Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
krize vztahu
Dobrý den,
Poradite jak navrátit intimitu to vztahu? S manželem jsme spolu 7 let, dvě malé děti. Měli jsme teď poslední rok hodně stresovy, současná situace, rodinné problémy apod. Bohužel se to podepsalo na našem vztahu a v podstatě spolu nespíme, za poslední 4 měsíce 2x a nebylo to nic moc. Chybí i ostatní věci, objetí,pusa, pohlazení. Nějak nám to ani jednomu nejde, když už, zda se to takové vynucené. Co s tím?
Děkuji vám.
Gabriela
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
krize vztahu
Dobrý den, manželka mi nečekaně oznámila, že se zamilovala do o 10 let staršího muže, chce s ním žít a vzít si ho (3mesíční známost). Je to pro mě šok z čistého nebe. Oba jsou ve svazku podobně nespokojeni a chtějí to ukončit. Mě má ráda, ale miluje jiného. Máme dvě děti na prvním stupni, nechci nikoho z nich ztratit - dohodneme se na společné péči. Důvodem jsou střípky všeho: komunikace, izolace sociální i prostorová (venkov), bydlení s její matkou v dvougeneračním domě, kdy nechce "dopadout jako ona" a všechny nespokojené okolo. Miluju jí i děti, věnuji jim veškerý svůj čas. Manželka, teď po oznámení, okamžitě vztah prohlubuje, již nic neskrývá a snaží se děti seznámit „pomalu“ s přítelem (pro ně zatím kamarádem). Jak by jste řešila tuto situaci a jak rychle- děti, rozchod, stěhování s ním do nového (s dětmi hned?)? Nechce mě mučit, déle než je to nutné, ale když půjde ona, nějakou formou půjdou i děti. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Honza
krize vztahu
Paní Douchová, máte ve své praxi také případy, kdy se chlapovi omrzí rodina, a tak ji prostě opustí? Mám dojem, že to je u nás - děti jsou skoro dospělé, ale ještě studují. Manžel se jednoho dne odstěhoval (protivný byl nějakou dobu předtím, ale to byl skoro celý život, hlavně ho rodina nesměla omezovat), smíme ho navštěvovat, ale jen v době, kdy on chce, problém je, že si vzal veškerý majetek (nějak jsem ve své benevolenci neřešila, že firmy jsou na něj), včera jsem zjistila, že potajmu na sebe a syna kupoval další majetky, syn mi to nesměl říct. Co dál? Pro nás šok, protože už Vánoce prožil se svou matkou (odstěhoval si věci den před Štědrým dnem, kdy jsme byli pryč, po návratu prázdné skříně - šok, ale zcela jistě to chystal už nějakou dobu předtím...). Chce si dělat, co chce, tedy i hledat jiné ženy, já ho smím navštěvovat, děti taky. Můžu třeba přijet na sex a pak odjet, případně zůstat do rna a pak odjet. Všichni okolo vědí, že odešel a kam, já obvolávala známé, kde je - mně to nějak zapomněl říct, případně nezvedal telefony. I matka věděla, kde je. Ta sice lamentuje, ale svému vymodlenému synovi nic neřekne, jen říká "co nás to potkalo". V únoru bude manžel rekonstruovat to svoje nové bydlení, tak prý by bydlel týden u nás, ale mám mu udělat místo v lednici, aby si tam dal svoje jídlo. Peníze na děti zatím nějaké dává, ne moc, ale dává. Stejně to všechno thnu za své. Já to prostě nechápu. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Magda
krize vztahu
pro Agátu - Pane jo, Agáto, jako kdybych četla o sobě... Jen s tím rozdílem, že děti byly dvě. U nás to bylo ještě, jak on vydělává peníze, zatímco já jsem doma, tudíž on má právo a já jen povinnosti. Navenek chlap, co dýchá pro rodinu :-) (to říkal). Na MD jsem se uzavřela do sebe a udělala svět sobě a dětem. Sex jsem nějak přetrpěla. Jakmile jsem začala chodit do práce , bylo to v něčem zase hůř (žárlil, muselo být všechno OK, jednu chvíli jsem byla na pokraji únavového syndromu), v něčem líp - měla jsem peníze. Já celou dobu doufala, že bude líp a nebylo. Odkláněl majetek, psychicky jedno z dětí, nakonec se manželství po 25 letech rozpadlo - posledních 10 let si dělal, co chtěl, bez jakékoliv zodpovědnosti. Agáto, radím, nechte ho se vyvztekat, na uraženosti nereagujte - nemá to cenu. Udělejte si svůj svět s dětmi, on pokud do něj bude vstupovat, bude ho ničit (vím o čem mluvím). A hlídejte si ekonomickou stránku, případně si dělejte neveřejně rezervy pro případ odchodu. S tímhle člověkem se moc žít nedá.
Darja
krize vztahu
Dobrý den, letos jsem přišla o práci. Celkem mě to vzalo a tak jsem se během léta zhroutila a byla zralá na léky. Bohužel to mělo dopad i na náš 8 letý vztah. Z ničeho nic se mi vždy přitížilo když měl přítel přijít domů nebo mi telefonoval, přestala jsem jíst a neuměla ani dorazit na pohovor, když už se konečně někdo ozval. Dali jsme si 4 měsíce pauzu bez absolutního kontaktu. Myslela jsem, že to bude lepší. Jenže pořád na něj myslím, je mi smutno a vím, že i on by mě chtěl zpátky. Naštěstí mám již měsíc zaměstnání, i když to bylo náročný, zvládla jsem tam chodit. Teď máme oba mezi svátky volno a měli bychom se vidět. Ale je mi z toho tak ouzko, mám strach že se ty mé stavy opět vrátí, když se k němu vrátím. . Bojím se, že nevím jak navázat. Zdá se sejít u nás v našem bytě nebo někde na neutrální půdě. Je mi na druhou stranu docela i trapně, protože jsem se já zachovala špatně a utekla od něj. Nevím, zda to může zase fungovat jako dřív. Netuším, jak se na to setkání připravit.
