Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| osamělost| fáze "namlouvání"| problém se sebedůvěrou| sexualita| perspektiva mimomanželského vztahu| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| vlastní právo na život podle sebe| první láska| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| problematické manželství rodičů| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| neimponující muž| ekonomicky silnější žena| osudová láska| sourozenecké vztahy| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| vliv alkoholu | problémy se spánkem| "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme spolu přes 4 roky a bydlíme spolu v podstatě stejnou dobu. Máme spoustu společných zájmů, známe se mnoho let. V našem vztahu byly v průběhu let hádky, převážně kvůli maličkostem. Před měsícem jsme se kvůli jedné takové dost ošklivě pohádali a den na to z něj vypadlo, že v nás nevidí budoucnost a že to chce ukončit. Ze dne na den přepnul a je jak vyměněný. Domluvili jsme se, že spolu ještě pár měsíců budeme bydlet a uvidíme. Včera přišel mi však oznámil, že by bylod obrý, kdybych se za měsíc odstěhovala, abychom si oba nekrátili čas. Když s ním mluvím o našem vztahu, vybavuje si akorát hádky. Za poslední měsíc jsem šla hodně do sebe, žijeme v harmonii. Vnitřně jsem sice úplně zničená, ale snažím se, aby to nebylo moc vidět. Chci věřit tomu, že má jen nějakou momentální krizi, která přejde a bude to zase dobré. Ráda bych Vás poprosila o radu, jak se chovat a co dělat/nedělat, aby byla alesmoň nějaká šnce na záchranu vztahu, děkuji.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo, dobrý den. Viděla bych to na pauzu. Potřebujete si od sebe oba odpočinout, být bez sebe alespoň několik měsíců, abyste měli příležitost uvědomit si, co pro sebe znamenáte, co vám ty 4 roky vztahu daly, a ne, co vám vzaly, jak to teď vidí přítel. Oddělte se od sebe, nekontaktujte se, dejte si spolu čas,kdy se opět sejdete, abyste si řekli, nač jste přišli.Vždy to vnímám, a mám s tím jako partnerský psycholog velmi dobré zkušenosti, jako bojový prostředek o záchranu vztahu, který je z jakéhokoliv důvodu unavený.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
nemám odvahu na to jít osobně do poradny, ale cítím, že potřebuji znát názor odborníka, zkouším to tedy touto cestou. Je mi 26, a osm let žiji ve vztahu s přítelem, který je o pár let starší, než já. Myslím si, že máme hezký vztah, bohužel ale poslední dobou zažíváme celkem často vyhrocené situace. Je to především kvůli mé žárlivosti.
Mému partnerovi se líbí hezké ženy, které o sebe rády pečují, a i mě ,,nasměroval" za tu dobu k o něco aktivnějšímu stylu života, za což jsem ráda. Poslední dobou od něj ale často poslouchám, že ho kontaktují jiné ženy, které by o něj měly zájem. Vím, že mě nepodvádí, ale ani tak není příjemné to poslouchat. Nakonec nevydržím, a bouchnu. Bohužel se dost často stává, že si ošklivě nadáváme. Oba víme, že se v takovém vztahu nedá žít. On se chce rozejít, ale mně se to v hlavě vždy rozleží, a pak mě ty výstupy mrzí. A nechci se s ním rozcházet. Mohla byste poradit, zda ještě je nějaké východisko? Mnohokrát děkuji. - otázka upravena poradcem
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Milá Adélo, dobrý den. A proč nemáte odvahu jít osobně do poradny? :-) To je škoda, protože byste mohla více otevřeně vše s odborníkem v dialogu probrat. Mohu jen spekulovat - je to něco o tom, že se nedokážete úplně uvolnit? Cítíte se v neznámých situacích nejistá, a tedy v napětí? Nevím, třeba jsem vedle jak ta jedle, ale pokud se v něčem blížím realitě, pak by to mohlo vést i k vysvětlení vaší nejistoty ve vztahu s přítelem. Jste spolu opravdu dlouho, on vás vlastně svými řečmi o jiných ženách provokuje. Je to od něj netaktní, ale zamyslela bych se nad tím, proč to dělá. Co mu ve vztahu schází? Pokud máte ráda sama sebe a ráda o sebe, jakožto o ženu pečujete, pak se nemáte čeho bát. Cítíte se být ohrožená jinými ženami, ale měla byste se chovat tak, aby se i přítel cítil být ohrožený jinými muži, kteří o vás stojí. Co takhle chodit víc do světa s přáteli, něco změnit na svém vzhledu, naučit se být více vyzývavá? :-)
krize vztahu
Dobrý den, mám následující problém: jsem vdaná 12 let, máme dvě děti 7 a 10 let. Manžel několik let podnikal se svým bratrem, ale vůbec podnikání organizačně a psychicky nezvládal, často pracoval celé noci, byl vynervovaný nebo naopak úplně vyčerpaný. Jeho bratr se jen vezl a žil si dál pohodový život, což manžel až do nedávné doby odmítal vidět. Před ca. půl rokem jako by prozřel a chce podnikání ukončit. Nyní je neustále podrážděný, hledá na mě samé chyby, vadí mu moje práce (částečný úvazek - překládání, průvodcovské služby, atd.), to, jak se starám o domácnost a děti. Mám pocit, že si ničeho neváží. Vztah mě už vůbec nenaplňuje, vadí mi, že manžel řeší jen provozní věci, ale nezajímá ho, jestli je doma pohoda a spokojenost. Nic se mnou nechce podnikat a mně už se s ním také nechce např. nikam jezdit, skoro vždy to skončilo tím, co jsem udělala nebo připravila špatně, atd. Už nevím jak dál, ale rozvádět se teď nechci, manžel má k dětem hezký vztah a oni k němu také. Poradíte mi?
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Terezo. Odcizili jste se sobě, každý máte jiné zájmy a cíle. Prostě jste se od sebe vzdálili, pomalu a plíživě, aniž byste si to včas dokázali pojmenovat. Manžel investoval do podnikání velikánské množství energie, byl na to sám, proto je nyní v ohromném stresu, který se promítá do jeho reakcí vůči vám. Jeho nespokojenost v tom, co a jak zorganizujete, je výpovědí o jeho dojezdu toho, co musel několik let zvládat sám - vlastně se k vám chová jako nespokojený šéf.Podle mého byste potřebovali odbornou psychologickou pomoc zvenčí. Ale určitě to není situace, která by musela aktuálně vést k rezignaci!
krize vztahu
část 3: .Včera jsme si promluvili, že teda to necháme volně plynout a uvidíme a on ráno zase na mě nalehl,držel mě silou a říkal že prostě potřebuje moje doteky. Když už to bylo neúnosné tak jsem mu řekla jestli by toho prosím mohl necihat a on se opět urazil a odjížděl pak se slovy, že neví jestli má vůbec jezdit domů... Vždycky začne říkat, že to dětem řekne, že odejde a řekne jim že je to kvůli mě - to už jim řekl několikrát že jede pryč a že mám pro ně jiného tatínka, takže ty děti jsou taky už podle mě z něho hodně nejsité - syn se bojí o to, že odejde a chce usínat s ním za ruku a mě začíná ignorovat. A to mě taky hrozně ničí... Moc se omlouvám, že jsem se opět tak rozepsala,ale je mi teď hrozně špatně tak je to asi i tím...a měla jsem radost že jsem našla odpověď od Vás. Ještě jednou moc děkuji.
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Myslím, že je to opravdu vážné - tím mám na mysli potřebu spolupráce s opravdu erudovaným odborníkem. Manžela zlikvidovala vaše nevěra, touží po vzájemném přiblížení, ale dělá vše proti tomu, aby to šlo. Z vašich slov předpokládám, že vaše nevěra byla důsledkem delších neporozumění, nikoliv prvotní příčinou krize. A teď v tom každý lítáte, každý z vás prožívá bezmoc a ta jeho vede k vyhrožování, vy jste bez energie, depresivní. Neumím v tak závažné situaci nabídnout něco zázračného, co by vám pomohlo. Jen, prosím, zkuste prominout manželovi jeho zoufalé pokusy o nějaké slepení vztahu. Jsou nyní kontraproduktivní a každý z vás potřebuje klid. Jsou v tom namočené děti ( nevím, kolik jim je ), to je další přídavný faktor k tomu, aby vám sbližování nešlo. Vy cítíte, že si je bere jako rukojmí. Pokud chodíte k poradci, najděte si spíše empatického terapeuta. Takového, který vás podpoří, a zároveň si v dialogu s ním můžete věci pojmenovat a hledat cestu, kudy z toho ven tak, aby to ve finále dopadlo dobře. Bude to potřebovat čas...
krize vztahu
2 část: cítím se ponížená, ponižuje mě před dětmi (říká že "maminka tatínka vyhazuje, nechce ho doma, že musí odejít" apod. začal používat slovo "notorická lhářka"). Hrozně mě znejišťuje v mluvení, protože mi už mnohokrát během těch let říkal slova typu "meleš sračky, drž už hubu apod." i před lidmi a já tak nemám v sebe moc jistotu, že vlastně říkám co chci říct a on proti mě hrozně začal obracet slova, používat moje slova a teď mi i vyhrožuje že si mě bude v hádkách nahrávat abych věděla co melu. Sice slibuje a asi se i chová o něco lépe, ale hádky pokračují a v těch je stále hodně vulgární a mě se to hodně dotýká. Já nechci dětem ničit rodinu,ale jsem tak nešťastná a ztracená že už přestávám normálně fungovat a nevím jak z toho ven. Celý den mi něco píše, když to ignoruju tak volá, přijde domů a chce řešit naši situaci a já jsem tak vyčerpaná a mám pocit že nemám kde brát energii... ještě přidám třetí část... - otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Lado, překonáváte partnerskou krizi, ale ne SPOLU. Spíš každý sám za sebe. On se nějak choval a nyní chová, vy jinak. Nejdříve jsem si říkala, jak je možné, že mluvíte o párové terapii, když chodíte každý individuálně, teď tomu rozumím. Jen je otázka, zda máte chodit každý k témuž psychologovi. Říkáte, že to není terapie, ale spíš poradna. Ale podle toho, jak vše popisujete, byste potřebovali každý terapii. A každý z vás jste v tom všem sám, tápete. On vás na jedné straně ponižuje, na druhou stranu má velké nároky na intimní život - to je ve vzájemném protikladu. Ale přecházím na poslední část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní psycholožko,děkuji za Vaši odpověď. Plácáme se v tom pořád stejně, protože do toho ještě děti po různu marodí, tak ta intenzita terapie není tak velká.Párovou máme teď taky naplánovanou odděleně.Je to spíš poradna než terapie. No a opravdu je manžel z oboru,i já... Paradoxně, máme sociální vzdělání a pracujeme v sociální oblasti (on s lidmi závislými na drogách, já aktuálně pod MPSV). Právě proto mě tak šokuje jak se chová a choval asi... Určitě je mi to jasné, že to začalo zasahováním rodičů do života a tím, že on to nechtěl řešit s nimi a místo toho si to vyléval na mě. A mě zakazoval s nimi cokoliv řešit. I mi několikrát řekl že si to já vypiju za ně, když jsem ho prosila ať mě nechá. Teď říká že mi chce být dobrým manželem, ale já tomu asi nevěřím, nebo nechci věřit hlavně proto jak mě nenechá a buď mi pořád píše podivné zprávy, pořád mi prochází zároveň telefony a historii PC a naléhá na mě intenzivně po intim. stránce.S milencem v kontaktu již nejsem,ale je mi zle.
