Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| osamělost| perspektiva mimomanželského vztahu| fáze "namlouvání"| sexualita| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| rozvod a děti| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| agresivita a vztah| první láska| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak přežít ten pocit, kdy Vám on strašně chybí, ale něco ve Vás Vám už nedovolí mu napsat, protože Vám strašně moc ublížil. A bývá to tak, že když se on ozve, mám ze začátku radost, ale pak se mi vybaví celé to martýrium, které mě zase čeká (strávíme spolu nějaký čas, je nám oběma dobře - jsme si blízcí, aniž bychom se o to nějak snažili - tohle mezi námi nějak samo funguje - ale on pak vždycky ochladne),a je mi mizerně.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Racionálně jste si schopná odůvodnit, že už ne, že vám bylo ve finále opakovaně ubližováno a vztah nemá šanci na dobré pokračování. Ale emočně odháčkovaná nejste. Rozum proti citu. Ale v tom rozumu jsou obsaženy i negativní emoce s ním spojené. Zkuste si sama pro sebe uvědomit, proč vlastně toužíte po kontaktu s ním, chybí vám, jste šťastná, když se ozve, když máte opakovanou zkušenost, že je to vždy jen na chvíli. Pojmenujte si to, rozložte si to třeba na prvočinitele. Je jasné, že je tam ta blízkost, nějaký magnet mezi vámi. Ale je tam příliš mnoho "ale". Není to úplně asi láska, je to resentiment a v jeho důsledku závislost.
krize vztahu
Dobrý den,
<br>s manželem jsme ve vztahu 6a kousek let(z toho 2,5roku manžele) Já si přivedla z prvního vztahu dceru(dnes 18) on dvě děti(14+18) a narodilo se nam společné(4) vše bylo úžasné, všichni spokojený, přišla střídava péče na zkoušku, pak plna péče na dceru a pomalu narůstaly problémy..poté co k nám nastalo přišla manželova dcera tak přestal být objektivní, vidí na mé jen chyby,špatné vlastnosti, ačkoli,studuje,pracuje a pomáhá na rozdíl od jeho stejně staré dcery,já se snažím abz bylo vše spravedlivé, rozdavam lasku všem i manželovi a on najednou usoudil, že mu davam najevo malo láskz,že má pocit že mu má dcera není dostatečně vděčna a chce vztah ukončit, že chce být sam a soustředit se na sebe a sve děti..mam se odstěhovat, nic mi nechce dát s tím, že uvidíme co bude dál, je zlý, arogantní, ponižuje, a malá dcera už se v tom plácá..jaka by mela byt pauza a jak poznam zdali chce ještě bojovat?jak moc ho nechat odpočívat a nestarat se o děti? děkuji za odpověd
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eliško. Na vaši otázku nedokážu kompetentně odpovědět od stolu. Vím, že nejdříve bylo vše úžasné, rozhodli jste se pro společné dítě, což se podařilo, ale postupně došlo k tomu, že manželova dcera přešla do jeho výhradní péče v 18 letech. Zvláštní... Ale rozdíly, které manžel dělá mezi vaší a jeho dcerou jsou podmíněny Bůhví čím, na to nedohlédnu. Určitě ty rozdílné přístupy a úhly pohledu musí prohlubovat partnerskou krizi. Ale jste manželé, máte spolu dítě, nemůžete z toho všeho vycouvat jen tak. Jaké řešení v nastálé situaci dělat, by s vámi měl posuzovat psycholog, který s vámi bude mluvit, já mám příliš málo informací.
krize vztahu
Dobry den, chtel bych se s Vami poradit. Je mi 36, jsem zenaty 11 let, s manzelkou jsme spolu 17 let, mame 2 krasne holcicky 6 a 9 let, ktere nam delaji radost. Problem je, ze si s manzelkou nerozumime, nejme schopni spoluudelat jednoduchou vec, aniz by mezi nami nevznikla rozepre. Manzelka je impulzivni a dost dominantni a az do pocatku tohoto roku jsem to tak nejak vydrzel. V lednu se vsak neco zmenilo a ja uz citim, ze muj pohar trpelivosti je uplne plny a uz dal nemohu. A jako na potvoru jsem v unoru potkal divku, ktera mi nebyla lhostejna a ona se vyznala ze svych citu v breznu. Nenaleha na me, abych se rozvedl, je o 10 let mladsi a myslim, ze nas vztah nema budoucnost (ale strasne rad bych se mylil). neni to o sexu a milovani, ale o tom, ze jsem si uvedomil, ze vztah nemusi byt zalozeny jen na prikazech. S manzelkou od te doby nespim, neprijde mi to spravne, mam hlavu jen pro pritelkyni a citim, ze bych se mel rozvest. Ale bojim se, hlavne o deti. Nemate pro mne radu?
Mirek
PhDr. Jitka Douchová
Mirku, s manželkou jste spolu 17 let a je vám teprve 36 let. Ve svém mladém věku jste skoro polovinu svého života ve vztahu, od 25 ženatý. Asi nebylo udržitelné, abyste od vašich 19 rozvíjeli vztah tak, aby měl stále dynamiku a jiskru, aby v něm byla tvořivost. Dlouhodobý vztah je práce a musí se na něm pracovat. Přijde mi škoda, že jste to do konce "tak nějak vydržel". To je přeci pro vztah naprosto kontraproduktivní. Problémy a nepříjemné pocity se musí průběžně pojmenovávat a společně hledat řešení. Každý z vás měl s tím druhým mluvit o tom, co mu dělá radost, a co ho štve, ubližuje. V tomhle jste tedy zamrzli, ale nic není ztraceno. Váš vztah prochází krizí, protože jste nic neřešili. Že jste někoho potkal, bylo nasnadě. Teď plujete na obláčku prudké zamilovanosti o to víc, že jste se doma necítil šťastně. Ale zamilovanost za chvíli pomine a váš vztah myslím nemá šanci na dobrou perspektivu. Lepší by bylo upozornit ženu na to, že ztrácíte motivaci a že potřebujte v manželství něco měnit. Ať si vše zváží. O přítelkyni se samozřejmě vůbec nezmiňujte.
krize vztahu
to srovnal jestli se rozejdeme nebo zůstaneme spolu že potřebuje čas a není mi teď schopen odpovědět, nevím jak dalece do toho zasáhli kamarádi, kteří jsou rozvedení vždy měl určité priority a zasády teď mi přišlo že zmizely, snažím se zachovat chladnou hlavu, jsem milá, neřeším nic ale zahodit deset let nechci, vůbec nevím co se s ním děje a hlavně nevím co mám dělat já jak se chovat a přijde mi zvláštní obrat behem dvou dnů do poradny ho nedostanu a na otazku jestli mu stojím já za budování vztahu mi prý teď nedokáže odpovědět, tak snad jsem to nějak nesplácala a trošku vysvětlila moc díky za radu mějtese fajn Lucka
lucie
PhDr. Jitka Douchová
lucie, ano, váš muž není nyní naladěn na úzdravu vztah a snahu o jeho změnu k lepšímu, když neví, jak a co cítí. Pochybuji, že by v tom měli prsty rozvedení kolegové. Jen si možná mimo domov uvědomil něco víc. Předpokládám, že si on sám pro sebe najde psychologa, s nímž bude moct mluvit otevřeně o svých pocitech, a v dialogu s ním si je může více rozebrat. Vy zatím v této fázi na nic netlačte, snažte se být neutrální a měli byste dobře fungovat jako rodina.
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme spolu deset let 14 let se známe, máme 7 letého chlapečka, měli jsme malinko problém s komunikací, z partnerovi strany, dva roky jsem se snažila, aby se to změnilo, žili jsme si v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex i po deseti letech obden vše v pořádku minulý týden to vypadalo že si vše uvědomil, dokonce se i omluvil a komunikace byla super, najednou stačily dva dny, kdy byl pracovně pryč, přijel a začal se chovat chladně, tři dny před tím super, byl tam s dvěmi společníky, kteří jsou rozvedení, řekl že mě má rád ale že už mě asi nemiluje, v další větě řekne že miluje bude mu 40 přičítám to nějaké krizi :-D kluka miluje, sám měl špatný dětství a vždy říkal, že malému mu by nic z toho neudělal, má hodně pracovních starostí, paní doktorka mu napsala neurol, což si myslím že asi nebylo šťastné,po pěti letech začal kouřit mluvil se mnou že tím že jsme měli problémy nebyl ten rok a půl šťastný na mé otázky že to zvládneme odpoví že potřebuje čas aby si
lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, lucie. Nejprve přejdu dál. Ale moc těm souvislostem nerozumím. Na jednu stranu jste si žili v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex po 10 letech obden, vše v pořádku. Jen jste měli "malinko problém s komunikací". Co tam tedy bylo to, v čem se manžel rok a půl trápil? Proč navštívil lékaře s potřebou zklidňujících psychofarmak? Asi on prožíval něco jiného, než co popisujete vy.
krize vztahu
(část 2.) Měl jsem dojem, že náš vztah je ale jinak citově velmi intenzivní, prostě sounáležitost... Nyní mi tedy přítelkyně oznámila, že už mi nemůže říct "miluju tě" ,že mě má jen strašně moc ráda a že vlastně celé to asi vykrystalizovalo tím, že "necítila můh zájem" a nebyla si jistá jestli ji vážně miluju, a i když teď ví a vše jsem jí vysvětlil, tak prý prostě už jí to hlava nebere... Když jsem se ptal jestli pomuže když se budu ještě víc snažit, tak řekla že spíš, čím víc se snažím, tím víc si hledá zmániky co jí vadí a rozhodně to ničemu nepomáhá. Nevěděla co dál a v slzách mi říkala že ví, že toho bude časem litovat, že asi těžko nejde někoho jako jsem já, ale že teď nedokáže semnou být... Milovat mě..Tak jsem navrhl pauzu na měsíc, aby si vyčistila hlavu a snad si uvědomila co ke mně cítí a doufám že se vrátí... Nevím jestli jsem se rozhodl správně a jak to udělat s vzájemným kontaktem, zajímá mě Váš názor, jestli má šanci tato pauza fungovat, nebo jen oddaluji nevyhnutelné... - otázka upravena poradcem
Jakub T.
PhDr. Jitka Douchová
Jakube, já bych vám pauzu navrhla také, ale na delší dobu, než na měsíc. Dostal jste de facto jasný "manuál" k tomu, co a jak. Čím více se nyní snažíte, tím více je to aktuálně kontraproduktivní. Oba si musíte vyčistit hlavu, a nejen tu, je tu i srdce, abyste věděli, jak a co dál. Je to pro vás oba velká šance na pokračování v jiné podobě, než dosavadní :-) :-)
krize vztahu
Dobrý den, (část 1.)
S přítelkyní (23 já 25) jsem zhruba rok, začínali jsme trochu komplikovaně, přitelkyně mi něco na začátku zatajila a pak jsem měl určitou krizi, kterou jsem vnitřně vyřešil po pár dnech tak, že dám přítelkyni šanci. Boužel jsem se od té doby občas choval k přítelkyni nedůvěřivě, občas jsem jí "nedával dostatečně najevo co cítím". Mám náročné zaměstnání a občas jsem dělší dobu pryč, zároveň se musím starat o starou mamku, takže občas jsem přítelkyni odmítl trávit s ní čas, protože jsem byl buď naprosto fyzicky zničený, nebo jsem protě potřeboval být aspoň na víkend sám. Když jsem dělal všechny ty chyby, které jsem zátroveň vnímal, tak jsem nabyl dojmu, že když mi přítelkyně nic nevyčítá asi je určité "koření" pro dobro vztahu. Poslední zhruba měsíc jsem si sám uvědomil, jaké dělám chyby a dělal maximum, přítelkyně sama řekla, že jsem zlatíčko a lepší chlap neexistuje, ale bohužel mi oznámila, že už 14 dní přemýšlí co dál, že má pocit že jí praskne hlava. (1. část) - otázka upravena poradcem
Jakoub T.
