Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| fáze "namlouvání"| zamilovanost| osamělost| problematické vztahy s rodiči| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| rozvod a děti| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vztahy na pracovišti| první láska| vlastní právo na život podle sebe| agresivita a vztah| pauza ve vztahu| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| psychický teror ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| kamarádi partnera...| osudová láska| ekonomicky silnější žena| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| sny| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| ženské přátelství| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vliv osoby rodiče na výběr partnera| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
Dobrý den, je mi 30 let, s přítelem jsem přes 2 roky, jsem nyní bez práce, byla jsem na více pohovorech, z toho jsem za tu dobu co jsem s partnerem pracovala pouze necelý rok, v práci byl bud špatný kolektiv nebo vedoucí proto jsem nyní ve fázi hledání, jenže přítel při hádkách si mne neváží sám mi to i říkal kvůli tomu že jsem bez práce, když se hádáme, uráží mne slovně, že jsem kráva, debil a jiné, že nebýt něj tak bych byla jinde, je prostě výbušný při maličkostech, pomalu se bojím mu říct už cokoli. Když zrovna není výbušný tak si rozumíme perfektně po všech stránkách, až na to že jsem nejspíše přeciotlivělá jak omn říká, protože toužím po více lásky. Prosím Vás tímto o radu a nejspíš vím co napíšete a děsím se toho :( děkuji
Teresa
PhDr. Jitka Douchová
Milá Tereso, to by mne zajímalo, co si myslíte, že vám napíšu, když se toho děsíte :-) ...Já mám pocit, že byste potřebovala individuální psychoterapii, abyste zpět našla svou sebedůvěru, která vám schází. A je to dáno jak předchozími neúspěchy v práci, tak tím, že vás přítel dostatečně neoceňuje, nedokáže se do vás vcítit. Vždyť říkáte, že vám ve vztahu vše klape, předpokládám tedy, že vše, včetně intimního života. Měla byste se umět vymezit, pokud inkasujete urážky na svou adresu. Ale třeba jste již příliš vztahovačná, protože je toho na vás moc. Máte spolu problémy v komunikaci, vy potřebujete najít svou suverenitu. Ta individuálka by vám určitě moc pomohla, běžte do toho. Existují i pracoviště, kde je psychoterapie přes pojišťovnu :-)
osamělost
Psala jsem Vám že nezajímám rodiče ´hlavně matka se nechová hezky stará se raději o cizího chlapa.V dětství to bylo tak že jsem byla raději u babičky která jediná mě měla ráda ,chodila jsem k ní a celé výkendy bývala hlavně u ní. Mamka měla raději bratry.Se sourozencama jsem vdětství vycházela ted v dospěosti kdy mají svoje rodiny nejsem zvaná ani na narozeniny. Vždycky jsem byla odstrčená jako páté kolo u vozu, nevím jak se s tím smířit.
Sandra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Sandro. Nevím, co jsem vám minule odepsala, ale z vašeho psaní zavání velký smutek a osamělost, pocit nepřijetí v rámci nejbližší rodiny. To ale přeci přes tyto řádky nezvládneme vyřešit. Potřebujete psychologa naživo, abyste s ním mohla mluvit o svých pocitech, a hledat cestu, jak něco změnit.
krize vztahu
Dobrý den, jsem už bezradný a nevím co dál dělat. Žiji s partnerkou asi rok ve společné domácnosti. Ze začátku vztahu bylo vše dobré až na její přehnané žárlení. Jsem typ člověka co by nikdy nepodvedl, ale ona neskutečně žárlí a jsou z toho velké scény, které já dost těžce snáším. Poslední dobou jsme se taky začali hádat kvůli prkotinám. Nedokáže pochopit, že chci mít také chvíli času pro sebe. Když ona jde ven s kamarády nedělám z toho vědu, když chci jít já, je z toho neskutečná scéna. Naše hádky se stále více stupňují. Pořád jí prosím abychom se nehádali, protože jsem pak už z toho tak naštvaný, že říkám věci, které mne pak mrzí, ale nedokážu se už potom ovládat. Došel jsem do fáze kdy nemám ani chuť se omluvit a nejraději bych se rozešel. Ovšem pak mě je to líto, protože jí mám rád a taky je mi líto partnerky. Má dost starostí a nechci aby si přidělávala další i se mnou a začínám cítit, že by jí bylo lépe s někým jiným i když ona tvrdí opak. Nevím jak dál. Děkuji za radu
Vít
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Víte.Možná by bylo lépe oběma s někým jiným. S přítelkyní nemá smysl zůstávat kvůli tomu, že je vám jí líto a nechcete jí přidělávat starosti. Téma žárlivosti musíte začít aktivně řešit tak, aby z řešení vyplynula změna. Ve vztahu potřebujeme cítit jak to, že jsme to "my dva", tak svobodu za své "já" Jinak je vztah velmi dusivá klec, a to se ve finále vždy vymstí. Místo platonických úvah o rozchodu bych zašla k partnerskému psychologovi.
závislost partnera na jednom z rodičů
Dobry den, rada bych se Vas zeptala, jestli myslite ze ma smysl udrzovat vztah s manzelem, ktery se me ani po dlouhodobe parove terapii nezastane pred svoji matkou. Pripadam si neustale az na druhem miste a bohuzel ani vysledky intenzivni a dlouhodobe terapie pro me nejsou uspokojujici. Vztahy v rodine maji velmi uzke a ja si pripadam jako vetrelec. Nechci se rozvadet kvuli detem ale ani si neumim predstavit jak v tomhle dal zit. A terapie pomohla jen v prakticke rovine. Je lepsi to prijmout jako fakt a zatnout zuby kvuli detem?
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, dobrý den. Na tuto otázku si musíte odpovědět sama, zároveň tuto otázku řešit se svým manželem. Ale ne v duchu - buď já, nebo tvá matka. Netuším, jaké spory mezi vámi všemi probíhají, jakou mají hloubku a historii, jaké jsou příčiny. Důležité jsou vaše pocity - připadáte si jako vetřelec, jejich rodina je velmi semknutá a nepřijala vás. Ale proč? A v tom se neorientuji, proto vám nemohu poctivě s vědomím profesionality odpovědět.
děti partnerů
Krásný den,
moje manželství po 29 letech prochází velkou krizí. Ještě před svadbou mi manžel řekl, že pokud by si měl vybrat mezi dítětem a mnou, dal by přednost dítěti(byl 3 roky rozvedený s tehdy 4letou dcerou u matky). Tehdy jsem tomu nerozuměla a říkala si, že s naším dítětem se to spraví. Syna jsem v podstatě vychovávala sama, protože muž jezdil cca 5 let za prací do ciziny, aby vydělal na bydlení. To jsme si posléze svépomocí vybudovali. Manžel si dceru brával při každé příležitosti a pokud byla u nás, já jsem pro něj neexistovala. Vyčítal mi, že ji nepozdravím při jejím příchodu k nám jako první a kupil další problémy. Přesto nás navštěvovala a přijímala dary do své svadby. Den po ní nás odvrhla a manželovi napsala dopis, že už si ho nepřeje vidět. Asi 2krát jsem za ní zajela, protože jsem viděla jak se manžel trápí, omluvila jsem se jí, ale vše marné.
Mezitím se ji pokoušel kontaktovat i manžel, ale obvinila ho z pronásledování Takže ji vydědil.
Nyní je syn dospělý, postavil se na vlastní nohy, ale manžel pořád hledí do minulosti a při každé hádce vytahuje i toto, dává mi vinu a nechce hledět do budoucnosti.
Co s tím, prosím ?
Jana Leciánová
PhDr. Jitka Douchová
Jano, to není na jednoduché vyřešení přes internetovou poradnu. Nevím, jakou "vinu" kdo na čem nese. Doporučuji rozhodně přímou spolupráci s psychologem. Neboli - nerozumím, zač jste se dceři manžela omlouvala. Nevím, jak se konflikty mezi vámi všemi postupně kupily, co jste každý z vás dělal v komplikované vztahové situaci. Dcera manžela nejspíš trpěla tím, že otec si vytvořil novou rodinu a syn měl přednost před ní. Nezvládala to citově, vy asi také ne. Nejspíš jste na sebe obě žárlily a jeho dcera neunesla rozpad její úplné rodiny. Tak si to pak aspoň kompenzovala pragmaticky - přijímáním darů. Ale chtělo by to opravdový a poctivý rozbor vývoje vztahů v obou rodinách za dobu těch 29 let manželství...
problémy v komunikaci
Dobrý den. Paní doktorko, PMS je zkratka pro tzv. premenstruační syndrom. :-)
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Děkuji za vysvětlení, Vladimíro - Táňo :-)
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den paní doktorko,
je mi 17 a za 3 měsíce mi bude 18. Už půl roku chodím s o 14 let starším partnerem. Ve vztahu nám vše vychází a jsme spolu opravdu šťastní a spokojení. Věci řešíme oba v klidu a vzájemně si uvědomujeme, co nás do budoucna čeká. Oba chceme později (po škole) založit rodinu a začít společně žít. Všichni nám to moc přejí až na moje rodiče, kteří mi ZAKÁZALI se s ním stýkat a řekli mi, že mě budou kontrolovat a hlídat abych s ním netrávila čas. Snažila jsem se s nimi mluvit, ale nedali si říct. Přemýšlím o odchodu od rodičů, i když vím, že by to byl velmi nejistý krok. Neměla byste nějakou radu? Děkuji
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Milá Eliško, dobrý den. Vaši rodiče nejspíš nesouhlasí s tak velkým věkovým rozdílem mezi vámi dvěma. Vy jste v zamilovanosti pro ně novým a jiným člověkem a mají o vás strach. Rozumím jim, bojí se o vás, i když to řeší zákazy, takže ne úplně šťastně...Zákazy rodičů víc podporují potřebu být se svým partnerem. V 17 letech těžko můžete plánovat budoucnost - můj názor, s nímž určitě nebudete souhlasit. Možná, kdybyste před nimi nemluvila o společné perspektivě vás dvou, byli by více v klidu a neměli o vás strach. S přítelem po půl roce plánujete rodinu? Není to příliš brzy? Má rada...Zkuste si vztah nějak užívat bez těch plánů, na které jste opravdu příliš mladá. Ani až vám bude 18 a budete plnoletá, nebudete vidět do budoucna. Nechte to přítomnosti, rodiče uklidněte, že je to teď, nemusí se bát ničeho, jste šťastná, ale nic neplánujete, dáváte si pozor, abyste neotěhotněla. Rodiče vašeho přítele znají?