Lada
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lado, upřímně přiznávám, že si nyní váš první dotaz nepamatuji, mám jich opravdu moc. Takže teď budu reagovat podle toho, co se dočtu od vás v současných dotazech - jejich 3 částech.
krize vztahu
část 3. Místo abych se spokojila s tím,že šlo o sex,protože ho měl málo,že nechtěl odejít,že mě miluje,tak pořád hledám důkazy jestli to opravdu tak bylo a partnera "týrám" svými fabulacemi. Možná za to může spousta lží z té doby,ze kterých jsem ho opakovaně usvědčovala,což mě přivedlo k té milence. Poté co se partner přiznal k prohře peněz jsem si to tak nějak zasunula a celou dobu nic neřešila,o to víc se teď nechápu. Já už opravdu nevím jak minulost stále nevracet sobě i mezi nás. Také si říkám,že sice na začátku byla krize,na té jsme se podíleli oba,jemu chyběl zejm. sex,mě komunikace,porozumění /díky tomu u mě nebyl zájem o sex/,ale problémy mám teď jen já,já mám brát antidepresiva,nespím,nejím,brečím,chodím na terapie,mě se vrací minulost.... Já jsem se tenkrát snažila vztah zlepšit,ale marně,byl jak cizí člověk,já jsem nebyla nevěrná,vše se snažila zvládnout a teď mám problém zase jen já,on dobře spí,jí,je v pohodě nebýt mého trápení. Nemají to ti nevěrníci moc jednoduché? - otázka upravena poradcem
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Nedá se paušalizovat, zda to mají "nevěrníci"  jednoduché. Každý to má jinak, záleží na spoustě okolností. Jednoduché to nemáte vy. Ale potřebovala byste si pro sebe jasně pojmenovat, co vám pomůže. Vy nyní hodně používáte rácio, říkáte, ano, vím to a to a to. Ale zrazují vás vaše bolestné a zraněné city. Je to pochopitelné, ale já vám nemohu na dálku dát zaručený recept, jak se toho zbavit. To by mělo být právě cílem té terapie. Neberte ji jako něco za trest, spíš jako možnost porozumět více sama sobě, abyste to mohla zprostředkovat i vašemu muži.
krize vztahu
část 2. Krom odhalení nevěry mě potkaly další problémy,vše mě sebralo,podle lékařky jde o depresi. Logicky vím,že se nemám zabývat nevěrou,která skončila před 3lety,partner ji ukončil tak,že se rozešel s milenkou s tím,že chce být s námi,prý už na začátku jí řekl,že od rodiny odcházet nechce,že mu jde hlavně o sex,nechodili spolu nikde na veřejnosti,kromě sexu a zpráv prý nic dalšího nebylo. Ale já nedokážu zvládnout ani to,znám obsah pár zpráv,další podrobnosti,hodně mě to zranilo,asi zažívám teď to,co jiné ženy po prozrazení nevěry.Partner je chápavý,sám mi říká ať se nevyptávám,že se tím zbytečně trápím,že byl hloupý,že to sám neumí vysvětlit,že mě miluje,sex je lepší než dřív,ale můj mozek pořád vrací zpět minulost,nepomáhají mi ani terapie,jsem na tom až tak že jsem schopna vygooglit její fotku a porovnávat se,mluvím o ní s partnerem,vím,že je to všechno špatně,ale nemůžu si pomoct.Jsou dny,kdy je vše dobré,pak jsem úplně dole a zas zkazím další večer vyptáváním a blbými řečmi.
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Míno, nejprve byste si měla asi položit otázku, jestli svého muže máte opravdu ráda, a víte, co na něm máte ráda, nebo jestli jste se spíš stala závislou na potřebě najít všechny detaily a porovnávat se se svou bývalou rivalkou. To je fakt důležité pro to, abyste věděla, jak teď s tím vším naložit. To, že vám byl muž nevěrný, váš vztah byl divný, sama jste cítila, že procházíte krizí, už se nezmění. Ale dá se změnit vaše současnost a vaše společná budoucnost. Vy jste se propadla do smutku, vzalo vám to vše bezpochyby hodně sebedůvěry i důvěry v partnera. Ale měli byste se spolu vy oba snažit překročit to, co vás rozděluje. Po třech letech mám pocit, že byste mohli chodit do párové terapie vy dva spolu, abyste díky nezávislému profesionálovi mohli objevit svůj nový potenciál :-) Ale čeká na mne ještě vaše jedno pokračování.
krize vztahu
Dobrý den,před 3lety jsme po 7l. vztahu měli krizi,oba hodně práce,malé dítě,další starosti,málo sexu,víc hádek,partner se choval divně,tušila jsem nevěru,chtěla vysvětlení,nakonec přiznal nevěru,prý kolegyně z práce,šlo jen o sex,vše skončilo. Já jsem se to snažila zvládnout,bylo to těžké,navíc byly další vážné starosti,ale partner byl pořád divný,návrhy na pauzu ve vztahu i jeho odchod odmítal,na otázky co dál odpovídal nevím,mám tě rád,ale už nemiluju,...Pak mi přiznal,že si nevěru vymyslel,mě se ulevilo,ale pak mi došlo,že je to divné,domnívala jsem se,že může mít něco s kolegyní z druhé práce. To mi vyvracel,já se přestala zabývat minulostí,náš vztah se začal lepšit,po pár měsících přiznal,že prohrál své úspory,že se cítil k ničemu,že mě zklamal,myslel,že skončí pod mostem. Řekl,že mě nechce ztratit,ať mu vše prominu. Před pár měsíci jsem zjistila,že mi byl tenkrát opravdu nevěrný cca rok s tou,o které jsem si to myslela. Začala jsem vyslýchat,znám podrobnosti a neunesla jsem to.
Mína
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Míno. Přecházím nejprve na pokračování vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
s manželem jsme 20 let, máme pubertálního syna, náš vztah byl vždy docela hezký a pevný, teď to vše ochladlo asi rok a půl, i v sexu, přippadá mi, že mě manžel nechce a nechce také moje starosti i radosti. Nevnucuji se, ale velmi mě to trápí, myslím, že to není takhle v pořádku. Vždy jsem si zakládala na rodině, protože jsem ji v dětství neměla úplnou, a teď mi připadá, že o to nikdo nestojí, ani manžel, ani syn ( i když ten je teď v pubertě, to se nepočítá :-) . Je nám okolo 45 let, manžel už se pomalu chystá "do důchodu", já ne, mám ještě hodně plánů, těší mě život. Manžel už mě tolik nepřitahuje, nedbá na sebe, cítím, že nemám jeho dostatečnou oporu a podporu. Velmi to v sobě řeším, co dělat dál, jak žít dál, co když se to nespraví, má smysl zůstávat dál a dál se trápit, takto "vedle sebe" zestárnout? Prosím, poraďte mi.
Tereza - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den, Terezo. Jako důležité mi přijde to, že 18,5 let byl váš vztah s manželem hezký a pevný, jak říkáte. Takže potenciál tam bezesporu je. Přijde mi, že váš muž prochází krizí středního věku s patřičnou dávkou deprese. Nemá samozřejmě cenu držet nefunkční manželství zuby nehty za každou cenu kvůli tomu, že jste sama vyrostla v neúplné rodině a nechcete něco podobného udělat vašemu synovi. Ale má cenu zkusit zabojovat o to, co jste měli společného. Procházíte spolu krizí, která by se dala např. u partnerského terapeuta začít řešit :-)  Držím palce.
krize vztahu
Zdravím,

s mojí ex přítelkyní jsme se domluvili na bydlení spolu, žijeme spolu a vše doma jde jak po másle i spolu chodíváme ven a snažíme se to dát dohromady. Je pravdou, že ze začátku jsem na ní tlačil, kdy budeme spolu a ona si v tom okamžiku našla někoho jiného, kdo ji podle jejích slov je jenom kamaráda zaplňuje ji volné chvíle. Přišel jsem jí na to a viděl jsem i fotky ze kterých bylo zřejmé, že spolu spali. Šli jsme do bydlení skrze to, že si vyšla ze vztahu, kde byla do dotyčného hodně zamilovaná ale on s ní zacházel, jak s kusem hadru. Nyní na ní po konzultaci s ní, co to má znamenat ten druhý, mi řekla, že to je jenom kamarád, že ho nemiluje, že momentálně chce být sama, nikým nekontrolovaná a na vztah nemá pomyšlení ale ví, že do budoucna se mnou chce být, jet na dovolenou, mít společný domov a děti.
Já jen nevím, jak mám zvládnout, to vědomí toho, že tohle mi říkává ale spává mezitím s někým jiným.

Adam
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adame. Neměli byste spolu žít. Na přítelkyni/ex přítelkyni jste závislý, ona si vás pak tolik neváží, nemusí o vás bojovat. Na vašem místě bych se dohodla na rozděleném životě a pokud by chtěla s vámi mít to, co deklaruje nyní, musela by se o to začít snažit sama.
krize vztahu
V našem manželství jsme vždy vše ustáli.
Muž mluví o rozvodu a má důvody
1. jsem 10 měsíců bez práce, ale mám na syna přes 3000 od sociálky, přesto tvrdí, že mě plně živí a už nechce

2. Na oslavě mého táty -70 let, kde nebyl, protože se sním nestýká a ani s mámou. Před tchánem a tchýní můj otec řekl, já jsem se bavila se syny, tak jsem to neslyšela JE DOBŘE ŽE V PENNY PŘESTALA PRACOVAT? ZHROUTILA BY SE.
Předtím jsem rodičům řekla, že si oblastní vedoucí na mě zasedla, donášel na mě sotva 30 letý zástupce, tak, že když jse něco stalo tak to do 5 minut věděla i když oblastní byla 300 km daleko.

3. jednou řekli, že nedají na manžela a budou si dělat co oni budou chtít. Muž je po práci unavený a nechce aby jezdili v pátek a oni to o velké prázdniny 2x porušili, když přivezli zpět děti domů z prázdnin. to mě pořád vyčítá.

Závěr Tímto ho rodiče moc urazili a můžou za to vše a jsou příčinou i případného rozvodu. jak dál

Prosím napište mě na h.foldova@seznam.cz
Hana Foldová
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Na soukromé mailové adresy neodepisuji...Vašemu dotazu příliš nerozumím, je to napsáno nejspíš v rozrušení...
krize vztahu
Zdravím, s manželem jsme 10 let spolu z toho 4 roky manžeké. Máme téměř 3letou dceru a měsíčního syna. Po menší výměně názorů cca před 14dny mi oznámil že už mě nemiluje a chce se rozvést. Prý tom už téměř rok uvažuje a když mi to chtěl vloni říct tak jsem mu řekla že jsem těhotná. Přitom o druhé dítě jsme se snažili hodně.. sex 5x do týdne... Já sama jsem poznala že se něco děje teprve asi před měsícem.. a to prý už se nedovedl přetvařovat. Děti má rád a mě také ale prý už to není jako na začátku.. není to láska..údajně to z něj vyprchalo. Jsem z toho na dně. týden jsem ted u svých rodičů i s dětmi, ale otázky dcerky typu kde je náš tatínek a kdy pojedeme domů už psychicky dlouho nevydržím.. s manželem máme mít ted velkou řeč o tom co bude a jak to bude s dětmi. Jiná žena v tom prý není. I bych mu věřila, jelikož on chodil do práce a z práce rovnou domů..a víkendy trávil u počítače.. nikam nechodil, kromě asi 6 víkendů na pivu s kamarády, během posledního půl roku. prosím o radu díky
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Nevím, kolik vám každému je, ale vypadá to, že procházíte delší nenápadnou krizí. Ale muž, který je čerstvě otcem druhého dítěte, nemůže říct jen tak, že pakliže již nemiluje, má jen rád, pak odchází. Něco jiného by bylo, kdybyste byli bezdětní, i když i tak by to byl samozřejmě velký problém. Ale v dané situaci toto řešení nepřichází v úvahu. Život není stále o romantické lásce. Je možné, že vás dost převálcovala snaha o druhé miminko - sex za účelem reprodukce je opravdu za účelem reprodukce, ale spontánní touhu ubíjí a má to samozřejmě přesah do citového vztahu. Velkou řeč byste měli mít na téma, jak současnou krizi překonat, a ne kapitulovat oba dva a začít mluvit o tom, jak to bude vypadat po rozvodu. Můžete si domluvit dočasná pravidla společného soužití s tím, že váš vztah nebudete nyní vůbec řešit. Ale měli byste být společně již v zájmu dětí i jeho, jakožto otce. Měl by být účasten rodinného života, s dětmi vám pomáhat. Rozhodování odložte na pozdější dobu. Jinak bych to viděla tak, že by manžel měl začít spolupracovat s psychologem v podobě individuální terapie. K tomu samozřejmě musí být sám motivovaný. Přemýšlím nad, tím, zda není dlouhodobě frustrovaný, depresivní.