Sára
krize vztahu
Uráží se a pak se mnou dny, nebo týdny nemluví. Uráží se např. že se v tu chvíli starám a o děcka, tak jsem mu řekla, že nevím, nebo ať počká a on z toho udělá, že jsem po něm řvala. Asi jsem mu to "nevím" mohla říct nahlas, protože někdo brečel a měla jsem plno práce. Ale je to blbost. Nebo něco udělám špatně. Zapomenu zamknout, neuklidím, zaviním něco. Když je uražený a obejmu mě, nevrací mi to. Jde pryč. Říkám mu pořád dokola, že to nemůže dělat, že se trápím. Řekla jsem mu, že když mu tak lezu na nervy, tak že se změním. Ale musí mi vysvětlit jak a nebude to hned. Ale budu se snažit a třeba po roce bude výsledek a postupně se změním. Neporadil mi nic, ale vztah byl chvíli lepší. Pak už dochází ke zlepšení jen když se spolu vyspíme. Kdybych si sáhla do svého svědomí, nemiluji ho a nikdy jsem nebyla zamilovaná. Ale co už teď můžeme dělat. Dá se láska vybudovat? Díky - otázka upravena poradcem
Agáta 3
krize vztahu
yž máme návštěvu, chová se vzorně. Je pozorný a pomáhá mi. Nemáme nic, o čem bychom si popovídali. Nic, co by nás bavilo oba, žádnou činnost. Pořád se snažím s něčím přijít. Nechce trávit čas se mnou. Sám říkal, že je to ztráta času. Když jsme se poznali, on se hodně zamiloval. Já ne. On je ale chytrý a příjemný. Předstíral, že máme společné zájmy a společnou řeč. Povedlo se mu si mě získat. Otěhotněla jsem. Jenže po svatbě přestal předstírat a ukázalo se, že nemáme společného nic. Že máme úplně jiné hodnoty. Celé mi to připadá, že já ho nikdy nemilovala, ale protože jsme manželé, chtěla bych ten vztah budovat. On se kdysi zamiloval. Pak sundal růžové brýle a zjistil, že se mu spíše hnusím. Ale má ze mě spoustu užitku. Dávám sex, odvedu práci. Prosím, má takový vztah podle Vás smysl? Připadá mi, že rozvodem bych dětem úplně zničila život. Za sebe bych se rozvedla hned. Protože taky nejsem z kamene. Hodně často jsem smutná a nevydržím všechno. Co mám ale dělat jinak aby mě tedy měl rád? - otázka upravena poradcem
Agáta 2
krize vztahu
Dobrý den. Máme 3 děti 6, 3 a 4 měsíce. Máme za sebou náročné roky. Manžel stavěl dům. Oba jsme pracovali na plný úvazek. Do toho jsem byla těhotná, kojila jsem. Manžel doma nepomáhal. Protože stavěl dům, ale nepomáhal ani když mohl. Je to typ, který nedělá ženskou práci. Pořád chce sex. Pro něho ideál 1-2x denně. Nakonec je něco 3-5x za měsíc. Dělám to kvůli němu. Jsem prostě unavená. Navíc ty první měsíce po porodu se musím opravdu velice nutit. Po celou dobu manželství máme krizi. On se uráží. Vždycky nepoznám za co a po třech týdnech mi to pak třeba prozradí. Nebo zapomeneme za co to bylo. Kritizuje mě. Všechno mu na mně vadí. Vždycky má takové ty řeči o "ženských" co "ženské" dělají a nedělají. Myslím si, že mě nemiluje. Nemá ke mně žádnou úctu. Přitahuju ho jako žena. Častokrát mám pocit, že on je taková pijavice, která se snaží ze mně vytlouct co nejvíc práce, peněz, sexu, aby se on měl co nejlíp. Určitě to není tak, že by nevěděl. Důkazem je, že když přijedou mí rodiče, nebo kd - otázka upravena poradcem
Agáta 1
krize vztahu
Dobrý den, žiji s malželkou a malím synem v jedné domácnosti, ale bohužel je to zde pro mě peklo. Mám dvě práce a chodím domů pozdě, do toho musím řešit veškeré zařizování já a nákupy také. Jsem velmi unavený a vztah se ženou nejde vydržet, každý den vyvolává hádku jak jsem líný a jaké jsem prase. žena práci nemá jelikož o ní přišla díky své zílibe v alkoholu i proto mám dvě práce abych vše stihl zaplatit, novou práci si nehladá i když jsem jí našel tak ani tam nezavolala. Celý den se jí snažím vyhýbat ale nejde to. Rozvést bych se chtěl ale jelikož mi vyhrožuje že již nikdy neuvidím syna a že bude u soudu tvrdit že ji mlátím , tak mám strach. Syna obrací proti mě, už jen vejít každý den zpět do dveří domu je pro mě težké, být zde a nebýt nikým milován any vlastním synem jelikož je malí 6 a za vše mohu já. už dál nemohu a nejraději bych vše skončil. tohle se nedá. a jak tak čtu internetem tak vždy je viník muž, a svoje dítě kdybych se vzepřel již neuvidím.
Jirka
krize vztahu
Dobrý den, jdu si k vám pro radu jak zvládat situaci do které jsem se dostala.s přítelem máme roční dítě a měli jsme dlouhodobou krizi..právě v této krizi se vrátila z ciziny jeho známá a začali si psát, setkávat se a nyní mají už asi 4 měsíční vztah, mezi námi to nabralo rychlý spád, řekl že nám to spolu nešlo, že mě nemiluje a z domu nás vystěhoval do garsonky a
nyní tam bývá s novou přítelkyní, všechny věci mi naházeli do sklepa a vypadá že žijí štastný život, ja to vůbec nezvládám pořád mu volám , nemůžu se s tim srovnat že mi takto ublížil a když je štastnýpředpokládám žeuž byse ani nevracel..přišlo mi že chyby viděl jenom na mě a ne uplně závažné, třeba že nejsem společenská atd
Alena
krize vztahu
Dobrý den, "hodné si neváží, s chytrou neumí žít" řekla nedávno příbuzná na mého manžela, který aspiruje na to být bývylým manželem, protože už asi dlouho nebudu snášet jeho mimomanželský poměr. Obojí ode mě měl - hodná a pomáhající na počátku vztahu a na MD - slyšela jsem od něj, že nemám na nic právo, jen povinnosti, protože on vydělává, mým kolegům v práci vykládal, že on by tuhle moji práci dělat nemohl a jak jí pohrdá (je to uráželo, všichni jsme vysokoškoláci a hlavně nechápali, jak se může takhle vyjadřovat o své manželce). Kvůli finančnímu osamostatnění jsem na sobě pracovala a trochu něčeho dosáhla (kdybych měla podmínky, byla bych někde úplně jinde), a zase jsem slyšela, jak dělám kariéru, jak na něj nemám čas, jak ho k ničemu nepotřebuji (marné bylo vysvětlování, že jo...). Nynější milenka je manažerka, je o hodně mladší a protože ho hodně chce, dělá tu hodnou a posluhuje mu. Za půl roku se 3x rozešli, normální ženská by to vzdala, ne tak tato, to bude zcela jistě na déle, protože auta a majetek jsou velkým stimulantem "lásky". Takže mě si neváží a nemůže se mnou žít (to druhé cituji, to říká všem okolo), hlavně že podnikatelsky vyrostl na mé bezplatné pomoci, zázemí a mých nikdy nevrácených finančních injekcí (nemám papír, takže nejsou). A já jsem teď na rozcestí, jestli zabalit celý život (26 let s ním) a mít mnoho ztrát (spravedlivý boj o rozdělení majetku nevyhraju, to vím) anebo počkat a být - kým ale? Hodnou? Neváží si. Chytrou? Nesnese. Mrchou? Neumím a jednak těch on se bojí a utíká před nimi. Asi nejhorší je, že on díky majetku má kam utéct, že nemá hranice. Když se mu něco nelíbí, tak prostě na mnoho dnů odjede a nechá mě s dětmi napospas a nezajímá ho, že musím řešit i povinnosti a závazky za něj. Čeká, až to vyřeším, až to vyhnije. Kdybych to nechala taky vyhnít, tak tím trpí děti (věci, které se jich netýkají, vyhnívat nechám, ale nedá se v tom moc žít). Kým být? Moc vám děkuji. - otázka upravena poradcem
Katka
krize vztahu
Dobrý den, s mým klukem jsme spolu 2 roky, oba jsme mladí (20-25), posledního půl rok je to mezi námi divný. Shodli jsme se na tom oba. on tak trochu ztratil zájem. Začal se zajímat o nové věci a zdá se mi, že se cítí být lepším člověkem než já. Trochu mou pohrdá, zpochybňuje vše, co řeknu. Sám od sebe se mi neozve, nenapíše. Když se s ním domluvím na schůzce, často zapomene. Když jsem se s ním chtěla rozejít, nechtěl.. moc se toho od té doby nezměnilo. Je mi z toho špatně a dělám mu scény, pořád brečím. Nevím, co mám dělat.. Cítím se v pasti, Mám ho moc ráda, ale bolí mě to. Mám vydržet?
xena
krize vztahu
Dobrý den. Už nevím jak dál. Doufám že mi poradíte paní doktorko. S přítelkyní jsme spolu byli 6 let. Několikrát jsme se za tu dobu rozešli kvuli nevere a lžím z mojí strany. Před 3 mi lety jsme začali stavět dům. Já se polepšil a přestal jsem ze vším co přítelkyni vadilo. Ale stejně už mi nedokázala nikdy věřit i když jak řekla vše mi odpustila. Před dvěma měsíci jsme se konečně nastehovali do hotového domu. Vydrzeli jsme tam spolu bydlet týden. A poslední den jsme se pohádali kvuli mému chrápání v noci. Hádka se strhla do ohromných rozměrů. Začali se tahat staré křivdy. A z přítelkyně vypadlo že to nemá cenu že mi pořád nevěří zbalila si věci a odešla odeme. Nekolikrat jsme se viděli povídali si a vzdy mi řekla že jsem těch šancí měl dost a že teď ji chce dát sobě. Mam ji nechat už na dobro jít? Oběma nám je 30 oba se milujeme nemame děti.