nejistota ve vztahu
Paní doktorko, můj manžel začal být kolem pětačtyřicítky takový bolestín (má to po tchýni, ta už taky 25 let má rakovinu) - v TV je pořad o nějakém zatížení podnikatelů, hned je litanije, jaký on je chudák (naopak, má slušný příjem, volnou pracovní dobu, dělá si, co chce, my se přizpůsobujeme...). Zjistila jsem, že si neodůvodněně před lidmi venku stěžuje, jaký je chudák, jakou má ženu, jak se asi rozvede - a fakt nemá důvod. Nejdřív mu jeho dobrý kamarád říkal - bu´d rád že ji máš, pak po letech to změnil na - ty se stejně nerozvedeš, a po dalších letech "masírování" tak si najdi jinou, nebude tahle, bude jiná.O stěžování vím od řady kamarádů, ale pod přísahou, že to manželovi neřeknu. Opravdu mám strach, že si po vzoru (a vzory kolem sebe bohužel má, rozpadá se to kolem nás hodně) ostatních někoho najde a naše manželství se rozpadne. Co byste poradila. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Eliška
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Eliško. Váš dotaz si pamatuji, již minimálně jednou v mé poradně zazněl. Jestliže si před přáteli na manželství a na vás stěžuje, asi je opravdu vnitřně nespokojený. Nebo to přisuzujete jeho bolestínství? Každý z nás můžeme být přesvědčený, jak jsme skvělý/á partner/ka, ale náš protějšek to může cítit úplně jinak. Dle mého vám dvěma velmi chybí společná komunikace na téma vašeho vztahu - v čem jste šťastní, co vás naopak trápí. Je to samozřejmě mnohem užitečnější. Ale nevím, jestli to vy dva po delší době trvání tohoto stavu zvládnete bez výčitek. Proto, pokud stojíte o zachování manželství, byste měli navštívit partnerskou poradnu. Pokud by to manžel odmítl, můžete začít chodit sama, ale určitě se toho dozvíte více v přímém dialogu od nezávislého profesionála, než třeba od kamarádek.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, paní doktorko. Co a kde je špatně? Roky s manželem a dvěma dětmi jsme měli dobré manželství. Jo, musela jsem se přizpůsobit, leckdy si víc máknout či mu dát víc volnosti pro něj, ale bylo to fajn. Pak jsem dokončila dvě studia (nemusel se omezovat, nic) a lidi i z jeho okolí mi přáli, on to špatně snášel a ten půlrok bylo doma dost dusno, začal mít silnější impulsivní reakce, někdy jsem se i bála o život. protože si nabral nějaké půjčky (mě se ani neptal), začal jsem mít strach a bavili jsme se o majetku. Chlácholil mě, ale jak jsem později zjistila, začal peníze ulívat jinam. Bohužel. Pak se jednou zase impulsivně odstěhoval. Sice jsem ho předtím vytáhla na nějaké večeře, ale pořád si cosi mumlal, byl jako by bez sebe. V době, když byl pryč, tak mi naštěstí peníze na děti dával, jinak bylo všechno na mně, jsem s kolegou založila firmu, abychom si něco přivydělali. takových známých mám okolo sebe hodně a nikde se nic neděje, naopak rodinní příslušníci třeba i pomáhají. Já to manželovi otevřeně řekla, aby neměl pocit, že mám tajnosti, jenže on na mne nejdřív začal křičet, pak se vysmíval, pak dělal jako by nic, ale úplně mi přestal dávat peníze a definitivně se odstěhoval. A začal mě nutit, abych se všeho vzdala a zůstala závislá na něm doma a jen uklízela dům. To jsem odmítla, protože už mu nevěřím. takových situací bylo ještě víc, nebudu je tu vypisovat. Co a kde je špatně? Když to vidím okolo, tam takové problémy lidi nemají, jen já snad nesmím nic, aby nebylo zle. Co bych měla udělat třeba jinak? Děkuji.
Radka
PhDr. Jitka Douchová
Radko, nevím, co a kde je špatně. Podle vašeho popisu to vypadá, že vaše dokončené vzdělání manžela nějak ohrozilo, ohrozilo jeho ego? Nevím. Je nejspíš psychicky labilní, vy jste pevná, silnější osobnost, než on, asi i úspěšnější? Neunesl to, začal vyhrožovat přes peníze. Sama jistě dobře víte, stejně jako to ví on, že se nelze vyhnout výživnému na děti. Mohl by být trestně stíhán. Co máte dělat jinak? Nevím, nemůžete se vzdát své práce, a pokud on podmiňuje návrat domů tím, abyste zůstala v domácnosti, nemá vaše manželství do budoucna příliš šancí. Nebo si myslíte opak? Přidáme - li k tomu jeho dluhy bez vašeho vědomí a přelévání peněz jinam...
problémy v komunikaci
(pokr.1.8.2017) byt, který se rekonstruoval nebyl obyvatelný a pouze jeden pokoj, ponechán a tam jsou věci její i naše...po hotové rekon, je zpět v bytě...manžel mi přijde že se chová dost pokrytecky, když chce ode mě abych navrhla, řešení situace...je to přece jeho matka, nehledě na to, že jsme se dohodli, že já s ní komunikovat nebudu...ale on sám nepřijde s ničím, jak se tam zastavit a přitom zase s ní nerozčeřit hladinu...takže já mám vymyslet řešení, jak to navléct...ale to je jen jeden z komunikačních problémů....vůbec na můj vkus řeší, přemílá, rozebírá...nějak se to vše vytrácí...přemýšlím, co dál
Vladimíra
PhDr. Jitka Douchová
No, je to pro mě trochu zmatené, Vladimíro. Na jednu stranu říkáte, že manžel na váš vkus moc řeší, přemílá, rozebírá, na druhou stranu jste říkala, že vy se mu snažíte vysvětlit vaše prožitky, pocity, potřeby, principy. Takže také věci řešíte. Jestli tomu všemu tedy rozumím dobře, váš vztah je jak na houpačce. V úvodu vašeho dotazu jste psala: "Byť se v základech shodneme v komunikaci..."V závěru mluvíte o komunikačních problémech, díky nimž nevíte, kudy dál. Vy se snažíte od emocí odejít, protože víte, že to nemá smysl, ale manžel se odmítá zastavit, pak vám vyčítá váš komunikační přístup k němu. No, třecích ploch je mezi vámi dost. Ale před měsícem jste se vzali, to jste to o sobě nevěděli po celou dobu trvání vztahu? S tchyní se nemusíte, je to nejspíš vzájemné, proto vás nechce pustit do bytu samotnou. Ona nechce ustoupit, vy nechcete ustoupit, každá z vás k tomu má nějaké důvody, které za sebou mají svou historii. Ale je vidět, že jste se s manželem dokázala shodnout na tom, že vy s tchyní mluvit nebudete. Takže něco jde, dokonce, když to přijmul, tak tomu asi rozuměl. Aspoň v tu chvíli. Ale nyní už si to jakoby nepamatuje, když odmítá tam jít s vámi, nebo jen on sám a máte si to vyřešit s matkou? Vladimíro, je to příliš zašmodrchané, ale máte přeci psycholožku, u níž jste byli na párové terapii. Pokračuje u ní oba, aby vám mohla poskytovat zpětnou vazbu a ohlazovala hroty toho, kde už se nedokážete shodnout. Potřebujete hledat konstruktivní řešení sporů. Spory jsou ve všech vztazích, je to normální, a i užitečné. Ale musí se umět opravdu konstruktivně vyřešit.
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní doktorko,
uvažuji jak dál. Jsme manželé měsíc, chodili jsme spolu 3 roky. Byť se v základech shodneme v komunikaci a v pochopení toho druhého vznikají neustále třecí plochy. Byli jsme u párové poradkyně, já u psycholožky...ale nějak cítím, že manžel na sobě nějak extra nepracuje. Byť jsem mu jasně a přímo řekla, jaká jsem, jak cítím, jak uvažuju a jaké mám pricipy a postoje, stejně se chová tak, že komunikuje tím stylem, že dokud nevyletím, tak nepřestane. Třeba jako teď, pms, sama bych se šla někam schovat až přejde, řeknu 1x, 2x, 10x podívej v klidu, zase se to blíží..ne, mluví a ryje tak dlouho, dokud nevybuchnu, ještě k tomu má alibistické a mravokárnné řeči, jak se k němu chovám, když mě vytočí. Příklad: máme věci v bytě jeho matky, z dův rekon, je to složitější na popis, jenže s ní dobré vztahy nemám ale své věci chci zpět..chci tam jít sama až tam nebude, bude třeba v práci. Jenže s tím má problém, ale že ona byla u ná po dobu rekonstrukce s námi (pokr.1.8.2017)
Vladimíra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vladimíro. Zatím - abych pravdu řekla, nevím, co je "pms", pak zcela nerozumím kontextu, ale přecházím na druhou část vašeho dotazu.
děti partnerů
Dobrý den, žádám o radu,mám 2 syny,7a 10 let,ve své péči, již rok žiji ve společné domácnosti s přítelkyní,a jejím 3letym synem, náš vztah je nebo byl naprosto perfektní, problém je v tom že moje děti,ji ignorují,a nechovají se k ní jak by měli.zkratka nemají zní respekt, ačkoliv když jsme se poznávali tak se k ní chovali velice dobře. Teď už přítelkyni dochází trpělivost,a já o ní nechci přijít,je to skvělá žena. Prosím poraďte jak a co dělat s klukama,aby jí respektovali. Po domluvě jim to vždy vydrží chvilku. A ona pro ně dělá první poslední Já jsem denně od rána do večera v práci, A kór teď přes prázdniny,je na ně celý den sama, Jejich matka si je vezme tak jednou za rok na týden. A když má doma jenom jednoho,je jedno kterého tak jsou zlatý,ale jak jsou spolu tak je navíc přítelkyně má strach, že i její syn,to všechno okouka,a už začíná taky zlobit. Děkuji za radu. Luboš
Luboš
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Luboši. Je to hodně na vás, jako na otci. Synové mají matku velmi limitovaně, máte je svěřené do své výhradní péče. To o něčem vypovídá ( mám na mysli jejich matku ). Přesto je jim možná vzácnější tím, že je má u sebe  1 x za rok, a neumějí si vážit toho, co mají v rámci domova. Říkáte, že pro ně udělá první poslední. To je ale velká chyba. Měli byste spolu s partnerkou dělat kulatý stůl ve dvou, abyste se dobrali ke konsensu ve výchově. Ona se musí naučit být přísná, důsledná, vyžadující povinnosti, odmítat drzost. Jen tak si získá respekt. Je to pro ni hodně těžké - sama má 3 letého syna, nemá zkušenosti s výchovou starších dětí. Proto o tom potřebujete spolu hodně mluvit. Ona musí cítit vaši podporu za svými zády. A kluci by měli vědět a vidět, že vy dva se milujete a že vám záleží na tom, abyste spolu zůstali. Když je jeden z nich, je zlatý, když jsou oba, je to úplně jiné. No jasně, oni mají u sebe podporu a cítí její slabost. Bylo by dost užitečné, zajít společně s partnerkou k dětskému psychologovi a mluvit o tom s ním, s konkrétními příklady ze života, aby mohl rovnou vidět - jo, tohle děláte skvěle, v tom rozhodně pokračujte, ale tohle a tohle byste měli / měla změnit.
nedotažený rozchod
Dobry den,
Ja 38, partnerce 27,se kterou jsme se do sebe velmi zamilovali cca pred 0,5 r.,mam 11 letou dceru a jsem 7 let rozv.Od pocatku vse vedela,potkali se v Praze,kde ziju a ona dva roky pracovne,jinak puvodem z vych.Slovenska.Na uvod mi sdelila,ze o navratu neuvazuje a uz vubec,pokud tu potka lasku.Prozili jsme spolu 4 nej mesice v zivote(jeji citace a i muj vnitrni pocit),seznamil ji s dcerou,ona me s rodici,nastehovala se ke me,projeli spousty krasnych mist a venovali se jeden druhemu,bylo nam proste krasne a to i pri milovani.Najednou prisla zmena a ze se hleda.Pry me moc miluje,ale styska se ji po rodicich a pratelich.Nejradeji by si me pry chtela vzit na vychod,ale od pocatku vedela, ze to nepripada v uvahu(dcera,prace,bydleni..)Navic si spolu i krasne sedly.Stale na ni myslim a i kdyz na ni nechci tlacit,sam jsem ji rekl,ze ma na vychod odjet at to mame vyresene.Ale uplne to nezvladam a jsem jak na trni, resim hlouposti a vim,ze to nam vubec nepomuze.Co radite?Dekuji.
