Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| osamělost| perspektiva mimomanželského vztahu| fáze "namlouvání"| sexualita| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| rozvod a děti| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| vlastní právo na život podle sebe| první láska| pauza ve vztahu| agresivita a vztah| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

první láska
Omlouvám se,tohle je poslední část...čichla jsem k jeho vlasům a on mě pak chytil za ruku a zeptal se mě jestli ho miluju,řekla jsem že ne, protože jsem si nebyla jistá a on v tu chvíli moji ruku pustil a řekl, že to je dobře, že se jen chtěl ujistit jestli jsem ho nepochopila špatně.Často si mě dobírá př.hodině, učitel chtěl,aby ho někdo doučoval matiku a ptal se ve třídě,kdo ho bude doučovat a on hned, že nikoho kromě mě nechce, přitom já jsem na tom s matikou stejně jak on...a samozřejmě tím všechny hrozně pobavil, včetně profesora. Ve středu mi dal pavouka do tašky, ne pravého ale vypadal jako pravý. Řvala jsem přes celou školu a on z toho měl ohromnou srandu, jenže já byla tak v šoku že jsem se málem rozbrečela a on mě pak prostě odtáhl domů, během vyučování resp. o přestávce a cestou mě zastavil a položil mi hlavu na rameno a omlouval se mi, za to že nepřišel do toho parku tenkrát a i za toho pavouka. Rozumíte tomu? Já nevím, co s ním mám dělat?
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Renato, ne, co máte dělat s ním, ale co máte dělat se sebou. Ten kluk je hádanka, křížovka se strašně těžkou a nevyzpytatelnou tajenkou. Má to v životě hrozně zašmodrchaný, po něčem touží bojuje o to, a pak to raději úplně shodí ze stolu. Neumí mít radost, úspěch. Asi fakt neměl jednoduchý život, a život s ním také nebude jednoduchý. Má v sobě milon těžkých ambivalencí, neboli jasných "pro" a "proti". Přitahujete ho, ale bojí se vás. Bojí se vztahu, bojí se lásky. Přišel o matku, co všechno v té ztrátě pro něj je? Jak moc se bojí dalších ztrát, takže se raději halí do obranného krunýře? On hrozně moc potřebuje bezpečí, ale kdyby ho k sobě připustil, bude zranitelný a to si nemůže dovolit. Zkuste být jeho kamarád, Renato, ale nedávejte si ambice na přítelkyni...
první láska
Nebo tuhle mě jeden kluk zval na rande a on tam zničehonic přišel a řekl, že jsem jeho přítelkyně, a pak mě odtáhl, když jsem se ho ptala proč to udělal tak mi řekl, že prý by toho kluka litoval kdyby vedle sebe měl mít takovou "bouřku" ale zasmál se, zasmál se tak jak jsem ho viděla naposledy na ZŠ, upřímně. On vůbec poslední dobou se občas fakt směje, většinou, když mi něco provede, třeba tuhle mi dal plechovku s colou, jenže byla tak napěněná, že jsem byla celá mokrá, chtěla jsem ho zabít ale když jsem viděla ten jeho radostný obličej, tak mě to přešlo, protože on se fakt takhle málokdy tváří, nevadilo mi, že je to na můj úkor, v tu chvíli jsem se začala smát s ním. On mi pak půjčil svoje tričko na tělocvik, čímž vznikla další hádka, protože už ho měl na sobě...Spolužáci o nás říkají, že jsme jak komediální duo...ale mě to mate, mate mě jak je někdy tak zlej a jak se chová...a jindy zase tak hodnej a milej...tuhle jsme leželi v trávě a já jsem impulsivně čichla k jeho vlasům - otázka upravena poradcem
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Čeká na mne poslední část vašeho vyprávění...
první láska
Stál a díval se na strom, tak jsem se ho zeptala, jestli je to on, prostě se jen otočil a kývnul a řekl mi, že jsem směšná, že jsem si ho všimla až teď. Pak jsem mu řekla, že jsem ho milovala na základce, v tu chvíli mi přišel zase jako ten stydlivý a hodný mladík, dal si ruku před obličej tak jak to dělával, když se styděl a řekl, že to měl stejně. Jenže pak mě hned zpražil tím, že je to beztak jedno, že je to minulost. Umřela mu máma, to jsem zjistila až déle. Měl problémy, jeho rodiče se rozvedli, šel bydlet s mámou do jiného města, ta umřela a pak se vrátil. Uzavřel se, vím to, jednou mi řekl, že starat se o někoho znamená mít problémy. Jenže ke mně se chová hrozně divně, nevím, asi uvedu příklady, tituluje mě: blbko, poměrně často a vždycky k tomu přidá plácnutí po rameni nebo po hlavě /nebolí to/, někdy je hrozně ošklivý /spíš to co říká/ a jindy je zase strašně milej. Třeba tuhle jsem brečela, a on mě objal, aby ukryl mé slzy před ostatními....dále, pardon že tak dlouhé to je
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...
první láska
Dobrý den, jsem studentkou posledního 3. ročníku střední školy. Mám ráda svého spolužáka. Znám ho už strašně dlouho. Ještě na ZŠ se mi líbil, Měli jsme se sejít u velkého stromu v parku, tenkrát v 7 třídě, řekl to, pamatuji si to ještě jak jsem mu vracela zapůjčenou učebnici a on jen:"v sedm hodin v parku u velkého stromu". Nepřišel. Nepřišel už nikdy ani do školy. Slehla se po něm zem. Možná, kdyby nebylo toho "slibu", šla bych dál, takhle sem měla v srdci pro něj furt trochu místa. Na střední ve druháku k nám přestoupil /do vedlejší třídy/, zrovna jsem byla nemocná, takže jsem přišla do školy a najednou on tam....nebyla jsem si zprvu jistá, jestli je to fakt on...byl vyšší, měl jiný hlas, jiné vlasy...ale něco mi říkalo, že jo. Prvních pár týdnu jsem spíš jen tak pozorovala, nechtěla jsem se splést. Jednou jsem ho potkala cestou domů, zabočil k tomu velkému stromu v parku, nedalo mi to a šla jsem za ním, odhodlaná zjistit jestli je to fakt on, nebo je to jen někdo podobný...ehm dále - otázka upravena poradcem
Renata
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Renato. S napětím jdu číst dál...
krize vztahu
Dobrý den, s manželem jsme 10 let a máme 2 děti. Manžel podniká a tudíž péče o děti je spíš na mě vč. zapojení prarodičů, kteří vodí děti do školky, protože brzo ráno chodím do práce. Mám poměrně dobrou práci, odpoledne vyzvednu děti, postarám se o ně, se starší píši úkoly a večer bývám poměrně unavená. Manžel je zvyklý v práci řídit lidi a tak se snaží doma řídít i mě. Což je problém. Jednou za čas cca měsíc to prostě nevydržím a vybouchnu. To je pak mezi námi vyřčeno spoustu nehezkých slov, které ani nemyslím vážně a spoustu jiných vyhrožování. Bohužel po posledním incidentu manžel trvá na tom, že pokud se nezačnu léčit, tak se ke mě bude chovat jako k cizí osobě, což dělá. Spává mimo ložnici, téměř nekomunikuje. Doslova mi řekl, že bych se měla léčit a brát prášky a pokud to neudělám, tam se tak bude chovat. Nevím co mám dělat. K dětem se naopak chová velmi hezky. Také semtam zajde za kamarády. Já když jdu s kolegy (vč. žen) jednou za měsíc do hospody, tak je to špatně. Jak dál?
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Jsem partnerský terapeut, který, aby mohl být pro své klienty opravdu užitečný, musí rozumět podstatě problému, a znát současně i protiváhu - to, co je ve vztahu to hodnotné a hezké. Nevím, jak se bráníte, když jste v přetlaku únavy a emocí, nevím, jaký obsah, ani jakou formu měla vaše poslední hádka s popsanými následky. Takže pro vás užitečná být nemohu. Nemyslím že byste se měla jít "léčit", to nezní na první ani na druhý poslech moc dobře a značkuje vás jako toho, kdo vnáší do vztahu problémy, což vás samozřejmě vede do opozice. Zkuste se zamyslet vy sama, jestli by pro vás nebylo fajn, popovídat si o vašem manželství s partnerským psychologem :-)
nedotažený rozchod
Dobrý den, rozešla se se mnou přítelkyně. Byli jsme spolu 4 měsíce. Svým žárlením a tlakem jsem jí zahnal do kouta. I po rozchodu mi řekla, že mě miluje. Asi 3 týdny po rozchodu jsme se neviděli. Teď se ale vidíme každý den ve škole. První dny ve škole jsme si řekli ahoj a vůbec jsem nekomunikovali, až jsem to nevydržel a promluvil si s ní a řekl jí, co cítím, přiznal jsem svoje chyby a že bych tomu ještě chtěl dát šanci. Pak jsme se spolu zase týden nebavili. A teď jsme si opět promluvili, tentokrát chtěla ona a když jsem se jí zeptal jestli mě ještě miluje, tak řekla, že už ne. Ale já si stejně myslím, že ke mě něco cítí. Chytil jsem jí za ruku a nebránila se. Pak jsem jí zkusil políbit, to už ucukla. My jsme se domluvili, že se nebudeme přehlížet a budeme nějak komunikovat a vycházet spolu. Myslíte, že je nějaká šance, jí získat zpět? A jak se před ní mám chovat? Mám s ní normálně komunikovat jako s kamarádkou. Je šance, že se do mě znovu zamiluje? Děkuji za odpověď.
