Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| vlastní právo na život podle sebe| první láska| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| osudová láska| ekonomicky silnější žena| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (7. část):
A co se týká mé "osudové lásky"? Tak ta stále trvá. Podařilo se nám konečně setkat a bylo to nepopsatelné. Nazvala bych to dokonalé a hluboké splynutí duší i tělem. Vcelku to s námi oběma zamávalo. Naše "znovunalezená" láska nyní trvá přes 2 roky, a je to každým dnem silnější. Stále jsme daleko od sebe, ale přitom jsme si mnohem blíž než naši partneři, se kterými žijeme. A i když jsem oba optimisté, v jádru trpíme tím, že nejsme spolu. Myslím, že se to samo nějak vyvine....
A ptala jste se, jestli si dovedu představit s ním žít v budoucnu, jestli není lepší jen sen. Tak moje odpověď je ANO, dovedu si to představit, i když jsem si vědoma důsledků rozdílu věku, komplikací rozchodů s našimi partnery, vzájemných vztahů s dětmi, atd. On má totiž mladistvější mysl než můj partner, který je oproti němu o 18 let maldší. A stálo by mi to za to, i kdyby to mělo být byť jen na jediný rok. Takže věřím...
A promiňte, že je to tak dlouhé, ale kratčeji to nejde. - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Veroniko, jste to vy, která popisovala vztah se svým kamarádem, kdy jste se setkávali v parku u školy, sblížili jste se platonicky poté, co se na VŠ v 1.ročníku každý z vás řítili ke svému stále milovanému ex, až jste zjistil jeden i druhý, že vaši ex jsou spolu milenci? Nejsem si jistá, ten příběh si pamatuji velmi dobře. Ale omlouvám se moc, jestli jsem vás zařadila do jiného životního příběhu, než je ten váš. Co se týče toho, zda zůstat v manželství, kde je vaše 13 leté dítě, nemohu vám nabídnout rozřešení já. Jste to vy, která se rozhoduje, a váš přítel. Co kdybyste se nejprve dohodli s manželem na pauze 4 - 6 měsíců s odděleným bydlením? Nevím, jestli jste nyní ve stavu bojovat za záchranu vašeho vztahu. Potřebovala byste si to více uvědomit. Teď to cítíte jasně a zřetelně, jste maximálně zamilovaná a vnímáte vás dva jako osudovou lásku. Všednodenní život nás pak většinou semele a není to už tak romantické. Ale ze strany manžela cítíte ublížení před 8 lety - i to je ale čerstvá informace pro vás a návrat do vzpomínek, kdy jste toužila po 2.dítěti. Oba se s manželem musíte vyrovnávat s novými informacemi, a to chce čas. Kdybyste ale měla zůstávat "jen" kvůli dítěti, to by vám do života nepřineslo nic dobrého. Těch jinakostí mezi vámi je hodně, a pokud byste měla pocit stagnace ve vztahu, nebylo by to dobré pro nikoho z vás tří. 
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (6. část):
Můj život se v posledních 3 letech dost změnil. Změnila jsem práci, snažím se aktivně pracovat i žít, aby život někam směřoval. On pracuje, živí rodinu, ale žije ve vlastním světě a tak nějak "proplouvá", bez nějakého růstu. Co mi ale vadí nejvíc je, že téměř všechen volný čas tráví u her (PC či mobil) a ani nemá zájem se věnovat našemu 13 letému dítěti. Obejmutí a něžnosti projevuje jen když má zájem o sex, není to jen tak", že mě potřebuje. Ne že bychom spolu memohli zestárnout, ale takový vztah mě nenaplňuje. Mám ho ráda, je to hodný táta, a vím, že i on mě má rád, ale bohužel stále častěji pomýšlím na to, že bych se opravdu odstěhovala. Možná nevím přesně co chci, ale vím co nechci a to je žít tak nějak napůl, bez cíle. Samozřejmě mě drží naše společné dítě (13 let), kvůli tomu se držím zpět a snažím se být v pohodě, ale ono to nějak cítí a tátovy slabosti vidí. A já nevím jak dlouho se to dá vydržet... - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (5. část):
Měla jsem totiž kdysi nějaké podezření. Nato se mi můj muž přiznal, že ano. Že prý chtěl zkusit něco nového atd. Ptala jsem se, zda se ještě vídají - řekl, že ne, že se vídali občas, nepravidelně, vždy po delší době. A na otázku, co k ní cítí mi nic neřekl, ale tak nějak zvláštně mu zářily oči (to vždy, když o ní mluvil). Tato konfrontace proběhla také v klidu, i když mě to zasáhlo. V té době jsme (nebo asi spíš možná já) začali řešit 2. dítě, které se nám nedařilo a po společné domluvě jsem začala chodit po klinikách IVF. Bohužel jsem tam chodila vždy sama. Na toto téma jsem se dozvěděla, že jemu v podstatě stačí 1 dítě, kdyby bylo další, tak by to nevadilo, ale takto to stačí. A já chtěla 3 a naše dítě toužilo po sourozenci. Je více věcí, které vidíme rozdílně - bydlení, něco společně vybudovat, životní "akčnost". Jemu vyhovuje stav, tak jak je, je spokojený. Já potřebuji něco tvořit, budovat a být v pohybu. - otázka upravena poradcem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
krize vztahu
Osudové setkání - vývoj (4. část):
Paní doktorko, děkuji Vám za přečtení i Vaši reakci. Po nějaké době píšu, jak se to s námi dále vyvíjí.
V mezidobí se událo dost věcí. Několik měsíců poté, co jsem Vám psala, můj partner (nejsme manželé) přišel na to, že si s někým píšu. Jeho reakce byla ale dost zarážející. V podstatě z jeho strany nebyla reakce téměř žádná - byl klidný, bez emocí (nebo nebyly vidět), skoro jako by mu to bylo jedno. Jen se mě ptal, jestli je to vážné a jestli chci odejít. Protože se mi zdále nefér něco zapírat (navíc jsem dost trpěla pocitem viny a občas i nespavostí), tak jsem mu vcelku vše řekla - o koho se jedná, odkdy se s ním znám, jak to teď je. A také to, že vážné to je, a to dost a že o odstěhování jsem nejdnou uvažovala. Nacož on opět v podstatě nic. Pak jsme spolu mluvili, probírali náš vztah a a shodli jsme se, že asi máme dlouhodobější problémy, které trvají možná už i 7-8 let. Asi za týden jsem se ho ptala, jestli před cca 8 lety neměl nějakou známost.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Milá Veroniko. Poctivě se přiznávám, že si naši předchozí komunikaci nepamatuji - s ohledem na množství dotazů v mé poradně. Budu nyní vycházet z toho, co píšete aktuálně. Přecházím dál...
krize vztahu
Dobrý den,
S přítelem jsme spolu něco přes rok a půl. Mezitím jsme měli už jednu pauzu, kterou jsem si vyžádala já. Kvůli tomu že žárlil a neměla jsem velkou svobodu. Dali jsme se spolu dohromady zhruba po měsíci. Naopak nedávno si pauzu vyžádal přítel. Kvůli stejné věci. Až moc jsem začala žárlit, vadilo mi když trávil více času s kamarády jak se mnou. Moc mě to mrzí a chtěla bych to napravit. Když jsem se ho ptala jestli má v sobě ještě trochu zamilovanosti, odvětil spíše že po půl roce přemlouvaní sama sebe, že mě stále miluje, tak ne a že teď touží být s kamarádama. Nechci tomu věřit že půl rok předstíral. Možná na něj moc tlačím. Jsou to od pauzy 4 dny a snažim se nekomunikovat, nepsat mu, nevolat. Jsem z toho velmi špatná, protože cítím že to je mojí chybou. Prosím o radu, jestli mohu věřit že budeme zase spolu. Strašně moc doufám..ale už nevím jestli se k sobě vůbec vrátíme. Moc mě to trápí. Snažím se mu dát čas, který jsem chtěla já. Moc ho miluji..Děkuji za odpověď..
LaraCH
PhDr. Jitka Douchová
Milá LaroCH. Řekla bych, že jste to s pauzou příliš uspěchali. Měsíc je jak nic. Jak je ale možné, že jste pak začala žárlit vy? Co se ve vás proměnilo? Je důležité pro vás, abyste si to uvědomila. Zdá se mi, že v příteli se něco zlomilo, uvědomil si, že potřebuje osobní svobodu, abyste si pak mohli váš vztah užívat. Procházíte oba nějakou vztahovou proměnou, což mi přijde jako velmi užitečné. Možná si stále zaměňujete zamilovanost a lásku - to jsou dvě rozdílné vztahové fáze. Netlačte na sebe navzájem ani jeden - tlak je projevem nejistoty. Ale nemá smysl, abyste se obviňovala. Ten čas mu dejte, on ví, že o něj moc stojíte, takže se ozve sám :-)
krize vztahu
Dobrý den,děkuji za odpověď, psala jsem o manželství se sobcem,bez lásky a sexu a týdenním románků s řidičem,jež bydlí 300 km daleko,měla jste pravdu,že to nemůže mít pokračování,jednak kvůli vzdálenosti a také se mezitím přiznal k několika kamarádkám s výhodami nehledě na to,že má ženy i na zájezdech podmínka jsem být další v řadě dobrá pouze na sex a riskovat nějakou pohlavní chorobu,dohodli jsme se pouze na kamarádství. Byl tu v době,kdy jsem byla utrápená ze života s mužem,kterého už nemiluji a z platonického zamilovaní do toho nejlepšího kamaráda,který miluje jinou(ona ho nechce).Ten kamarád je nejhodnější muž jakého znám,chytrý,empatický,moc si rozumíme,je jako moje druhá polovina.. pořád ho miluji,můžu mu cokoli svěřit a on mě také, líbím se mu,ale není do mě zamilovaný,takže nechce víc než kamarádství..takže se scházíme a já stále doufám..nikdy jsem neměla štěstí v lásce,nevěřím si,moc to prožívám a trápím se..jak mi má stačit kamarádství, když potřebuji lásku,pohlazení?děkuji
Lolinka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lolinko. Co říct? Nikdy neříkejme nikdy. Takže - to, že jste nikdy neměla štěstí v lásce, neznamená, že ho nebudete mít :-) S manželem to nejspíš již nebude, ale třeba se něco změní ve vztahu s kamarádem, nebo potkáte někoho, kde bude vše skloubeno dohromady. Když tomu budete věřit, bude to znamenat, že budete věřit sama sobě, a svou zdravou ženskou sebedůvěru budete vyzařovat navenek :-)))
krize vztahu
2.část s manželem komunikujeme o nejnutnějších věcech,mám strach aby nechtěl sex,protože za ta léta nezájmu a sobectví i v sexu,se mi sex úplně zprotivil.Manžel by chtěl,ale já jsem z toho nikdy nic neměla a když jsem o tom chtěla mluvit, pokaždé se urazil,že když potřebuji aby mi dával najevo trochu zájem o mě jako o ženu a že se takhle cítím jen jako služka,nejsem prý normální..je o 20 let starší,ale 1.rok manželství takový nebyl.Teď se trápím pro toho přítele řidiče,který by mě chtěl,píše že mu chybím atd.ale kvůli jeho práci i vzdálenosti se uvidíme párkrát do roka-a doma mám chlapa, kterého už pár let nemiluju,ale nemám kam odejít protože mám sice práci která mě moc baví,ale plat nestačí na podnájem a výdaje pro mě a děti..myslím že jsem na tom příteli závislá,nikdy jsem neměla nezávazný vztah,neumím si jen užít bez lásky..jen mi to teď chybí víc než dřív a nevím jak to v sobě zpracovat,abych se tolik netrápily,než se opět uvidíme..prosím poradíte?děkuji L.
