Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

archiv|nejistota ve vztahu|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| diskusní příspěvek| rozchody| bývalí partneři| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| deprese a vztah| zamilovanost| problém se sebedůvěrou| osamělost| perspektiva mimomanželského vztahu| sexualita| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| rozvod a děti| věkový rozdíl mezi partnery| spolupráce s psychologem/psychiatrem| alkohol u jednoho z partnerů| stres| vlastní právo na život podle sebe| vztahy na pracovišti| pauza ve vztahu| agresivita a vztah| ekonomické problémy ve vztahu| první láska| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| generační soužití| prevence problémů ve vztahu| psychický teror ve vztahu| partner odmítá dítě| nemoc partnera| separace dospělého dítěte od rodiny| závislost partnera na jednom z rodičů| snižování sexuálního apetitu v manželství| výchova| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| problém navázat vztah| neimponující muž| problematické manželství rodičů| osudová láska| ekonomicky silnější žena| kamarádi partnera...| manželovy kamarádky| sourozenecké vztahy| poruchy příjmu potravy| životní nezdary| seznamování| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| sny| ženské přátelství| krize středního věku u mužů| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| podezření na vedlejší vztah| vliv osoby rodiče na výběr partnera| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| problémy se spánkem| vliv alkoholu | "pauza" ve vztahu| společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

rozvod a děti
Dobrý den,mám takový problém,jsem skoro rok rozvedená,mám dva syny,s bývalým manželem je máme ve střídavé péči,já mám přítele,ale manžel to nemůže překousnout,pořád vyhrožuje,že mu něco udělá,jak k němu vezmu děti atd,vím,že tohle už je zřejmě na policii,další věc,mě trápí,že starší syn,jen otcem neskutečně očkován a ted se syn,ke mě chová strasně,jak kdybych pomalu neexistovala,ještě podotýkám,že v manželství bylo násilí,které i děti viděli,poradíte mi jak na syna?Děkuji
Martina
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Martino. Asi tušíte, že vám nemohu nic konkrétního poradit, pokud neznám podrobnosti. Střídavá péče je ovšem možná jen v případě, kdy bývalí manželé dokáží přátelsky fungovat a kooperovat jako rodiče. Jinak je to kontraproduktivní pro všechny, pro děti obzvlášť, těm spory rodičů ubližují. Je to na návštěvu psychologa se zaměřením na rodinnou terapii.
děti partnerů
Dobrý den. Jsem rozvedený asi 8 roků a mám asi 3 měsíční vztah. Partnerka však bydlí v podnájmu v bytě svého bývalého přítele a bude jí tento rok končit náj. smlouva. Má syna 17 a já syna 18 r. U nich však nevidím problém, protože i když to jistě pro ně oba jednoduché nebude, tak věřím že by si časem na společnou domácnost zvykli. Zásadní problém však vidím v tom, že mám i dceru 23 r a také u mě bydlí. Měla 2 vztahy a pokaždé se mi vrátila domů. Nyní má další a nemyslím si, že bude trvat dlouho. Uvažuje o přestěhování, ale to není vůbec jisté. Právě dodělává školu a pak bude shánět zaměstnání. Moje partnerka by byla ochotna jít ke mě bydlet, ale celkem chápu její obavy. Dvě hospodyňky v jedné domácnosti není dobré. Chtěl bych s ní žít a bojím se, že ona se bude muset odstěhovat někam jinam, třeba i několik km od nás. Já nechci vztah na dálku, ale chci se k ní vracet z práce a žít společně. Vím, že po 3 měsících uvažovat o svatbě je asi hloupost, ale já bych si ji opravdu chtěl vzít. ??
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. Chápu, že po 8 letech od rozvodu toužíte po společné domácnosti s partnerkou, kterou jste konečně našel a jste nyní zamilovaný. Ale řekla bych, že by to byl velmi neuvážený krok po 3 měsících. Nevíte, jak si sednete při běžném životě, jaké má každý z vás představy o vedení domácnosti a běžném rodinném životě. Měli byste se více poznávat, jezdit spolu na víkendové výlety, na dovolenou, abyste se poznali více detailně, a pokud budete oba vidět, že vám to spolu hladce klape i po cca 3/4 roce chození, můžete uvažovat dál o aranžmá společného bydlení. Jinak by to bylo mnoho změn pro 5 zúčastněných osob,a to je velká zodpovědnost. 
otázky početí, těhotenství
Dobrý den paní doktorko.Prosím o radu,co dělat,když bývalá partnerka mi asi týden po rozchodu řekla,že je v pátém měsíci těhotenství.Já už dvě děti mám a jsem rozhodnutý,že už žadné deti nechci.Ono je ale rozhodnutá,že si ditě necha.Chapu že ona deti némá a tuží po nich,ale muže si ho nechat i proti mé vůli?Je nějaká cesta jak a řešení jak z téhle situace ven? Děkuji za radu...
Ondra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ondro. Týden po rozchodu vám partnerka řekla, že je v pátém MĚSÍCI těhotenství? Nejedná se spíše o pátý týden? Pokročilejší těhotenství byste již musel vidět, v 5.měsíci není interrupce  možná.Asi teď není podstatné, zda vás přítelkyně podvedla tím, že vysadila antikoncepci, aniž by vám to sdělila. Teď je důležité se k tomu postavit čelem. Dítě si samozřejmě může nechat i s vaším nesouhlasem, jste po rozchodu, k ničemu ji nemůžete nutit. Ale vyplývají z toho pro vás minimálně právní a ekonomické povinnosti do té doby, než si necháte udělat zkoušku otcovství. Budete se domlouvat na mnoha věcech, i na tom, zda budete v rodném listě uveden jako otec. Doporučuji se obrátit na právníka s jasnými odpovědˇmi na vaše dotazy.
bývalí partneři
Dobrý den,
ráda bych se zeptala, zda je pro mě ohrožující, když můj partner, který odešel od manželky po 30 letech manželství, se nechá od ní pozvat na domácí oběd. Vycházejí spolu dobře, pomáhají si, píší. On říká, že mě to neohrožuje, já vše toleruji, ale pozvání a přijmutí tohoto pozvání už mě zraňuje. On není hrdý na to, že od ní odešel a cítí vinu a zřejmě se snaží ospravedlnit. Ona byla nejdříve uražená, ale pomáhá mu také, hlavně zdravotně, je to lékařka. To s emi na nich líbí, že vycházejí dobře, ale aby spolu obědvali, to se mi už nelíbí.
Děkuji za Váš názor.
S pozdravem Jana
Jana S.
PhDr. Jitka Douchová
Jano, dobrý den. Zkuste si pro sebe identifikovat konkrétně, v čem jsou jejich společné rodinné obědy pro vás ohrožující. Předpokládám, že to není každý víkend ( ? ) Poutá je 30ti letá historie jejich vztahu, mají jistě děti, mohou probrat plno rodinných věcí, které se jich týkají. Rozhodně v tom ale není nic víc. Je pro vás opravdu důležité, uvědomit si aktivně hodnotu vztahu vás dvou, co vám dává, a na základě toho si srovnat, v čem je pro vás jejich občasný rodinný oběd problém. Ale jinak je fajn, že jim jejich přátelství nejen tolerujete, ale i mu umíte porozumět :-) Je prima, když se lidé umějí rozejít v přátelském duchu a vycházet spolu dál, ne?
alkohol u jednoho z partnerů
Dobrý den, jsem rozvedený skoro dva roky. Neustále mě pronásledují "pocity viny". Přiznám se, že se mi to hodně stává po požití alkoholu, ale i bez něj si to tak nějak nedokážu v hlavě vše srovnat, abych byl schopen jít dál. Rozváděla se manželka. Těmito stavy trpím od doby, co jsme se vzali (skoro 4roky) a já si chtěl vše jen tvrdším alkoholem oslavit v poklidu našeho domova. Manželka mi ale začala vyčítat něco za co nemohl ani jeden z nás... Co můžu udělat? Zbavit se alkoholu a snažit se smířit s minulostí? Neustále na minulost totiž musím myslet a nedokážu se jí jen tak zbavit. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Filip
PhDr. Jitka Douchová
Filipe, abych pravdu řekla, moc se v tom neorientuji. Nevím, o čem mluvíte, každopádně diskomfortní situace ve vztahu "řešit" tvrdým alkoholem není dobrý krok k možnosti mluvit v klidu. Jestli tomu rozumím dobře, manželka se s vámi rozvedla kvůli pití, o to víc se posílila vaše potřeba smutek a pocity viny zapíjet. To je ale hodně začarovaný kruh, nemyslíte? Doporučuji spíš návštěvu psychologa a individuální terapii...
problémy s tchyní
Dobrý den, potřebovala bych radu. S přítelem jsme spolu 3 a půl roku, máme spolu ročního syna a nedávno jsme se přestěhovali do zahraničí. Předtím jsme bydleli u jeho mamky, která byla sama. Neustále partnerovi volá ,klidně i 3x denně a ptá se ,co v průběhu dne dělal. Kolikrát jsme se pohádali a on to řešil přes ní. Přítel jí proti mě poštval ,až to došlo k tomu ,že si jeho matka stojí za tím aby přiletěl zpátky domů i s našim synem. Samozřejmě beze mě. Nevím si už rady, o syna nechci přijít. Letěla jsem do zahraničí s tím ,že už nám konečně nebude zasahovat do všeho ,ale přesto i když jsem tak daleko si přijdu jako kdyby s námi žila pořád. Partner jí vždy všechno odkýve, a mě pokaždé před všemi poníží. Kolikrát jsem chtěla mezi mnou a tchýni nastavit meze a vyjít si vstříc ,bez hádek. Místo toho jsem dostala vynadáno tím způsobem ,že ona ví jak to chodí + další vulgární slova ,které tu nechci psát. Už dva roky doufám ,že přítel dostane rozum a uvědomí si ,jak se cítím. Ale nic...