PhDr. Jitka Douchová
Jakoube, zdá se mi, že si příliš sypete popel na hlavu. Nikdy není chyba jen na jedné straně. Ale jdu číst dál.
krize vztahu
Pokračování:
Takže já se choval tak jak stále, nevěděl jsem, že něco dělám špatně, i když sem něco na sobě tušil. Ona to v sobě dusila a pak vybouchla rozchodem, který "částečně" vzala zpět, ale dohodli sme se na pauze s tím že si občas napíšeme zavoláme, zajdeme na večeři - vše bez sexu. Když sme spolu mluvili o nás, tak mi také řekla, že by ráda třeba šla na párty defakto nezadaná a zaflirtovala si. Ptal sem se jestli jde o to vyspat se s jinym - ptal sem se dvakrát za ten večer - řekla že ne. Ale před pár dny, jsem se dozvěděl od kamarádky, že se vyspala s kamarádem ze školy. Rozhodně+ jí o tom nepovím že to vím, zradil bych důvěru kamarádky. Kamarádka mi říkala, že mě má moc ráda, váží si mě, jen prý prostě potřebuje čas aby si urovnala myšlenky v hlavě.
Pokud můžete, stačí odepsat na shadowwork@seznam.cz Děkuji vám. - otázka upravena poradcem
John
PhDr. Jitka Douchová
Johne, myslím, že jste tak trochu přetažený, nebo přechozený vztah. Jste spolu od jejích 15 let, jste její první citový i sexuální partner. Navíc jste začal více žárlit a tak tedy asi kontrolovat. To vztahu neprospívá, ten potřebuje dynamiku a jiskru. Na vašem místě bych nyní počkala, opravdu si dala pauzu s tím, že do začátku prázdnin o sobě nebudete vědět, ani se nijak informovat. Dovedu si představit, že to pro vás může být velmi těžké, ale zkuste přijmout i to, že užitečné. Jen si musíte oba dva ujasnit smysl pauzy a odsouhlasit si ho.
krize vztahu
Dobrý den,
Nevím, co od otázky očekávám, jestli uspokojení nebo radu..možná se jen vypsat. S partnerkou sme necelých 7 let (já 30, ona 22) Studuje v Plzni, ale oba jsme z K. Varů. za pul roku sem se měl k ní stěhovat, nyní si kvůli stehování a lepší práci zlepšuji vzdělání. Co se týče sexu byl jsem její první. Před měsícem mi oznámila že je konec.Druhý den mi volala, že si myslela, že udělala dobře ,ale nic vevnitř jí neříkalo "ano udělala jsi dobře", spíše naopak. Tak sme si promluvili. Shodli sme se na tom, že sme resili vše ostatní - vztahy ostatních lidi, nás ne. Citově trošku zamrzla. Rekla mi že mě ráda, znamenam pro ní moc, spoustu sem pro ni udělal. Ona je pro mě všechno - ztělesnění ideální partnerky, o které sní každý muž. Přiznám se, poslední dobou jsem sám na sobě pozoroval, že jsem na ní tak nějak závislý. To jí vadilo, že nemohla dýchat. Byl sem i trošku žárlivý, ale rozhodně sem neprováděl scény, nic takového. Problém asi byl že sme nemluvili co nám vadí. Pokračování. - otázka upravena poradcem
John
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Johne. Přecházím na vaše pokračování...
krize vztahu
(2) Chce žít jinde, ale přitom si uvědomuje, kde má domov, kdo je jeho rodina, jak říká??? Jsou to jen prázdná slovíčka pro mě? Nadále se dokážeme spolu setkávat (2-3x do týdne), podnikáme různé aktivity, spolu jezdíme na chalupu, občas doma i přespí. Ale aktivity jsou jen z mojí iniciativy a následně se dozvím, že jsou pro muže inspirací, jak se paní a jejím dětem zalíbit. Pro mě je to hrozně těžké. Mám pocit, že sám manžel se nedokáže jednoznačně rozhodnout, nechce nic řešit. A já, přes jeho nevěru, nechci o manžela přijít. Stále o něho stojím.
Jak dál? Návštěva psychologa? Chce to ještě čas a máme zůstat v kontaktu, máme si dát pauzu nebo je každá moje snaha už marná a není již možnost jeho návratu? Děkuji za názor.
jana
PhDr. Jitka Douchová
jano. Vzhledem k tomu, že jsem ve své práci důkladná, potřebovala bych vědět více o vývoji vašeho vztahu. Neházejte teď vinu na sebe, to vám opravdu nepomůže. Ale tady se na jeho straně nejedná o nevěru, ale důležitý vztah v životě vašeho muže. Mám docela dost zkušeností s tím, jak to dopadá - leckdy je na začátku jasná vize do budoucna, ale pak přijde realita, Tu neznáte ani vy, ani on. Na vašem místě bych začala chodit zatím sama do individuální terapie, abyste si věe více ujasnila. Jste - li z Prahy nebo blízkého okolí, můžete se objednat u mě. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
krize vztahu
(1) Dobrý den, jsme s manželem (53, 52) skoro 30 let, máme 2 děti – 26, 23 let. Do manželství vstupoval manžel jako aktivní sportovec, já jsem si časem také našla svůj sport, přesto rodina i nadále plně fungovala. Bohužel jsme asi ani jeden z nás nezvládl pubertu a osamostatňování našich dětí, manžel si přidal další svojí aktivitu, já jsem zůstala u té původní. A společného času a aktivit bylo čím dál méně... V lednu mi manžel přiznal půlroční nevěru a očekával, že odejde a mě to nebude vadit, vlastně mi to bude vyhovovat. Jenže já jsem jej nepřestala mít po celou dobu ráda. Najednou jsem viděla všechny své chyby, které jsem ve vztahu udělala, stále je chci napravit a postavit náš vztah na lepší úroveň. Manžel nejprve souhlasil, že se pokusíme naše manželství zachránit, ale neví prý jak, je teď zamilovaný jinde. Teď v březnu jeho nevěra stále trvá, k rozvedené paní s 2 dětmi (11, 16) se minulý týden odstěhoval. Chybí mu potřeba se o někoho starat, když vlastní děti jsou už dospělé?
jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, jano. Před svou reakcí si přečtu druhou část vašeho vyprávění. Zatím první pocity. To, že vám manžel "přiznal" paralelní vztah, aniž by byl dopaden náhodnými důkazy, něco znamená. V plánu asi projekt společného života s přítelkyní již měl. Do jaké míry po tom opravdu touží v rámci zamilovanosti, do jaké míry se na tom podílí postupné odcizování a absence sdílení společných prožitků, to je otázka. Vy máte nyní doma prázdné hnízdo, měla jste jako jeden z důležitých bodů vašeho života se o někoho starat. To je ale do partnerského života málo...
krize vztahu
Dobrý den, Mám 4 a půl let partnerku od svých 17. let. Jsme oba sví první partneři. (bydlíme oba u rodičů, protože ještě studuji VŠ). Za náš vztah jsme si prošli hodně hádkami, ale vždycky jsme to ustáli a milovali se. Vždycky to byla velká láska, ale nyní se mi svěřila, že už 3 měsíce ke mně nic necítí a všechno to vyprchalo (jiný kluk prý v tom není). Vypadalo to na rozchod, nesl jsem to hrozně těžce a nebyl jsem vůbec schopen vést život bez ní (samota mě ubíjí). Nyní jsme se k sobě vrátili, je nám zase hezky, ale už nic ke mně necítí. Jen mě má ráda a záleží ji na mě. Když se zeptám, jestli spolu zůstaneme napořád, tak řekne, že neví a že bez citů by to nejspíš nešlo. Ta představa, že ji někdy ztratím na dobro mě ničí. Má takový vztah šanci a co mám dělat? Děkuji.
Radek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radku. Jste na své přítelkyni hodně závislý, což jí nejspíš svazuje křídla v potřebě i osobní svobody. Vaším prvním cílem by mělo být, naučit se být také  sám se sebou. Větší rozvolněnost a  vlastní osobní život by vašemu vztahu prospěla. City nejde "vydupat ze země", musí se zase obnovit. Dejte si spolu aspoň do začátku léta plnou pauzu a pak uvidíte, kam vás dva to posune. V mezidobí bych vám doporučila individuální psychoterapii.
krize vztahu
Dobrý den,

před 14 dny se mnou rozešel přítel, důvodem jsou prý hádky. V první chvíli jsem ho nenávidela a nechápala to, po nejaké době mi došlo, že má pravdu, hadali jsem se hodně a zbytecně, teda hadala jsem se ja s nim.Uplně zbytecne jsem mu vycítala veci, který ted mi přijdou nesmyslné. Stále se vidáme a ted to bereme jako pauzu, jelikož jsem mu řekla, že už taková nebudu a nechápu, proč jsem takova bývala. Zatím si není jistý, zda chce pokracovat, ale zatim říká, že chci byt sám, že ma svobodu, což chápu, kdyby nekdo to delal mně, tak se citím stejne. Vím, že me stále miluje, je to videt a cítím. Má cenu se snažit a ukazat mu, že jsem opravdu jiná a už hádky vyvolavat nebudu, samozrejme hadky budou, jelikož je to normani, ale ne v takové míře.

Díky za odpoved
A.
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, A.Vaše sebereflexe je užitečná, ale měla by být v déledobějším čase, aby se opravdu mohlo něco změnit. Pauza je o tom, že se nějakou dobu neuvidíte a nebudete nic řešit a rozebírat. Potřebujete si od sebe odpočinout. Vaše nasazení bojových prostředků za záchranu vztahu se teď může míjet účinkem. Domluvte se na té pauze s tím, že on bude vědět, že jdete hodně do sebe a plno věcí si zpětně analyzujete, a že ho milujete. Ale vaše prozření by mělo být nejen na základě ohrožení existence vztahu vás dvou. To je vždy pro naše emoce velikánský alarm. Potřebuje se to ve vás více zestabilizovat :-)
krize vztahu
Dobry den ja by som sa chtela zeptat co mam delat mam partnera zijeme spolu ako druh a druzka a mame spolu dite jmenuje se Karolinka a je ji 5 let partner chodi kazdy den s kamaratmy po vonku na pivo a ja som furt doma sama vobec se nam nevenuje je odemne o 6 let mladsi a uz spolu ani sex nemame ani nic spolocniho ani sa spolu nebavime ja sa bavim len s dcerou lebo vzdy ked sa ho na neco zeptam a je doma tak my rekne neotravuj nemam naladu a mne to hrozne vadi vubec nevim co mam delat ci mam od neho odejit aj s malou nebo nevim nemuzete my poradit děkuji
Daniela
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Daniela. V takovéto formě vztahu se žít dlouhodobě nedá, to je poměrně jasné. Zdá se mi, že jste partnerem dost utlučená a zašlapaná do země, nechala jste se nejspíš díky tomu, že jste zůstala doma dítětem. Asi byste měla vědět, že máte jako dospělá žena stejné nároky na volný čas, jako má on. K vztahu patří společně strávený čas, který pomáhá prožitkům společného sdílení. Jestliže si vše osobuje pro sebe váš partner, kde se stala chyba? Uvědomujete si to? On založil skalní patriarchát, kde vše, ale absolutně vše, určuje muž. Tento model ale patří už tak trochu do středověku. Narovnejte záda a řekněte mu své představy o partnerském a rodinném životě...