Tomas
PhDr. Jitka Douchová
Milý Tomáši. Ona řekla, že vás velmi miluje, ale že ji to táhne i domů, kde má rodiče a přátele. Opravdu přišla ta změna najednou? Nebo tomu předcházelo něco významnějšího - co já vím, v práci, rozkol chvilkový mezi vámi dvěma, nebo něco jiného? Zkuste si to sám pro sebe uvědomit. Vy jste jí rodinu ani přátele nevynahradil - ani jste nemohl, ale proč se jí najednou začalo tak moc stýskat po domově? Prostě mám pocit, jestli se ji v Praze něco nestalo. Ale, kdo ví, nemá smysl, abych spekulovala, variant může být hodně. Váš vztah byl velmi rychlý po krátké době seznámení s vaší dcerou, vás s jejími rodiči, společné bydlení, a to jste spolu byli jen 4 měsíce dohromady. Rychlé začátky mohou mít někdy rychlé konce. Ale fakt nevím, jen je mi jasné, že nic není ukončeno, pouze vy tomu musíte dát čas. Chápu, že nyní nezvládáte náhlé ukončení nového životního štěstí, ale on to konec nebude.
partnerský trojúhelník
Dobrý večer, potřebují radu ohledně přítele. Přítelovi je 30let, mě 22, spolu jsme 6let, z toho přes 2roky spolu bydlíme. Problém se týká toho, že od začátku našeho vztahu, kdykoliv o něj nějaká žena projevila zájem, přítel se nechal. Jednalo se především o zprávy ale i volání. Vždy jsme to ustáli. Nejednalo se o nic vážného. Co se týče fyzické nevěry, tak mě podvedl 2x. Vše jsem odpustila. Tenhle rok byl pro mě strašně stresově náročný, dodělávala jsem bakaláře a bylo toho na mě moc. Nedávala jsem přítelovi tolik lásky, jakou by si zasloužil. Odjel s kamarády na dovolenou a tam potkal 18letou rusku. Nic se nestalo, ale ona mu začala psát a vyznala mu lásku. Řekl mi, že tohle dlouho ode mně necítil a zamiloval se. Řekl, že ví, že je to nereálné, ale že neví, co má dělat.. A já o naší lásku bojovala, miluji ho, ale on se nedokázal vzdát jí.Podle mě, má v sobě špatně nastavený pojem VZTAH. Protože to není poprvé. Nevím, co mám dělat dál. Bojovat nebo konečně po letech jít dál.
Elena
PhDr. Jitka Douchová
Na to já můžu těžko najít odpověď, Eleno. Vy musíte vědět nejlépe, jestli o něj máte bojovat. Jste spolu dlouho, od vašich 16 let, je to tedy první dlouhý vztah, asi i první láska. Je obdivuhodné, že vám to tak dlouho vydrželo, a nejspíš i vydrží. Ale nevím, já ani jednoho z vás neznám více, nevím nic o vývoji vašeho vztahu, o tom, co mezi vámi zpočátku dělal 8 letý věkový rozdíl - když vám bylo 16, jemu 24. To je velký rozdíl v mentální zralosti a životních zkušenostech. Ten rozdíl se s přibývajícími léty samozřejmě stírá. Pro vás je váš vztah stále velmi silný. Nerozumím ale závěru vašeho psaní - já o naši lásku bojovala, ale on se nedokázal vzdát jí. Mám to pochopit tak, že se s vámi rozešel? Mluvíte v minulém čase, ale na začátku mluvíte o vztahu, v němž žijete. Ať je to jakkoliv, šanci máte vždy. Přítel se obhajuje, nemůže si pomoct, jak říká. Je poblázněný, je to krátká doba. Dejte tomu čas, aby mohl vystřízlivět z toho, co sám ví, že je nereálné do života. Asi by byla docela výhodná krátkodobější pauza. On ví, že jej milujete, že jste pro něj udělala vždy vše, spolkla 2 nevěry, atd., letos jste finišovala na bakaláře - je jasné, že jste byla soustředěná hlavně na to a stíhala jste méně ošetřovat váš vztah. On ví vše, co potřebuje vědět, měl by si v hlavě srovnat, co chce. Jenže, Eleno, on nyní hlavu ztratil...
agresivita a vztah
Dobrý den.Chci se zeptat na Váš názor.Mám přítele a sme spolu 3 roky. Zadařilo se nám nahodou miminko ktere se ma narodit v záři.Mam ale takový menši problem s přítelem.Je hrozně výbušný.Nedávno sem si všimla že si dopisuje i s nějakou holkou ke které byl moc milý (zprávy sem si přečetla ale ne všechny protože měl zapnuty chat a by ve vedlejšim pokojii).Na mě je hodný jen když něco chce a na ostatní je hodnej pořat.Dnes se dokonce stala takova věc že mi omylem natekla voda do předlužovaku a nechala sem to venku sušit.Jemu se vybil notebook a neměl si kam napojit nabiječku tak začal řvat na mě ať to znovu napojim protože jemu se vypne film.Ja samozřejmě nešla a tak se naštval ještě vic a vše zhodil ze stoliku.Měli sme otevŕené dveře od balkonu a on od zlosti kopnul do siťky proti hmyzu jen aby si vzal prodlužovak a mohl koukat na film.Prostě ja ho někdy nechápu.Někdy je hodnej a jindy zase jako magor. co mam dělat.Nechci aby naše dítě vyrustalo bez otce ale ani s debilem.
Bety
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Bety. S přítelem jste 3 roky, nevěděla jste dřív, jak dokáže být výbušný, nebo se to začalo objevovat postupně? Má cholerický temperament, který s vámi nedokáže ovládat. S cizími se ovládá - tak to není tak zlé. Horší by bylo, kdyby byl agresivní vůči všem okolo. Vyplývalo by z toho, že s takovým člověkem opravdu nemá smysl být. Ono to tak, bohužel, bývá, že u svých nejbližších už často shazujeme masku - roli, a necháme emoce běžet. Často ve své poradně slýchám v rámci párové terapie, jak jeden druhému říká -" já se nehádám s nikým, jen s tebou. Ty to ve mně provokuješ"...Vypovídá to o tom, že když spolu lidé žijí déle natěsno, jsou už na plno věcí postupně alergičtí. Původní potřeba v rámci fáze zamilovanosti, ukázat se v tom nejlepším světle, je ta tam. Tak, a co vy s tím. Teď nemá smysl přemýšlet o rozchodu, za měsíc a půl rodíte, potřebujete být v klidu a ne se stresovat. Když je přítel v klidu a hodný, jak říkáte, měli byste spolu více mluvit i o vašem vztahu. O plusech, a pak teprve o tom, co vadí. Když toto nabízím klientům, opět často slyším námitku - "ale když už máme jednou konečně hezkou chvíli, nechci ji kazit tím, že začnu něco vyčítat" Tady u vás si myslím, že potřebujete nalézat a vytvářet ty pohodové chvíle mezi vámi, a v jejich rámci pak nekonfrontačně, ale jednoznačně a asertivně, bez větších emocí, sdělit, co je problém, což je jeho výbušnost, jdoucí velmi přes čáru. A že by si měl přítel uvědomit, že ačkoli spolu čekáte miminko, nemá vás jistou jako doživotní samozřejmost. Ke vztahu patří vzájemná úcta, a ve chvíli, kdy se neovládá a vy jste tím, na koho se to sváží, pak si nemůžete vážit vy jeho, ani on sám sebe. Takto bych mu to v klidu, ale zřetelně, řekla :-)
krize vztahu
Dobry den, prosim o radu,s manzelem jsme spolu 12 let, 5 let manzele a 4,5 letou dcerku.Manzel je hodny, velice (az moc) pracovity clovek, problem je ale v tom,ze ja mam pocit,ze se nam dostatecne nevenuje, ani mne jako zene,ani nam jako rodine,dcerce.Ma kamarady,se kterymi jednou tydne jde posedet,coz toleruji.Kdyz jsem zacala mit ten pocit,chtela jsem s nim resit,probrat s nim,ale bohuzel se nic nezmenilo. Pripadala jsem si sama,odmitana,nemilovana.Proto se mi jiz 3x stalo to,ze jakmile mi dal najevo naklonnost jiny muz,zblaznila jsem se:(Muz na to pokazde prisel,2x odpustil,ale ted trva na rozvodu (nikdy nedoslo k sex styku s tim onym).Zni to asi blaznive,ale miluju ho,nechci o nej prijit a rozbit rodinu,male domov,nemyslim, ze bych byla tak hrozna,normalni zenska,ktera jen chce pohlazeni,pozornost a plnohodnotny zivot jako rodina.Tyhlety moje kopance me mrzi a nevim, jak si zpet ziskat muze..zkusila jsem uz vse,ale on nechce slyset.Diky moc za jakoukoli radu!! Poradnu domita..
jitka
PhDr. Jitka Douchová
Milá jitko. To, co popisujete, nastalo až po narození dcery? Máte za sebou 12 let vztahu, předpokládám, že dcera byla plánovaná, pak vstup do manželství. Takže mě to vede k úvaze, zda nedošlo ke krizi a změně ve vztahu po vzniku 3 členné rodiny. Narození prvního dítěte do vztahu vyvolává velmi často partnerskou krizi, vše je jinak, role jsou překlopeny jinak, než původně, žena je většinou zpočátku velmi úzce navázána na dítě, na partnera leckdy nezbývá. Změní se zásadně životní styl. Nevím, neříkám, že to tak mají všechny páry, ale u vás dvou mi přijde, že něco z toho, co nabízím, by tam mohlo být. Nakonec se mohl cítit manžel osamělý, vy v pozdější době, kdy jste jej již zase více potřebovala. Každopádně je to tak, že po jeho blízkosti toužíte, pokud ji nemáte, ztrácíte pocit lásky, ale i své ženské sebevědomí. Pak se nedá divit, že zájem jiného muže je pro vás oživující satisfakce. Manžel se cítí nyní již opakovaně zrazený a nemůže to překousnout, myslím, že se rozhoduje překotně pod vlivem emocí. Rozvod by byl škoda pro všechny zúčastněné, není mezi vámi zloba nenávist. Je mezi vámi odcizení. Potřebujete spolu nějaký čas na to, abyste si mohli dokázat, že spolu můžete žít, ale již jinak plnohodnotně - jak jako partneři, tak jako rodina. Jenže manžel byl konfrontován nevěrou, je to pro něj nesmírně těžké, dejte mu čas na to, abyste byli schopni spolu mluvit o tom, co je ve vašem vztahu to hezké, a v čem jste chybovali - OBA...
psychický teror ve vztahu
Dobry den, po 3,5 letech mne kontaktoval byvaly pritel s tim, ze mne da k soudu za to, ze jsem se na nem obohacovala v dobe, kdy jsme byli spolu. Obohacovani mysli to, ze mi kupoval darky a ja si je brala. Nyni po trech a pul letech chce zaplatit vsechny darky, ktere mi dal jinak poda trestne oznameni. Kazdopadne si myslim, ze pokud vedome nekdo nekomu da darek a nekdo ho prijme tak mu preci nic nedluzi, ten človek semnou v te dobe zil a darky mi kupoval ze sve vlastni iniciativy, nikdy jsem se ho o nic neprosila. Vycita i spolecne dovolene, na ktere mne pozval a zaplatil. Ja vsak zase brala penize na nasi spolecnou utratu. Muzete mi prosim poradit jestli on ma pravo na to mne dat k soudu za to ze jsem si od nej brala dary? Nehlede na to, ze po rozchodu mne psychicky vydiral a sledoval, kde a skym jsem, vyhrozoval mi, ze pokud za nim nekam neprijdu, tak ze se zabije apod.. Dekuji za radu
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Michaelo, toto je jeho další způsob zoufalého vydírání. Je vidět, že se ani po 3,5 letech nezbavil závislosti na vás. Toto je de facto další forma stalkingu společně s vyhrožováním. Váš ex přítel ( buďte ráda, že ex ) je psychicky labilní a nevyvážená osobnost, která se neumí poprat se svými problémy, takže to háže na druhé. Jinak - vezměte rozum do hrsti :-) Jeho výhrůžky o trestním oznámení jsou naprosto absurdní. Na vašem místě bych na to vůbec nereagovala. Ale nemáte se čeho bát.
nedotažený rozchod
Dobrý den, prosím o radu. S přítelem jsme spolu byli skoro 3 roky. Před téměř 3 týdny se se mnou rozešel. Prva mi řekl, že je to kvůli němu, ale nakonec z něho skoro po týdnu vyšlo, že je to kvůli mému chování a kvůli tomu, jak jsem se pořád hádali. Příklad: téměř na každé akci mě přítel nechal sedět samotnou a dám si užíval. Já jsem se na něj vždycky naštvala a udělala scénu. Potom jsme se začali hádat.