Lolinka
PhDr. Jitka Douchová
Lolinko, co vám mohu poradit? Nyní jste absolutně okouzlená novým prožitkem, který vás dostal o to víc, že je to po létech frustrace a celkové nespokojenosti v manželském vztahu. Ten pan řidič vás odemkl víc jako ženu, dodal vám ztracenou ženskou sebedůvěru a po letech opravdovou rozkoš z milování, které nebylo sobeckým sexem za účelem uspokojení manželových potřeb bez ohledu na vaše potřeby. Ale je nereálné domnívat se, že by mohla mít tato krátkodobá prázdninová epizoda šanci na pokračování. Přijde mi ale důležité, že jste měla příležitost poznat něco nového a předpokládám, že nebude tak těžké, potkat někoho ve větší blízkosti vašeho bydliště, s nímž můžete také užívat ukradené chvíle, které doma mít prostě nemůžete.Ty by mohly být kompenzací za nespokojenost doma. Ale pozor - je u vás nebezpečí, že se v rámci flirtu nebo paralelního vztahu zamilujete příliš. Takovéto vztahy vyžadují schopnost sebekontroly, pokud nechcete rozbít manželství.
krize vztahu
Dobrý den,ráda bych se s vámi poradila.Jsem vdaná,máme 2 dospívající děti.Manžel pokud není v práci,kouká jen na televizi,občas s něčím pomůže,ale skoro nepromluví,nepochválí,neřekne mi nic hezkého.V sexu nám to neklape,on je docela sobecký,dělá pouze to co vyhovuje jemu,takže už jsme spolu půl roku nespali,mám si prý místo sexu(když nemám orgasmus),lásky a jeho zájmu najít jinou zábavu.Mám kamaráda,s kterým si rozumíme ale má rád jinou ženu,jsme jen přátelé,ale moc dobří.Min.týden k nám na penzion přijel zájezd a mladým řidičem,flirtoval se mnou a já mu podlehla..sex byl poprvé v životě úžasný,rozuměli jsme si i jako přátelé..dokázal mi zvednout sebevědomí,že jsem hezká,přitažlivá atd.Celé dny jsme smskovali,večery se scházeli.V neděli odjel,je z 300km dálky.Zamilovala jsem se,loučení bylo hrozné,ale stále si píšeme SMS a prý za mnou přijede..jenže doma to od té doby je ještě horší..to co celé manželství postrádám,to mi bylo dopřáno jen pár dní.Pokračuji dále
Lolinka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Lolinko, nejprve přejdu na vaše pokračování.
krize vztahu
2. část
V posledních měsících jsem také měla nějaké psychické problémy, které jsem řešila, a mohou mít na tom jeho utíkání nějaký podíl. Na druhou stranu, pokud v těchto situacích nepodrží, tak to nemá cenu.Nějak nevím, jak si s touto situací poradit. Přítel si pořád někdě lítá, žije si jako svobodný a mám pocit, že se na mě vůbec neohlíží. Netuším, jak dlouho mám na něj čekat nebo nečekat, jestli to nemám ukončit já. V takto nedořešených věcech si připadám velmi nepříjemně.
Díky za odpověď.
Františka
PhDr. Jitka Douchová
Dejte si pauzu se všemi pravidly, která k ní patří - domluvení smyslu pauzy, oddělené bydlení, nulová komunikace. To by mělo pomoct k uvědomění toho, co vám váš vztah dává, co třeba také bere, a proč začít rozvíjet váš vztah dál. Viděla bych to cca na 4 měsíce, ne na 14 dní.
krize vztahu
1. část
Dobrý den,
po 3 letech vztahu mi můj přítel řekl, že nechce, abychom na sobě byli tolik závislí (bydlíme spolu přes týden ještě se spolubydlícími - na víkend jsme doma), že rodinný život ještě nechce (bylo na plánu stěhovat se do bytu jen pro nás dva, což plánoval on) a nakonec z něj vypadlo, že už si není jistý, zda mě vůbec miluje, a že potřebuje čas na to, aby si vše srovnal v hlavě. Přede mnou dlouhodobý vztah ještě neměl - je mu 22. Přišlo to jako rána z čistého nebe.
Čas jsem mu tedy dala, ale už to trvá 14 dní, kdy se příšliš nevídáme - byli jsme na půhodinovém obědě a na svatbě, kam zřejmě nechtěl jít sám, neboť to jsou společní přátelé; napíšeme si občas něco málo, ale jinak nic moc. Když jsme ovšem spolu, tak se chová jako by se nic nestalo, nikdo by ani neřekl, že máme problémy.
Františka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Františko. Počkám si na vaše pokračování, ale můj první pocit je, že ve 22 letech se málokdo dokáže a chce definitivně vázat na svého partnera. Žijete spolu od jeho 19 let, to je sakra brzy, jemu schází osobní svoboda v rámci partnerství, proto mluví o potřebě větší nezávislosti. Ale jdu dál.
krize vztahu
Dobrý den jsem s manželkou už 14 let ženatý .S manželkou jsem měl první sex v mém životě.Před ní jiná nebila. Máme spolu již 2 děti holku s ZTP a kluka zdravého.Po prvním porodu Při šestinedělí jsempo ní vyžadoval sex a jí se to znechutilo. Při narození druhého dítěte,když klukovi byli 2 měsíce a manželka byla na chalupě jsem najednou udělal hloupost šel jsem do hospody, kde byla jedna slečna z naší obce z kterou jsem odešel z hospody a vzal jsem si ji do našeho domu, kde jsem sni spal.Manželka když přijela z chalupy, do našeho domu tak se ji začali dělat mžitky před očima a něco ji táhlo do ložnice kde viděla nově převléknuté povlečení pak začala šílet a když vyšla před barák tak tam zrovna šla okolo slečna ,s kterou jsem ji podvedl ta se zastavila a prý chíli na ni hleděla.
V tom okamžiku ji to všechno začalo docházet a začala na mne řvát a házet s nádobim ,chtěla po mne vědět každý okamžik a co vše jsem při nevěře dělal to jsem ji řekl.
Od té doby je to 9 let a před pěti rokami jsem se pokusil svézt její nejlepší kamarádku,která jí hned co jsem od ní odjel tak telefonovala a když jsem přijel domů tak to hned spustila v klidu proč jsem to skoušel a co jsem od toho čekal.řekl jsem jí že to byl skrat a moc mě to mrzí a ona to postupem času vypustila.
Od té doby jsem jí plně věrný a nevyměnil bych ji za žádnou jinou ženu.
Celý náš společný život jsem se staral o to aby jsme nebily ve finanční krizi i když občas to také nešlo.Již 10 let pracuji jako OSVČ,máme spolu 2 děti hypotéku a další společné dluhy.
Když jsem přišel z práce,tak jsem se málo věnoval rodině protože rekonstruuji náš barák.
Před třemi měsíci jsem začal pracovat v Německu a než jsem poprvé odjel,tak měla vaginální špinění a já jsem na ni naléhal o sex,ona se šprajcla že to necháme do dalšího příjezdu z Německa. po 10 dnech v cca 01:00 hodinu,tak ona spala protože ráno vstává do práce,začal jsem ji vyčítat že se na mne netěší a že mi chybí . když jsem opět přijel pozdě, už zase spala,tak mne to naštvalo,že na mne nemyslí a bouchnul jsem do vipínače světla a zbudil jsem ji.Ona se lekla a řekla žě je unavená a že to stejně dostala.Mezi tim měla ještě problém s její sestrou,která je čerstvě po rozchodu se svím přítelem a vadí ji že se její bývalí přítel se kterým má dcerku 4 letou stýká s mojí manželkou a s její celou rodinou.Začal jsem si sugerovat když se mnou nechce sex,tak že asi je v tom třeba ten bývalí přítel manželčiny sestry.
Před měsícem když jsem jel večer do práce tak mi říkala jak je unavená a že si jede pro cigarety.
Tak jsem ji požádal o SMS až dorazí domů.Cesta domů trvá 5 minut a ona mi po 45 minutaách řekla, že prý pije ještě na benzínce kafe a že až dorazí domů,tak mi pošle SMS.Po dalších 45 min.jsem ji musel zavolat jestli je v pořádku a ona mi začala říkat že mi zrovna chtěla poslat SMS a že je u její sestřiny bývalého,že jí prý telefonoval a že probírají sestru jak se chová hrozně k její dceři.Byl jsem z toho úplně vyšinutý i přesto mi neposlala v kolik přijela domů.Druhý den ráno jsem volal bývalému švagrové a on mi říkal,že nedělá nic špatného a že mojí ženě nevolal on ,ale ona a že neřešili švagrovou,ale náš vztah proto že na něj žárlim a ona nedělá nic špatného. Tak že mi tedy lhala a od té doby jsem byl úplně vyšinutý ,všude jsem jí kontroloval a podezíral.
Jenže on k nám jezdil s úmyslem,že jeho dcera kterou o výkendech hlídá tak chce za tetou (mojí manželkou).
Od té doby se urazila a nechce se mnou ani zdílet postel-spíme každý v jiném pokoji a ona říká,že by byla nejraději sama a žádného chlapa už nechce.
Také řekla,že kvůli dětem budeme moci žít pod jednou střechou,ale že už nebude dělat to co nechce,že to teď bude podle ní.Ať se s tim srovnám a nebo se rozvedeme.
Moc ji miluja a nechtěl bych o ni přijít.
Ale ona mi říká a vyčítá že jsem ji v životě nenaslouchal a ona mne vždy.Když na mne neměla chuť v sexu,tak ona držela i přes její nechuť.
Ted už jsem se z těch žárlivých scén dostal plně manželce důvěřuji.
Jenže tento výkend byla u nás v obci zábava a pozval jsem i bývalého švagrové,abych ukázal ženě že už nežárlím a že je vše v pořádku.
Když jsme seděli u piva s manželkou a bývalím švagrem tak švagr kterého jsme přemlouvali aby šel s námi tancovat,tak on nechtěl ,žena najednou také nešla a tak jsem si rýpnul že nepujdu já a ať jdou oni,to bylo špatně proto že zase rýpu přitom říkám že už jsem v pohodě.Žena se urazila a šla tancovat sama a že za ní namám chodit.Tancovala sama a během chvíle přišel mladý kluk asi tak do 20 let začal s ní tancovat na rychlé písničky jako na loužák a začal ji osahávat nevhodně na pozadí a i když ona mu sundavala ruce,tak s ním tancovala dál,místo aby se sebrala a přišla za mnou.
Tak jsem se naštval a jšel jsem za nimi a požádal jsem ji o tanec při jejich tanci.
Já mu řekl to je moje manželka jestli to ví a on mi řekl že to říkala a že s ní chtěl dotancovat.Koukal na nás jak tancuje,e a vjel do mne vztek že jsem mojí zmačkl v zápěstí a řekl jsem proč jsi...
Jan
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jane. Ve svém vyprávění sebekriticky odhalujete spoustu problémů, které se ve vašem manželství na sebe navzájem nabalovaly. Myslím, že u obou vás narůstá nejistota ve vztahu. Manželka v manželství šťastná není, vaše naléhání na sex  vnímala jako nežádoucí tlak na sebe, který v ní vyvolával odpor. Musela sebe dlouho zapírat, aby vyhověla vašim potřebám, přemáhat se, což je pro možnost obnovení spontánní touhy kontraproduktivní. Měli byste se nyní snažit pracovat více na vašem porouchaném vztahu, vše si postupně nekonfrontačně vykomunikovat, nejlépe u partnerského psychologa, abyste se k sobě postupně mohli vrátit...
krize vztahu
Dobrý den Jitko, jsem frustrovana chováním svého manžela, máme jedno dítě a druhé je na cestě, manžel se chová velmi nezodpovědné, neustále jen slibuje ze něco změní nebo udělá, ale ani se nesnaží své slovo dodržet, na prvním místě je pro nej jeho osobní uspokojení ať se jedna o alkohol, sex, práci nebo hmotné věci. Chová se velmi nevyzrale a je to spis čím dal horší. Doma se nezapojuje, je bezohledný a sobecky. Když chci o těchto problémech mluvit, většinou je z toho jen podrážděný , uraženy nebo mi naslibuje jak se bude snažit pracovat s tím co jsem mu řekla. Skoro vždy uzná ze to co děla není správně a ze nechce byt ani takovým manželem ani otcem pro své deti, ale v zápětí jede ve své staré koleji. Byl to milující a oddaný partner, který se mnou trávil všechen volný čas, jeden bez druhého by jsme neusnuli, ale teď si ani nepamatuji kdy jsme si šli společně lehnout. Mam pocit ze je ve vztahu nešťastný, ale nechce o tom mluvit. Chtěla bych zkusit poradnu, ale nevím jak mu to rict.