Mira
krize vztahu
Pokračování 3.
Každopádně tenhle víkend ještě více náš vztah poznamenal. Já sice řekla ano, ale pak jsem začala mít druhý den výčitky, že jsem si neměla drogu vzhledem k psychickým potížím dávat a že se taková žádost o ruku ani nedá počítat... Takže jsme se začali hádat i o tomhle a hádky se stupňovali. Na začátku října jsem to už nevydržela, odjela jsem k máme, přítel se v mezidobí vystěhoval pryč. Od té doby jsme si řekli, že si dáme chvilku pauzu a pak uvidíme. Už jsme se k sobě zkusili vrátit, ale opět se vrátili hádky. Připadá mi, že nejsme schopní být bez sebe ale ani spolu. Stále jsem do něj zamilovaná, ale mám pocit, že by pro mě možná bylo lepší být nějakou dobu sama... Jen když jsem to takhle sepsala, docela se stydím, je mi z toho smutno. Nikdy jsem neměla takhle dynamický, intenzivní a šílený vztah... Co si o tom myslíte, prosím? Má cenu držet se naděje, že to někdy bude jiné a lepší?
Yveta
krize vztahu
Pokrač. 2.
Poté, co jsem vyšla z léčebny, se začal přítel více snažit. Ale pořád jsme naráželi a řešili to, že mi ve věcech lže, neříká pravdu o tom, v kolik se vrací domů nebo kdo kde s ním byl. A to má důvěra byla vzhledem k našemu začátku už dost narušená.. Každopádně s příchodem korony jsme spolu začali bydlet, mně se odstěhovala spolubydlící, on bydlel na koleji, bylo to spíše logické řešení situace než něco, co bychom oba dva chtěli. V květnu jsem jela do lázní a třítýdenní vzdálení se našemu vztahu pomohlo. Každopádně už tak nějak od února jsem se často vracela k myšlence na rozchod, měla jsem pocit, že mě vztah vyčerpává, že jsme každý z jiného těsta.. V červenci to bylo docela ok, rapidní zhoršení přišlo v srpnu, kdy jsme vyjeli na dovolenou. Měl to být týden, kdy si odpočineme, ale hádali jsme se tam. Pak to šlo od desíti k pětiV září jsme byli na výletě, kde mě přítel požádal o ruku, ale byli jsme pod vlivem drog a z jeho strany to bylo spíš zoufalý pokus o řešení situace..
Yveta
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
v současné době řeším problémy v mém 14ti měsíčním vztahu s přítelem. Náš vztah nezačal vůbec ideálně, měla jsem za sebou na jaře 2019 rozchod po 5ti letech a potkala jsem Ondřeje. Ten v tu dobu byl asi tři roky zadaný, ale začali jsme spolu chodit ven. Téměř půl roku (s přestávkami, vždy jednou za čas řekl, že chce být s danou dívkou) trvalo, než se rozhodl nakonec s dnes jeho bývalou rozejít. Každopádně mě to psychicky hodně semlelo a nebyl to zcela ideální start, jeho rodina mě nesměla první půl rok vůbec vidět, protože jim neřekl, že má už jinou dívku, měli mu za zlé, že se rozešel s tou původní hnusně... (nechal ji nastěhovat se do Prahy za ním a po dvou týdnech odešel). Každopádně jsme minulý podzim spolu začali chodit, žili jsme zhýrale - hodně jsme spolu chodili na pivo - přítel odjakživa docela dost pil, sem tam brali i drogy... Můj psychický stav se zhoršoval, začala jsem jíst antidepresiva, až jsem se v prosinci ocitla v Bohnicích. (1. část)
Yveta
krize vztahu
Dobrý den, v létě během firemní akce mě manžel hrozně urazil a zničil mi vztahy.
Po 15 letech jsem se vrátila do práce. Našla jsem si firmu kde jsem si s kolegy sedla a navíc jarní vlna choroby nás hodně semkla. Šéf jako poděkování uspořádal u sebe grill. Pozváni byli taky partneři. Tam jsem slyšela, jak se manžel mého kolegu ptá, zda s ním taky spím.
Před lety, ještě před dětmi jsem měla krátkou aférku s kolegou. Od počátku mi byl sympatický a po několika měsících jsme pár týdnů spolu měli sex. Ukončila jsem to, ale manžel se to stejně dověděl (dlouho po tom jak to skončilo). Hodně ho to vzalo, ale nakonec se vše urovnalo.
V létě se zachoval jako ubožák, zničil mi to v práci. Necítím se dobře ani v práci ani doma. Teď do toho ještě znova korona kdy ve firmě znova vše stojí na týmové práci a já jsem jaksi mimo. Nejraději bych doma nebyla, ale kvůli koroně musím.
Když jsem to manželovi vyčetla, tak jsme se pohádali, že neřekl nic co by nebyla pravda, a jen se ptal.
Nevím jak dál.
Marcela
krize vztahu
Dobrý večer, paní doktorko. S přítelem jsme spolu skoro 3 roky a je nám oběma 18 let. Prošli jsme si teď obdobím nekomunikace, já měla sama se sebou osobní problémy... a on navrhl pauzu, načež to za chvíli změnil ve zprávě na rozchod. Já se ho snažila přesvědčit, jak moc ho miluju, ho to přesvědčilo a navrhl zase pauzu... dohodli jsme se na 14 dnech. Říká o mně, že jsem tou nejlepší holkou, jakou si kdy mohl přát, znamenám pro něj hodně, akorát v sobě prý svádí vnitřní boj sám se sebou. Jestli mi stačí ve věcech, co pro něj dělám a že si mě nezaslouží a.. neví, jestli nechce být sám. Nevím, jak to mám vydržet, nechci jej ztratit... myslíte, že je ještě šance, že se ke mně vrátí? Bojím se, že na mě během pauzy zapomene...
Mimi
krize vztahu
Dobrý den, paní Douchová. Žiji 14 let v manželství. Máme čtyři děti ve věku 12, 8, 6 a 1.5 roku. Manžel má neřešené frustrace, ze kterých viní mne. Často poslouchám, jak chce mít doma úctu, jak je živitel, apod. Se mnou však zachází značně necitilivě a hrubě. Mívá agresivní výpady, kdy hází nábytkem a nadává. Nechápu jeho vztah k nejstarší dceři, která je v pubertě. Často jí vyhovuje v jakémkoliv přání, roztrhal by se pro ni. Mám ji ráda, cítím však bolest, když vidím, jakou lásku a pozornost jí věnuje a jak se chová ke mně. Už jsem uvažovala, že odejdu, nyní však nemám sílu a chci se postupně finančně postavit na nohy. Nyní mi oznámil, že pokud budu chtít během dopoledního učení hlídat malého, chce si z každé mojí hodinové sazby strhnout za hlídání peníze. Je mi z něho zle. Moje otázka je vlastně hlavně tato: Jak se od toho všeho mám odpoutat, aby mě to nezraňovalo, když zatím odejít nemohu? Děti mám moc ráda a jsem ráda, že je mám.
Jana
krize vztahu
Dobrý den už jsem zkoušela skoro vše a pořád si nevím rady. S partnerem se známe už ze základní školy byl moje první láska a v mých 18-ti letech jsme se dali dohromady. Žili jsme spolu 2,5 roku ve společné domácnosti a vše bylo v pořádku dokud jsme se nemuseli nastěhovat do domu co patří mé rodině. A shodou okolností tam bydlela i dívka se kterou jako puberťák chodil. První 2 týdny to bylo v pořádku než ta dotyčná začala být vůči mě zlá a dělala mi naschvály . Partnera jsem žádala o zastání ale nic neudělal.