krize vztahu
Dobrý den. Mám 5ti letý vztah s přítelkyní, máme 2 letou dcerku. Poslední třičtvrtě rok nám to moc neklapalo. bylo hodně tlaků u mě v práci, partnerka doma sama. Po nějakém čase si našla koníček a před 3mi měsíci se mi zakoukala do trenéra, který na ní má čas, když jsem pryč, jelikož má pracovní dobu jakou si jí udělá. Nejprve mě ujišťovala, že je to pouze kamarád. Před 2 ma týdny se se mnou rozešla, protože jsem se k ní nechoval jako partner. Omezil jsem práci abych s nimi mohl být. Teď se doma starám o dceru, mezitím co si ona chodí na "tréningy" a tráví s ním opravdu hodně času. Budu s ní bydlet ještě asi 3 týdny, miluji oně moje holčičky, ale trenéra nemůžu vystát. Mluví o tom, jak jí mám dát prostor a čas, mezitím co si hledá bydlení sama pro sebe a chodí si na randíčka. Měli jsme hezký vztah, ale chtěli jsmě vlastní bydlení, tak jsem prostě víc pracoval aby bylo více peněz. Dnes mi vyčíta. že jsem s ní netrávil čas a kašlal na ní. Jsem naivní když si myslím,že se to dá zachránit? - otázka upravena poradcem
Honza
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Honzo. Přítelkyně má vztah s trenérem velmi krátce. 3 měsíce to je fáze pobláznění, okouzlení něčím novým, osvěžení. Tato fáze ale netrvá až tak dlouho. Pokud si myslíte, že jste schopný v budoucnu její románek psychicky ustát ( vím, to se teď nedá odhadnout ), tak se nevzdávejte. Máte spolu dceru, budovali jste společné bydlení, měli společné cíle. Vy jste se v tom ztratil a ona se cítila být ve vztahu osamělá. Někde se stala "chyba". Nemluvili jste spolu konstruktivně o tom, jak by se vše dalo měnit, aby vám v tom bylo lépe. Protože jste jí scházel, neuvědomovala si, že děláte vše pro ni, pro vás tři. Měla vám to za zlé. Asi tam nešlo jen o nedostatek času na sebe, společné sdílení volných chvil, ale předpokládám, že stres a její nespokojenost ovlivnily i váš intimní život. Ztráceli jste společnou řeč. To vše se dá změnit, když bude oboustranná motivace. Nyní se chce ona odstěhovat - no, nevím, jak si to úplně představuje, jak to bude s dcerou, ale  to se uvidí v rámci dalšího vývoje. Máte mezi sebou mnoho společných pout, takže váš vztah zahodit do koše nejde. Dejte si pauzu s tím, že si jasně pojmenujete vše, co k tomu patří - pravidla finanční, kontakt s dcerou, kontakt vás dvou. Pauzu bych viděla jako užitečnou ve vašem případě na 3 měsíce.
krize vztahu
Dobrý den,
dlouho jsem váhala, zda napsat do této poradny, ale nějak nevím jak dál ve svém vztahu. S přítelem jsme spolu skoro 6 let, předtím jsme byli dlouholetí přátelé. Přítel říkal, že si mě vždycky strašně přál a už "kdysi" mě měl velmi rád. Přítele mám pořád ráda, ale po jeho nevěře, kterou jsem mu odpustila nějak nemůžu k němu najít cestu. Přítel má své chyby, já také, nikdy jsem mu nevěrná nebyla (zájem o mě byl, ale vždy jsem si to s každým vyjasnila, že jsem zadaná), ale partner mi to nevěří a pořád mě podezírá. Nejspíš se řídí heslem "podle sebe soudím tebe". Nyní je to tak vyhrocené, že půl roku nedochází k žádným intimnostem, partner pije, nehledá si práci a je agresivní a říká, že za vše můžu já, že jsem ho určitě podváděla. Na jednu stranu, si říkám že odejdu, potřebuji někoho o koho se můžu opřít a na druhou stranu mám ve vzpomínkách to pěkné, jak uměl být milý a splnit vše co mi na očích viděl...Nevím, zda mu dát ještě šanci, zkusit vše změnit, přítel neví, říká že ho vše ničí, nevěří mi, nepodporuje mě, říká, že beze mě konečně začne žít.
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Casana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Casano. Když nevíte, jak ve svém vztahu dál, přítel mluví o tom, že bez vás začne zase svobodně žít a uvolní se, vy žijete více ze vzpomínek na minulost, nezdá se mi, že byste spolu za současného stavu mohli v pohodě nahodit nový level vašeho vztahu. Potřebujete odluku na několik měsíců, neboli v psychologické terminologii pauzu. Nevím, jestli vás přítel podezírá reálně z nevěry, nebo ne, ale každopádně vám dvěma schází důvěra, pocit vzájemné jistoty, ale i touha po sobě. Byli jste dlouho přátelé, než jste se stali partnery, teď jste pro sebe kým? Kdybyste se od sebe na nějakou dobu oddělili, ujasníte si každý sám za sebe, co pro sebe znamenáte, co pro sebe očekáváte od vztahu. Vy hlavně oporu. A on, co? Do léta by to byla pauza načasovaná akorát...
krize vztahu
Děkuji za odpověď. Dává to smysl, jen se to hůř uvádí do praxe. Bojím se tento krok udělat, protože se taky může stát, že to pro mě nedopadne dobře. Pokaždé když přijede je strašně milá, má mě ráda, cítím to z ní, má pro mě slabost. Chce abych jí občas napsal. Je nějaká šance, že pracovní vztah nevyjde?
Vincent (2)
PhDr. Jitka Douchová
Vincente, já nevím, jaká je šance, Těšínská jablíčka nechci rozdávat, k čemu by byla? Zkuste si opravdu tu pauzu i s rizikem, že mezitím přítelkyně prožije něco jiného. Máte toho společného moc, nemůžete se od sebe jednoduše oddělit se vším všudy. Pokud ale pro ni budete vzácný, může si přítelkyně uvědomit víc, co pro ni vy a váš vztah znamenáte. Víc vám neřeknu...
krize vztahu
Vzkaz pro Libora (krize ve vztahu): Libore, píšete, že nechápete postoj vaší ženy, že dokáže "kvůli tomuto rozbít rodinu". Zdá se, že si na jednu stranu uvědomujete vaši komplikovanou výbušnou povahu, na druhou stranu tento problém nedáváte do souvislosti z ženinou nevěrou. Uvědomte si, že to je jedno s druhým. Žena Vám jistě vysílala mnoho signálů, snad i přímých rozhovorů s Vámi. To, že doma nebyla spokojená zapříčinilo snazší počátek náklonosti k jinému. Uvědomte si, že je to jedno s druhým a nejsou to dvě oddělené události. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo, milý Libore, propojuji vás :-)
krize vztahu
Dobrý den, jak se díváte na netrpělivost manžela? Máme dvě děti, zletilé, oba studují na vysoké škole, mladší je trochu psychicky handicapovaný, navíc na těžké škole, ale zvládá - dostává psychickou podporu ode mne, vařím krabičky s jídlem na týden , odvážejí si jídlo - zkrátka se snažím, abychom to i finančně zvládali, protože je to nápor na peněženku. Oba studují mimo domov. A manžel se zdá že žárlí, protože víkend je nyní poslední dva roky hodně o nich - prádlo, jídlo, novinky ze školy...neznamená to, ale, že manžela zanedbávám, když on chce, jedeme na kole, za kamarády, na pivo... na mnohé aktivity se mnou nechce - do sauny, do bazénu, na hory, na turistiku. A třeba na golf zas nemám v tuto chvíli čas já - je to hodně časově náročné. prosím manžela, aby byl ještě dva roky trpělivý, než je oba vypravíme do světa, budou po státnicích, ale nějak na to neslyší. Rozvedená kamarádka říká, tak děti nech a věnuj se jen jemu. jenže já si chci ještě užít dětí, než definitivně odejdou a hlavně pomoct tomu mladšímu, který tu podporu potřebuje - psychicky se hodně zlepšuje, svého času to vypadalo na ID, ukončení školy bude obrovský úspěch. A manžel nestojí na vedlejší koleji, bohužel je to asi jen jeho pocit, v poslední době mu fakt nerozumím, co chce. Když jsem navrhovala, ať jedeme spolu na zájezd, vykroutil se z toho. tak fakt nevím. Jak to vidíte Vy? Děkuji
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivano. Objektivní náhled vám dát nemůžu, to bych musela s vámi oběma mluvit, vnímat vás spolu, musel by to být vzájemný živý interaktivní rozhovor. Takto slyším od vás to, že se snažíte víc si ještě užívat studující děti, máte starost hlavně o syna. Manžel se cítí být na vedlejší koleji, vy to popíráte, necítíte to tak, nabízíte mu různé aktivity ve dvou, které on ve finále odmítne. Zdá se mi, že jste oba jakoby v pasti a v koutě, co se týče partnerského vztahu. Každý z vás mluví o svých subjektivních pocitech, nemáte nad sebou nezávislého pozorovatele zvenčí, který by se vám to snažil objektivizovat. A to je škoda. Já do toho mluvit nechci. Mám pocit, že se oba dva máte rádi, vy ale preferujete nyní emočně děti a váš muž to cítí. Je na tom tak, že by vás potřeboval mít víc plnohodnotně pro sebe. Víc si netroufám říct, potřebovala bych vás vidět oba spolu. Opravdu velmi doporučuji párovou partnerskou terapii. Jste - li z Prahy, nebo blízkého okolí, můžete se objednat i u mne. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
krize vztahu
Je to prostě divné, že nás dva on vůbec neřeší....nedokážu to blíž popsat a ani nevím, co mám dělat. Jen cítím že ve mě narůstá vztek, nespokojenost a lítost. Jsme spolu pátým rokem, vždycky jsme hodně jezdili, ale ted mám pocit, že si vůbec nerozumíme, že mě neposlouchá, nevnímá, ani ho nic nezajímá. Zajímá ho jen syn, dcera. Já - snad jen jako inventář domácnosti. Nevím co dělat, začala jsem běhat, cvičit, protože začínám mít pocit, že ho nepřitahuji, nikdy mi to neříká, on je takový introvertní, ale já už si skoro nevěřím :( Mám pocit, že jsem k ničemu. ) Jsem zoufalá, a nevím kudy kam. Malého miluje, já taky, jen nechápu proč si nerozumíme, a co se to děje :(
kopretina 3
PhDr. Jitka Douchová
Je toho na vás moc, jste vlastně oba v déledobějším stresu a nezvládáte to, a nezvládání dané situace na sebe nabaluje další vzájemná neporozumění. Rozhodně bych to viděla na párovou terapii, kde vám mimo jiné bude dělat nezávislý odborník na vztahy i tlumočníka toho, co jeden a druhý říkáte :-)
krize vztahu
Mám ale pocit, že on o mě nějak nestojí, nebo já nevím, prostě dříve se snažil, vymýšlel, povídal si se mnou, byl aktivní. Ted mám pocit, že náš život, je jen povinnost a práce a starost o malého, že já snad už vůbec neexistuji, natož náš vztah. Pořád řešíme malého, nebo jeho dceru, která ted propadá na střední škole a máme s ní prostě jen samé "pozitivní" zážitky. Nevím co dělat, nevím kam se všechno podělo. Ted odjel na lyže s kamarády, kde jsou i manželky a mě to trochu mrzí, že třeba neřekl, že nepojede (i když jsem řekla že mi to nevadí), jen aby byl s námi, nebo tak. Prostě řekl, že nelyžuji, tak to přece neva. Jezdí každý rok, ale letos obměnili partu, jsou tam celé rodiny a my s malým sedíme doma. Cítím se divně, i když jsem mu to vlastně "schválila" :( Čekala bych že řekne, nebo že naplánuje, kam pojedeme spolu, ale když jsem navrhla moře, řekl, že nemáme tolik peněz........(to na lyže jsme ale peníze měli .....) a vlastně prostě pro náš vztah mám pocit, že ho nutím. - otázka upravena poradcem
kopretina 2
PhDr. Jitka Douchová
Hmm, můžu se jen domnívat, takže samé fantazijní hypotézy, kdy si skládám kamínky dohromady. Asi je manžel unavený z povinností a starostí, nedokáže se společně s vámi tak radovat. Odjezd bez vás je pro něj relax, potřebuje si odfrknout. Vaši nejistotu chápu, je otázka, jak se pak vše promítá do vaší vzájemné komunikace. Ale přecházím na 3.část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, již jsem psala, ale dotaz se asi někam zatoulal. S manželem jsme spolu 5 let, máme ročního chlapečka a manžel má dceru z prvního manželství 19tiletou. Jeho dcera je pro mě problém, dá se říci, že s ní pořád narážíme na nějaké potíže. žije se svou matkou a je prostě jiná než my. Proč ale píšu. Co se narodil syn, manžel o mně už vůbec nemá zájem. Vím že to zní asi směšně, ale prostě dělá všechno možné, stará se o malého, to ano, ale mě se snad nikdy na nic nezeptá, sex mezi námi vázne, pořád se nemůžeme nějak "domluvit" ? nebo nevím jak to říct, prostě mam pocit, že ho k tomu nutím, on sám od sebe nepřijde a nezačne mě svádět, nebo škádlit, nebo jen aspon navrhnout večer pro nás dva. Ted několikrát, když se napil, začal říkat, nebo se posmívat kamarádům, že mají nové manželky, že on by už asi třetí manželku a třetí nové dítě nezvládl. zůstala jsem stát jako opařená. Vůbec nevím co dělat. Jsem doma s malým a i částečně pracuji. mám ale pocit, že on mě - otázka upravena poradcem
kopretina
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, kopretino. Zrekapituluji si vaši první část podle sebe v hlavních bodech. Představuji si mezi vámi věkový rozdíl, ve vztahu jste spolu 5 let, máte ročního syna, kterého manžel miluje. Jeho 19 letá dcera je jiná, než VY DVA. Co si mohu představit v rámci odlišnosti jeho dcery a VÁS DVOU? Znamená to, že vnímáte vás dva jako silný a pevný, konzistentní celek.Po narození syna manžel ochladnul ve veškerém zájmu o vás v komplexní šíři. Znamená to, že se narozením syna něco vztahově mezi vámi změnilo, začal vás vnímat jinak, nebo vy jste se začala chovat jinak, viděl ve vás na prvním místě více matku, než partnerku? Co říká manžel pod vlivem alkoholu bych nebrala vážně a netrápila se tím. Přecházím na další část.