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Martino:-) Na to, abych mohla smysluplně reagovat, bych potřebovala znát podrobnosti ve vývoji ve vašem vztahu. Nejprve byl milující a oddaný, nyní je bezohledný a sobecký, nezralý...Máte nějak časově identifikováno, kdy došlo k obratu? Máte pocit, že je ve vztahu nešťastný. Nevím, nemůžu do toho nijak vstoupit. Ale pokud byste chtěla zkusit poradnu, můžete zatím sama, abyste s psychologem vše více probrala a zasvětila jej do důležitých životních okamžiků ve vašem partnerském životě. Mohla byste si s ním udělat nějakou podrobnější časovou osu.Byla by to pomoc aspoň pro vás. Manžela do poradny bez jeho pozitivní motivace nedostanete, a i kdyby ano, byl by tam nedobrovolně a jen by si odškrtnul čárku, že něco udělal.Pokud byste ale chtěla zkusit párovou terapii, musíte diplomaticky vymýšlet, jak jej namotivovat.
krize vztahu
Paní doktorko, potřebovala bych poradit. manžel si začal stěžovat, že na něj nemám čas (je to subjektivní, ale to ponechme stranou, nikdy si nestěžoval, najednou ano, je to o tom, že chce mít pozornost teď hned, když on chce a nerespektuje druhé, případně je v tom snaha dělat ze sebe chudáka a litovat se a vinu dávat druhým). protože jsem domácí práce po různých peripetiích vzala hlavně na sebe, zkouším občas něco delegovat na manžela - jenže on tu práci bud okamžitě přehodí na děti a sedí u Tv dál (děti jsou naštvané, protože mají vlastní povinnosti a vidí tátu sedět) anebo řekne, jo a stejně se nic neděje, případně to udělá tak napůl - a pak dlouho všude včetně mě vykládá, jak je chudák, co všechno doma dělá. je to tedy takový začarovaný kruh - pokud chci mít klid, udělám vše s dětmi sama, ale nemám čas, pokud chci mít čas, musím snášet mnohadenní stížnosti manžela na to, jak on musí doma dělat všechno (o jednom mytí za čtvrt roku je schopen mluvit skoro půl roku), případně se hádá s dětmi, že nic nedělají (a schovává to za moralistní řeči typu jak je mamce nutné pomáhat). poradíte, mi prosím, jak to doma nějak narovnat? Velmi děkuji.
Leona
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Leono. V rámci manželova stěžovatelského tlaku jste se nyní stala stěžovatelkou i vy - celý váš dotaz je jedno velké postesknutí a stěžování. Ale já nevidím pozadí, nemohu do toho kvalifikovaně vstoupit. Jako důležité je to, že si manžel nikdy nestěžoval, najednou ano. Kde a díky čemu došlo ke zvratu, když předtím vše fungovalo? Máte asi také spolu problém v komunikaci a rozdělení kompetencí v domácnosti. Kooperace v rámci podílu na péči o domácnost je jeden ze stavebních kamenů dobře fungujícího vztahu. Takže by neměly být práce distribuovány na jednotlivé členy nahodile, mělo by v tom být jasno. Viz - dětem přináleží to a to, manželovi mytí oken, pomoc v tom a v tom dalším - podle společné dohody.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
chtěla jsem se zeptat. Čekám čtvrté miminko, sice neplánovaně, ale stalo se. S manželem jsme ukončení těhotenství zamítli. Manžel se však od té doby chová tak, že se mnou vůbec nemluví, a když tak mi dává těhotenství za vinu. Řekl, že mi nebude dávat žádné peníze a že má dvacet let v prčicích, protože už chtěl klid. Dětem je 17,10 a 7 let. Jeho maminka trpěla maniodepresivitou a skončila sebevraždou. Vůbec nevím, jak s ním mluvit.
Děkuji
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Marie, takže vlastně oprávněně píšete "čekám čtvrté miminko", místo "čekáme..". Nicméně společná dohoda s manželem byla vyslovena. Nyní se vám mstí, vyrovnává se s tím faktem, že se vaše životní situace změní. Nevím, do jaké míry souvisí maniodepresivita jeho matky s jeho nynějším postojem, pokud byl do této doby psychicky stabilní. To bych asi do souvislosti v daném kontextu nedávala. I když samozřejmě geneticky tam předpoklad pro možný rozvoj nemoci je. Vrátím-li se k tomu, jak je to nyní. Manžel je morálně i ze zákona samozřejmě povinen ekonomicky saturovat rodinu, toto je z jeho strany vyhrožování , protože je situací prostě nemile zaskočený. Vy hlavně potřebujete být v klidu, zkuste se nenechat vyprovokovat ke konfrontacím a buďte věcná v argumentacích.  Předpokládám, že si manžel na novou situaci zvykne.
krize vztahu
Dobrý den, je to 14 dní, co mi přítel napsal, že se v něm něco změnilo a že už mě nedokáže dál dělat šťastnou ,že chce čas na to aby zjistil, co chce. Byl to pro mě šok a stále se s tím nedokážu vyrovnat. Chtěl po mě aspoň přátelství, ale to já nedokážu, když ho mám tak ráda. Takže jsem mu řekla, že to pro mě není možný, že to fyzicky není možný, a ať už mi nepíše. Rozhodla jsem se mu měsíc nepsat a pak se mu ozvat a zkusit to znovu, ale mám obavy, že stejně řekne, že si myslí, že bude lepší, když budem jen přátelé. Aby jste o tom ještě věděla víc, Je z rozvedené rodiny. Rodiče mají svoji další rodinu a přítel mi vždycky říkal, že jsem já pro něho rodina, že nikoho jiného nemá. Žije u mámy, ale ta je na něj dost hrubá, je to žena, co ho neustále komanduje a kritizuje, stále ho jen vytáčí a občas si na něm ulevila své problémy. Posledně když se s ním zase pohádala, jsem to vyřešila s ní pak já , on mi potom děkoval, že jsem si o tom s ní promluvila .. já tam nechtěla jezdit a pak konec.
Ema
PhDr. Jitka Douchová
Milá Emo, nechte opravdu příteli čas na to, aby si v sobě ujasnil, co se to v něm stalo ve vztahu k vám a proč, a aby si ujasnil také v době jím vyhlášené pauzy ( byť to tak nepojmenoval ), co je hlavní podstatnou hodnotou vašeho partnerského vztahu ( nikoliv přátelského ). Kamarádi teď být opravdu nemůžete, to byste se utrápila - vídat se s někým, koho milujete, ale nemoct se ho dotknout a vědět o jeho pochybnostech.... Držím vám oběma palce!
krize vztahu
Ještě je manžel naštvaný, že mi to vadí, když jdou spolu do kina, bazénu, na večeři, pracuje u ní na zahradě. Občas se zeptám a on mi to vše řekl. Odpovědi jsou vyhýbavé. Manžel prostě nevidí neslyší, to není ani on, koho jsem si brala. Z empatického chlapa je studený čumák. Se mnou moc nekomunikuje, jen provozní řeči. Já jsem mu řekla, ať se rozhodne, co vlastně chce, protože zvažuje odchod od rodiny. Variantou je že by žil uplně sám i bez ní a beze mě u matky nebo by si ji přivedl do domku k matce. Nic nechápu. Vím, že jsem byla hádavá a vyčítavá, ale toto jsem mu vysvětlila a omluvila se. Ví, že ho stále miluju, ale jakoby to neviděl, nemá pocit, že je to i jeho vina. Ví, že mi ubližuje ale ani se mi za nevěru neomluvil, já mu odpustila. Psycholožka mi radila být milá, aby se rád vracel domů. Ale jemu je to fuk, tvrdí, jak mu záleží na dětech, ale přitom se jim ani o víkendu nevěnuje. Mám se na něj vykašlat, protože už to psychicky nezvládám, času měl dost , máme šanci? 3. část
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Dano, je dobře, že máte svou psycholožku, u níž se můžete jak strategicky radit, tak se prostě svěřit se svým trápením, obavami. Potřebujete hlavně osobně posílit. Ona toho ví víc, než já, proto bude její pohled víc k věci. Vaše manželství procházelo opravdu dlouhodobou krizí, každý jste řešil své starosti, víkendovým manželstvím jste se sobě postupně odcizovali, přestali jste spolu sdílet radosti, společné zájmy. K tomu vaše soukromé trápení v souvislosti s odchodem nemocné maminky. Muselo to být velmi vysilující, velký stres, což se ve finále projevilo v tom, že manžel potkal jinou, bližší osobu. Jedno s druhým, a nyní je aktuální stav takovýto. Mám pocit, že byste se teď měli snažit o pohodové rodinné chvíle společně s dětmi, aby se posílila manželova vazba na děti. Nevypadá to teď tak, že byste si mohli hned jako partneři skočit do náruče. Potřebujete si oba časem uvědomit, co pro sebe znamenáte. Určitě bych to neviděla na rozvod. Vždy je škoda zahazovat bez boje něco, co dlouho fungovalo. Ale nesmíte se nechat devalvovat tím, že budete iniciativní stále v sexu jen vy a manžel vás bude odmítat, či trpět. Dejte si spolu čas na rozhodnutí, kudy a jak dál. Aspoň půl roku. Do té doby vztah neřešte, ale žijte to, co vztah stále nabízí.
krize vztahu
Muž se mi nevěnuje, je u matky nebo sestry. Začali jsme se odcizovat, je chladný, protivný odtažitý, nedá mi pusu. Sex je jen vyjímečně - jen na můj podnět a pak řekne, že se mnou spí jen proto, že to vyžaduju já. Je hnusnej.Nyní jezdí domů občas, našel si tam "kamarádku". Tráví tam s ní volný čas, na který si zvykl, neobtěžují ho děti. Řekl, že se spolu jednou v opilosti vyspali a od té doby spolu chodí. To vím od jeho sestry. Mně řekl, že ji miluje a ke mně nic necítí, zvažuje odchod od rodiny. Mě nemiluje.Prý je ale zamilovaný jednostranně, nespí spolu, je u ní v pokoji pro hosty. Tomu mám věřit? Ta holka je svobodná a tlačí na něj kvůli rozvodu, ale zatím nabízí jen přátelství. Prostě jde tu o emoční nevěru. Když už je doma, tak jí stále píše a chatuje si s ní. Mě to ubíjí, trápí, nespím, zhubla jsem 10 kilo. On v tom problém nevidí, protože nemají spolu sex. Ale emoční nevěra je horší, bojím se že jí podlehne zcela.Nic neřeší, vše je mu jedno. Je ke mně lhostejný. 2. část - otázka upravena poradcem
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
krize vztahu
Dobrý den, ráda pročítám Vaši skvělou poradnu, tak hledám odpověď na moje trápení. je to takový mix problémů. Dva roky se potácíme s manželem v krizi. Manželé 19 let, děti na zš, oba 42 let.Občas byly hádky, protože mi doma nepomáhal a je závislý na matce, které nic neodepře.Ta si pořídila dům a zahradu a vyžaduje, aby tam manžel jezdil každý víkend a i během dovolené. Toto bych překousla. Mám jiný problém: v r.2014 manžel změnil práci a jezdí domu na víkendy.Původně na rok, ale smlouvu vždy o rok prodlužuje. V tom samém roce nastaly u mě problémy: po 7 letech boje zemřela mi mamka na rakovinu, já byla bez práce, měla autonehodu, zkrátka jsem padla na dno a neměla jsem oporu u muže, a tak jsem na něj byla protivná a vyčítavá. Nedokázala jsem s ním ani spát. Muž měl pracovní problémy v nové práci.Já nakonec práci mám, ale jezdím 1,5 hodiny tam a zpět, jsem sama na vše, nic nestíhám, spím 4 hodiny denně ( jsem učitelka, musím pracovat i po večerech). O víkendu honím resty. 1. část.