Proto začali hádky které vedli k tomu že mě vyhodil a já se musela nějak o sebe postarat. Nyní je to skoro 7 měsíců co bydlíme odděleně a on za mnou jezdí do mého nového bytu a uznal že to co udělal byl chyba. Během prvních 3 měsíců se ke mě choval dost odporně posle mého. Jezdil za mnou když jen on chtěl a šlo hlavně o se po něm vždy hned odjel udržoval mě v nejistotě a několikrát mi i dost ublížil po citové stránce. Sice už jsme si to vyjasnili ale i tak se cítím sama a zraněná
Šarlota
krize vztahu
Paní doktorko, prosím, poraďte. Jsme manželé 22 let, dvě děti. Manželství vnímám jako vcelku spokojené. Manžel podniká, já mu zpočátku pomáhala, teď mám fajn zaměstnání. Začali jsme z nuly, teď už je líp. Manželovi se trochu přizpůsobuji, ale chápu, že podnikání to vyžaduje. To, co začíná být špatané, je vnímání manžela sebe sama. On jako ten, okolo koho se vše točí a jako jediný, kdo může rozhodnout. Sám to moc nepřizná, ale mluví o svých představách - chtěl bych sedět tady v kanceláři a všichni by mi nosili peníze, když přijdu z práce, bude mě čekat odpočatá a usměvavá manželka a bude se mi plně věnovat, ten, kdo vydělává, má právo, ostatní mají jen povinnosti, já jsem chlap a ten má práco... atd. atd. to jsou jen některé z jeho názorů. Týká se to i našeho sexu. I v minulosti toto občas zaznívalo, ale dalo se to snést a mnohdy požadavek byl logický (vydělávám, jsi na MD). Nyní to začíná být nesnesitelné. Což já, já to zvládnu, ale začíná to být problém pro děti, které chtějí jít svojí cestou (třeba výběr školy) anebo nevidí důvod, proč by měly tátovi "sloužit" (citace jednoho z nich). A manžel samozřejmě vzhlíží ke známým, kde jsou manželky a vedle nich milenky (veřejně se ví, ooo ten adrenalin společných "výjezdních porad", kdy jim manžel zajištuje hotel anebo pocit, kdy si před ostatními volím, jestli pojedu na pracovní cestu do zaharničí s manželkou nebo milenkou). Existuje nějaká prevence rozpadu vztahu, potažmo manželství? Co mohu/mám dělat? Diskuze moc nefunguje - buď mlčí nebo vina je na mně nebo když se dostaneme k němu, tak se pak vzteká, že "jasně, že za to může on, kdo jiný". Sebereflexe nula. Poradnu jsem zkoušela, byl jednou. Řekl, že problém je ve mně a on už tam nepůjde, protože ho ženu do ostudy. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Marcela
krize vztahu
Dobrý den,
prosím o radu – jsme s přítelem 2 roky (je o 9 let starší), byla jsem přesvědčená, že je ten pravý. Vše bylo krásné, platilo u nás, že protiklady se přitahují. Brzo jsem se k němu nastěhovala. Po roce začaly vznikat problémy kvůli našim odlišnostem – já energická, veselá/on klidný, pesimista. Poslední dobou slyším jen kritiku, nesdílíme smysl pro humor, je neochotný něco podnikat, vymýšlet, je líný a pohodlný, negativní, nedotýká se mě a do sexu se mu moc nechce. Cítím prázdno a zklamání, mám pocit, že mě dusí. Mluvila jsem s ním o tom mockrát. Myslí si, že se to nějak vyřeší samo, že mě to přejde, protože "k sobě přece patříme". Potkala jsem jiného, ve stejném věku – stejný smysl pro humor, nabíjí mě energií. Pořád na něj myslím a jsem rozpolcená. Někdy už natruc rezignuji – nesdílím s partnerem, nedotýkám se ho. Nejhorší je, že vím, že by ten vztah fungoval – kdyby se ale partner snažil, vím, že umí být úžasný chlap. Nevím, zda má smysl vztah držet nebo odejít. Děkuju - otázka upravena poradcem
Nina
krize vztahu
Dobrý den,
už nevím co dělat a jestli by nebylo lepší vztah opustit. S manželem jsme 14, a je mezi námi 15ti lety věkový rozdíl. Máme spolu 3 děti, nejmladšímu je rok. Když jsme měli první tak měl časově náročného koníčka a už tenkrát stavěl svoje potřeby a přání nad rodinu. Nějakou dobu jsem to vydržela a pak od něho odešla. Po měsíci jsme se k sobe vrátili, s tím, že jsme si vše vyříkali a on pochopil, co mi vadilo.Pak to bylo asi 7 let v pořádku... ale když jsem plánovaně otěhotněla s nejmladším přestal o nás mít zájem... zajišťuje nás pouze finančně, doma je jenom ve všední dny večer... jinak se kromě práce věnuje koníčku ...s dětmi nikam nejde, na výlety jezdíme také bez něho a dovolená se od té doby nekonala ....Když se mi náhodou snaží doma pomoct s výchovou tak to dělá dost nešikovně, protože už ztratil přehled jak s dětmi fungujeme a udělá víc škody než užitku. A pak je naštvaný že si myslím, že dělá vše špatně... navíc když tu je musí být vše podle něj....
Kamila
krize vztahu
Marto,
Je dobře, že o vztahu přemýšlíte.Jiné ženy ve vaší situaci nic neřeší a pak končí v náruči jiného. Krátkodobě, pak sami. Většina manželů prostě nevěru manželky neskousne, byť si v časopisech i různých poradnách můžete přečíst, že nevěra je jedna z možností jak řešit partnerské problémy, nebo, že nevěra není konec manželství. Ne každý si nechá nasadit do hlavy, že může za rozhodnutí partnera být nevěrný.

Zkušenost:Nikoho nepřinutíte, aby k vám cítil respekt. Naopak, nadbíhání vás degraduje ještě víc.

Manžel nemůže za to, že ho nerespektujete. To je vaše volba nerespektovat.
Přeberte odpovědnost za svoje myšlenky a činy. Nevymlouvejte se na manžela.

Chcete partnerství udržet? Pracujte na něm/na sobě. Rozvíjte se v rámci partnerství. Není nutné vše dělat spolu, ale je nutné osamotě nedělat věci proti partnerovi/manželství. Mluvte spolu.

Být "osamotě", aby jste měla prostor pro potenciální nový kontakt,je konec.Manžel to vycítí, i když to popřete. To je lepší rovnou rozvod. - otázka upravena poradcem
Pro Martu
krize vztahu
3/3 Nemáme konflikty (maximálně nějaká podrážděná poznámka), spolupracujeme (myslím v „managementu života, domu a rodiny“) žijeme normálně, snažím se být příjemná a občas se tak i citím; ze všeho nejvíc bych si ale přála tak půlrok na pustém ostrově, současný stav mě stojí hodně sil a někdy bych úplně křičela. On netuší vůbec nic. Potřebovala bych prostor, abych se na něj mohla zase těšit a už vím, že víkend s kámoškou to nevyřeší. Nabízí se změna práce, zkouším hledat, ale kombinace doby, mé kvalifikace a mého věku není ideální a jsem v situaci, kdy je pro mě těžké se pro něco nadchnout. Tak kdyby Vás cokoli napadlo, budu Vám vděčná.
Marta
krize vztahu
2/3 Kromě toho tomu hodně nahrála i vnější situace – dvě z našich tří dětí opustily domov, třetí -studentka- se tu vyskytuje méně často; jsme oba jedináčci a na starosti máme tři seniory. Na konci roku jsme oba ve stejné firmě dostali výpověď v rámci hromadného propouštění, založili jsme asi v 5 lidech malou firmu, takže zatímco dřív jsem ho v práci viděla občas, teď jsme v pidi kanceláři a víme o každém svém kroku (já navíc postrádám starý kolektiv, který byl lidsky i profesně přátelský a obohacující), pak při koroně úplně spolu doma. Já mám naopak dost aktivit mimo domov, klidně bych jich našla i víc, ale to už bych tu nebyla vůbec. A teď to, proč si spousta lidí bude myslet, že mě pálí dobré bydlo – manžel mě má rád, snaží se, vymýšlí aktivity, je rád, když k sobě máme blízko, líbím se mu i když si připadám děsně – jen je ho prostě moc. Jsem si vědoma toho, že je to můj problém.