Martin
PhDr. Jitka Douchová
Milý Martine. Chovejte se k ní normálně, tj. ani ne jako k bývalé přítelkyni, ani ne jako k někomu cizímu. Na něčem jste se spolu domluvili, ale ona to udržet v domluvené podobě nedokáže,protože si ve vztahu není jistá, neví, co chce, vnitřně tápe. V tom jste na tom asi stejně. Bylo by fakt škoda, a i hloupé, kdybyste se k sobě chovali ignorantsky. Zkuste to spolu vést normálně, a ono se časem uvidí. A nezapomeňte, že jste i pod drobnohledem spolužáků, kteří o vašem vztahu věděli :-)
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, ráda bych se zeptala, jak přežít ten pocit, kdy Vám on strašně chybí, ale něco ve Vás Vám už nedovolí mu napsat, protože Vám strašně moc ublížil. A bývá to tak, že když se on ozve, mám ze začátku radost, ale pak se mi vybaví celé to martýrium, které mě zase čeká (strávíme spolu nějaký čas, je nám oběma dobře - jsme si blízcí, aniž bychom se o to nějak snažili - tohle mezi námi nějak samo funguje - ale on pak vždycky ochladne),a je mi mizerně.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Racionálně jste si schopná odůvodnit, že už ne, že vám bylo ve finále opakovaně ubližováno a vztah nemá šanci na dobré pokračování. Ale emočně odháčkovaná nejste. Rozum proti citu. Ale v tom rozumu jsou obsaženy i negativní emoce s ním spojené. Zkuste si sama pro sebe uvědomit, proč vlastně toužíte po kontaktu s ním, chybí vám, jste šťastná, když se ozve, když máte opakovanou zkušenost, že je to vždy jen na chvíli. Pojmenujte si to, rozložte si to třeba na prvočinitele. Je jasné, že je tam ta blízkost, nějaký magnet mezi vámi. Ale je tam příliš mnoho "ale". Není to úplně asi láska, je to resentiment a v jeho důsledku závislost.
rozvod a děti
chci odejit od pritele s kterym mam 2 deti ale ten mi rekl ze mi je neda a az rozhodne sout nejsme manzele tak deti jsou psane na me prosim o radu jestli muzu odeji i z detmi
marketa cechova
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, marketo cechova. Obraťe se na prvním místě na OSPOD, neboli sociálku, kde vše proberete. Přítel vám vyhrožovat nemůže, ale rodičovská práva máte oba stejná. Chtělo by to vše ošetřit v tomto případě úředně, abyste z něj neměla strach a dozvěděla jste se, jaká máte práva - vy,  i on!
vztahy na pracovišti
Dobrý den, jsem zaměstnaná u zahraniční firmy, jejímž českým jednatelem je, slušně řečeno, arogantní nevychovanec ve věku 45 let. Vejde do kanceláře bez zaklepání a bez pozdravu. Místo spojek a předložek používá v hovoru s ostatními výrazivo ze 4. cenové skupiny (a vůl to není, to je příliš slušné slovo), každému na potkání tyká, v hovoru se ženami používá dvojsmysly a rádoby vtipně je oslovuje "soudružky". Neumí mluvit klidně, zásadně na každého zvyšuje hlas a vždy shazuje práci druhých. Nikdo mu nic neřekne ze strachu, aby se nedostal na jeho "černou listinu". Bohužel má v rukou tu moc rozhodovat o platu všech ostatních i o jejich případném "dobrovolném" odchodu. Já jsem zatím za celé roky u firmy neměla s jednatelem žádné společné pracovní projekty, takže se mi jeho vulgární výlevy i jeho osoba jako taková, vyhýbaly. Nyní se to ale má změnit a já opravdu nejsem na takový druh komunikace a jednání zvědavá. Poradíte mi prosím, jak se takovému nevychování dá bránit? Moc děkuji. - otázka upravena poradcem
Ája
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ájo. Primitivní je asi v jednání, ale patrně to úplný blb nebude, co se schopností týče, protože by nemohl být v pozici jednatele. Snažila bych se na vašem místě soustředit při jednání s ním na jeho kladné stránky, aby se vám nezvedal žaludek z toho, když s ním budete mluvit a spolupracovat. Ať s vámi bude jednat jakkoli, vy zachovejte dekórum a úroveň. Pokud vstoupí do kanceláře bez zaklepání a přistoupí k vám s halasným "čau soudružko", udiveně se na něj podívejte, poznamenejte něco na téma, že jste si ani nevšimla, že klepal, vykejte mu a zdvořile se ho zeptejte na téma, s nímž přichází. Postupně si ho určitě vychováte a on k vám bude mít respekt, což je váš cíl :-)))
fáze "namlouvání"
Dobrý den, asi pred pul rokem jsem nastoupila do nové práce. kde jsem poznala kolegu Petra. Nejprve jsme nijak nejevili o sebe zajem ale prolomilo se to až na večírku kde mě požádal o číslo. Psali jsme si skoro kazdy den a povidali si v práci pak asi po 6 rande me pozval k sobě a vyspali jsme se spolu. Nasledujici den hned psal jak se mu to libilo. a pak napsal dalsi tyden ze by jsme se mohli sejit o vikendu ale pak to odvolal ze ma chripku dalsi vikend ze pracuje a takhle to je pořád dokola..nevim jestli ztratil zajem ale kdyz jsem treba marodila hned psal co je semnou a jak se mam ale nemá na mě čas..celý vikend jezdi pracovat misto toho aby se zamnou zastavil...a kdyz jsem mu psala naposled at zamnou zajede na kavu napsal ze by hrozne moc rad zajel ale ze jeste maka nekde na stavbe pomaha kamaradovi...nechápu ho.prosím poradte. děkuji
Dagmar
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Dagmar. Nějak ho nadšení opadlo, z důvodů, které vy asi neznáte. Zkuste zachovat dekórum v práci a již nebuďte nijak iniciativní, to byste si zbytečně i sama před sebou zadala. Přehoďte vše do neutrality, a asi na něj jako na partnerskou šanci zapomeňte. Ale je to kolega, takže je důležité moci s ním vycházet kolegiálně...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

v rodině manžela to bylo někdy hodně psychicky náročné - tchýně byla generálem, trucovala třeba celý den v posteli nebo ve sklepě, utíkala z domu, byla bolestínská, ukřivděná, a to už jsem nezažila její pokusy se věšet či si řezat žíly. Ale vždycky byla ona ten chudák, co trpí. Hodně to poznamenalo vztahy mezi manželem a jeho sestrou, hodně to poškodilo i vztahy mezi mými dětmi a nakonec i mezi dětmi a manželem, protože on bohužel hodně z toho podědil, i když se to projevovalo trochu jinak. Manželství se nám rozpadlo a on si hraje přede všemi na chudáka. začala jsem po mnoha letech mluvit víc otevřeně, co se dělo hlavně u nás s dětmi a tátou (do té doby jsem to tajila, možná to byla chyba) a pro hodně lidí je to šok, obrovské překvapení. Nevím, jestli dělám dobře, někdo situaci chápe, protože bývalého manžela zná, někdo se odtahuje, někdo mě považuje za lhářku, bývalý manžel se vzteká a všechno neguje (zase lež). Troufla jsem si to i z důvodu, že děti už jsou velké a mají náhled na celou situaci, dokonce samy o tom, co se v rodině dělo, začaly mluvit samy. Pro jedno z dětí je to dokonce jakási cesta k vyrovnání se s tím vším. Já zas stojím o neutralizaci lží a výmyslů. Co byste svým klientům doporučila Vy? Děkuji.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jitko. Vše sice zasazujte do širokého rodinného kontextu, ale vše je negativní, jediný zlomeček něčeho, proč jste s manželem byla, měla s ním děti... Máte potřebu nyní otevírat před druhými pravdu o vašem bývalém manželství - pokud to opravdu cítíte jako důležité, možná se jen podívejte na to, proč, co vám to vlastně přináší, prostě k čemu je to dobré. Klientům nikdy neradím, situaci společně rozebíráme, a na základě jejich zakázky ( formulace cíle, který od spolupráce se mnou, jakožto s partnerským psychologem ), hledáme společně cestu k řešení.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, obracím se s prosbou jelikož sama nevím co dál. S mým přítelem jsme spolu pár měsíců ale známe se od malička. Když jsme spolu začali oficiálně chodit bylo vše dokonalé. Potom na pár mesicu musel odjet pracovne a vídali jsme se jen o vikendech. Nedávno mi řekl ze neni pripraveny na vztah ale že mě nechce opustit a miluje mě. Nevím jak tuhle situaci vyřešit, opustit ho nechci. Co mám dělat?
Irena
PhDr. Jitka Douchová
Asi vám za to přítel stojí. Říká na rovinu, jak to v sobě má, je to od něj fér. Jen je otázka, co znamená pro něj, být připravený na vztah, jaká cesta k tomu povede. Zkuste to zatím v modu, jaký je, ale pro sebe samu si stanovte horizont, jak dlouho můžete čekat na to, jestli se z daného stavu vyvine vztah. Jen by mne zajímalo, co si přítel konkrétně pod pojmem partnerský vztah představuje, a jak to tedy vypadá nyní, v současném mezidobí?...
hledání sebe sama
hledání sebe sama – Táňa……Děkuji Vám...terapie mi pomáhá, ale nic se nezměnilo….moje maminka trpí nesnášenlivostí k mužům, takže ta mi také moc nepomáhá. Momentálně jsem velmi nešťastně zamilovaná do svého kolegy, který je zadaný. Pláču každý večer. Nedokážu myslet na nikoho jiného…..bohužel jsem to s těmi city přehnala, výsledek je, že mnou opovrhuje, jelikož nemám žádnou sebeúctu a nechce se se mnou stýkat ani přátelsky. Stydím se sama před sebou.…nemůžu si pomoct…přitom nabídky od mužů dostávám, ale já s nimi být nechci. Věkem se to nějak zhoršuje, to prožívání odmítnutí. Nejhorší je vědomí, že kdyby neměli partnerku, a potkala jsem je dřív, tak by ten zájem jevili. Ale já je potkám pozdě. A také to možná podvědomě kazím. Zadaný muž, to je vždycky špatně, já vím. Ale když se nad tím více zamyslím a ohlédnu se zpětně, tak se v mém životě opravdu neobjevil muž, se kterým bych mohla tvořit vztah, žít s ním…. To cvičení s tělem jak píšete…Co byste mi doporučila? Jaký druh cvičení?
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Táňo, vrátila jsem si vaši otázku a mou odpověď, ale nemám co dodat. Přidáváte další věci, které vám komplikují život - matka, která nesnáší muže, např. Jste dospělá žena, není možné se stále vracet k tomu, co nás negativně formovalo. Je třeba posouvat se v životě dál, opouštět díky terapii fiaska, která jste za dobu svého života zažila. Píšete, že nemáte žádnou sebeúctu, litujete se, stydíte se sama před sebou. Potápíte se v dalším začarovaném kruhu zamilovanosti bez šance, jako byste tomu šla vstříc, abyste měla další argument, že ten vztah ( vztah obecně ) prostě nepůjde.. Nesázejte jen na vaši psychoterapii, ta by měla být nakopnutím, přinést porozumění sobě samotné, příčinám toho všeho, ale pak se musíte postavit na vlastní nohy a jít dál- Vaším úkole je hledat zdroje vaší ženské sebeúcty, společně s obecným sebevědomím vás, jako člověka. Nestavte se do role "oběti" svého dětství. BOJUJTE  za sebe. Práce s tělem? Variant je hodně, stačí omrknout internet a najít si to, co by se vám líbilo. Do terapie nebudete chodit věčně, tak se snažte hodně aktivně s terapeutem pracovat na změně. To je vaše záchrana. Není nic horšího, než se věcem poddávat :-)
sny
Dobrý den, dnes mě probudil sen, který mě doslova psychicky rozhodil. Zdálo se mi o mé bývalé přítelkyni. Ve snu jsem přijel za svou expřítelkyní a stáli jsme před dvěřma jejího bytu. Objali jsme se a řekli si, že to spolu ještě zkusíme dát dohromady. Poté jsme leželi nejspíše na pohovce vedle sebe a zeptal jsem se jí, co měl znamenta románek, který měla v době rozchodu a po rozchodu. Řekla mi, že spolu chvíli byli a že s ním trochu i něco měla v posteli. Poté mi řekla,že se chce vrátit, ale že se s ním chce nadále vídat. Sen končil tak, že jsem se psychicky zhroutil a po se probudil. Náš rozchod neproběhl v klidu, ale v hádkách. Důvod rozchodu byla nedůvěra a lhaní a další důvod, o kterém mi přítelkyně nechtěla říct.
