On od prvního dne nepřestával prosit aby jsme vztah opravily.Tet je to 3 roky od nevěry ano stále se tulíme,stále spíme v obějít ale ALE sex už nám neklape jako dřív po ty 3 roky to je 1 max 2 do měsíce a tet už celý měsíc nic.Ale stále mi dává pozornost v mazlení.Jsem už tak deprimovaná že vážně přemýšlím o rozvodu.Jelikož mám dojem že nevěra rozbila něco v nás obou.Při sexu s manželem sem cítíla vibrace odevzdanost.Tet jako by tam mezi námi něco bylo.Jde jen o ten sex.Asi to cítí také ale já přesto se chci s manželem milovat protože ho miluju.On mě snad ne když na sex má výmluvy tipu unáva,čas a podobně.Nedokážu se mazlit tulit bez sexu jsem pak ještě více v depresi.

(pokračování 2) Kamarád je pozorný,zajímá se o malýho,je hodný,přitahuje mě jako nikdo.. Jenže přítel se vrátil jako vyměněný,snaží se,je hodný jako když jsem ho poznala (ikdyž v tom trošku cítím přetvářku). A já ted nevím,co mám dělat. Nechci malýmu sebrat jen tak tátu... Nedokážu se mu přiznat k nevěře,podvedla ho jeho bývalá přítelkyně a já mu nechci stejně ublížit. Jak se dá tento problém řešit? Děkuji za odpověd.

Dobrý den paní doktorko,již jednou jsem psala,ale nemohu článek nikde najít,tak se omlouvám,jestli se opakuji.Jsem v těžké životní situaci.S partnerem jsem dva roky.Po půl roce vztahu vznikl syn.Přítel býl skvělý,byli jsme ideální pár.Jenže v průběhu těhotenství se změnil,občas byl zlý,denně nepříjemný,sex minimálně a to jen když jsem naléhala. Když jsem na to několikrát zabrousila,vymluvil se na stres z práce,přitom jeho práce není nic složitého,takže to je podle mě spíše jen alibismus,nebo slabá povaha.Problém je v tom,že ted na pár týdnů odcestoval a já si uvědomila,že jsem bez něj klidnější,nejsem vystresovaná,s jakou náladou vstane a jsem štastná. Také jsem se v té době párkrát viděla se svým kamarádem a ikdyž v minulosti jsem s ním nic neměla,nyní jsem se do něj bláznivě zamilovala a chci s ním být. (pokračování..)

Dobrý den, jsem s přítelem dva roky. Po půlročním vztahu jsem otěhotněla. Byl to ideální vztah,já ho milovala jak nikdy nikoho,ale v průběhu těhotenství se přítel dost změnil,začal být hodně přísný,má tendence převychovávat mě,na sex neměl chuť kvůli stresu v práci,navíc je sex stereotypní,a spousta dalších věcí mi začali vadit. Prostě mě to dovedlo k tomu, že jsem se párkrát viděla se svým kamarádem a ikdyž před léty to opravdu byl jen kamarád,nyní jsem se do něj bláznivě zamilovala a on do mě. Vůči mému příteli jsem naprosto vychladla, ikdyž on se moc snaží a má ted dobré období,můj postoj se nemění. Jak z toho ven? Nechci být sobecká vůči synovi a sebrat mu otce. Ani nechci,aby se moje ,,nevěra,, provalila,tudíž bych počkala na jeho další přešlap a ukončila to kvůli němu,ale vím,že mě bude přesvědčovat,že už to bude dobré...Svoje nervy už řeším prášky,abych mohla fungovat. Mám domluvenou schůzi s psychologem,ale až za 10 dní a do té doby se asi už úplně shroutím. Prosím, můžete mi alespoň trošku poradit, kterou cestou se mám snažit jít? Děkuji