Marta
krize vztahu
1/3 Dobrý den, paní doktorko, děkuji za rady nám, tápajícím duším, a prosím Vás o názor na moji situaci. Po 35 letém vztahu se mi nějak vytvořila a v posledních týdnech/měsících vygradovala nějaká až alergie na manžela. Samozřejmě mám k němu výhrady, spousta rysů jeho chování nebo postojů mi ne úplně vyhovuje, ale měla jsem pocit, že za ta léta s tím umím nějak pracovat. Teď mi ale stále častěji vadí všechno – že na mě vůbec mluví, témata, která pořád opakuje, jak jí, co jí, jak se obléká, že se občas chová jako buran (jeho rodina je z vesnice a některé standardy žádný civilizační nános ani vzdělání neodstranily), jak je tlustý, jeho pach, no fakt průšvih. Vím, že vždycky kladete otázku Odkdy? nebo Co se stalo? – no jednak se osobnostně asi opravdu trochu změnil, častěji říká já místo my, je hodně kritický k veřejnému životu a pořád o tom mluví, i když jsem mu říkala, že mě nebaví pořád to poslouchat. Má jen minimum aktivit mimo domov s někým jiným než se mnou; se mnou je totiž rád!
Marta
krize vztahu
Dobrý den. (Věk 33 partner 33, 4 roky spolu a 3 spolu bydlíme) akorát rekonstruujeme dům v kterém bydlíme pul roku(dum je jeho).Uz před stěhováním jsme měli ve vztahu problémy, ja doufala, ze se to stěhováním zlepší,bohužel na přítele je toho hodne (rekonstrukce a ma i náročnou práci a myslím si ze je krok od vyhoření)a naopak naš vztah je horší.Více se hádáme i kvůli malickostem. Sex nám nikdy moc dobre nefungoval a už spolu ani nespime (On nechce).snažím se byt podporující partnerka, ale i na mě toho je už hodně.Včera jsem se doma složila a řekla jsem mu,ze mě to všechno trápí, ze se cítím sama, ze se hádáme, ze neumíme vlastně spolu poradně mluvit, ze nemáme sex a přiznala jsem mu ze jsem se koukala i po najmech. On taky rekl ze ho hádky mrzí. Ale ze je toho na nej hodně, vše na nej padá a ze na spoustu věci neumi říct proč se tak děje a ze ho štve,ze mě neumí udělat stastnou.Oba se milujeme, ale i jsme se shodli, ze ztrácíme naději ze to zachránime.Ma to cenu zachraňovat a jak?
Asix
krize vztahu
Manžel se po konzultacích nějak zatvrdil a změnil. Řekl, že když dlouze utajená nevěra není problém a způsob partnerství z mé strany taky není problém, tak že on se přizpůsobí. K dětem je hodný, rodinný program funguje, po měsících pekla vůči mě je teď klidný až netečný. Takhle se to ustálilo bez scén po jeho 2-tydenni služební cestě. Nezainteresovaný pozorovatel by asi řekl, že je vše v pořádku. Ale když jsme jen sami dva... Nepolibil mne už asi dva roky. Přitom předtím byl na mě nalepenej celý čas. On neodejde, tvrdí, že nebude trestat děti za moje špatnosti.
Teď se bojím, že si hledá milenku a já nevím co bude.
V časopisech píšou, že nevěra může posilnit vztah. Ale on mi nechce dát šanci.
Už nevím co mám dělat. Zlobím se na sebe, že jsem byla tak hloupá a našla si milence a že jsem šla s manželem do poradny.
Nevím co dělat.
Julie 2
krize vztahu
Dobrý den,
Můj život je zničen. Když děti vyrostli manžel byl z ničeho nic nespokojen. Vyčítal mi když jsem šla ven, nebo zůstala s kamarádkami po sportu na víno. Ptal se na to jestli jsem věrná. Jednou jsme mluvili o kamarádce co byla nespokojená s partnerem a mluvila, že si najde milence. Já ji domlouval, že jí to nic nepřinese a manžel nějak pochopil, že s tím mám vlastní zkušenost. Stalo se to dávno, ale manžel moje potvrzení po konkrétních otázkách nerozdejchal. Založil se a tehdy jsem udělala druhou největší chybu života. Šli jsme do poradny. Myslela jsem, že odborník státem uznaný nám pomůže. Ale ta ženská nevzala na vědomí fakt, že manžel nemůže přijmout, že jsem měla paralelní vztah. Je to normální, že psychologička na 6 setkání se obhajuje, že ona nevěděla, že jsem měla vztah? Stalo se to někdy vám? Já jsem chtěla, aby pomohla manželovi, ale ona zpochybnila vše co řekl. Žádná empatie. Prej je to jenom jeho pohled a přitom co říkal byla pravda.
Julie 1
krize vztahu
Dobrý den,s přítelem jsem cca 1 rok a byla jsem s ním spokojená, ale momentálně máme krizi.Nelíbí se mi jeho žárlivost a když jdeme někam do společnosti většinou nám to spolu moc nefunguje.Já se podle něho nechovám moc jako partnerka, na druhou stranu on podle mě taky ne.Když se opije má hodně nemístné poznámky a snaží se mě shazovat a jeho žárlivost se stupňuje, v jiných situacích mi je ale oporou a vím,že se snaží náš vztah dát zase do pořádku, ale úplně to nejde.Navíc mám problém, že se ve mě probudily staré city ke kamarádovi z party a vím, že i z jeho strany tam je ke mně náklonnost, i když jsme spolu nikdy nic neměli a ani si to neřekli. Partner nic neví a já nevím, jak danou situaci řešit.O partnera zatím přijít nechci, bydlíme spolu a v mnoho věcech si ho vážím a mám ho ráda. Nový přítel v podobě mého nynějšího kamaráda by byl pro mě velký risk a skok do neznáma. Na druhou stranu si kladu otázku, zda je správné zůstat s přítelem, když cítím silné city i ke kamarádovi.Děkuji T
Terynka
krize vztahu
4. Nemůžu se zbavit dojmu, že jakoby čekal na to, až udělám chybu a pak to použil proti mě. Dosud bylo naše manželství +/- v pohodě. Průšvih je, že při prvním vážnějším problému utekl k milence (kamarádce?). Strašně mě bolí, když vím, že jsem ho ztratila, protože je to jinak fajn chlap. Před dovolenou s onou kamarádkou jel na dovolenou s dětmi, kam jsem já nesměla. Řekl mi, že připraví rozvodové papíry, ale opět se k ničemu nemá. Na jednu stranu rozvod nechci, ale nemůžu žít s pocitem, že si užívá a vlastně skoro celý volný čas tráví s ní ( je o 10 let mladší a bezdětná). Ani děti ho prakticky nevidí. Trvá to dlouho a já jsem bezradná. Občas mám pocit naděje, že se chce vrátit a já jsem v klidu, pak zavolá, že na víkend bude u ní a já jsem opět na dně. On jako první rozvod nepodá - na to je nerozhodný - to je postřeh psychologa. Pokud to udělám ale já, manžel se urazí a já definitivně ztratím víru v to, že se vrátí. Je to jak čekání na Godota, bohužel se neumím smířit s koncem.