Jinak nám to klapalo. Si myslím. Já jsem totiž introvert, ale začala jsem se kvůli partnerovi hodně omezovat, takže to nakonec skončilo tak, že jsem se stranila všem lidem a to se mu nelíbilo. Jenže jeho chování mě hrozně štvalo taky.
No a před 3 týdny mi řekl, že se k tomu rozhoduje už delší dobu, ale že si dáme pauzu. Že si potřebuje vše v hlavě srovnat, ujasnit si, co chce, vybouřit se a hlavně být teď sám.
Dále mi řekl, že by se v budoucnu chtěl vrátit. Ale teď prostě ne. Že teď mi slíbit nemůže, že bude pracovat na obnově, ale za nějaký čas ano.
Co si o tom myslíte? Máme šanci?
Janča
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jančo. Věštit neumím, nevím, jakou máte šanci. Vy byste se ale nyní měla citově od přítele oddělit a nečekat na to, jestli se zase po nějaké době objeví. Řekl, že nad tím přemýšlí delší dobu. Před 3 týdny se tedy odhodlal, ale sám má v sobě zmatek v tom, jaký dát jasný a konkrétní argument. Proto řekl nejdříve, že je to kvůli němu, a po týdnu to adresoval na vás. Je vidět, že jste nebyli úplně rovnocenný a vyvážený pár, každý jste osobnostně jiný. Je nesmysl, abyste se výrazně kvůli partnerovi začala omezovat. Vztah je o vzájemných kompromisech, ale hlavně o souladu a vyváženosti. Zdá se mi, že jste na něm byla dost závislá. A to, že jste se postupně sama dávala do téměř sociální izolace? Nevím, berte to jako pauzu, jen si musíte říct časově ohraničený termín, do kdy má trvat. A vy ale zatím nebuďte čekanka na jeho rozhodnutí. Vraťte se ke svém životu, jaký jste vedla před 3 lety, než jste se potkali. On deklaruje, že se potřebuje vybouřit...
krize vztahu
Ak pride jeho sestra 2x za rok sprava sa k nej ako k princeznej a ku mne ako keby som bola vzduch. konecne sa mi aspon trocha otvorili oči povedala som dost a on sa na druhý den tváril že sa nic nestalo hovorim mu ze je koniec a on plakal po 4rokoch vyjadlil co citi a pod. vsetko bude dobré a zmení sa. Ano teraz sa sprava skvele ale ja premyslam do kedy ma to este zmysel? trapim sa aj teraz co ked to potom bude lepsie ked sa rozideme neviem. neviem ci ma zmysel to zachranovat za kazdu cenu aj ked ho lubim ale aj ja som len clovek a mam svoju hrdost.
nina
PhDr. Jitka Douchová
Zažil citový alarm - najednou ohrožení něčeho, co považoval za naprostou samozřejmost. To je ale vždy bláhová představa. Myslím, že byste měli hlavně o všem mluvit, ale v klidu. On procitnul, je otázka, jak dlouhé to bude mít trvání. V čem se snaží? Více se vám věnuje? Tráví s vámi volný čas? Nevyžaduje čerstvé jídlo podle sebe, ale podílíte se na vaření společně? Pomáhá s úklidem, místo brblání? Intimní život se upravil a je hezký? Tisíce otázek, které dávám vám pro vás samotnou. Pokud byste hned vše vrátila, i jemu se to vrátí do starých kolejí. Velmi bych vám doporučovala partnerskou poradnu.
krize vztahu
Dobrý den. 4roky sme spolu, stoho 2roky spolu žijeme v mojom byte. On má 32rokov predtým žil u rodičov a do práce dochadzal 35km teraz je u mna nedaleko práce. chcela som aby sme bývali spolu ale vyčíta mi ak nepopratam vyžaduje aby som varila cerstvé jedlo aké mi povie aj 4x na den chodim do práce a nestíham sa tolko starat o domácnosť. Posledný Rok a pol chcel byť len sám nevenoval sa mi ani po sexualnej stránke nic nechcel raz za 2mesiace ze takto to je fajn.trapila som sa dlho až to namna dolahlo choroby stres všetko.V práci som si našla chlapa ktorý sa cele dni somnou rozprával venoval sa a tak ma moj priatel pristihol ked ma viezol domov. Vysvetlila som mu. to je iba kamarat a bolo to lebo som nemala nikoho kto by sa mi venoval. Prekusil to ale ja uz som mu povedala že už dalej nevládzem takto žit zo stresom a s pocitom ze nikoho nemam aj ked mam no ma vlastný svet ponoreny vo svojich záujmoch.Povedala som mu že ho lúbim ale už to nezvladam ani rodinu somnou nechce nic ..........
nina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, nina. Nejprve přejdu na druhou část vašeho vyprávění...Zatím vidím ve vašem popisu daného stavu několik problematických témat. Přítel byl zvyklý do 30 let na servis od maminky - úklid, vaření, vše. Váš vztah určitě prosperoval mnohem více v době odděleného bydlení - jeho požadavky se odvíjejí od zvyku z "mama hotelu". Dalším tématem je váš pocit osamělosti ve vztahu - kromě jeho požadavků a kritické nespokojenosti, spolu intimně žijete minimálně. Asi vám tedy velmi vázne společná komunikace na téma očekávání od vztahu. Vypadá to, jakoby přítel zastagnoval v tom, co měl dříve a není přizpůsobivý. Buď vám řekne, já to takhle chci a tak to bude, nebo řekne - mně to takhle stačí ( viz sex ). Další téma je váš stres z nespokojenosti ve vztahu a prožitku nenaplnění. Pokud se něco mezi vámi dvěma nezmění, pak nevím...
nejistota ve vztahu
Dobrý den p. doktorko, ráda bych Vás poprosila o Váš názor či radu. Jsme s partnerem téměř 3 roky a do ted měli harmonický vztah. Jsme ve věku, ve kterém se zakládá rodina a je to věc, která tedkon partnera mate. Lidé z okolí se nás ptají, jestli už jsme zasnoubení a nebo nám "radí" že bychom si měli děti pořídit, dokud jsme mladí. Do toho já už cítím, že děti chci a také chci náš vztah po 3 letech (2.5 letech společného soužití) někam posunout. Partner o tom ví, ale děsí ho to. Ted je ve fázi, kdy neví, jestli mě miluje a chce se mnou být a nebo ne. A ptá se mě na otázky, jak pozná, že jsem ta pravá a jak to vím já, že on je ten pravý, a já na ně nedokážu jednoznačně odpovědět. Partner je velice racionálně založený člověk a mě v tomto směru špatně popisuje to, co cítím. Jsme tedkon cca měsíc v takovém bludném kruhu, kdy čekám, až si to on sám srovná v hlavě. Já se nedávno vrátila ze zahraničí, kde jsme nějaký čas byli i spolu a on má novou práci. Napadá Vás, jak z tohoto kruhu ven? - otázka upravena poradcem
Johanka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Johanko, dobrý den. Na přítele asi velmi silně dopadá sociální tlak z okolí, který je kontraproduktivní pro možnost jeho spontánního rozhodování se o budoucím partnerském životě. Věčné otázky jej tlačí do kouta, ještě sám psychicky nedozrál k vlastní touze po rodině. Proto se nechce do ničeho hrnout, je zodpovědný, když už někdy řekne ano. Na vašem místě bych to zatím nechala být, pokud sama nemáte pocit, že vám již zbytečně utíká čas. Netuším, kolik každému z vás je...
žárlivost
Dobrý deň, paní doktorka, ja som vam už raz písala ohĺadne manžela. Iba som vam to nenepísala širšie.Mám 54 rokov a manžel 55rokov.
Pýtaťe čo bolo jeho spušťačom žiarlivosti? Jeho kamarát mu o mne nahovorili, akoby sme spolu niečo mali, lenže toho dotyčného som ja vôbec nepoznala. A tým to začalo. A vymyslel si ďalšie svoje predstavy, kedy som mu bola neverná. Robil kvôli tomu vysluchy, fyzicky ma napadal, vulgárne nadával. Potom sa mi priznal , že mi bol 2x neverny, asi 2roky bol pokoj , potom začal znova, musela som ísť za tým dotyčným si to vybaviť. Asi 2mesiace som mala pokoj , potom začal ďalší vymysel. Z ktorého mi robí problémy dodnes. Už som od neho 3xodišla , ale 2x vrátila , pretože sluboval. Teraz sa zasa kruti a správa sa ako svetec, ale pri hadke , zistim že to ma stále v sebe. Už som mu povedala , že sa musí liečiť ale na to mi povedal , že jemu to netreba.

Ďakujem za Vašu ochotu a pomoc Iveta










Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Milá Iveta, nevzpomínám si již zcela přesně naši předchozí konverzaci na téma manželovy úporné žárlivosti, ale i to, co popisujete nyní, je dost těžko zvládnutelné. Pro člověka, který žárlí, je jediné možné to, s ním na toto téma nekomunikovat, utnout to hned na začátku a neobhajovat se, když jste v tom zcela nevinně. Jakékoliv konfrontace mohou skončit zase na stejném bodu - dokázat věrnost se ale nedá, a neustále vysvětlovat, že je to nesmysl, je pak již ponižující a devastující váš vztah.
žárlivost
Dobrý den,
Mám manžela,kterému je 55 let a mě je o 11 let méně.Jsme spolu 20 let a i když manžel žárlil,vždy jsem to ustála,ale poslední tři měsíce mě manžel napadá,že jsem ho podvedla aniž by měl důvod .Hodně kříčí a nadává mi vulgárním způsobem a nemohu mu vysvětlit,že to není pravda.Začal dost pít a vždy když přijde opitý je to nehorší. Já už se ho začínám bát a nevím co mám dál dělat a co mu říct,aby se to uklidnilo.Je to zatím vše zbytečné,protože když chci jakékoliv vysvětlení jsem já ta příčina a opět mě nazve vulgárním způsobem.Už se bojím chodit domů a jsem psychycky na dně.Nechci od něj odejít,máme děti a poměrně velkou rodinu,budovala jsem vztah dlouho s jeho dětmi a nyní máme krásný vztahy,proto nechci toto vše zahodit.