Michaela
PhDr. Jitka Douchová
Michaelo, sice jsem váš dotaz zařadila do příslušné kategorie o tchyních, ale myslím, že problém bude někde jinde - více ve vašem partnerském vztahu. Měli byste spolu o všem mluvit v klidu, konstruktivně a rozhodně nekonfrontačně, tj. bez výčitek a urážek jeho matky. Měli byste se dobrat k nějakému smysluplnému řešení. Jeho matka ho nedržela za nohy, aby neodcestoval a nenechal ji samotnou, to je pozitivní. Mluvila vám do života, kritizovala vás, chce mít úzký kontakt se synem, když žije sama. Bude si muset zvyknout na život bez syna a přestřihnout pupeční šňůru s ním, vytvořit si svůj vlastní život. To jí bude chvíli trvat. Příteli je jí patrně líto, takže denní telefonáty v takové frekvenci trpí, jeho matka bude nejspíš obratná manipulátorka ve smyslu citového vydírání. Ale pokud jste vy dva pevný pár, který se rozhodl pro dítě, který se rozhodl odcestovat, měli byste to ustát a partner by ji měl zklidňovat a postupně odklánět od jejích záměrů. Promlouvejte o tom občas s přítelem, ale v klidu, ne, když jste zrovna ve vzájemné nepohodě. To pak vede jen k eskalaci neporozumění.
krize vztahu
Dobrý den. Mám 5ti letý vztah s přítelkyní, máme 2 letou dcerku. Poslední třičtvrtě rok nám to moc neklapalo. bylo hodně tlaků u mě v práci, partnerka doma sama. Po nějakém čase si našla koníček a před 3mi měsíci se mi zakoukala do trenéra, který na ní má čas, když jsem pryč, jelikož má pracovní dobu jakou si jí udělá. Nejprve mě ujišťovala, že je to pouze kamarád. Před 2 ma týdny se se mnou rozešla, protože jsem se k ní nechoval jako partner. Omezil jsem práci abych s nimi mohl být. Teď se doma starám o dceru, mezitím co si ona chodí na "tréningy" a tráví s ním opravdu hodně času. Budu s ní bydlet ještě asi 3 týdny, miluji oně moje holčičky, ale trenéra nemůžu vystát. Mluví o tom, jak jí mám dát prostor a čas, mezitím co si hledá bydlení sama pro sebe a chodí si na randíčka. Měli jsme hezký vztah, ale chtěli jsmě vlastní bydlení, tak jsem prostě víc pracoval aby bylo více peněz. Dnes mi vyčíta. že jsem s ní netrávil čas a kašlal na ní. Jsem naivní když si myslím,že se to dá zachránit? - otázka upravena poradcem
Honza
PhDr. Jitka Douchová
Přeji vám dobrý den, Honzo. Přítelkyně má vztah s trenérem velmi krátce. 3 měsíce to je fáze pobláznění, okouzlení něčím novým, osvěžení. Tato fáze ale netrvá až tak dlouho. Pokud si myslíte, že jste schopný v budoucnu její románek psychicky ustát ( vím, to se teď nedá odhadnout ), tak se nevzdávejte. Máte spolu dceru, budovali jste společné bydlení, měli společné cíle. Vy jste se v tom ztratil a ona se cítila být ve vztahu osamělá. Někde se stala "chyba". Nemluvili jste spolu konstruktivně o tom, jak by se vše dalo měnit, aby vám v tom bylo lépe. Protože jste jí scházel, neuvědomovala si, že děláte vše pro ni, pro vás tři. Měla vám to za zlé. Asi tam nešlo jen o nedostatek času na sebe, společné sdílení volných chvil, ale předpokládám, že stres a její nespokojenost ovlivnily i váš intimní život. Ztráceli jste společnou řeč. To vše se dá změnit, když bude oboustranná motivace. Nyní se chce ona odstěhovat - no, nevím, jak si to úplně představuje, jak to bude s dcerou, ale  to se uvidí v rámci dalšího vývoje. Máte mezi sebou mnoho společných pout, takže váš vztah zahodit do koše nejde. Dejte si pauzu s tím, že si jasně pojmenujete vše, co k tomu patří - pravidla finanční, kontakt s dcerou, kontakt vás dvou. Pauzu bych viděla jako užitečnou ve vašem případě na 3 měsíce.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko,

je sobecký nebo nesprávný pocit v manželství, že já dávám do rodiny a společného, co můžu, druhý by měl dělat totéž a toto společné, bez ohledu na to, kdo kolik dává, to používáme? Já jsem si to u sebe takhle od počátku nastavila (srdce na dlani, vše otevřeně, všechny peníze do rodiny), jenže postupně zjišťuji, že manžel, ač to otevřeně spíš neříká, to má - moje tvoje. Původně to vztahoval k podnikání, že neumí rozlišit firemní a rodinné peníze, což jsem chápala a respektovala. Jenomže přicházím na to, že to je čím dál víc - moje tě nemusí zajímat, to je firmy (zástěrka), není ti niíc do toho, já se taky neptám na detaily u vás v práci a nezajímají mě, každý za své, každý za to, co si vydělá a když si na to nevydělá, tak to nemůže mít - slýchávám i jiné věci. už se dostávám do situace, kdy se skoro stydím, že chci něco ze společného, že jsem chtivá, jen chci po něm peníze, případně řekne, že nemá a začne lhát a skrývat. Já nejsem chtivá, 10 let jsem hradila výdaje v rodině jen já, hradila jsem i manželovy výdaje, tak snad nejsem zlatokopka. jen jsem se chtěla zeptat, jestli si to třeba nemyslím špatně, když chci počítat i s manželovými financemi, které by měl do rodiny přinášet. Děkuji za Váš názor.
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Moniko, víte to přeci naprosto přesně, jaká jsou práva v manželství. Buďte asertivní a vymezte pravidla okolo finančního hospodaření rodiny s tím, že se povede finanční deník o výdajích, a založíte společný účet, kam bude každý dávat dílem, na němž se dohodnete.
problémy v sexu
Dobrý den. S přítelem jsme spolu už přes tři roky. Je nám sedmnáct. Oba jsme pro sebe navzájem první sexuální partneři a dřív jsme se spolu milovali opravdu hodně. Oba jsme měli chuť, ale asi už třičtvrtě roku mám se sexem problém. On o něm furt mluví, neustále ho po mně vyžaduje, ale já cítím odpor. Vím, že je to tím, že na mě neustále tlačí, ale on si to nenechá vysvětlit. Je na mě zlý a díky tomuhle se nám rozpadá vztah. Miluju ho a občas se k tomu donutím, aby byl spokojený, jenomže jsem při tom v obrovské křeči a občas i brečím. Přitom na něj myslím a chci sex, ale když na to má dojít je mi zle. Bohužel si to přítel nenechá vysvětlit a často mi vyčítá, že jsme spolu nespali už sedm dní, i když jsem za to já nemohla. Když už to nešlo vydržet, řekla jsem mu, co cítím, jenomže mám pocit, že to situaci spíš zhoršilo. Už po mě nevyžaduje fotky atd ( nebo jen výjmečně), ale za to je ještě víc agresivnější a neustále mi to vyčítá. Já už nevím, co mám dělat. Děkuji za odpověď.
Olga
PhDr. Jitka Douchová
Takže to víte, Olgo, že odpor se ve vás vůči sexu vytvořil přítelovým tlakem. Můžete tomu rozumět a nemusíte o sobě pochybovat, že jste neschopná "frigidka", která se v zájmu klidu musí se zatnutými zuby donutit vnitřně k tomu, abyste to vydržela. Není nic horšího, než toto. Důležité je, že ho milujete, i přes ten tlak. Pokud není schopen porozumět tomu, že se toužíte milovat s ním, ale tehdy¨,kdy budete mít chuť vy, pak se sobě ztratíte. Začali jste spolu být velmi brzy, ve všem může hrát roli nejen jeho tlak a při neúspěchu následná agresivita, ale i to, že jste spolu prostě dlouho na to, abyste se na sebe nadšeně vrhali každý den. Spontánní touha má své meze...Zkuste se domluvit na tom, že měsíc budete mít absolutní zákaz sexu, ale můžete se sebe dotýkat tehdy, pokud budete mít chuť. Ponechte si volně erotiku, vynechte sex. Více líbání a něžností..., ale oba oblečení :-)
sexualita
Paní doktorko, mám takový problém. manžel začal být nespokojený po sexuální stránce. Já osobně jej vnímám jako lepší než svého času byl, protože konečně se dopracovávám i díky manželovi k plnému orgasmu, ale je to pracné a nějakou chvíli to trvá. Naopak on si začíná stěžovat, že to trvá dlouho, rád by nějaký hlasitější a divočejší přístup (s obojím nemám problém, jen jsme limitováni bydlením, dětmi a možnostmi) - hned za prosklenými dveřmi se děti učí dlouho do noci, takže mne to docela stresuje, podobně jako manželovo dělej jako že nic, což přinese uspokojení jemu, mně ne. Možná svůj podíl na tom měly i návštěvy manžela v nevěstinci, které realizoval potajmu, až ho jednou při vycházení přistihla moje kamarádka, která mi to až s nějakým zpožděním řekla. Nikdy jsme se o tom s manželem nebavili, nechtěla jsem jí přivodit problémy, i když si možná byl vědom, že ta informace ke mně doputuje. Stejně tak je manžel pod tlakem okolních mužů, jak skvělý sex mají s natěšenými milenkami. Já nejsem zrovna exhibiční typ, pro sex potřebuji určitou intimitu, manžel říká, že sex se mnou se mu stále líbí, ale mezitím zaznívají tyto tony jeho nespokojenosti. Dá se mu nějak vysvětlit, že to, co zažíval v nevěstinci, není zcela obvyklé (nebo si to aspoň myslím) a zaměřenost na muže je tam motivována finanční stránkou, že tedy jde víceméně o jakési divadlo? Nebo jak se k tomu postavit? jeho "kritika" samozřejmě moji cestu k orgasmu zhoršuje. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Ola
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Olo. Nevěstinec bych v argumentaci vynechala, a manžel snad chápe sám od sebe, že divoký vášnivý sex je možný bez přítomnosti vedle pobývajících vašich společných dětí. Měli byste si častěji vyrazit spolu na víkend sami jako pár - spíše do většího hotelu, než rodinného penzionu, kde i stěny mají uši :-), a tam být spolu spontánně. Manžel k vlastnímu vzrušení potřebuje pocítit vaše vzrušení, to je poměrně běžné po déle trvajícím manželství. Pokud není v sexu sobec, mělo by mu jít primárně o vaše vyvrcholení, a pak teprve o jeho...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, chtěla bych s Vámi zkonzultovat jednu situaci. Roky jezdíme s manželovými známými na hory - jede třeba i 16 lidí (včetně dětí), vpodstatě tomu šéfuje jeden manželův známý, kterého manžel hodně obdivuje a i s ním na něčem spolupracuje. Sice si trochu myslím, že manžel je k tomu přátelství mezi nimi trochu nekritický, že ho přeceňuje, ale nechávám to být a nereaguju na to. Vůbec poprvé v životě (jsme manželé 17 let) jsme jeli na hory s mojí kamarádkou - ve třech. Všechno jsem zajistila. kamarádka pracuje v poradenské firmě, tak jsem se těšila, že to manžel bude vnímat jako přínosné. ta trojice je vždycky trochu nevýhodná, ale já se snažila, abychom se spravedlivě střídali, počítala jsem cesty na vleku, aby to bylo stejné. Večer jsem šla vždycky s manželem na procházku a věnovala se jemu. Třetí den odpoledne si začal stěžovat na koleno, zvolnili jsme, víc posedával v restauraci. Čtvrtý den řekl, že nebude lyžovat a posadil se do restaurace rovnou. Mně bylo líto skipassu, a tak jsme se rozhodly s kamarádkou, že ještě dopoledne budeme lyžovat samy a odpoledne pojedeme domů. On neprotestoval. Jenže jak jsme vyjeli, vnímala jsem divné dusno, napadlo mne, jestli třeba není víc nemocný než jen koleno (už jsem to jednou zažila, tehdy jsem musela v noci odřídit sama přes 1000 km, protože se mu udělalo zle), a tak jsem ho prosila, že se vystřídáme v řízení, že se mi zdá, že je mu špatně. nebyl zcela rád, ale vystřídali jsme se. Asi po necelých dvou hodinách se začalo dusno zhoršovat, on mne doslova násilím donutil zastavit na nejbližší benzínce, vyhodil mne agresivně od volantu, až jsem málem upadla a jen o mžik mi neujel. Pršelo, byl obrovský provoz a on přesto jel po dálnici 180 km/hod. V obličeji měl nepříčetný výraz. Strašně jsem se bála o život, měla jsem strach cokoliv říct, protože jsem cítila, že se po silnici kloužeme. Asi po půl hodině tohle odeznělo, zvolnil na 140. byla jsem úplně KO, nechala ho raději dojet až domů - 100 km před cílem zas pro změnu usínal, pořád jsme jeli za krajnicí, málem jsme opět skončili v příkopě. Doma kolem mne chodí, uražený, nemluví, já se bojím cokoliv říct. Už to trvá 14 dnů po návratu. jak byste doporučila reagovat? Bojím se jeho reakce, není jeho zvykem se omlouvat. Myslím, že koleno byla jen záminka, protože doma je čilý a zdráv. Případně jak předcházet těmto situacím. Skutečně si nejsem vědoma žádné chyby, naopak jsem se strašně snažila, aby se necítil odstrčený. Děkuji.