Nika
krize vztahu
3. Od manželovy sestry vím, že se scházejí a rozcházejí, pak že jsou jen kamarádi, kteří občas spolu spí. Manžel mi řekl, že s ní nevidí společnou budoucnost, ale ani se mnou. Vlastně nic pořádně nevím, takže netuším, jakou strategii mám vymyslet, aby se ke mně vrátil. Dokonce s ní byl před týdnem na zahraniční dovolené, ale mně tvrdil, že jela celá parta lidí. Okolí mi říká, ať ho pustím k vodě a že jsem hloupá, že mu to toleruji. Já ale nedokážu udělat tlustou čáru a požádat o rozvod i když vím, že miluje jinou, doma není, veškerý volný čas tráví u ní. Ještě musím zmínit, že během pauzy mi říkal, že si myslel, že se do mně znovu zamiluje, ale nestalo se tak, city se neobnovily, takže odchází..... Ale vždyť se celou dobu stýkal s ní, takže to nechápu. Já se snažím být milá, neječím na něj, funguju pro děti, byla jsem mu vždy oporou. On si toho neváží, říkala jsem, že se změním.... nic nepomáhá. Jsem mu věrná, umím vařit, nevím co by chtěl víc..... A to vše je jen kvůli staré křivdě.
Nika
krize vztahu
2. omluva ale nepomohla, řekl mi, že jsem všechno zničila a přestal se mnou ůplně komunikovat. Moje prosby o vyslechnutí vůbec nerespektoval. Tak jsem ho nechala být, následně manžel řekl, že už ke mně kvůli té větě necítí to, co by měl. V té době jezdil denně do práce 70 km, takže mi oznámil, že už se mnou být nechce a v místě zaměstnavatele bude bydlet. V té době jsme byli u psychologa, který nám navrhl 5 - měsíční pauzu. Během pauzy manžel na víkendy jezdil k rodičům, kam bral i děti. Bohužel se sblížil taky se svou kamarádkou, se kterou je dodnes. Po skončení pauzy začal mluvit o rozvodu. K psychologovi jsme se už nedostali, protože se odstěhoval z našeho města.Během té pauzy mi manžel dával naděje,, že se vrátí, že by rád bylse mnou. Jenže pak přišel šok: už se nechce vracet, protože ke mně necítí to, co by chtěl. Prý já jsem vše zničila. Do kamarádky je zamilovaný, tráví u ní víkendy a bydlí přes týden. Řekl mi,že ona ho bere jen jako kamaráda z výhodama. Myslím, že lže.
Nika
krize vztahu
1. Dobrý den, ráda bych poprosila o radu. Jsem vdaná 21 let a manželství je 3 roky v krizi, která skončila úplným rozpadem manželství. Nevím, jestli se mám rozvést, abych se konečně přestala trápit. Svého muže miluji, on mě ale už dle jeho slov ne. Nejsmutnější je, že na začátku krize stála malichernost a uražená ješitnost mého muže, avšak velkou vinu na rozpadu mám i já. Kdysi jsme měli problémy, které jsme překonali, ale pak manžela zasáhla krize středního věku ( 45 let), já jsem byla jeho první, takže měl pocit , že si nic neužil, že ho moc sekýruju - což není pravda, nebavilo ho žít v paneláku ( je z vesnice), měl frustraci kvůli kariernímu ne/postupu v práci. Já jsem řešila taky práci, průšvihy dětí ve škole, nemoce a pak úmrtí rodičů. Ale jakž takž jsme fungovali. Pak se kvůli blbosti strhla hádka a já jsem řekla onu osudovou větu, ve smyslu, že jsem si měla vzít Pištu Hufnágla, když on na mě kašle. Manžel mě totiž odmítal v posteli a byl ke mně hnusný. Sice jsem se omluvila,
Nika
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme 12 let, prosli jsme si par krizemi ale vse vzdy vyresili, posledni 3 roky se snazime o rodinu(bohuzel jsem 3x potratila). Pred casem jsem zjistila ze me posledni minimalne 2 roky neustale podvadi a minimalne do dvou zen se zamiloval. Lame mi to srdce ze ve chvilich kdyz jsem ho nejvice potrebovala tak tu nebyl(bylo pro nej vzdy tezke byt mi po potratu oporou, byla jsem i na operaci a neustale obihala doktory). Nevim jestli mu budu schopna nekdy odpusti a zacit zase verit. Vzdy jsem ho prosila at je ke me uprimny at uz by see stalo cokoli, tohle me dostalo do kolen, ikdyz jsem dlouho neco tusila a na jednu zenu mu i prisla. Na otazku proc, jen jednoduche konstatovani ze se neciti na rodinu, pritom to byl krok ktery jsme promysleli. Dlouho s nim chci na parovou terapii(navic pije kdyz ma pocit ze to nic nevyresi) ale odmita ji a jen se mi vysmeje. Ted chce pauzu a ja se bojim ze to je jen prodlouzeni bolesti a rozchod. Nevim co mam delat, nechci ho ztratit.
Anna
krize vztahu
3. Vypadá to, že taky nechce definitivní konec v podobě rozvodu, já tedy taky ne. Ale přitom manžel se mnou ve společné domácnosti po celou dobu nežije, pendluje mezi milenkou, prací, rodičema a dětmi a mně se zdá, že mu to takto vyhovuje. Trpím úzkostí, strachem, depresemi, trochu mi pomáhají lexaurin a neurol. Jsem vynervovaná a celé dny myslím na manžela. Z mého pohledu při prvních problémech vše řešil milenkou a od problému tak utekl. Musím jen dodat, že k těm psychologům chodil na můj podnět, ale nakonec se všemi radami neřídil. Doma mi řekl, že ho nepřitahuji, má problém s intimitou a není schopen se ke mně citově i fyzicky vrátit. Takže teď žijeme odděleně, já se neskutečně trápím a nevím, co mám dělat. Děsí mě, že takto strávím další roky bez lásky, nikam nejezdím (nikoho z rodiny nemám). V létě jede manžel s dětmi na dovolenou a řekl mi, že pro mě místo neobjednal, že mě s sebou nechce. Nechápu, jak mě může takto ponižovat, kdysi mě velmi miloval . Děkuji za radu.
Verča
krize vztahu
2. Rozhodoval se mezi mnou a o 12 let mladší milenkou, já mám 45 let. Pauzy stále natahuje až jsou z toho 4 roky. Teď to vypadá tak, že když jednou za 2-3 týdny přijede, tak ho vidím tak 1 hodinu a pak zmizí pryč. Bydlí jinak u rodičů a u bráchy, kam bere děti. Vyhýbá se jakémukoliv rozhovoru, nevím jestli se mám rozvést. Ohledně milenky tvrdí, že neví, jestli s ní bude v budoucnu. Pro mě je nejhorší samota, teď v době korony jsou děti u tchyně a s dětmi jezdí na výlety, pokud tedy přijede. Současně je bere k přátelům a na další návštěvy. Já nejsem schopná s nimi jet, mám pocit že nejsem vítána a navíc mě manžel úplně ignoruje, ani okem o mě nezavadí. Rozvod nechce, nechce se o něm ani bavit, prý se nechce tahat po soudech. Vím, že je konec, ale bojím se žádost sama podat, bojím se úplného konce. Přitom já mého muže stále miluji a chci, aby se vrátil, ale on na to neslyší. Příjde mi, že hrajeme hru kdo z koho a komu dřív rupnou nervy a požádá o rozvod.
Verča
krize vztahu
1. Dobrý den, poprosím o Váš názor. Jsem už přes 4 roky v krizi a místo toho, aby se situace lepšila, je mi čím dál hůř. Máme víkendové manželství, které skončilo, byť nejsme rozvedení. Před těmi 4 lety odešel manžel pracovat do jiného, vzdáleného města. První rok to bylo ok. Pak si s námi zahrál osud a my dva poprvé čelili obrovským problémům, které přišly zvenčí a náš vztah ovlivnily (nemoci, smrt blízkých, vyhazov z práce, moje vyhoření po návratu z MD do práce, atd... ). je toho víc, ale nemá smysl to dopodrobna popsat. Manžel ale už před tím byl asi nespokojený ve vztahu ( jsem dost vyčítavá, občas vybouchnu a řeknu ubližující věci - bohužel), jenže vše v sobě dusil, přestal se mnou spát, začal mě naprosto přehlížet, nejezdil skoro vůbec domů a měl a má dodnes paralelní vztah. Řešili jsme vše s několika na sobě nezávislými psychology a v poradně, kdy nám byla doporučena pauza, tak jak ji doporučujete i Vy. Vždy po jejím skončení manžel stále nevěděl, jestli zůstane se mnou.