Věděla byste co by tento sen mohl znamenat ?
Mockrát děkuji za odpověď
Martin
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martine. Nejdůležitější je vždy náš vlastní výklad živého snu. Takže bude dobré, když si ho přepíšete a budete nad ním přemýšlet i s odstupem, co vám všechno říká. Z mého pohledu je tam zřejmé, že ten vztah je pro vás stále živý, rozchod nedotažený a bolestný. Další cokoliv, co se událo při něm, i po něm, vás vede k velké nejistotě a drží vás to v tom vztahu, toužíte po jeho návratu, ale přítelkyně vám nedává ve vaší mysli jistotu, že to jde, nabízí případně něco napůl.Neměl byste nyní nějakou dobu začínat jiný vztah.
nevyrovnaný vztah
paní doktorko, dá se nějak dosáhnout otho, aby okolní lidé prozřeli, jaký vlastně partner je? manžel má hysterickou povahu, doma je to peklo, ale navenek se usmívá, je zábavný, nic není nemožné, všechno dělá pro rodinu. Abych mu nekřivdila, když má svou dobrou "vlnu", tak se s ním doma dá, když jeden na té špatné, je to hrozné - omezuje, ponižuje, vysmívá se, trestá, trucuje, vzteká se, křičí, utíká z domu atd. Když lidem říkám, co se doma děje anebo odmítnu hrát divadlo na téma úžasný manžel, co všechno dělá pro rodinu, jsem nevděčnice, zlá a nepřející, případ pro psychiatra. On pak rád jde do polohy toho ublíženého, co má doma takovou megeru. případně jaké kroky zvolit. Za vaši radu děkuji. - otázka upravena poradcem
Ilona
PhDr. Jitka Douchová
Neporadím vám, Ilono, to není dotaz pro internetovou poradnu, když nemohu znát souvislosti. Podle vašeho popisu je manžel psychicky labilní, má sklon k manipulacím a psychickému teroru. Jedna věc je, jak tomu čelit a ubránit se, druhá věc je, nalézt důvody, proč v takovém vztahu dlouhodobě přetrvávat, pokud je to takové peklo, jak říkáte... Vy sama byste měla jeho výhrůžky ignorovat, neměla byste se nechat ponižovat, ale mít hlavu hrdě vztyčenou. Kdo se vzteká, křičí, trestá, musí mít odezvu z druhé strany. Pokud ji nemá, dojde mu dech s ztrácí motivaci k takovýmto výlevům.
krize vztahu
Dobrý den,
<br>s manželem jsme ve vztahu 6a kousek let(z toho 2,5roku manžele) Já si přivedla z prvního vztahu dceru(dnes 18) on dvě děti(14+18) a narodilo se nam společné(4) vše bylo úžasné, všichni spokojený, přišla střídava péče na zkoušku, pak plna péče na dceru a pomalu narůstaly problémy..poté co k nám nastalo přišla manželova dcera tak přestal být objektivní, vidí na mé jen chyby,špatné vlastnosti, ačkoli,studuje,pracuje a pomáhá na rozdíl od jeho stejně staré dcery,já se snažím abz bylo vše spravedlivé, rozdavam lasku všem i manželovi a on najednou usoudil, že mu davam najevo malo láskz,že má pocit že mu má dcera není dostatečně vděčna a chce vztah ukončit, že chce být sam a soustředit se na sebe a sve děti..mam se odstěhovat, nic mi nechce dát s tím, že uvidíme co bude dál, je zlý, arogantní, ponižuje, a malá dcera už se v tom plácá..jaka by mela byt pauza a jak poznam zdali chce ještě bojovat?jak moc ho nechat odpočívat a nestarat se o děti? děkuji za odpověd
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eliško. Na vaši otázku nedokážu kompetentně odpovědět od stolu. Vím, že nejdříve bylo vše úžasné, rozhodli jste se pro společné dítě, což se podařilo, ale postupně došlo k tomu, že manželova dcera přešla do jeho výhradní péče v 18 letech. Zvláštní... Ale rozdíly, které manžel dělá mezi vaší a jeho dcerou jsou podmíněny Bůhví čím, na to nedohlédnu. Určitě ty rozdílné přístupy a úhly pohledu musí prohlubovat partnerskou krizi. Ale jste manželé, máte spolu dítě, nemůžete z toho všeho vycouvat jen tak. Jaké řešení v nastálé situaci dělat, by s vámi měl posuzovat psycholog, který s vámi bude mluvit, já mám příliš málo informací.
sny
Dobrý den, chci se zeptat ohledně snů. Já s mým přítelem jsme už spolu dlouho ale za celou dobu se mi o něm nezdál ani jeden sen. Mu se o mě zdá klidně i každý den. Může to něco znamenat? Děkuji za odpověď
Natálie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Natálie. Neznamená to nic podstatného. Ve vztahu jste nejspíš spokojená a nepotřebujete mít přítele ve snech, máte jej naživo :-) Sny jsou odrazem našeho nevědomí, zpracovávají se v něm různé věci z našeho života, někdy v podobě bizarních roztříštěných střípků, někdy mají celistvý tvar příběhu, ale také jsou tam pospojovány různé věci, které se objevují v podobě symbolů.
problémy v sexu
Dobrý den s partnerem jsme spolu 2 a půl roku. Když jsme spolu začali, spali jsme spolu neustále, ale z partnrovo strany to po půl roce začalo jít z kopce. Furt mi říkal, že je unavený, že ráno vstává, že mu není dobře a teď z něho vylezlo, že má na to chuť, ale když za ním přijedu a začnu se s ním bavit, tak ho to přejde, nebo na to nemá chuť vůbec. Snažím se už dlouho a už mě to unavuje, na porno kouká a vše je v pořádku. Už si nevím rady. Děkuji za odpověď.
Klára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kláro. Nevím, co vám mám odpovědět, protože neznám příčiny přítelových výmluv na únavu, ranní vstávání apod. Pokud ho přechází chuť na milování v okamžiku, kdy jste spolu, pak je něco v nepořádku ve vašem vztahu, a o tom toho musíte vědět nejspíš nejvíc vy...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, nevím si rady a proto se obracím na Vás. Již před nějakou dobu se mi líbil jistý muž přibližně před 4 měsíci jsme se začali více bavit, jednou za mnou a mými kamarády přišel, pak jsme byli několikrát na rande, které občas končilo sexem, ale né vždy. Je velmi rýpavý a říká mi, že si vše moc beru, ale občas mi to přijde přehnané. Mám ho vážně ráda a myslím si, že mu nejsem lhostejná, když mi napsal, že mě má rád a nechce o mě přijít. Občas napíše že mu chybím, ale poté to shodí nějakou vtipnou hláškou. Celou dobu jsem si říkala, že na to musím pomalu, jelikož je po delším vztahu, kdy mu partnerka byla nevěrná, řekl mi na začátku že nechce vztah, ale přišlo mi že mě má čím dál tím radši a že jsem na dobré cestě. Jenže minulý týden nastala situace, kdy jsme se potkali i s dalšími přáteli a on se věnoval jedné slečně a mě pozdravil, ale nic víc a já vypěnila a jeho rytí mi nepřidalo. Nevím zda se omluvit či ne? Zda mě má opravdu rád, či mě bere spíše jako kamarádku?
Nela P.
PhDr. Jitka Douchová
Nelo P., myslím, že není zralý na opravdový vztah, což preventivně deklaruje. Bojí se citů, proto je shazuje, když je dá najevo. Nemá zpracován předchozí vztah, bojí se zranění. Je pro něj jednodušší flirtovat napříč, aby to nevypadalo, že někomu patří. Ale zaháčkovaný určitě je, to je zřejmé. Je otázka, jestli je to pro vás dobře, protože kdyby nějaký vztah opravdu začal, bude ve velkých výkyvech, s žádnou stabilitou v nejbližší době nejspíš nemůžete počítat...
spolupráce s psychologem/psychiatrem
Dobrý den. Ještě naposledy k tématu. :) Psala jste zde, že není možné být v přátelském vztahu se svým psychoterapeutem. Asi nemohu zcela souhlasit. Mám pár známých, kteří navštěvují svého psychologa a současně kamaráda (který je psycholog s VŠ ,...) a kloubí psychoterapii i přátelství. Kupodivu si to nemohou vynachválit. Nějak nevidí žádná negativa :)
Tak tomu moc nerozumím... :)
Anna
PhDr. Jitka Douchová

Tak proč se mě na to opakovaně ptáte, Anno, když máte od přátel pozitivní zkušenosti? Já vám sama za sebe již nic nového nenapíšu :-) Dělejte vše přeci podle sebe.
problémy v sexu
Dobrý den, řešíme s přítelem problémy v sexu. Přítel má v poslední době problémy s erekcí. S touto situací jsem se dříve nesetkala a pravděpodobně jsem dříve řekla něco, co ji mohlo způsobit. Od té doby jsme se nemilovali, když ho hladím, nemá erekci. Ranní erekci má a říká, že u masturbace je to také v pořádku. Říká, že mě miluje a že ho přitahuji. Co mohu udělat, aby se vše vrátilo do pořádku? Myslíte, že se přes to přítel přenese a zvládneme to? Děkuji Vám za Váš názor. S pozdravem, May
May
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, May. V současné době problém neřešte. Řešení ještě více zdůrazňuje jeho dočasnou impotenci, která je způsobena psychickým blokem. Jakkoli na to budete narážet, mluvit o tom, vše se ještě posílí. Užívejte si zatím milostný život v jiných podobách a o jeho erekci ani muk. Pomůcek je dost, důležité je mazlení, líbání, doteky :-) Určitě se to upraví, když se na to nebude poukazovat a nebude to bráno jako problém.
nedotažený rozchod
Dobrý den, mám na Vás otázku. Bohužel, již musím říct, "měl jsem partnerku" od včera nemám. Já a moje partnerka jsme se seznámili, když ještě měla svého přítele. První 3 měsíce jsme se vídali, i když s ním stále byla. Poté se s ní on nějakým způsobem rozešel a já se radoval, že budu už s ní ale ona potřebovala čas. Trvalo to další 3 měsíce a až když jsem jí řekl, že už dále čekat nemůžu začli jsme spolu chodit. První 2,5 měsíce to bylo neuvěřitelné, ona se snažila, vše plánovala, dvě dovolené proběhli, ale po té druhé se začala chovat jinak. Věci jako (lásko, chybíš mi, stýská se mi) zcela zmizely. Tak jsem se ptal, co se děje a ona že nic. Po 14 dnech jsem z ní dostal, že to z ní zcela vymizelo a i když jsme zkusili být týden bez sebe, tak jsem ji nechyběl jako třeba ještě 14 dní zpět. Včera se semnou rozešla s tím, že chce být teď zcela sama a neřešit kluky a že se to v ní snad ještě probere. Jsem dost zoufalý, protože mě to stálo dost sil, tak chci vědět, zda je šance, že se vrátí - otázka upravena poradcem
Adam
PhDr. Jitka Douchová
Adame, dobrý den. S přítelkyní jste se seznámil v době, kdy byla ve vztahu, po rozchodu nemohla hned přeskočit do vztahu s vámi, potřebovala čas, ale vy jste vše uspíšil, řekl jste, že déle než 3 měsíce čekat nemůžete. Byl to z vaší strany tlak. Nerozumím tomu, když říkáte, že se pak přítelkyně "snažila". Co to znamená? Jak snažila? V čem? Pokud spolu oba chcete být, nemusíte se o to snažit, zpočátku to jde samo. Po druhé dovolené dala zpátečku - asi je toho na ní moc, je to na ni příliš intenzivní a ona opravdu ještě nejspíš nemá zpracovaný zcela předchozí vztah. Respektujte ji, nekontaktujte ji, můžete jen sdělit, že aniž byste ji chtěl jakkoli ovlivňovat, chcete, aby věděla, že ji máte rád a počkáte na to, jak se nakonec rozhodne. Nyní zcela respektujete její potřebu být sama.