Lenka Nováková
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Lenko. Nejste náhodou oba zralí na návštěvu partnerské poradny? Manžel měl vždy sklony k žárlivosti - asi za to může váš věkový rozdíl? Ale nyní to graduje a manžel začal pít. To už vidím opravdu jako velký problém - kombinace alkoholu a žárlivosti je nebezpečná. Potřebovali byste někoho třetího, neutrálního, a zároveň profesionála, který by vám pomohl vše nějak ukormidlovat.
věkový rozdíl mezi partnery
Dobrý den, potřebuji poradit. Je mi 21 a mému příteli 45 let. Má už 3 děti a další nechce. Žijeme spolu už přes půl roku, milujeme se, jsme št´astní, pořád si máme o čem povídat, klape to. Jenže přítel se neumí s tímhle věkovým rozdílem vypořádat. Řešili jsme budoucnost hodně často a jsem si vědomá toho, že za 10-20 let on už nebude mít tolik elánu (jak po fyzické, tak po sexuální stránce), že nechce dítě a že se o něj (případně) budu starat, když zestárne - i přes tyhle problémy mám 100% zájem ve vztahu zůstat, jenomže přítel mi to pořád vymlouvá (byt´vím, že je se mnou nesmírně št´astný) a posledně začal mluvit o rozchodu. Jak ho mám přesvědčit, že tyhle výše uvedené věci jsou jen a pouze na mém rozhodnutí a aby tohle přestal řešit? Dodám, že jsem ted´ byla měsíc v zahraničí a že tahle krize začala zrovna v době odloučení. Prosím o radu.
Tybet
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Tybet. Myslím, že váš přítel je v životě zralejší a o kus dál. Je zodpovědný, má pocit, že milenecký vztah mezi vámi dvěma je nádherný, ale vidí za několik rohů dopředu. Vy se zatím díváte na svět nádhernými růžovými brýlemi. Teď nepřemýšlíte o tom, co bude dál za 5 - 10 let. Žijete současností. Nechcete nechat jakékoliv rozhodování o vaší společné budoucnosti na pozdější dobu? Za pár let. Zatím vám dvěma nic neschází, žijete spolu, máte se rádi. A vy jste příliš mladá na to, aby vám utíkal čas :-) Tak proč něco akcelerovat, když to není nutné?...
sourozenecké vztahy
Dobrý den, mám takový dotaz. Dva sourozenci mají dominantní rodiče, emočně nestabilní, chladné, spíš trestající než chválící. Oba dva nemají s rodiči v dospělosti dobrý vztah, uvědomují si, že dětství nebylo šťastné. Ale přesto jeden ze sourozenců se ve své rodině chová podobně, je přehnaně přísný a chladný ke svým dětem, svůj postoj přebral vlastně od rodičů, celkově je spíše negativní, zatímco druhý se snaží své děti vychovávat opačně, je vřelý, k dětem spíš kamarádský, je naladěn spíš pozitivně. Jak je možné, že se chovají tak rozdílně?
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová
Zuzano. I když vyrůstáme ve stejné rodině , s identickými vzorci chování od rodičů, neznamená to, že jsme oba sourozenci stejní. Každý z nás si odnese z původní rodiny něco jiného, něco jiného ho trápí, na něco jiného vzpomíná rád. A to se týká i jednovaječných dvojčat, natož sourozenců s nějakým pořadím v narození.  Někdo ty vzorce opakuje ve své vlastní rodině, i když byl v té původní nešťastný...
nedotažený rozchod
Dobrý den,jsme s partnerkou zhruba rok od sebe,vystěhovala mne z bytu a namísto mne si nastěhovala svou tehdejší lásku...už před měsícem ho vyhodila a začíná mi jemně naznačovat,že bych měl začít vyvýjet snahu na znovuzískání jejího srdce...Po celý rok jsem zůstal sám a stále jí miluji,ale zároveň se obávám,že už nic nebude jako dřív a hlavně v otázkách důvěry...máme spolu tříletou dceru,a když jsme s ní spolu je šťastná...dokud nemusím odjet do svého pronajatého bytu.Nevím co si počít.
Filip
PhDr. Jitka Douchová
Filipe, jste ve svém dotazu poměrně stručný. Ani já nevím, co vám můžu účinného poradit. äsi byste si měli s přítelkyní dát čas na rozhodování.Aby to rozhodnutí bylo zodpovědné jak vůči dceři, tak vůči vám dvěma. Ale z vašeho psaní nevím spoustu podrobností, takže opravdu nemohu být konkrétnější.
děti partnerů
Prosím o radu: partnerova 20 ročná dcéra študentka je namotaná na drahé značkové veci. Partner ani jeho exmanželka? na luxus nemá. Niekoľko krát som od nej dostala priateľský e-mail ale zároveň so zoznamom vecí, ktoré si ide kúpiť. X krát som sa vyjadrila, že na luxus nemám a nepovažujem ho za opodstatnený. Odolávala som, nakoniec som poslala 60€ na lodičky na maturitný ples. 2 dni na to som obdržala email s odkazmi na kabát 120€ a zimné topánky 150€. To už som kontaktovala partnera, ako vždy sa jej zastal, že som ju zle pochopila. Po mature dostala odo mňa peniaze, nie málo. Prešiel odvtedy mesiac a kopa priateľských mailov od nej zo zahraničia ako nám kupuje darčeky (drobnosti) a teší sa na nás, fakt som jej verila. Na otázku čo chce ona odo mňa (má narodeniny) mi poslala odkaz na teplákovú súpravu za 180 € (čo je min. 5 krát viac, ako dám za tepláky ja a ona to dobre vie). Cítim sa hnusne manipulovaná skrz predstierané priateľstvo. Neviem už ako na ňu reagovať. Ďakujem. - otázka upravena poradcem
DanaD
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, DanaD. Řekla bych, že jste si naběhla sama. Toužila jste po dobrých vztazích s partnerovou dcerou, ale vztahy se nekupují. Pokud je jeho dcera pragmatická a zjistila, že vy se nakonec poddáte a jejím požadavkům vyhovíte, tak vás využívá. Ale proč to děláte? Nechápu, proč byste měla sponzorovat nadstandardně partnerovu dceru. Ale je to samozřejmě hlavně téma ve vztahu s partnerem. Vy dva byste si spolu o tom měli povídat a udělat nějakou vzájemnou dohodu, ne?
problémy v komunikaci
Dobry den.Mam dotaz ohledne komunikace ve vztahu. Bydleli jsme spolu s pritelem(28) dva roky a meli jsme dost velke neshody.Dohodli jsme se tedy ze znovu budeme bydlet oddelene, ze asi nejsme na spolecne bydleni zrali. Tento stav trva 10 mesicu. Nas vztah se hodne zlepsil, a znovu o spolecnem bydleni uvazujeme tak v horizontu nasledujiciho pulroku. Ja bych si rada vsak predtim ujasnila co bylo spatne. Myslim ze casovy odstup je vhodny pro zhodnoceni co a jak by se dalo napravit. Me ve vztahu chybela svoboda, potrebuji nektere cinosti delat bez partnera, jen s prateli nebo i sama. Jenze pritel asi zarlil a vyzadoval abych byla neustale s nim. Chtela bych vedet i co vadilo jemu. Kdykoliv na to ale zavedu rec a chci si o tom promluvit, zacne se vztekat a neni mozne o tom vklidu mluvit. Mam ho rada a chci s nim byt, nez s nim ale budu znova bydlet, chci vedet co bylo spatne, aby se toho dalo vyvarovat. Nechci mu nic vycitat, jen si vzajemne rict co ve vztahu potrebujeme. Pry to moc resim.
Miriam (27)
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Miriam. Nazvala jste svůj dotaz jako problémy v komunikaci ve vztahu, tak u toho zůstávám, i když myslím, že to vše má více rovin.. Z mého úhlu pohledu jsou vaše potřeby legitimní a zralé, vůči vašemu vztahu zodpovědné. Pokud jste odmítána s tím, že jste příliš velká řešitelka, pak něco stejně není dobře. Lidé, kteří spolu žijí a nechtějí o svůj vztah přijít, protože se mají moc rádi, by měli vždy mluvit o svých očekáváních a potřebách.To se rozhodně vyplatí do budoucna. Pokud by se opakovaly po vzájemném sestěhování opět stejné věci, v nichž se odlišujete, pak by byla nižší šance na opětovný návrat po případném oddělení se. Je to rozumné a konstruktivní, říct si, co od sebe očekáváte, a proč.
partnerský trojúhelník
Dobrý den jsem 5 měsíců vdaná. Manželství je prozatím bezdětné ale mám jiné povinnosti stavíme dům, který splácíme. Myslela jsem, že jsem celkem šťastná než jsem ho poznala. Je o 2 roky mladší než já. Ale věděli jsme oba od prvního okamžiku co jsme se poznali, že je mezi námi chemie. Neustále si píšeme, máme stejné zájmy, stejné touhy, cíle. Je to má spřízněná duše a už si nedokážu představit, že bych ho ztratila. Manželovi jsem řekla, že něco není v pořádku, že cítím stereotyp nemám do ničeho chuť. Začal se snažit. Znova se o mne zajímá ale mé srdce si prostě už získal někdo jiný. Nevím je to jen poblouznění vidina něčeho nového nebo cítím opravdu lásku na první pohled. Ještě nikdy jsem tohle nezažila. On říká že mne bude milovat i když zůstanu s manželem...že mu jde víc o to abych byla šťastná...než abych byla s ním...ale vím že by chtěl abych byla s ním zároveň mi píše že jinou už mít nebude že na mne čekal tolik let a nechce o mne přijít. Moc děkuji
Sára
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Sáro. Ten ON si vlastně milenecky protiřečí. Lítáte v tom oba. Ale on mluví o potřebě vašeho štěstí, i kdyby bylo s manželem, na druhou stranu o tom, že kromě vás už nikoho nechce - tolik let čekal na ženu, jako vy. Buď vám dá volnost k rozhodování, nebo bude říkat to, co říká. Nyní jste v kleci zamilovanosti oba. Jednoduché to opravdu není, hlavně, když se váš muž začal snažit o změnu, uvědomil si, že něco spolu ve svém životě  zanedbáváte. Ale brali jste se před 5 měsíci. Vdávala jste se z lásky, nebo již proto, že s tím rodiny a všichni počítali, byla koupená parcela, naplánovaná stavba domu? Nevím nic o tom, kolik vám je, jak dlouho jste s manželem chodili před svatbou. Byl to již přetažený vztah? Myslím, že jste nyní ve slušném tlaku od obou mužů a musíte být ve velkém stresu. Dejte si na závažné rozhodnutí, jak ve vašem životě dál, větší čas, ne?...
závislost ve vztahu
Dobrý den,
potřebovala bych prosím poradit. S přítelem jsme spolu teprve půl roku. Mám ho opravdu moc ráda, ale poslední dobou na mě vůbec nemá čas, jelikož mají trénink, či něco někde slíbil kamarádům a dosti je přede mne upřednosťuje a když jsem se pokusila to nějak vyřešit, jediné co jsem se vždy dozvěděla bylo, že jsou pro něho jako druhá rodina a jeho tréninky (je to hasič) jsou pro něj důležité a dělá to od dětství, ale že mě nechce ztratit a má mě moc rád a rád by to nějak vyřešil.Nechci mu dávat ultimátum. Ať si vybere mezi mnou a kamarády, jelikož se bojím, že ho ztratím. Je také pravda, že jsem si vytvořila určitou závislost a v podstatě ho až nutím, aby se mi v jednom kuse věnovat a vadí mi, když se mi aspoň jednou za 2 dny neozve, jako že je v pořádku a má mě rád.Ještě je tady jedna věc, že já si pro něj čas vždy udělám, dokonce jsem přestala závodit, abych na něho měla čas, ale on by to pro mě neudělal.Ale k jeho povaze to vůbec nesedí. Býval jiný.