krize vztahu
Manžel ví, že případným rozvodem by to měl těžší ohledně styku s dětmi. Sám mi řekl, že rozvod je krajní varianta. Já jsem z toho zoufalá, nejím, špatně spím, trápím se. Chtěla jsem po něm, jak si to představuje. Na vše je odpověď NEVÍM. Že potřebuje čas.Byla jsem u psychologa, tem mi řekl nechat tomu čas a vytvořit doma pěkné klima. Ale jak? Manžel nechce zatím nic řešit, už se to táhne přes rok a rozlousknutí nikde.Jsem na vše sama, celá domácnost..... přes týden manžel nevolá, nekomunikuje. Když je náhodou doma, mizí za rodiči. To mě po 18 letém manželství kvůli jedné dě....... hned odstřihl? Dosud žádné problémy nebyly. Vždy mě miloval, najednou mu přeběhla přes cestu mladší holka a aniž by ji pořádně znal, je schopen rozbít rodinu. Byl vždy zásadový, čestný a mluvil pravdu. Teď mi lže a mlží, ale já ho přesto velice miluji. Bohužel z jejich chatů na mobilu to pro mě vyplývá, že ji zoufale miluje a předtím mi řekl, že už ke mně nic necítí. Mně je 42, jemu 41. Myslíte, že je naděje?
Beruška 2 část
PhDr. Jitka Douchová
Beruško, vlastně jsem již vše popsala v první odpovědi. Naděje je zcela rozhodně, o tom nepochybujte. Bylo by špatně, kdyby manžel bral rozvod jako nejzazší variantu jen kvůli dětem.Nevýhodné je, že jejich vztah se může dále volně v Praze rozvíjet, takže prohlubovat. První podmínkou možného hledání východiska by bylo, kdybyste zašli do partnerské poradny společně a tam hledali na prvním místě společně s psychologem, který je nezávislý, jakou pozitivní motivaci nacházíte každý sám za sebe pro záchranu manželství ( nemluvím o uchování manželství, ale o záchraně manželství ! )Manžel by si měl uvědomit, co chce a nežít dlouho na vlně "nevím". Vědět musí, potřebuje na to čas, ale na tu dobu by měl ukončit zatím vztah s onou ženou. Potřeboval by být sám, aby si vše ujasnil bez dalších vlivů. Nemá smysl, abyste se jej v této fázi ptala na to, jak si to představuje. Ta otázka je z vaší strany pochopitelná, ale jím opravdu nezodpověditelná.Ale musí také vědět, že na své rozhodování se, kam patří, nemá neomezený čas.  Takže má odpověď je - spolupráce s partnerským psychologem.
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši krizi. Od roku 2012 máme víkendové manželství, muž pracuje v Praze, my jsme od HK. Doma mám dvě děti 12 a 14 let. Jsem na vše sama a po smrti obou rodičů v r.2014 nastaly u mě deprese, těžko jsem snášela odloučení od muže, byl stres v práci, manžel měl rovněž vážné pracovní problémy. Zkrátka jsme se odcizili, on byl zlý, nespal se mnou, takže jsem pohrozila odchodem od něj. Aniž by se mnou něco probral, vzal to jako definitivní konec a výsledkem je jeho paralelní vztah v Praze. To jsem zjistila změnou v chování a konverzací v jeho mobilu. Řekl, že tu dívku ( 30, svobodná) velmi miluje a umí si s ní představit život. Znají se asi rok a půl. Nevím, jak často se vidí, on je v práci vytížený, domů nejezdí každý víkend, ani nevím jak v Praze bydlí - tvrdí, že na ubytovně. Víc odmítal říct. Manželuv bratr ví víc: milenka na muže tlačí, aby se rozvedl, v tomto manžel zatím váhá, protože tu jsou naše děti, které bere jako prioritu.
Beruška 1 část
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Beruško. Vaše přezdívka zase až o tak velkých depresích nevypovídá, máte v sobě hravost, a to je sympatické :-) Víkendové manželství je vždy zatěžkávací zkouška, partnerství se opravdu může vytrácet tím, že společně nesdílíte jako partneři společné věci. Vlastně se jen informujete o tom, co a jak, ale každý z vás se naučí postupně žít svůj život. On se naučil žít sám za sebe, musí se starat o vaření, úklid,ztrácí pocit tepla domova. Vy ztrácíte oporu od muže, tu společnou dennodennost a máte na triku domácnost, děti,práci, vše, nač bývají společně dva. Společné víkendy bývají málo a nejspíš je manžel více věnuje dětem. Do toho rychlý odchod obou rodičů před 3 lety, vyrovnat se smrtí jednoho rodiče je velmi těžké, natož obou najednou v jednom roce. Opět jste zůstala na plno věcí sama, depresím rozumím. Ze všeho vyplývala vaše partnerská krize už poměrně dávno, ta vyústila v ukončení sexuálního života a vše se cyklilo. Zatímco vy máte doma na starost vše, manžel má po práci čas sám na sebe. Že vznikl paralelní vztah v dané situaci, se nedivím. Ale teď spolu opravdu potřebujete hledat cestu ze zacykleného kruhu ven, situace je vlastně vážná. Jdu na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den,
s manželem jsme se brali z velké lásky, brzy po svatbě přišlo náročné těhu s dvojčaty, kdy se manžel začal chovat ublíženě, že nejsem ta hodná strarostlivá, ale vcelku protivná a neustále unavená těhule, mizel z domu, prohlásil pár špatných věcí. Děti se narodili předčasně - jsou zcela v pořádku, náš vztah s manželem, ale nikam nepokročil. Z narození dětí jsme sice radost měli, manžel je výborný otec, troufám si říct, že nejlepší co znám, ale co se týče naše manželství je to špatné, po narození dětí doížděli ještě jeho společenské aktivity, došlo k odcizení. Navíc jsme začali řešit majetkové uspořádní, kde bydím v jeho domě, kde platí a ještě další 15 let bude platit hypotéku, a á si tu nepřidám jako doma. Nedokážu mu odpustit to jak se choval, že sliboval a nesplnil. Z mojí strany vztah velmi ochladl, byť ho mám stále ráda není mi cizí ani myšlenka na rozvod a odchod. Zkoušela jsem postupovat podle knihy radikální odpuštění, ale nebyl kýžený výsledek. Co mám dělat? Děkuji L
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Úvahy nad případným rozvodem vnímám jako více než předčasné. Ve vašem vztahu došlo k odcizení v průběhu náročného těhotenství, pak nastal frmol s dvojčaty, odcizení se nejspíš prohlubovalo, vy jste se věnovala miminkům, u něj dojížděly společenské aktivity, cítíila jste se nejspíš dost sama, on se cítil sám v době vašeho těhotenství, neuměli jste spolu o těchto věcech mluvit. Ad majetkové uspořádání, to je přeci také domluva dvou lidí, kteří jsou manželé. Ale předchozím domluvám a současné realitě nerozumím, takže k tomu nemohu mít konkrétnější názor. Každopádně alespoň vy, nevím jak manžel, procházíte krizí, ale vidíte, jaký je manžel skvělý otec, máte jej stále ráda. To jsou minimálně dva základní kameny k tomu, začít na obnově vašeho vztahu více pracovat. Vřele doporučuji partnerskou poradnu, rozhodně ne žádná rezignace, to by byla opravdu velká škoda jak pro vás dva, tak pro vaši rodinu :-)
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko, vzala jsem mamku dvakrát na dovolenou do Egypta - poprvé jsme tam byly samy a všechno proběhlo docela v klidu, podruhé jsem vzala skoro stejně starou sousedku, taky učitelku, a těšila se, že si ženské porozumí a bude to fajn dovolená. jenže mamka asi žárlila a svými scénami a urážením dost pokazila celou dovolenou. Z letadla utekla jak malé dítě. Nějakou dobu byl zcela nulový kontakt, já se pak snažila kontakt navázat, ale bylo to z její strany hodně odměřené. Nicméně jsme se při nějakých rodinných oslavách potkaly, já se snažila o kontakt, i jsme byly v telefonickém kontaktu (vždy jsem volala já), ale už se to zase vrátilo do starých kolejí. Mamka k nám přijde jen, když nejsem doma, k narozeninám přijde v lepším případě pohled. A to i dětem. je asi jasné, že cítí vinu, vždycky, když k nám přijela, jsem se jí hodně věnovala, až mi to manžel měl za zlé, že se věnuji návštěvě. Není to hořkost, je to z mé strany spíš strach a nechuť jít zase vstříc, je to asi zase strach z odmítnutí, z toho, že narazím na mlčení, na "útěk". něco podobného totiž zažívám i u manžela, který se dopustil závažných věcí proti mně a z rodiny utekl - nelze se mu dovolat, odmítá kontakt, je agresivní, zapírá se. U něj se pokouším komunikovat alespoň přes maily, neodpovídá, nic. Je to hrozné. Má smysl se znovu a znovu pokoušet o kontakt, o nějaké zlepšení, když ten druhý má evidentně nějaký blok a nechce nebo neumí ho odstranit? Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Helena
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Heleno. Že by jedna dovolená ve třech s matkou a vaší kamarádkou rozbila úplně veškerý váš předchozí vztah, který byl blízký? Matka vaši kamarádku předtím znala? A bylo to na vzájemné domluvě všech vás tří? To já neposoudím, je to na vás, co vše bylo za tím, ale i před tím. Ale jestli matka opakovaně a důrazně odmítá vaše přiblížení, pokusy o vyjasnění, pak vás to musí vhánět zákonitě do pocitu i smutku, ale i naštvanosti. Napsala bych jí mail, kde se ještě jednou pokusíte o sblížení, ale pak je to již na ní. A ano, vidíte to dobře - bojíte se odmítnutí svou vlastní matkou. Přesto vše ji pojmenováváte mamkou, je vidět, že vy jste na ni nezanevřela, ale je nad vaše síly to vše chápat.
krize vztahu
reakce - Lucie - krize vztahu - pocit, kdy partner chybí, ale něco nedovolí mu napsat. Lucie, přesně jste popsala to, co já zažívám po 25 letech manželství. Intuitivně jsem udělala to, co radí paní doktorka - rozložit vše na prvočinitele: A ty jsou : hezké a dlouhé vzpomínky na fungující manželství, vize (dokonce jím slovně potvrzovaná) o společném stárnutí v pěkném domku, radost ze studií dětí, zážitky s přáteli, zajímavá oblast práce, jeho někde uvnitř dušička malého bázlivého dítěte. A teď to negativní - jeho zvyšující se agrese venku i doma, zhoršující se labilita nálad, jeho tvrdohlavost, pohrdání a lži v poslední době, přístup já jsem se rozhodl a vy musíte akceptovat. Jsou to prvočinitele? Co s tím dál? Mám to jako Lucie - jsem ráda, že přišel domů, ale zároveň se bojím co bude. I když v posledních týdnech - jsem ráda, že je, když zavolá, na druhou stranu se ho bojím kontaktovat, protože se dost dramaticky odstěhoval. Závislost tam asi taky je - máme děti, majetek, společnou historii - nechce se mi toho jen tak vzdát, neumím za sebou rychle spálit mosty.