krize vztahu
Paní doktorko, prosila bych poradit, a prosila bych, jak se na to díváte Vy. Máme dvě nemovitosti asi 9 km od sebe - dům, který jsme už skoro zrekonstruovali a větší venkovskou chalupu s pozemky, kde jsou zvířata, manžel tam má skladovací prostory. On se tam před měsícem odstěhoval. Předcházela tomu jeho nespokojenost doma - dohadoval se s dcerou, zjistil, že se bude muset víc zapojit do domácích prací, protože děti jsou kvůli škole víc mimo domov, odstěhoval se odtud jeden jeho kamarád, na kterém mu záleželo, měl dojem, ale skutečně jen dojem, že ho omezujem (bylo to spíš naopak, začal pohrdat domácím prostředím atd. Řekla bych, že taková krize středního věku. Snažím se být trpělivá, spravedlivá, když se s dcerou dohadují, vzala jsem na sebe veškerou péči o dům, domácnost a zahradu a čekám, až to přejde. Manžel sice začal mluvit o nějakém modelu soužití, který by chctěl, ale není schopen se vymáčknout, jak by to mělo vypadat. To, co nabízím já - postavila jsem to tak, aby to bylo pro něj široké, že jsem řekla, co nechci - zůstat doma, ale zase to vetoval. Aktuálně je to tak, že chce, abych přijela přespat (občas to udělám, ale nevyhovuje mi to), nebo on přijede a chce vpodstatě zábavu teď hned a nerespektuje, že musím obstarat domácnost a dům, do pomoci se samozřejmě zapojit nechce, protože on se o "svou" domácnost taky stará sám (rozhodla jsem se, že na chalupě už nebudu uklízet). Včera přišel s tím, ať s ním tam bydlím. Musela bych studující děti a zvířata nechat tady samotné, domácnost bych tady stejně musela nějak alespoň zčásti obstarávat. Ale stejně si myslím, že je to zase jen nějaká pomíjivá jeho myšlenka, která pochází z jeho stavu, kdy neví co chce. Domluvit se s ním nedá, komunikace s ním vždycky byla těžká, já se obvykle uchylovala k ústupkům anebo jsem si našla okliku. nemám až tak problém ho následovat (v životě jsem to už několikrát udělala), ale přece jen tady máme pohodlnější bydlení, mám tu práci, jsou tu zatím nesamostatné děti. Ale zároveň mám obavy, že když nebudu já, přijde jiná žena - už i toto mi řekl. Je to taková Sophiina volba. Napovězte mi prosím, jak se rozhodnout. - otázka upravena poradcem
Babora
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Barboro. Popisujete dlouhodobě nevyvážený partnerský vztah v tradičním patriarchálním modelu, on hlava rodiny, vy se v zájmu zachování manželství léta přizpůsobujete. Manžel si nyní opět našel něco nového, v čem byste jej měla následovat, ale je opravdu na vás, jak to chcete v manželství mít i vy. Vše mám podáno z vaší strany, manžel by vše bezpochyby popsal úplně jinak. Nemohu vám nic konkrétního poradit. Ale myslím, že pokud chcete mít jinou pozici, než doposud, měla byste si umět obhájit své potřeby. Chcete bydlet v domě, který jste zrekonstruovali, manžel z nějakého důvodu, kterému úplně nerozumím ( studující děti, váš požadavek na podíl na péči o dům, odstěhování kamaráda )  - to asi nejsou jediné důvody k odstěhování se. Měl by si uvědomit, že výhrůžkami si nepomůže, i když je hlava rodiny a zvyklý, že velitelem všeho byl on. Vezměte si z mé odpovědi, co vám bude připadat inspirující.
krize vztahu
Myslím, že vztah se mnou nezvladl, ze uz na nej nema silu, mam mu dat prostor a schazet se dal jako pratele kdyz ja bych chtela vic? Moc bych si prala aby se to vratilo do starych koleji a taky vím ze mam zmenit spoustu veci na sobe
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Toho psychologa rozhodně potřebujete, neváhejte dlouho a objednejte se hned zítra. Stala jste se na vztahu s ním závislou a to žádnému vztahu nemůže prospívat, pak v něm opravdu nejde dýchat...Držím vám palce.
krize vztahu
Trpim depresemi a driv sem se lecila, Pry mu ubiram energii a chce byt radsi sam. Byl moje laska pritel vsechno. Prijde mi ze sem svym chovanim o vse prisla i kdyz mi pise a rekl ze se muzem i stykat nevím co mam delat...jak jít dál..psychicky sem se snad zhroutila nejim nespim lezim brecim klepu se a mam myslenky na to ze proste uz tohle nezvladnu.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Pavlo, potřebujete odborníka. Než byste navštívila psychiatra, který by vás stabilizoval prostřednictvím léků, objednejte se nejdříve u partnerského psychologa, abyste s ním mohla vše probrat :-)
krize vztahu
Dobrý den, po půl roce vztahu, kdy jsem udělala par chyb a priteli rekla ruzne veci se najednou zdal chladny jako by me uz prestaval milovat. Všechno jsem hrozne resila a mela tendenci se hadat kdyz treba na me nemel cas, videli jsme se cca trikrat do tydne a to vetsinou kdyz prisel z prace prtoze pracuje od rana do vecera. Nevím jestli sem na nej nejak zacala tlacit nebo tak, ale rekl mi ze ze je mu to hrozne lito ze nespi neji je spatny z tech mych stavu ktee nezvlada..ze se v nem enco zlomilo a ze bue muset byt sam ze mu ublizilo jak sem mu neverila obcas a ze asi bude lepsi kdyz bude sam zatim..ze muzem byt pratele ze jsem pro nej dulezita ale nechce ublizovat a byt zly tim ze proste na me nema cas a tak..jsem z toho psychicky na dne miluji ho a chybí mi..mam hrozne uzkosti a nevím co bude dál. Pry ho vsechno najednouo dusi a musi mit klid. Myslite ze je nadeje ze by se vratil? Děkuji predem
Pavla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pavlo. Ano, může za tím být nejspíš váš tlak a jeho únava, jako muž nechce vše stále řešit, chce mít klid. On chce nyní pauzu, aby si v sobě vše srovnal, aspoň na měsíc bych do toho šla. Důležitá jste teď hlavně vy sama pro sebe, mluvíte o úzkostech a depresi, to samé se týká i jeho. Jdu číst dál... Ale přátelé být nemůžete, to je vám asi jasné, neměli byste se měsíc vídat vůbec, ani přes sociální sítě.
krize vztahu
Dpobrý den,
snažil jsem se zde najít podobný příběh tomu mému, ale marně. Více či méně zde lidé píší o relativně krátkých vztazích. Se mnou se chce rozejít přítelkyně po 11 letech. Máme 7 letou dcerku. Samozřejmě si uvědomuji, že je asi vždy chyba na obou stranách. Já o vztah málo pečoval a po těch letech jsem to bral jako samozřejmou jistotu. Jsem výbušné povahy a když bouchnu, nevidím si do úst. Trvá to vždy velmi krátce a pak mě to velmi mrzí, omlouvám sse a chápu že to protistranu bolí. Není to ale tak, že se tyto jevy opakují denně.Statistiku si nedělám, dejme tomu 1x až 1,5 za měsíc. Jinak mě přítelkyně hodnotí jako maximálně spolehlivého člověka, dobrého tátu, který se dokáže postarat o rodinu. Zjistil jsem že se schází s člověkem a teď budu znít jako namyšlený idiot, ale je to člověk, který je úplně jiný než já, nechi říct nula, nejsem taky žádný Delone a ideál. Ale to je vedlejší. Absolutně nechápu její postoj, že je schopna kvůli tomuto rozbít rodinu. Nedává mi žádnou šanci. Já začal chodit k psychologovi, uvědomil si a přiznal chyby. Miluji ji celým srdcem, tak jako dceru. Beru Lexaurin a upadám do depresí. Jsem na dně a ona dělá, že to nevidí. Vůbec nevím co mám dělat.
Libor
PhDr. Jitka Douchová
Milý Libore, přeji vám dobrý den. Nepíší mi do poradny jen ti, kteří mají problémy v rámci krátkodobých vztahů, naopak. Přítelkyně se s vámi chce rozejít po 11 letech, protože již asi nezvládala vaši výbušnou, impulzivní povahu. Asi jí to ubližovalo, zraňovalo. Brát vztah jako samozřejmou jistotu je hodně zrádné. Vztah není nikdy jistota, vztah je živý "organismus", když se mu něčeho delší dobu nedostává, stává se z něj pacient. Je ale skvělé, že jste měl vždy po vašem výbuchu nadhled a dokázal jste se omlouvat. Ten člověk, s nímž se přítelkyně začala scházet, je asi protipólem vás i v jiných věcech, než že nedosahuje vaší úrovně. Asi je psychicky a emočně stabilní, což je nyní pro ni nejdůležitější hodnota. Doporučovala bych vám dočasnou partnerskou pauzu na 4 měsíce minimálně, kdy si stanovíte pravidla ohledně finančního toku, styku s dcerou, a vytvoříte dohodu, čemu by měla pauza posloužit. Vnímám ji vždy jako bojovný prostředek za záchranu vztahu. Můžete mít prostor k tomu, abyste si každý sám v sobě našli, v čem je hodnota vašeho vztahu, a poté hledali cesty, kudy jinak, co musíte jeden i druhý u sebe změnit. Přeji vám v tom hodně sil a pak i štěstí.
krize vztahu
Dobrý den, rozešla se se mnou přítelkyně po dlouhodobém vztahu. Měli jsme nějaké plány do budoucnosti, uzavřenou hypotéku, rozestavěný dům. Občas jsme se hádali, bylo napětí kvůli stavbě, vztah se stal hodně stereotypní, což vím, že bylo špatně. Ona se zakoukala do svého nadřízeného se kterým sedí v kanceláři a jednoho dne mi oznámila, že se chce rozejít. Odešla a šla hned bydlet k němu. Stále spolu komunikujeme, občas se vídáme, stále si neodvezla všechny věci. Tvrdí, že neví co přesně chce, že jsem pro ni důležit, že ji na m záleží, myslím, že mě stále miluje trochu. Myslím, že se ale bojí, že by to zklouzlo zpět do otoh stereotypu. Nemyslím si, že s ním je vyloženě šťastná ani nešťastná, nic takového mi neřekla, jen to na mě tak působí. Ví, že jsem schopen změny a že spolu dokážeme fungovat a splnit si naše přání. Přátelé mi říkají, že nejlepší varianta, je se od ní odpoutat, že pak pozná co opravdu ztratila. Rád bych ji měl zpět a nevím co dělat. Pomoc prosím
Vincent
PhDr. Jitka Douchová
Vincente, dobrý den. V současnosti máte vůči sobě hodně závazků, nejen ekonomických...Váš vztah není uzavřený ani na jedné straně, jen žije dál v hlavě a srdci každého z vás jiným tempem. Stereotyp, dlouhý vztah, částečné vyhoření. To vše se týká hodně lidí, kde vztah není dynamický, nemá vývoj. V této fázi bych vám oběma doporučovala pauzu na 3 - 4 měsíce, kdy si každý pojedete po své linii. Jen tak si budete moct uvědomit, co pro vás oba váš vztah znamenal, a co znamená. Provozně jste stále ve spojení - ad stěhování věcí,ale i společná hypotéka, rozestavěný dům. Dejte si čas, ale k němu i pravidla o nestýkání se.