Dana
PhDr. Jitka Douchová
Milá Dano, před svou reakcí přecházím na další části vaší otázky.
krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme spolu přes 4 roky a bydlíme spolu v podstatě stejnou dobu. Máme spoustu společných zájmů, známe se mnoho let. V našem vztahu byly v průběhu let hádky, převážně kvůli maličkostem. Před měsícem jsme se kvůli jedné takové dost ošklivě pohádali a den na to z něj vypadlo, že v nás nevidí budoucnost a že to chce ukončit. Ze dne na den přepnul a je jak vyměněný. Domluvili jsme se, že spolu ještě pár měsíců budeme bydlet a uvidíme. Včera přišel mi však oznámil, že by bylod obrý, kdybych se za měsíc odstěhovala, abychom si oba nekrátili čas. Když s ním mluvím o našem vztahu, vybavuje si akorát hádky. Za poslední měsíc jsem šla hodně do sebe, žijeme v harmonii. Vnitřně jsem sice úplně zničená, ale snažím se, aby to nebylo moc vidět. Chci věřit tomu, že má jen nějakou momentální krizi, která přejde a bude to zase dobré. Ráda bych Vás poprosila o radu, jak se chovat a co dělat/nedělat, aby byla alesmoň nějaká šnce na záchranu vztahu, děkuji.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo, dobrý den. Viděla bych to na pauzu. Potřebujete si od sebe oba odpočinout, být bez sebe alespoň několik měsíců, abyste měli příležitost uvědomit si, co pro sebe znamenáte, co vám ty 4 roky vztahu daly, a ne, co vám vzaly, jak to teď vidí přítel. Oddělte se od sebe, nekontaktujte se, dejte si spolu čas,kdy se opět sejdete, abyste si řekli, nač jste přišli.Vždy to vnímám, a mám s tím jako partnerský psycholog velmi dobré zkušenosti, jako bojový prostředek o záchranu vztahu, který je z jakéhokoliv důvodu unavený.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
nemám odvahu na to jít osobně do poradny, ale cítím, že potřebuji znát názor odborníka, zkouším to tedy touto cestou. Je mi 26, a osm let žiji ve vztahu s přítelem, který je o pár let starší, než já. Myslím si, že máme hezký vztah, bohužel ale poslední dobou zažíváme celkem často vyhrocené situace. Je to především kvůli mé žárlivosti.
Mému partnerovi se líbí hezké ženy, které o sebe rády pečují, a i mě ,,nasměroval" za tu dobu k o něco aktivnějšímu stylu života, za což jsem ráda. Poslední dobou od něj ale často poslouchám, že ho kontaktují jiné ženy, které by o něj měly zájem. Vím, že mě nepodvádí, ale ani tak není příjemné to poslouchat. Nakonec nevydržím, a bouchnu. Bohužel se dost často stává, že si ošklivě nadáváme. Oba víme, že se v takovém vztahu nedá žít. On se chce rozejít, ale mně se to v hlavě vždy rozleží, a pak mě ty výstupy mrzí. A nechci se s ním rozcházet. Mohla byste poradit, zda ještě je nějaké východisko? Mnohokrát děkuji. - otázka upravena poradcem
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Milá Adélo, dobrý den. A proč nemáte odvahu jít osobně do poradny? :-) To je škoda, protože byste mohla více otevřeně vše s odborníkem v dialogu probrat. Mohu jen spekulovat - je to něco o tom, že se nedokážete úplně uvolnit? Cítíte se v neznámých situacích nejistá, a tedy v napětí? Nevím, třeba jsem vedle jak ta jedle, ale pokud se v něčem blížím realitě, pak by to mohlo vést i k vysvětlení vaší nejistoty ve vztahu s přítelem. Jste spolu opravdu dlouho, on vás vlastně svými řečmi o jiných ženách provokuje. Je to od něj netaktní, ale zamyslela bych se nad tím, proč to dělá. Co mu ve vztahu schází? Pokud máte ráda sama sebe a ráda o sebe, jakožto o ženu pečujete, pak se nemáte čeho bát. Cítíte se být ohrožená jinými ženami, ale měla byste se chovat tak, aby se i přítel cítil být ohrožený jinými muži, kteří o vás stojí. Co takhle chodit víc do světa s přáteli, něco změnit na svém vzhledu, naučit se být více vyzývavá? :-)
krize vztahu
Dobrý den, mám následující problém: jsem vdaná 12 let, máme dvě děti 7 a 10 let. Manžel několik let podnikal se svým bratrem, ale vůbec podnikání organizačně a psychicky nezvládal, často pracoval celé noci, byl vynervovaný nebo naopak úplně vyčerpaný. Jeho bratr se jen vezl a žil si dál pohodový život, což manžel až do nedávné doby odmítal vidět. Před ca. půl rokem jako by prozřel a chce podnikání ukončit. Nyní je neustále podrážděný, hledá na mě samé chyby, vadí mu moje práce (částečný úvazek - překládání, průvodcovské služby, atd.), to, jak se starám o domácnost a děti. Mám pocit, že si ničeho neváží. Vztah mě už vůbec nenaplňuje, vadí mi, že manžel řeší jen provozní věci, ale nezajímá ho, jestli je doma pohoda a spokojenost. Nic se mnou nechce podnikat a mně už se s ním také nechce např. nikam jezdit, skoro vždy to skončilo tím, co jsem udělala nebo připravila špatně, atd. Už nevím jak dál, ale rozvádět se teď nechci, manžel má k dětem hezký vztah a oni k němu také. Poradíte mi?
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Odcizili jste se sobě, každý máte jiné zájmy a cíle. Prostě jste se od sebe vzdálili, pomalu a plíživě, aniž byste si to včas dokázali pojmenovat. Manžel investoval do podnikání velikánské množství energie, byl na to sám, proto je nyní v ohromném stresu, který se promítá do jeho reakcí vůči vám. Jeho nespokojenost v tom, co a jak zorganizujete, je výpovědí o jeho dojezdu toho, co musel několik let zvládat sám - vlastně se k vám chová jako nespokojený šéf.Podle mého byste potřebovali odbornou psychologickou pomoc zvenčí. Ale určitě to není situace, která by musela aktuálně vést k rezignaci!
krize vztahu
část 3: .Včera jsme si promluvili, že teda to necháme volně plynout a uvidíme a on ráno zase na mě nalehl,držel mě silou a říkal že prostě potřebuje moje doteky. Když už to bylo neúnosné tak jsem mu řekla jestli by toho prosím mohl necihat a on se opět urazil a odjížděl pak se slovy, že neví jestli má vůbec jezdit domů... Vždycky začne říkat, že to dětem řekne, že odejde a řekne jim že je to kvůli mě - to už jim řekl několikrát že jede pryč a že mám pro ně jiného tatínka, takže ty děti jsou taky už podle mě z něho hodně nejsité - syn se bojí o to, že odejde a chce usínat s ním za ruku a mě začíná ignorovat. A to mě taky hrozně ničí... Moc se omlouvám, že jsem se opět tak rozepsala,ale je mi teď hrozně špatně tak je to asi i tím...a měla jsem radost že jsem našla odpověď od Vás. Ještě jednou moc děkuji.
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Myslím, že je to opravdu vážné - tím mám na mysli potřebu spolupráce s opravdu erudovaným odborníkem. Manžela zlikvidovala vaše nevěra, touží po vzájemném přiblížení, ale dělá vše proti tomu, aby to šlo. Z vašich slov předpokládám, že vaše nevěra byla důsledkem delších neporozumění, nikoliv prvotní příčinou krize. A teď v tom každý lítáte, každý z vás prožívá bezmoc a ta jeho vede k vyhrožování, vy jste bez energie, depresivní. Neumím v tak závažné situaci nabídnout něco zázračného, co by vám pomohlo. Jen, prosím, zkuste prominout manželovi jeho zoufalé pokusy o nějaké slepení vztahu. Jsou nyní kontraproduktivní a každý z vás potřebuje klid. Jsou v tom namočené děti ( nevím, kolik jim je ), to je další přídavný faktor k tomu, aby vám sbližování nešlo. Vy cítíte, že si je bere jako rukojmí. Pokud chodíte k poradci, najděte si spíše empatického terapeuta. Takového, který vás podpoří, a zároveň si v dialogu s ním můžete věci pojmenovat a hledat cestu, kudy z toho ven tak, aby to ve finále dopadlo dobře. Bude to potřebovat čas...
krize vztahu
2 část: cítím se ponížená, ponižuje mě před dětmi (říká že "maminka tatínka vyhazuje, nechce ho doma, že musí odejít" apod. začal používat slovo "notorická lhářka"). Hrozně mě znejišťuje v mluvení, protože mi už mnohokrát během těch let říkal slova typu "meleš sračky, drž už hubu apod." i před lidmi a já tak nemám v sebe moc jistotu, že vlastně říkám co chci říct a on proti mě hrozně začal obracet slova, používat moje slova a teď mi i vyhrožuje že si mě bude v hádkách nahrávat abych věděla co melu. Sice slibuje a asi se i chová o něco lépe, ale hádky pokračují a v těch je stále hodně vulgární a mě se to hodně dotýká. Já nechci dětem ničit rodinu,ale jsem tak nešťastná a ztracená že už přestávám normálně fungovat a nevím jak z toho ven. Celý den mi něco píše, když to ignoruju tak volá, přijde domů a chce řešit naši situaci a já jsem tak vyčerpaná a mám pocit že nemám kde brát energii... ještě přidám třetí část... - otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Lado, překonáváte partnerskou krizi, ale ne SPOLU. Spíš každý sám za sebe. On se nějak choval a nyní chová, vy jinak. Nejdříve jsem si říkala, jak je možné, že mluvíte o párové terapii, když chodíte každý individuálně, teď tomu rozumím. Jen je otázka, zda máte chodit každý k témuž psychologovi. Říkáte, že to není terapie, ale spíš poradna. Ale podle toho, jak vše popisujete, byste potřebovali každý terapii. A každý z vás jste v tom všem sám, tápete. On vás na jedné straně ponižuje, na druhou stranu má velké nároky na intimní život - to je ve vzájemném protikladu. Ale přecházím na poslední část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní psycholožko,děkuji za Vaši odpověď. Plácáme se v tom pořád stejně, protože do toho ještě děti po různu marodí, tak ta intenzita terapie není tak velká.Párovou máme teď taky naplánovanou odděleně.Je to spíš poradna než terapie. No a opravdu je manžel z oboru,i já... Paradoxně, máme sociální vzdělání a pracujeme v sociální oblasti (on s lidmi závislými na drogách, já aktuálně pod MPSV). Právě proto mě tak šokuje jak se chová a choval asi... Určitě je mi to jasné, že to začalo zasahováním rodičů do života a tím, že on to nechtěl řešit s nimi a místo toho si to vyléval na mě. A mě zakazoval s nimi cokoliv řešit. I mi několikrát řekl že si to já vypiju za ně, když jsem ho prosila ať mě nechá. Teď říká že mi chce být dobrým manželem, ale já tomu asi nevěřím, nebo nechci věřit hlavně proto jak mě nenechá a buď mi pořád píše podivné zprávy, pořád mi prochází zároveň telefony a historii PC a naléhá na mě intenzivně po intim. stránce.S milencem v kontaktu již nejsem,ale je mi zle.