Eva
PhDr. Jitka Douchová
Evo a Lucie, propojuji vás dohromady...
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme 10 let a máme 2 děti. Manžel podniká a tudíž péče o děti je spíš na mě vč. zapojení prarodičů, kteří vodí děti do školky, protože brzo ráno chodím do práce. Mám poměrně dobrou práci, odpoledne vyzvednu děti, postarám se o ně, se starší píši úkoly a večer bývám poměrně unavená. Manžel je zvyklý v práci řídit lidi a tak se snaží doma řídít i mě. Což je problém. Jednou za čas cca měsíc to prostě nevydržím a vybouchnu. To je pak mezi námi vyřčeno spoustu nehezkých slov, které ani nemyslím vážně a spoustu jiných vyhrožování. Bohužel po posledním incidentu manžel trvá na tom, že pokud se nezačnu léčit, tak se ke mě bude chovat jako k cizí osobě, což dělá. Spává mimo ložnici, téměř nekomunikuje. Doslova mi řekl, že bych se měla léčit a brát prášky a pokud to neudělám, tam se tak bude chovat. Nevím co mám dělat. K dětem se naopak chová velmi hezky. Také semtam zajde za kamarády. Já když jdu s kolegy (vč. žen) jednou za měsíc do hospody, tak je to špatně. Jak dál?
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Jsem partnerský terapeut, který, aby mohl být pro své klienty opravdu užitečný, musí rozumět podstatě problému, a znát současně i protiváhu - to, co je ve vztahu to hodnotné a hezké. Nevím, jak se bráníte, když jste v přetlaku únavy a emocí, nevím, jaký obsah, ani jakou formu měla vaše poslední hádka s popsanými následky. Takže pro vás užitečná být nemohu. Nemyslím že byste se měla jít "léčit", to nezní na první ani na druhý poslech moc dobře a značkuje vás jako toho, kdo vnáší do vztahu problémy, což vás samozřejmě vede do opozice. Zkuste se zamyslet vy sama, jestli by pro vás nebylo fajn, popovídat si o vašem manželství s partnerským psychologem :-)
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak přežít ten pocit, kdy Vám on strašně chybí, ale něco ve Vás Vám už nedovolí mu napsat, protože Vám strašně moc ublížil. A bývá to tak, že když se on ozve, mám ze začátku radost, ale pak se mi vybaví celé to martýrium, které mě zase čeká (strávíme spolu nějaký čas, je nám oběma dobře - jsme si blízcí, aniž bychom se o to nějak snažili - tohle mezi námi nějak samo funguje - ale on pak vždycky ochladne),a je mi mizerně.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Racionálně jste si schopná odůvodnit, že už ne, že vám bylo ve finále opakovaně ubližováno a vztah nemá šanci na dobré pokračování. Ale emočně odháčkovaná nejste. Rozum proti citu. Ale v tom rozumu jsou obsaženy i negativní emoce s ním spojené. Zkuste si sama pro sebe uvědomit, proč vlastně toužíte po kontaktu s ním, chybí vám, jste šťastná, když se ozve, když máte opakovanou zkušenost, že je to vždy jen na chvíli. Pojmenujte si to, rozložte si to třeba na prvočinitele. Je jasné, že je tam ta blízkost, nějaký magnet mezi vámi. Ale je tam příliš mnoho "ale". Není to úplně asi láska, je to resentiment a v jeho důsledku závislost.
krize vztahu
Dobrý den,
<br>s manželem jsme ve vztahu 6a kousek let(z toho 2,5roku manžele) Já si přivedla z prvního vztahu dceru(dnes 18) on dvě děti(14+18) a narodilo se nam společné(4) vše bylo úžasné, všichni spokojený, přišla střídava péče na zkoušku, pak plna péče na dceru a pomalu narůstaly problémy..poté co k nám nastalo přišla manželova dcera tak přestal být objektivní, vidí na mé jen chyby,špatné vlastnosti, ačkoli,studuje,pracuje a pomáhá na rozdíl od jeho stejně staré dcery,já se snažím abz bylo vše spravedlivé, rozdavam lasku všem i manželovi a on najednou usoudil, že mu davam najevo malo láskz,že má pocit že mu má dcera není dostatečně vděčna a chce vztah ukončit, že chce být sam a soustředit se na sebe a sve děti..mam se odstěhovat, nic mi nechce dát s tím, že uvidíme co bude dál, je zlý, arogantní, ponižuje, a malá dcera už se v tom plácá..jaka by mela byt pauza a jak poznam zdali chce ještě bojovat?jak moc ho nechat odpočívat a nestarat se o děti? děkuji za odpověd
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eliško. Na vaši otázku nedokážu kompetentně odpovědět od stolu. Vím, že nejdříve bylo vše úžasné, rozhodli jste se pro společné dítě, což se podařilo, ale postupně došlo k tomu, že manželova dcera přešla do jeho výhradní péče v 18 letech. Zvláštní... Ale rozdíly, které manžel dělá mezi vaší a jeho dcerou jsou podmíněny Bůhví čím, na to nedohlédnu. Určitě ty rozdílné přístupy a úhly pohledu musí prohlubovat partnerskou krizi. Ale jste manželé, máte spolu dítě, nemůžete z toho všeho vycouvat jen tak. Jaké řešení v nastálé situaci dělat, by s vámi měl posuzovat psycholog, který s vámi bude mluvit, já mám příliš málo informací.
krize vztahu
Dobry den, chtel bych se s Vami poradit. Je mi 36, jsem zenaty 11 let, s manzelkou jsme spolu 17 let, mame 2 krasne holcicky 6 a 9 let, ktere nam delaji radost. Problem je, ze si s manzelkou nerozumime, nejme schopni spoluudelat jednoduchou vec, aniz by mezi nami nevznikla rozepre. Manzelka je impulzivni a dost dominantni a az do pocatku tohoto roku jsem to tak nejak vydrzel. V lednu se vsak neco zmenilo a ja uz citim, ze muj pohar trpelivosti je uplne plny a uz dal nemohu. A jako na potvoru jsem v unoru potkal divku, ktera mi nebyla lhostejna a ona se vyznala ze svych citu v breznu. Nenaleha na me, abych se rozvedl, je o 10 let mladsi a myslim, ze nas vztah nema budoucnost (ale strasne rad bych se mylil). neni to o sexu a milovani, ale o tom, ze jsem si uvedomil, ze vztah nemusi byt zalozeny jen na prikazech. S manzelkou od te doby nespim, neprijde mi to spravne, mam hlavu jen pro pritelkyni a citim, ze bych se mel rozvest. Ale bojim se, hlavne o deti. Nemate pro mne radu?
Mirek
PhDr. Jitka Douchová
Mirku, s manželkou jste spolu 17 let a je vám teprve 36 let. Ve svém mladém věku jste skoro polovinu svého života ve vztahu, od 25 ženatý. Asi nebylo udržitelné, abyste od vašich 19 rozvíjeli vztah tak, aby měl stále dynamiku a jiskru, aby v něm byla tvořivost. Dlouhodobý vztah je práce a musí se na něm pracovat. Přijde mi škoda, že jste to do konce "tak nějak vydržel". To je přeci pro vztah naprosto kontraproduktivní. Problémy a nepříjemné pocity se musí průběžně pojmenovávat a společně hledat řešení. Každý z vás měl s tím druhým mluvit o tom, co mu dělá radost, a co ho štve, ubližuje. V tomhle jste tedy zamrzli, ale nic není ztraceno. Váš vztah prochází krizí, protože jste nic neřešili. Že jste někoho potkal, bylo nasnadě. Teď plujete na obláčku prudké zamilovanosti o to víc, že jste se doma necítil šťastně. Ale zamilovanost za chvíli pomine a váš vztah myslím nemá šanci na dobrou perspektivu. Lepší by bylo upozornit ženu na to, že ztrácíte motivaci a že potřebujte v manželství něco měnit. Ať si vše zváží. O přítelkyni se samozřejmě vůbec nezmiňujte.
krize vztahu
to srovnal jestli se rozejdeme nebo zůstaneme spolu že potřebuje čas a není mi teď schopen odpovědět, nevím jak dalece do toho zasáhli kamarádi, kteří jsou rozvedení vždy měl určité priority a zasády teď mi přišlo že zmizely, snažím se zachovat chladnou hlavu, jsem milá, neřeším nic ale zahodit deset let nechci, vůbec nevím co se s ním děje a hlavně nevím co mám dělat já jak se chovat a přijde mi zvláštní obrat behem dvou dnů do poradny ho nedostanu a na otazku jestli mu stojím já za budování vztahu mi prý teď nedokáže odpovědět, tak snad jsem to nějak nesplácala a trošku vysvětlila moc díky za radu mějtese fajn Lucka
lucie
PhDr. Jitka Douchová
lucie, ano, váš muž není nyní naladěn na úzdravu vztah a snahu o jeho změnu k lepšímu, když neví, jak a co cítí. Pochybuji, že by v tom měli prsty rozvedení kolegové. Jen si možná mimo domov uvědomil něco víc. Předpokládám, že si on sám pro sebe najde psychologa, s nímž bude moct mluvit otevřeně o svých pocitech, a v dialogu s ním si je může více rozebrat. Vy zatím v této fázi na nic netlačte, snažte se být neutrální a měli byste dobře fungovat jako rodina.
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme spolu deset let 14 let se známe, máme 7 letého chlapečka, měli jsme malinko problém s komunikací, z partnerovi strany, dva roky jsem se snažila, aby se to změnilo, žili jsme si v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex i po deseti letech obden vše v pořádku minulý týden to vypadalo že si vše uvědomil, dokonce se i omluvil a komunikace byla super, najednou stačily dva dny, kdy byl pracovně pryč, přijel a začal se chovat chladně, tři dny před tím super, byl tam s dvěmi společníky, kteří jsou rozvedení, řekl že mě má rád ale že už mě asi nemiluje, v další větě řekne že miluje bude mu 40 přičítám to nějaké krizi :-D kluka miluje, sám měl špatný dětství a vždy říkal, že malému mu by nic z toho neudělal, má hodně pracovních starostí, paní doktorka mu napsala neurol, což si myslím že asi nebylo šťastné,po pěti letech začal kouřit mluvil se mnou že tím že jsme měli problémy nebyl ten rok a půl šťastný na mé otázky že to zvládneme odpoví že potřebuje čas aby si
lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, lucie. Nejprve přejdu dál. Ale moc těm souvislostem nerozumím. Na jednu stranu jste si žili v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex po 10 letech obden, vše v pořádku. Jen jste měli "malinko problém s komunikací". Co tam tedy bylo to, v čem se manžel rok a půl trápil? Proč navštívil lékaře s potřebou zklidňujících psychofarmak? Asi on prožíval něco jiného, než co popisujete vy.
krize vztahu
(část 2.) Měl jsem dojem, že náš vztah je ale jinak citově velmi intenzivní, prostě sounáležitost... Nyní mi tedy přítelkyně oznámila, že už mi nemůže říct "miluju tě" ,že mě má jen strašně moc ráda a že vlastně celé to asi vykrystalizovalo tím, že "necítila můh zájem" a nebyla si jistá jestli ji vážně miluju, a i když teď ví a vše jsem jí vysvětlil, tak prý prostě už jí to hlava nebere... Když jsem se ptal jestli pomuže když se budu ještě víc snažit, tak řekla že spíš, čím víc se snažím, tím víc si hledá zmániky co jí vadí a rozhodně to ničemu nepomáhá. Nevěděla co dál a v slzách mi říkala že ví, že toho bude časem litovat, že asi těžko nejde někoho jako jsem já, ale že teď nedokáže semnou být... Milovat mě..Tak jsem navrhl pauzu na měsíc, aby si vyčistila hlavu a snad si uvědomila co ke mně cítí a doufám že se vrátí... Nevím jestli jsem se rozhodl správně a jak to udělat s vzájemným kontaktem, zajímá mě Váš názor, jestli má šanci tato pauza fungovat, nebo jen oddaluji nevyhnutelné... - otázka upravena poradcem
Jakub T.