krize vztahu
Dobrý den, nevím kde upřímně začít. S přítelem jsme cca 4 roky s tím, že když jsme spolu byly cca 2 roky odešel ode me a šel k partnerce s kterou má dceru. Nyní jsme opět spolu, ale nevím jestli to je správné. Všechno co dělám je špatně. Neustále má potřebu mne ponaučovat, jak by on dělal tu věc. Přítel podniká. Pracuje převážně z domu nebo někde jezdí. Prostě je svým pánem. Já pracuji - odjíždím ráno a vracím se večer. Dříve přítel doma vůbec nepomáhal a neustále mě diktoval co mám jak a kdy dělat. Nyní již doma pomáhá, ale neustále to mám na talíři. Více méně se dnes již o ničem jiném nebavíme, než o jeho práci a o tom co a jak mám dělat nebo nedělat. Dříve ještě k tomu všemu pil, takže kolikrát byl hodně vulgární, agresivní. Nevím si s ním rady, já ho miluji, ale cítím z jeho strany, že on ne. Že je se mnou akorát, že by asi neměl kam jít. Připadám si psychicky na dně a přítel mi neustále říká, že se mám nad sebou zamyslet a dojít si k psychologovi. Tak nevím co dál
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Jano, cítíte se být zašlapávaná do země v rámci vztahu, přesto o ten vztah stojíte, protože milujete. Víte, co na něm milujete , a proč tedy stojí za to, o váš vztah bojovat? Nevím, jak je vše objektivně, ale vy to popisujete tak, že jste v podstatě součástí psychického teroru a manipulace. Přítel ví vše nejlépe, vy jste permanentně kritizována a umravňována. Proč si to necháte líbit? Proč se nepostavíte ke všemu tak, že byste si přála rovnocenný vztah? Co vás brzdí v možnosti, vytvořit jej? Jste na něm citově závislá?  Máte nízké sebevědomí jako žena? A celkově, nebo jen v tomto vztahu? Schází mi odpovědi na tyto otázky, abych vám mohla užitečně pomoct. Proto by mi přišlo jako nejlepší, obrátit se na živou spolupráci s partnerským psychologem.
krize vztahu
Dobrý den, s manželem máme veliký problém. Již od porodu naší dcery vznikly první problémy, které se neustále stupňují. On je o 7 let starší než já, já jsem z početné rodiny, on je jedináček. Já bych ráda si vedla mou rodinu-manžela a dceru nějkým smerem. Bohužel ikdyž jsme finančně nezávislí, naopak tchyně je finančně závislá na nás-manželovo příjmech, ještě k tomu mi ruší komunikaci s manželem. On nechce naslouchat mým potřebám, naslouchá jen a jen jí. Předělávají nám potom společné plány a dohody. Tchýni mi nastějhoval po nás do domu, ikdyž jsem se ani celá neostěhovala. Ona samozřejmě mi od porodu vyčítá, že žiji v bordelu, můžu za smrt jejího manžela a že nevydělávám. Já si opravdu myslím, že ani jedno, ani druhé není pravda, i mám pádné argumenty. Nicméně pořád mi to trápí a ještě ji manžel přiblížil a nastěhoval mi ji za roh. Sice není součástí naší domácnosti, ale v podstatě je, protože mi organizuje mrazáky, ledničky, chodí v mých pantoflích,vše, co jsem ještě nestačila vystěhovat, přebírá a mně je to strašně nepříjemné. Ikdyž manžela na veškerá rizika ohrožení našeho vztahu upozorňuji dopředu, nedá na mě a cítí se výše postavený než já, svobodný jako pták. Jedná jen za sebe a na mě a mé názory nehledí. Opravdu nevím, co mám dělat, díky tomu se nám ztratila veškerá touha mezi námi a jediné, co v posteli děláme, snažíme se otočit tak daleko, abychom se sebe nedotkli-tedy já-aby mi zase neublížil.
Nevím, jak b\ste mi mo´hli poradit. Můj manžel i já to řešíme dost alkoholem-já pravidelně s mírou, on nepravidelně do extrémů. Pak mu vyčítám, když vydechne, jak potom s dcerou dýcháme vše, co stačil za večer vypít. Nechce se bavit, bojí se toho, utíká před problémy. Já nevím opravdu, jak dopadneme, ale chci to řešt, protože je to pořád vážnější. Díky za každou radu.
Anonym Anonym
PhDr. Jitka Douchová
Anonyme Anonyme. Je toho hodně moc, co trápí všechny zúčastněné strany. Vy dva s manželem potřebujete jednoznačně pomoc v rámci partnerské poradny. Vypsala jste v rychlosti to vše zlé, co vás trápí a demotivuje, štve vás tchyně, ale potažmo i manžel. Jste z rozdílných rodin, každý z vás si odnesl rozdílné vzorce fungování v rámci rodiny. Jestliže byl manžel jedináček, byl zvyklý na to, že jeho matka a on byli na sebe napojeni, pomáhali si. Vy jste z početné rodiny, byla jste zvyklá na rodinnou soupolitost, ale v úplně jiné podobě. Potřebujete spolu najít s mužem nějaký konsensus, který bude vás obou a nebudete si pak nic vyčítat. Zajímavé je, že se první problémy objevily až po porodu vaší první dcery. Jak si to vysvětlujete? Do té doby bylo vše v pořádku? Rozhodně bych vás viděla nejraději u partnersky specializovaného psychologa, protože je evidentní, že vaše rozpory v názorech vás oba dovádí k emocím, které jsou destruktivně konfrontační. Každý si stojíte za svým názorem a požadavkem, což vás rozděluje. Potřebujete někoho nezávislého, v klidu, kdo není koaliční spojenec ani jednoho z vás, abyste se někam posunuli :-)
krize vztahu
Dobrý večer, jsem 30 let vdaná. mám stejný problém jako paní Marie. Vychovala jsem 3 děti, dcery jsou dospělé, syn studuje a bydlí s námi. Manžel na mne vždy žárlil i když neměl důvod. Dokud jsem jen trávila čas s dětmi a do společnosti chodila jen sním, bylo vše v pohodě. Před 5 roky měl manžel vážný úraz, psychicky byl na tom špatně, děti i já jsme tím trpělyi, ale byli jsme mu velkou oporou. Asi v té době mě začal více pozorovat a časem vůbec nesnesl, že si jdu popovídat s kamarádkami. Sám přestal chodit s kamarády např. na pivo, jako kdyby mu dělalo dobře, že mne může psychicky deptat. Vždy po návratu domů si stěžuje syn, jak na mne nadával tak, že sedí v jiné místnosti než syn a mluví o mě škaredě, se vším na co sáhne bouchá. Se mnou se po návratu nebaví. Z počátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale jeho chování bylo horší a horší. Začal tajně pít alkohol a tak u nás jednou v noci byla rychlá pomoc, protože upadl. Po mé domluvě slíbil, že se bude s žárlivostí ovládat, což netrvalo ani měsíc. Chtěl mne přinutit žárlit, tak s mou kamarádkou vymysleli, že si budou zamilovaně psát, dokud na to nepřijdu. Nejhorší na tom bylo to, že na tyto zprávy přišel můj syn, kterému se nezdálo, že taťkovi někdo píše večer, když nejsem doma. Opět sliby manžela a po čase mi řekl, že je to vše má vina. V manželství nám to neklape, zklamal mne a nějak se s tím nedokážu smířit.
Sylva
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sylvo. S vážným úrazem, a s tím souvisejícím manželovým handicapem, se změnila i jeho psychika. A jestliže měl již dříve problémy s žárlivostí, je nasnadě, že se to velmi prohloubilo a vše se postupně obrací proti vám. Ty predispozice tam byly. Nevím, co vám mohu poradit jiného, než se nenechat terorizovat. Problém má na prvním místě manžel, takže je to on, kdo by měl navštěvovat odborníka, to by měl od vás dostat jako věcné doporučení bez emocí. Vy fungujte ve svém režimu, vše vysvětlete synovi, aby se na tátu nezlobil. On ( manžel ) za to svým způsobem nemůže, je limitovaný ve svých možnostech života, pokud jsem to dobře pochopila, je nešťastný, užírá se a je stále více zapšklý, což vyvolává jeho agresivitu, namířenou pak speciálně vůči vám. 
krize vztahu
část 3: Přitom dlouhé týdny předtím jsme spolu nespali, on mě odmítal dost hnusným způsoben, bylo to ponižující. Řekl, že ke mně nic necítí, že má prázdné srdce a že mu chybí jiskra ve vztahu. Podařilo se mi ho dostat k psycholožce, ale tam seděl a skoro nic neříkal a prý příště už tam nepůjde. Paní nám říkala, že to chce čas, netlačit na pilu a vytvořit doma pěknou atmosféru. No jo, já ji poslechla - toto bylo cca před 4 měsíci, ale nic se nezměnilo z manželovy strany. Furt se v tom plácáme ve smyslu, že on neví, jak se rozhodnout..... Milence kupuje dárky a sponzoruje ji - jí je 30, je svobodná, manželovi 41. V9m to , koukla jsem mu do mailu, kde byly objednávka. Vím, že to může pro mě špatně dopadnout, toho se bojím, stále ho miluji. Těch plusů pro mě je více, ale........ On se úplně zbláznil, myslíte z Vaší zkušenosti, že by dal nakonec přednost rodině? Ale aby to nebylo o tom, že sice zůstane, ale bude ke mně stále chladný. Co mám dělat, aby se do mě znovu zamiloval? Díky část 3.
Jiřa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Jířo, sice jste vše popsala dost podrobně, je vidět, že máte náhled na vývoj tvorby vaší partnerské krize, ale jestliže jste nyní v trojúhelníku, v němž manžel tu ztracenou jiskru našel, léčí ho to, pak nevím, jak by bylo možné najít v brzké době cestu k sobě zpět. Tu pauzu bych vám opravdu doporučila, se vším všudy, ale samozřejmě musí být domluveny podmínky ohledně jeho kontaktu s dětmi + peníze pro vaši domácnost. Myslím, že to vše dobře dopadne, ale chce to čas. Manžel nyní neví, kam patří, ale je zamilovaný. Fáze zamilovanosti nějakou dobu potrvá. Teď o něj bojujete, takže je to jiné, má vás obě dvě. Ale když si dáte čas, bude mít jen ji a vy mu nejspíš po nějaké době začnete scházet.Doporučuji pauzu, ale s jasným pojmenováním, k čemu má sloužit, do června. A vám doporučuji začít spolupracovat s psychologem - měla byste mít podporu a vedení pro sebe samotnou.
krize vztahu
pokr. 2: Toto radíte i lidem. Uvažuji o pauze se vším všudy, ale mám strach , že o to víc bude s milenkou a na mě a děti si vůbec nevzpomene a tím to krachne. Pořád si říkám, že by měl zůstat se mnou, protože je tu víc +. Děti má moc rád, je zvyklý na domov, musel by překopat svůj styl života - milenka bydlí v paneláku ve velkém městě, manžel rád jezdí ke své matce pomáhat na zahradu a se statkem. To je pro něj relax. Jeho matka je nemocná a potřebuje pomoc, má ale další dva syny, takže není úplně závislá na mém muži. Do této doby jsme měli s mužem pěkné manželství, ale tyto události nás semlely. Jen byl problém s jeho citovou vazbu na máti - ta je celý život bez chlapa, rozvedla se , otec od rodiny odešel za jinou. Tak si říkám, jestli u manžela se objeví geny....U té milenky nejde jen o sex, je citově zangažovaný a úplně se změnil, jakoby to nebyl ani člověk, kterého jsem znala.Když je doma, komunikujeme ale jako spolubydlící, dlouho nebyl sex, jednou jsem ho svedla - neodolal. část2
Jiřa
PhDr. Jitka Douchová
Přecházím na část 3
krize vztahu
Dobrý den, chtěla bych znát Váš náhled na naši situaci.Jsem 12 let vdaná, 2 děti ZŠ. Před rokem a půl jsme se s mužem odcizili, měla jsem gynekol. problémy a bolel mě sex. Manželovi jsem se styděla přiznat problémy , tak jsem radši použila slova, že je neschopnej, sex k ničemu atd...Taky že lituji svatby. Pak mi zemřela maminka, 5 rak, a já se propadla do depky, že jsem se s nikým nebavila. Manžel neměl práci, pak si ale našel novou , ale je doma na víkend , bydlí na ubytovně. Tam ho kamarádi zatáhli do problémů s policii, on nic neprovedl, byl 2 dny ve vazbě. Pustili ho, ale on se sesypal a skončil v péči psychologa. Oba dva jsem na tom byli tak zle, že jsme se odcizili a muž si našel milenku. My jsme si už všechno vysvětlili, protože ho miluji a chci zpět. On neví jestli má odejít a rozvést se. Toto stále zvažuje.Mně ale mé chování neodpustil. Už jsem zde četla podobné příběhy, já jsem navrhla zatím neurčitý časový limit dokdy to má vyřešit. Jak dlouho by to mělo trvat? část 1
Jiřa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jířo. Vidím, že jste prošli hodně obtížnými situacemi., ne vždy se podaří ve stresu, ve strachu, bolesti, reagovat na toho druhého "dobře", a někdy se některé věci těžko berou zpět, protože v tom druhém jsou již uhnízděné jako křivda. Ale jdu číst vaše pokračování.