Dora
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Doro. Nejspíš se manžel cítí bezpečněji v prostředí lidí, které zná, kde má svou pozici jistou. Ve změněné konstelaci, kterou ale odsouhlasil, se cítil v něčem ohrožený a reagoval dle vašeho neadekvátně. Na vašem místě bych ho nechala být, ať se k tomu vrátí on sám a jeho vztek bych ignorovala. Příště jezděte se svými přáteli bez něj, bude to jistější a pohodovější :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den,

je mi 26 let, postupně začínám přemýšlet nad svatbou, dětmi, jsem zkrátka rodinný typ. Jenže si nejsem jistá partnerem. Jsme spolu téměř dva roky, předtím jsem měla krátkodobé vztahy a nebyla zamilovaná, nyní jsem a opravdu se snažím, aby vztah fungoval. Snažím se příteli ukázat, že jsem tu vždy pro něj, starám se, aby měl vždy vyžehlené košile, teplé jídlo. Má stresující práci, tak se ho vždycky snažím povzbudit, pochválit. Opravdu dělám oproti minulým vztahům maximům a výsledek je přesně opačný. Je možné, že se snažím až moc? Někdy je na mě opravdu zlý a odtažitý a v tu chvíli si říkám, že nechci, aby on byl otec mých dětí a že si mě nezaslouží. Chci se zeptat, co mám změnit? Děkuji za odpověď
Petra
PhDr. Jitka Douchová
Milá Petro, vždyť to sama říkáte :-) Jste možná až příliš maminkovsky pečlivá. Děláte oproti minulým vztahům maximum, tak maximum nedělejte. Nesrovnávejte se s vaší partnerskou pozicí v předchozích vztazích. Možná si dopřávejte větší svobodu a volnost a životní styl mladého páru, který si občas společně uvaří, občas si zajde na něco dobrého na večeři :-) Prostě a jistě, s tou péčí to nepřehánějte a věnujte se hodně i svým zájmům a přátelům ve 26, než abyste byla stále v kuchyni nebo u žehlícího prkna :-)))
alkohol v rámci širší rodiny
Dobrý den paní doktorko, mám dotaz ohledně tchyně, je již dost let bez partnera, měla komplikované dětství, které nemá dosud vnitřně vyřešeno, má zvláštní vztah k matce, nízké sebevědomí a již několik let pije tajně tvrdý alkohol: vodku, rum atd. Zjistilo se to před 3 lety z krve, díky vysoké hodnotě jaterních testů, tehdy to "prý" byla nahoda, začali jsme ji víc pozorovat. Podle me pije tzv. Udržovací dávky, protože je to z ní cítit, ale funguje zdánlivě normálně. Zkoušeli jsme s ní o tom mluvit, nejdřív zapírala, pak uz ne, ale bagatelizuje to, prý si da jen střik, to však není pravda. Nevidí problém, ale podle mě nedovede přestat, pije už od rána. A teď dotaz: dá se s tím něco vůbec dělat, když sama vlastně nechce? Hlídá nám občas vetšinu dne dcerku, 10 měsíců, nikdy žádný problém, ale....Máme na ni spíš zatlačit přes nemožnost se vídat s vnučkou když bude pít, nebo jitím vykolejíme a bude pít o to víc? Jsou nějaké možnosti, když se o ni bojíme, ale ona nemá vůli nebo nechce? Děkuji - otázka upravena poradcem
K
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den,K. Hodně lidí, kteří sklouzávají do závislosti, závislost samozřejmě popírají a bagatelizují. Mají to pro druhé údajně pod kontrolou. Jestliže tchyně hladinkaří, pak může fungovat opravdu normálně, ale znamená to už nebezpečí progrese. Pokud by měla mít bez pití abstinenční příznaky, byla by vykolejená.Říkáte, že vlastně žije dlouho jako single a má nevyřešené problémy z dětství. To vše ji asi svedlo k "řešení" pitím.. Restrikcí ohledně dcery se ničeho nedomůžete. Myslím, že by to s ní měl důstojnou formou s respektem k ní řešit  její syn, váš partner. Tak, aby se jí nedotkl, ale pokusil se ji pozitivně namotivovat.
Rodič a dítě
Paní doktorko, maminka má neurologické onemocnění - docela dobře léčitelné, ale nepříjemné, pomalu progredující. měl ho i její tatínek. Jenže maminka si tu dg nechce připustit, pořád říká, že tu nemoc nemá, že ji neměl ani táta, že doktoři neví, co jí je a hledá různé důvody, příčiny (některé skutečně za onemocněním mohou stát). Tím se samozřejmě celá léčba blokuje, alternativní postupy moc nepomáhají, stav se zhoršuje. jak se dá postupovat, když pacient si nechce přiznat diagnozu? Co můžeme udělat my okolo? Dáte radu? Děkuji.
Veronika
PhDr. Jitka Douchová
Veroniko, vyjadřujete se odborně, je vidět, že jste ve všem dobře zorientovaná. Jestliže vaše matka odmítá diagnózu, která je podle vašeho úsudku dobře léčitelná, tak ji popírá z důvodu strachu a raději používá politiku mrtvého brouka. Její psychika jí neumožňuje efektivní léčbu. Váš pohled je jiný, záleží vám na ní, ale vaše racionální argumentace nestačí, je-li matka úzkostná. Jak ji ale vlídně a bezpečně motivovat k léčbě, nevím, neboť toho vím příliš málo o vývoji vztahů v rodině a osobnosti vaší matky.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, manžel - hysterická narcistní osobnost, dcera - hraniční porucha osobnosti, tchýně - hysterická osobnost, určitá forma sociální fobie. mezi manželem a tchýní to moc neklape, ale jsou dospělí, nechávám to na nich. Ona jím manipuluje, vydírá ho přes pláč a slzy, myslím si, že je svým způsobem na ní závislý. Co se však hodně začalo zhoršovat je vztah mezi dcerou a manželem. Dcera podstupuje psychoterapii, on odmítá ("je v pořádku"). Kdysi se mi zmínil, že ví, co ona cítí - asi je jeho zrcadlem, takže nepřiměřeně reaguje na její neúspěchy ve sportu (k lepším výkonům by bylo třeba i jeho větší podpory a účasti), nepřijímá její snahu jít svojí cestou, zkusit jiné postupy v životě, útočí na její už tak nízké sebevědomí. Stojím mezi nimi, neustále hasím konflikty, vysvětluju, prosím, stojím na straně slabšího (dcery), tím spíš že tam ty následky konfliktů atakují život. Manžel mi to jednak vyčítá, že ji chráním, pak vyčítá i jí, že kvůli ní má se mnou potíže (v dosavadním životě jsem se mu hodně přizpůsobovala, tak to asi najednou vnímá jako vzdor a příčinou je dcera) a tak pořád dokola. Uzavřený kruh, který už nevím, jak rozetnout. Chci je oba, ale oni se už pomalu nesnesou pod jednou střechou, cítím, že se s manželem odcizujeme, on má tendence se z rodiny vzdalovat, sice to není vyřčeno, ale je to o tom, že buď já nebo ona. Vzor v rodině má, tchýně velmi úspěšně manžela a jeho sourozence rozeštvávala. A začal v náznacích mluvit o tom, že mohou být i jiné ženy. Patová situace - snažím se dceru vyvést z nejhoršího, podporovat na škole, podržet, aby postupně vystudovala to, co ji baví a co chce dělat, zároveň nechci přijít o manžela, máme za sebou dlouhou cestu, stojí mi za to to nějak vybojovat. Ale už nevím jak, začíná to být nad moje síly. Co byste poradila? Psychology jsme v rámci dceřiny psychoterapie asi třikrát společně absolvovali, on se tam přetvařuje, takže je to spíše kontraproduktivní a jen to zhorší dceřin zdravotní stav. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Zdena
PhDr. Jitka Douchová
Zdeno, dobrý den. Když si ještě jednou nyní přečtete svůj dotaz, určitě sama uznáte, že není zodpověditelný na základě vašeho popisu všeho. Na to je má poradna příliš "krátká" Je tam spousta momentů a vztahových komplikací v jednom balíčku. Máte je všechny diagnosticky pojmenované, lavírujete v mnoha věcech, nemůžete stále vybalancovávat vše sama za ty ostatní. Váš pohled je váš, oni by to každý jistě za sebe pojmenovali jinak, kdyby do této poradny psali. Nemusíte chodit s manželem na párovou terapii. Pokud není motivovaný, je to opravdu kontraproduktivní. Ale můžete s psychologem vy sama, individuálně, rozplétat, co se to ve vaší rodině děje, kde jste v tom vy, jaké máte možnosti, jaké priority. Vypadá to na první pohled, jako by se vylučoval váš vztah partnerský se vztahem mateřským. Ale jak je to vše ve skutečnosti opravdu neposoudím. Nyní jste to vy, která potřebuje pomoc zvenčí.
problémy v sexu
Dobrý den, z ničeho nic mě vše přestalo vzrušovat. Dříve jsem byl vzrušený pořád, ale teď už mě nevzruší ani pohled na nahou holku/ženu. Je mi 18 let a bez pomoci ruky prostě nedostanu erekci. Dříve sem ji měl skoro furt. Byl jsem stále vzrušený a měl stále erekci a masturboval jsem třeba i 5x denně. Porno mě vzrušovalo a z ničeho nic žádné vzrušení. Nevzrušují mě muži, tím si jsem naprosti jistý. Nevíte co s tím? S erekcí problém není, když si dopomůžu rukou tak ji mám velmi dobrou.