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lado, upřímně přiznávám, že si nyní váš první dotaz nepamatuji, mám jich opravdu moc. Takže teď budu reagovat podle toho, co se dočtu od vás v současných dotazech - jejich 3 částech.
krize vztahu
část 3. Místo abych se spokojila s tím,že šlo o sex,protože ho měl málo,že nechtěl odejít,že mě miluje,tak pořád hledám důkazy jestli to opravdu tak bylo a partnera "týrám" svými fabulacemi. Možná za to může spousta lží z té doby,ze kterých jsem ho opakovaně usvědčovala,což mě přivedlo k té milence. Poté co se partner přiznal k prohře peněz jsem si to tak nějak zasunula a celou dobu nic neřešila,o to víc se teď nechápu. Já už opravdu nevím jak minulost stále nevracet sobě i mezi nás. Také si říkám,že sice na začátku byla krize,na té jsme se podíleli oba,jemu chyběl zejm. sex,mě komunikace,porozumění /díky tomu u mě nebyl zájem o sex/,ale problémy mám teď jen já,já mám brát antidepresiva,nespím,nejím,brečím,chodím na terapie,mě se vrací minulost.... Já jsem se tenkrát snažila vztah zlepšit,ale marně,byl jak cizí člověk,já jsem nebyla nevěrná,vše se snažila zvládnout a teď mám problém zase jen já,on dobře spí,jí,je v pohodě nebýt mého trápení. Nemají to ti nevěrníci moc jednoduché? - otázka upravena poradcem
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Nedá se paušalizovat, zda to mají "nevěrníci"  jednoduché. Každý to má jinak, záleží na spoustě okolností. Jednoduché to nemáte vy. Ale potřebovala byste si pro sebe jasně pojmenovat, co vám pomůže. Vy nyní hodně používáte rácio, říkáte, ano, vím to a to a to. Ale zrazují vás vaše bolestné a zraněné city. Je to pochopitelné, ale já vám nemohu na dálku dát zaručený recept, jak se toho zbavit. To by mělo být právě cílem té terapie. Neberte ji jako něco za trest, spíš jako možnost porozumět více sama sobě, abyste to mohla zprostředkovat i vašemu muži.
krize vztahu
část 2. Krom odhalení nevěry mě potkaly další problémy,vše mě sebralo,podle lékařky jde o depresi. Logicky vím,že se nemám zabývat nevěrou,která skončila před 3lety,partner ji ukončil tak,že se rozešel s milenkou s tím,že chce být s námi,prý už na začátku jí řekl,že od rodiny odcházet nechce,že mu jde hlavně o sex,nechodili spolu nikde na veřejnosti,kromě sexu a zpráv prý nic dalšího nebylo. Ale já nedokážu zvládnout ani to,znám obsah pár zpráv,další podrobnosti,hodně mě to zranilo,asi zažívám teď to,co jiné ženy po prozrazení nevěry.Partner je chápavý,sám mi říká ať se nevyptávám,že se tím zbytečně trápím,že byl hloupý,že to sám neumí vysvětlit,že mě miluje,sex je lepší než dřív,ale můj mozek pořád vrací zpět minulost,nepomáhají mi ani terapie,jsem na tom až tak že jsem schopna vygooglit její fotku a porovnávat se,mluvím o ní s partnerem,vím,že je to všechno špatně,ale nemůžu si pomoct.Jsou dny,kdy je vše dobré,pak jsem úplně dole a zas zkazím další večer vyptáváním a blbými řečmi.
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Míno, nejprve byste si měla asi položit otázku, jestli svého muže máte opravdu ráda, a víte, co na něm máte ráda, nebo jestli jste se spíš stala závislou na potřebě najít všechny detaily a porovnávat se se svou bývalou rivalkou. To je fakt důležité pro to, abyste věděla, jak teď s tím vším naložit. To, že vám byl muž nevěrný, váš vztah byl divný, sama jste cítila, že procházíte krizí, už se nezmění. Ale dá se změnit vaše současnost a vaše společná budoucnost. Vy jste se propadla do smutku, vzalo vám to vše bezpochyby hodně sebedůvěry i důvěry v partnera. Ale měli byste se spolu vy oba snažit překročit to, co vás rozděluje. Po třech letech mám pocit, že byste mohli chodit do párové terapie vy dva spolu, abyste díky nezávislému profesionálovi mohli objevit svůj nový potenciál :-) Ale čeká na mne ještě vaše jedno pokračování.
krize vztahu
Dobrý den,před 3lety jsme po 7l. vztahu měli krizi,oba hodně práce,malé dítě,další starosti,málo sexu,víc hádek,partner se choval divně,tušila jsem nevěru,chtěla vysvětlení,nakonec přiznal nevěru,prý kolegyně z práce,šlo jen o sex,vše skončilo. Já jsem se to snažila zvládnout,bylo to těžké,navíc byly další vážné starosti,ale partner byl pořád divný,návrhy na pauzu ve vztahu i jeho odchod odmítal,na otázky co dál odpovídal nevím,mám tě rád,ale už nemiluju,...Pak mi přiznal,že si nevěru vymyslel,mě se ulevilo,ale pak mi došlo,že je to divné,domnívala jsem se,že může mít něco s kolegyní z druhé práce. To mi vyvracel,já se přestala zabývat minulostí,náš vztah se začal lepšit,po pár měsících přiznal,že prohrál své úspory,že se cítil k ničemu,že mě zklamal,myslel,že skončí pod mostem. Řekl,že mě nechce ztratit,ať mu vše prominu. Před pár měsíci jsem zjistila,že mi byl tenkrát opravdu nevěrný cca rok s tou,o které jsem si to myslela. Začala jsem vyslýchat,znám podrobnosti a neunesla jsem to.
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Míno. Přecházím nejprve na pokračování vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s manželem jsme 20 let, máme pubertálního syna, náš vztah byl vždy docela hezký a pevný, teď to vše ochladlo asi rok a půl, i v sexu, přippadá mi, že mě manžel nechce a nechce také moje starosti i radosti. Nevnucuji se, ale velmi mě to trápí, myslím, že to není takhle v pořádku. Vždy jsem si zakládala na rodině, protože jsem ji v dětství neměla úplnou, a teď mi připadá, že o to nikdo nestojí, ani manžel, ani syn ( i když ten je teď v pubertě, to se nepočítá :-) . Je nám okolo 45 let, manžel už se pomalu chystá "do důchodu", já ne, mám ještě hodně plánů, těší mě život. Manžel už mě tolik nepřitahuje, nedbá na sebe, cítím, že nemám jeho dostatečnou oporu a podporu. Velmi to v sobě řeším, co dělat dál, jak žít dál, co když se to nespraví, má smysl zůstávat dál a dál se trápit, takto "vedle sebe" zestárnout? Prosím, poraďte mi.
Tereza - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den, Terezo. Jako důležité mi přijde to, že 18,5 let byl váš vztah s manželem hezký a pevný, jak říkáte. Takže potenciál tam bezesporu je. Přijde mi, že váš muž prochází krizí středního věku s patřičnou dávkou deprese. Nemá samozřejmě cenu držet nefunkční manželství zuby nehty za každou cenu kvůli tomu, že jste sama vyrostla v neúplné rodině a nechcete něco podobného udělat vašemu synovi. Ale má cenu zkusit zabojovat o to, co jste měli společného. Procházíte spolu krizí, která by se dala např. u partnerského terapeuta začít řešit :-)  Držím palce.
krize vztahu
Zdravím,

s mojí ex přítelkyní jsme se domluvili na bydlení spolu, žijeme spolu a vše doma jde jak po másle i spolu chodíváme ven a snažíme se to dát dohromady. Je pravdou, že ze začátku jsem na ní tlačil, kdy budeme spolu a ona si v tom okamžiku našla někoho jiného, kdo ji podle jejích slov je jenom kamaráda zaplňuje ji volné chvíle. Přišel jsem jí na to a viděl jsem i fotky ze kterých bylo zřejmé, že spolu spali. Šli jsme do bydlení skrze to, že si vyšla ze vztahu, kde byla do dotyčného hodně zamilovaná ale on s ní zacházel, jak s kusem hadru. Nyní na ní po konzultaci s ní, co to má znamenat ten druhý, mi řekla, že to je jenom kamarád, že ho nemiluje, že momentálně chce být sama, nikým nekontrolovaná a na vztah nemá pomyšlení ale ví, že do budoucna se mnou chce být, jet na dovolenou, mít společný domov a děti.
Já jen nevím, jak mám zvládnout, to vědomí toho, že tohle mi říkává ale spává mezitím s někým jiným.

Adam
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adame. Neměli byste spolu žít. Na přítelkyni/ex přítelkyni jste závislý, ona si vás pak tolik neváží, nemusí o vás bojovat. Na vašem místě bych se dohodla na rozděleném životě a pokud by chtěla s vámi mít to, co deklaruje nyní, musela by se o to začít snažit sama.
krize vztahu
V našem manželství jsme vždy vše ustáli.
Muž mluví o rozvodu a má důvody
1. jsem 10 měsíců bez práce, ale mám na syna přes 3000 od sociálky, přesto tvrdí, že mě plně živí a už nechce

2. Na oslavě mého táty -70 let, kde nebyl, protože se sním nestýká a ani s mámou. Před tchánem a tchýní můj otec řekl, já jsem se bavila se syny, tak jsem to neslyšela JE DOBŘE ŽE V PENNY PŘESTALA PRACOVAT? ZHROUTILA BY SE.
Předtím jsem rodičům řekla, že si oblastní vedoucí na mě zasedla, donášel na mě sotva 30 letý zástupce, tak, že když jse něco stalo tak to do 5 minut věděla i když oblastní byla 300 km daleko.

3. jednou řekli, že nedají na manžela a budou si dělat co oni budou chtít. Muž je po práci unavený a nechce aby jezdili v pátek a oni to o velké prázdniny 2x porušili, když přivezli zpět děti domů z prázdnin. to mě pořád vyčítá.

Závěr Tímto ho rodiče moc urazili a můžou za to vše a jsou příčinou i případného rozvodu. jak dál

Prosím napište mě na h.foldova@seznam.cz
Hana Foldová
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Na soukromé mailové adresy neodepisuji...Vašemu dotazu příliš nerozumím, je to napsáno nejspíš v rozrušení...
krize vztahu
Zdravím, s manželem jsme 10 let spolu z toho 4 roky manžeké. Máme téměř 3letou dceru a měsíčního syna. Po menší výměně názorů cca před 14dny mi oznámil že už mě nemiluje a chce se rozvést. Prý tom už téměř rok uvažuje a když mi to chtěl vloni říct tak jsem mu řekla že jsem těhotná. Přitom o druhé dítě jsme se snažili hodně.. sex 5x do týdne... Já sama jsem poznala že se něco děje teprve asi před měsícem.. a to prý už se nedovedl přetvařovat. Děti má rád a mě také ale prý už to není jako na začátku.. není to láska..údajně to z něj vyprchalo. Jsem z toho na dně. týden jsem ted u svých rodičů i s dětmi, ale otázky dcerky typu kde je náš tatínek a kdy pojedeme domů už psychicky dlouho nevydržím.. s manželem máme mít ted velkou řeč o tom co bude a jak to bude s dětmi. Jiná žena v tom prý není. I bych mu věřila, jelikož on chodil do práce a z práce rovnou domů..a víkendy trávil u počítače.. nikam nechodil, kromě asi 6 víkendů na pivu s kamarády, během posledního půl roku. prosím o radu díky
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Nevím, kolik vám každému je, ale vypadá to, že procházíte delší nenápadnou krizí. Ale muž, který je čerstvě otcem druhého dítěte, nemůže říct jen tak, že pakliže již nemiluje, má jen rád, pak odchází. Něco jiného by bylo, kdybyste byli bezdětní, i když i tak by to byl samozřejmě velký problém. Ale v dané situaci toto řešení nepřichází v úvahu. Život není stále o romantické lásce. Je možné, že vás dost převálcovala snaha o druhé miminko - sex za účelem reprodukce je opravdu za účelem reprodukce, ale spontánní touhu ubíjí a má to samozřejmě přesah do citového vztahu. Velkou řeč byste měli mít na téma, jak současnou krizi překonat, a ne kapitulovat oba dva a začít mluvit o tom, jak to bude vypadat po rozvodu. Můžete si domluvit dočasná pravidla společného soužití s tím, že váš vztah nebudete nyní vůbec řešit. Ale měli byste být společně již v zájmu dětí i jeho, jakožto otce. Měl by být účasten rodinného života, s dětmi vám pomáhat. Rozhodování odložte na pozdější dobu. Jinak bych to viděla tak, že by manžel měl začít spolupracovat s psychologem v podobě individuální terapie. K tomu samozřejmě musí být sám motivovaný. Přemýšlím nad, tím, zda není dlouhodobě frustrovaný, depresivní.