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsme s partnerem již v relativně starším věku (48 a 49 let). Vztah trvá rok a půl. Každý máme své zázemí, práci, neřešíme existenční potíže. Moje dospělá dcera studuje a vycházejí spolu hezky. Partner nemá děti, sourozence, matka mu zemřela před 11 lety, jeho nejbližším je otec, který má stále svůj aktivní život a moc se nestýkají. Náš vztah byl bezproblémový, byli jsme oba rádi, že jsme se potkali. Máme spoustu společných zájmů, sport, hory, kultura. Bydlíme zvlášť, ale víkendový pobyt společně střídáme u mě a u něho. Přítel o některých věcech není ochoten komunikovat, případně někdy řekne něco co mě velmi mrzí, když se snažím situaci vyjasnit a mluvit, stane se, že se úplně zasekne a přestane mluvit úplně. O svých bývalých vztazích hovořil jako o "psychu" a jak se vždy sebral a odešel. Bohužel už i mě se stalo, že v naprosto běžné situaci reagoval tak, že se sebral a odjel vzteklý bez vysvětlení. Momentálně neví zda chce pokračovat ve vztahu, já chci...Co s tím?
Katka - otázka upravena poradcem
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Kateřino. Přítel je asi více samotář, neumí být moc týmový ( jedináček ), nenaučil se v předchozích vztazích komunikovat ve smyslu aktivního řešení problému. V každém vztahu se vyskytují i neshody, rozdílné názory na věc, to je běžné a normální, ale musí se o tom mluvit, aby se vyčistil vzduch, vše jste si řekli a mohlo se jít dál. Jenže váš partner se to nenaučil, je únikář, což je pro vás dva velká nevýhoda. Ale asi byste jej měla vždy nechat "vytrucovat", protože ve vzteklém odchodu nemáte šanci cokoliv vyřešit. K úspěšnému dialogu může dojít tehdy, když jste oba v pohodě, pak je možné se k tomu ve vlídné formě vrátit - nikoliv podobě výčitky, ale vysvětlení svých pocitů. Není důvod, proč by neměl partner o váš vztah bojovat, říkáte, že nikoho nemá kromě otce, který na něj ale nemá čas. Jak to má s přáteli, jste nezmínila. Ale on asi bojovat moc neumí, budete mu muset zcela nenápadně za nějakou chvíli podat pomocnou ruku, aby se mohl vrátit. Měl by vědět, že o váš vztah opravdu stojíte, že ho máte ráda, a že počkáte, až si vše v sobě ujasní. Ten vztah vám za to prostě stojí :-)
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

roky jsme doma měli telefon na firmu manžela (odečítal se samozřejmě soukromý paušál). Jenže jednoho dne mi zavolala manželova sekretářka a chtěla vědět moje rodné číslo - bez mého vědomí a na žádost manžela zrušila telefon a za mne, aniž bych k tomu dala svolení, zařizovala nové telefonní připojení a nový paušál. manžel se se mnou o tom nechce bavit, ona mi odsekla, ať jsem ráda, že je zrovna nějaká akce a budu to mít levněji. Protože telefon kvůli internetu potřebujeme, nakonec jsem na to přistoupila. Ale vnímám to jako "trest" od manžela, protože asi po deseti letech jsem ho donutila přispívat do rodiny, do té doby vyjma MD jsem veškeré výdaje platila já a on investoval ve slovy jeho své firmě. Jenže problémy pokračují. Peníze mi dává pozdě, kolikrát až na upomenutí. Když mu to řeknu osobně, cítím se trapně, protože se dozvím, že jsem šaratice a že on má spoustu povinností, případně nepříjemně odsekne. Upomínám tedy písemně - snažím se o strohý styl bez emocí s upozorněním na to, že musím měsíčně platit nemalé náklady na nájem, energie , telefon a vodu - a zase je naštvaný. Je fakt, že jeho platební morálka je špatná odjakživa, faktury platí až na výjimky pozdě, pak musí platit i desetitisícové penále. Můj návrh, aby si zřídil trvalý příkaz, odmítl. Na druhou stranu, když jsem nezaplatila jeden jeho dluh, který měl (a říkala jsem mu to, že ho už nezaplatím), seřval mě, že jsem ho mohla dostat do potíží a že to musel řešit, přitom stačilo ho jenom zaplatit, nic víc. Největší klid v rodině byl, když jsem všechno platila sama a on nemusel nic. Jenomže to už po pár podrazech z jeho strany nechci, chci to aspoň trochu narovnat. Je to hrozně těžké, nemáte nějaký návod, jak postupovat? A děkuji za poradnu, jste skvělá. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji vám za ocenění mé poradny, Zuzano, ale ve vašem případě vám příliš nepomohu. Můžu pojmenovat, v čem se děly chyby, ale to vy bezpochyby víte také sama a nyní to již nejde vzít zpět. Mám tím na mysli špatně koncepčně vytvořené společné finanční hospodaření na samém počátku vašeho manželství. Už v tento okamžik je důležité vytvořit jasná pravidla okolo financování domácnosti. Samozřejmě, že ekonomický kontext se v průběhu života mění, pak je vždy třeba flexibilní dohoda mezi oběma na změně., vzájemně vytvořená, vzájemně odsouhlasená. Nerozumím tomu, proč jste dobrovolně hradila veškeré náklady vy. Manžel to rád přijal, pak si na to zvyknul, považuje to za samozřejmost a jakékoliv změny odmítá a nelibě nese. Nicméně pořád není na změnu pozdě. On není váš majetník, váš pán, který bude diktovat, jak věci budou. Máte v manželství rovnoprávné postavení a jestli chcete mít kvalitní partnerský vztah, musíte mít v pořádku finanční proporcionalitu ve výdejích obou. Je zcela běžné, že manžel, který přispívá stabilně danou a odsouhlasenou částkou do rodiny, to řeší trvalým příkazem. Jinak to snad ani nelze. To by měl být požadavek, na němž trváte, aniž by to bral manžel jako vyhlášení války. Dále by měly být transparentní zisky jeho firmy. Ve většině manželství bývá úzus takovýto : Rodina má společný účet, kam každý stabilně přispívá aliquótní částí svého příjmu. Ten účet musí být dostatečně velký, aby z něj šly čerpat mimořádné výdaje, aby tam byly rezervy. Jeho existencí se vyvarujete jakýchkoli pocitů křivdy nebo nespravedlnosti.A každý má samozřejmě svůj účet pro své potřeby. Nenechte se manipulovat ani usurpovat, buďte si vědoma svých práv.
zamilovanost
zaleži mu na me prý,ma me rád,psal jak je hloupej,furt se omlouval...že nevi proč to udelal..že je proste hloupej...v sms bylo že romi zalrží mi n tobe,ale potřebuju cas,mej semnou prosím trpelivost..sem zmatenej všim okolo,životem. . uvedmil sme si pozde že nevim co chci,potřebuju být delší dobu sám...moc me to ranilo,potom bsem jak se tešil i já..až budeme spolu uvidíme se..bylo me ouzko z toho a uplne me polilo zklamani.psal že asi nevim co to má znamenat že on taky ne.. moc mi chybí jeho smsky:( i když to je třetí den teprve:( bylo vše skutečné ted taková rána..:( by jste si musela přečíst o mi vše psaval:/ jak najednou se mu muže za hodinu vše zmenit? ješte rano psal že dojede bude hned u me...mel pro me překvapeni,i jeho kamosš to vedel,řikal mi to do teelfonu..tudíž to myslel vážne ješte..:( nechapu jak zachvilu mu muže vrtat něco hlavou a nepřijet:(nenapsat už nic,potom vsem:/ na vše psal je to pravda vše co sme psal,ale moc brzo sem to psal,proste nevim co chci,mam te rád ale
Romana-pokracování :02
PhDr. Jitka Douchová
Aha, Romano, nevšimla jsem si, že tu na mne čeká vaše pokračování. No, já chápu, že vám ty sms schází, že jste se těšila a příliš rychle podlehla kouzlu něčeho nového. On vše strašně uspěchával, pak si to sám uvědomil, včas. Víc nedokážu říct. On opravdu asi potřebuje nyní být sám, ale není od něj fér, že vás tak rychle vtáhl do slibů, které jsou nesplnitelné. Smiřte se s tím, život jde dál.
zamilovanost
Dobrý den,potřebuju pomoct:(sem nestastná, a moc to bolí:( seznámila jsem se s klukem na internetu,v lednu,v unoru sme se videly,jednou..byl fajn,milej,je mu 22 mě bude 26,ale rozumely sme si skvele,vzájemné sympatie..v aute mi řekl že me bude chtit rozhodne ješte videt,ja se srandy no nevim:) ale chtěla. Psaly jsme si už předtím než sme se videly 2 týdny,on psal že si moc rozumíme,že je to super,atd..mel holku s kterou bydlel,ta mu ublížila..psal mi..rozešla se snim asi v listopadu 2016. bydley spolu,on kuli ni ma dluhy,jezdí do zahranici za prací...bývá tam 1-2mesice pak domu na týden a zas tam...bylo prý psané na nej auto,postel,koupil ji co ji videl na ocich. .No, od té doby cosme se videly sme si psaly každý den smsky,večer na netu,když došel domu na byt z práce,volaly sme si,chtel,třeba dve hodky.užasné vse. byla sem pro nej užasná,chtel semnou do budoucna být..tešil se až bude doma semnou..mel dojet ale došla sms že nevi co chce..že ho to mrzí..apod..že si to uvedomil pozde:/
Romana
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Romano. Události nabraly příliš rychle spád. V lednu - únoru jste se viděli jednou, psali jste se i před setkáním i po něm. V tom psaní byla spousta absurdních příslibů. On neměl vyřešenou svou minulost, měl dluhy. Po krátkém setkání s vámi plánoval budoucnost? Romano, snad máte všech pět po hromadě. Nyní ne, jste zamilovaná, ale snad se brzy vzpamatujete. Tohle nemá žádnou šanci a buďte ráda, že to skončilo takto včas.