Pepa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Pepo. Nic nevzniká najednou, z ničeho nic.  Zkuste si připomenout, kdy a po jaké zkušenosti to vzniklo prvně, podruhé, potřetí. Je možné, že vás to děsí a tím paralyzujete své vzrušení. Nepíšete, jestli máte aktivní partnerský sexuální život. Dlouhodobé sledování porna může člověka v mnohém otupět, ale neumožňuje mu někdy ani chuť na běžný intimní život. U porna je vše jednodušší, než s reálnou partnerkou, potřebě se s ní sladit, porozumět jejím potřebám, těm se přizpůsobovat. Jednodušší je autoerotika, ale asi jste jí už přehlcený.
hledání sebe sama
Dobrý den, už jsem zde psala s těma mýma myšlenkama a tím že se bojím že budu nevěrná partnerovy ikdyž nikdy nechci..Nevím jestli si pamatujete. Ale chtěla jsem se jen zeptat..Kdyby došlo k té situaci které se bojím- že po mě někdo jen tak z ničeho nic vyjede..ať je ten dotyčný sebehezčí, nemůže se stát že mi vypne mozek a zapomenu na partnera a vše si uvědomím až bude pozdě? Myslím, když mě někdo začne líbat, nevyne mi mozek, myslím tím, že nezapomenu že jsem zadaná...
Děkuji moc za odpověď.
Sabča
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Sabčo. Zdá se mi, jako byste byla tou úzkostí až posedlá. Už nevím, co jsem vám minule odepisovala, ale teď to mám v sobě tak, že byste měla spolupracovat na krátkou dobu s psychologem, abyste porozuměla svým úzkostem. Pro mne je to od stolu na dálku neřešitelné...
bývalí partneři
Dobry den mam otázku ..se současnou přítelkyni jsem uz pul roku a je vse super,problem je ze s bývalým s kterým byla 4roky ma dite (neplanovane)kdyz jsems e ored pul rokem potkali tak v bývalým uz nebyla rok jen si občas viděli kvuli dítěti...jenže kdyz si někoho nasla(me)bývalému došlo ze zarli a začal ji vyhrožovat ze pokud semnou bude tak ji vezme dite a vyhrožoval i me a delal nam pekla protoze zarlil...trvalo to asi 4mesice...tak jsem mu slušně napsali ze pokud jde o malou samozřejmě ji videt muže ale at se nestará o ni ani o me ale pouze jen o dite.dopadlo to tsk ze mi znova napsal at se nepriblizuji k dceři a ze s bývalou byl 4roky a vse ji koupil a ze mu patří a muže si delat a psat co chce.tak jsme si ho zablokovali protoze to uz bylo moc a poslední šance.po měsíci se napsal ze se omluva za to jak se choval ale ze zato můžou city k ni ale ze uz bude slušný a pujde mu jen o dceru a ted se snema chce sejít za záminkou videt dceru..ale ja vim ze jen o ni uplne nejde.co mam delat?
Libor dousek
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den. Ex partner má právo na pravidelný kontakt se svou dcerou, je to její otec. Jinak jeho výhrůžky a slovní agresivita by mohly být důvodem k návštěvě dětského psychologa s dítětem a jich dvou jakožto rodičů.. Co se týče toho, oč mu jde v rámci vztahu s vaší současnou přítelkyní, to musíte nechat na nich dvou a důvěřovat, že ona ví, ke komu patří, kdo vyhrožoval až v podobě stalkingu. Měl byste jí důvěřovat, ne? :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, jsem čtyři roky rozvedená. Bylo to z důvodu, že se manžel rozhodl odejít a nepřipustil žádnou šanci. Předtím jsme se dlouhé roky stýkali s ustálenou skupinou lidí, profesně podobně zaměřenou, všichni měli zajímavou práci, bylo se o čem bavit, provozovali jsme zajímavé aktivity - tak tam je nyní místo mne jiná. Ač jsem se s tím špatně smiřovala, nehodila jsem flintu do žita a aktivně se snažila někoho k sobě najít. V mém věku to není jednoduché - stejně staří solidní muži spíš pokukují po výrazně mladších, další skupina jsou třeba muži v ID atd. zkrátka moje zkušenosti jsou dosti hrozné. Přesto jsem se začala stýkat s mužem, který je, zdá se hodný (mouchy máme všichni), jenže má jiné životní zkušenosti - celý život pracoval v pomocných pracích, má i trochu jiný pohled na život (bydlí v dost neutěšeném bytě a nehodlá na tom nic měnit), má kolem sebe okruh známých, s kterými si nerozumím (je baví televizní seriály, případně jsou to takoví typičtí hospodští kritici...). Vážím si toho, že je ten člověk na mě hodný, ale hodně mi chybí "odbornější" témata, aktivity, které jsem byla zvyklá provozovat, nechci vypadat jako zlatokopka, ale odlišná je i finanční stránka - musím se přizpůsobovat jejich možnostem. Prostě není to ono. Myslela jsem si, že je to třeba v mých zvyklostech, které postupně otupím, ale nějak mě to ničí čím dál víc. Moc mi ten předchozí svět chybí, ale na druhou stranu se bojím být sama. Nový partner se snaží přizpůsobovat, jeho můj svět baví, ale má to své hranice. Já si ho za to vážím, ale prostě tam pořád mám to prázdno. A nechci život jen tak zabalit, jenže tady ten pocit mám. Poradíte? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová
Lucie, neporadím. Rozhodování je na vás, vy si musíte ujasnit své priority. Z pozitiv u onoho muže vypichujete to, že je hodný. Ale odlišností v životním stylu, zájmech, hodnotách, jsou markantní. Nevím, zda se vám bude chtít v životě přizpůsobovat se něčemu, co vám tak výrazně nekonvenuje - a to kvůli tomu, abyste nezůstala sama... Já vám radit nemohu, ale přeci jen glosa - mám pocit velké neperspektivnosti tohoto vztahu do budoucna...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, můj manžel má asi krizi středního věku - věk na to má, je mu 51, je nespokojený se vším, zhoršila se jeho výbušnost a vzteklost. Po jednom jeho výbuchu vzteku jsem se začala bát o život a tlačila na rozhovory, na rozdělení majetku. Couvl, psal mi maily i říkal, ať neděláme ukvapená rozhodnutí, že by nás to mohlo mrzet, takže jsem si říkala, že asi o naše manželství stojí. Sice se mi zdálo, že se něco zhoršilo (měla jsem dojem, že mi začal zatajovat některé informace o svém podnikání, ale on byl vždycky takový paranoidní, tak jsem tomu nevěnovala pozornost). Říkala jsem si, že má asi starosti, možná dluhy, že se to třeba stydí říct, nenaléhala jsem. Pak mi říkal, že už si mě nechá, že se mnou dožije, že mě za žádnou nevymění, že spolu zestárneme, postavíme si menší dům a tak. byla jsem ráda, že se situace uklidnila, pustila se do rekonstrukce vnitřního vybavení domu, které jsme dlouho odkládali. jenže ten stav se zhoršoval, zase byl víc vzteklý, urážel se, nemluvil s námi, všechno mu vadilo. vyčkávala jsem, protože na podzim on vždycky depresivní byl. Jenže on se znenáhla rozhodl odstěhovat. Byl to pro mne šok. Zas nějaký náhlý vztek, když s ním mluvím, není schopen, říct, proč. jenže já jsem mezitím zjistila, že se v tom mezidobí, kdy mi říkal, jak si mě nechá, začal zajišťovat, že se dohadoval s kamarády o tom, že na ně převede v případě potřeby majetek, že už nějaké pozemky na jiného člověka převedl. Bojím se mu to říct, že to vím, protože buď mi to zapře a urychlí tyto dohody nebo bude křičet na mne a možná i na ty lidi, kteří mi to řekli. jenže se cítím hrozně nejistá, podvedená, že jsem mu věřila, že se mnou chce být a možná je to všechno jinak. On nic moc řešit nechce, jak ho znám, vezme to jako útok na sebe a bude následovat nějaký trest, vždycky se mi vyplatilo jít na něj mírně, opatrně, případně couvnout. Tohle je ale hodně závažné. Paní doktorko, poradila byste mi nějaké vhodné kroky? Do poradny nechce jít, to už jsem zkoušela. Děkuji.
Vladimíra
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Vladimíro. Manžela líčíte jako nevyzpytatelného, nemohu vám nic poradit, s právníky již určitě vše důkladně probíráte...
nedotažený rozchod
Dobrý den, s přítelem jsme spolu 2 roky a 8 měsíců. Poslední tři jsme se rozešli a nekomunikujeme spolu, on mi dnes napsal, že by si chtěl promluvit. Minulý rok jsme se rozešli a dali dohromady celkem 3x a to jsme spolu bydleli (v domácnosti nám to fungovalo) , vždy jsme se rozešli, když jsem začala řešit společné bydlení, a to u našich, kteří mají velký dům a v něm podnikání. Mám mu dát ještě šanci? Jsem zmatená a utrápená...
Táňa
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Táňo. Ano, šanci byste si měli dát vy dva navzájem, nejen vy jemu. Ale jestli je hlavním zdrojem konfliktů a problémů vaše touha bydlet ve společném domě s vašimi, pak byste to měli vše rozebrat víc. Místo hádání se a neporozumění, odchodů od sebe, byste si měli nejdříve říct, co ve vašem vztahu zůstalo jako to hezké, abyste věděli, co můžete rozvíjet. Měli byste si to pojmenovat každý sám za sebe, třeba si to i napsat. S tím souvisí i to, co byste chtěli změnit, co vám vlastně vadilo a ve finále nefungovalo. I to je velmi důležitá bilance při úvahách o pokračování ve vztahu. A ve finále, pokud byste si odsouhlasili, že se chcete, a že oba máte jasno v tom, proč vám stojí za to něco měnit a vrátit se do vztahu, musíte řešit to bydlení. Jestli přítel nechce bydlet s vašimi a má k tomu jasné důvody, měli byste hledat jinou cestu řešení. Protože pokud má pádné argumenty, pak si budete muset hledat nového partnera podle toho, zda mu vyhovuje bydlení s budoucími tchány...
problémy v komunikaci
Dobry den,potrebovala bych poradit uz si nevim rady se svim pritelem. Jsme spolu jiz 5rokem a ve vztahu nam chybi komunikace, nemame se o cem bavit ja jsem se synkem doma na materske dovolene a pritel hodne cestuje po svete za praci. Ted nedavno si zacal dopisovat s nejakou slecnou nazyva ji princezno a tak a kdyz jsem na to prisla a chtela si o tom promluvit tak jsem muvila spis jen ja kdyz jsem se ho zeptala proc to dela tak mi odpovi nevim a nebo ze mu neco chybi a jinak mlci a kdyz se ho ptam co mu chybi tak mi na to rekl ze mu prijde ze nam ve vztahu klape jen milovani a co se tyce komunikace tak se prez den nemame vubec o cem bavit. dekuji za radu.
problemy v komunikaci
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den.Ale já vám v tomto nepomůžu, nevím, co je kromě milování základem vašeho vztahu, co bylo dříve. Přítel hodně cestuje pracovně po světě, vy jste doma se synem. Máte rozdílné světy a životní styl, ale když se vrátí domů, můžete společně sdílet své zážitky - on z cest, vy se synem. Ale musíte mít i společné zájmy a společně je realizovat. Tím se vytváří prostor pro komunikaci - mít i společné zážitky, které si opravdu užijete. Zkuste být tvořivá v návrzích, co dělat společně jak jako rodina, tak i jen vy dva jako pár, mělo by se to zlepšit :-)
alkohol u jednoho z partnerů
Dobrý den paní doktorko,
ráda bych Vás poprosila o radu. S manželem jsme 11 let, 1 rok v manželství, máme skoro 5 letou dceru. Řekla bych, že u nás v problému hlavní roli hraje alkohol. Když je manžel střízlivý, je skvělý. Nehádáme se, rozumíme, jsme jako nejlepší kamarádi. Když to jde, chodíme se bavit spolu. Je o 17 let starší než já. Já 29 let, on 46 let.
