Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
hledání sebe sama
Dobrý den. Abych vás uvedl do situace tak mně je 24 let a děvčeti o které bude řeč je 13 let. Ano ten relativní rozdíl ve věku je značný, uvědomuji si to. Neptám se vás ani tak na to, jestli je romantický vztah s děvčetem tohoto věku přípustný, protože vím že není. Spíš chci vědět, jestli je skutečnost, že k ní chovám sympatie známkou, že je se mnou něco špatně. Není to tak, že bych měl slabost pro děvčata tohoto věku. Věk v mých preferencích nehraje roli. Náklonost k ní jsem si vědomě nevybral a věřte mi, že kdybych mohl, tak si vyberu někoho staršího. Může to znít zvláštně, ale máme dost společného. Já nepiju a s vrstevníky se kvůli tomu umím bavit jen za bílého dne. Nevím, jestli je mentálně vyspělejší než její vrstevnice, ale já jsem určitě mentálně mladší. Jsem introvert, takže zvládnu tyhle emoce celkem dobře potlačovat, ale už skutečnost že vám píšu znamená, že je mi to už dost nepříjemné. Prosím, je tohle známka hebefílie nebo jiné dysfunkce? Děkuji za odpověď
Marek
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, můj partner s oblibou okukuje a komentuje jiné ženy. Naživo i třeba v televizi. (Ve stylu - to je prdelka, ta má kůzlátka..) Velmi prožívá, pokud se ve filmu "ubližuje" muži, to také nevybíravě komentuje a na závěr obvykle sdělí něco jako - no jo, to jsi celá ty. Nebo - podívej se, takhle by ses ke mně měla chovat!! (Když se mu ženino chování líbí.) Cítím z něj, že obecně přistupuje k ženám s despektem. Má pocit, že on dělá a ví vše nejlépe. Z toho vyplývá, že s despektem přistupuje i ke vzdělaným lidem (No jo, inženýrka.. To bude jistě inženýr..) Sám je automechanik. Nic nečte, o nic se nezajímá, jen v autech je opravdu odborník a má rád peníze, takže jen zkoumá, do čeho by investoval. Velkorysý ale není. Já jsem o něj dlouho nestála a v životě mě nikdo tak neuháněl a neponižoval se, aby mě získal. Teď úplně otočil. Navenek se mnou "chlubí"(jsem vš), ale doma mě svým přístupem ponižuje. Nedám si to líbit, ale nebaví mě to. Když se bráním, je na nějaký čas klid. Má to cenu? - otázka upravena poradcem
Bára
partner odmítá dítě
Že bude dítě strádat, protože nemáme dům, nemáme miliony...ale nemáme se špatně, máme stabilni bydlení, vztah, máme se rádi, já mám práci a vím, že přítel ji sežene také...Už jsem ale zahnaná do kouta a nevím, jak mu vysvětlit, že si zahrává s přírodou...Pořád říká že až su najde práci tak se začneme snažit...ale přitom si ji nehledá...Uz dokonce začínám pochybovat, jestli mě vůbec chce za matku svých dětí, nebo jestli vůbec děti chce. Říká že je chce, ale takhle?? Prosím vás jak být asertivní, ale přitom netlačit moc na pilu, nevynucovat si? Myslíte si, že se jedná o perspektivní vztah? Máme se moc rádi, milujeme se a krásně ve vztahu rosteme, ale víte jeho věčné odsouvání založení rodiny na neurčito mě uzavírá...uz se s ním ani nechci milovat, připadám si nepochopená, nevyslyšená a jakoby si vůbec neuvědomoval, že je třeba kompromisů. Jsem v pozici, kdy jen čekám, až svolí...je to ponižující a roste ve mě touha si konečně prosadit svou. Nevím co mám/nemám dělat, abych
Lea2
partner odmítá dítě
Paní doktorko, prosím o radu. Toužím po deťátku. Již rok zcela ustupuji partnerovi, který chce ještě počkat- je pandemie, nejistá doba...přitom našetřeno něco máme, v podnájmu máme 4+1, já mám práci ovšem přítel o ni kvůli pandemii přišel. Už to ale nemohu dál vydržet. Jsem frustrovaná a začínám se uzavírat, plakat..moc mě mrzí že se partner nechce o miminko ani začít snažit. Vždyť by se narodilo třeba až za rok, rok a půl. Víte je mi 32, mám cysty na vaječnících, pritelovi je 42. Bojím se, protože příroda je neúprosná. Prijde mi to nezodpovědné v našem věku po dvou letech vztahu už jej neposunout dál. To že přítel nemá práci je věc dočasná, ale moje vaječníky nabudou čekat věčně až se rozhoupe...Udělala jsem nejspíš chybu, řekla jsem partnerovi že už neuhnu ani o píď. Že jsem se rok zcela podřídila, ale teď už chci aby bylo po mém. Nebo ať mě nechá jít, ať mě nedrží. Přítel je tvrdohlavy a nemyslím si, že ustoupí. Nekdy mi příjde, že chce mít vše zařízené, že se bojí,
Lea
nedotažený rozchod
2.ČÁST: Po rozchodu mi bylo ex strašně líto (prosil, brečel, sliboval, že se změní apod.). Oči jsem si mohla vybrečet, jak jsem hrozný člověk, když jsem nechala kluka, který mě miluje i přes to, že důvodů k rozchodu tam bylo víc. Aktuální přítel byl jen katalyzátor. Nad tím jestli má vztah cenu s ex jsem přemýšlela už rok nazpět, i tak mě to vzalo. Líto mi ho bylo asi měsíc. Teď po 2 měs. se mi po něm strašně stýská, nemůžu být ani v bytě, který je můj a společně jsme tam s ex bydleli, proto teď bydlím u aktuálního přítele, ten to chápe. Aktuálního přítele miluji a jsem s ním šťastná, ale ten stesk po bývalém je strašně zvláštní pocit. Včera mi volal ohledně nějakých věcí a já byla šťastná, že ho slyším. Dnešek jsem probrečela. Je to normální tento stav nebo je něco moc v nepořádku? Jinak chci dodat, že ex o mém novém neví…
Ela N.
nedotažený rozchod
1.ČÁST: Dobrý den, jdu k Vám pro radu. Před 2 měs. jsem se rozešla s ex po 4,5 letech, z toho 3 roky jsme spolu žili. V létě minulého roku jsem potkala kamaráda, se kterým jsem něco měla před 5 lety, ale nevyšlo to (známe se 8 let). Byli jsme na střední a mávala s náma puberta a nevěděli jsme co chceme :). Za celých 5 let jsme se viděli tak 4x a občas si napsali. Nicméně teď po letech jsme si věci vyříkali, zjistili, že to nemáme dořešené a oba se rozhodli ukončit vztah a zkusit to spolu (cítili jsme to oba stejně). Tento moment nastal na začátku roku. Aktuální přítel se ke mě chová strašně hezky, je hodný, obětavý, udělá co mi na očích vidí, a myslím si, že to není jen ze zamilovanosti, byl takový vždycky (znám i jeho ex, takže si troufám tvrdit, že to není jen hra ze začátku vztahu). Ale teď se dostávám k jádru věci.