krize vztahu
Manžel ví, že případným rozvodem by to měl těžší ohledně styku s dětmi. Sám mi řekl, že rozvod je krajní varianta. Já jsem z toho zoufalá, nejím, špatně spím, trápím se. Chtěla jsem po něm, jak si to představuje. Na vše je odpověď NEVÍM. Že potřebuje čas.Byla jsem u psychologa, tem mi řekl nechat tomu čas a vytvořit doma pěkné klima. Ale jak? Manžel nechce zatím nic řešit, už se to táhne přes rok a rozlousknutí nikde.Jsem na vše sama, celá domácnost..... přes týden manžel nevolá, nekomunikuje. Když je náhodou doma, mizí za rodiči. To mě po 18 letém manželství kvůli jedné dě....... hned odstřihl? Dosud žádné problémy nebyly. Vždy mě miloval, najednou mu přeběhla přes cestu mladší holka a aniž by ji pořádně znal, je schopen rozbít rodinu. Byl vždy zásadový, čestný a mluvil pravdu. Teď mi lže a mlží, ale já ho přesto velice miluji. Bohužel z jejich chatů na mobilu to pro mě vyplývá, že ji zoufale miluje a předtím mi řekl, že už ke mně nic necítí. Mně je 42, jemu 41. Myslíte, že je naděje?
Beruška 2 část
PhDr. Jitka Douchová
Beruško, vlastně jsem již vše popsala v první odpovědi. Naděje je zcela rozhodně, o tom nepochybujte. Bylo by špatně, kdyby manžel bral rozvod jako nejzazší variantu jen kvůli dětem.Nevýhodné je, že jejich vztah se může dále volně v Praze rozvíjet, takže prohlubovat. První podmínkou možného hledání východiska by bylo, kdybyste zašli do partnerské poradny společně a tam hledali na prvním místě společně s psychologem, který je nezávislý, jakou pozitivní motivaci nacházíte každý sám za sebe pro záchranu manželství ( nemluvím o uchování manželství, ale o záchraně manželství ! )Manžel by si měl uvědomit, co chce a nežít dlouho na vlně "nevím". Vědět musí, potřebuje na to čas, ale na tu dobu by měl ukončit zatím vztah s onou ženou. Potřeboval by být sám, aby si vše ujasnil bez dalších vlivů. Nemá smysl, abyste se jej v této fázi ptala na to, jak si to představuje. Ta otázka je z vaší strany pochopitelná, ale jím opravdu nezodpověditelná.Ale musí také vědět, že na své rozhodování se, kam patří, nemá neomezený čas.  Takže má odpověď je - spolupráce s partnerským psychologem.
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši krizi. Od roku 2012 máme víkendové manželství, muž pracuje v Praze, my jsme od HK. Doma mám dvě děti 12 a 14 let. Jsem na vše sama a po smrti obou rodičů v r.2014 nastaly u mě deprese, těžko jsem snášela odloučení od muže, byl stres v práci, manžel měl rovněž vážné pracovní problémy. Zkrátka jsme se odcizili, on byl zlý, nespal se mnou, takže jsem pohrozila odchodem od něj. Aniž by se mnou něco probral, vzal to jako definitivní konec a výsledkem je jeho paralelní vztah v Praze. To jsem zjistila změnou v chování a konverzací v jeho mobilu. Řekl, že tu dívku ( 30, svobodná) velmi miluje a umí si s ní představit život. Znají se asi rok a půl. Nevím, jak často se vidí, on je v práci vytížený, domů nejezdí každý víkend, ani nevím jak v Praze bydlí - tvrdí, že na ubytovně. Víc odmítal říct. Manželuv bratr ví víc: milenka na muže tlačí, aby se rozvedl, v tomto manžel zatím váhá, protože tu jsou naše děti, které bere jako prioritu.
Beruška 1 část
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Beruško. Vaše přezdívka zase až o tak velkých depresích nevypovídá, máte v sobě hravost, a to je sympatické :-) Víkendové manželství je vždy zatěžkávací zkouška, partnerství se opravdu může vytrácet tím, že společně nesdílíte jako partneři společné věci. Vlastně se jen informujete o tom, co a jak, ale každý z vás se naučí postupně žít svůj život. On se naučil žít sám za sebe, musí se starat o vaření, úklid,ztrácí pocit tepla domova. Vy ztrácíte oporu od muže, tu společnou dennodennost a máte na triku domácnost, děti,práci, vše, nač bývají společně dva. Společné víkendy bývají málo a nejspíš je manžel více věnuje dětem. Do toho rychlý odchod obou rodičů před 3 lety, vyrovnat se smrtí jednoho rodiče je velmi těžké, natož obou najednou v jednom roce. Opět jste zůstala na plno věcí sama, depresím rozumím. Ze všeho vyplývala vaše partnerská krize už poměrně dávno, ta vyústila v ukončení sexuálního života a vše se cyklilo. Zatímco vy máte doma na starost vše, manžel má po práci čas sám na sebe. Že vznikl paralelní vztah v dané situaci, se nedivím. Ale teď spolu opravdu potřebujete hledat cestu ze zacykleného kruhu ven, situace je vlastně vážná. Jdu na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den,
s manželem jsme se brali z velké lásky, brzy po svatbě přišlo náročné těhu s dvojčaty, kdy se manžel začal chovat ublíženě, že nejsem ta hodná strarostlivá, ale vcelku protivná a neustále unavená těhule, mizel z domu, prohlásil pár špatných věcí. Děti se narodili předčasně - jsou zcela v pořádku, náš vztah s manželem, ale nikam nepokročil. Z narození dětí jsme sice radost měli, manžel je výborný otec, troufám si říct, že nejlepší co znám, ale co se týče naše manželství je to špatné, po narození dětí doížděli ještě jeho společenské aktivity, došlo k odcizení. Navíc jsme začali řešit majetkové uspořádní, kde bydím v jeho domě, kde platí a ještě další 15 let bude platit hypotéku, a á si tu nepřidám jako doma. Nedokážu mu odpustit to jak se choval, že sliboval a nesplnil. Z mojí strany vztah velmi ochladl, byť ho mám stále ráda není mi cizí ani myšlenka na rozvod a odchod. Zkoušela jsem postupovat podle knihy radikální odpuštění, ale nebyl kýžený výsledek. Co mám dělat? Děkuji L
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Úvahy nad případným rozvodem vnímám jako více než předčasné. Ve vašem vztahu došlo k odcizení v průběhu náročného těhotenství, pak nastal frmol s dvojčaty, odcizení se nejspíš prohlubovalo, vy jste se věnovala miminkům, u něj dojížděly společenské aktivity, cítíila jste se nejspíš dost sama, on se cítil sám v době vašeho těhotenství, neuměli jste spolu o těchto věcech mluvit. Ad majetkové uspořádání, to je přeci také domluva dvou lidí, kteří jsou manželé. Ale předchozím domluvám a současné realitě nerozumím, takže k tomu nemohu mít konkrétnější názor. Každopádně alespoň vy, nevím jak manžel, procházíte krizí, ale vidíte, jaký je manžel skvělý otec, máte jej stále ráda. To jsou minimálně dva základní kameny k tomu, začít na obnově vašeho vztahu více pracovat. Vřele doporučuji partnerskou poradnu, rozhodně ne žádná rezignace, to by byla opravdu velká škoda jak pro vás dva, tak pro vaši rodinu :-)
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, vzala jsem mamku dvakrát na dovolenou do Egypta - poprvé jsme tam byly samy a všechno proběhlo docela v klidu, podruhé jsem vzala skoro stejně starou sousedku, taky učitelku, a těšila se, že si ženské porozumí a bude to fajn dovolená. jenže mamka asi žárlila a svými scénami a urážením dost pokazila celou dovolenou. Z letadla utekla jak malé dítě. Nějakou dobu byl zcela nulový kontakt, já se pak snažila kontakt navázat, ale bylo to z její strany hodně odměřené. Nicméně jsme se při nějakých rodinných oslavách potkaly, já se snažila o kontakt, i jsme byly v telefonickém kontaktu (vždy jsem volala já), ale už se to zase vrátilo do starých kolejí. Mamka k nám přijde jen, když nejsem doma, k narozeninám přijde v lepším případě pohled. A to i dětem. je asi jasné, že cítí vinu, vždycky, když k nám přijela, jsem se jí hodně věnovala, až mi to manžel měl za zlé, že se věnuji návštěvě. Není to hořkost, je to z mé strany spíš strach a nechuť jít zase vstříc, je to asi zase strach z odmítnutí, z toho, že narazím na mlčení, na "útěk". něco podobného totiž zažívám i u manžela, který se dopustil závažných věcí proti mně a z rodiny utekl - nelze se mu dovolat, odmítá kontakt, je agresivní, zapírá se. U něj se pokouším komunikovat alespoň přes maily, neodpovídá, nic. Je to hrozné. Má smysl se znovu a znovu pokoušet o kontakt, o nějaké zlepšení, když ten druhý má evidentně nějaký blok a nechce nebo neumí ho odstranit? Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Že by jedna dovolená ve třech s matkou a vaší kamarádkou rozbila úplně veškerý váš předchozí vztah, který byl blízký? Matka vaši kamarádku předtím znala? A bylo to na vzájemné domluvě všech vás tří? To já neposoudím, je to na vás, co vše bylo za tím, ale i před tím. Ale jestli matka opakovaně a důrazně odmítá vaše přiblížení, pokusy o vyjasnění, pak vás to musí vhánět zákonitě do pocitu i smutku, ale i naštvanosti. Napsala bych jí mail, kde se ještě jednou pokusíte o sblížení, ale pak je to již na ní. A ano, vidíte to dobře - bojíte se odmítnutí svou vlastní matkou. Přesto vše ji pojmenováváte mamkou, je vidět, že vy jste na ni nezanevřela, ale je nad vaše síly to vše chápat.
krize vztahu
reakce - Lucie - krize vztahu - pocit, kdy partner chybí, ale něco nedovolí mu napsat. Lucie, přesně jste popsala to, co já zažívám po 25 letech manželství. Intuitivně jsem udělala to, co radí paní doktorka - rozložit vše na prvočinitele: A ty jsou : hezké a dlouhé vzpomínky na fungující manželství, vize (dokonce jím slovně potvrzovaná) o společném stárnutí v pěkném domku, radost ze studií dětí, zážitky s přáteli, zajímavá oblast práce, jeho někde uvnitř dušička malého bázlivého dítěte. A teď to negativní - jeho zvyšující se agrese venku i doma, zhoršující se labilita nálad, jeho tvrdohlavost, pohrdání a lži v poslední době, přístup já jsem se rozhodl a vy musíte akceptovat. Jsou to prvočinitele? Co s tím dál? Mám to jako Lucie - jsem ráda, že přišel domů, ale zároveň se bojím co bude. I když v posledních týdnech - jsem ráda, že je, když zavolá, na druhou stranu se ho bojím kontaktovat, protože se dost dramaticky odstěhoval. Závislost tam asi taky je - máme děti, majetek, společnou historii - nechce se mi toho jen tak vzdát, neumím za sebou rychle spálit mosty.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo a Lucie, propojuji vás dohromady...