Náš problém nastává ve chvíli, kdy jeho hladina překročí normu, začne se lísat k jiným ženám a absolutně vypouští mou přítomnost. Jednou jsem ho přistihla jak se dokonce s jinou líbal. Druhý den o ničem neví, vše mu musím říct, což je pro mě mnohem horší. Já se trápím, jelikož mám vše v živé paměti, on ne. Nechci ze vztahu hned utéct, ale jakmile se vypaří důvěra, nemá pro mě vztah smysl. Ptala jsem se na jeho priority a co od společného života očekává. Říká, že mu to takto maximálně vyhovuje, že nic měnit nechce. Nedovedu si představit, že bych s dcerou odešla, ale pokud to takto bude pokračovat, nevidím jiného východiska. Ráda bych se Vás tedy zeptala, jestli s něčím podobným máte zkušenost, co k tomu muže může vést? Proč se takto chovají? Děkuji za cennou radu :-) S pozdravem, Katka.
Katka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Katko, dobrý den. Ve věci je asi jedno jediné, odbržděnost manžela pod vlivem alkoholu, kdy ztrácí společenskou i osobní kontrolu. Jeho aktivity v tomto stavu nemůžete brát vážně, nemáte nač žárlit. Ale mělo by se něco změnit s jeho konzumací alkoholu, a to by měl vědět. Není třeba mu dávat ultimáta, na něž by nejspíš reagoval vzpurně, když si stejně druhý den nic nepamatuje, ale ta odbržděnost a zpětná okna druhý den jsou již varovný signál. Mělo by to být spouštěčem k hledání řešení. Nevím ale, jak často k těmto excesům dochází, zda má smysl to řešit odborně., Nicméně o vaší intoleranci k tomuto chování vědět musí.
nedotažený rozchod
Dobry den, před měsícem se se mnou rozesla pritelkyne byly jsme spolu 1 rok. Delal jsem pro ni spousty veci napr. jsme ji kazde rano nez vstala udelal snidani, kdyz potrebovala, tak jsem ji koupil nove auto a novy telefon. Zamiloval jsem se do ni jako do nikoho a porad ji miluju. Nikdy jsem se nechtel zenit, ale u ni jsem citil, ze je ta prava. Dokazal jsem ji rozesmat i v 5rano. Byla a je pro me vsim. Nejhorsim na tom je to, ze je to moje kolegyne z prace a ja si ji nedokazu nevsimat. Ublizil jsem ji a vim to. Ublizil jsem ji v tom, ze jsem ji rikal, ze nevim, jestli s ni chci byt, ale pokazde jsem se ji snazil omluvit a vzdy jsem ji poradne obejmul a ona mě. Rikal jsem to, protoze lide mi rikali, ze me jen vyuziva a ja jsem se z toho necitil dobre snazil jsem se ji to nerict, protoze jsem ji nechtel ublizit a hrozne mě to trapilo. A vzdy kdyz jsme byli v praci a ja se na ni usmal, tak delala jako nic a me to bolelo, rekl jsem ji, a mi nepise ani nevola a ji to ranilo. Nevim jak ji to mam vysvetlit. Nevim co mam delat snazil jsem se ji ukazat, ze ji mam stale rad a ze jsem do ni stale zamilovany,ale ona mi porad rika ze uz nechce. Citim z ni, ze me porad ma rada, ale nevim jak to mam vse napravit a bojim se, ze o ni prijdu a to bych nerad, protoze jsem nikdy nepotkal, tak uzasneho clovicka jako je ona. Chtel bych se zeptat jak mam odcinit to co jsem ji zpusobil? Co mam delat, aby se mezi nami opet obnovila duvera a ona poznala, ze ji mam skutecne nejvic rad? Kazde rano ji prinesu nejakou dobrotu a poprejuji krasne rano. Nekdy ji i do ouska poseptam, ze ji miluju a ona se tak hezky usmeje a ja nevim co si o tom mam myslet? Jinak se ke me chova jako kdyby me neznala. Jako kdybych se pro ni stal pritezi cislo jedna. Nekdo rika, at si ji nevsimam, at ji dam cas, aby si uvedomila o co prichazi, a aby prisla ona sama za mnou, ale ja se bojim, ze prijdu ja oni, protoze mi rikala, ze kdyz se s nekym rozejde, tak uz s nim nikdy neni. Nikdy jsem ji nerekl co k ni citim a ona mi to vycetla, tak jsem ji rekl, ze pro me je dulezite, kdyz to citis nez, aby jsem ji to rikal tisickrat jak ji miluju a pritom ji podvedl nebo jako jeji byvali partneri ji okradli. Take mi rekla, ze jsem ji ponizoval a to tim, ze jsem se ji zeptal na to kolik vazi, pritom je krasne hubena. Vycetla mi i to, ze jsem ji jednou pri obede rekl, ze by nemela jist nejaky vdolecek. Pri tom jsem ji bral do tich nejhezcich cukraren na ty nejlepsi dorty a do restauraci. Nevim co si o tom mam myslet a jsem z toho zklamany. Protoze kdyz mam nekoho rad, tak bych si nikdy nedovolil ho ponizovat a vzdy jsem se snazil, aby se mel lip nez ja, tak jako se mela ona se mnou delal jsem pro ni tolika veci a ted mi pripadne, ze si vubec niceho nevazi. Vim, ze jsem ji tim chovanim zlomil srdicko, ale stale nevim jak to napravit, aby vedela, ze me omluvy jsou doopravdove a ze se kvuli ni chci zmenit jen abych ji neztratil. Prosim poradte mi. Moc Vam dekuji
Ja
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Ja. Podle toho, jak popisujete váš vztah k přítelkyni, nemám pocit, že byste jí nějak zvlášť ubližoval, i když ona vám to říká a cítila nedostatek lásky. Představovala si ji jinak? Nebo vy jste prozřel až nyní, po rozchodu, co pro vás vše ona znamená? Těžko říct, jestli se v ní něco zlomilo. Na vašem místě bych ji teď opravdu nekontaktovala a nezahrnovala dalšími dárky a vyznáními lásky. Měla by od vás ještě jednou dostat informaci o tom, jak ji milujete, jak je pro vás v životě jedinečná a že na ni nějakou dobu budete čekat. Ale rozhodnutí musí být na ní. Teď se v zoufalství chováte až závisle, to ničemu neprospěje. Měla by pocítit i vzácnost vašich pozorností. Jen, těžké je, že jste kolegové v práci a stále se vídáte. Ale i to se bude muset ustát.
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den,
Je mi 24 let a přítelkyni 16. Oba jsme se do sebe už při prvním setkání šíleně zamilovali, skvěle si spolu rozumíme a máme společné zájmy a nikdy se spolu nenudíme. Na svůj věk je mentálně velmi vyspělá.

Problém je ten, že její rodiče se chovají naprosto iracionálně. Dovedu pochopit, že o svoji dceru mají strach, ale to co nedovedu pochopit je to, že jí vyhrožují, že se jí zřeknou pokud se se mnou nerozejde a taky to, že jí chodí do soukromí (telefon, facebook a pod.)

Snažím se to dát nějak do pořádku, ale nedávají mi absolutně žádnou šanci. Nechtějí mne ani poznat a rovnou mne jen zavrhli jako špatného člověka.
Přitom práci i vzdělání mám, nekouřím a jsem abstinent.

Uvědomuji si, že věkový rozdíl mezi námi není běžný, ale v lásce se přeci meze nekladou.
Momentálně nám téměř znemožnili veškerý kontakt.
Další věc, která mi nepřijde normální je, že když jí napíšu zprávu tak za ni odepisuje její otec a tváří se že je ona. Navíc je to surovec a bije ji.

Děkuji za odpověď
Libor
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Libore. Nemám z vašeho psaní pocit, že největší problém je věkový rozdíl mezi vámi. Nevnímám jej až jako tak velký, pokud říkáte, že je mentálně zralejší, než je její fyzický věk. Ale nepomůžu vám v tom, jak ovlivnit rodinný limit její rodiny. Mluvíte o nedůvěře rodičů, která vyúsťuje v permanentní kontrolu jejího soukromí, mluvíte i o fyzickém násilí. Ale to máte zprostředkovaně od přítelkyně. Ale ona přeci chodí do školy, na kroužky, s přáteli, nemá za sebou v patách věčného hlídače. Asi je lepší se domlouvat na setkání operativně vždy při osobním setkání s ní.A přítelkyně by měla facebook s vámi vynechat, zprávy si hned mazat.
bývalí partneři
Paní doktorko, mám problém. Nedokážu se citově odpoutat od svého bývalého. Teoreticky vím, jak na to. V praxi mi to nejde. Stále se vídáme, řekli jsme si, že budeme kamarádi, ale myslím, že ani jemu to nejde na 100%. Zabývám se otázkou, zda vůbec mohou být bývalí partneři kamarádi. Možná když se vidí jednou dvakrát do roka, když jsou oba zadaní a šťastní.Chci se z toho šíleného kruhu dostat (s ex jsme prožili spoustu těžkých chvil, tolikrát jsme nás řešili).... mám hroznej problém s tím, že mě nechce a zároveň mi říká, že jsem úžasná, jeho nejlepší holka, ozývá se mi sám, přeje mi krásné sny a posílá pusinkového smajlíka - to přece není normální, kamarádské nebo ano?? ... přitom miluje jinou, se kterou se moc neschází (ona asi moc nechce), která mu lhala a podvedla ho. Nechápu to a hlavně už nemám sílu řešit jeho, jeho přítelkyni a své city k němu. Co s tím? Je možnost to zvládnout bez toho, aniž bych s ním přerušila kontakt?Děkuji.