Ela N.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, vážená paní doktorko, poprosím Vás o radu případně návod, jak se chovat nebo jak se povznést nad mými bývalými kolegyněmi, kamarádkami. Můj problém spočívá v tom, že jsem asi příliš „hodná, vstřícná“ a současně očekávám, že i ostatní budou hodní. Po maturitě jsem nastoupila do jedné větší městské organizace na pozici obyčejného referenta. Jak šel čas, tak jsem během 20-ti let byla 3x posunuta na lepší pozici. Nikam jsem se nedrala, vždycky mě to bylo nabídnuto. Vzhledem k tomu, že za tím bylo i vyšší finanční ohodnocení a pro mě i posun na prestižnější pozici, neváhala jsem. Vždycky jsem svoji nástupkyni ochotně zaučila (ne vždy jsem na novém místě byla zaučená já) a téměř vždycky jsem na bývalém pracovišti byla terčem pomluv (což se mě vždycky časem doneslo). Mrzelo mě to, že bývalé kolegyně, se kterými jsem měla přátelské vztahy záviděly, občas mě některá přestala zdravit. Místy jsem byla neoblíbená v jiném oddělení, kde daly na pomluvy (za co to povýšení asi je..). Mockrát jsem si pobrečela. Jsem kamarádská, týmový hráč a neumím být tvrdá. Spíš, a to se nechci chválit, jsem celkem schopná, práci mám ráda a rozumím jí. Tak nechápu jednání kolegyň. Vloni mě byla nabídnuto místo z pražské firmy, nebylo to finančně o tolik výhodné, ale jsou zde jiné, pro mě zajímavé benefity, opět lepší prestiž a po 20-ti letech i jiný náboj. Rodina mě v tom podporovala. Ale opět pomluvy nejen od kolegyň, ale i od kamarádek z obce. Resp. Dobře míněné rady: Že jsem se zbláznila, kam se hrnu, co si chci dokázat, že je to práce pro mladý… Mě už to zkrátka nebaví, nikomu nic nechci dokazovat, prostě jsem ráda, že i v téhle době je o mě na trhu práce zájem a práce mě jednoduše naplňuje. Proč mě je vždycky tak smutno, když vidím reakce okolí. Možná, že kdybych měla 150 kg a prodávala housky (nic proti prodavačkám), tak bych měla „kámošky“. Poraďte mi, jak se nad tím povznést a jak si z toho nedělat hlavu a možná i jak přitvrdit k reakcím. Vlastně to bych se potřebovala naučit, když mě někdo pomlouvá, co s tím, když mě někdo řekne: „Co si chceš dokázat?“ „Potřebuješ si nabít hubu?!“– co na to vlastně říct? Proč si k někomu nikdo nic nedovolí a ke mně ano. Jak z toho prosím ven. Děkuji Helena
Helena
zvažování smyslu vztahu
Zdravím, potřebuji názor. Baví mě spousta věcí, život je fakt hezký...mám ambice v životě byt podnikatelem a manažerem...zkrátka mam pořád v sobě motor , oheň , důvod proč žiju. No moje partnerka 22let se kterou jsem asi přes 3 roky ...kdybych ji měl definovat , tak si představte něco co je bez chuti...a jo, ráda by jela na dovolenou...a to je všechno. Muj problém s ní je, že ona pro mě není osobnost...jeji smysl života je náš vztah...a myslím že v budoucnu to bude dítě (a to by bylo hodně zlé) . Jak mám milovat někoho, kdo je zaměnitelný , bez vášně , bez chuti , bez smyslu života? Já bych rád věděl jestli je normální že smysl života žen je "dovolená na Bali"? Nejvíce mě trápí, nevím jestli je to normální...ten vztah z me strany je prostě vlažný...avšak netuším, jestli nejsem jen zbytečně náročný...ale fakt že je mi ten vztah trochu jedno je realita. Problém s ní řeším dlouhodobě avšak bez vysledku (asi už je taková) Děkuji za ochotu - otázka upravena poradcem
Anonym26
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní Douchová, chtěla bych Vás požádat o Váš názor. S přítelem jsme spolu skoro 5 let, máme dvě malé děti. Máme se rádi, snažíme se, aby vše fungovalo, abychom byli spokojeni. Nicméně je tu jeden problém. Můj muž v některých věcech je hrozně tvrdohlavý a musí být po jeho. A když není, tak je ve stresu, protivný, naštvaný.. Vím, že tady doporučujete komunikaci. Já ji opravdu zkoušela ze všech stran. V těch pár věcech si nedá říct, ani od jiných lidí, a pro mě jsou docela důležité. Tak jsme našla cestu, že si tyto „věci“ dělám po svém (a mu to neříkám). Jsou to spíše maličkosti, týkající se mého volného času, domácnosti, přátel.. A ono to funguje. On je spokojený, usměvavý a já taktéž. Jediné co, že mě to pak trochu tíží uvnitř. Kdyby mě někdo podpořil slovy, že je to taky cesta (lepší než hádky a rozchod), že to dělá více lidí apod., budu klidnější. Věřte mi, komunikace nepomáhá a já se nechci nechat od něj ve svém životě omezovat. Děkuji.
Monča
rozdíly v řešení problémů - muž, žena
Kromě toho měl dost práce, začínající vlastní firma a v ní mj. manželka společníka, typ superženy, co zvládla úplně vše. Připadalo mi, že jsem na to všechno vlastně sama. Když jsem si to všecko teď vybavila, naprosto nečekaně jsem si v ústraní poplakala a uvědomila, že to vůbec nemám zpracované. A teď, co s tím, nechci si ten pocit křivdy vláčet s sebou až do stáří. Nevím, zda se mám muži svěřovat, on mi často vyčítá, že si něco zapamatuju, abych to na něj pak mohla vytáhnout, ale já za to nemůžu, prostě si hodně pamatuju; navíc on s tím teď nic neudělá, takže to není úplně fér. Jakou byste mi doporučila terapii, koho mám hledat? nebo aspoň třeba knížku, v této podivné době? Moc děkuji a buďte zdráva, Týna
Týna
rozdíly v řešení problémů - muž, žena
Dobrý den, paní doktorko.
žijise svým mužem už skoro 40 let, máme 3 dospělé děti. Nyní nám všem (včetně sourozenců) naše dcera oznámila, že čeká miminko, první vnouče. Máme velkou radost, a celé odpoledne jsme si s dětmi povídali, mj. o tom, jaké to bylo, když jsme měli první dítě. Můj muž mě z té doby podal trochu jako bláznivku, která nevěděla, co chce – na jednu stranu chtěla být perfektní máma, na druhou stranu chtěla mít víc času na odpočinek. Uvědomila jsem si, jak rozdílně to období vnímáme. Byl úplný začátek devadesátek, příručky pro matky ješte socialisticky dosti přísné, babičky pracovaly a neměly čas, já nijak mladá (25), ale vztahově nezkušená matka, úplně vyčerpaná náročným, dráždivým miminkem. Manžel se tvářil, že mi pomůže, ale nesnášel přebalování, prý se mu z toho zvedal žaludek, a když jsem ho nechala hlídat syna, vrátila jsem se z nákupu a malý řval jak tur v jiné místnosti, protože „ho zkoušel utišit a nešlo to“ – takže jsem tuto „pomoc“ zas tak moc nevyhledávala.
Týna
rozvod a děti
Dobrý den. Manžel před půl rokem odešel od rodiny kvůli současné přítelkyni, která má ze svého manželství dva malé kluky.