Prosím, co mám dělat.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lenko. Mluvíte u sebe o závislosti ve vztahu, připusťme to tedy a vycházejme z toho. Přítelovi stačí se s vámi vídat méně často, než jak to potřebujete vy. Není ochoten se v rámci vztahu vzdát svých přátel a zájmů, ale vysvětluje vám to. Poněkud se ve svých potřebách tedy míjíte. To je škoda, protože se máte rádi a chcete spolu být, jen každý jinak. Tak spolu o tom mluvte, ale ne tak, že vy si budete stěžovat a domáhat se svých práv. Buďte také sama sebou, nemějte čas kdykoliv, kdy on bude zrovna chtít. Uchovejte si svůj program, své přátele :-)
generační soužití
.... Naopak bratr začal z celé situace těžit a vytahuje z rodiny peníze. Myslíte, že je možné z této situace nějak slušně vybruslit, aniž by otec celou rodinu rozhádal?Opravdu není možné s ním o ničem diskutovat, bojím se ho i pozdravit. Máma chce mít doma klid a je pod jeho vlivem tak, že je bez vlastního názoru, spíš jí dělá dobře, že není terčem ona a přisazuje si. Čeká mě stěhování a brzo i změna zaměstnání. Jak mám z toho všeho odejít tak, aby to neodnesl můj syn a aby jsem si nezavřela všechny dveře k rodině v budoucnu?
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Markéto. Jste dospělá žena, máte dítě a svého partnera. Máte právo na vlastní rozhodování se o životě. Nemusíte používat stejné zbraně manipulací, jaké používá váš otec. Prostě jen věcně oznamte, že jste se rozhodli bydlet jinde, protože společné soužití není úplně ideální. Psala jste, že to váš syn uvítal, tak proč nyní mluvíte o riziku poškození vašeho syna? Nerozumím. Myslím, že všichni potřebujete klid. A pokud si budete určovat častost setkávání s vašimi, bude to ideální. Budete mít svůj vlastní domov a nebudete na ničem závislá. O své peníze v rámci rodinné firmy snad nepřijdete.
generační soužití
...ani se na nás nepodíval. Jeho změna nálady je pro mě záhadou, už toho bylo na mě moc, protože jsme úřes víkend udělali vše, co bylo doma potřeba (dlouho jsme se na to chystali) a těšili jsme se, jak budou mile překvapeni, že už nemusí nic dělat. Místo toho výčitky řev a agrese. Neustála jsem to a koupila si byt v jiném městě a stěhujeme se. Syn byl ze zprávy nadšený (vůbec jsme to nečekali) a těší se. Z otcovi strany začali domácí i pracovní naschvály a výpady slovní agrese. Do našeho sporu (pokud to je spor, protože já ani nevím, čeho by se týkal) zatahuje i naše zaměstnance (máme rodinnou firmu). ...
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Aha, takže to není jen bydlení pod jednou střechou, ale i rodinná firma. To se to tedy komplikuje ještě více. Jdu dál.
generační soužití
Dobrý den,je mi 40 let, jsem rozvedená bydlím s dítětem, a přítelem s rodiči v jejich domě, oddělených bytech. Mám profesně úspěšného bratra, ženatý, 3 děti. Můj problém pramení z otcovu přístupu k rodině. Snaží se být stále u moci a postrkovat druhé tam, kam on chce. Nejvíce k tomu využívá peníze i psychický teror. Bratr není ochotný s ním tuto hru hrát a slyší jen na peníze, kdy je ochoten ho pak navštívit, někdy i s dětmi. Já, vychovávaná k tomu, abych se o rodiče postarala, bydlím s nimi a stále jim nejsem po chuti, ať udělám, co udělám. Otec mívá výkyvy nálad, kdy si vždy vybere jednu osobu v rodině a tu pak psychicky terorizuje, někdy i několik měsíců, než se mu samotnému psychicky uleví. Jakékoliv diskuse s ním nejsou možné, jeho potřeba moci a vlivu na všechny mu nedovolí si přiznat chybu, natož pak o čemkoliv diskutovat. Poslední výpad byl namířený na mě a já už ho neustála. Přijel z víkendu a ačkoliv v pátek byl milý a vše bylo OK, najednou na nás jen řval a ani se na nás ...
Markéta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Markéto. Nejprve přecházím na vaše pokračování. Ale zdá se mi, že máte na vše náhled, rozumíte tomu, proč se váš otec chová mocensky, dokážete to rozebrat. Je rozumné bydlet s otcem pod jednou střechou???
nevyrovnaný vztah
Dobrý den. Mám takový problém. Jsem vdaná 21 let let, dvě děti. manžel je emočně labilnější, navíc potřebuje být pořád v centru pozornosti. Ale všechno zvládáme. jeho emoce klidním, výstřelky nechávám proplout (třeba uraženě leží celé dopoledne v posteli, nedoprošuju se ho, aby vstal, protože chci, aby viděl, že touhle cestou si nic nevymůže). Jsem ráda za děti, za zázemí, které jsme vybudovali, za známé, s kterými jezdíme na dovolené, s manželem máme některé společné zájmy, dávám mu, myslím, i dostatek volnosti na to, co mě úplně neláká anebo chce realizovat s kamarády. Jenže manžel jako by ten klid nesnášel, jakoby potřeboval mě "trestat" za spokojenost. Třeba na poslední dovolené na horách bylo každý den něco - ztratil drahé rukavice, které jsem mu koupila a odmítl se vrátit je hledat. Asi třikrát se za ten týden ztratil a pak seřval všechny i dospělé - bylo mi trapně, lidi se mu začali vyhýbat, každý den navíc sedl na špatný vlek - čekala jsem na něj, hledala ho, jeden den se strašlivě opil a v noci na WC při zvracení brečel, že má rakovinu, když jsem mu ráno s kamarádkou vysvětlovala, že ne, urazil se, že to zlehčujeme. Pak ještě například udělal scénu v restauraci (nerozuměl číšníkovi), impulsivně vstal, bouchl do stolu, hodil židlí a uraženě odešel do pokoje. Styděla jsem se moc. A tady je ten problém. začínám díky těmto zážitkům k němu cítit chlad, někdy stud, zbavit se toho trvá docela dlouho. On je často brzy v pohodě a tu nevřelost mi vyčítá, má to vliv i na intimní soužití (nějak s ním neumím být v tu dobu), na druhou stranu jsem se životem spokojená a chtěla bych, abychom zase nějak normálně fungovali. Abych se za něj nemusela stydět. Už jsem zkoušela i poradnu, ale bez efektu - spíš hůř. Říct mu, že když to bude pokračovat, se obávám, na to ho znám moc dobře, že je mi jasné, že by se rozpoutalo peklo. Umí totiž dobře mířit na citlivá místa - já na to nereaguju, ale on je schopen to dělat dětem. jak to neprohlubovat, začínám před ním pomalu utíkat i já. Děkuji Vám. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Lucie. Pokud si přečtete váš dotaz ještě jednou, sama uvidíte, že na manželovy problémy těžko mohu já reagovat radou na změnu. Jestliže vedle sebe máte emočně nestabilní osobnost, a to dlouhodobě, musíte si v sobě samotné srovnat, zda s ním můžete žít. Manžel je křehký a ve své bezmocnosti útočný. Vy prožíváte za něj pocity studu. Ale je na vás, zda s ním chcete být. Nejste jeho matka, která se bude stydět před druhými za své nezvedené dítě. Jste partneři. Říkáte, že manžel v dlouhodobějším měřítku nesnáší klid a potřebuje vzruchy a konflikt. Ano, to se někdy intuitivně používá jako metoda pro nakopnutí vztahu skrze usmiřování. Ale před druhými v partě?...Znamená to, že potřebuje diváky? Co vám na to můžu říct a nabídnout jako zázračnou radu? Potřebujete spolupracovat s psychologem tedy vy, abyste věděla, jak se chránit a čelit tomu, co popisujete.
žárlivost
Dobrý den ,
Děkuji za vaší odpověd. Mám hledat změnu u sebe ? A nereagovat na jeho reakce a neobhajovat se. Proč když jsem nic neudělala.Když budu ticho bude si myslet , že je to pravda.Takže ho mám ignorovat at se vypovídá .Chovat se přirozeně , vypustit sebekontrolu , tomu trošku nerozumím? Děkuji Iveta
Iveta
PhDr. Jitka Douchová
Iveto, přečtěte si mou odpověď ještě jednou. Měla jsem na mysli to, abyste se chovala bez limitů, které vám klade manžel. Tj. bez sebekontroly, kdy co řeknete. Nevěrná mu nejste, ale neustále trpíte jeho podezříváním. Má smysl se stále obhajovat? K čemu to je? Tím se trápíte a nahráváte mu na smeč. Ale je to můj názor, který vám nijak nevnucuji, jen nabízím. Pokud si přestanete brát jeho výstupy a podezření k srdci, třeba se on nakonec zklidní. Prostě ho vychováte k tomu, aby se zklidnil. Nebo mu nabídněte návrh jeho spolupráce s psychologem.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,

chtěla bych Vás poprosit o názor jak se vyznat v pocitech, které mám ohledně vztahu. Přijde mi, že je tu nás jako na houpačce, někdy dobré a v klidu někdy vyhrocené až moc...dost často z mé strany, protože partner je spíše věcný, kdežto já více citová...obou nám pak po střetu vrtá hlavou, zda vztah není jen setrvačnost..někdy mě to napadá ale někdy zase ne...asi to takto působí zmateně...ono, sama nevím, co si o tom moc myslet. Své založení a potřeby jsme si několikrát říkali, stejně když už jsem v nějakém citovém rozpoložení...partner není schopný si na to vzpomenout, přijde mi, že se mnou jedná jako bych byla emočně v pohodě...jakoby zbytečné něco vysvětlovat. Někdy to prostě neřeším a vím, že střety vznikají a budou vznikat...a je to tak..někdy si ale říkám, jestli někde nečeká někdo jiný...díky V.
Vlaďka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vlaďko. Abych pravdu řekla, úplně se v tom, co píšete, neorientuji.Možná jste byla při psaní dotazu více emočně excitovaná? Vy dva byste se mohli vlastně vzájemně doplňovat - vy emotivní, přítel věcný. Někdy je to výhoda, někdy problém. Ale určitě se s tím dá něco dělat, jen bych to spíš viděla na spolupráci s partnerským psychologem, který by vám mohl dělat tlumočníka. Ve chvíli, kdy jste vy na emoční vlně, ale umíte hrát roli stabilní ženy, vám přítel asi opravdu těžko rozumí...Je zmatený a dochází pak zbytečně k nedorozuměním.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, prosím Vás mám problém s dívkou. Byli jsme už na třetím rande, ale stále se nic neděje většího než jen dvě obyčejné pusy po druhém a třetím rande. Dokonce jsem po třetím rande u ní spal přes noc, co mi ona sama nabídla, abych nemusel v noci jet domů (bydlíme asi od sebe 25Km), ale také stále nic. Prosím Vás, mám to nechat času a být trpělivý nebo mám ji příště všechno vysvětlit, jak ji moc miluji a že bez ní nemůžu být?