Verča
krize vztahu
Dobrý den, potřebovaa bych se s Vámi poradit. Při zaměstnání, domácnosti a rodině o dvou dětech jsem vystudovala managerskou vysokoškolskou nástavbu. Studium mi šlo snadno, měla jsem povolený individuální plán, ale přece jen jsem se občas musela něco naučit a něco napsat. Doma od manžela jsem podporu neměla - když jsem mu řekla, že bych se potřebovala o víkendu učit, aby se postaral o děti, prohlásil, že se mnou nebude žádná zábava a pozval si kamarády, s kterými celý víkend prohýřil a protože bylo špatné počasí, strávili ho u nás doma. A prý - postarej se o nás. Takže z toho nebylo nic, učila jsem se po cestě do práce, šidila práci, zkoušku udělala. Anebo se učila až v noci, až byla rodina zabezpečená a vše hotovo. Pak jsem jen slýchavala jeho brblání, že už mi zase vidí záda a že nemůže spát, protože svítím vedle v místnosti. A den před zkouškou takový přístup gradoval. Proběhly promoce, oběd, rodina, na něm bylo vidět, jak zatíná zuby. Asi za měsíc přišel s tím, že stejné studium budou absolvovat i jeho kamarádi, ale on nemůže, protože nemá vysokou školu. Takže průšvih na druhou. Jen uvedu, že po celou dobu i po promocích jsem zase dělala, že vlastně další titul ani nemám, o to víc dělala pomocné práce doma, aby byl klid. Jenže on pak přišel s tím, že se teda už dost trpělivě načekal, až dostuduju, že vlastně ten titul mám díky němu a že se tedy teď už konečně mám věnovat jemu (jako kdyby předtím jsem ho ignorovala, opak je pravdou, fakt jsem péči o něj a rodinu nezanedbávala) a mě to tehdy naštvalo, protože ani on a ani jeho rodina mi žádnou úlevu neposkytli, tak jsem mu řekla, že studium jsem absolvovala já a že prokaučoval příležitost mi pomoc a že na tom titulu nemá žádnou zásluhu. Samozřejmě se urazil. Mám dojem, že začíná řešit majetek (už se v minulosti nechal slyšet, jak v případě rozvodu on si odnese vše a já nebudu mít nic, před měsícem řekl, že uděláme tlustou čáru a budeme si žít každý za své - on z výnosů celého rodinného majetku a já přece chodím do svého zaměstnání), začal ještě víc "žít sám na sebe". Zhoršuje se jeho cholerický stav vůči nám (dřív to buď vůči rodině nebylo takové nebo se držel, ale na to jeho křičení si nedávno stěžovala i jeho tchýně). Paní doktorko, asi to moje sdělení jemu nebyo moc taktické, ale bylo pravdivé. Asi jsem mu měla říct, jak jsem vše získala jen kvůli němu a jak to vlastně patří jemu bla bla bla, jenže to jsem nechtěla, protože on už v minulosti takové situace využil k tomu, že mě ponížil a pro sebe zase vyjednal nějakou výhodu anebo strašně tlačil na to, ať opustím současné zaměstnání a najdu si nějaké horší (za míň peněz samozřejmě - což je cesta ke kolotoči - ty nic nevyděláváš, takže nemáš právo...). Paní doktorko, co s tím? Dá se to ještě nějak vrátit do normálu? Jaký je Váš názor? Děkuji - otázka upravena poradcem
Marcela
krize vztahu
Dobrý den,jsme spolu 15let,často jsme se hádali kvůli blbostem ,máme syna 12let a dceru 22 let tu mám z 1.manželství je schizofrenička jsem doma a mám 2 brigády,potřebuji mezi lidi doma bych se zbláznila.Asi jssem manžela brala jako samozřejmost,nevím hádky byli,ale pak zase klid hezký víkend,asi jsem párkrát řekla hnusný slova to si teď uvědomuji a mrzí mě to hodně,ale manžel přišel před 3 týdny,že už to takhle dál nejde a že mě nemiluje,netěší se na mě,má mě rád ,ale nemiluje,a nevěří,že se to vrátí,je přesvědčený,že se to nezmění,lidi se němění,a nechce,aby syn viděl jak se hádáme,uplně mě to zlomilo strašně ho miluju,omluvila jsem se,požádala o šanci,ale nevím,tolik mě to mrzí,říkal,že ví,že není vina jen na mé straně,ale už to takhle dál nejde,nechci ho ztratit moc mi pomáhá,strašně to teď bolí,brečím,vnitřně je mi hrozně,bavíme se doma tak co je potřeba,nákupy semnou,řekne kam jde,nikoho nemá,když jsem se ho zeptala po 3 týdnech co a jak tak opět prej nic,at se nezlobím je upřímný,ale čekal,že se mu bude stýzkat nebo ,že se to vrátí a nic,chovám se normálně nepodlejzám,nevím jak ho získat zase zpátky,kolik času potřebuje chybí mi obejmutí,všechno.
jana
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, v našem vztahu začaly problémy od doby, kdy mi můj manžel oznámil, že se mu líbí jedna vdaná žena. Sdělil, že se bude snažit s tím něco dělat. Od té doby jsem zažila snad vše negativní, na co si lze vzpomenout: manipulaci, násilí, psychické vydírání, odmítnutí přístupu ke společnému hospodaření, nemožnost se domluvit, zda budeme pokračovat v opravě zděděné nemovitosti po mém otci, přes lakomství a lenivost manžela cokoli dělat. Dá se říct, že jsem já lítala tzv. "hadr na holi," kolem domácnosti, dětí, práce, přes jeho bolístky, pocity smutku, křik... Můj manžel svůj život takřka zúžil na to, denně "mluvit" o dotyčné ženě, kontaktovat ji(samozřejmě) potají přes sociální sítě, vyčkávat na ni, když šla kupř. z práce, obchodu domů, atd. Prostě z ní nemohl spustit oči. Řekla jsem mu, jestli již nechce být se mnou, ať tedy odejde za tou, o které dennodenně mluví, někdy velice vulgárně. Na to mi odpověděl, že nikam nechce, vždyť je to k...., co by s ní dělal. Postupně jsem ztrácela k němu a k jeho předávaným informacím důvěru, a když jsem náhodou narazila na jeho odepisování na soc.síti, kde ji píše intimnosti, dotyčnou jsem navštívila s dotazem, jak to je, kdy mne paní ujišťovala, že nic spolu nemají a že mi s tím pomůže. Chyba lávky, poté mi paní začala dělat potíže, kdy mne bezdůvodně udala na řízení o přestupku za údajné obtěžování. Nic však z toho nebyla pravda. Nyní je vše tak, že manžel nespravuje ani v bytě, peníze si někde ukládá, informace mi nepředává. Jak se dá taková překážka zvládnout či spíše vyřešit? Děkuji. H. - otázka upravena poradcem
Helena
krize vztahu
Dobrý den , mám problém jmenuji se Pavel je mi 25 jsem zamilovaný do mé bejvalé přítelkyně. Znám ji už 7 llet ,jí je 44 byla má první před 6 lety. Žili jsme spolu 3 roky ale nefungovalo nám to ,já jen žárlil nadával jsem jí a tak. Tak po nějakém čase si našla nového chlapa byla s ním 3 roky a vzala si ho ,dokonce na můj svátek. My jsme se cely ty tři roky spolu nebavili. On jí před 9 měsíci umřel a je z toho zničená a popřála mi k narozeninám po facebooku a pak se to nějak sešlo a znoova jsem se do ní zamiloval i když jsem myslel že jí nenavidím a ona říká že mě měla vždycky ráda ale že mě ted miluje . Co mám dělat je možné aby mě znova milovala , chtěšla se mnou bydlet a ted se zdráhá , není možné že vše jen hraje aby mi ublížila já ji miluju ale nevím co s tím.Říká že mám být trpělivý.
pavel
krize vztahu
U manželského poradce se manžel necítil dobře, říká že:
"už k žádnému dalšímu pasivně agresivnímu manipulativní egoistovi nepůjde. Nepotřebuje být znova manipulovalán do pocitu, že všechny jeho stížnosti jsou nepřiměřené a že koneckonců jeho manželka nikdy neudělala nic tak špatného."