PhDr. Jitka Douchová
Jakube, já bych vám pauzu navrhla také, ale na delší dobu, než na měsíc. Dostal jste de facto jasný "manuál" k tomu, co a jak. Čím více se nyní snažíte, tím více je to aktuálně kontraproduktivní. Oba si musíte vyčistit hlavu, a nejen tu, je tu i srdce, abyste věděli, jak a co dál. Je to pro vás oba velká šance na pokračování v jiné podobě, než dosavadní :-) :-)
krize vztahu
Dobrý den, (část 1.)
S přítelkyní (23 já 25) jsem zhruba rok, začínali jsme trochu komplikovaně, přitelkyně mi něco na začátku zatajila a pak jsem měl určitou krizi, kterou jsem vnitřně vyřešil po pár dnech tak, že dám přítelkyni šanci. Boužel jsem se od té doby občas choval k přítelkyni nedůvěřivě, občas jsem jí "nedával dostatečně najevo co cítím". Mám náročné zaměstnání a občas jsem dělší dobu pryč, zároveň se musím starat o starou mamku, takže občas jsem přítelkyni odmítl trávit s ní čas, protože jsem byl buď naprosto fyzicky zničený, nebo jsem protě potřeboval být aspoň na víkend sám. Když jsem dělal všechny ty chyby, které jsem zátroveň vnímal, tak jsem nabyl dojmu, že když mi přítelkyně nic nevyčítá asi je určité "koření" pro dobro vztahu. Poslední zhruba měsíc jsem si sám uvědomil, jaké dělám chyby a dělal maximum, přítelkyně sama řekla, že jsem zlatíčko a lepší chlap neexistuje, ale bohužel mi oznámila, že už 14 dní přemýšlí co dál, že má pocit že jí praskne hlava. (1. část) - otázka upravena poradcem
Jakoub T.
PhDr. Jitka Douchová
Jakoube, zdá se mi, že si příliš sypete popel na hlavu. Nikdy není chyba jen na jedné straně. Ale jdu číst dál.
krize vztahu
Pokračování:
Takže já se choval tak jak stále, nevěděl jsem, že něco dělám špatně, i když sem něco na sobě tušil. Ona to v sobě dusila a pak vybouchla rozchodem, který "částečně" vzala zpět, ale dohodli sme se na pauze s tím že si občas napíšeme zavoláme, zajdeme na večeři - vše bez sexu. Když sme spolu mluvili o nás, tak mi také řekla, že by ráda třeba šla na párty defakto nezadaná a zaflirtovala si. Ptal sem se jestli jde o to vyspat se s jinym - ptal sem se dvakrát za ten večer - řekla že ne. Ale před pár dny, jsem se dozvěděl od kamarádky, že se vyspala s kamarádem ze školy. Rozhodně+ jí o tom nepovím že to vím, zradil bych důvěru kamarádky. Kamarádka mi říkala, že mě má moc ráda, váží si mě, jen prý prostě potřebuje čas aby si urovnala myšlenky v hlavě.
Pokud můžete, stačí odepsat na shadowwork@seznam.cz Děkuji vám. - otázka upravena poradcem
John
PhDr. Jitka Douchová
Johne, myslím, že jste tak trochu přetažený, nebo přechozený vztah. Jste spolu od jejích 15 let, jste její první citový i sexuální partner. Navíc jste začal více žárlit a tak tedy asi kontrolovat. To vztahu neprospívá, ten potřebuje dynamiku a jiskru. Na vašem místě bych nyní počkala, opravdu si dala pauzu s tím, že do začátku prázdnin o sobě nebudete vědět, ani se nijak informovat. Dovedu si představit, že to pro vás může být velmi těžké, ale zkuste přijmout i to, že užitečné. Jen si musíte oba dva ujasnit smysl pauzy a odsouhlasit si ho.
krize vztahu
Dobrý den,
Nevím, co od otázky očekávám, jestli uspokojení nebo radu..možná se jen vypsat. S partnerkou sme necelých 7 let (já 30, ona 22) Studuje v Plzni, ale oba jsme z K. Varů. za pul roku sem se měl k ní stěhovat, nyní si kvůli stehování a lepší práci zlepšuji vzdělání. Co se týče sexu byl jsem její první. Před měsícem mi oznámila že je konec.Druhý den mi volala, že si myslela, že udělala dobře ,ale nic vevnitř jí neříkalo "ano udělala jsi dobře", spíše naopak. Tak sme si promluvili. Shodli sme se na tom, že sme resili vše ostatní - vztahy ostatních lidi, nás ne. Citově trošku zamrzla. Rekla mi že mě ráda, znamenam pro ní moc, spoustu sem pro ni udělal. Ona je pro mě všechno - ztělesnění ideální partnerky, o které sní každý muž. Přiznám se, poslední dobou jsem sám na sobě pozoroval, že jsem na ní tak nějak závislý. To jí vadilo, že nemohla dýchat. Byl sem i trošku žárlivý, ale rozhodně sem neprováděl scény, nic takového. Problém asi byl že sme nemluvili co nám vadí. Pokračování. - otázka upravena poradcem
John
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Johne. Přecházím na vaše pokračování...
krize vztahu
(2) Chce žít jinde, ale přitom si uvědomuje, kde má domov, kdo je jeho rodina, jak říká??? Jsou to jen prázdná slovíčka pro mě? Nadále se dokážeme spolu setkávat (2-3x do týdne), podnikáme různé aktivity, spolu jezdíme na chalupu, občas doma i přespí. Ale aktivity jsou jen z mojí iniciativy a následně se dozvím, že jsou pro muže inspirací, jak se paní a jejím dětem zalíbit. Pro mě je to hrozně těžké. Mám pocit, že sám manžel se nedokáže jednoznačně rozhodnout, nechce nic řešit. A já, přes jeho nevěru, nechci o manžela přijít. Stále o něho stojím.
Jak dál? Návštěva psychologa? Chce to ještě čas a máme zůstat v kontaktu, máme si dát pauzu nebo je každá moje snaha už marná a není již možnost jeho návratu? Děkuji za názor.
jana
PhDr. Jitka Douchová
jano. Vzhledem k tomu, že jsem ve své práci důkladná, potřebovala bych vědět více o vývoji vašeho vztahu. Neházejte teď vinu na sebe, to vám opravdu nepomůže. Ale tady se na jeho straně nejedná o nevěru, ale důležitý vztah v životě vašeho muže. Mám docela dost zkušeností s tím, jak to dopadá - leckdy je na začátku jasná vize do budoucna, ale pak přijde realita, Tu neznáte ani vy, ani on. Na vašem místě bych začala chodit zatím sama do individuální terapie, abyste si věe více ujasnila. Jste - li z Prahy nebo blízkého okolí, můžete se objednat u mě. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
krize vztahu
(1) Dobrý den, jsme s manželem (53, 52) skoro 30 let, máme 2 děti – 26, 23 let. Do manželství vstupoval manžel jako aktivní sportovec, já jsem si časem také našla svůj sport, přesto rodina i nadále plně fungovala. Bohužel jsme asi ani jeden z nás nezvládl pubertu a osamostatňování našich dětí, manžel si přidal další svojí aktivitu, já jsem zůstala u té původní. A společného času a aktivit bylo čím dál méně... V lednu mi manžel přiznal půlroční nevěru a očekával, že odejde a mě to nebude vadit, vlastně mi to bude vyhovovat. Jenže já jsem jej nepřestala mít po celou dobu ráda. Najednou jsem viděla všechny své chyby, které jsem ve vztahu udělala, stále je chci napravit a postavit náš vztah na lepší úroveň. Manžel nejprve souhlasil, že se pokusíme naše manželství zachránit, ale neví prý jak, je teď zamilovaný jinde. Teď v březnu jeho nevěra stále trvá, k rozvedené paní s 2 dětmi (11, 16) se minulý týden odstěhoval. Chybí mu potřeba se o někoho starat, když vlastní děti jsou už dospělé?
jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jano. Před svou reakcí si přečtu druhou část vašeho vyprávění. Zatím první pocity. To, že vám manžel "přiznal" paralelní vztah, aniž by byl dopaden náhodnými důkazy, něco znamená. V plánu asi projekt společného života s přítelkyní již měl. Do jaké míry po tom opravdu touží v rámci zamilovanosti, do jaké míry se na tom podílí postupné odcizování a absence sdílení společných prožitků, to je otázka. Vy máte nyní doma prázdné hnízdo, měla jste jako jeden z důležitých bodů vašeho života se o někoho starat. To je ale do partnerského života málo...
krize vztahu
Dobrý den, Mám 4 a půl let partnerku od svých 17. let. Jsme oba sví první partneři. (bydlíme oba u rodičů, protože ještě studuji VŠ). Za náš vztah jsme si prošli hodně hádkami, ale vždycky jsme to ustáli a milovali se. Vždycky to byla velká láska, ale nyní se mi svěřila, že už 3 měsíce ke mně nic necítí a všechno to vyprchalo (jiný kluk prý v tom není). Vypadalo to na rozchod, nesl jsem to hrozně těžce a nebyl jsem vůbec schopen vést život bez ní (samota mě ubíjí). Nyní jsme se k sobě vrátili, je nám zase hezky, ale už nic ke mně necítí. Jen mě má ráda a záleží ji na mě. Když se zeptám, jestli spolu zůstaneme napořád, tak řekne, že neví a že bez citů by to nejspíš nešlo. Ta představa, že ji někdy ztratím na dobro mě ničí. Má takový vztah šanci a co mám dělat? Děkuji.
Radek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radku. Jste na své přítelkyni hodně závislý, což jí nejspíš svazuje křídla v potřebě i osobní svobody. Vaším prvním cílem by mělo být, naučit se být také  sám se sebou. Větší rozvolněnost a  vlastní osobní život by vašemu vztahu prospěla. City nejde "vydupat ze země", musí se zase obnovit. Dejte si spolu aspoň do začátku léta plnou pauzu a pak uvidíte, kam vás dva to posune. V mezidobí bych vám doporučila individuální psychoterapii.
krize vztahu
Dobrý den,

před 14 dny se mnou rozešel přítel, důvodem jsou prý hádky. V první chvíli jsem ho nenávidela a nechápala to, po nejaké době mi došlo, že má pravdu, hadali jsem se hodně a zbytecně, teda hadala jsem se ja s nim.Uplně zbytecne jsem mu vycítala veci, který ted mi přijdou nesmyslné. Stále se vidáme a ted to bereme jako pauzu, jelikož jsem mu řekla, že už taková nebudu a nechápu, proč jsem takova bývala. Zatím si není jistý, zda chce pokracovat, ale zatim říká, že chci byt sám, že ma svobodu, což chápu, kdyby nekdo to delal mně, tak se citím stejne. Vím, že me stále miluje, je to videt a cítím. Má cenu se snažit a ukazat mu, že jsem opravdu jiná a už hádky vyvolavat nebudu, samozrejme hadky budou, jelikož je to normani, ale ne v takové míře.