Alena
PhDr. Jitka Douchová
Milá Aleno. Přítel vás svým způsobem využívá. Sám nemá šťastný vztah a u vás cítí jistotu a bezpečí. Dle mých zkušeností být přátelé v dohledné době nemůžete, vy tam toho máte v sobě k němu víc a nemůžete ještě být jeho důvěrnicí v rámci jeho komplikovaného vztahu. Požádejte jej o ukončení kontaktování, vy se od musíte oddělit citově zcela a nechat si jen hezké vzpomínky
první láska
První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat? (pokud jsem to poslala 2x, tak se omlouvám:-)
Magda2
PhDr. Jitka Douchová
Magdo, má smysl čekat. Setkání po letech s první láskou bývá intenzivní a velké vzplanutí, vždy oboustranné, najednou člověk začne létat a běžný stereotyp manželství mu přijde nudný a ne dost osvěžující. Když ale první vlna pomine, vstupuje do všeho i rozumné uvažování. Navíc, manžel vás nepřestal mít rád, jen se bláznivě podruhé zamiloval do téže ženy. Věřte času a pokud na to máte sílu, snažte se společně váš partnerský život oživovat něčím novým, co jste již dlouho spolu nezažívali. Držím vám palce, ale jsem přesvědčená, že i bez mých palců to vše dobře dopadne :-)
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo, dobrý den, přecházím na druhou část vašeho vyprávění
první láska
První láska 2: Nakonec to stejně nemůže vyřešit nikdo jiný než manžel. Moje otázka je však jiná: myslíte si, že když doteď neodešel (poměr už trvá víc jak rok a půl), že odejde? Myslím si, že kdyby býval opravdu chtěl odejít, tak už dávno šel. Navíc já už ho kolikrát i vyhodila, ať jde, když s ní nechce přestat – pokaždé brečel a prosil, ať ho nevyháním. Doma se opravdu snaží, chová se ke mně moc pěkně, jen skončit to neumí. Ona ho navíc asi pořád uhání, protože kvůli němu vyhodila manžela a zůstala sama v domě a ani nepracuje, takže potřebuje i finanční zajištění. Má smysl být ještě trpělivá a doufat?
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Magdo, nemyslím si, že odejde. Doma má s vámi bezpečí a zázemí a má vás rád, záleží mu na vás, i na vašem vztahu. Ale je zaháčkovaný i jinde. Ale nevím, co byste měla dělat jinak vy, co vy dva. Potřebovala bych vás oba slyšet i vidět, abych byla moudřejší. Proto bych vám velmi doporučovala spolupracovat nějakou dobu s partnerským psychologem, abyste si vytříbila své pocity a potřeby jak vy, tak on. Pohled nestranného profesionála  by vám velmi pomohl, jsem si tím jistá, já na dálku nic nezmůžu...
první láska
První láska: Dobrý den paní doktorko, v září loňského roku jsem Vám psala, že se můj manžel znovuzamiloval do své první lásky a že ode mě a dětí chtěl po 27 letech manželství odejít, nakonec po 4 měsících se rozhodl poměr s ní ukončit. Říkal, že to pro něj bude psychicky náročné a že bude muset chodit k psychologovi. Nakonec k němu nechodit nezačal a já vím, že poměr stále trvá. Už není tak intenzivní, vídají se pouze v manželově pracovní době tak jednou týdně – bydlí 100 km od nás. Dřív s ní jezdil na služební cesty nebo i za ní domů na 2-4 dny, když si vzal v práci dovolenou. To už teď nedělá, snaží se to přede mnou skrývat, ale já to na něm poznám, kdy se za ní chystá (vstává mnohem dřív než obvykle, ráno se koupe a holí, atd.) Já jsem se po téměř roce trápení rozhodla, že už to nebudu a nechci řešit, stres se na mě podepsal zdravotně, musela jsem jít poprvé v životě na operaci a myslím si, že to bylo jen kvůli tomuto.
Magda
PhDr. Jitka Douchová
Milá Magdo, dobrý den, nejprve hned přejdu na pokračování vašeho dotazu
výchova
Přítel mi poád zdůrazňuje, že nevidím, jak se chová, že ho jen omlouvám a nemám nadhled, protže jsem máme a on je pro mě na 1.místě. Maximálně to končí tím, že řekne, že už se nám nebude do ničeho plést, že jen nechtěl, aby mi přerostl přes hlavu...Ještě zdůrazním, že s námi přítel nežije, vídáme se cca 10 dní v měsíci. Když s námi není, nemám se synem problém a jeho vzdor podle mě zvládáme bez problémů. Ve školce si na něj nestěžují. Rodina říká, že je tvrdohlavý, ale velmi dobře vychovaný. Já jsem teď zmatená, protože přítel mi dává úplně jinou zpětnou vazbu a mám pocit, že si ve svém jednání musím vybírat, komu vyhovím, jestli synovi nebo příteli. Což je dost stresující. Přítele i jeho syna mám ráda. A můj syn také. Vždy se těší, až přijedou.
Věrka
PhDr. Jitka Douchová
Co na to mohu říct? Asi nic objevného, chce to opravdu komunikaci mezi vámi dvěma na toto velmi křehké téma, bez výčitek, srovnávání jednoho dítěte s druhým. Mohli byste se v názorech na výchovu dětí doplňovat, vzájemně obohacovat :-)
výchova
Dobrý den, prosím o Váš názor. Už to bude rok, co mám nového přítele (jsem rozvedená a z manželství mám 4 letého syna). Přítel má z předchozího vztahu stejně starého chlapce. V poslední době dost narážíme na rozdílné názory na výchovu. Jeho chlapec je ten hodný, co poslechne na slovo (opravdu to tak je, sám si hraje, nezlobí, ..) a můj je dost tvrdohlavý a v přítomnost přítele opravdu někdy zlobivý. Podle mě je ale problém spíš v našem přístupu. Mnohokrát jsem si ověřila, že na mého syna zabírá spíš domluva a pravidelný režim a klidné jednání. Přítel je ale typ, co přikazuje a očekává, že bude hned bez odmlouvání vše splněno. A na to syn reaguje vzdorem. Snažím se jim do toho nevstupovat, nebo souhlasit s přítelem (Abych nepodrývala jeho autoritu), ale většinou už jsou oba tak navztekaní, že už žádné domlouvání nefunguje a pak to přítel vzdá a musím to dořešit opět já (a mrzí mě, že pak na syna křičím nebo ho plácnu přes zadek, protože mám pocit, že to bylo zbytečné..) Zkoušeli jsme o tom spolu mnohokrát mluvit.
Věrka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Věrko.Každé dítě je jiné, jako je i každý člověk jiný.To,že máte stejně staré syny, nic neznamená, ale přitom vlastně znamená - váš přítel srovnává. Vám s přítelem schází vlídná a nekonfrontační komunikace ohledně dětí a jejich výchovy. Pokud byste spolu měli plánovat budoucnost, toto téma vás rozhodně nemine, proto - čím dříve, tím lépe. Vy chcete vše řešit domluvou, přítel je více direktivnější typ-  Každý z vás vyrostl v jiném rodinném prostředí, přinesli jste si rozdílné výchovné modely a vzorce fungování. Každý z vás má dítě s někým jiným a na vaše vlastní děti si musíte zvykat. To vše je přeci nutné vzít v potaz. Nemůžete od sebe ani jeden očekávat, že budete mít všechny názory  v souladu. To je přeci nemožné. Jdu na druhou část vašeho vyprávění.
rozchody
dobry den, dva až tři týdny zpět přišla přítelkyně, po dvou letech s tím, že se chce rozejít. Den dva poté přišla s tím že by nechtěla abych si hledal nějakou jinou a že se asi rozcházet nechce. Pak jsme spolu jeli na výlet, do galerie všechno se zdálo být dobrý, s tím že se tedy přestěhovala zpátky k rodičům. Poté přišla zase s tím, že potřebuje definitivní rozchod, pocit volnosti a kdo ví co ještě. Ale pořád jsme byli v kontaktu, chodili ven... povidali si, jak rikam vse vypadalo normalne. O vikendu zustala pres noc a vyspali jsme se spolu, ale zase stejně, nemá sílu pokračovat, chce se soustředit sama na sebe a na školu a nemá energii být ve vztahu, jakémkoli... byť jen randění kdy každý bydlíme zvlášť. Nevím co si o tom mám myslet. Nemůžu spát ani jíst, neudržím pozornost na nic. Jen pořád přemýšlím nad touto situací.
A
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, A. Vaše přítelkyně prochází nějakou krizí, kterou ještě v sobě nemá vnitřně vyřešenou. Nedokáže se od vás úplně oddělit, ale zároveň nedokáže z nějakých důvodů být již ani ve vztahu s vámi. Prostě v tom nemá jasno, tím znejisťuje vás. Podle mne byste se měl od ní vnitřně oddělit, protože jinak vám bude vlastně tou oscilací od vztahu k nevztahu ubližováno. Ona je tím, kdo si musí udělat jasno. Viděla bych to na pauzu do začátku prázdnin.
problémy s tchyní
Tchýně se nám snaží rozbít rodinu. Nejprve přesvědčovala mou ženu, že jsem hajzl, děti kvůli mě trpí a že by se měla rozvést. I mě chodila žalovat na ženu, když dělala něco co mi mohlo vadit, snažila se zasít svár. Když to nepomáhalo, začala být na mou ženu zlá, psychicky ji týrala a ta tím trpěla. Mě strašila udáním za zneužívání dětí. Řešil jsem na sociálce, která pouze prověřila, že se našim dětem nic neděje. Tchyně nás pomlouvá v širokém okolí, švagr, který s ní má dobrý vztah, se rozhodl být neutrální. Tchýně je výborná lhářka, mile se na člověka usmívá a přitom mu za zády podle intrikuje, myslím, že trpí histrionskou poruchou. Byli jsme i v poradně u psych. omluvila se, že neví, jak by nám pomohla. Manželka nakonec s T. přestala komunikovat. T na mě žárlí. Nyní jsem zjistil, že nabádá mého syna (7), že má 'zavolat nějakým pánům a říct jim, že je táta trápí, nejvíc dceru (2,5), a že chce abych šel do vězení'. Když ji nechtěl poslouchat, začala o něm ošklivě mluvit. Co s tím?
Petr
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Petře. To je moc věcí najednou, neorientuji se v tom. Základ je, abyste si vy dva s vaší ženou vše vykomunikovali, udělali si jednotný názor, prostě drželi pohromadě. Snad k tomu máte oba dva důvod, podle toho, co popisujete. Měli byste se prostě jednoznačně vymezit, tak budete silnější a tchyně vás nemá šanci nijak ohrozit.
krize vztahu
Dobrý den,
dlouho jsem váhala, zda napsat do této poradny, ale nějak nevím jak dál ve svém vztahu. S přítelem jsme spolu skoro 6 let, předtím jsme byli dlouholetí přátelé. Přítel říkal, že si mě vždycky strašně přál a už "kdysi" mě měl velmi rád. Přítele mám pořád ráda, ale po jeho nevěře, kterou jsem mu odpustila nějak nemůžu k němu najít cestu. Přítel má své chyby, já také, nikdy jsem mu nevěrná nebyla (zájem o mě byl, ale vždy jsem si to s každým vyjasnila, že jsem zadaná), ale partner mi to nevěří a pořád mě podezírá. Nejspíš se řídí heslem "podle sebe soudím tebe". Nyní je to tak vyhrocené, že půl roku nedochází k žádným intimnostem, partner pije, nehledá si práci a je agresivní a říká, že za vše můžu já, že jsem ho určitě podváděla. Na jednu stranu, si říkám že odejdu, potřebuji někoho o koho se můžu opřít a na druhou stranu mám ve vzpomínkách to pěkné, jak uměl být milý a splnit vše co mi na očích viděl...Nevím, zda mu dát ještě šanci, zkusit vše změnit, přítel neví, říká že ho vše ničí, nevěří mi, nepodporuje mě, říká, že beze mě konečně začne žít.