krize vztahu
Dobrý den. Jsme s manželkou již 15 let. Máme spolu syna 7 let. posledních 5 let měla manželka milence. Věděl jsem o něm, ale trávím hodně času mimo domov. Tak jsem to považoval za její náhradu za mně. Doma to fungovalo v pořádku a dokonce jsme se občas o něm bavili. Manželka poslední dva roky byla na vážkách, jestli odejít nebo zůstat se mnou. Ale o vánocích spáchal ,,milenec" sebevraždu. Manželka si to teď vyčítá, že to udělal proto že se nemohla rozhodnout. Svojí známe psala že ho hrozně milovala a nešla za ním. I když to po ní chtěl. Je s toho na prášky. Objednal jsem jí k odborníkovi. Má otázka zní: má to cenu zachraňovat manželství? Já ji miluju. Ale netuším jestli bude schopná milovat ona mně. A to mi nedá spát. Že zůstane jen kůli synovi. A bude to jen manželstvý na oko. To nechci. Vím že potřebuje čas, já také. Ale má to smysl natahovat??? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Karel
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Karle. Je to celé hodně vztahově i citově zapeklité. Vy jste vlastně měli 5 let zoficializovaný trojúhelník, o manželčiném příteli jste se spolu i bavili. To nebývá až tak časté. Nevím, jestli jste třeba námořník, nebo co si mám představit pod pojmem trávení hodně času mimo domov. Ale vlastně jste milence jakoby přijal do rodiny, říkáte, že jako vaše tolerovaného náhradníka v době nepřítomnosti. Manželka trojúhelník 2 roky řešila, ale před vámi, vy jste byl účastníkem jejího dilema. Určitě uznáte, že to není úplně OK, vy jste pro ni tedy fungoval více jako terapeut a pečující otec, než jako partner...Jestli přítel manželky spáchal sebevraždu kvůli ní, nebo tam hraje roli něco dalšího, podstatnějšího, to je otázka, ale chápu, že se vaší ženě zhroutil svět, obviňuje se, je ztraumatizovaná. Ale předpokládám, že navštěvuje psychologa. Ani já netuším, jestli bude ona nyní schopná milovat vás. O vašem vztahu a všech jeho peripetiích nic nevím. Ale ona potřebuje individuální terapii pro sebe, a pokud by chtěla do budoucna i párovou terapii s vámi, můžete se případně objednat u mě. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
krize vztahu
Dobrý den,paní doktorko,je divné že vám píši, většinou Vám tady v této situaci píší ženy.Dostal jsem se do krize s mojí milovanou ženou,ona nabyla přesvědčení že mě chce opustit,tvrdí mi že jsem se celý život choval špatně, očemž jsem přesvědčen že nemá pravdu,nikdy jsem jí neublížil,nebyl nevěrný, nepiju, nekouřím o rodinu se starám, prostě funguju jsme spolu 17let a máme dvě šťastné děti 8a14let,já se s tím nedokážu smířit a vyrovnat,protože i po tolika letech ji neustále miluji a záleží mi na ní i naší rodině, momentálně je pod vlivem jiného muže.Je pravda že mezi námi moc nefungovala komunikace,ale toho jsme si momentálně oba vědomi a já s tím chci něco dělat.Snažím se jí přesvědčit o tom že dělá chybu a že je to špatně.Já se snažím náš vztah zachránit,ale bohužel to jde jenom z mé strany ona mi tvrdí že náš vztah nejde zachránit a ani zachraňovat nic nechce. Jsem z toho nešťastný a zoufalý už nevím jak jí mám přesvědčit o tom že to co momentálně dělám myslím vážně. Děkuji za radu.
Libor
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Libore. To, že je tato poradna umístěna na stránkách ONA - idnes, neznamená, že je určena jen ženám. Mužů ve vztahovém problému mi píše dost. Co se týče vámi popsané situace doma. Jestliže je manželka momentálně zamilovaná do jiného muže, může to být náhoda, nebo důsledek dlouhodobě probíhající partnerské krize mezi vámi, kterou jste včas nepojmenovali a nezačali se snažit o změnu. To je asi těmi průběžnými problémy v komunikaci.  Ale jakou máte nyní šanci na obnovení vašeho vztahu, nemohu posoudit. Vy jste maximálně motivovaný, ona to odmítá. Pak by asi bylo dobré, abyste ji příliš momentálně do ničeho netlačil, ale abyste vy sám začal spolupracovat s partnerským psychologem a skrze vaše povídání byste mohl postupně dělat kroky, které by pomohly jak vám samotnému, tak později snad i vašemu manželskému vztahu.
krize vztahu
Dobrý den, před 2m mi přítel po 3,5 lech oznámil, že neví, zda se mnou chce být, později se ukázalo, že se zamiloval do kolegyně, která je o 8let mladší, je pět let zadaná, ale rozchází se. Neměla jsem pocit, že máme nějaké vážné problémy, jen špatné období. Je nám oběma řes 30.Rok se snažime o dítě a nedařilo se. Nedařilo se ani jednomu v práci.. byla v šoku, když s tímto přišel a chtel pauzu. Pár dní na to jsem zjistila, že jsem těhotná.Přítel se od té doby chová jak naprosto někdo jiný. Chladný, naštvaný. Nechce mě, nechce dítě. Křičel na mě, všechno házel na mě, ale žádný vážný důvod neuvedl, jen třeba že mi něco vadilo. A že dítě už pár měsíců nechtěl. Předtím se na dítě těšil. Teď se k tomu staví tak, že chce platit, klidně jednorázovou částku a že bychom se už nikdy neviděli. Stále spolu bydlíme, než si najdu byt. Nevím jak se mám chovat. On tvrdí, že ta holka v tom není, přitom s ní je a hned o ní řekl svým kamarádům. Může tohle chování být jen ze zamilovanosti a skončit jinak?
Adéla
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Adélo. Došlo k souhře několika okolností - vy jste si delší dobu nerozuměli, marně jste se rok snažili o početí. Partner se zamiloval do slečny, která se rozchází . ani jeden z nich nebyl šťastný ve stávajícím vztahu.Takováto konstelace se stává poměrně často. Vaše těhotenství jej zaskočilo, byl již téměř rozhodnutý k odchodu, nejspíš podpořil přítelkyni k odchodu od partnera. A teď zásadní změna, s níž si neumí poradit, je v koutě. Snaží se o kompenzaci jeho zodpovědnosti finančně. Ale nechráněný styk jste měli, i když on dnes tvrdí, že dítě už několik měsíců nechtěl. Pak je otázka, proč nezačal praktikovat přerušovanou soulož. Ale to teď již není podstatné. Měli byste se oba zklidnit a zkusit mluvit věcně, nalézt nějakou dohodu, která ukáže, jak moc je možné za změněných podmínek se k sobě partnersky vrátit. Je to nesmírně složité, já vím. Ale také vím, že vám v dané situaci nemohu poradit nic zaručeně účinného. Rozhodně vám však doporučuji partnerského psychologa na živé konzultace.
krize vztahu
Dobré odpoledne, jsem 15 let vdaná. Manžel je introvert, moc nemluví, vždy mi byl věrný a já jsem byla pro něj ta jediná na světě. Pak jsem měla dojem, že ochladl, už se mi nevěnoval tolik, tak jsem začala být nesnesitelná: strašně jsem ho ponížila, urazila - že je k ničemu, sex nestojí za nic, a že od něj odejdu. Pak jsme vedle sebe jen koexistovali, nespali jsme spolu. On to psychicky nevydržel a zamiloval se do dlouhodobé kamarádky. Schází se, chatují si přes mobil, ale prý spolu nespí, proto že je ženatý. Myslel si totiž, že odejdu natrvalo. Je do ní strašně zamilovaný, rozumí si s ní, ale je nešťastný: máme totiž dvě malé děti a manžel neví , jestli má tedy odejít k přítelkyni a nebo zůstat kvůli dětem. Mezitím jsme si vše vyříkali a já jsem se mu omluvila. Tvrdí, že trochu lásky ke mně tam zůstalo a že nechce mě a děti ztratit, ale současně miluje ji. Je to 50: 50, se kterou zůstane. Pokud odejde, požádá o rozvod. Tohle jsem dopustit nechtěla, jsem na dně. Mám nějakou šanci?
Danka
PhDr. Jitka Douchová
Danko, dobrý den. Otázka by měla znít: "Máme nějakou  šanci"? Myslím, že teď nejde nic lámat přes koleno. V 50 % ve váš prospěch figurují hlavně děti, je otázka, nakolik ještě vztah k vám jako k ženě, pokud jste žili v dlouhodobém odcizení psychickém, emočním, sexuálním, a on je nyní zamilovaný. Našel někoho, kdo jej miluje, váží si ho, rozumí mu. Sex nemá ani s jednou z vás. Manžel teď vše vidí pod vlivem akutní zamilovanosti, o možnosti zůstat rozhoduje víc rozum a zodpovědnost. Nechala bych vše na dobu cca půl roku na pauzu s rozstěhováním se. Dětem byste museli společně říct, že na nějakou dobu budete bydlet odděleně, ale oba je milujete, musí dostat pevné a jasné informace o tom, jak se budou vídat s tátou. Musíte si domluvit informovanost o stavu vašeho vztahu pro rodiny, přátele - nejlépe nic moc neříkat kromě toho, že procházíte obdobím krize. Říkáte, že manžel by chtěl v případě odchodu okamžitě rozvod. Chápu, pak by chtěl plnohodnotně rozvinout vztah s přítelkyní, se vším všudy, a to z etických důvodů bez rozvodu nedokáže. Ale ta pauza je opravdu rozumná. Až ta ukáže, jak dokážete žít bez sebe, on s dětmi na limitovanou dobu. Znám velmi mnoho příběhů, kdy milenecký vztah neobstál právě až po té, kdy se udělala změna v podobě pauzy. Nemá tedy smysl dělat radikální kroky. Vy byste potřebovala podporu partnerského psychologa.
krize vztahu
Dobrý den, s partnerkou jsme spolu přes tři roky a náš vztah byl jako každý jiný včetně občasných hádek. Na začátku jsem já, jakožto muž ve vztahu cítil, že ona je do mě zamilovaná více než já do ní. Toto samozřejmě věděla a trápilo jí to. Před nedávnem se mi naskytla práce v zahraničí na 4 měsíce a já znechucen svým okolím (ale ona byla stále to jediné co mě tu drželo) a s tím že mi partnerka řekla že jí to nevadí odjel. Bohužel jsem v práci neměl ani čas ani možnosti udržovat s ní pravidelný kontakt a vyvrcholilo to v to, že mi napsala, že je konec. Já nasedl na první letadlo a okamžitě jel za ní abych to zachránil. Povídali jsme si dlouhé dny při kterých mi řekla že už se dlouho trápila a denně brečela a já se přiznal že sem se v zahraničí zakoukal (ale nic nebylo), dali jsme si i na týden pauzu. Nakonec jsme se k sobě vrátili, ale teď mi řekla, že je se mnou spíše s rozumu než z lásky a že ke mě asi už nic necítí. Já ji naopak miluji a nedovedu si život bez ní představit. Děkuji
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tomáši. Karty se obrátily, co se týče citové závislosti ve vztahu. Nedokážu odhadnout, jak moc jí scházely vaše pravidelné kontakty v zahraničí, ale je možné, že pokud jste se neozýval, ona svou ženskou intuicí vytušila, že je venku jiný objekt vašeho zájmu, udělala v rámci sebezáchovného pudu konec. Pauza na týden je nesmysl. A vy? Vy jste mohl okamžitě opustit své pracovní závazky v zahraničí? Měli byste si nyní dát více času na nějaký definitivní verdikt. Teď je to plné emocí, hlavně na vaší straně, a sám úplně nejste s to odhadnout, že se vám hroutí svět s jejím rozchodem, kdy přicházíte o nějakou předchozí jistotu, ale je to dočasné, a nebo, že je vše o tom, že ji opravdu hluboce milujete...
krize vztahu
dobrý den, již rok nebydlím s manželem, odešla jsem po napadení a alkoholu, půl roku mi bylo špatně jen co jsem manžela zahlédla v dálce. dva pokusy o debatu skončily sprostými nadávkami manžela, žádný pokus o napravení situace. nějak jsem zatím neměla sílu situaci řešit. teď jsou náznaky, že hledá jinou ženu, najednou k ní milý něžný. asi po 35 letech jsem byla já ta špatná, snad na mě byl už i alergický, nějak se nemohu srovnat s myšlenkou, že na jinou ženu je tak milý a hodný, připadá mi to ke mě nefér a najednou nevím co dál. vkrádá se myšlenka, že jsem měla vydržet, ale mé druhé já říká, že už to nešlo. jak mám pokračovat dál?
monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, moniko. Měla byste setrvat v tom, jak jste se rozhodla. Nyní vás k manželovi táhne majetnická žárlivost a ješitnost, určitě ne láska. Zkuste si pro sebe sama pojmenovat, na co že to vlastně žárlíte, a PROČ :-)
krize vztahu
Dobrý den, měla by smysl pauza a jak by vlastně měla vypadat?