Díky za odpoved
A.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, A.Vaše sebereflexe je užitečná, ale měla by být v déledobějším čase, aby se opravdu mohlo něco změnit. Pauza je o tom, že se nějakou dobu neuvidíte a nebudete nic řešit a rozebírat. Potřebujete si od sebe odpočinout. Vaše nasazení bojových prostředků za záchranu vztahu se teď může míjet účinkem. Domluvte se na té pauze s tím, že on bude vědět, že jdete hodně do sebe a plno věcí si zpětně analyzujete, a že ho milujete. Ale vaše prozření by mělo být nejen na základě ohrožení existence vztahu vás dvou. To je vždy pro naše emoce velikánský alarm. Potřebuje se to ve vás více zestabilizovat :-)
krize vztahu
Dobry den ja by som sa chtela zeptat co mam delat mam partnera zijeme spolu ako druh a druzka a mame spolu dite jmenuje se Karolinka a je ji 5 let partner chodi kazdy den s kamaratmy po vonku na pivo a ja som furt doma sama vobec se nam nevenuje je odemne o 6 let mladsi a uz spolu ani sex nemame ani nic spolocniho ani sa spolu nebavime ja sa bavim len s dcerou lebo vzdy ked sa ho na neco zeptam a je doma tak my rekne neotravuj nemam naladu a mne to hrozne vadi vubec nevim co mam delat ci mam od neho odejit aj s malou nebo nevim nemuzete my poradit děkuji
Daniela
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Daniela. V takovéto formě vztahu se žít dlouhodobě nedá, to je poměrně jasné. Zdá se mi, že jste partnerem dost utlučená a zašlapaná do země, nechala jste se nejspíš díky tomu, že jste zůstala doma dítětem. Asi byste měla vědět, že máte jako dospělá žena stejné nároky na volný čas, jako má on. K vztahu patří společně strávený čas, který pomáhá prožitkům společného sdílení. Jestliže si vše osobuje pro sebe váš partner, kde se stala chyba? Uvědomujete si to? On založil skalní patriarchát, kde vše, ale absolutně vše, určuje muž. Tento model ale patří už tak trochu do středověku. Narovnejte záda a řekněte mu své představy o partnerském a rodinném životě...
krize vztahu
Dobrý den. Mám 5ti letý vztah s přítelkyní, máme 2 letou dcerku. Poslední třičtvrtě rok nám to moc neklapalo. bylo hodně tlaků u mě v práci, partnerka doma sama. Po nějakém čase si našla koníček a před 3mi měsíci se mi zakoukala do trenéra, který na ní má čas, když jsem pryč, jelikož má pracovní dobu jakou si jí udělá. Nejprve mě ujišťovala, že je to pouze kamarád. Před 2 ma týdny se se mnou rozešla, protože jsem se k ní nechoval jako partner. Omezil jsem práci abych s nimi mohl být. Teď se doma starám o dceru, mezitím co si ona chodí na "tréningy" a tráví s ním opravdu hodně času. Budu s ní bydlet ještě asi 3 týdny, miluji oně moje holčičky, ale trenéra nemůžu vystát. Mluví o tom, jak jí mám dát prostor a čas, mezitím co si hledá bydlení sama pro sebe a chodí si na randíčka. Měli jsme hezký vztah, ale chtěli jsmě vlastní bydlení, tak jsem prostě víc pracoval aby bylo více peněz. Dnes mi vyčíta. že jsem s ní netrávil čas a kašlal na ní. Jsem naivní když si myslím,že se to dá zachránit? - otázka upravena poradcem
Honza
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Honzo. Přítelkyně má vztah s trenérem velmi krátce. 3 měsíce to je fáze pobláznění, okouzlení něčím novým, osvěžení. Tato fáze ale netrvá až tak dlouho. Pokud si myslíte, že jste schopný v budoucnu její románek psychicky ustát ( vím, to se teď nedá odhadnout ), tak se nevzdávejte. Máte spolu dceru, budovali jste společné bydlení, měli společné cíle. Vy jste se v tom ztratil a ona se cítila být ve vztahu osamělá. Někde se stala "chyba". Nemluvili jste spolu konstruktivně o tom, jak by se vše dalo měnit, aby vám v tom bylo lépe. Protože jste jí scházel, neuvědomovala si, že děláte vše pro ni, pro vás tři. Měla vám to za zlé. Asi tam nešlo jen o nedostatek času na sebe, společné sdílení volných chvil, ale předpokládám, že stres a její nespokojenost ovlivnily i váš intimní život. Ztráceli jste společnou řeč. To vše se dá změnit, když bude oboustranná motivace. Nyní se chce ona odstěhovat - no, nevím, jak si to úplně představuje, jak to bude s dcerou, ale  to se uvidí v rámci dalšího vývoje. Máte mezi sebou mnoho společných pout, takže váš vztah zahodit do koše nejde. Dejte si pauzu s tím, že si jasně pojmenujete vše, co k tomu patří - pravidla finanční, kontakt s dcerou, kontakt vás dvou. Pauzu bych viděla jako užitečnou ve vašem případě na 3 měsíce.
krize vztahu
Dobrý den,
dlouho jsem váhala, zda napsat do této poradny, ale nějak nevím jak dál ve svém vztahu. S přítelem jsme spolu skoro 6 let, předtím jsme byli dlouholetí přátelé. Přítel říkal, že si mě vždycky strašně přál a už "kdysi" mě měl velmi rád. Přítele mám pořád ráda, ale po jeho nevěře, kterou jsem mu odpustila nějak nemůžu k němu najít cestu. Přítel má své chyby, já také, nikdy jsem mu nevěrná nebyla (zájem o mě byl, ale vždy jsem si to s každým vyjasnila, že jsem zadaná), ale partner mi to nevěří a pořád mě podezírá. Nejspíš se řídí heslem "podle sebe soudím tebe". Nyní je to tak vyhrocené, že půl roku nedochází k žádným intimnostem, partner pije, nehledá si práci a je agresivní a říká, že za vše můžu já, že jsem ho určitě podváděla. Na jednu stranu, si říkám že odejdu, potřebuji někoho o koho se můžu opřít a na druhou stranu mám ve vzpomínkách to pěkné, jak uměl být milý a splnit vše co mi na očích viděl...Nevím, zda mu dát ještě šanci, zkusit vše změnit, přítel neví, říká že ho vše ničí, nevěří mi, nepodporuje mě, říká, že beze mě konečně začne žít.
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Casana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Casano. Když nevíte, jak ve svém vztahu dál, přítel mluví o tom, že bez vás začne zase svobodně žít a uvolní se, vy žijete více ze vzpomínek na minulost, nezdá se mi, že byste spolu za současného stavu mohli v pohodě nahodit nový level vašeho vztahu. Potřebujete odluku na několik měsíců, neboli v psychologické terminologii pauzu. Nevím, jestli vás přítel podezírá reálně z nevěry, nebo ne, ale každopádně vám dvěma schází důvěra, pocit vzájemné jistoty, ale i touha po sobě. Byli jste dlouho přátelé, než jste se stali partnery, teď jste pro sebe kým? Kdybyste se od sebe na nějakou dobu oddělili, ujasníte si každý sám za sebe, co pro sebe znamenáte, co pro sebe očekáváte od vztahu. Vy hlavně oporu. A on, co? Do léta by to byla pauza načasovaná akorát...
krize vztahu
Děkuji za odpověď. Dává to smysl, jen se to hůř uvádí do praxe. Bojím se tento krok udělat, protože se taky může stát, že to pro mě nedopadne dobře. Pokaždé když přijede je strašně milá, má mě ráda, cítím to z ní, má pro mě slabost. Chce abych jí občas napsal. Je nějaká šance, že pracovní vztah nevyjde?
Vincent (2)
PhDr. Jitka Douchová
Vincente, já nevím, jaká je šance, Těšínská jablíčka nechci rozdávat, k čemu by byla? Zkuste si opravdu tu pauzu i s rizikem, že mezitím přítelkyně prožije něco jiného. Máte toho společného moc, nemůžete se od sebe jednoduše oddělit se vším všudy. Pokud ale pro ni budete vzácný, může si přítelkyně uvědomit víc, co pro ni vy a váš vztah znamenáte. Víc vám neřeknu...
krize vztahu
Vzkaz pro Libora (krize ve vztahu): Libore, píšete, že nechápete postoj vaší ženy, že dokáže "kvůli tomuto rozbít rodinu". Zdá se, že si na jednu stranu uvědomujete vaši komplikovanou výbušnou povahu, na druhou stranu tento problém nedáváte do souvislosti z ženinou nevěrou. Uvědomte si, že to je jedno s druhým. Žena Vám jistě vysílala mnoho signálů, snad i přímých rozhovorů s Vámi. To, že doma nebyla spokojená zapříčinilo snazší počátek náklonosti k jinému. Uvědomte si, že je to jedno s druhým a nejsou to dvě oddělené události. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo, milý Libore, propojuji vás :-)
krize vztahu
Dobrý den, jak se díváte na netrpělivost manžela? Máme dvě děti, zletilé, oba studují na vysoké škole, mladší je trochu psychicky handicapovaný, navíc na těžké škole, ale zvládá - dostává psychickou podporu ode mne, vařím krabičky s jídlem na týden , odvážejí si jídlo - zkrátka se snažím, abychom to i finančně zvládali, protože je to nápor na peněženku. Oba studují mimo domov. A manžel se zdá že žárlí, protože víkend je nyní poslední dva roky hodně o nich - prádlo, jídlo, novinky ze školy...neznamená to, ale, že manžela zanedbávám, když on chce, jedeme na kole, za kamarády, na pivo... na mnohé aktivity se mnou nechce - do sauny, do bazénu, na hory, na turistiku. A třeba na golf zas nemám v tuto chvíli čas já - je to hodně časově náročné. prosím manžela, aby byl ještě dva roky trpělivý, než je oba vypravíme do světa, budou po státnicích, ale nějak na to neslyší. Rozvedená kamarádka říká, tak děti nech a věnuj se jen jemu. jenže já si chci ještě užít dětí, než definitivně odejdou a hlavně pomoct tomu mladšímu, který tu podporu potřebuje - psychicky se hodně zlepšuje, svého času to vypadalo na ID, ukončení školy bude obrovský úspěch. A manžel nestojí na vedlejší koleji, bohužel je to asi jen jeho pocit, v poslední době mu fakt nerozumím, co chce. Když jsem navrhovala, ať jedeme spolu na zájezd, vykroutil se z toho. tak fakt nevím. Jak to vidíte Vy? Děkuji
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivano. Objektivní náhled vám dát nemůžu, to bych musela s vámi oběma mluvit, vnímat vás spolu, musel by to být vzájemný živý interaktivní rozhovor. Takto slyším od vás to, že se snažíte víc si ještě užívat studující děti, máte starost hlavně o syna. Manžel se cítí být na vedlejší koleji, vy to popíráte, necítíte to tak, nabízíte mu různé aktivity ve dvou, které on ve finále odmítne. Zdá se mi, že jste oba jakoby v pasti a v koutě, co se týče partnerského vztahu. Každý z vás mluví o svých subjektivních pocitech, nemáte nad sebou nezávislého pozorovatele zvenčí, který by se vám to snažil objektivizovat. A to je škoda. Já do toho mluvit nechci. Mám pocit, že se oba dva máte rádi, vy ale preferujete nyní emočně děti a váš muž to cítí. Je na tom tak, že by vás potřeboval mít víc plnohodnotně pro sebe. Víc si netroufám říct, potřebovala bych vás vidět oba spolu. Opravdu velmi doporučuji párovou partnerskou terapii. Jste - li z Prahy, nebo blízkého okolí, můžete se objednat i u mne. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
krize vztahu
Je to prostě divné, že nás dva on vůbec neřeší....nedokážu to blíž popsat a ani nevím, co mám dělat. Jen cítím že ve mě narůstá vztek, nespokojenost a lítost. Jsme spolu pátým rokem, vždycky jsme hodně jezdili, ale ted mám pocit, že si vůbec nerozumíme, že mě neposlouchá, nevnímá, ani ho nic nezajímá. Zajímá ho jen syn, dcera. Já - snad jen jako inventář domácnosti. Nevím co dělat, začala jsem běhat, cvičit, protože začínám mít pocit, že ho nepřitahuji, nikdy mi to neříká, on je takový introvertní, ale já už si skoro nevěřím :( Mám pocit, že jsem k ničemu. ) Jsem zoufalá, a nevím kudy kam. Malého miluje, já taky, jen nechápu proč si nerozumíme, a co se to děje :(