Seznámili jsme se v práci, ale tam už s ní půl roku nejsem a napsala mi sama SMS, že mi už mockrát chtěla napsat a jak se mám. Tak jsem ji pozval na kafe… Myslíte že bych byl pro ní pouze jako kamarád? Přiznávám, moc to neumím s ženami.
Prosím poraďte,
Děkuji
Václav
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám hezký den, Václave. Cítíte se nejistý, protože, jak říkáte, "to moc neumíte s ženami". Ale za mě - jestliže jste spolu neměli sex po 3.rande, mi připadá normální a v pohodě. Důležité je, že vám "vaše" dívka důvěřuje, nechá vás klidně přespat u sebe doma. Byla s vámi na rande již potřetí - to znamená, že zájem o vás má, jen není tak rychlá v důvěrnostech. Na nic netlačte a buďte v klidu, to bude to nejdůležitější :-) Iniciativnější můžete být tehdy, kdy ucítíte, že o vás jako o muže opravdu stojí.
první láska
Dobrý den. Přečetla jsem si radu paní Magdě. Myslím, že to nesvaluje na psycholožku, jen píše, že od doby, co k ní chodí, vidí odchod jako správný krok. Tak nevím, jestli je etické takto radit. Samozřejmě každý člověk je svéprávný a rozhoduje za sebe. ale pokud chodí k psychologovi, očekává od něho nějakou radu a povzbuzení, kterou cestou se dát a může ho to ovlivnit, takto možná i špatným směrem. Nevím, jestli by psycholog měl dávat takovéto rady... Je to velmi těžká práce a měla by se brát zodpovědně. Nemyslím si ale, že by psycholog měl povzbuzovat špatným směrem, i když morálka je dnes někde jinde. Důležitější je pocit vlastního "štěstí" než dobra. - otázka upravena poradcem
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Katko. Co se děje u Magdina manžela a jeho psycholožky netuším. Ano, naše práce je náročná, má svou etiku, to je jediné, co k tomu mohu říct. Ale psycholog nemůže být soudce ani arbitr toho, co je dobré, či nikoliv. Může upozornit na úskalí různých rozhodnutí, může sdílet věci se svým klientem. Ale zodpovědnost v čemkoliv je na klientovi.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
s manželem jsme 14 let. ( 53 + 60 let) Pracuje jako vedoucí a do kanceláře přišla 30ti letá kolegyně. Nedá na ní dopustit . Před týdnem na dovolené se v noci dokonce vzrušil , podle mě myslel na ní ale miloval se se mnou.Pak jsme řešili jestli jí má začít tykat. To jsme se pohádali a on mi celou dobu dovolené tvrdil do očí že jí vyká. Bavili jsme se o tom snad každý den. Neustále tvrdil , že jí vyká a bude vykat.
Pak mu volala a já byla u toho a slyšená, že si tykají. Strašně jsme se pohádali. Nejde tak ani o to tykání. Já nemůžu překousnout, že mi dokázal lhát do očí a že mi na rovinu neřekl , že jí prostě začal tykat. Mám pocit, že mu už nemůžu věřit, že nevím zda mi bude lhát, nebo zda v posteli nebude myslet zrovna na ní.
On tvrdí, že to není pravda. Než se to stalo, je to moc hodný člověk. Ale já už mu nevěřím. Prosím poradte, nevím co mám dělat.
Děkuji
Irena l
Irena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Ireno. Hlavně se neciťte ohroženě, to se projeví ve vašem vztahu a bude jej to zahánět od vás. Kolegyně mu může být velmi sympatická, ale proč ji máte řešit vy dva spolu? Přeci nevíte, jestli ona ohrožuje vaše manželství. Zkuste být naopak sebejistější a tvořivější ve vymýšlení programu pro vás dva. Žárlivost ničemu nepomáhá...
první láska
První láska2: Zatím to tak nevypadá, nic si nebalí, nikomu to ještě neřekl, že odchází (neví to naše děti, rodiny, ani přátelé). Můj předešlý dotaz na Vás byl, jestli ještě odejde, když poměr trvá už tak dlouho (2 roky) a zatím neodešel. Vy jste mi psala, že si myslíte, že neodejde a že to u nás dobře dopadne. Bohužel to teď vypadá, že to tak nebude. Psala jste mi, ať ještě vydržím a jsem trpělivá. Myslíte si, že ho dokázala psycholožka tak změnit, že sebere sílu odejít? Nechápu to, myslela jsem si, že naopak mu pomůže rozejít se s milenkou. Mám z toho hrozný strach, nechci ho ztratit a zničit rodinu. Magda
Magda2
PhDr. Jitka Douchová
Magdo, psychologové jsou profesionálové, kteří se svými klienty věci nezávisle rozebírají a pomáhají mu se v situaci více orientovat. Ale nemohou někoho jednoznačně podporovat v nějakém rozhodnutí, každé rozhodnutí je na samotném klientovi. Rozumím tomu, že je jednodušší to "svalit"na ni - spíš, než na manžela. Ale že začal manžel chodit k psycholožce prvně po 2 letech před dvěma měsíci? Má to asi nějaký význam. Nicméně, nechci se vnitřně něco domnívat, o čem nevím, jak je to ve skutečnosti. Podle toho, co píšete, to nevypadá, že by byl manžel definitivně a na 100% rozhodnutý k odchodu. Ale jste v partnerském trojúhelníku, který je dlouhodobý, to je evidentní. Já vám mohu jen držet moc palce, cítím s vámi, ohrožení všeho, co jste spolu prožili a vytvořili, je velmi bolestivé. Ale jak to dopadne, nevím. Hlavně nevím, jak to můžete ovlivnit vy - v této fázi. Magdo, kdybyste chtěla, můžete se u mne objednat, abychom to více probraly. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, píšu Vám již potřetí, protože mi Vaše poradna moc pomáhá. Připomenu, proč píšu. Manžel se na třídním srazu po 30ti letech znovu zamiloval do své první lásky. To bylo před 2 roky. Když se to provalilo, chtěl ode mě a dětí (27 a 24) odejít, nakonec s námi zůstal, ale s ní to neskončil. Pořád za ní jezdí (v pracovní době, abych to nevěděla). Asi před 2 měsíci začal chodit k psycholožce, která mu dává rady ve smyslu, že má právo být šťastný, že má právo být s tou, která ho miluje a on ji, že není špatný chlap, když chce odejít od rodiny, atd. Od té doby, co k psycholožce chodí, je asi již rozhodnutý odejít, minulý týden mi řekl, že do konce července se odstěhuje.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo, přecházím nejprve na další část vašeho vyprávění.Jen zatím první poznámka - na psycholožku bych to nesvalovala, váš muž je svéprávný a rozhoduje se za sebe...
krize vztahu
Dobrý den,před dvěma lety jsme si plánovali dovolenou s přítelkyni, ona se pak napila, je alkoholička a dostala metabolický rozvrat . Když se probrala byla jak vyměněná a našla si chlapa po internetu z ničeho nic.Trvalo to jen chvíli, ale já nic nechápal a málem se zhroutil.Pak se ke mě chtěla vrátit a slíbila,že už nikdy mě nepodvede a kdykoliv jí můžu kontrolovat, prostě slíbila cokoliv, jen aby jsme byli spolu.Těžce jsem to nesl, ale odpustil i když bolí to dodnes.Po čase jsem zjistil, že si na chatu píše s chlapama i když anonymně,ale né zrovna slušné věci.Teď jela do lázni, týden jsme tam byli spolu, bylo to hezké.Teď je tam sama a já ji prosil ať nechodí po nocích tančit, ať mi už nedělá zle, dobře ví, jak jsem zraněný.Samozřejmně, že tančit šla, chodí přece všichni, já to neunesl, opil se a vynadal ji.Nazývá mě psychopatem a jen uráží, vždy si vše omluví.Myslíte, že jsem psychopat, když ji miluju a po té nevěře mě to strašně bolí!Co mám dělat, poraďte prosím!!!
Lukáš
PhDr. Jitka Douchová
Lukáši, ve vašem vztahu bude problémů rozhodně víc. Jak mám na základě vašeho psaní posoudit, zda jste psychopat? Jak mohu posoudit, zda je vaše přítelkyně alkoholička? Evidentní je, že se u vás obou objevují fáze závislosti na sobě. A vy jste v zoufalosti byl jednou agresivní. Podmiňujete trvání vašeho vztahu tím, že se nebude stýkat s muži, ona zase při návratu k vám slíbila, že ji můžete kdykoliv kontrolovat. To je pro vztah nesmysl, ke vztahu patří vzájemná důvěra a možnost soukromí. Myslím, že máte plno věcí ve vztahu rozbitých a vzájemně si plno věcí vyčítáte. To nikam nevede. Doporučuji partnerského psychologa.
nedotažený rozchod
Dobrý den, ex přítelkyně se se mnou po roce rozešla. Nedokázali řešit problémy a komunikovat. Při rozchodu jsme si vše vyjasnili, bohužel až když byl konec. Já ji ubližoval, po rozchodu s ní jsem zjistil že jsem to dělal z bloku z rozvodu mých rodičů v minulosti, že si z toho mám vzít ponaučení jaký být nemám a nechci. Myslím, že to zvládnu, ale expřítelkyni je to už jedno. Nezajímá ji to a nechce se v tom hrabat. Nicméně přítelkyně už se mnou být nechce.(už jsme se rozešli v minulosti).Teď je konec a já přemýšlím nad tím, jestli ji mám dát čas a poté zkusit o záchranu, nebo to už nechat být. Dozvěděl jsem se od ní (po pár dnech), že mi nevěří, že ani nechce abych cokoliv napravoval, že se mám klidně napravit ale nemám s ní už dále počítat. Prý je najednou beze mě šťastná, nemyslí na mě a nechybím ji. Není to jen momentálně v její hlavě? Přitom mi řekla, že kvůli toho byla u psychologa, že to nese špatně, ale chová se jako by jí to vůbec nebolelo(nechápu), začala trávit čas a klukem kterého skoro nezná, prý ho nemá ráda, jen si rozumí a rádi spolu tráví čas. Není to jen nějaká dočasná kompenzace za mě a nemůže si časem uvědomit jak to vlastně je? (nějaká fáze). Není možnost, že by si časem řekla „co když opravdu na sobě pracuje a šlo by to?“. Nejdříve chci napravit sebe a potom nás, ale nechce být se mnou v kontaktu, nejsme ze stejného města takže nevím jak dál, strašně nerad bych ji ztratil. Co mám dělat prosím?