Jsme v rozvodovém řízení a manžel dělá ve všem jen samé naschvály.
Také je bohužel velký manipulátor a nyní oba s jeho partnerkou začali manipulovat naše dcery 8 a 3,5 roku proti mě.
Jeho přítelkyně začala před nedávnem kontaktovat přes SMS moji starší dceru, ptá se jí například na vysvědčení, nebo jak se má a že se už těší na společný víkend, co mají všichni trávit. Je to pochopitelně všechno v dobrém, ale mě je to krajně nepříjemné.
Já sama, když děti tráví víkendy s tátou, jim do ničeho vůbec nezasahuji a když píšu své dceři, tak mi bohužel ani neodpovídá a manžel mi pak tvrdí, že dcera měla telefon někde v tašce.
Nevím, jak se zachovat, zda mám tyto zprávy nějak zarazit, nebo je ignorovat. Beru to ale jako drzost, kterou bych si jako máma k jiné matce nikdy nedovolila.
Dcera je pak z toho v rozpacích,i když k otci chodí ráda. Prosím o Váš názor, děkuji,Petra
Petra
problémy v sexu
Dobrý den, mám přítelkyni 19 let mi je 24 let. Jsme spolu půl roku. První 3 měsíce jsme měli sex 4-5 denně a teď v 6 měsíci mi řekla, že už nemá chuť na sex jakou měla a dělá to s donucením. Že je přesexovaná. Chce tomu dát čas. Spíme spolu 1x týdně a stejně vše začínám já. Říká, že miluje jen mě a nikoho jiného. Tak jsem se ji zeptal zda ji nepřihajuji a řekla, že ano, ale nemá na ten sex chuť. Když jsem položil otázku kdyby tady stál nejvíce sexy muž, který by ji přitahoval jestli by s ním tu chuť měla tak řekla, že ne. Kde myslíte, že je problém? V sexu jsme si vždy rozuměli a měli na sebe neskutečnou chuť. Když spolu spíme jednou týdně oba si to užijeme, ale ji to stačí
Patrik
nevyrovnaný vztah
Otevřít. Přijdu si zbytečná, otravná...Má mě prý hrozně rád a opravdu je jinak skvělý partner...Ale vůbec nechápe, že jsem citlivá a že mě to moc bolí. Myslí si, že jsem nastvanaa proto se s ním tři dny nechci bavit..Jenže já jsem na dně. Tolik mu dávám, tolik ho mám ráda a nestojím mu ani za procházku.
<br>Víte zdá se mi, že jsem úplně z jineho těsta než on. A trpím tím. Že mě obejme jen jednou denně, že se do mě nedokáže vcítit, že se mi neotevře..
<br>
<br>Má tento vztah perspektivu? Co dělám špatně? Jak se přítelovi otevřít...a má to vůbec cenu?
Terka3
nevyrovnaný vztah
Vznikla tak, že mi bylo líto, že nechtěl jít na procházku se mnou.
Pouze jsem chtěla, ať máme alespoň hodinku denně nějak smysluplně stráveného společného času...vědomě být spilu...povídat si, hladit se, prostě být spolu...ne jen vedle sebe u tv.
On byl hrubý a podrážděně na mě zaútočil slovy, že jsem snad nemocná nebo co, že jsme spolu prece pořád...že se evidentně neumím zabavit sama atp.
Vite tak se mě to dotklo, tak moc mi to křivdí...Teď, když se tak odcizujeme a já vlastně VŠE dělám bez něj ( prochazky, zavařování, i kazdodenni činnosti, které jsem třeba s předešlými partnery dělali bez problemu spolu) chtěla jsem se mu přiblížit a navrhla společnou procházku..Opravdu chci tak moc? Víte od této hádky se ve mě něco zlomilo...úplně jsem se uzavřela. Už nemám ani sílu mu vysvětlovat, že mě zranil...Na vše jde s rozumem, jako by mě vlastně ani nepotřeboval. Vše chce delat sám. Se mnou je aby se neřeklo...ale není to kvalitně strávený čas...jen kvantum času. Nevim jak se znovu
Terka2
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko prosím poraďte. Jsem s pritelem skoro 2 roky. Mě 32, jemu 42. Jsem citlivá žena, která potřebuje spřízněnou duši...občas mít i společně plnohodnotně strávený čas s partnerem. Můj partner ale zatim neměl delší vztah než půl roku a vlastně je zvyklý žít si posvém. Je hlavně praktický a rozumový. Víte neumí se otevřít, sdílet, odhalit se druhému...Strašně mě to ničí. Připadám si osaměle...uzavírám se mu. Když potrebuji utišit nebo jen vyslechnout, začne to uchopovat rozumem...jako by se neuměl vcitit...Už jsem zlomená. O nic se už nechci ani snažit. Nevím jak se mu otevřít...Cítím v sobě prázdnotu. Chtela jsem mu dát lasku a laskavost a akorát zjišťuji, že ho obtěžuji. Víte teď v pandemii trávíme spolu každý den. Ale žijeme vedle sebe a odcizujeme se. Sice spolu jsme každý den, ale každý jsme na svém pc, nebo já jdu sama na prochazku nebo zavaruju, snažím se pořád neco dělat...pritel je na pc. Pak se chce večer se mnou divat na film...a to je vše. Poslední hádka
Terka
nejistota ve vztahu
Dobrý den, s přítelem jsme svoji 3 rokem. Máme ročního syna. S přítelem sem tam máme nějakou tu krizi. Za celý náš vztah býva chvílema v kontaktu s expritelkyni. Včetně toho že byl u ní doma. Volali si. Psali si. Nedokázal mi nic z toho říci sám a vše jsem se dozvedela náhodou. Teď jsme ve fázi kdy nevím co dál. Jestli zapomenout a začít "znovu" nebo ukončit. Nedokážu odpustit a zapomenout. Uzirat mě to bude jistě dál. S ex byl 4 měsíce :) ale pro jeho rodinu hraje velkou roli. Jí mezi sebe přijmuli a nám se jeho rodina plete do života. Nejvice jeho sestra, která mě od začátku nesnáší. A nedokázala se vyrovnat, že semnou čeká mimi. Začala si vymyslet o tom jak není jeho, vyhrožovala mi že mě zbije když jsem byla těhotná a celkově mi dávala dost najevo, že do rodiny nepatřim. Už kvůli synovi chci zůstat. Ale strašně mě to užírá a nevím co s tím. Každý dokáže naslibovat, že už to nikdy neudělá. Ale na přítele se nedá spolehnou. Vše co řekne nedodrží nebo to je jinak. A dost mi začal lhát. - otázka upravena poradcem
Kristýna52
vztahy na pracovišti
Dobrý den, prosím o radu, jak se chovat ke kolegyni, ze které cítím jakousi závist, či žárlivost. Jsme vrstevnice, nicméně já mám rodinu, ona žije sama s matkou, já jsem normální postavy, ona je silnější (cca 120 kg) postavy, ale sebevědomí by mohla rozdávat. Ke kolegům chová jako jejich sestra nebo jejich kámoš. Občas si mě vychutnává, dokáže byt hodně rejpavá a ironická. Já jí tohle nedělám, mě jí je trochu líto. Když začne, tak buď to s nadhledem přecházím nebo to začnu vracet. Ale nevím, co je správně. Když to přecházím, vnímám, že ryje více, když to vracím, cítím, že dotyčnou těší, že se mě to dotklo. Když jsme se jí zeptala, co blbne, tak se ušklíbla. Po pracovní stránce spolu celkem vycházíme, ale její občasné provokace mě štvou. Prosím, jak se chovat v tomto „pracovním vztahu“. Děkuji Jana
Jana
fáze "namlouvání"
Dobrý den, možná jsem se už dotazoval, ale prosím o pomoc znovu. Vídám se se slečnou 22 a mně je 25. Vídáme se 3 měsíce. Na začátku měla problém jít poprvé ven, psala, že je stydlivá, ale nakonec to překonala a šla, pak jsme se viděli ještě asi jednou a pak vždy řekla, že ven půjde ráda, ale pak se vymluvila nebo neodepsala, bylo takové divné.. občas chtěla jít a šla, občas zas našla výmluvu. Po novém roce jsem ji už řekl, že potřebuji vědět o co jde, ona že je semnou ráda, ale přijde jí brzo na to aby jsme spolu byli. Já to bral jako odmítnutí, ale psala mi dál a chtěla se sama vídat. Od té doby je to jiné. Chce se vídat sama, více si mě pustí k tělu (objímání, pusy). Minule jsem chtěl vědět jak na to jsme, tak jsem se jí ptal, a ona řekla, že ji mě chce více poznat a že se vídáme málo a venku je furt zima. A já nevím co s tím. Mám čekat ještě? Mám si s ní promluvit o nás? Chci vztah. Jsou to už 3 měsíce, ale záleží mi na ni. Co valentýn? Jak řešit v takové nejistotě? Sex ještě nebyl
Radim
závislost ve vztahu
Dobrý den, mám tu takovou jednu, storku.