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme 10 let a máme 2 děti. Manžel podniká a tudíž péče o děti je spíš na mě vč. zapojení prarodičů, kteří vodí děti do školky, protože brzo ráno chodím do práce. Mám poměrně dobrou práci, odpoledne vyzvednu děti, postarám se o ně, se starší píši úkoly a večer bývám poměrně unavená. Manžel je zvyklý v práci řídit lidi a tak se snaží doma řídít i mě. Což je problém. Jednou za čas cca měsíc to prostě nevydržím a vybouchnu. To je pak mezi námi vyřčeno spoustu nehezkých slov, které ani nemyslím vážně a spoustu jiných vyhrožování. Bohužel po posledním incidentu manžel trvá na tom, že pokud se nezačnu léčit, tak se ke mě bude chovat jako k cizí osobě, což dělá. Spává mimo ložnici, téměř nekomunikuje. Doslova mi řekl, že bych se měla léčit a brát prášky a pokud to neudělám, tam se tak bude chovat. Nevím co mám dělat. K dětem se naopak chová velmi hezky. Také semtam zajde za kamarády. Já když jdu s kolegy (vč. žen) jednou za měsíc do hospody, tak je to špatně. Jak dál?
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Jsem partnerský terapeut, který, aby mohl být pro své klienty opravdu užitečný, musí rozumět podstatě problému, a znát současně i protiváhu - to, co je ve vztahu to hodnotné a hezké. Nevím, jak se bráníte, když jste v přetlaku únavy a emocí, nevím, jaký obsah, ani jakou formu měla vaše poslední hádka s popsanými následky. Takže pro vás užitečná být nemohu. Nemyslím že byste se měla jít "léčit", to nezní na první ani na druhý poslech moc dobře a značkuje vás jako toho, kdo vnáší do vztahu problémy, což vás samozřejmě vede do opozice. Zkuste se zamyslet vy sama, jestli by pro vás nebylo fajn, popovídat si o vašem manželství s partnerským psychologem :-)
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak přežít ten pocit, kdy Vám on strašně chybí, ale něco ve Vás Vám už nedovolí mu napsat, protože Vám strašně moc ublížil. A bývá to tak, že když se on ozve, mám ze začátku radost, ale pak se mi vybaví celé to martýrium, které mě zase čeká (strávíme spolu nějaký čas, je nám oběma dobře - jsme si blízcí, aniž bychom se o to nějak snažili - tohle mezi námi nějak samo funguje - ale on pak vždycky ochladne),a je mi mizerně.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Racionálně jste si schopná odůvodnit, že už ne, že vám bylo ve finále opakovaně ubližováno a vztah nemá šanci na dobré pokračování. Ale emočně odháčkovaná nejste. Rozum proti citu. Ale v tom rozumu jsou obsaženy i negativní emoce s ním spojené. Zkuste si sama pro sebe uvědomit, proč vlastně toužíte po kontaktu s ním, chybí vám, jste šťastná, když se ozve, když máte opakovanou zkušenost, že je to vždy jen na chvíli. Pojmenujte si to, rozložte si to třeba na prvočinitele. Je jasné, že je tam ta blízkost, nějaký magnet mezi vámi. Ale je tam příliš mnoho "ale". Není to úplně asi láska, je to resentiment a v jeho důsledku závislost.
krize vztahu
Dobrý den,
<br>s manželem jsme ve vztahu 6a kousek let(z toho 2,5roku manžele) Já si přivedla z prvního vztahu dceru(dnes 18) on dvě děti(14+18) a narodilo se nam společné(4) vše bylo úžasné, všichni spokojený, přišla střídava péče na zkoušku, pak plna péče na dceru a pomalu narůstaly problémy..poté co k nám nastalo přišla manželova dcera tak přestal být objektivní, vidí na mé jen chyby,špatné vlastnosti, ačkoli,studuje,pracuje a pomáhá na rozdíl od jeho stejně staré dcery,já se snažím abz bylo vše spravedlivé, rozdavam lasku všem i manželovi a on najednou usoudil, že mu davam najevo malo láskz,že má pocit že mu má dcera není dostatečně vděčna a chce vztah ukončit, že chce být sam a soustředit se na sebe a sve děti..mam se odstěhovat, nic mi nechce dát s tím, že uvidíme co bude dál, je zlý, arogantní, ponižuje, a malá dcera už se v tom plácá..jaka by mela byt pauza a jak poznam zdali chce ještě bojovat?jak moc ho nechat odpočívat a nestarat se o děti? děkuji za odpověd
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eliško. Na vaši otázku nedokážu kompetentně odpovědět od stolu. Vím, že nejdříve bylo vše úžasné, rozhodli jste se pro společné dítě, což se podařilo, ale postupně došlo k tomu, že manželova dcera přešla do jeho výhradní péče v 18 letech. Zvláštní... Ale rozdíly, které manžel dělá mezi vaší a jeho dcerou jsou podmíněny Bůhví čím, na to nedohlédnu. Určitě ty rozdílné přístupy a úhly pohledu musí prohlubovat partnerskou krizi. Ale jste manželé, máte spolu dítě, nemůžete z toho všeho vycouvat jen tak. Jaké řešení v nastálé situaci dělat, by s vámi měl posuzovat psycholog, který s vámi bude mluvit, já mám příliš málo informací.
krize vztahu
Dobry den, chtel bych se s Vami poradit. Je mi 36, jsem zenaty 11 let, s manzelkou jsme spolu 17 let, mame 2 krasne holcicky 6 a 9 let, ktere nam delaji radost. Problem je, ze si s manzelkou nerozumime, nejme schopni spoluudelat jednoduchou vec, aniz by mezi nami nevznikla rozepre. Manzelka je impulzivni a dost dominantni a az do pocatku tohoto roku jsem to tak nejak vydrzel. V lednu se vsak neco zmenilo a ja uz citim, ze muj pohar trpelivosti je uplne plny a uz dal nemohu. A jako na potvoru jsem v unoru potkal divku, ktera mi nebyla lhostejna a ona se vyznala ze svych citu v breznu. Nenaleha na me, abych se rozvedl, je o 10 let mladsi a myslim, ze nas vztah nema budoucnost (ale strasne rad bych se mylil). neni to o sexu a milovani, ale o tom, ze jsem si uvedomil, ze vztah nemusi byt zalozeny jen na prikazech. S manzelkou od te doby nespim, neprijde mi to spravne, mam hlavu jen pro pritelkyni a citim, ze bych se mel rozvest. Ale bojim se, hlavne o deti. Nemate pro mne radu?
Mirek
PhDr. Jitka Douchová
Mirku, s manželkou jste spolu 17 let a je vám teprve 36 let. Ve svém mladém věku jste skoro polovinu svého života ve vztahu, od 25 ženatý. Asi nebylo udržitelné, abyste od vašich 19 rozvíjeli vztah tak, aby měl stále dynamiku a jiskru, aby v něm byla tvořivost. Dlouhodobý vztah je práce a musí se na něm pracovat. Přijde mi škoda, že jste to do konce "tak nějak vydržel". To je přeci pro vztah naprosto kontraproduktivní. Problémy a nepříjemné pocity se musí průběžně pojmenovávat a společně hledat řešení. Každý z vás měl s tím druhým mluvit o tom, co mu dělá radost, a co ho štve, ubližuje. V tomhle jste tedy zamrzli, ale nic není ztraceno. Váš vztah prochází krizí, protože jste nic neřešili. Že jste někoho potkal, bylo nasnadě. Teď plujete na obláčku prudké zamilovanosti o to víc, že jste se doma necítil šťastně. Ale zamilovanost za chvíli pomine a váš vztah myslím nemá šanci na dobrou perspektivu. Lepší by bylo upozornit ženu na to, že ztrácíte motivaci a že potřebujte v manželství něco měnit. Ať si vše zváží. O přítelkyni se samozřejmě vůbec nezmiňujte.
krize vztahu
to srovnal jestli se rozejdeme nebo zůstaneme spolu že potřebuje čas a není mi teď schopen odpovědět, nevím jak dalece do toho zasáhli kamarádi, kteří jsou rozvedení vždy měl určité priority a zasády teď mi přišlo že zmizely, snažím se zachovat chladnou hlavu, jsem milá, neřeším nic ale zahodit deset let nechci, vůbec nevím co se s ním děje a hlavně nevím co mám dělat já jak se chovat a přijde mi zvláštní obrat behem dvou dnů do poradny ho nedostanu a na otazku jestli mu stojím já za budování vztahu mi prý teď nedokáže odpovědět, tak snad jsem to nějak nesplácala a trošku vysvětlila moc díky za radu mějtese fajn Lucka
lucie
PhDr. Jitka Douchová
lucie, ano, váš muž není nyní naladěn na úzdravu vztah a snahu o jeho změnu k lepšímu, když neví, jak a co cítí. Pochybuji, že by v tom měli prsty rozvedení kolegové. Jen si možná mimo domov uvědomil něco víc. Předpokládám, že si on sám pro sebe najde psychologa, s nímž bude moct mluvit otevřeně o svých pocitech, a v dialogu s ním si je může více rozebrat. Vy zatím v této fázi na nic netlačte, snažte se být neutrální a měli byste dobře fungovat jako rodina.
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme spolu deset let 14 let se známe, máme 7 letého chlapečka, měli jsme malinko problém s komunikací, z partnerovi strany, dva roky jsem se snažila, aby se to změnilo, žili jsme si v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex i po deseti letech obden vše v pořádku minulý týden to vypadalo že si vše uvědomil, dokonce se i omluvil a komunikace byla super, najednou stačily dva dny, kdy byl pracovně pryč, přijel a začal se chovat chladně, tři dny před tím super, byl tam s dvěmi společníky, kteří jsou rozvedení, řekl že mě má rád ale že už mě asi nemiluje, v další větě řekne že miluje bude mu 40 přičítám to nějaké krizi :-D kluka miluje, sám měl špatný dětství a vždy říkal, že malému mu by nic z toho neudělal, má hodně pracovních starostí, paní doktorka mu napsala neurol, což si myslím že asi nebylo šťastné,po pěti letech začal kouřit mluvil se mnou že tím že jsme měli problémy nebyl ten rok a půl šťastný na mé otázky že to zvládneme odpoví že potřebuje čas aby si
lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, lucie. Nejprve přejdu dál. Ale moc těm souvislostem nerozumím. Na jednu stranu jste si žili v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex po 10 letech obden, vše v pořádku. Jen jste měli "malinko problém s komunikací". Co tam tedy bylo to, v čem se manžel rok a půl trápil? Proč navštívil lékaře s potřebou zklidňujících psychofarmak? Asi on prožíval něco jiného, než co popisujete vy.
krize vztahu
(část 2.) Měl jsem dojem, že náš vztah je ale jinak citově velmi intenzivní, prostě sounáležitost... Nyní mi tedy přítelkyně oznámila, že už mi nemůže říct "miluju tě" ,že mě má jen strašně moc ráda a že vlastně celé to asi vykrystalizovalo tím, že "necítila můh zájem" a nebyla si jistá jestli ji vážně miluju, a i když teď ví a vše jsem jí vysvětlil, tak prý prostě už jí to hlava nebere... Když jsem se ptal jestli pomuže když se budu ještě víc snažit, tak řekla že spíš, čím víc se snažím, tím víc si hledá zmániky co jí vadí a rozhodně to ničemu nepomáhá. Nevěděla co dál a v slzách mi říkala že ví, že toho bude časem litovat, že asi těžko nejde někoho jako jsem já, ale že teď nedokáže semnou být... Milovat mě..Tak jsem navrhl pauzu na měsíc, aby si vyčistila hlavu a snad si uvědomila co ke mně cítí a doufám že se vrátí... Nevím jestli jsem se rozhodl správně a jak to udělat s vzájemným kontaktem, zajímá mě Váš názor, jestli má šanci tato pauza fungovat, nebo jen oddaluji nevyhnutelné... - otázka upravena poradcem
Jakub T.