kopretina 3
PhDr. Jitka Douchová
Je toho na vás moc, jste vlastně oba v déledobějším stresu a nezvládáte to, a nezvládání dané situace na sebe nabaluje další vzájemná neporozumění. Rozhodně bych to viděla na párovou terapii, kde vám mimo jiné bude dělat nezávislý odborník na vztahy i tlumočníka toho, co jeden a druhý říkáte :-)
krize vztahu
Mám ale pocit, že on o mě nějak nestojí, nebo já nevím, prostě dříve se snažil, vymýšlel, povídal si se mnou, byl aktivní. Ted mám pocit, že náš život, je jen povinnost a práce a starost o malého, že já snad už vůbec neexistuji, natož náš vztah. Pořád řešíme malého, nebo jeho dceru, která ted propadá na střední škole a máme s ní prostě jen samé "pozitivní" zážitky. Nevím co dělat, nevím kam se všechno podělo. Ted odjel na lyže s kamarády, kde jsou i manželky a mě to trochu mrzí, že třeba neřekl, že nepojede (i když jsem řekla že mi to nevadí), jen aby byl s námi, nebo tak. Prostě řekl, že nelyžuji, tak to přece neva. Jezdí každý rok, ale letos obměnili partu, jsou tam celé rodiny a my s malým sedíme doma. Cítím se divně, i když jsem mu to vlastně "schválila" :( Čekala bych že řekne, nebo že naplánuje, kam pojedeme spolu, ale když jsem navrhla moře, řekl, že nemáme tolik peněz........(to na lyže jsme ale peníze měli .....) a vlastně prostě pro náš vztah mám pocit, že ho nutím. - otázka upravena poradcem
kopretina 2
PhDr. Jitka Douchová
Hmm, můžu se jen domnívat, takže samé fantazijní hypotézy, kdy si skládám kamínky dohromady. Asi je manžel unavený z povinností a starostí, nedokáže se společně s vámi tak radovat. Odjezd bez vás je pro něj relax, potřebuje si odfrknout. Vaši nejistotu chápu, je otázka, jak se pak vše promítá do vaší vzájemné komunikace. Ale přecházím na 3.část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, již jsem psala, ale dotaz se asi někam zatoulal. S manželem jsme spolu 5 let, máme ročního chlapečka a manžel má dceru z prvního manželství 19tiletou. Jeho dcera je pro mě problém, dá se říci, že s ní pořád narážíme na nějaké potíže. žije se svou matkou a je prostě jiná než my. Proč ale píšu. Co se narodil syn, manžel o mně už vůbec nemá zájem. Vím že to zní asi směšně, ale prostě dělá všechno možné, stará se o malého, to ano, ale mě se snad nikdy na nic nezeptá, sex mezi námi vázne, pořád se nemůžeme nějak "domluvit" ? nebo nevím jak to říct, prostě mam pocit, že ho k tomu nutím, on sám od sebe nepřijde a nezačne mě svádět, nebo škádlit, nebo jen aspon navrhnout večer pro nás dva. Ted několikrát, když se napil, začal říkat, nebo se posmívat kamarádům, že mají nové manželky, že on by už asi třetí manželku a třetí nové dítě nezvládl. zůstala jsem stát jako opařená. Vůbec nevím co dělat. Jsem doma s malým a i částečně pracuji. mám ale pocit, že on mě - otázka upravena poradcem
kopretina
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, kopretino. Zrekapituluji si vaši první část podle sebe v hlavních bodech. Představuji si mezi vámi věkový rozdíl, ve vztahu jste spolu 5 let, máte ročního syna, kterého manžel miluje. Jeho 19 letá dcera je jiná, než VY DVA. Co si mohu představit v rámci odlišnosti jeho dcery a VÁS DVOU? Znamená to, že vnímáte vás dva jako silný a pevný, konzistentní celek.Po narození syna manžel ochladnul ve veškerém zájmu o vás v komplexní šíři. Znamená to, že se narozením syna něco vztahově mezi vámi změnilo, začal vás vnímat jinak, nebo vy jste se začala chovat jinak, viděl ve vás na prvním místě více matku, než partnerku? Co říká manžel pod vlivem alkoholu bych nebrala vážně a netrápila se tím. Přecházím na další část.
krize vztahu
Paní doktorko, prosila bych poradit, a prosila bych, jak se na to díváte Vy. Máme dvě nemovitosti asi 9 km od sebe - dům, který jsme už skoro zrekonstruovali a větší venkovskou chalupu s pozemky, kde jsou zvířata, manžel tam má skladovací prostory. On se tam před měsícem odstěhoval. Předcházela tomu jeho nespokojenost doma - dohadoval se s dcerou, zjistil, že se bude muset víc zapojit do domácích prací, protože děti jsou kvůli škole víc mimo domov, odstěhoval se odtud jeden jeho kamarád, na kterém mu záleželo, měl dojem, ale skutečně jen dojem, že ho omezujem (bylo to spíš naopak, začal pohrdat domácím prostředím atd. Řekla bych, že taková krize středního věku. Snažím se být trpělivá, spravedlivá, když se s dcerou dohadují, vzala jsem na sebe veškerou péči o dům, domácnost a zahradu a čekám, až to přejde. Manžel sice začal mluvit o nějakém modelu soužití, který by chctěl, ale není schopen se vymáčknout, jak by to mělo vypadat. To, co nabízím já - postavila jsem to tak, aby to bylo pro něj široké, že jsem řekla, co nechci - zůstat doma, ale zase to vetoval. Aktuálně je to tak, že chce, abych přijela přespat (občas to udělám, ale nevyhovuje mi to), nebo on přijede a chce vpodstatě zábavu teď hned a nerespektuje, že musím obstarat domácnost a dům, do pomoci se samozřejmě zapojit nechce, protože on se o "svou" domácnost taky stará sám (rozhodla jsem se, že na chalupě už nebudu uklízet). Včera přišel s tím, ať s ním tam bydlím. Musela bych studující děti a zvířata nechat tady samotné, domácnost bych tady stejně musela nějak alespoň zčásti obstarávat. Ale stejně si myslím, že je to zase jen nějaká pomíjivá jeho myšlenka, která pochází z jeho stavu, kdy neví co chce. Domluvit se s ním nedá, komunikace s ním vždycky byla těžká, já se obvykle uchylovala k ústupkům anebo jsem si našla okliku. nemám až tak problém ho následovat (v životě jsem to už několikrát udělala), ale přece jen tady máme pohodlnější bydlení, mám tu práci, jsou tu zatím nesamostatné děti. Ale zároveň mám obavy, že když nebudu já, přijde jiná žena - už i toto mi řekl. Je to taková Sophiina volba. Napovězte mi prosím, jak se rozhodnout. - otázka upravena poradcem
Babora
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Barboro. Popisujete dlouhodobě nevyvážený partnerský vztah v tradičním patriarchálním modelu, on hlava rodiny, vy se v zájmu zachování manželství léta přizpůsobujete. Manžel si nyní opět našel něco nového, v čem byste jej měla následovat, ale je opravdu na vás, jak to chcete v manželství mít i vy. Vše mám podáno z vaší strany, manžel by vše bezpochyby popsal úplně jinak. Nemohu vám nic konkrétního poradit. Ale myslím, že pokud chcete mít jinou pozici, než doposud, měla byste si umět obhájit své potřeby. Chcete bydlet v domě, který jste zrekonstruovali, manžel z nějakého důvodu, kterému úplně nerozumím ( studující děti, váš požadavek na podíl na péči o dům, odstěhování kamaráda )  - to asi nejsou jediné důvody k odstěhování se. Měl by si uvědomit, že výhrůžkami si nepomůže, i když je hlava rodiny a zvyklý, že velitelem všeho byl on. Vezměte si z mé odpovědi, co vám bude připadat inspirující.
krize vztahu
Myslím, že vztah se mnou nezvladl, ze uz na nej nema silu, mam mu dat prostor a schazet se dal jako pratele kdyz ja bych chtela vic? Moc bych si prala aby se to vratilo do starych koleji a taky vím ze mam zmenit spoustu veci na sobe
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Toho psychologa rozhodně potřebujete, neváhejte dlouho a objednejte se hned zítra. Stala jste se na vztahu s ním závislou a to žádnému vztahu nemůže prospívat, pak v něm opravdu nejde dýchat...Držím vám palce.
krize vztahu
Trpim depresemi a driv sem se lecila, Pry mu ubiram energii a chce byt radsi sam. Byl moje laska pritel vsechno. Prijde mi ze sem svym chovanim o vse prisla i kdyz mi pise a rekl ze se muzem i stykat nevím co mam delat...jak jít dál..psychicky sem se snad zhroutila nejim nespim lezim brecim klepu se a mam myslenky na to ze proste uz tohle nezvladnu.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Pavlo, potřebujete odborníka. Než byste navštívila psychiatra, který by vás stabilizoval prostřednictvím léků, objednejte se nejdříve u partnerského psychologa, abyste s ním mohla vše probrat :-)
krize vztahu
Dobrý den, po půl roce vztahu, kdy jsem udělala par chyb a priteli rekla ruzne veci se najednou zdal chladny jako by me uz prestaval milovat. Všechno jsem hrozne resila a mela tendenci se hadat kdyz treba na me nemel cas, videli jsme se cca trikrat do tydne a to vetsinou kdyz prisel z prace prtoze pracuje od rana do vecera. Nevím jestli sem na nej nejak zacala tlacit nebo tak, ale rekl mi ze ze je mu to hrozne lito ze nespi neji je spatny z tech mych stavu ktee nezvlada..ze se v nem enco zlomilo a ze bue muset byt sam ze mu ublizilo jak sem mu neverila obcas a ze asi bude lepsi kdyz bude sam zatim..ze muzem byt pratele ze jsem pro nej dulezita ale nechce ublizovat a byt zly tim ze proste na me nema cas a tak..jsem z toho psychicky na dne miluji ho a chybí mi..mam hrozne uzkosti a nevím co bude dál. Pry ho vsechno najednouo dusi a musi mit klid. Myslite ze je nadeje ze by se vratil? Děkuji predem
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Ano, může za tím být nejspíš váš tlak a jeho únava, jako muž nechce vše stále řešit, chce mít klid. On chce nyní pauzu, aby si v sobě vše srovnal, aspoň na měsíc bych do toho šla. Důležitá jste teď hlavně vy sama pro sebe, mluvíte o úzkostech a depresi, to samé se týká i jeho. Jdu číst dál... Ale přátelé být nemůžete, to je vám asi jasné, neměli byste se měsíc vídat vůbec, ani přes sociální sítě.
krize vztahu
Dpobrý den,
snažil jsem se zde najít podobný příběh tomu mému, ale marně. Více či méně zde lidé píší o relativně krátkých vztazích. Se mnou se chce rozejít přítelkyně po 11 letech. Máme 7 letou dcerku. Samozřejmě si uvědomuji, že je asi vždy chyba na obou stranách. Já o vztah málo pečoval a po těch letech jsem to bral jako samozřejmou jistotu. Jsem výbušné povahy a když bouchnu, nevidím si do úst. Trvá to vždy velmi krátce a pak mě to velmi mrzí, omlouvám sse a chápu že to protistranu bolí. Není to ale tak, že se tyto jevy opakují denně.Statistiku si nedělám, dejme tomu 1x až 1,5 za měsíc. Jinak mě přítelkyně hodnotí jako maximálně spolehlivého člověka, dobrého tátu, který se dokáže postarat o rodinu. Zjistil jsem že se schází s člověkem a teď budu znít jako namyšlený idiot, ale je to člověk, který je úplně jiný než já, nechi říct nula, nejsem taky žádný Delone a ideál. Ale to je vedlejší. Absolutně nechápu její postoj, že je schopna kvůli tomuto rozbít rodinu. Nedává mi žádnou šanci. Já začal chodit k psychologovi, uvědomil si a přiznal chyby. Miluji ji celým srdcem, tak jako dceru. Beru Lexaurin a upadám do depresí. Jsem na dně a ona dělá, že to nevidí. Vůbec nevím co mám dělat.