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Casana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Casano. Když nevíte, jak ve svém vztahu dál, přítel mluví o tom, že bez vás začne zase svobodně žít a uvolní se, vy žijete více ze vzpomínek na minulost, nezdá se mi, že byste spolu za současného stavu mohli v pohodě nahodit nový level vašeho vztahu. Potřebujete odluku na několik měsíců, neboli v psychologické terminologii pauzu. Nevím, jestli vás přítel podezírá reálně z nevěry, nebo ne, ale každopádně vám dvěma schází důvěra, pocit vzájemné jistoty, ale i touha po sobě. Byli jste dlouho přátelé, než jste se stali partnery, teď jste pro sebe kým? Kdybyste se od sebe na nějakou dobu oddělili, ujasníte si každý sám za sebe, co pro sebe znamenáte, co pro sebe očekáváte od vztahu. Vy hlavně oporu. A on, co? Do léta by to byla pauza načasovaná akorát...
krize vztahu
Děkuji za odpověď. Dává to smysl, jen se to hůř uvádí do praxe. Bojím se tento krok udělat, protože se taky může stát, že to pro mě nedopadne dobře. Pokaždé když přijede je strašně milá, má mě ráda, cítím to z ní, má pro mě slabost. Chce abych jí občas napsal. Je nějaká šance, že pracovní vztah nevyjde?
Vincent (2)
PhDr. Jitka Douchová
Vincente, já nevím, jaká je šance, Těšínská jablíčka nechci rozdávat, k čemu by byla? Zkuste si opravdu tu pauzu i s rizikem, že mezitím přítelkyně prožije něco jiného. Máte toho společného moc, nemůžete se od sebe jednoduše oddělit se vším všudy. Pokud ale pro ni budete vzácný, může si přítelkyně uvědomit víc, co pro ni vy a váš vztah znamenáte. Víc vám neřeknu...
fáze "namlouvání"
Dobry den,je mi 37. poznala jsem muze o 5 let mladsiho na jednom vecirku. hned druhy den me kontaktoval a psali jsme si sms. za nekolik dnu me pozval na kafe a pak pozdeji i do saunoveho sveta. na obou schuzkach ale neprobehla ani pusa, ze sauny me odvezl domu rekl ze se uvidime ale nedohodli jsme se na urcity den. no a uz to jsou dva dny co se neozyva a ja jsem z toho moc nervozni protoze se mi fakt libi. v saune jsme si skvele povidali, rikal ze me bude ucit jezdit na snowboardu a ze se budeme spolu ucit anglicky, takze se mi zdalo ze ma vazny zajem. ale ted proste nevim na cem jsem. o vikendu se proste neozve protoze se domlouva s kamaradama a jdou si za svou zabavou. uz se zacinam sama sebe ptat jestli me nebere jen jako kamaradku. dekuji za vasi odpoved
kristyna
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, kristyno. Kamarádka nejste pro něj určitě. Má o vás zájem jako o ženu, bylo mu s vámi fajn, spoustu toho nasliboval do budoucna, ale to prostě snil o tom, co by, kdyby. Zatím to vůbec neberte vážně a nic si od toho neslibujte. Jaký bude vývoj událostí, se uvidí, ale vývoj by měl případně podporovat on :-)
krize vztahu
Vzkaz pro Libora (krize ve vztahu): Libore, píšete, že nechápete postoj vaší ženy, že dokáže "kvůli tomuto rozbít rodinu". Zdá se, že si na jednu stranu uvědomujete vaši komplikovanou výbušnou povahu, na druhou stranu tento problém nedáváte do souvislosti z ženinou nevěrou. Uvědomte si, že to je jedno s druhým. Žena Vám jistě vysílala mnoho signálů, snad i přímých rozhovorů s Vámi. To, že doma nebyla spokojená zapříčinilo snazší počátek náklonosti k jinému. Uvědomte si, že je to jedno s druhým a nejsou to dvě oddělené události. - otázka upravena poradcem
Tereza
PhDr. Jitka Douchová
Milá Terezo, milý Libore, propojuji vás :-)
Rodič a dítě
Dobry den,mam 5leteho syna s byvalym partnerem_nejsme spolu hned odnarozeni syna,jelikoz jsem zjistila,ze byvaly partner je ukazkovy manipulator.Syna mam ve sve peci a k otci chodi pravidelne v urcene dny.Neustale pri predavani syna vyvolava hadky,vycita ze jsem vztah ukoncila a synovi vypravi jak jsem zla a nechci abychom byli vsichni spolu.Nebere samozrejme ohledy na dite.Kdyby slo o me vim jak reagovat pri kontaktu a manipulatorem,ale pri predavani syna nevim,nechci se pred synem dohadovat,je velice citlivy a pak place.Prosimo radu jak byvaleho partnera "odpalit" aniz by se to syna dotykalo.Jak jeho otci jednou pro vzdy vysvetlit ze nas vztah skoncil a nechal me v klidu zit?
Moc dekuji za odpoved,uz opravdu nevim co s tim.
Dekuji - otázka upravena poradcem
Monika
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Moniko. Váš bývalý partner je otec vašeho společného syna, jako rodiče byste spolu měli vycházet celý život, protože se vás obou syn ve svých vývojových životních etapách bude stále více a více týkat. Mluvíte o něm, jakožto o zhrzeném člověku, který byl odmítnut a není schopný to zvládnout. Proto si vše nevyříkané mezi vámi dvěma řeší přes syna. Chápu, že vás to štve i mrzí, ale je to znamení o tom, že vy dva s ex partnerem máte mezi sebou problém, který potřebujete vyřešit, dovyprávět si to, co se mezi vámi stalo, abyste to vyčistili a mohli společně fungovat jako tři parťáci - vy dva a syn. Vy dva jistě budete mít nové partnerské vztahy, pak bude vše jednodušší. Teď ale nehledejte návod na to, jak ex odpálit, naopak. Jak s ním najít soulad :-)
krize vztahu
Dobrý den, jak se díváte na netrpělivost manžela? Máme dvě děti, zletilé, oba studují na vysoké škole, mladší je trochu psychicky handicapovaný, navíc na těžké škole, ale zvládá - dostává psychickou podporu ode mne, vařím krabičky s jídlem na týden , odvážejí si jídlo - zkrátka se snažím, abychom to i finančně zvládali, protože je to nápor na peněženku. Oba studují mimo domov. A manžel se zdá že žárlí, protože víkend je nyní poslední dva roky hodně o nich - prádlo, jídlo, novinky ze školy...neznamená to, ale, že manžela zanedbávám, když on chce, jedeme na kole, za kamarády, na pivo... na mnohé aktivity se mnou nechce - do sauny, do bazénu, na hory, na turistiku. A třeba na golf zas nemám v tuto chvíli čas já - je to hodně časově náročné. prosím manžela, aby byl ještě dva roky trpělivý, než je oba vypravíme do světa, budou po státnicích, ale nějak na to neslyší. Rozvedená kamarádka říká, tak děti nech a věnuj se jen jemu. jenže já si chci ještě užít dětí, než definitivně odejdou a hlavně pomoct tomu mladšímu, který tu podporu potřebuje - psychicky se hodně zlepšuje, svého času to vypadalo na ID, ukončení školy bude obrovský úspěch. A manžel nestojí na vedlejší koleji, bohužel je to asi jen jeho pocit, v poslední době mu fakt nerozumím, co chce. Když jsem navrhovala, ať jedeme spolu na zájezd, vykroutil se z toho. tak fakt nevím. Jak to vidíte Vy? Děkuji
Ivana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Ivano. Objektivní náhled vám dát nemůžu, to bych musela s vámi oběma mluvit, vnímat vás spolu, musel by to být vzájemný živý interaktivní rozhovor. Takto slyším od vás to, že se snažíte víc si ještě užívat studující děti, máte starost hlavně o syna. Manžel se cítí být na vedlejší koleji, vy to popíráte, necítíte to tak, nabízíte mu různé aktivity ve dvou, které on ve finále odmítne. Zdá se mi, že jste oba jakoby v pasti a v koutě, co se týče partnerského vztahu. Každý z vás mluví o svých subjektivních pocitech, nemáte nad sebou nezávislého pozorovatele zvenčí, který by se vám to snažil objektivizovat. A to je škoda. Já do toho mluvit nechci. Mám pocit, že se oba dva máte rádi, vy ale preferujete nyní emočně děti a váš muž to cítí. Je na tom tak, že by vás potřeboval mít víc plnohodnotně pro sebe. Víc si netroufám říct, potřebovala bych vás vidět oba spolu. Opravdu velmi doporučuji párovou partnerskou terapii. Jste - li z Prahy, nebo blízkého okolí, můžete se objednat i u mne. Informace najdete na www.jitkadouchova.cz
nejistota ve vztahu
Ještě jsem k mému předchozímu dotazu chtěla dodat, že manžel mívá zdravotní problémy - cca jednou za dva roky zkolabuje, odvezou ho do nemocnice, nic nezjistí, pustí ho. Zpočátku tam třeba tři dny byl, ale naposledy ho chytil doslova nějaký amok, podepsal revers a já ho musela odvízt zpět, křičel na mne, že jsem ho nechala odvézt. Pak si nechal ambulantně udělat nějaké vyšetření, při kterém se pomočil, zase jsem musela kolem něj skákat. Doufala jsem, že ho to poučí, protože má i jiné zdravotní potíže, ale sotva se z toho trochu dostal, vjel do ještě horších kolejí. po finanční stránce se mu pořád ještě daří, i když už ne tolik, jak dřív. Ale pořád zastává názor, že není nutné pracovat, ale je důležité mít kontakty. Tak ještě jednou Děkuji. Marie.