Před měsícem jsem se potkal s kolegyní a tak nějak to po pár různých, nejspíše přitažlivostí ovlivněných, skutcích v práci jsme se pomalu, od obejmutí, vášnivé líbání v práci dostali k tomu, že jsme byli spolu přes noc.
Nedošlo k milování, nicméně tato přitažlivost obou je vzájemná.
Problém nastává v situaci, kdy po měsíci a pravidelném vídání se a samozřejmě i milování jsem dospěl do situace, kdy jsem se do slečny, popsal bych, beznadějně zamiloval.

Nechci říci, že by slečna neopětovala radost z toho se mnou být, ale stává se mi z toho to, že já, ve 27 letech, nejsem schopný ani masturbovat, protože slečna jede z práce domů a dlouho nenapsala.., jestli mi rozumíte.

A samozřejmě vím, že absolutně tímto, nesebevědomým chováním ztrácím u ní respekt.
Nejsem schopný se nijak odpíchnout...
Divné je, že si myslím, že zamilovaný již jsem déle.. ale poslední týden nejsem schopný absolutně ničeho, jenom myšlenky na ní.
A vím, že to není dobře.
Děkuji
Klofan
nevěra
Dobrý den, i já bych Vás chtěla poprosit o Váš názor/radu. Jsme manželé 10 let, máme 2 syny (5a8) . Nyní vyšlo najevo, že manžel udržuje kontakt se slečnami z chatu,většinou už z doby před manželstvím, za účelem sexu (bohužel někdy i reálného). Tvrdí, že to potřebuje a že ho sex baví, ale že to není o citech a že to dělá proto, že mu nevyhovuje naše sexuální frekvence (2x týdně) a že pokud bych s ním měla styk častěji,nedělal by to.Vedle toho má "pseudovztahy" s dalšími ženami, se kterými k sexu nedošlo, ale flirtování a probírání našich vztahových věcí, což mě uráží, ano. Je zvláštní, že doma je manžel nekomunikativní, přesto že se ptám, co ho trápí, mlčí nebo řekne, že nic. Bohužel jsme již v této situaci byli před manželstvím,já mu odpustila a vzala si ho, sliboval, že vše ukončí.Manžel má rodinu vysoko na žebříčku hodnot. Nyní jsme 2t odloučeni.Manžel ví, že vztah zničil ,že prý mu chybím a chtěl by vše vrátit zpět. Nevím, jak dál, rodinu nechci ničit, ale nevěřím,že přestane. - otázka upravena poradcem
Diana
závislost ve vztahu
Dobrý den, mám problém že jsem upnutá na svého přítele.Žijeme spolu skoro 3 roky, nemám žádné kamarády jen rodinu a mezi kolektiv většínou nezapadám když už v nějakém jsem mám potřebu se v něm upnout a stranit sebe i tu dotyčnou ososbu aby byla se mnou. Nemám žádné záliby a když už mě něco zaujme tak je to chvilkové. Čas bez přitele trávím tím že vymýšlík překvápko nebo j´planuji jak spolu den podniknem. Sem hodně zalezlá osoba, nemám ani potřebu chodit ven. Ale přiteli žačíná vadit že se nemůže nadechnout. jenže když s ním nejdem tak mě nic nebaví, vše se snažím odbít abych byla co nejřív u něj, a vše má pro mě tak malo hodnotu že to neberu jako důležité. Vůbec nevím jak se toho zbavit. Mám potřebu se vždy té dotyčné osobě zalíbit a dělat první poslední, ale stejně se začnou dusit. Ať je to máma, bývalý kamarádi nebo přítel. Co mám dělat? jsem ztracená.
Míša
seznamování
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na váš názor - jak se mohu vnitřně zklidnit a naplnit to, po čem toužím. Je mi 38 let, jsem delší dobu bez partnera a nemůžu říct, že by muži o mě neměli úplně zájem, ale sama cítím, že asi vyzařuji trochu zouifalou potřebu po rodině a tak ti, kteří ze začátku mají zájem postupně couvají. Já si dobře zvědomuji, že není dobré dávat najevo, že jsem ve spěchu na založení rodiny, ale ono to tak je, moc času mi nezbývá a uá se nechci vzdát naděje na rodinu. Je nějaká rada, cesta, jak se vnitřně uvolnit a "neodrazovat" muže tím, že vztah hledám? Zároveň mi samozřejmě nesedí hry typu "jsem holka do pohody a nevím, co bude zítra"....to by mi nic nepřineslo. Jak to mám udělat, abych byla sama sebou (autentická - chci partnera na opravdový vztah), ale nedělala dojem ženby, co si hledá na rychlo někoho, s kým ještě stihne rodinu. Moc děkuji - otázka upravena poradcem
Julie
hledání sebe sama
Dobrý den, má 13ti letá , však vyspělá , kamarádka/kamarád se mi svěřila , že je trans. Pak mi také řekla (stále nevím v jakém pádu mám psát) že jde kvůli tomu k psychologovi , aby se ukázalo, že je to ověřené , nebo tak něco. Zajímalo by mě proč by měla jít k psycholožce ? nerozumím tomu.
děkuji
Klára
sexualita
Dobry den Pani doktorko,
obracim se na vas s prosvou o radu. S manzelkou jsme spolu uz 20let. Vztah mame dobry.