Libor
PhDr. Jitka Douchová
Milý Libore, přeji vám dobrý den. Nepíší mi do poradny jen ti, kteří mají problémy v rámci krátkodobých vztahů, naopak. Přítelkyně se s vámi chce rozejít po 11 letech, protože již asi nezvládala vaši výbušnou, impulzivní povahu. Asi jí to ubližovalo, zraňovalo. Brát vztah jako samozřejmou jistotu je hodně zrádné. Vztah není nikdy jistota, vztah je živý "organismus", když se mu něčeho delší dobu nedostává, stává se z něj pacient. Je ale skvělé, že jste měl vždy po vašem výbuchu nadhled a dokázal jste se omlouvat. Ten člověk, s nímž se přítelkyně začala scházet, je asi protipólem vás i v jiných věcech, než že nedosahuje vaší úrovně. Asi je psychicky a emočně stabilní, což je nyní pro ni nejdůležitější hodnota. Doporučovala bych vám dočasnou partnerskou pauzu na 4 měsíce minimálně, kdy si stanovíte pravidla ohledně finančního toku, styku s dcerou, a vytvoříte dohodu, čemu by měla pauza posloužit. Vnímám ji vždy jako bojovný prostředek za záchranu vztahu. Můžete mít prostor k tomu, abyste si každý sám v sobě našli, v čem je hodnota vašeho vztahu, a poté hledali cesty, kudy jinak, co musíte jeden i druhý u sebe změnit. Přeji vám v tom hodně sil a pak i štěstí.
krize vztahu
Dobrý den, rozešla se se mnou přítelkyně po dlouhodobém vztahu. Měli jsme nějaké plány do budoucnosti, uzavřenou hypotéku, rozestavěný dům. Občas jsme se hádali, bylo napětí kvůli stavbě, vztah se stal hodně stereotypní, což vím, že bylo špatně. Ona se zakoukala do svého nadřízeného se kterým sedí v kanceláři a jednoho dne mi oznámila, že se chce rozejít. Odešla a šla hned bydlet k němu. Stále spolu komunikujeme, občas se vídáme, stále si neodvezla všechny věci. Tvrdí, že neví co přesně chce, že jsem pro ni důležit, že ji na m záleží, myslím, že mě stále miluje trochu. Myslím, že se ale bojí, že by to zklouzlo zpět do otoh stereotypu. Nemyslím si, že s ním je vyloženě šťastná ani nešťastná, nic takového mi neřekla, jen to na mě tak působí. Ví, že jsem schopen změny a že spolu dokážeme fungovat a splnit si naše přání. Přátelé mi říkají, že nejlepší varianta, je se od ní odpoutat, že pak pozná co opravdu ztratila. Rád bych ji měl zpět a nevím co dělat. Pomoc prosím
Vincent
PhDr. Jitka Douchová
Vincente, dobrý den. V současnosti máte vůči sobě hodně závazků, nejen ekonomických...Váš vztah není uzavřený ani na jedné straně, jen žije dál v hlavě a srdci každého z vás jiným tempem. Stereotyp, dlouhý vztah, částečné vyhoření. To vše se týká hodně lidí, kde vztah není dynamický, nemá vývoj. V této fázi bych vám oběma doporučovala pauzu na 3 - 4 měsíce, kdy si každý pojedete po své linii. Jen tak si budete moct uvědomit, co pro vás oba váš vztah znamenal, a co znamená. Provozně jste stále ve spojení - ad stěhování věcí,ale i společná hypotéka, rozestavěný dům. Dejte si čas, ale k němu i pravidla o nestýkání se.
krize vztahu
Dobrý den, nevím kde upřímně začít. S přítelem jsme cca 4 roky s tím, že když jsme spolu byly cca 2 roky odešel ode me a šel k partnerce s kterou má dceru. Nyní jsme opět spolu, ale nevím jestli to je správné. Všechno co dělám je špatně. Neustále má potřebu mne ponaučovat, jak by on dělal tu věc. Přítel podniká. Pracuje převážně z domu nebo někde jezdí. Prostě je svým pánem. Já pracuji - odjíždím ráno a vracím se večer. Dříve přítel doma vůbec nepomáhal a neustále mě diktoval co mám jak a kdy dělat. Nyní již doma pomáhá, ale neustále to mám na talíři. Více méně se dnes již o ničem jiném nebavíme, než o jeho práci a o tom co a jak mám dělat nebo nedělat. Dříve ještě k tomu všemu pil, takže kolikrát byl hodně vulgární, agresivní. Nevím si s ním rady, já ho miluji, ale cítím z jeho strany, že on ne. Že je se mnou akorát, že by asi neměl kam jít. Připadám si psychicky na dně a přítel mi neustále říká, že se mám nad sebou zamyslet a dojít si k psychologovi. Tak nevím co dál
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, cítíte se být zašlapávaná do země v rámci vztahu, přesto o ten vztah stojíte, protože milujete. Víte, co na něm milujete , a proč tedy stojí za to, o váš vztah bojovat? Nevím, jak je vše objektivně, ale vy to popisujete tak, že jste v podstatě součástí psychického teroru a manipulace. Přítel ví vše nejlépe, vy jste permanentně kritizována a umravňována. Proč si to necháte líbit? Proč se nepostavíte ke všemu tak, že byste si přála rovnocenný vztah? Co vás brzdí v možnosti, vytvořit jej? Jste na něm citově závislá?  Máte nízké sebevědomí jako žena? A celkově, nebo jen v tomto vztahu? Schází mi odpovědi na tyto otázky, abych vám mohla užitečně pomoct. Proto by mi přišlo jako nejlepší, obrátit se na živou spolupráci s partnerským psychologem.
krize vztahu
Dobrý den, s manželem máme veliký problém. Již od porodu naší dcery vznikly první problémy, které se neustále stupňují. On je o 7 let starší než já, já jsem z početné rodiny, on je jedináček. Já bych ráda si vedla mou rodinu-manžela a dceru nějkým smerem. Bohužel ikdyž jsme finančně nezávislí, naopak tchyně je finančně závislá na nás-manželovo příjmech, ještě k tomu mi ruší komunikaci s manželem. On nechce naslouchat mým potřebám, naslouchá jen a jen jí. Předělávají nám potom společné plány a dohody. Tchýni mi nastějhoval po nás do domu, ikdyž jsem se ani celá neostěhovala. Ona samozřejmě mi od porodu vyčítá, že žiji v bordelu, můžu za smrt jejího manžela a že nevydělávám. Já si opravdu myslím, že ani jedno, ani druhé není pravda, i mám pádné argumenty. Nicméně pořád mi to trápí a ještě ji manžel přiblížil a nastěhoval mi ji za roh. Sice není součástí naší domácnosti, ale v podstatě je, protože mi organizuje mrazáky, ledničky, chodí v mých pantoflích,vše, co jsem ještě nestačila vystěhovat, přebírá a mně je to strašně nepříjemné. Ikdyž manžela na veškerá rizika ohrožení našeho vztahu upozorňuji dopředu, nedá na mě a cítí se výše postavený než já, svobodný jako pták. Jedná jen za sebe a na mě a mé názory nehledí. Opravdu nevím, co mám dělat, díky tomu se nám ztratila veškerá touha mezi námi a jediné, co v posteli děláme, snažíme se otočit tak daleko, abychom se sebe nedotkli-tedy já-aby mi zase neublížil.
Nevím, jak b\ste mi mo´hli poradit. Můj manžel i já to řešíme dost alkoholem-já pravidelně s mírou, on nepravidelně do extrémů. Pak mu vyčítám, když vydechne, jak potom s dcerou dýcháme vše, co stačil za večer vypít. Nechce se bavit, bojí se toho, utíká před problémy. Já nevím opravdu, jak dopadneme, ale chci to řešt, protože je to pořád vážnější. Díky za každou radu.
Anonym Anonym
PhDr. Jitka Douchová
Anonyme Anonyme. Je toho hodně moc, co trápí všechny zúčastněné strany. Vy dva s manželem potřebujete jednoznačně pomoc v rámci partnerské poradny. Vypsala jste v rychlosti to vše zlé, co vás trápí a demotivuje, štve vás tchyně, ale potažmo i manžel. Jste z rozdílných rodin, každý z vás si odnesl rozdílné vzorce fungování v rámci rodiny. Jestliže byl manžel jedináček, byl zvyklý na to, že jeho matka a on byli na sebe napojeni, pomáhali si. Vy jste z početné rodiny, byla jste zvyklá na rodinnou soupolitost, ale v úplně jiné podobě. Potřebujete spolu najít s mužem nějaký konsensus, který bude vás obou a nebudete si pak nic vyčítat. Zajímavé je, že se první problémy objevily až po porodu vaší první dcery. Jak si to vysvětlujete? Do té doby bylo vše v pořádku? Rozhodně bych vás viděla nejraději u partnersky specializovaného psychologa, protože je evidentní, že vaše rozpory v názorech vás oba dovádí k emocím, které jsou destruktivně konfrontační. Každý si stojíte za svým názorem a požadavkem, což vás rozděluje. Potřebujete někoho nezávislého, v klidu, kdo není koaliční spojenec ani jednoho z vás, abyste se někam posunuli :-)
krize vztahu
Dobrý večer, jsem 30 let vdaná. mám stejný problém jako paní Marie. Vychovala jsem 3 děti, dcery jsou dospělé, syn studuje a bydlí s námi. Manžel na mne vždy žárlil i když neměl důvod. Dokud jsem jen trávila čas s dětmi a do společnosti chodila jen sním, bylo vše v pohodě. Před 5 roky měl manžel vážný úraz, psychicky byl na tom špatně, děti i já jsme tím trpělyi, ale byli jsme mu velkou oporou. Asi v té době mě začal více pozorovat a časem vůbec nesnesl, že si jdu popovídat s kamarádkami. Sám přestal chodit s kamarády např. na pivo, jako kdyby mu dělalo dobře, že mne může psychicky deptat. Vždy po návratu domů si stěžuje syn, jak na mne nadával tak, že sedí v jiné místnosti než syn a mluví o mě škaredě, se vším na co sáhne bouchá. Se mnou se po návratu nebaví. Z počátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale jeho chování bylo horší a horší. Začal tajně pít alkohol a tak u nás jednou v noci byla rychlá pomoc, protože upadl. Po mé domluvě slíbil, že se bude s žárlivostí ovládat, což netrvalo ani měsíc. Chtěl mne přinutit žárlit, tak s mou kamarádkou vymysleli, že si budou zamilovaně psát, dokud na to nepřijdu. Nejhorší na tom bylo to, že na tyto zprávy přišel můj syn, kterému se nezdálo, že taťkovi někdo píše večer, když nejsem doma. Opět sliby manžela a po čase mi řekl, že je to vše má vina. V manželství nám to neklape, zklamal mne a nějak se s tím nedokážu smířit.
Sylva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sylvo. S vážným úrazem, a s tím souvisejícím manželovým handicapem, se změnila i jeho psychika. A jestliže měl již dříve problémy s žárlivostí, je nasnadě, že se to velmi prohloubilo a vše se postupně obrací proti vám. Ty predispozice tam byly. Nevím, co vám mohu poradit jiného, než se nenechat terorizovat. Problém má na prvním místě manžel, takže je to on, kdo by měl navštěvovat odborníka, to by měl od vás dostat jako věcné doporučení bez emocí. Vy fungujte ve svém režimu, vše vysvětlete synovi, aby se na tátu nezlobil. On ( manžel ) za to svým způsobem nemůže, je limitovaný ve svých možnostech života, pokud jsem to dobře pochopila, je nešťastný, užírá se a je stále více zapšklý, což vyvolává jeho agresivitu, namířenou pak speciálně vůči vám. 





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.