fáze "namlouvání"
Dobrý den,
nedávno jsem potkala člověka na jedné akci s kamarády v restauraci. Ten muž byl kamarád mé známé, a protože tam byl sám, přisedl si k nám. Nějak jsme se dali do řeči a vážně jsme si rozuměli. Celý večer jsme se bavili spolu. Byly tam i dost sympatie, hlavně tedy z jeho strany řekla bych. Já z tohoto pohledu jsem se snažila být neutrální, protože jsem zadaná. Dokonce se mě i zeptal, jestli někoho mám. Odpověděla jsem mu, že ano. Když jsem mu to řekla, tak se sice stále usmíval, ale povzdechl si, že ho to mrzí. Přišlo mi, že mu to ale i přes „můj vztah“ nijak nevadilo. Když odcházel, řekl mi - že to není naposledy, co jsme se viděli a zopakoval mi to dvakrát, navíc mi dal i při odchodu pusu, když jsem to nečekala. Jak jsem tak nad tím s odstupem času přemýšlela, řekla jsem si jo, můj vztah už pěkně dlouhou dobu stejně nefunguje. Našla jsem si na něj kontakt, a napsala mu, jestli bychom se nesešli (bylo to asi 2 týdny od té doby, co jsme se viděli). Odpověděl mi sáhodlouhou zprávou, v níž bylo podstatné - že je velice rád, že jsem se mu ozvala a že se můžeme sejít a bude se těšit. Už se ale neozval. Tak jsem mu asi po 3 týdnech napsala znova, že bychom mohli někam vyrazit na hory, že o víkendu má být nádherně. On mi odpověděl zase sáhodlouhou zprávou, že mu to je moc líto, ale o víkendu nebude moct, ale že další týden by mohl mít čas. Další týden se zase neozval, a protože bylo vážně pěkně, vzala jsem partu kamarádů a šli jsme na hory spolu. Po cestě nahoru jsem ho potkala - šel dolů a sám. Pozdravil mě, dal se i se mnou do řeči. Pak jsme pokračovali s lidma dál. Beru to tak, že někteří lidi neumí říct „ne“, ale i přesto mi to někdy vrtá hlavou, proč se tak stalo a nerozumím tomu. Už mu ale psát o další schůzku nechci. Dokázal být v té restauraci dost iniciativní. Kdyby vážně chtěl, myslím, že by byl i ted a dávno jsme se už mohli sejít. Je mi to ale docela líto, co si o tom prosím myslíte?
Tina
PhDr. Jitka Douchová
Tino, to samé, co vy, nemám, co bych přidala. A rozhodně se mu již neozývejte, ani se netrapte přemýšlením nad tím, PROČ, nikam by vás to nedovedlo.
bývalí partneři
Dobrý den,

Před nějakou chvíli jsem poznal ženu/slečnu s kterou bych opravdu rád strávil zbytekl života, ale je tu problém v temným (vracejicích se) myšlenekách na vztah v kterém ji bylo hodně ublíženo. I když sama říká, že ho za to vše nesnáší pořád je v ní něco co ji nutí pořád na tím přemýšlet a vypadá to jako kdyby to bylo zlo, které je všude kam se koukne, hledali jsme na internetu jakým způsobem pomoci a jediné co přijde rozumné je metoda Neurolingvistickeho programování a teď tedy otázka pro Vás. Je možné touto metodou naprogramovat její hlavu aby zapoměla/nemyslela na to, že ji někdo ublížil a stojí vedle ní ten kdo opravdu chce aby byla štastná ?
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. S neurolingvistickým programováním nemám zkušenosti, takže vám odpovědět nemůžu. Já sama bych byla v tomto případě pro hlubší a déledobější individuální psychoterapii.
fáze "namlouvání"
Randila jsem s jedním klukem má 21 let. Jevil o mě zájem, začalo to od jeho strany...vypadalo to nadějně a pak se stáhl. Naposledy jsme mu psala já hrozně mě zajímá proč? líbil se mi budu se muset smířit,že mě nechal ..ale zajímá mě proč mě nechce? mám mu napsat? popřípadě, co konkrétně napsat?
Žaneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Žaneto. Nemá smysl mu psát jako první, pokud zůstáváte bez odpovědi. Zkuste přijmout fakt, že z nějakého důvodu nechce pokračovat. Kdybyste se jej ptala, stejně vám podle pravdy nejspíš neodpoví. Bylo to krátké, nechte to být, za chvíli se ve vašem životě objeví někdo jiný :-)
nedotažený rozchod
Prosím o radu, před 14 dny se se mnou rozešel přítel, po 7 měs. známosti. Vzali jsme to hopem, po měsíci už jsme spolu bydleli. Je mi 43, on 41 a 2děti ve střídavé péči, o které jsem se s láskou starala. V lednu začal říkat, že mě má strašně moc rád, ale nemiluje, a že se ze vztahu vytratila vášeň, je to prý jak po letech manželství. Přitom vše fungovalo. Jsme opravdu upřímně nejlepší přátelé a i po intimní stránce to bylo krásné. Dohodli jsme se, že zůstáváme přátelé. Odstěhovala jsem se. Pak mne hned začal kontaktovat, jako kamarád, psát sms, jestli jsem ok. Přestože se snažím, moc to nedávám, začala jsem pít hodně alkohol a dokonce jsem si přivedla do svého bytu cizího přes seznamku. Nic sice nebylo, nemohu, ale bývalý přítel mi v tu samou dobu psal a zjistil to. Byl zničen, pak už se mnou nechtěl mluvit, za chvíli se zase uklidnil, a že prý u mne příští týden přespí a půjdeme ven. Cítím se strašně. Mám ho stále ráda. Přijde mi, že si já sebe vůbec nevážím. Poraďte mi jak to dát.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Radko. Teď už je pozdě říkat, že jste se sestěhovali příliš brzy. Brzy je po měsíci i pro mladé lidi, bezdětné, kteří nemají předchozí zkušenosti se společným bydlením, nemají s čím srovnávat. Začátky vztahu nemají být urychleny tímto způsobem, je velmi dobré a užitečné do budoucna, užít si dobu chození na rande, vzácné chvíle spolu, na které se těšíme a připravujeme. Při společném bydlení padáme rychle do stereotypu a kolotoče nejen radostí, ale i mnoha povinností. U vás to bylo urychleno dvojnásob. Ale nebudu nyní rozepisovat, co vše jsou rizikové faktory, teď už to nemá smysl. Co můžete dělat je dle mého jediné. Nestýkat se a nekontaktovat. Tím se jakoby stále nic definitivně neuzavírá, vy v sobě stále živíte naděje a nemůžete se tak pohnout z místa. Alkohol je v této fázi zrádný, protože je nadužíván jako rozpouštěč  bolesti. Ve finále je depresogenní a vše je ještě horší. Alkohol je fajn pro chuť a pro radost, ale ne pro zahánění smutku. Lepší by bylo, pokud máte pocit, že to sama nezvládnete, začít brát pro začátek něco podpůrného, co vám pomůže necítit bolest tolik. Začala bych bylinkami a čaji, pokud nezaberou, pak účinný je doplněk potravy El Triptophane, volně prodejný v lékárně, k němu se doporučuje přidat Magnézium. Případně můžete poté, kdyby nic nezabralo, navštívit lékaře s žádostí o krátkodobou podpůrnou léčbu psychofarmaky z řady anxiolytik ( léky na úzkost ). Bude lépe, nebojte, nesmíte se tomu moc poddávat, bojujte, hodně účinný je sport - v daných případech plavání ( které i symbolicky bolest smývá ), nebo běhání. Potřebujete endorfiny :-)
rozvod a děti
Paní doktorko, setkala jste se už s tím, že právník manžela je tím, kdo všechno zhoršuje? Manžel si našel milenku, došlo k rozvodu. Vzal si mladého právníka, který brzy pochopil, že manžel je movitý klient a je možné z něj dostat spoustu peněz, takže vše, co se týká dětí, majetku a rozvodu komplikuje a prodlužuje. Soud se týkal například alimentů na dceru, dcera by se asi s manželem v klidu dohodla, jenomže ten právník do toho vstoupil a z dcery dělá vpodstatě lhářku, zpochybňuje její náklady na studium, u soudu dělal neskutečné peklo, až se ho soudce zeptal, jestli má také děti a proč tedy toto dělá svému klientovi. Dokonce tento právník lže za zády bývalého manžela, na pár takových podvodů jsme už přišli. Manželovi to říkám, ale on nechce slyšet, protože právník mu maže med kolem pusy a jemu se to líbí - přijal filozofii, jak na nás s dětmi vyzraje a - po modernu - odejdeme s igelitkou. A jeho právník se mi jen směje do očí, vždycky když se mu něco "podaří", tak se na mne u soudu posměšně ušklíbne. Můj advokát o něm říká, že je to blázen, ale asi nic víc s tím nesvedeme, protože on hraje divadlo, protože chce peníze - ve skutečnosti tedy nezastupuje klienta, ale tahá z něj peníze. Nemáte nějakou radu? Moc dík. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Ano, někteří advokáti jednají skutečně neeticky a proces zbytečně protahují v zájmu zvyšování nákladů. Pokud jsou klienti schopni dohody, doporučuji jim vůbec si advokáta nebrat - k čemu, jsou-li schopni se dohodnout sami? Ti jsou užiteční u sporných rozvodů. -ovšem manželův advokát zastupuje svého klienta, vychází z jeho zakázky. Jestliže si manžel přál z nějakých důvodů např. srazit výši výživného na minimum, advokát to plní. Říkáte, že ex manžel je movitý, výše alimentů se vyměřuje v závislosti na jeho příjmech ( samozřejmě přiznaných) a na věku dítěte. Váš advokát by však měl mít také pevné páky, když došlo k válce o majetek. Co se týče celkově majetkoprávního vyrovnání, nejspíš jste měli SJM, není možné, abyste byla ožebračena. Jako psycholog vám neporadím.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, tchýně je ráda ublížená. už víc jak deset let si stýská, že vypadá hůř než její matka, že má rakovinu, že umírá, přitom je až na běžné zdravotní potíže přiměřené věku zdravá jako rybička. Ale tchýni neřeším. Bohužel můj manžel se "pomamil". Doma ne, ale navenek si pořád stěžuje, jak je chudák, jak se bude muset rozvést , co jsem mu prý zase udělala apod. Někdy je to zcela smyšlené, někdy je to reakce na požadavek hranice - on totiž nechce nicmoc akceptovat, i doma u rodičů si byl zvyklý diktovat. jenže lidi okolo mají informace jen od něj a věří mu to. A v "dobrém" mu radí, co má dělat - schovávat peníze,, jistit se, zametat se mnou a tak. A on na to rád slyší. Pak třeba přijede domů z pánské jízdy a je zle, jak všichni vidí, že on je pod pantoflem - a je zase on ten chudák. Hodně informací o tom, co on venku říká, mám natajno od přátel, takže je úplně nemůžu manželovi říct, už jsem s ním zkoušela na to téma mluvit, ale on se odtahuje, nechce nic říkat a spíš začne toto všechno dělat potajmu. Já bych si toho asi vůbec nevšímala, kdyby se nedělo to, že on se takhle utvrzuje v tom, že je skutečně "chudák" a bude to muset řešit. Děje se to už 6 let. Napadá Vás, jak z toho ven? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Radko. A přemýšlela jste nad tím, proč to manžel dělá? Proč má potřebu si mimo domov stěžovat? Nejspíš se ve vztahu necítí šťastný a potřebuje to ventilovat u přátel. Váš pohled na jeho stesky je s největší pravděpodobností opačný, ale tudy se spolu jako manželé nikam nepohnete. Oba uhýbáte z otevřeného rozhovoru na téma jak nám spolu je, jak se spolu cítíme, co nám spolu báječně klape, co je problém. Každý z vás má subjektivní pravdu, objektivní pravda ani neexistuje. Ale pokud byste měli v manželství pokračovat, sami byste s tím měli chtít pohnout a něco dělat. Což znamená, mluvit spolu. Doporučuji vám partnerskou poradnu.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
mám na Vás prosbu a děkuji Vám předem za odpověď.