Je pravda, že psycholog nikdy neřekl, že bych udělala něco špatně, a nedal mi ani prostor, aby jsem reagovala sama. Prostě manžela vodil v kruhu jako, že nechápe co byl problém ve vztahu a každý příklad rozbil až vše vypadalo jako, že se manžel neměl být pro co nespokojen. A nevěru odbyl otázkou zda se tím (starým) musíme zabývat. Fiasko na celé čáře a psycholog byl ještě na sebe hrdý. Teda to si myslím na základě jeho reakcí na manželovi stížnosti na jeho postup.

Už jsem pak nikdy neměla odvahu otvírat téma, že bychom řešili současnou situaci u manž. poradce.

Manžel se odstěhovat nechce, já děti neopustím a taky nemám kam s nimi jít.

Co je s ním? Změní se to někdy? Nevím jak dlouho ještě vydržím. - otázka upravena poradcem
Karlička 2
krize vztahu
Paní doktorko, už nevím jak dál. Manžel je jako bez duše, když na něj mluvím tak moc neposlouchá, odpovídá jen na přímé provozní otázky. S dětmi se učí jen když mu řeknu. Když jsme venku tak musím dávat pozor jestli jde s námi nebo někde zastavil, nebo neodešel pryč. Do práce chodí a vydělává, takže ekonomicky se nic nezměnilo, ale ve vztahu jsem sama.
Hrozně moc se změnil.
Stalo se to kdyz děti trochu odrostli a ja jsem mohla konečně začít taky trochu žít. On začal být nespokojen, že nejsme spolu a říkal, že on mi "nebude dělat paní Kopeckou". Podle mě nebylo co řešit, jen mě s tím vzdy naštval. Začal řešit minulost a přišel na 20-let starou známost s tehdejším kolegou, kterou jsem měla, když náš vztah byl přechozený. Šokovalo ho to a bylo doma peklo. Nechápu proč se tak hrabal v minulosti, když nebyl připraven přijmou co najde. Prej že v budoucnosti už se mnou počítat nemohl, tak to chtěl vydržet kvůli minulosti.
Byli jsme u m. poradce, ale ten nic nepomohl vše se ještě zhoršilo. - otázka upravena poradcem
Karlička 1
krize vztahu
Dobrý den,s přítelem jsme 2 roky(já-27,on-31).Ještě spolu nebydlíme.V1.půl roce přítel našel byt.Já ho zarazila,řekla,že máme dva domy(rodičů),že byt nepotřebujeme.Což jsem ho zklamala. Během vztahu mě požádal o ruku a byli jsme šťastní.Ve vztahu však bylo hodně věcí podle mě-byt,termín svatby,bydlení u jeho rodičů,kde jsem zezačátku nechtěla bydlet,pak jsme se domluvili,ale jeho rodiče to zavrhli,často jsem dávala přednost práci a koníčkům než být s ním,jelikož jsem se moc necítila u jeho rodičů,výlety a dovolená s mojí rodinou.Před 2 měsíci jsem odjela s rodinou na hory.Měla jsem mít pak"karanténu"14 dní.Přítelovi se to nelíbilo,ale já i tak odjela.Po příjezdu jsme se neviděli 3 týdny(psali si).Moc jsem se trápila.Omluvila jsem se,přiznala všechny chyby,úplně se změnila,chci společně bydlet,svatbu a děti.Po měsíci řekl,že chce pauzu(nevím jak dlouho),že se stím nemůže srovnat.Co mám udělat,aby chápal,že jsem se opravdu změnila,že chci žít společný život?Svatba by měla být v říjnu. - otázka upravena poradcem
Z
krize vztahu
Dobry den, budou to tři tydny co mě manželka oznamila, že už ke mě nic neciti a chce se rozejit. Bylo to doma takove chladnější, ale takový šok bych nikdy nečekal. Bylo obdobi, kdy jsem hodně pil a přeháněl to ale ani v té době se se mnou nerozešla. Dala si podminku, že chce, abych s tím něco udělal někam zašel. Já tedy nikam nešel a pít jsem přestal zcela sám bez odborné pomoci, kvulí ní a hlavně kvůli dcerám. Myslel jsem si, že to je u nás dobrý a že jenom teď v období krize, když je pořád s holkama toho je na ní moc. Bohužel to z její strany je teď tak, že si hledá podnájem a chce odejít s tím, že se o péči o děti budeme po týdnu střídat. Navrhoval jsem jí, že bychom zašli do poradny, ale to odmita, že ví, že by to nepomohlo. Ja bych tam rád šel, kdyby to pomohlo. Jsem s nervama na pochodu (na pití nemám ani pomyšlení) a nevím co mám dělat. Nechat ji odejít a čekat, že se vrátí? Říka,že jiný muž v tom není a proto mě to, že nikam nechce zajít trápí ze všeho nejvíc. Děkuji Petr
Petr
krize vztahu
Dobrý den,
můj manžel se odstěhoval,že si potřebuje ujasnit co dál je pryč 5 týdnů.Mě se strašně stýská a dceři také.Měli jsme nějaké běžné problémy.ON semnou mimo dceru nechce vůbec komunikovat.Nikoho prý nemá bydlí u kolegy v jednom pokoji.Pokud ho kontaktuji ohledně nás neodpovídá.Vůbec nevím co dělat chci,aby se vrátil.Dceři v neděli řekl maminku mám moc rád,zatím se nevrátím a rozvádět se nechci.Poradíte mi co mám dělat?Děkuji
Eva
krize vztahu
Dobrý den. Prosím, co můžu dělat? Máme 2 malé děti a čekáme třetí. Manžel mě kritizuje kvůli každé blbosti. Třeba že něco neuklidím hned. Špatně vychovávám děti. Je schopen se kvůli takové věci urazit a já ani několik dní nevím, za co je uražený. K dětem se chová skvěle. Ke mně, jako bych byla hadr. Nikdy mě neobejme. Vždycky musím já za ním. Nevím, jestli je jen unavený, nebo mě nenávidí. Většinou na moje objetí nereaguje a to mě hodně bolí. Jindy je z toho sex, ale jen holý sex. Může být unavený, ale na svoje koníčky si vždycky najde čas a já ho v tom podporuju. Jde si zasportovat, do kina atd. Ptala jsem se ho, co s tím chce dělat. Říkal, že se s tím nedá nic dělat. Že se nedokáže smířit s tím, jak se chovám. Nabídla jsem mu, že bych se mohla nějak změnit, ale musel by mi vysvětlit jak a nešlo by to ze dne na den. Nechápu, co ode mě chce. Už mám vyzkoušené, že pokud přestanu komunikovat i já s ním, všechno je jedině horší.
Monika
krize vztahu
Dobrý den. Řeším nyní zda odejít či dát šanci manželství. Jsme spolu 16 let, máme 12ti letého syna. Před nějakou dobou jsem zjistila, že mě manžel lhal a podváděl - minimálně po telefonu (kdyby mi byl nevěrný, tak by mi to stejně nepřiznal). Byla to pro mě rána, protože jsem myslela, že máme opět harmonický vztah a já se do svého manžela opět zamilovala. Díky nynějším událostem jsem zjistila, že mě už manžel nemiluje spoustu let. A nemyslí si, že by se do mě ještě někdy dokázal zamilovat.Chce abych s ním záůstala hlavně kvůli synovi. Já ho miluji a nevím jestli bych dokázala s ním být s vědomím, že mě nemá rád. Je nějaká rada, nebo vůbec možnost, že by se do mě opět zamiloval nebo mám raději odejít než mě to uplně semele? Mám nyní psychické problémy, neudržím stravu atd... Předem děkuji za odpověď
Jitka