Problem je v tom, ze mam fetish na analni sex. S manzelkou jsme to parkrat zkusili, ale je ji to neprijemne. Ja se bez toho ale trapim. Cim delsi dobu jsem bez toho, tim mensi chut na sex se svou zenou mam. Jsem nevrly a nastvany.Vyhledavam tuto tematiku v pornu apod. Nechci k tomu manzelku nutit, ale ona nechce pristoupit ani na zadny kompromis. Trapime se tim oba. Jak z toho ven? Dekuji
Martin
nejistota ve vztahu
Velice mi na něm stále záleží. Takovou odpornou věc v životě, jako je žárlivost jsem v tomto případě udělala poprvé a z velkého stresu vzešel cely tento emocionální vybuch. Důvodem té paniky v osudový moment byla možná i jeho minulost, kterou trávil většinu jeho času na soc. sítích a stránkách pro dospělé. Nijak se tim netajil. Nevím, jestli to podrylo podvědomě mou důvěru. Po ž. scéně na mě výrazně tlačil, abych okamžitě šla k psychologovi či psychiatrovi, jinak se se mnou rozejde. Zpětně raněná jeho nedůvěrou jsem zprvu odmítla. I když, co jsem čekala, ranila jsem nas oba i když to bylo poprvé v živote. Od té doby jsem si připustila všechny své chyby, hledala řesení a velmi se uvnitř uklidnila a vysvětlila si proč se to stalo a proč už by se to nemělo stát. Prosila jsem ho o odpuštění, ale on můj vnitřní pokrok zásadně odmítl. Označil mě za notorickou žárlivku s tím, že to jistě udělám zase. Už nevím, co mám dělat. Myslíte prosím, že už je na párovou terapii pozdě?
Sára část 2:
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
S přítelem jsme přes dva roky. Nikdy předtím se mi nestávalo, že bych nějak drasticky žárlila.Ale s ním se vše změnilo. Přítel je pohledný a má spousty přátel, většina jsou kamarádky.Ze začátku mi to vůbec nevadilo. Byla jsem ráda, že je šťastný. Jednou jsem však udělala osudovou chybu. Připravovala jsem se na přijímačky na vys.š ,hodně k tomu řešila práci a málo kdy mi zbyl čas na sebe. Jednou na párty, kde jsme byli spolu přivedl i jednu svou kamarádku. Ze začátku naprosto bez problémů. Na párty měla nakonec, ne tolik opilá styk s klukem, kterého potkala před hodinou. Nic tak hrozného, ovšem jednou zavolala mému příteli, že je jí špatně a že potřebuje "jen jeho", aby přišel na její soukromý byt. Šel, řekl mi to. Najednou ve mě vykvetly semínka pochybnosí. Ne kvůli němu, ale kvůli její důvěryhodnosti. Udělala jsem mu příšernou žárlivou scénu. Od té doby mě nenávidí. Zkusila jsem vše pro odpuštění, ale já už nedokáži žít v jiném vztahu. Spolu jsme si předtím velmi rozuměli. - otázka upravena poradcem
Sára
sny
Dobrý den, už dvakrát po sobě se mi zdál sen o bývalé partnerce mého přítele. Rozešli se asi před rokem a my jsme spolu jen krátce. V jednom snu, jsme byly kamarádky (což jsme nikdy nebyly) jen jsme se jednou viděly na jedné oslavě a možná prohodily pár slov. V druhém snu nás ale pronásledovala u přítele v domě(bydlí v paneláku). Nevíte, co to může značit? Děkuji za odpověď.
Lucie
problémy s tchyní
Prepáčte za dlhu správu. Manžel sa mi priznal že ma klamal keď mi hovoril že je hladný keď sme nakupovali, išlo mu iba o to aby ma dostal z obchodu čo najsk.,. Keď som si uvedomila že mnou manipuluje, začala som kontram. používať a keď videl že inak reagujem keď mi vyčítal čosi, vytiahol s chladničky šunku a začal ma kritizovať prečo som ju nezjedla, pritom pozorne sledoval moju reakciu. Pri hádkach som začala využ. kontram. a fungovali..odvracia pozornosť od problému, prekrúca, popiera, za všetko viní mňa. Prestal mi hovoriť čo hovorí jeho mama lebo potom som podráždená a jemu to vadí, tak mi zatajuje informácie, namiesto aby riešil moju reakciu. Keď nechtiac vybuchnem, občas, tak mu to strašne vadí, odíde aj z bytu. On ma vie brutálne zhodiť ale neospravedlní sa. Nevedela som kde sa kontroluje olej tak začal po mne kričať že mám vrátiť vodičák keď to neviem. Jeho mama je taká istá. Všetko musí byť podľa nej inak je zle. Jeho otec to isté, ale on povie narov., že sme sprostí.Ďakujem!
Soňa M.
problémy s tchyní
Jeho mama chce aby sme s nimi bývali v tom dome, že bez nás tam nepôjde, zrazu aby sme si ho prerobili ale nenapíšu to na syna, bojím sa že nás potom budú vydierať aby sme robili podľa nich, svokra už teraz prízvukuje že ju musíme dochovať, manžel ma sestru ale ona nemusí pomáhať ani s chatou, s ničím, všetko je na ich synovi, kt. chodí pomáhať tete, babke..a a ho ja poprosím ta že už je pychicky na dne je toho na neho veľa..2 roky prosím o záhradku, iba výhovorky, mame teraz porýľoval aj bur. vytrhal, keď zavolajú rodičia pomôže, mňa odbije. jeho mama chce aby si zob. pôžičku a zrek. dom, manžel vraj že len dočasne.bojím sa, ja z jeho mamou nevydržím, ona si neorzum. s manželom, tak aby sa tam nenasťahovala, dom písaný na ňu. Manžel. som ešte pred. povedala že ak sa vzťah nezmení tak rozvod. Nechtiac som mu odvrkla, tak ma začal citov vydierať tým rozvodom, pri hádke že on si na mňa čosi pripraví, že to budem ešte len pozerať, ma zastrašuje, on nevidí žiaden probl. v naš. vzťahu Ď.
Soňa M.
problémy s tchyní
nedovolil mi krájať chlieb, lebo to neviem dobre, keď ukladám myčku, ukazuje ako to mám robiť, dal mi na chleba šunku keď som jedla aj keď som ju nechcela a že mam jesť, rieši ako často mám prezliekať obliečky ak to robím častejšie nahnevá sa, a sa nechcem túliť urazí sa, ak mu nedam pusu ránu urazí sa, ale in ak zabudne je to ok ,hnusne ma zkritizoval, že som si neobliekla šaty na Vianoce, v zápäti sa tváril že nič nestalo. Príkazom mi dal že pôjdeme jeho tete, že do obeda sa budem učiť a potom pôjdeme, že je to kompromis a preto musím ísť, aj keď nechcem. Prijali ma na školu, sklamaný, že on nebude tak často so mnou, skoro som to k. nemu nechala.Správa sa ako rodiˇč ktorý mi stále hovorí čo mám robiť, aby som si u lekára nevypínala zvuky, lebo on tak robí...ak niekam nechcem ísť aj týždeň ma presviedča, uráža sa a jeho mama tiež..cítim sa pri ňom zle aby som za nič nestála, akoby ma chcel stále kontrolovať a ovládať a keď sa búrim je to ešte horšie, ak by nebolo syna už som preč
Soňa M.