Bude to přibližně osm měsíců, co jsem se poznala s jedním chlapcem. Je o dva roky mladší, než já -21. Párkrát jsme si spolu vyšli a ačkoli mě z počátku vůbec nepřitahoval, zamilovala jsem se. Došlo i k něčemu vážnějšímu. Dokonce mě seznámil i se svou rodinou, což je pro mě významné.
Problém je v tom, že nevím, jak to "vše" bere on. Je dost stydlivý, proto jsme se o možnosti vztahu nějak nebavili a já nechci být ta iniciativní už z toho důvodu, abych ho tím nedostala do nějaké trapné situace v případě, že nic necítí.
Bude to teď dva měsíce, co jsme se neviděli (má hodně práce, otec podniká, musí pomáhat, studuje. Já chodím také na vysokou plus do práce). Píšeme si každý den, kupujeme si navzájem dárky, když něco potřebuji, pomůže - jen mi v rámci konverzace v reakci na zprávu napíše, že v dohledné době stejně mít slečnu nebude a tak tomu nerozumím. Myslíte, že na opačné straně nic není a měla bych to kvůli sobě ukončit? Děkuji - otázka upravena poradcem
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Eliško. Na jeho straně samozřejmě cit je, a celé to trvá již 8 měsíců. Jakožto koho vás představil celé rodině? :-) Nevím, jak to v sobě má, ale má vás rád a záleží mu na vás. Jen se zřejmě z nějakých důvodů bojí vztahu, který třeba bere jako závazný. Nevím, jen spekuluji. Ale čeho se bojíte,kdybyste se zeptala tak, aby to bylo v pohodě, uvolněné, aby jej to nezaskočilo? Stačilo by někdy říct - já vlastně nevím, jestli spolu chodíme, nebo ne :-) Ještě jsem neporozuměla jedné věci. Říkáte, že došlo i k něčemu vážnějšímu. Ale vy popisujete začátek, a pak jste přeskočila do nejisté současnosti. Takže nevím,  zda spolu příležitostně intimně žijete, nebo to bylo jen jednou tenkrát...I to je kritérium toho, zda jste pár, nebo ne. Byla by škoda, kdybyste byli stydliví oba a váš vztah by přešlapoval na místě. Jeden z vás iniciativnější v porozumění tomu, co se mezi vámi odehrává, být musí...:-)
děti partnerů
Dobrý den, máme krásný vztah s novým partnerem cca dva roky, který má dvě děti z předešlého manželství. Problém je v tom, že se jeho děti s námi nechtějí seznámit, moc žárlí a jejich maminka si to nepřeje.
Já sama mám dvě děti, a on je báječný ve všech směrech, jak ke mě, tak k mým dětem.
Jak toto řešit. Děkuji za odpověď
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Milá Martino, toto vy nevyřešíte, neovlivníte. Vše bude chtít čas. Nevím, jak jsou děti staré, za jakých okolností odcházel přítel od rodiny, zda je jeho ex manželka stále bolavá, zklamaná. Nejspíš ano, proto bojkotuje dětem možnost seznámit se s novou rodinou jejich táty. Zatím to musíte nechat, jak to je, nic se nedá lámat přes koleno. Předpokládám, že se s dětmi často vídá sám.
krize vztahu
Dobry den, chtel bych se s Vami poradit. Je mi 36, jsem zenaty 11 let, s manzelkou jsme spolu 17 let, mame 2 krasne holcicky 6 a 9 let, ktere nam delaji radost. Problem je, ze si s manzelkou nerozumime, nejme schopni spoluudelat jednoduchou vec, aniz by mezi nami nevznikla rozepre. Manzelka je impulzivni a dost dominantni a az do pocatku tohoto roku jsem to tak nejak vydrzel. V lednu se vsak neco zmenilo a ja uz citim, ze muj pohar trpelivosti je uplne plny a uz dal nemohu. A jako na potvoru jsem v unoru potkal divku, ktera mi nebyla lhostejna a ona se vyznala ze svych citu v breznu. Nenaleha na me, abych se rozvedl, je o 10 let mladsi a myslim, ze nas vztah nema budoucnost (ale strasne rad bych se mylil). neni to o sexu a milovani, ale o tom, ze jsem si uvedomil, ze vztah nemusi byt zalozeny jen na prikazech. S manzelkou od te doby nespim, neprijde mi to spravne, mam hlavu jen pro pritelkyni a citim, ze bych se mel rozvest. Ale bojim se, hlavne o deti. Nemate pro mne radu?
Mirek
PhDr. Jitka Douchová
Mirku, s manželkou jste spolu 17 let a je vám teprve 36 let. Ve svém mladém věku jste skoro polovinu svého života ve vztahu, od 25 ženatý. Asi nebylo udržitelné, abyste od vašich 19 rozvíjeli vztah tak, aby měl stále dynamiku a jiskru, aby v něm byla tvořivost. Dlouhodobý vztah je práce a musí se na něm pracovat. Přijde mi škoda, že jste to do konce "tak nějak vydržel". To je přeci pro vztah naprosto kontraproduktivní. Problémy a nepříjemné pocity se musí průběžně pojmenovávat a společně hledat řešení. Každý z vás měl s tím druhým mluvit o tom, co mu dělá radost, a co ho štve, ubližuje. V tomhle jste tedy zamrzli, ale nic není ztraceno. Váš vztah prochází krizí, protože jste nic neřešili. Že jste někoho potkal, bylo nasnadě. Teď plujete na obláčku prudké zamilovanosti o to víc, že jste se doma necítil šťastně. Ale zamilovanost za chvíli pomine a váš vztah myslím nemá šanci na dobrou perspektivu. Lepší by bylo upozornit ženu na to, že ztrácíte motivaci a že potřebujte v manželství něco měnit. Ať si vše zváží. O přítelkyni se samozřejmě vůbec nezmiňujte.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, manžel často volá mým rodičům - odděleně - mí rodiče jsou roky rozvedení. A tátu hecuje k tomu, aby říkal špinavosti na mamku, případně z něj takové informace tahá. Táta se bohužel na rozdíl od mamky vždycky chytne. Jenže tyhle jeho subjektivně podané informace jsou vyřčené a manžel je v určitých chvílích používá proti mně. Že jsem anebo budu jako moje matka, co táta mu všechno říkal, na co si prý má dát pozor, co mu prý nebožka dělala (mamka žije). je to škaredé. Na tátu jsem naštvaná, už jsem mu řekla, aby toho nechal, že ty informace jsou zneužívané dál, manžel ale má střelivo pro různé příležitosti. Jak se tomu mohu bránit? nejsem jako mamka. Děkuji.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. A rozumíte tomu, proč to manžel dělá??? Potřebuje proti vám nějaké palivo? Můžete udělat jediné. Požádat jej poněkud důrazně a jednoznačně, že vás nezajímají názory otce ani manželovy vývody z toho dál. Důležitý je vztah vás dvou, který je třeba stále kultivovat a rozvíjet. Pokud s tímto manžel opět začne, řekněte mu, že od příště na to již nebudete reagovat, nemáte to zapotřebí ani vy, ani on, ani váš vztah. Vy dva jste vy dva :-)
rozvod a děti
Dobrý den, za krátkou dobu mám ve svém okolí druhého muže, který svoji ženu nejprve zhruba půl roku podváděl (ona to nevěděla) a pak přišel a řekl, že odchází. V prvním případě byla žena nemocná, bez příjmu, spolu s dětmi se pak musela vystěhovat z domu, v druhém případě přišla paní o práci a dozvěděla se, že jediné co může, tak s dětmi akceptovat novou situaci, tj. milenku, okamžitě odevzdat klíče od společného majetku a hlavně nedělat problémy manželovi, který se prostě takto rozhodl. V obou případech byl rozvod zhruba po půl roce, v obou případech muži přestali platit na děti a vztekali se, že děti nechtějí přijmout jejich nové partnerky. Oba muži přestali s dětmi (a bývalými ženami) zcela komunikovat, s tím, že jim bylo tímto ublíženo a jsou uraženi. Paní doktorko, je tento přístup mužů k rodinám obvyklý? V druhém případě jde o moji blízkou kamarádku, která se z toho psychicky zhroutila, protože se snažila do poslední chvíle manželovi dávat šance.Díky.