PhDr. Jitka Douchová
Jakube, já bych vám pauzu navrhla také, ale na delší dobu, než na měsíc. Dostal jste de facto jasný "manuál" k tomu, co a jak. Čím více se nyní snažíte, tím více je to aktuálně kontraproduktivní. Oba si musíte vyčistit hlavu, a nejen tu, je tu i srdce, abyste věděli, jak a co dál. Je to pro vás oba velká šance na pokračování v jiné podobě, než dosavadní :-) :-)
krize vztahu
Dobrý den, (část 1.)
S přítelkyní (23 já 25) jsem zhruba rok, začínali jsme trochu komplikovaně, přitelkyně mi něco na začátku zatajila a pak jsem měl určitou krizi, kterou jsem vnitřně vyřešil po pár dnech tak, že dám přítelkyni šanci. Boužel jsem se od té doby občas choval k přítelkyni nedůvěřivě, občas jsem jí "nedával dostatečně najevo co cítím". Mám náročné zaměstnání a občas jsem dělší dobu pryč, zároveň se musím starat o starou mamku, takže občas jsem přítelkyni odmítl trávit s ní čas, protože jsem byl buď naprosto fyzicky zničený, nebo jsem protě potřeboval být aspoň na víkend sám. Když jsem dělal všechny ty chyby, které jsem zátroveň vnímal, tak jsem nabyl dojmu, že když mi přítelkyně nic nevyčítá asi je určité "koření" pro dobro vztahu. Poslední zhruba měsíc jsem si sám uvědomil, jaké dělám chyby a dělal maximum, přítelkyně sama řekla, že jsem zlatíčko a lepší chlap neexistuje, ale bohužel mi oznámila, že už 14 dní přemýšlí co dál, že má pocit že jí praskne hlava. (1. část) - otázka upravena poradcem
Jakoub T.
PhDr. Jitka Douchová
Jakoube, zdá se mi, že si příliš sypete popel na hlavu. Nikdy není chyba jen na jedné straně. Ale jdu číst dál.
krize vztahu
Pokračování:
Takže já se choval tak jak stále, nevěděl jsem, že něco dělám špatně, i když sem něco na sobě tušil. Ona to v sobě dusila a pak vybouchla rozchodem, který "částečně" vzala zpět, ale dohodli sme se na pauze s tím že si občas napíšeme zavoláme, zajdeme na večeři - vše bez sexu. Když sme spolu mluvili o nás, tak mi také řekla, že by ráda třeba šla na párty defakto nezadaná a zaflirtovala si. Ptal sem se jestli jde o to vyspat se s jinym - ptal sem se dvakrát za ten večer - řekla že ne. Ale před pár dny, jsem se dozvěděl od kamarádky, že se vyspala s kamarádem ze školy. Rozhodně+ jí o tom nepovím že to vím, zradil bych důvěru kamarádky. Kamarádka mi říkala, že mě má moc ráda, váží si mě, jen prý prostě potřebuje čas aby si urovnala myšlenky v hlavě.
Pokud můžete, stačí odepsat na shadowwork@seznam.cz Děkuji vám. - otázka upravena poradcem
John
PhDr. Jitka Douchová
Johne, myslím, že jste tak trochu přetažený, nebo přechozený vztah. Jste spolu od jejích 15 let, jste její první citový i sexuální partner. Navíc jste začal více žárlit a tak tedy asi kontrolovat. To vztahu neprospívá, ten potřebuje dynamiku a jiskru. Na vašem místě bych nyní počkala, opravdu si dala pauzu s tím, že do začátku prázdnin o sobě nebudete vědět, ani se nijak informovat. Dovedu si představit, že to pro vás může být velmi těžké, ale zkuste přijmout i to, že užitečné. Jen si musíte oba dva ujasnit smysl pauzy a odsouhlasit si ho.
krize vztahu
Dobrý den,
Nevím, co od otázky očekávám, jestli uspokojení nebo radu..možná se jen vypsat. S partnerkou sme necelých 7 let (já 30, ona 22) Studuje v Plzni, ale oba jsme z K. Varů. za pul roku sem se měl k ní stěhovat, nyní si kvůli stehování a lepší práci zlepšuji vzdělání. Co se týče sexu byl jsem její první. Před měsícem mi oznámila že je konec.Druhý den mi volala, že si myslela, že udělala dobře ,ale nic vevnitř jí neříkalo "ano udělala jsi dobře", spíše naopak. Tak sme si promluvili. Shodli sme se na tom, že sme resili vše ostatní - vztahy ostatních lidi, nás ne. Citově trošku zamrzla. Rekla mi že mě ráda, znamenam pro ní moc, spoustu sem pro ni udělal. Ona je pro mě všechno - ztělesnění ideální partnerky, o které sní každý muž. Přiznám se, poslední dobou jsem sám na sobě pozoroval, že jsem na ní tak nějak závislý. To jí vadilo, že nemohla dýchat. Byl sem i trošku žárlivý, ale rozhodně sem neprováděl scény, nic takového. Problém asi byl že sme nemluvili co nám vadí. Pokračování. - otázka upravena poradcem
John
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Johne. Přecházím na vaše pokračování...
krize vztahu
(2) Chce žít jinde, ale přitom si uvědomuje, kde má domov, kdo je jeho rodina, jak říká??? Jsou to jen prázdná slovíčka pro mě? Nadále se dokážeme spolu setkávat (2-3x do týdne), podnikáme různé aktivity, spolu jezdíme na chalupu, občas doma i přespí. Ale aktivity jsou jen z mojí iniciativy a následně se dozvím, že jsou pro muže inspirací, jak se paní a jejím dětem zalíbit. Pro mě je to hrozně těžké. Mám pocit, že sám manžel se nedokáže jednoznačně rozhodnout, nechce nic řešit. A já, přes jeho nevěru, nechci o manžela přijít. Stále o něho stojím.
Jak dál? Návštěva psychologa? Chce to ještě čas a máme zůstat v kontaktu, máme si dát pauzu nebo je každá moje snaha už marná a není již možnost jeho návratu? Děkuji za názor.
jana
PhDr. Jitka Douchová
jano. Vzhledem k tomu, že jsem ve své práci důkladná, potřebovala bych vědět více o vývoji vašeho vztahu. Neházejte teď vinu na sebe, to vám opravdu nepomůže. Ale tady se na jeho straně nejedná o nevěru, ale důležitý vztah v životě vašeho muže. Mám docela dost zkušeností s tím, jak to dopadá - leckdy je na začátku jasná vize do budoucna, ale pak přijde realita, Tu neznáte ani vy, ani on. Na vašem místě bych začala chodit zatím sama do individuální terapie, abyste si věe více ujasnila. Jste - li z Prahy nebo blízkého okolí, můžete se objednat u mě. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
krize vztahu
(1) Dobrý den, jsme s manželem (53, 52) skoro 30 let, máme 2 děti – 26, 23 let. Do manželství vstupoval manžel jako aktivní sportovec, já jsem si časem také našla svůj sport, přesto rodina i nadále plně fungovala. Bohužel jsme asi ani jeden z nás nezvládl pubertu a osamostatňování našich dětí, manžel si přidal další svojí aktivitu, já jsem zůstala u té původní. A společného času a aktivit bylo čím dál méně... V lednu mi manžel přiznal půlroční nevěru a očekával, že odejde a mě to nebude vadit, vlastně mi to bude vyhovovat. Jenže já jsem jej nepřestala mít po celou dobu ráda. Najednou jsem viděla všechny své chyby, které jsem ve vztahu udělala, stále je chci napravit a postavit náš vztah na lepší úroveň. Manžel nejprve souhlasil, že se pokusíme naše manželství zachránit, ale neví prý jak, je teď zamilovaný jinde. Teď v březnu jeho nevěra stále trvá, k rozvedené paní s 2 dětmi (11, 16) se minulý týden odstěhoval. Chybí mu potřeba se o někoho starat, když vlastní děti jsou už dospělé?
jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jano. Před svou reakcí si přečtu druhou část vašeho vyprávění. Zatím první pocity. To, že vám manžel "přiznal" paralelní vztah, aniž by byl dopaden náhodnými důkazy, něco znamená. V plánu asi projekt společného života s přítelkyní již měl. Do jaké míry po tom opravdu touží v rámci zamilovanosti, do jaké míry se na tom podílí postupné odcizování a absence sdílení společných prožitků, to je otázka. Vy máte nyní doma prázdné hnízdo, měla jste jako jeden z důležitých bodů vašeho života se o někoho starat. To je ale do partnerského života málo...
krize vztahu
Dobrý den, Mám 4 a půl let partnerku od svých 17. let. Jsme oba sví první partneři. (bydlíme oba u rodičů, protože ještě studuji VŠ). Za náš vztah jsme si prošli hodně hádkami, ale vždycky jsme to ustáli a milovali se. Vždycky to byla velká láska, ale nyní se mi svěřila, že už 3 měsíce ke mně nic necítí a všechno to vyprchalo (jiný kluk prý v tom není). Vypadalo to na rozchod, nesl jsem to hrozně těžce a nebyl jsem vůbec schopen vést život bez ní (samota mě ubíjí). Nyní jsme se k sobě vrátili, je nám zase hezky, ale už nic ke mně necítí. Jen mě má ráda a záleží ji na mě. Když se zeptám, jestli spolu zůstaneme napořád, tak řekne, že neví a že bez citů by to nejspíš nešlo. Ta představa, že ji někdy ztratím na dobro mě ničí. Má takový vztah šanci a co mám dělat? Děkuji.
Radek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radku. Jste na své přítelkyni hodně závislý, což jí nejspíš svazuje křídla v potřebě i osobní svobody. Vaším prvním cílem by mělo být, naučit se být také  sám se sebou. Větší rozvolněnost a  vlastní osobní život by vašemu vztahu prospěla. City nejde "vydupat ze země", musí se zase obnovit. Dejte si spolu aspoň do začátku léta plnou pauzu a pak uvidíte, kam vás dva to posune. V mezidobí bych vám doporučila individuální psychoterapii.
krize vztahu
Dobrý den,

před 14 dny se mnou rozešel přítel, důvodem jsou prý hádky. V první chvíli jsem ho nenávidela a nechápala to, po nejaké době mi došlo, že má pravdu, hadali jsem se hodně a zbytecně, teda hadala jsem se ja s nim.Uplně zbytecne jsem mu vycítala veci, který ted mi přijdou nesmyslné. Stále se vidáme a ted to bereme jako pauzu, jelikož jsem mu řekla, že už taková nebudu a nechápu, proč jsem takova bývala. Zatím si není jistý, zda chce pokracovat, ale zatim říká, že chci byt sám, že ma svobodu, což chápu, kdyby nekdo to delal mně, tak se citím stejne. Vím, že me stále miluje, je to videt a cítím. Má cenu se snažit a ukazat mu, že jsem opravdu jiná a už hádky vyvolavat nebudu, samozrejme hadky budou, jelikož je to normani, ale ne v takové míře.

Díky za odpoved
A.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, A.Vaše sebereflexe je užitečná, ale měla by být v déledobějším čase, aby se opravdu mohlo něco změnit. Pauza je o tom, že se nějakou dobu neuvidíte a nebudete nic řešit a rozebírat. Potřebujete si od sebe odpočinout. Vaše nasazení bojových prostředků za záchranu vztahu se teď může míjet účinkem. Domluvte se na té pauze s tím, že on bude vědět, že jdete hodně do sebe a plno věcí si zpětně analyzujete, a že ho milujete. Ale vaše prozření by mělo být nejen na základě ohrožení existence vztahu vás dvou. To je vždy pro naše emoce velikánský alarm. Potřebuje se to ve vás více zestabilizovat :-)





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.