Pavel
PhDr. Jitka Douchová
Milý Pavle, dobrý den.Zkusila bych na vašem místě psychoterapii pro sebe, ať již kvůli ex přítelkyni, nebo kvůli budoucí přítelkyni. Zkuste si v dialogu s profesionálním odborníkem vyjasnit, jak vás vztahy v rodině zasáhly, co vám daly, co vám vzaly. Potřebujete najít sám sebe a pak nebude problém v partnerských vztazích :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den. Prosím o radu. Tchýně je hysterická osobnost a rozeštvává sourozence - mého manžela a jeho sestru mezi sebou. Špatně to tam snáším, je to normálně bojiště, kdy ona se paktuje vždycky s jedním proti tomu druhému. Už jsem i zažila, že stáli všichni tři proti mně - ty konflikty jsou žabomyší, člověk do toho vlítne i třeba díky tomu, že se pokusí dát v dobrém radu nějakého problému. Rozhodla jsem se omezit pobyt u tchánů, napomohlo k tomu i odstěhování za prací 200 km daleko. Pár let bylo v klidu, jenže s dorůstajícími dětmi manžel dělá totéž doma - rozeštvává děti mezi sebou. Snažím se to sice nějak držet, pokouším se mluvit s manželem, ale nedaří se a vzájemná nenávist dětí stoupá. Co bych mohla dělat? V poradně jsme byli jednou, dělal,že neví, proč tam je a k tomuto tématu jsme se proto vůbec nedostali. Děkuji.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Aneto. Nedokážu vám poradit na dálku, aniž bych znala podrobnosti. Nyní již nejde o vztahy s tchyní, ale o vaše vztahy doma. Manžel si podle vašeho posouzení přinesl z původní rodiny vzorce fungování, které kopíruje doma mezi vašimi dětmi. Ale o tom byste měli mluvit vy dva spolu jak jako rodiče, tak jako partneři. Manžel s vámi do poradny zašel, ale bojkotoval vaše zadání, protože to tak necítí. Pak je to vlastně z mého pohledu partnerský problém. Každý z vás nahlížíte na věci jinak a on s vaším pohledem nesouhlasí. Nicméně . jednou se do poradny dostavil:-) Splnil tím jen něco pro svůj klid a odškrtnul si čárku, že udělal, co mohl? Jestli jste ze situace nešťastná - vypadá to, že ano - pak zkuste znovu manželovi jasně zformulovat, co vás trápí, proč vás to trápí, a zda má smysl spolu zopakovat spolupráci u psychologa. Ale počítejte s tím, že by ta spolupráce musela být delší, než jediné sezení.
problémy v sexu
Mám přítele 6 let , poznali jsme se když mu bylo 37 let a do té doby s nikým nechodil . Vztah máme parádní ale sex žádný . Tři roky jsem ho učila , ukazovala, diskutovala a snažila se . Nic jsem z toho neměla. Koupila jsem Viagru a ani ta nepomohla . Prostě se mu nepostaví a když , tak se to dá počítat na vteřiny. Mám pocit , že se mě bojí . Nebo nějaký blok v hlavě . Co s tím a taky se mnou , protože veškerou chuť na sex jsem ztratila .
Andrea
PhDr. Jitka Douchová
Milá Andreo, na dálku si netroufám být "paní moudrá". Tady je důležité, aby s tím začal něco dělat přítel, aby začal navštěvovat psychologa, protože se nejspíš opravdu jedná o velký psychologický blok.
krize vztahu
Dobrý den, byl jsem s přítelkyní 5 let. Ona byla o 6let mladší, ale nás vztah byl pohodový, zamilovaný bezchybný, bez hádek. Měli jsme v plánu spolu odjet do světa, ale ona byla nerozhodná a nevěděla, jestli dát přednost cestování, nebo škole. Tudíž z cesty do světa sešlo. Což ale vydrželo jen několik měsíců, po kterých přišla s tím, že pojede, na rok a opravdu hodně daleko. Jelikož ji zainvestovali rodiče, neměl jsem možnost dát dohromady takový obnos peněz, abych mohl jet s ní. Měl jsem vztek, že tím chce náš vztah ohrozit a v podstatě i ukončit. Řekl jsem tedy, že nemá smysl ve vztahu pokračovat na dálku a místo toho, abych si s ní užil poslední 2 měsíce do odjezdu, začal se chovat chladně. Do toho se vetřel její kamarád z dětství, se kterým si začala dopisovat a vídat se. On měl samozřejmě jasné úmysly, ona tvrdila, že je pouze kamarád z dětství. Pak přišla s tím, že si musíme promluvit. Začalo se ji líbit, že o ni opět někdo usiluje, snaží se, a hned ji navrhl, že za ní přijede. Mně že samozřejmě miluje a neví teď koho si vybrat. Při tom všem vypadala tak vyrovnaně, načež já byl úplně v troskách. Nechápal jsem, že chce zahodit celý vtah jen kvůli nějakému pobláznění, došlo mi, že ona je to, co je pro mě na světě opravdu důležité, a že jsem ochoten s ní jet až na konec světa, nehledě na peníze a cokoli jiného. Nakonec řekla, že ji to mrzí, ale měli bychom se rozejít. Je to teprve druhý den a stále se nemůžu vyrovnat s představou konce. Dělám všechny ty věci, který bolest akorát utlumí, prášky, alkohol... Pak mě napadlo, co to nevzdat, co kdybych udělal něco, po čem by si vzpomněla na to vše, co jsme spolu zažili. Např. bláznivá představa vylepení plakátů, se slovy, ,,pojďme objevit svět společně tak jako kdysi“ ,,miluji tě nevzdávejme to“. Je to rozumné? Nechci vypadat jako zoufalec a být dotěrný, ale nechci to vzdat.
Tomáš
PhDr. Jitka Douchová
Milý Tomáši. Odpovídám později - jak jste to vyřešil? Vylepil jste plakáty? Víte, je jasné, že vyhlášení rozchodu vyvolá velké emoce a najednou je tu emoční alarm, který nás vzpamatuje a potřebujeme dělat akci. Rozchod teď budete rozdýchávat těžko delší dobu, pokud jste spolu byli 5 let. Ale on to nejspíš rozchod nebude. Řekla bych, že se jedná o krizi ve vztahu - po 5 letech je to přeci jen již stereotyp, a vy teď budete mít spolu do budoucna šanci, objevovat se znovu, i váš vztah a jeho podstatu - tak, jak jste to chtěl formulovat do těch plakátu. Já vám oběma moc držím palce!
partnerský trojúhelník
V ten moment nastala půl roční krize. Díky ní jsem si připadala jako nula,žádne sebevědomí prostě nic.. váha spadla pod 50 kg... Nastaly omluvy, dárky každodení řešení. Prostě jsem mu pořád nevěřila, lhal mě, ublížil mi.. Nějak jsem to překousala. Je tomu rok co se to stalo. A teď se zase ta ženština ozvala že přijela do naší malé vesničky, že ho chce vidět atd.. Nic mě neřekl, že mu psala jen řekl, že na to nereagoval. Dozvěděla jsem se to tak, žepsala ona mě,zě se o vikendu potkali. a nebyla to pravda. Je to vdaná holka stejně stará jako já (28) a pořád si nedá pokoj. Chci se zeptat mám ji napsat at to sní skoncuju. Ať nás nechá v klidu žit. Jak mám postupovat. Jsem z toho už zoufala.
Díky za odpověď
Jana
PhDr. Jitka Douchová
No, opravdu je ale hodně zvláštní, že napsala vám. Jenže vše se týká vás dvou s přítelem, s nímž jste od 21 let. Řešte to spolu vy dva a vy se neshazujte tím, že s ní budete komunikovat. Ona je evidentně zdatná manipulátorka a ví, jak na partnera jít. A nedá mu pokoj, možná je to i její adrenalin, stále ho pokoušet. Chce váš vztah z nějakého důvodu rozbít. Nejlépe uděláte, když ji budete ignorovat...
partnerský trojúhelník
Dobrý den, jsem s partnerem 7 let, ale prošli jsme si težkou krizí se kterou se stále nemůžu vyrovnat. Jednoho večera mě řekl, že se mu ozvala kamarádka a že sní zajde na pivo, popovídat .. A já mu řekla proč ne vždyť je to jen kamarádka kterou dlouho neviděl. Měla jsem ten večer zrovna noční směnu. Ráno mě vyzvednul z práce a ja se ptala tak co jaký byl večer vše ok? A on na to joo v pohodě dali jsme si dvě piva a já šel domů. Už v ten moment mě to začlo vrtat hlavou. Týden na to jsem se mu podívala do telefonu. A bylo to tam. Chci tě zase vidět byl to super večer,super večeře noční procházka s lahví vína.. Hrozně mě to zranilo, že mě lhal. Probírali jsme to. On to není pravda to je lež (přitom jsem to četla v sms).. Měsíc jsme to řešili. Situace se na chvili uklidnila,ale co čert nechtěl. Ukazoval mi fotky na jeho telefoně a najednou mu přišla zprava od ní. Taky te miluju,rozvedu se,budeme spolu žít. V ten moment by se vemě krve nedořezal to byl nejhorší pocit v mém životě.
Jana Zapalačová
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Nejprve přejdu na 2. část vašeho vyprávění.
psychické poruchy
Dobry den,mam od detstvi diagnostikovanou hranicni poruchu osobnosti a muj manzel nejspise take,bral mirtazapin leky ,ted ma jine ale jakou ma ps. narusenost si nejsem stale jista,moc mu neverim,kdyz mi rekne ze ma jenom panickou narusenost.Casto se hadame jiz jsme spolu 8 rok.Manzel byl pred 4 roky velmi zavisli na drogach.A vzdy kdyz byl nastvany daval si silne pesti do lebky az mu tekla krev nebo se rezal nozem do kuze.Kdyz se nam narodil syn,prestal to delat,prestal brat drogy.Kdyz me nastval do afektu zavolala jsem na neho policii asi 4x- 5x od te doby se boji a jsem pro neho autorita.Dnes po par letech,dostal zachvat a zase se zacal uderovat do hlavy po hadce a vedle neho spal nas 3 lety syn.Musim brat leky elicea na paniku a uzkosti a vadi mi to.Obcas si rikam,zda neni autista ale prevazuje ve me pocit,ze mne vydira.V zadnem pripade jsem omluvu neprijala pry to byl proste skrat.Ale ja mam pocit,ze je hodne naruseny a nevim,zda nebude nebezbecny treba v budoucnu ?
ja
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Co popisujete, je natolik vážné, že to nemůžeme řešit přes stránky mé poradny. Předpokládám, že oba nejste jen v psychiatrické péči, ale máte i svého psychoterapeuta. Ten je kompetentní k posouzení dalšího vývoje...
krize vztahu
Dobry den, čítala som tu viacero vašich rad. A tak by som sa chcela spýtať s priateľom (no teda snubencom) chodili sme spolu 5 a pol roka, a sme sa pohadali a povedala som nejake veci ktore som asi nemala. On navrhol pauzu. Trva to uz 2 týždne za tu dobru sa mi ani raz neozval a ani nenapísal smsku. Stale som mu písala ja ako sa ma a on len odpovedal. pred dvoma dnami som mu navrhla aby sme sa stretli a porozpravali. Stretli sme sa a spýtala som sa ho ako to vlastne teraz dalej s nami bude a on povedal ze nevie. Na všetky moje otazky co ta týkalo nas odpovedal ze on nevie. Tak a teraz neviem co si mam o tom mysliet a ako sa mam ku nemu sprat a ci to ma vlasnte sancu riešit?
ANITA
PhDr. Jitka Douchová
ANITA, přítel navrhl pauzu. Asi jste ho něčím zasáhla víc, než jste tušila, on se nyní potřebuje vzpamatovat a u sebe si ujasnit, zda chce ve vztahu pokračovat, i když jste již zasnoubeni. Šanci určitě oba spolu máte, pokud pauzu dodržíte. Měla by být dodržena její základní pravidla - společné určení délky trvání pauzy, dodržení nekomunikování a nesetkávání se. Potřebujete oba prostor k promyšlení, v čem všem k sobě patříte, a proč, a v čem jste dělali chyby. Dejte si čas aspoň 3 měsíce.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.