2/Nabídla jsem mu, že po rozvodu,až si najdu byt,může tam jít s námi.On ale má dům, tak mu to přijde nesmyslné.Napadlo mě, že můžeme ve volných dnech být spolu a v průběhu směn si tam bude chodit spát.pojedeme tam na chatu...ale já se, k jeho matce nikdy nevrátím. Vše odmítá. První týden jsem ho uháněla :-(, teď už ne, ale on se má podle všeho skvěle a já se trápím...chci ho zpět a on mě už asi ne. Někdy mi přijde, že je to jen jakýsi vzdor za to, že jsem já odešla, ale jindy mám pocit, že mu na nás opravdu už nezáleží. Tak se ptám, vážená paní doktorko, jakou radu by jste mi dala? Může se jeho chování změnit? Od odchodu po 15ti letech jsou to 3 týdny...podepsal Dohodu o rozvodu, na mou žádost, abych nemusela být u rodičů a byt bych měla získat za cca 2 měsíce.Velice děkuji za odpověď

1/Dobrý den, jsem 15 let vdaná,máme s mužem 9ti letou, mírně handicapovanou dceru. Žili jsme relativně v klidu (já měla vždy doma vše na starosti-dceru-kompletně, domácnost, topila jsem,sekala...)manžel chodil do práce.Nastěhovali jsme se do domu po jeho rodině a tchýně začala zasahovat. Před rokem byl hrozný zvrat. Manžel přišel o práci, chyběly peníze,obvinili mě, že mám milence-neprávem, muž začal pít a my se začali strašně odcizovat.Byl to rok děsu.byl hrubý, vulgární, já protivná,vzteklá do toho rady jeho matky(vykašli se na ni...)Našel si práci v říjnu, věřila jsem ve změnu. Nestalo se. Asi už bylo pozdě. Oba jsme byli nešťastní a on to neukončil, jelikož se vždy "vezl" a tak čekal,co já...Vzdala jsem to. 22.1.2016 jsem se i s dcerou odstěhovala k rodičům. Nepřišel, neprosil. Je spokojený. Má volnost, klid a obtěžuje ho jen jeho matka.Je arogantní, o společné budoucnosti nechce ani slyšet. Ještě než jsem odešla řekla jsem, že ho mám ráda, jen takhle už žít nemůžeme. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, s přítelem jsme spolu 6 let a máme moc pekný vztah. Je mi 34 a přítel má 29. Poslední 4 mesíce procházíme poprvé krizí. Přítel je pracovne velmi vytížený, trávíme spolu málo času a když jsme pak spolu, není to jako dřív. Cítíme stereotyp, který se podepsal zřejme i na našem milostném vztahu, který byl po celou dobu jinak v pořádku. Před zhruba 4 mesíci se nám milování nepovedlo, přítel mel poprvé problém s erekcí, říkal ať se nezlobím, ale že je vyšťavený a nemá chuť. Neřešili jsme to, ale po 14 dnech se to opakovalo a od té doby jsme to, zřejme z dalšího selhání, radeji nezkoušeli. Přítel říkal, že už ho nevzrušuji tolik, jako dřív a moc ho to mrzí, chtel by, aby vše bylo jako dřív, ale neví jak. Nemá zájem o nikoho jiného, dokonce ani neonanuje, proste ztratil chuť a necítí se dobře. Přijde mi depresivní, unavený,neví, jak dál. Může to prý být i stresem a pracovním vytížením, nebo nemocí. Potřebujeme pomoc, rozcházet se nechceme, máme se rádi, ale asi to sami nezvládneme. - otázka upravena poradcem