problémy s tchyní
Išlo o rýchlu chôdzu ktorú by syn nezvládol. Robím si externe školu a keď som sa potrebovala učiť a poprosila či by nešiel za rodičmi tak vykrikoval že ho vyhadzujem s bytu a nechcem byť s ním. Ale ak bol na pol ročnom kurze k. práci do pol hodny on nás a potrebovala som pomôcť s malým k. škole tak iba samé výhovorky, že sa musí učiť a pritom chodil na pivo al. hral PC hry. Deň pred skúškou mi zakázal isť domov od jeho babky, že musím ísť spolu d. ja som ho neposlúchla a bol strašne urazený. ak nie je po jeho urazí sa, alebo pri hádke zvaľuje vinu na mňa a robí zo seba obeť ako sa všetci po ňom vozia. Hádky sú nekonštruktívne a už viem prečo..cez Vianoce som odhalila ako mnou manipuluje, chce aby som ja rozhodla ale drzo mi podsúva svoj názor, akože je môj. Povedal že ide s otcom na obed a na druhý deň že oni sa nedohodli, tak ja že nech ide zajtra, zas ho vyhadzujem z bytu lebo sa musím učiť povedal, kým nakúpil jeho otec volala že sa dohodli na tom obede klamst. poprel aj manipuláciu
Soňa M.
problémy s tchyní
Dobrý deň pani doktorka,
chcela by som Vás poprosiť o Váš názor, už strácam objektívny pohľad. S manželom máme 4 ročného syna. Už keď sme spolu chodili som cítila že to nebude partner pre mňa, ale nedokázala som odísť. Urobili sme si dieťa a myslela som že si nájdeme cestu až tak zle to nebolo, nepije, nebije proste dobrý chlap. Ale veľmi naviazaný na mamu a ona na neho. Jeho rodičia majú byt a kúpili starší dom, chceli ho prerobiť a bývať aj so synom. Ja som bola proti, lebo jeho mama manipuluje a je veľmi dominantná, jeho otec keď si vypije je chorobne žiarlivý a celkovo rád kritizuje a je veľmi nepríjemný. Jeho mama si urobila so syna náhradu. Keď som bila tehotná, povedal že si zoberie hypotéku a budeme bývať s jeho rodičmi, vedel že som rezolútne proti ale trval na tom..po pôrode som mu dala na výber buď budeme sami traja alebo bez neho.Vybral si nás. Bývame v podnájme a manžel ma začal obmedzovať. Nemohla som chodiť von sama sa prejsť keď bol doma, al. buď pôjdeme spolu al. vôbec
Soňa M.
nejistota ve vztahu
zdravim 4 mesice po svadbe sme se zacli manželkou hadat zkrz blobosti furt mi vyhrožuje že si najde jineho ze se vyspi znekym jinym kouka na kluky atd.. ale jen kdyz neco reknu je treba ze je nekdo jiny hezky tak mam doma valku furt mi rika ze kdyz kdyz ji podvedu ze mebije atd.. alee to neresim miluju ji strane moc nedokažu byt bezni cekame spolu mimi v dubnu ma rodit strasne moc ji miluju a dite sme chteli moc oba billy sme strasne stastni kdyz sme to zistily bily sme oba strane stastni pak to po svadbe začlo jit skopce a dnes mi rekla ze chce vyskouset jineho chlapa ale přitom naš vztah byl jak z pohadky bez hadek atd,, nechci oni přijit vim že me miluje ale furt mi tvrdi opak už nevim jak dal mel sem predni spatny skusenosti ze ženamy ale ona bila jina vimecna strasne moc ji miluji dal bych zani život je mi to jedno jen už nevim co mam delat uz se to veme vaři dlouho ona dokaže cloveka pěkne vytočit az ho donuti k nasili ale nikdy sem nani nestahl ruku
luda
nedotažený rozchod
Dobrý den, prosím o radu, jak mám reagovat. Manžel se po 15 letech odstěhoval, ze svého rozhodnutí, které se mnou nikdy neprodiskutoval, prostě jsem byla postavená do situace, že teď bydlí jinde. Máme dvě děti. Asi se to nevyvíjí tak, jak by si představoval, tuším, že nějaká žena mu dala kopačky, měl zdravotní kolaps, a tak mi přišel mail - spíše vyčítající, jaká já jsem partnerka, že on bydlí sám, musí nakupovat, prát. Směšné, že, rozhodl se sám a teď brečí. Zřejmě předpokládal, že ho budu jezdit přemlouvat a prosit (něco v tom duchu se ke mně dostalo), jenže já jsem se po letech dělání matky jemu (placení jeho dluhů, řešení jeho občasných problémů) rozhodla, že bych chtěla, aby pocítil následky svého rozhodnutí a neměl to zase mnou uhlazené a vyřešené. Asi by chtěl, abych za ním přijela a řekla, že se napravím (fakt není důvod, věřte mi, až na drobnosti) a on se bude moci jako velkorysý vrátit, do toho se mi moc nechce, protože já zase budu ta špatná a on mi to dá pocítit. Anebo mu napsat, že se rozhodl pro odchod sám (a holt toto jsou důsledky)? Kamarádka mi ještě říkala, že si myslí, že si manžel dělá alibi sám před sebou, aby mohl z manželství s "klidným svědomím" odejít. Tak nevím. Zabalit to se mi ještě nechce, dát šanci asi ano, ale už to začíná mít hranice. Nebo je tam ještě jiné vysvětlení. Poradíte? Děkuji - otázka upravena poradcem
Lucie
diskusní příspěvek
Evito, jako nestranného pozorovatele by mě zajímalo co jste zorganizovala pro oba vy? Tanec? Z popisu soudím, že tohle jste organizovala pro sebe, a ještě jste tam koukala po jiných. Proč proboha vadí, že potřebuje delší čas a některé figury prostě vynechá? Místo, aby jste byla ráda, že máte partnera na tanec, jste si manžela ošklivila, že tančí jiné věci (vynechává) jako jiní. Víte co to znamená nechat se v tanci vést? Nemyslím si.
Ale, rád bych vám dal zpětnou vazbu. Když vám manžel říká, že dáváte víc energie do kamarádek, a že pro ně dokonce něco organizujete, tak odpověď, tak něco zorganizuj ty není dobrou odpovědí. Náchápu, že Vás Douchová podpořila. Vaše odpověď je sobecká až strach. Jak je možné, že na informaci, že investuje příliš mimo partnerského vztahu, dáte odpověď, tak milý partnere zainvestuj více ty. Tohle nikam nevede... Nechápu, že Douchová tohle nerozpozná jako varovný příznak partnerských problémů - i z Vaší strany. Asi je to špatná partnerská poradkyně.
Odkaz pro Evitu
diskusní příspěvek
Partnerství není, že dorovnáte, co dává druhý a jestli vám zůstane něco navíc (energie, peníze, čas, libido, chuť) můžete se zařídit pro sebe.
Místo, aby jste hledala úhel, v kterém můžete partnera ocenit, tak se povyšujete. Slovník, který pro sebe používáte je klíčem. Mně je líto, že tady Douchová vlastně radí pokračovat po špatný cestě...
Když poslouchám Vaše slova, tak se divím, že s takovým ňoumou zůstáváte. Nejste taky nějaká taky-ňouma? Hlavně, aby jste si nechtěla dokázat, že ještě máte navíc s nějakým skutečným chlapem. A pak neprosila, aby ten váš ňouma naráz nebyl (stejně tvrdý a egoistický) chlap jako váš milenec. Ja vím, že nic takového neplánujete. Já nepotkal ve své praxi žádnou co to plánovala. Všechny tvrdili, že se to stalo náhodou...