Manžel se po 23 letech manželství se najednou odstěhoval - milenku zatím nemá, spíš je to jeho impulzívní reakce na jeho vnitřní nespokojenost - je emočně labilní a jeho stav se zhoršuje, je víc a častěji agresivní, víc sobecký, v tomto případě je to jeho v současnosti typická reakce na jeden jeho průšvih, který se provalil atd. Děti jsou sice dospělé, ale studující, tedy na nás závislé. Manžel si zatím užívá volnosti, kamarádi, hospody, svobodný život, pravděpodobně se připlete nějaká žena (v minulosti nějaké úlety měl, ale ani neví, že o nich vím). Ráda bych vyhlásila pauzu, ale nevím, jak to udělat. On momentálně bydlí jinde, ale v našem, klíče nám vzal. peníze zatím dává. Pomoc v domě a v domácnosti je už několik let nulová - před časem jsme mluvili o možném rozdělení majetku v souvislosti s jeho podnikáním, ke kterému však nedošlo, ale on si v hlavě nastavil, že dům bude "můj" a přestal se na jeho údržbě, a to včetně domácnosti, jakkoliv angažovat. To je bohužel jeden z jeho negativních rysů - myslí jen na sebe. Děti jsou dospělé a obě vyjádřily, že s ním rozhodně nechtějí bydlet, ochotny jsou za ním je na návštěvu tak jednou za 14 dní na 2 hodiny. Čili on se momentálně "zbavil" veškeré zodpovědnosti. Prosím, jak bychom to měli udělat? - otázka upravena poradcem
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Andreo. Začnu dětmi - říkáte, že jsou dospělé. To znamená, že rozhodování, s kým se budou vídat a v jaké frekvenci, je na nich. Bydlet chtějí u vás, OK, ale nějaká nařizování kolik hodin jednou za dva týdny u otce? To je absurdní. Co se týče financí, měli byste si nastavit jednoznačná pravidla a mít to v písemné podobě, pokud je manžel emočně labilní, impulzivní, jak říkáte, stále častěji agresivní, pak by měla být daná pravidla stvrzena u právníka. Ptáte se na pauzu, to je dočasné mezidobí, provizorium, kdy lidé hledají, zda spolu mohou, nebo nemohou v budoucnu být. Pauza má svůj smysl tehdy, je-li její smysl a očekávání od ní jasně pojmenován. Nevím, od čeho vám vzal klíče, ale i to, kdo bude mít jaké klíče a od čeho, by mělo být součástí dohody o pravidlech. Mělo by to být čisté a transparentní, spravedlivé pro oba. V žádném případě ne boj, ale dočasná dohoda na smíru. Do hloubky problému nevidím, proto se k tomu nemohu více vyjadřovat.
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko.
Nedávno se semnou rozešel přítel s větou, že se cítí se mnou líp jak kamarád, ale stále mě miluje. Příjmula jsem to..ale tedka se strasně moc trápím, pořád spolu bydlíme, milujeme se večer, ale já se strašně moc trápím, chci mu všechno říct, že se omlouvám, že jsem mu nedávala tu volnost co chtěl a, že ho chci zpátky, ale bojím se, že mi řekne, že ne nebo bude mít řeči typu, že ještě chvíli a tak.
Nejhorší je, že večer se obímáme, jak chodíme spát, chytneme se za ruku, když koukáme na televizi, ale prostě on nic nechce, nebo nedává to najevo. Nejvíc se trápím u pomyšlení, že by mohl bejt s nějákou jinou.. nevím co mám udělat, aby jsme byly tak jako minule a nebo alespon abych se netrápila tak moc..Nechci se přestěhovat zpátky k rodičům, protože vím, že bych se trápila ještě víc, kdybych ho nemohla mít vedle sebe večer. Mám se mu omluvit za všechno a nebo prostě čekat? Děkuju za odpoved.
Jarka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jarko. Moc se v tom nevyznám, ve vašem psaní čtu - přítel, s nímž jste společně žili v jedné domácnosti, vyhlásil rozchod s tím, že se s vámi cítí lépe jako kamarád, než jako partner. Ale žijete spolu v jedné domácnosti dál, máte spolu sex. Vy jste si nyní vědoma toho, že jste ve vztahu dělala nějaké chyby, např. ohledně toho, že jste mu nedávala v rámci vztahu dost osobní svobody. Přijímáte nyní šťastně vše, co on po vyhlášeném rozchodu nabízí. To je ale pěkný binec, nemyslíte? Nějak se vám vyměňují role, ale nic neřešíte ani jeden, ani druhý. Mně to přijde jako velmi kontraproduktivní,Vy nyní uděláte cokoliv, abyste prodloužila společný čas s vámi, on si s vámi užívá, zároveň už je vlastně kamarád s výhodami. To nepovede k žádné změně, ale k vaší závislé pozici. Měli byste se rozstěhovat a říct si, kdy a za jakých podmínek se případně budete vídat, a jestli vůbec. Jinak to bude nekonečný příběh, bolestivý hlavně pro vás...
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Po čtyřech letech s přítelem nastaly problémy, nelíbilo se mi, jak se ke mně chová a chtěla jsem po něm pauzu, trvala pár měsíců, během kterých jsem potkala jiného muže, do kterého jsem se zamilovala, vypadalo to, že i on do mě. Vše jen platonicky, k ničemu mezi námi nedošlo. Přítel se celou dobu snažil, abychom byli zase spolu a já zjistila, že druhý muž, do kterého jsem se stihla zakoukat, byl neupřímný a mě jen vodil za nos... Každopádně i když jsem si po tom všem uvědomila, že mám přítele ráda a že má všechny vlastnosti, které bych od svého budoucího partnera chtěla, mi dělá problém jaksi obnovit city k němu... přijde mi, jako kdybych k němu cítila pouze přátelství. O druhém muži jsem mu řekla. Hlavně si nadávám za to, že jsem podlehla řečem toho druhého muže, který mi navíc stále chybí i jako kamarád (nejsme v kontaktu). Nevím, jestli tomu dát čas, nebo dát raději příteli prostor, aby si mohl najít někoho lepšího, než jsem já... Díky za radu.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Radko, teď nemáte vyřešený vztah ani k jednomu z nich, ale jste bolavá po zklamání z potenciálního vztahu s tím druhým, do něhož jste se zamilovala a zjistila jste, že se jednalo o blamáž. Váš přítel o vás bojuje, máte jej jistého, vy bojovat nemusíte. Aspoň to tak teď cítíte. Možná mylně. Zkuste si představit, co by se stalo ve vašem srdci, kdyby vám přítel řekl, že končí a je zamilovaný do jiné...Dejte čas sobě i příteli a zkuste si dát prostor třeba do prvního jarního dne. Podmínkou by měla být zachovaná věrnost a nekontaktování se. Vy jej teď cítíte racionálně, ale srdcem patříte jinam. Tak si to vše musí s pomocí času sednout :-)
krize vztahu
Pokračování: Několikrát jsem se s ním pokoušela celou situaci probrat a najít řešení. Navrhovala jsem poradnu, ale on mě vždy svými argumenty pouze ponížil a dál věc odmítá řešit. Tvrdí, že peníze utratil za nás, ale já vím, že to není pravda. Nyní vedu peníze já a po téhle stránce je vše v pořádku. Jako argument používá to, že živíme mého koně, kterého jsem měla již před manželstvím. Teď jsem začala znovu studovat a na všechno se ještě navršily další výčitky, že to stojí peníze, a proč to dělám, když na to stejně nemám dostatek schopností. Od výčitek, přechází k manipulacím a již zapojuje i syna. V současnosti již opět pracuji a jsem schopná se osamostatnit, což on cítí a mění chování k lepšímu. Já ale cítím, že už je pozdě. Navenek náš vztah vypadá skvěle a uvnitř je jako shnilé jablko. Nedokážu s ním mít sex a už vůbec si neumím představit společnou budoucnost. Nemiluji ho. Je mi to však líto kvůli synovi. Jako otec je skvělý. Nevím co dál - napadá mě jen rozluka. Co myslíte?
JanaK
PhDr. Jitka Douchová
Ano, JanoK, mě ve vámi popsaném stavu vztahu také. Rozlukou nevím, co máte na mysli, já pauzu.To není rozvod, ale provizorní období oddělení se od sebe na nějakou dobu, minimálně 4 měsíce, kde si řeknete, oč díky ní bojujete, jak bude dlouhá a proč právě oběma určená délka trvání pauzy, patří do toho dále jasná konstruktivní dohoda o financích, styku se synem, dále společně vytvořená verze pro vaše nejbližší i širší okolí - rodiny, přátelé. Měla by to být zkouška toho, zda k sobě patříte a chcete pro to něco udělat, nebo ne. Já mám jen vaši verzi, která je ublížená, vypadá to dost smutně, bylo by zajímavé slyšet manželovu verzi. Každopádně, evidentní je, že si v mnoha ohledech opravdu nerozumíte vůbec, a neumíte to spolu vy dva řešit, ani jeden není v manželství šťastný. Pokud nenajdete nějaký průsečík shody, pak setrvávání v manželství kvůli synovi je nesmysl. V jakém by asi, chudák, vyrůstal vzorci partnerského fungování?... Držím palce k záchraně manželství.
krize vztahu
Dobrý den, vlastně ani sama nevím, jestli potřebuji poradit, nebo se je vypsat. S manželem právě prožíváme krizi. Jsme spolu 10 let a máme skoro tříletého syna. Již před jeho početím procházel vztah mírnou krizí, kterou jsem vnímala spíš já, na základě toho, že se můj muž snažil omezovat moje aktivity (studium VŠ). Zesměšňoval moje snahy a zpochybňoval moje kompetence. Pak jsem ale otěhotněla a studium vzalo na čas za své a on byl opět spokojený. Po porodu jsem se mu snažila věnovat, v rámci možností, ale on doma asi nenacházel životní náplň, proto se začal významně rozšiřovat svoje aktivity. Na mě tak zůstala kompletní péče ro dům včetně zahrady a výchova malého syna. Při návratu z práce se mnou nechtěl komunikovat, věnoval se jen PC, chtěl svou kávu a večer, když měl čas, tak samozřejmě sex. Posléze začali mizet peníze z našich účtů ve velkém a vyvrcholilo to tím, že si vzal bez mého vědomí půjčku v rozsahu statisíců a všechny peníze utratil během několika měsíců neznámo a za co.