Dobrý den, máme takový problém: Jsem s přítelkyní 9 let, "denně" spolu žijeme v pronájmu 2 rokem. Jsem o 5 let starší a jsem její první od jejích 17. Uznávám že se poslední rok jedná o stereotyp. Moc se milujeme a v domácnosti to klape, v posteli to není to pravé ale hrozně jsme zpohodlněli tak se s tím spokojíme.. Měli jsme si kupovat byt ale když už jsme měli před společnou hypotékou tak přítelkyně přišla s tím že potřebuje na čas odstup! A že byt nepřipadá v úvahu. Finanční problémy nemáme, oba pracujeme. Já osobně tohle beru jako "kudla do zad" nespim už skoro měsíc. Nečekal jsem to! Jsem si jistý že v tom někdo další není a že mě stále miluje! Říká to a chová se tak. I když je teď od té doby taková chladná, př. dřív pořád za ruku atd. ted už z její strany není ta aktivita. Neodmítá mě zdá se jakoby jsme si prohodily role. Navrhnul jsem že si najdu jiný pronájem a prostě uvidíme. Uděláme to po jejím. Ale na jak dlouho? A nesmíme být v kontaktu vůbec? Taky u nás chybela komunikace.. - otázka upravena poradcem

Dobrý den. Se svou ženou jsem přes 5 let, půl roku jsme svoji. Vždy v minulosti, i když to něvěděla jsem chodil na erotické chaty. Jednou - nedávno mi na to přišla a zákazala mi to, teď jsem tam byl znovu a situace se opakuje ,ale řekla mi, že už mně nechce, něvěří atd. Já jsem na chatu nikdy nic nepodnikal, vždy jsem se tam buď bavil o běžných věcech, nebo tam šel za účelem sebeuspokojení. Žádné hledání bab, nebo nějakých služeb,ale žena mi nevěří. Máme 3 letého syna a manželka má dcerku z předchozího vztahu-nebyla nikdy vdaná. Všechny 3 mám strašně rád a slovo nevěra se mi příčí,ale manželka to shledává také jako nevěru. Teď jsem od nich na chvilku odešel, maželka si to usmyslela, i kdzž jsem nechtěl, přijal jsem to. Po týdnu se snad vše trošku uleží a snad mně i odpustí. Máme krásný dům, platíme velkou hypotéku a především se mi strašně stýská po dětěch, které moc, jako svou manželku miluji. Nejraději bych se neviděl. Co mám udělat, aby bylo vše jako dřív? Udělám cokoliv. Díky, Petr

Dobry den.Jsem s manzelem 13 let.Mame tri deti.Manzel se furu let choval z meho pohledu bezcitne.Pry neumyslne.Ma nektere aspergerovske rysy, chova se zvlastne chvilemi, nema zadne kamarady.Posledni cca dva roky se snazi aby se polepsil.Doslo k tomu pote co mi objevil mimomanzelskou avantyru.Jenze tomu u me predchazelo odcizeni, ve chvili kdy mi doslo ze s nim byt nemusim se mi ulevilo.Kdyz mu doslo ze muzu odejit zacal se snazit.aktualne mame spolu takovy sourozenecky vztah.Rok a pul s nim nespim.On neni zly a vazne se snazi, stal se z nej az na nektere vykyvy fajn otec.Spat s nim nedokazu.Uz to nejde. Je mi to cele lito ale nutit se do sexu je asi nezdravy nesmysl. Protoze je hodny nedokazala jsem zatim odejit.Muzete mi prosim poradit jak se odpichnout z toho mrtveho bodu?ja uz i manzelovi povolila milenku nemam s tim problem ale jeho se to spis dotklo.jsme dost rozdilne povahy a treba humor mame uplne jiny.Nechci mu ublizovat...dekuji krasny den.