Kolik trápení by se dalo ušetřit, kdyby lidé jako Douchová nevedli do etéru keci o nevěře ze začátku minulého století a radši si četli něco z literatury behaviorální psychologie. Možná by pak dokázali aplikovat zjištění do své praxe.
Odkaz pro Evitu
žárlivost
Už se ztrácím v tom, co je pravda a co není. Bojím se navštěvovat rodinu, prakticky kohokoliv, v práci se od kolegů snažim držet stranou. Veškeré chyby hází na mě a snad v životě se mi neomluvil za jeho trýznivé výslechy, za jeho pochybení, jeho hrubé chování, nikdy neprojevil cit ani lítost. Nevím proč s ním jsem. Cítím, že jsem na něm závislá a že ho za žádnou cenu nechci ztratit. Jsem extrémě citlivá a ubíjí mě, když se mnou neche mluvit,ani nezvedne telefon, ani neodpoví na základní otázky. To mi přijde až trapné. Párkrát mi vyhrožoval, že si začně něco s nějakými holkami, jenom proto aby mi ublíži. Vím, že to nemá řešení, ale nevím,jak se z této citové závislosti dostat. Děkuji
Nikol
žárlivost
Dobrý den, dva a půl roku žiju s přítelem, se kterým to na začátku bylo krásné. Bohužel během našich začátků jsem končila se svým expřítelem. Zřejmě to je spouštěčem jeho současné extrémní kontroly. Na veškerou činnost mám "důkazy ve formě hlasových nahrávek", fotek apod. Je doba, kdy jsme celkem v klidu, pak se ale stane nějaká situace (tvrdí, že jsem mu lhala, protože si pamatuje, že jsem mu řekla to a to i když jsem si naprosto jistá, že to není pravda. Já jsem k němu naprosto upřímná a nikdy mu ze strachu nelžu a nikdy bych si nedovolila ho podvést. Musím mít u sebe vždy telefon, protože pokud nezvednu jeho hovor je to okamžitá záminka, že dělám něco špatného. Občas mám pocit, že si situace vymýšlí, protože mi tvrdí, že večer slyšel jak v obýváku otevírám gauč a proč to dělám.Ačkoliv se nic takového nestalo, propojuje informace, které mu říkám a naopak mi tvrdí, že mi je jeho informaci řekl,ale ja jsem si jistá, že ne.Občas mám pocit, že jsem blázen a že si nic nepamatuji. - otázka upravena poradcem
Nikol
nejistota ve vztahu
Dobrý den, je tomu necelý rok, kdy mi do života přišel můj nynější přítel.Já byla po bolestivých zkušenostech 4 roky sama a on měl v té době přítelkyni,se kterou byl 4 roky. Ta mu dala na výběr, že buď zůstane s ní, nebo se se mnou dále nebude stýkat. Rozešli se a já byla ze dne na den v situaci, že jsem měla přítele, aniž bych si byla jistá, co k němu cítím. Strávili jsme spolu karanténu a bylo nám spolu hezky. Bývalá přítelkyně se ale velmi často vracela do našeho života kvůli společnému psu, kterého si spolu pořídili.V mé minulosti mi partneři často lhali,podváděli a vraceli se ke svým bývalým slečnám.Přítel se hned na začátku vyjádřil,že ji má rád jako kamarádku a nehodlá ji ze svého života odstřihnout.Mě se vrací spoustu emocí z předešlých vztahů.Velmi často se nacházím v situacích,kdy jsem jak šílená. Hrozně mě bolí,že ji nedokáže pustit. Rozešli jsme se a zjistila jsem,že hned druhý den za ním přijela.Prý rozebírali proč jejich vztah nefungoval.Jak se k tomu stavět?Mám ho ráda
Romana
problémy v komunikaci
Dobrý den, jsem s přítelem, který se nyní rozvádí a s manželkou má 2 děti. Zatím spolu nežijeme, každý máme svůj byt. Problém je v komunikaci, nedokáži si s ním promluvit o probihajicim rozvodu, o péči, o výživném.. Děti hlída podle domluvy s ex pokaždé jinak a jezdí je hlídat k ní domu. Mám nějaký strach to s ním probrat nebo se celkově na cokoli zeptat, on mi vždy jen řekne, že jde hlídat a tím to končí. Je to obrovská bariéra, protože často mlčím a jen přemýšlím jak co vlastně je. Poté se utapim ve smutku a deprese, že něco nevím, ale já se ani neptam. On mi jen řekl, že s ní není a jsme spolu my. Kdykoliv pomyslím na to, že se vida i s ní, tak jsem na dně, stres zajidam sladkým, okamžitě si dám čokoládu, brambůrky, ovoce a to jediné mě uklidní, začala jsem pribirat a jsem vyčerpaná.. Je to celé psychická únava z toho, že nevím jak to celé vlastně je a bude. A mám velký strach se zeptat..... Děkuji za radu, vím, že bych s ním měla mluvit i o vážných vecech, ale udělala jsem si blok
Martina
stres
Dobrý den, paní doktorko. Po porodu nás se synem opustil partner kvůli jiné, taky spolu mají dítě. Už spolu nejsou. My jsme se k sobě vrátili, přítel bydlí v průmyslové zóně v krásném bytě, ale brzy ráno je tam hluk, proto tam s dítětem nechci. My bydlíme v generační domě s mými rodiči, když je tady přítel, tak to vře, rodiče jej zpět nepřijali, proto tady nechce bydlet, možná by i chtěl, ale já jsem ve stresu, když je tady a rodiče mají pořád řeči. Sám má i velký dům, kde teď bydlí ta ex partnerka s jejich dcerou, ale ta nechce odejít a on ji ani nevyhazuje.
Markéta
deprese a vztah
Před léty jsem byla vyčerpaná a zkolabovala jsem. Mám deprese a úzkosti. Celý minulý rok byl šílený, skončila jsem v práci, prodělala dvě operace, našla novou práci. Vztahy se mi nepovedly. Deprese se mi vrátili, pořad brečím, připadám si zbytečná, špatná, a k ničemu. Mám dcery, ale přesto se cítím být hrozně sama. Nic mně netěší a mám pocit, že už nechci hledat žádný vztah. Pořad dělám všechno špatně. Vztahy se starší dcerou se vyhrotili a toho, že nikdy neudělám nic správně je dnem ode dne silnější. Uvnitř mám prázdno a strach, že nic nemá cenu. Vztahy se starší dcerou řeším v krizovém centru, na zklidnění a spaní mám léky. Ale ty bolavou duši, špatné vzpomínky neumí vyléčit. Je těžké pořad překovávat samu sebe, že musím fungovat, protože to všichni ode mně čekají. Vždy jsi všechno zvládla. Kde mám na to brát sílu, padnout na dno a zase se někam ,,škabat". Dříve jsem brečela tajně, aby děti neviděli, ale teď je mi to jedno. Prosím o radu, co se sebou. Děkuji za odpověď. Kája - otázka upravena poradcem
Kája
hledání sebe sama
Myslela jsem si, že než mít takový vztah, tak to raději budu sama. Po nějakém čase mi kolegyně řekla, že ona se seznamuje přes internet. Nějakou dobu jsem váhala, jestli to mám zkusit. Dala jsem si inzerát. Po zjištění, co tam muži hledají, jsem po měsíci chtěla inzerát zrušit. Jeden z posledních mužů, co mi napsal byl slušný a tak jsme si pár dnů volali a pak se domluvili na schůzce. Padli jsme si do oka, měla jsem pocit, který neznám, objevil se někdo, kdo mně vyslechl, pochválil, lichotil, snažil se mě rozesmát. Když jsme se neviděli osobně, tak jsme si volali. Ze schůzek jsem chodila veselá a šťastná. Začali jsme i s dcerami plánovat výlety, různé akce. Zamilovala jsem se a myslela, že to taky takto cítí. Ale nebylo to tak. Najednou přestal komunikovat a bez vysvětlení se odmlčel. Po několika dnech mi jen napsal, že si našel někoho jiného. Hrozně mně to mrzí, protože jsem si po mnoha létech myslela, že i já si zasloužím mít hezký vztah. Trápím se, uzavřela se do sebe. Nic mně netěší.