JanaK
PhDr. Jitka Douchová
Ve vašem psaní je docela dost závažných momentů rozličného charakteru - nejprve to, že jste se necítila být ve vztahu rovnoprávná, naopak jste se cítila být až devalvována, pak změna ve vašem spoečném životě s narozením syna, krize, vycházející ze změny životního stylu nově vzniklé 3 členné rodiny. Tam vidím vlastně pokračování v problémech ve vaší společné komunikaci a rozdělování kompetencí. Těžko jste se mohl každý z vás v tomto stavu cítit emočně komfortně, ale neřešili jste to. Pak je tam postupné rozšiřování manželových aktivit, konstatujete, že vy jste dělala kompletní servis kolem dítěte, domácnosti, manžela, ale nic jste nedostávala. Opět chyběla komunikace, dle mého. No, a nakonec jeho finanční transakce bez vašeho vědomí? Nevím, jdu číst druhou část vašeho vyprávění...
krize vztahu
Dobry den, je mi 41 let a manzelovi 46 let, vychovavame deti 7 a 16 let, bydlime spolu od roku 1994.Manzel ted 3 roky pracuje v zahranici, pravidelne se navstevujeme a do letosniho srpna bylo vse bez problemu,naopak super....Pak mi rekl manzel, ze mne jiz nemiluje, ale chce se mnou kamaradit, pomahat mi a navstevovat...Trva to jiz nekolik mesicu, on chce cas, zda se vse nevrati zpeta ja mam pocit, ze se trapim, nvm co dal delat, hpri posledni navsteve jsem uz chtela nejaky zlom, vse vratit zpet nebo rozvod a on radeji pristoupil na rozvod, ktery si ale pry nepreje, ze mu to prijde unahlene....navstivila jsem i psychologa, ktery mi rekl vpodstate 2 rady: kvuli detem pokracovat, kvuli sobe vztah ukoncit a jit dal...ze zalezi na mne, pro jakou variantu se rozhodnout...jine zadne problemy mezi sebou nemame Dekuji
Viktorie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Viktorie. Tak jednoduše bych to jako váš psycholog neviděla. Ve hře je spousta věcí, jste spolu od vašich 19 let, jestli jsem to dobře spočítala, hned jste spolu začali žít. Váš vztah je dlouhý, změnu přinesla jistě manželova práce v zahraničí, fakt, že jste se svým způsobem stali vztahem na dálku. Vy máte svůj život tady, on tam. Nějakou dobu vše mohlo fungovat dokonce jako afrodiziakum citové i sexuální, máte rodinu, máte i sebe jako partnery. Na to není možné zapomínat. Myslím, že manžel prochází pocitem partnerské krize, je možné, že se v jeho životě v zahraničí mohla objevit od podzimu jiná žena. Sdělil vám, že potřebuje čas, neví, co k vám cítí. Nedělejte unáhlená rozhodnutí. On nechce rozvod. Vy se chováte hrdě, tomu rozumím, ale někdy je to vše opravdu příliš rychlé, když člověk tomu druhému pomyslně balí kufry. Vyhlašte si partnerskou pauzu se všemi jejími pravidly, která si může najít na netu, nebo třeba i v mé poradně v kategorii dotazů pauza ve vztahu. Bude to chtít pak citlivou komunikaci na téma vás dvou, ale pevná pravidla ohledně financí, dětí, toho, co se sdělí vašim rodinám a přátelům, a co se hlavně sdělí dětem. Na definitivní řešení je vždy času dost. Život je dlouhý, a některé reakce příliš rychlé a předčasné...Držím vám palce.
krize vztahu
Dobry den, s manzelem mame 2 deti (3 roky,10 mesicu)Minuly rok jsme se brali. Manzel hodne pracuje mimo domov (pruvodce v zahranici)Po narozeni mladsii jsem byla casto sama.To se projevilo na mem chovani, casto jsem na nej byla protivna a nespokojena,kdyz byl doma. V lete si nasel milenku (byl s ni na nekolika zajezdech) Po letnim navratu o me prestal mit zajem. Zacal si delat co chtel a kdy chtel.Pak mi rekl,ze me ma rad jen jako matku svych deti. K nevere se nepriznal,pry jsou jen kamaradi. Pry nemam dukazAle ja to vim z jeho tel.,ze spolu stale jsou. Na cely tyden odjel a byl s ni. (Je to jeho studentka z VS o 12 let mladsi).Jsou spolu v kazdodennim kontaktu Nechce nic resit,bavit se o toma nevi co chce. At ja udelam nejake rozhodnuti.Jemu je to jedno.Ja to v takovem vztahu dlouhodobe nevydrzim.Take jsme spolu byli u psycholozky, vidi chybu jen na mne.Jsem z toho delsiho stavu precitlivela a nebavi me to takhle dal.Nedokazu byt moc silna,kdyz je doma Myslite si,ze je rozchod nevyhnutelny? Desi me,jak dlouho se to tahne a on to nechce resit. Dekuji za radu.
Anezka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Anežko. Manžel mimomanželský vztah popírá, to znamená, že se rozvádět nechce. Šel s vámi i do partnerské poradny, i když možná v dané fázi více alibisticky, než se zcela upřímným zájmem o začátek vylepšování vztahu. Aktuálně je párová terapie nesmysl, ale rozhodně vám nedoporučuji žádné radikální kroky,A to rozhodně ne jen kvůli tomu, že spolu máte dvě malé děti. Vaše děti se narodily na tento svět skrze vaši lásku. Nejdříve jste byli partneři. Rozhodně bych to nyní viděla na pauzu, kterou si dáte pro rozhodnutí, jak a co dál. Nyní jsou ve hře vaše emoce a jeho "ne - emoce". Všechno má svůj vývoj. Jestliže je nyní zamilovaný, nemá realistický pohled na život. Potřebujete se od sebe na nějakou dobu vzdálit, podmínkou je, že se jasně domluvíte na jeho kontaktech s dětmi a za jakých podmínek, ale to bude mít fixní režim. Dále budou důležité finance, pak jeho dočasné odstěhování, a v neposlední řadě domluva na tom, co řeknete vašemu 3letému dítěti, které z toho již má rozum, a dále, co řeknete rodinám a přátelům.Mluvím - li o fixním časovém režimu, chápu, že bude muset vzhledem k jeho práci flexibilně měnit, ale to neznamená, že nebudou pravidla. Ta být musí a budete se se průběžně muset umět domlouvat. Nic nevzdávejte, pauzu si dejte do léta.
krize vztahu
Paní doktorko,

říká se, že jak se syn chová k matce, bude se chovat k ženě. Ale já mám dojem, že manžel se k matce chová lépe. Jeho matka je hysterka a celý život rodinu tyranizovala svými scénami. Zčásti si je pamatuje, zčásti je vytěsnil. Na jednu stranu rodinu (a mámu) velmi vychválil (lákal), na druhou stranu k ní byl kritický, dost na ní nadával, hádal se s ní. Máma vždycky spustila slzy a on vyměkl (asi návyk z dětství a ze scén). krátce po sňatku bylo třeba rozhodnout v nějaké relativně banalitě - tehdy se přiklonil k mámě. jakkoliv tedy na mámu nadává, tak se ale v posledních letech chová hůř ke mně - jako kdybych byla onuce. Je fakt, že kolem sebe má asi vzory tohoto chování. Já nejsem hysterka a slzama si nic nevynucuji. Spíš se skloním, nad leččíms mávnu rukou. A když dám hranici, začne se vztekat. Mamince dal dokonce jednou přednost i přede mnou a dětmi - bez jediného upozornění večer před Štedrým dnem se odstěhoval a Vánoce strávil u maminky. Ptám se, protože se vztah zhoršuje a bojím se, že se hodně odcizujeme. A chtěla bych Vás poprosit o Váš pohled.
Lucka
PhDr. Jitka Douchová
Co říkáte, Lucko, je dost závažné a varovné. Teď nemám na mysli jen to, že je manipulovatelný svou matkou. Ale to, že se jeho chování k vám stále zhoršuje, že s vámi věci nekonzultuje, že se bez varování odstěhuje na vánoce k matce, i když má svou vlastní rodinu. Nevím, co je vše ve věci, takto mám jen vámi podanou zkrácenou verzi mnohem širšího vztahového problému. Proto si myslím, že byste jednoznačně potřebovali spolupráci s partnerským psychologem. Pokud by manžel nebyl motivovaný, pak choďte sama, i to bude užitečné, věřte mi.Ano, máte pravdu, že se naučil naslouchat citovému vydírání, to je pro něj impuls,jinak to neumí, ale vy se k tomuto chování snižovat nemůžete, na druhou stranu byste ani neměla sklánět hlavu, ani to bagatelizovat. To by se v dlouhodobém měřítku vše obrátilo proti vašemu partnerskému vztahu.
krize vztahu
S přítelem trval 6 let vztah (já 22 l,on 26l), chvile byli pěkné ale i těžké, jako v každém vztahu. Už 2 roky spolu bydlíme. A poslední 2-3 měsíce došel přítel s tím, že prožívá nějakou krizi všeobecnou (ve vztahu, v práci, celkově ve svém životě ho nic nenaplňuje), důvodem proč mi to říkal byla údajně chybějící jiskra. Jenže vše se minulý týden změnilo, řekl že je štatný ve vztahu a jisku našel. Ale tento týden došel s práce, šel spat jako každý den, probudil se a řekl jestli si nedáme na chvili tak na 14 dní pauzu. Pro mě vždy pauza znamenala konec, proto jsem se ho ptala, jestli to chce ukončit ať to uděla hned, nechtěl. Příčinou pauzy jak řekl bylo vyhoření ve vztahu a chce čas aby to trochu promyslel a seřadil myšlenky a zjistí co dál, ale měnit se já nemusím na tom to prý není. Když jsem se ptala jestli doufá v to že se to spraví, řekl že neví proto chce pauzu. Stanovili jsme si pravidla, 14 dní bez sebe s omezeným kontaktem, věrnost. Myslíte si, že se ke mě vrátí? Moc ho miluju
Lena
PhDr. Jitka Douchová
Leno, dobrý den.Myslím si hlavně, že 14 dní je příliš krátká době, chtělo by to aspoň 2 měsíce. A to zcela bez kontaktu, věrnost by měla být samozřejmost, jinak nebude mít přítel prostor pro to, aby vše procítil i promyslel. On jede v nějaké vlastní osobní krizi s širším kontextem. Šance na návrat vás dvou k sobě je, myslím, velká.
krize vztahu
Dobrý den, jsem se svou přítelkyní 3 a půl roku a momentálně nevím, co dělat a ani moje přítelkyně, jelikož jsme spolu mluvili a řekla mi, že už ke mně necítí tolik, co dřív (přestala mě milovat), ale má mě moc ráda a neví, co má dělat, myslí si, že je to tím, že už se dlouho vídáme jen o víkendech a další roky tomu tak ještě asi bude (jsme na VŠ každý v jiném městě) a píšeme si nebo voláme méně a proto ta láska asi "odchází". Pravdou je, že jsem si všiml toho, jak už hodně omezila sexuální aktivitu a nedává najevo tolik lásky. Nevím jestli to je tím, že opravdu se mnou chce být více a to znamená i cítit ode mě víc lásky nebo se mnou být více, ale zároveň mám působit více tajemně, aby její touha vzrostla. Problém prostě je rozeznat, co vlastně chce, jelikož sama prý neví, co dělat. Přemýšlela nad pauzou nebo tak něco, ale nevíme si rady. Z mého pohledu je to tak, že se na ní těším po tom týdnu, co se nevidíme a pak možná až moc tlačím na pilu, takže bych měl ubrat, ale nechci niczkazit - otázka upravena poradcem
Anonym
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Nejistí jste v tom všem oba dva, ona tápe víc a navrhuje pauzu. Já bych do té pauzy šla, na druhou stranu nevím tak úplně, co říkám, protože nevím, na základě čeho vaše krize vznikla. Jste vztah na dálku, schází vám společné sdílení, každý si žijete v běžném týdnu svůj život, i když si o sobě dáváte vědět.Takže co je jasné - tlak na pilu nikdy nepřinese pozitivní ovoce, ale naopak. Jenže, já zase nevím, jak vypadá konkrétně váš tlak na pilu. Takže fakt nevím, co konkrétního doporučit, kromě toho, že byste si mohli zkusit zajít k partnerskému psychologovi. Viděla bych to na sezení na 1,5 hodiny.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.