Miluše
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Miluše. Odchod manžela od rodiny k jiné ženě není tak vzácný, i když je vzácnější, než když je to v opačném gardu. Muž většinou váhá, zda tento krok udělat, protože tím může přijít o děti, které miluje. S případy, které popisujete v takto vyhrocené situaci jsem se jako partnerský psycholog nepotkala. Existuje právní řád, společné jměni manželů, rozsudek soudu o kontaktu s dětmi, za jakých podmínek, pravomocné majetkoprávní rozdělení. Co popisujete není možné, již s ohledem na právo, soudy, sociálku, psychology.
vztahy na pracovišti
Paní doktorko, chtěla bych se Vás zeptat, co dělat. Mám podobný problém jak v práci, tak s příbuzným. Nastoupila jsem do nové práce, vybral si mne nový šéf. Bohužel se objevil podřízený kolega, který měl zřejmě ambice na moje místo. takže mi dělá problémy. Donáší na mě, dělá v kolektivu rozkoly, co není psáno, zapírá. Naučila jsem se sice vše psát mailem, ale on se zase vzteká, že si kryju záda. A že prý stačí zvednout telefon a zavolat. Totéž mi začal říkat i šéf. jenže když jsem to udělala, neměla jsem důkaz, že se dozvěděl důležitou věc a zase všechno zapřel. A podobné je to s jedním příbuzným. měl platit nějaké peníze, probíhala mailová komunikace, protože domluvy jsou s ním velice obtížné. celá věc se dostala k soudu a opět totéž - ač řadu informací měl již rok a déle (netušil, že jsme maily jako důkazy dali k soudu), vše zapřel a tvrdil, že by bývalo stačilo zvednout telefon. nestačilo, to ví i náš právník. jenže on tuto lež rozhlašuje i po rodině a přátelích. A zase jsem špatná já. Co dělat? Jak se bránit tomuto nařčení, že problém je u mne? Děkuji.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Zuzano, přijde mi to jako docela jednoduché - zvedněte telefon a vše sdělte, společně s tím, že to posíláte do mailu :-)
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, potvrdila jsem si, že mi manžel lže. Jsme manželé 16 let, s drobnými výkyvy to docela klape (snažím se hodně zejména já). Manžel mi asi lhal i dříve, ale ne na všechny lži jsem přišla. Lže v drobnostech (upadne mu jídlo, on to nechá a pak se hádá, že to nebyl on, nebo lže lidem do telefonu, že zrovna přijel z práce a přitom už je dvě hodiny doma). Lže v závažnějších případech - že zařídil zaplacení nějakého dluhu, pak se zjistí, že ne a je průšvih. nebo lže, že mi něco říkal anebo já jemu - třeba tohle se špatně dokazuje. už jsem mu říkala, že si snad budu kvůli němu všechno nahrávat. Zjistila jsem, že dětinských lží se vůči nám dopouští i jeho matka. Je to nepříjemné, hlavně lhaní v závažných situacích nám udělalo docela problémy. Když se s ním o tom pokouším mluvit, nechce. Pokud ho nepřichytím při činu, tak zatlouká a cítí se ukřivděný. Případně mlčí anebo mi zase zalže, že mi to řekl. Anebo že se mi to prý bál říct. jenže to jsou jen hloupé výmluvy. Já už nevím, jak s tím naložit. Komplikuje mi to život, všímají si toho i děti, kterým se pak špatně vysvětluje, že lhát se nemá. jenže pro něho je to asi způsob života, který mu funguje. Co mám dělat? Prosím o radu. Děkuji.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Veroniko. Nemá smysl hledat příčiny jeho lhaní, ale žít se s tím dá ve vyrovnaném vztahu opravdu velmi těžko. Buď je tam na jeho straně nějaká patologie, nebo ustrašenost malé dušičky, kterou přebíjí tímto způsobem.Vy si jej ale díky tomu nemůžete asi moc vážit. Nevím, co s tím, abych vám pravdu řekla. I když jej jednou usvědčíte, to mu nepomůže k ničemu. Nemůžete být přeci pořád jeho policajt, nahrávat si, co říká, abyste jej pak usvědčila. On si nevěří, chová se jako malé dítě, ty lžou ze strachu z trestu...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, manžel má asi problém s ženami. První dcera byla neplánovaná, přítelkyně odmítla jít na potrat, dítě se narodilo. On i jeho rodina obě tvrdě odmítali, byl soud, dceru nikdy neviděl. Hrozilo mu i vězení za neplacení alimentů. Když jsem si ho brala, znala jsem verzi dost odlišnou. Mezitím se hrotily jeho vztahy s jeho sestrou. Dost to podněcovala jejich matka, která oba sourozence popichovala proti sobě. S matkou je jeho vztah na střídačku. Pak měl ve firmě obrovské konflikty s ženou jednoho ze společníků, která tam pracovala. Raději společníka vyplatili a ženu propustili, aby byl klid. Další ženy kolem něj jsou jen v podřízených pozicích - bu´d je ponižuje a využívá anebo s nimi flirtuje. Já to s ním nějak balancuju už 15 let - asi hodně podřízeně, zjistila jsem, že je dost často lepší mu spoustu věcí neříkat a být hodně samostatná. Asi by to fungovalo i dál, jenže dospívá dcera a on se k ní začíná chovat stejně. Ponižuje jí, diktuje jí, co smí a nesmí (studium, koníčky). Vznikají mezi nimi konflikty, on jí například neustále předhazuje, že dům je jeho a že se v případě neposlušnosti bude muset odstěhovat. Zajímavé je, že synovi to nedělá. Dceru bráním, ale on se vzteká a začal říkat, že dcera bude důvodem k tomu, že ode mne odejde. Domluvit se s ním moc nedá, bere to jako výčitky anebo to dodrží jen pár dnů a pak zase exploduje, že on se nikomu nebude přizpůsobovat. Asi by hodně pomohlo, kdybych ho začala víc obskakovat, víc chválit, ještě víc mu dívat ve všem přednost, ale nevím na jak dlouho. Mně samotné už to nejde. Ztrácím k tomu chuť i motivaci. Energii mi bere balancování stavu a zajišťování domácnosti. On se moc na ničem nepodílí, jen výjimečně. Co byste poradila? Z dcery syna neudělám... Děkuji.
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Petro, do jednoho dotazu jste vtěsnala strašné množství témat. Zásadní je jeho problém s dcerou. Jak ale vznikl, to neposoudím. Chtělo by to psychologa, nemyslíte? Manžel odmítne, samozřejmě, ale pokud dcera doma trpí dominantním otcem, který si vyžaduje jeho poslušnost, a i ona - nejen vy - to vnímá jako problém - bylo by užitečné, kdyby spolupracovala s psychologem ona. Další podstatný problém, který popisujete, je váš partnerský vztah, nemožnost komunikace a přímého řešení problémů vás, jako partnerů k čemuž patří samozřejmě i ¨rodičovství a výchova dětí. V manželství šťastná nejste, jak je z vašeho psaní cítit. Pokud se v něm chcete cítit rovnoprávně, fungujte dál tak, jako doposud a nenechávejte si vyhrožovat.
bývalí partneři
Dobrý den, jsem s přítelem oba rozvedení, oba děti z předchozích vztahů, spolu žádné a ani neplánujeme. Po 2 letech jsme se rozešli kvůli jiné ženě, kterou po čase opustil a vrátil se ke mně, velmi o to stál. Nyní jsme opět spolu už rok i spolu bydlíme. S tou "jinou" je bohužel v kontaktu občas pracovně, ale píšou si i "kamarádsky", kde byli na výletě, na koncertě, jak se mají. Nedělá mi to dobře a cítím velkou nejistotu, přítel se jinak ke mně chová velmi hezky. Jak zapomenout na to co bylo, mám velké obavy, že ona ho chce zpět a zkouší to takto. - otázka upravena poradcem
klekípetra
PhDr. Jitka Douchová
klekipetro, obavami nic nezmůžete. Vycházejte z faktu, že přítel se k vám po odbočce vrátil, velmi o to stál, nyní se k vám chová velmi hezky. Proč by si ti dva nedali občas o sobě vědět? Nerozešli se ve zlém, tak mohou být ve spojení v jiné podobě dál. Ty obavy vás oslabují, oslabují zbytečně vaši sebedůvěru. Věřte sama sobě, pracujte na tom :-)
problém se sebedůvěrou
dobry den ,chci se zeptat tedy spíše poradit.S manželem jsme spolu 9let máme 2děti a vztah máme celkem poklidny i když jsme si prošli špatnym obdobím.Manžel byl 17let ženaty se svou ex.ted se sní nevídá jižasi 6let a nikdy o ní nemluví.ona je atraktivní,inteligentní a kdykoli jsem se s ní viděla vždy mě doonale ponížila.ted se jejich nejstarší dcera vdavá a ja již měsíce nespím nad tím jak je dokonalá a co mi zase vmete do tvaře.a take mám obavu aby po etech kdy se neviděli mezi nima nevzplanulo něco vic.Jeho byvalá miluje peníze a manžela opustila když byl finanč.na tom zle.Nyní se mu opět daří a ona pro peníze je ochotná udělat cokoli.pořád přemyšlím proč nikdy o ní nemluví ,proč si ani na narozeniny nenapíší .Přece lidí po 17letem manželství něco spojuje.je pravda ,že děti mají dospěle a tím padem nemusí nic řešit ohledně jich.Ale mě pořád užíra pocit ,že se s ní nestyká a nikdy o ní nemluví jakoby ho to bolelo nebo k ní stale něco cítil.Poradte mi prosím zda mé obavy jsou nrmální a take nevím jak se na svatbě chovat ,aby mě jeho ex zase neměla šanci ponížit atd.citím se v jeji blízkosti uplně k ničemu prostě nicka a ona jako by to vycítila a utočí.
ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, ivano. Kde se ve vás vzal pocit, že ve srovnání s ní - inteligentní a atraktivní - jste nicka? Jen díky vašemu pocitu a nedostatku sebedůvěry jí dáváte prostor k tomu, aby vás ponížila. Znamená to však, a to si uvědomte, že ani ona není nijak vyrovnaná úžasná žena, jistá si sama sebou. Kdyby ano, neměla by potřebu vás ponižovat. Ten, kdo zneužije vaši viditelnou slabost zdánlivě ve svůj prospěch, je tak trochu chudák, nemyslíte? Chovejte se na svatbě přirozeně, buďte sama sebou, uvolněná. Manžel je s vámi 9 let, máte spolu 2 děti. Není důvod se čehokoli bát :-)
zamilovanost
Dobry den,
Moc by jsem Vas prosila o radu. Je mi 34 let, mam manzela se kterym jsme spolu 14 let, mame 4lete dite.Ja jsem se zamilovala do sveho kolegy. Zacalo to nevinnym psanim, psali jsem si hodne casto a moc sme si rozumeli.On mluvi o spriznenych dusich, ja si nejsem jista jestli to opravdu neni pouha zamilovanost.Intenzivne se kontaktujeme asi 5 mesicu, asi pred mesicem doslo k prvemu fyzickemu kontaktu-objimani a libani. Mam pocit ze nic takoveho jako s nim jsem v zivote nezazila.Manzela mam moc rada a nikdy by jsem nechtela rozbit nasi rodinu.Je hodny a zodpovedny ale nejhorsi je, ze na nasem vztahu nechce pracovat. Kdyz mu rikam co mi vadi, nebo chybi rekne ze on ma radsi prirozenost a ne neco resit. Kdyz myslim na to ze se kolegovi budu vyhybat a ono to prejde,chce se mi brecet. Mozna by jsem potrebovala videt vetsi zajem ze strany manzela,ale rikat mu ze jsem se zamilovala do nekoho jineho mi jako dobry napad neprijde.Prosim poradte mi co delat. Moc dekuji
Stela
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Stelo. Samozřejmě, že nemůžete manželovi říkat nic o vašem stavu zamilovanosti - k čemu by to bylo dobré? Z letargie a pocitu pohody ho musíte probrat jinak. Jestli nechce nic probírat, zkoušejte jiné metody, než původní, aby to slyšel a chtěl něco změnit pro vás dva. Jste spolu 14 let, od vašich 20, to už jste spadli asi dávno do pocitu samozřejmosti existence vztahu a jeho plynutí. Nějak jej vyburcujte k tomu, aby se na vás začal dívat novýma očima. A akce na podporu vašeho vztahu plánujte tedy vy. Kromě rodinných aktivit si vyjeďte někam sami ve dvou, naplánujte něco, co bude zajímat vás oba. Můžete změnit i šatník, účes, můžete udělat i něco víc pro to, aby na vás začal žárlit. Ale jen tak vágně. Vy dva si spolu po těch letech opravdu nemůžete vyprávět o spřízněnosti duší, ale váš vztah má jiný potenciál. Zamilovanost má velkou sílu prožitku, ale na vašem místě bych nezacházela dál, dokud je čas. Měli byste s kolegou vše zmírnit, je to nebezpečné, zvlášť když jste v manželství frustrovaná ve svých touhách. Ale láska a stabilita vztahu, možnost se o toho druhého opřít, to je něco jiného. Vaši zamilovanost si v sobě zachovejte jako něco hezkého dál.