Kája
hledání sebe sama
Dobrý večer, jsem rozvedená 14 let. Z manželství mám dvě dcery, ta starší je dospělá a mladší v pubertě. Po manželství jsem se bála mít vztah a po tom, co jsem si prožila, jsem mužům nevěřila. Nechtěla jsem znova zažít ponižování, urážky, výsměch... Uzavřela jsem se do sebe a takto žila celé roky. Po mateřské dovolené jsem nemohla sehnat práci, neměla jsem výživné na dcery a tak jsem se rozhodla, že si dodělám vzdělání. Přes zdravotní problémy jsem školu dodělala. Práci, kterou jsem si našla mně naplňovala, život se začal točit jinak, ale přes to jsem byla s dětmi sama. Byli to jediné, co mě drželo nad vodou. Hledání partnera jsem odložila na neurčito. Po létech jsem potkala spolužáka a tak jsme se začali vídat. Nosil mi květiny, byl milý. Po cca. dvou měsících se ale změnil. Začal mně hlídat, vadilo mu, že chodím k rodičům, bratrovi, že má dcery, vadilo mu naprosto všechno. Vztah jsem velmi rychle ukončila. Chvíli mi trvalo, než jsem s jeho chováním a výčitkami srovnala.
Kája
hledání sebe sama
Mám za sebou celkem pohnutý život. Osamělost od útlého dětství. Otec agresivní alkoholik, máma sobecká a manipulativní. Odešla jsem skoro z domu, abych tomu unikla. Vdala jsem se za muže, pro něhož byl alkohol a kamarádi prioritou a stalo se mu to osudným. Dítě jsem vychovala sama od malička a také to mělo své následky. Byla jsem vyčerpaná, příliš jsem se snažila. Pak nastalo období klidu a já jako bych si uměle, svými myšlenkami, vyráběla stres, úzkost a strach zevnitř. Jako bych to už potřebovala k životu. Na to přišel koronavírus. A já jsem si najednou přestala uměle vyrábět myšlenkami problémy, nepřijdou mi jako problém. Ten nyní přichází zvenčí. Je mi přes 50 a jsem doma sama a vůbec se necítím osaměle. Cvičím, čtu, dělám ruční práce, chodím na procházky, zdravě se stravuji a hodně o sobě přemýšlím. Je možné, že k svému životu paradoxně potřebuji samotu, strach a stres? Co s tím? :(


Marta
nejistota ve vztahu
Pro Báru: Ano, paní doktorka to napsala naprosto přesně: "je to jednostranné určování mantinelů od něj, společně se vzbuzováním pocitů viny na vaší straně." Já bych vyzkoušela jít s ním do okamžité konfrontace, pokaždé, když něco takového řekne, klidně a asertivně si stát na svém a nenechat se vyprovokovat. Myslím, že to bude zkoušet od určité blahosklonnosti až k urážkám. Je tak možné, že pokud si budete stát na svém, tak jeho reakce Vás naprosto znechutí a nebudete o společném bydlení už vůbec uvažovat. V určitém okamžiku bych řekla dost, ještě jedna věta v podobném tónu a odcházím a dodržela bych to. Nenechte se deptat a ponižovat, možná si on takto léčí své komplexy nebo je naprosto přesvědčený o své pravdě a ani jedno není dobré pro společný život.. - otázka upravena poradcem
Ivana
nejistota ve vztahu
Že přece, když se známe několik let, tak, že za tu dobu přece musí vědět, jaký mám profil. " Vtipné" je i to, že sám má jeden z profilů pod falešným jménem a mně bude něco říkat. Také je zajímavé, že kromě něj nikdo žádné falešné účty, ani komentáře od nich neviděl, takže jsem mu vynadala, aby mi laskavě přestal vyhrožovat a skončili jsme spolu jednou provždy. Řekla jsem mu: A to mám za všechno, co jsem pro tebe udělala?, ale s ním to vůbec nehnulo. Mimo jiné nechápu, jak člověk, co se v jednom kuse zabývá tím, kdo má jaký profil může vůbec vést plnohodnotný život. Nyní mě vlastně donutil, abych pátrala ve vlastních řadách, kdo by mu na mě mohl donášet, ale já to dělat nebudu. I kdybych viníka skutečně vypátrala, naše přátelství to neobnoví a ani nechci, aby po tom všem pokračovalo. Choval se ke mně, jak, k hej, počkej. " Takže, chci se zeptat.." Žádný pozdrav, žádné oslovení, a to, jak se ohání svou přítelkyní, je ubohé. Ona nepovažuje za nutné se mnou něco řešit a on ji využívá. - otázka upravena poradcem
Clarisa 2. část
nejistota ve vztahu
Dobrý den, na Silvestra jsem zjistila, že si mě jeden známý zablokoval na všech svých instagramech, aniž by mi řekl proč. Za pár dní se do mně pustil na facebooku a chtěl vědět, proč jsem v roce 2019 psala jeho přítelkyni do práce. Odpověděla jsem mu a řekl, že mi to nevěří. Vůbec jsem nechápala, proč najednou vytahuje záležitost 2 roky starou a proč to se mnou neřešila sama jeho holka tehdy, pokud jí to tak vadilo. Ten mail mají k dispozici asi tak 4 lidé. Myslí si, že mi to nemůže vadit, jak se šíří? Dále mi přijde, jako pěkná drzost, že ten známý chtěl se mnou něco řešit v čase od 20:45- 21:15 hodin. Myslí si, že to nemůžu považovat za obtěžování? Když mě nezastihl v tuhle hodinu, kontaktoval mě další den odpoledne. Napsal mi, že prý se na sítích objevují falešné profily, které řeší jeho a jeho holku a že si myslí, že za tím stojím já. Důvod, proč si to myslí, neuvedl a já mu řekla, že takové obvinění si vyprošuji. Kamarádka řekla, že jí to přijde na hlavu padlé.
Clarisa 1. část
nejistota ve vztahu
Pro Báru - Báro, vím, že je v 50 těžké ajít solidního partnera, ale odejděte. Toto je profesionální rejpal, co to dělá celý život a věřím, že je nějakým způsobem ve svém věku zajištěn, a tudíž si sám sobě dává právo rejpat víc a víc. Postupně se dostáváte do stejné situace jako předchozí partnerka - že mu začínáte sloužit. Kecy o tom, že chce nezávislou ženu, byly líbivým lákadlem pro vás. Bude hůř. Nechte si ho jen na sex, a to ještě takový, jako vyhovuje vám.
Marie