Dobrý den,
jsme s manželem 18 let a máme dvě děti. 15 a 10 let. Manžel mi oznámil, že se v něm něco zlomilo a necítí ke mě to co dřív. Domluvili jsme se, že tomu dáme čas, že se jedná o krizi, kterou snad překonáme. Manžel tvrdí, že nemá milenku, já si tím moc jistá nejsem, nechápu, proč by se jinak tak náhle změnil. Má velmi náročné povolání, vysoce postavené, jeho nálady jsem připisovala přepracovanosti. Tvrdí, že doma není potžebný, že kdykoliv něco naplánoval, tak to bylo špatně. Je smutný , nepřístupný, nemá do ničeho chu't, hubne...ke mě je chladný. Co stím a jak se k němu chovat? Vždy byl úžasný otec.

dobrý den, přítel se před 3 týdny vrátil zpět k rodičům.zdůvodu,že jsme se pohádali skrze mojí nedůvěru k němu ani né tak k němu jako k jeho kamarádce jak mi neustále říkal. ve vzteku jsem mu řekla,že mu nevěřím,ale není to tak. je to člověk kterého moc miluji a nechci o něho přijít. .když jsem se mu omlouvala tak mi řekl,že to vidí v konec..pak že neví jestli budem spolu.. nějaké věci si odstěhoval ,ale furt nějaké u mě má. i klíče si nechal. mám to brat,že nad námi stále přemyšlí...občas si napíšem jak se máme a co jsme dělali..ale víc nic. Má dceru,kterou výdá jen o víkendech a bojím se,že se upne zase jen na ni..kvůli ni nejdříve nevěděl jstli vůbec náš vztah začne a teď se bojím,že to stroskotá na té jeho dceři. protože si te'd vymyslela,že jsem ji řekla že ji ráda nemám, a že ji u nás nechci..není to pravda...Moji děti ji rády mají..ale ona je závislá na přítelových rodičích u kterých te'd je..s přítelem jsme byli necelý rok. Nevím za mám čekat že se vrátí...nechci se ho ptát..

Srdečné pozdravení paní doktorko přeji,

v současné době s partnerkou (po roce a něco spolu) prožíváme partnerskou krizi, kterou zatím nedokážeme vyřešit. Během mé několikaměsíční práce v Praze jsme se s partnerkou vídal jen pomocí sms a sociálních sítí. Během té doby partnerka podle vlastních slov: "se naučila beze mě žít." Nikdy mezi námi předtím a vlastně ani potom nebyly ani nejsou hádky. Oba si sebe navzájem velice vážíme, neubližujeme si i se plně tolerujeme. Intimita mezi námi ale povážlivě klesla. Podle partnerky jí najednou nepřijdu přitažlivý, což prý nemá původ ve mě, ale v ní. Řešení tohoto problému ale zatím bohužel nezvládáme. Je něco co nám uniká? Co by nám pomohlo? A co by pro nás bylo v tomto bodě nejideálnější? S tímto typem partnerské krize zatím nemáme zkušenosti, proto se na vás obracím o radu.

Za případnou odpověď děkuji,
Ondřej - otázka upravena poradcem

Část 5: Řekl mi, že s tímto nádherným vztahem okamžitě přestane, pokud jsem ochotná žít v domácnosti pro děti a fungovat opět v plně rodičovském vztahu - kvůli dětem. To, že s ní v kontaktu není, mu věřím. Nicméně ona je odtud, budou se vídat, bude to asi dlouho živé. Odpověděla jsem, že se pokusím vše překonat, ale že bych chtěla opět partnerský vztah, partnerský život. Vím, že pokud má přestat myslet na ni a opět něco začít cítit ke mně, musím mu to umožnit svým pozitivním přístupem, kooperací, kreativností ve vztahu i v rodině, vyhýbat se výčitkám. To vše je dost těžké vzhledem k tomu, že ji miluje, mně v tuto chvíli ne, jak prohlásil. Jsem ochotná s tím pozvolna něco dělat a jako nejlepší řešení vidím partnerskou poradnu. A konečně můj dotaz - čím vším mohu přispět k tomu, aby zapomněl na ni a opět viděl jako svou partnerku mě? Nějaký typy na to, abych mu ukázala svět v duhových barvách, jak prohlásil o ní? Dlouholetý vztah těžko konkuruje bezstarostnému novému vztahu mileneckému.