krize vztahu
to srovnal jestli se rozejdeme nebo zůstaneme spolu že potřebuje čas a není mi teď schopen odpovědět, nevím jak dalece do toho zasáhli kamarádi, kteří jsou rozvedení vždy měl určité priority a zasády teď mi přišlo že zmizely, snažím se zachovat chladnou hlavu, jsem milá, neřeším nic ale zahodit deset let nechci, vůbec nevím co se s ním děje a hlavně nevím co mám dělat já jak se chovat a přijde mi zvláštní obrat behem dvou dnů do poradny ho nedostanu a na otazku jestli mu stojím já za budování vztahu mi prý teď nedokáže odpovědět, tak snad jsem to nějak nesplácala a trošku vysvětlila moc díky za radu mějtese fajn Lucka
lucie
PhDr. Jitka Douchová
lucie, ano, váš muž není nyní naladěn na úzdravu vztah a snahu o jeho změnu k lepšímu, když neví, jak a co cítí. Pochybuji, že by v tom měli prsty rozvedení kolegové. Jen si možná mimo domov uvědomil něco víc. Předpokládám, že si on sám pro sebe najde psychologa, s nímž bude moct mluvit otevřeně o svých pocitech, a v dialogu s ním si je může více rozebrat. Vy zatím v této fázi na nic netlačte, snažte se být neutrální a měli byste dobře fungovat jako rodina.
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme spolu deset let 14 let se známe, máme 7 letého chlapečka, měli jsme malinko problém s komunikací, z partnerovi strany, dva roky jsem se snažila, aby se to změnilo, žili jsme si v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex i po deseti letech obden vše v pořádku minulý týden to vypadalo že si vše uvědomil, dokonce se i omluvil a komunikace byla super, najednou stačily dva dny, kdy byl pracovně pryč, přijel a začal se chovat chladně, tři dny před tím super, byl tam s dvěmi společníky, kteří jsou rozvedení, řekl že mě má rád ale že už mě asi nemiluje, v další větě řekne že miluje bude mu 40 přičítám to nějaké krizi :-D kluka miluje, sám měl špatný dětství a vždy říkal, že malému mu by nic z toho neudělal, má hodně pracovních starostí, paní doktorka mu napsala neurol, což si myslím že asi nebylo šťastné,po pěti letech začal kouřit mluvil se mnou že tím že jsme měli problémy nebyl ten rok a půl šťastný na mé otázky že to zvládneme odpoví že potřebuje čas aby si
lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, lucie. Nejprve přejdu dál. Ale moc těm souvislostem nerozumím. Na jednu stranu jste si žili v pohodičce, někdy mráček, ale nic vážného, sex po 10 letech obden, vše v pořádku. Jen jste měli "malinko problém s komunikací". Co tam tedy bylo to, v čem se manžel rok a půl trápil? Proč navštívil lékaře s potřebou zklidňujících psychofarmak? Asi on prožíval něco jiného, než co popisujete vy.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme 4 roky. Nebydlime spolu. Před dvěma lety jsem pojala podezření, ze někoho ma, tak sem se mu podívala do e-mailu a zjistila sem, ze v termínu me dovolené se synem si jede na dovolenou s milenkou. Začala sem se strašně užírat, ale dusila sem to statečně? v sobě..Výsledkem bylo pravidelne koukani do e-mailu, drasticky úbytek na váze, užívání psychofarmak. Po půl roce sem našla odvahu a řekla sem mu to. Myslíte, ze přestal? Nikoliv. Trvá to stále. Nacházím u nej v bytě její vlasy. A on mi donekonečna tvrdí, ze jsem paranoidní, ze slidim a já mu nevěřím a nedokážu od nej odejít. Nakonec těch děvčat je víc, nábor do harému asi dělá neustále. Moje drzost mě doznala až do nahlédnutí do telefonu. Kde je moje důstojnost?
Ema
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Emo. Na základě čeho jste po 2 letech pohodového vztahu bez společného bydlení najednou pojala podezření, že přítel někoho má a že to přestává být jiné? Zkuste si ten okamžik v sobě vrátit. Od té doby jste si udělala ze života peklo, vidíte, že ztrácíte svou důstojnost, přítel vás odkazuje do patřičných hranic a obviňuje vás z paranoii. To opravdu není v pořádku a váš vztah je nemocný. Přesto v něm další dva roky společně pokračujete. Docela by mne zajímalo, co každému z vás v této podobě dává,a jaká je bilance zisků a ztrát. Slušně se v tom mučíte, na vašem místě bych začala chodit na terapii, abyste s psychologem našla cestu, kudy z toho všeho ven. Buď ukončení vztahu, nebo jeho změna...
nejistota ve vztahu
dobry den .chcem sa spytat som s partnerkov skoro 6 rokov vstah bol celkom dobry maly sme aj hadky ale inak bolo vsetko v pohode ide o to ze asi mesiac spat som ju poziadal o ruku a povedala ANO boli sme stastny obaja a vsetko bolo krasne a teraz chce pauzu uplne bezdovodne a nechce sa somnov o tom bavyt ze chce cas co to znamena co mam od toho cakat ?
peto
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, peto. Myslím, že se zalekla té konečné zodpovědnosti. Ta pauza není bezdůvodně. Musí si pro sebe nyní najednou uvědomit, jestli jste spolu opravdu vztah na celý život, jestli bude vstoupit do manželství "správné". Dejte ten čas i jí, i vám.
první láska
Jak kdyby těch 5 let neuplynulo. Přišlo mi to jako včera. Překvapilo mě jak silné ty emoce byly, a hlavně, týkali se jeho...přímo jeho, né mé první lásky, ale jeho, toho o kterém jsem si myslela, že pro mě nemá velký význam. Podal mi telefon, automaticky jsem mu napsala své telefonní číslo. Pak vystoupil. Neřekli jsme si ani slovo. Možná Vám to bude připadat divné, ale my nepotřebovali mluvit. My jsme přesně věděli, co ten druhý cítí...i po takové době. Asi 14 dní na to jsme se sešli. Zjistili jsme, že jsme furt stejně beznadějní jako tenkrát na VŠ. On už pracoval a měl svůj byt, já také. Vztahy byly ale nikdy nedopadly. Naše minulost už nás netrápila ale určité pocity vůči těm událostem tam byly. Ten den jsme opět šli do parku. Byli jsme hloupí, chodit na staré místa. Ale nám tam bylo dobře. Ten den jsme si zase jen povídali. Víte, nevím jestli to vůbec budete celé číst, ale...myslíte, mám....zkusit být s ním?
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Byla jste strašně dlouho zakletá do  vaší první nenaplněné lásky, to vám odemklo oběma tu neuvěřitelnou možnost sdílení beze slov a sounáležitost, která byla na samém začátku. Jinak byste si nesedli v parku na stejnou lavičku a nezačali si říkat otevřeně vše o sobě. Hrnulo se to z vás obou bez cenzury samo o sobě nejen proto, že jste prožívali ve stejnou chvíli na jedné vysokoškolslé chodbě podobné okamžiky. Byli jste kus sebe sama navzájem. Rozuměli jste si, poznali jste se, zajímali se o sebe. Na milostné emoce jste ale neměli kapacitu a musel přijít čas, kdy jste dozráli právě k tomu, být spolu plnohodnotně. Včera jsem dělala s jednou paní redaktorkou delší rozhovor na téma "co je to láska", otázek bylo hodně, k nim třeba i to, jak se proměňuje v čase, jestli a kdy poznáme toho pravého. Na spoustu věcí si musíme odpovědět každý sám za sebe, v tomto není nic univerzální. Odpovězte si :-) :-)
první láska
Věděla jsem o něm to nejhorší, znala jsem jeho stinné stránky, věděla jsem jak špatně uvažuje, a i to, jak je na druhou stranu chytrý. Znala jsem jeho klady i zápory. Nikdy jsme si nelhali, v našem "vztahu" nebylo třeba si lhát. Znali jsme se navzájem tak, že je klidně možné říci, že on mě znal lépe než já sama sebe. Teď s postupujícím časem. Už je to přesně 5 let. Je on jediný na koho si vzpomenu. Vím, že to naše tehdejší rozhodnutí bylo správné. Vím, že on by mi jen připomínal mou nenaplněnou lásku a že bych ho nejspíš nikdy nedokázala upřímně milovat. Vím i to, že nejsem jeho typ a on není můj. Nicméně jsme se potkali. Je to měsíc. Poznala jsem ho. Doslova jsem ho cítila...ta vůně...jeho vůně...on mě poznal taky. Stáli jsme a koukali na sebe. V metru. Asi deset minut jsme jen zírali beze slova. Vím, že myslel na to jaké to tehdy bylo, vzpomněl si na svojí lásku, vzpomněl si na mě, na nás...na vše. Já to měla stejně. A najednou, víte, jak kdyby těch 5 let nebylo. - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál do poslední části vašeho vyprávění, jsem ale zvědavá, jaký bude dotaz na mne - vy vše víte a máte prožité :-)
první láska
Řekli jsme si vše. Naše sbohem bylo dojemné, brečela jsem a držela ho za ruku, nechtěla jsem ho pustit, nechtěla jsem nechat odejít své touhy, sny a přání, protože jsem věděla, že až odejde on, oni odejdou s ním. Nechtěl ani jeden z nás. Kdo by taky chtěl, jenže jsme museli, protože...my jsme byli minulostí, která nás vázala k našim láskám. Tehdy jsme se shodli, že je třeba jít dál, hledat tu pravou lásku a tu minulou nechat za sebou, řekli jsme si sbohem. Ve škole jsme se od toho dne nebavili ani nezdravili. Je pravda, že jsem dostala pár dotazů od kamarádů, proč tomu tak je, ale naštěstí se časem ptát přestali. Když jsme se potkali tak mi bušilo srdce, věděla jsem, že to je tím vším, tím co jsme spolu prožili. Ač jsme si to neřekli, tak časem jsem na něj už nekoukala jako na nejlepšího kamaráda, časem jsem plně vnímala, že to je on, ne ten koho miluji, ale ten s kým momentálně jsem. Naše pohledy se obvykle setkali a my se usmáli, tak jak se na sebe usmívají lidé, co o sobě ví vše.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Jdu dál...





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.