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Nemám, co bych dodala dalšího. Váš manžel má spoustu problémů, které přenáší do vztahu, takže ten nemůže pak být v pohodě. Nejčastějším důsledkem je psychosomatizace, třeba i v podobě kolabsů. Radím odbornou psychoterapeutickou péči.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, manžel byl vždycky tak trochu asociál - ne že by vykrádal sklepy, ale v podnikání i v soukromém životě tíhnul k tomu nerespektovat zákony - některé dluhy platil až když přišla exekuce, zaměstnancům nechtěl platit víkendové příplatky, šedá ekonomika... něco se mu vymstilo a dostal pokutu, většinou mu to spíš procházelo. Hodně věcí jsem "ladila" já, a tudíž to všechno dopadalo dobře. Vztah mi stál za to, protože tohle byly občasné drobnosti, navíc řešitelné, jinak jsme žili docela aktivní život, něco se budovalo, byla jsem ochotná toto tolerovat a zvládat. Pak to ale dosáhlo určité hranice, já odmítla za něj některé problémy a on se strašně vztekal, začal vinu třeba za jeho pokuty házet na mne a vztahy se docela pokazily. Začal říkat, že mě nepotřebuje, jednání o průšvizích přesunul na jednu svoji zaměstnankyni, která k mému překvapení docela ochotně tyto věci nad rámec pracovní doby řešila. Ale pořád tam ještě nějaký vztah zůstal, i když jsem cítila ochlazení. Ale byla jsem ráda, že se ty problémy mne už nedotýkaly. Nicméně on se dostal k ještě větší šedé ekonomice, která byla dobře jištěná, vynášela docela dost peněz a začal se cítit jako nedotknutelný. Opravdu většina věcí bude nepostižitelná. Jenže to zhoršilo ještě víc vztah k nám. Hodně jsem se stáhla, poskytovala jsem mu drobná "prvenství" v rodině - vynucoval si vstup do koupelny, vynucoval si maximální prostor pro svoji práce, další výhody a "služby" atp. Když je měl, byl klid. Ale jen na chvilku, protože pak mu zase začaly vadit některé věci na mně nebo dětech - žárlil na moji práci, žárlil na kamarády dětí, na jejich úspěchy ve škole, doma nebylo dle něj pořádně uklizeno... Už to začíná být neúnosné, ponižující, už nemám kam couvat. Tak se rozhoduju, co dál. Nechci dělat unáhlená rozhodnutí. Myslíte, že se zase vrátí někam do stádia, kdy ty jeho vlastnosti budou zase zvládnutelné? Nebo ten, kdo jednou okusí "moc", už není schopen se vrátit zpět. Jsme totiž ve fázi, kdy mi zakazuje (asi jako trest za něco) jet s ním na dovolenou, případně jede sám a já to zjistím dvě hodiny před jeho odjezdem jakoby náhodou, dělá dusno s penězmi pro domácnost a spoustu dalších věcí. Jde mi o to, jestli mám ještě čekat anebo se rozhodnout odejít. Pokud se rozhodnu pro odchod, rozpoutá se peklo, to vím už teď. Možná proto i tolik váhám. Děkuji Vám za radu. - otázka upravena poradcem
Marie
PhDr. Jitka Douchová
Marie, tak, jako na mnoho dalších otázek podobného typu, nedokážu odpovědět. Pokud jsou na straně manželky stížnosti na současnost, o minulosti nic nevím, neznám názory z druhé strany, nevím, co říct. Jediné, co můžete, je nalézt si zisky a ztráty ze vztahu, který máte, v němž nyní delší dobu strádáte. A pak by to chtělo asertivní komunikaci a narovnat si záda, aby byl váš vztah vyrovnaný. Máte snad pocit, že váš muž je něco víc? Mluvíte o vzájemné spolupráci ve vedení účetnictví. Mohla jste je vidět. Máte - li  SJM, pak je váš majetek prostě společný a vy máte jednoznačné právo být informována. Mluvíte o jeho mocenské pozici, kterou nad vámi uplatňuje.  To může jen tehdy, kdy mu dovolíte nerovnocenný a nevyvážený vztah...A ještě jedna věc - váš muž potřebuje být hlava rodiny navenek, ale vevnitř je slabý. Manipulátoři jsou lidé, kteří si potřebují svou "moc" vynutit. Doporučuji vám spolupráci s partnerským psychologem.
nejistota ve vztahu
Dobry den, mohl bych vas poprosit o nazor na mou situaci? S pritelkyni jsme spolu 4 roky a ted prochazime krizi muj dobry kamarad ji vyznal lasku a rekl to i me po tydnu mi rekl ze se odmiloval a bylo vse dobre jenze si zhruba mesic psali omylem sem to nasel. V sms bylo porad dokola jak ji miluje a ona mu psala ze nezahodi vztah se mnou at se nezlobi. Padla i otazka a co to jak jsem te polibil to nic neznamena? a na to bylo odpovezeno ze nevi a ze je zmatena pritelkyne mi tvrdi ze me miluje ze ji to mrzi a ze uz kontakt s timto kamaradem prerusila jenze ja nevim jestli se mnou neni ze zvyku nebo ze soucitu a nevim jestli se mam bat nebo ne? Nemyslim si ze kdyz on ji dal pusu tak ze udelala neco zas tak hrozneho a potrebuju poradit jestli to mam hodit za hlavu a pokracovat? predem dekuji,
michal
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, Michale. Za hlavu to hodit nemůžete, ale zase to vše nepřeceňujte. Měl by to být alarm pro možnost "resuscitace" vašeho vztahu po 4 letech, kdy tam již rozhodně přistupuje i stereotyp a potřeba, dívat se někde jinde, pokud se vztah dále nevyvíjí. Řekla bych, že spíš přicházíte o vašeho dobrého kamaráda, než o přítelkyni. Ta to vše ustála,ale on ? Má právo se zamilovat do kohokoliv, ale do partnerky svého dobrého kamaráda? Z jeho strany by to mohlo být platonické, ale pokud byl aktivní dál?....Když to řeknu totálně lidově : váš kamarád vám "dělá do vaší holky". Ona obstála, má vás ráda. Ale vy dva potřebujete restart. Užijte si ho a váš vztah v r.17 dál rozvíjejte :-)
krize vztahu
Je to prostě divné, že nás dva on vůbec neřeší....nedokážu to blíž popsat a ani nevím, co mám dělat. Jen cítím že ve mě narůstá vztek, nespokojenost a lítost. Jsme spolu pátým rokem, vždycky jsme hodně jezdili, ale ted mám pocit, že si vůbec nerozumíme, že mě neposlouchá, nevnímá, ani ho nic nezajímá. Zajímá ho jen syn, dcera. Já - snad jen jako inventář domácnosti. Nevím co dělat, začala jsem běhat, cvičit, protože začínám mít pocit, že ho nepřitahuji, nikdy mi to neříká, on je takový introvertní, ale já už si skoro nevěřím :( Mám pocit, že jsem k ničemu. ) Jsem zoufalá, a nevím kudy kam. Malého miluje, já taky, jen nechápu proč si nerozumíme, a co se to děje :(
kopretina 3
PhDr. Jitka Douchová
Je toho na vás moc, jste vlastně oba v déledobějším stresu a nezvládáte to, a nezvládání dané situace na sebe nabaluje další vzájemná neporozumění. Rozhodně bych to viděla na párovou terapii, kde vám mimo jiné bude dělat nezávislý odborník na vztahy i tlumočníka toho, co jeden a druhý říkáte :-)
krize vztahu
Mám ale pocit, že on o mě nějak nestojí, nebo já nevím, prostě dříve se snažil, vymýšlel, povídal si se mnou, byl aktivní. Ted mám pocit, že náš život, je jen povinnost a práce a starost o malého, že já snad už vůbec neexistuji, natož náš vztah. Pořád řešíme malého, nebo jeho dceru, která ted propadá na střední škole a máme s ní prostě jen samé "pozitivní" zážitky. Nevím co dělat, nevím kam se všechno podělo. Ted odjel na lyže s kamarády, kde jsou i manželky a mě to trochu mrzí, že třeba neřekl, že nepojede (i když jsem řekla že mi to nevadí), jen aby byl s námi, nebo tak. Prostě řekl, že nelyžuji, tak to přece neva. Jezdí každý rok, ale letos obměnili partu, jsou tam celé rodiny a my s malým sedíme doma. Cítím se divně, i když jsem mu to vlastně "schválila" :( Čekala bych že řekne, nebo že naplánuje, kam pojedeme spolu, ale když jsem navrhla moře, řekl, že nemáme tolik peněz........(to na lyže jsme ale peníze měli .....) a vlastně prostě pro náš vztah mám pocit, že ho nutím. - otázka upravena poradcem
kopretina 2
PhDr. Jitka Douchová
Hmm, můžu se jen domnívat, takže samé fantazijní hypotézy, kdy si skládám kamínky dohromady. Asi je manžel unavený z povinností a starostí, nedokáže se společně s vámi tak radovat. Odjezd bez vás je pro něj relax, potřebuje si odfrknout. Vaši nejistotu chápu, je otázka, jak se pak vše promítá do vaší vzájemné komunikace. Ale přecházím na 3.část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko, již jsem psala, ale dotaz se asi někam zatoulal. S manželem jsme spolu 5 let, máme ročního chlapečka a manžel má dceru z prvního manželství 19tiletou. Jeho dcera je pro mě problém, dá se říci, že s ní pořád narážíme na nějaké potíže. žije se svou matkou a je prostě jiná než my. Proč ale píšu. Co se narodil syn, manžel o mně už vůbec nemá zájem. Vím že to zní asi směšně, ale prostě dělá všechno možné, stará se o malého, to ano, ale mě se snad nikdy na nic nezeptá, sex mezi námi vázne, pořád se nemůžeme nějak "domluvit" ? nebo nevím jak to říct, prostě mam pocit, že ho k tomu nutím, on sám od sebe nepřijde a nezačne mě svádět, nebo škádlit, nebo jen aspon navrhnout večer pro nás dva. Ted několikrát, když se napil, začal říkat, nebo se posmívat kamarádům, že mají nové manželky, že on by už asi třetí manželku a třetí nové dítě nezvládl. zůstala jsem stát jako opařená. Vůbec nevím co dělat. Jsem doma s malým a i částečně pracuji. mám ale pocit, že on mě - otázka upravena poradcem
kopretina
PhDr. Jitka Douchová
Hezký den, kopretino. Zrekapituluji si vaši první část podle sebe v hlavních bodech. Představuji si mezi vámi věkový rozdíl, ve vztahu jste spolu 5 let, máte ročního syna, kterého manžel miluje. Jeho 19 letá dcera je jiná, než VY DVA. Co si mohu představit v rámci odlišnosti jeho dcery a VÁS DVOU? Znamená to, že vnímáte vás dva jako silný a pevný, konzistentní celek.Po narození syna manžel ochladnul ve veškerém zájmu o vás v komplexní šíři. Znamená to, že se narozením syna něco vztahově mezi vámi změnilo, začal vás vnímat jinak, nebo vy jste se začala chovat jinak, viděl ve vás na prvním místě více matku, než partnerku? Co říká manžel pod vlivem alkoholu bych nebrala vážně a netrápila se tím. Přecházím na další část.
alkohol v rámci širší rodiny
Dobrý večer, mám obavu o svou tchýni. Před 10 lety se rozvedla kvůli milence svého muže a tyto deprese léčila tvrdým alkoholem. Občas ji člověk našel doma pod obraz, mumlala nebo se před námi schovala do sklípku, jelikož nás nečekala. Telefonovat se s ní dalo ca do 18 hod., jelikož mohla být mimo a moc nám toho neřekla. Před 1,5 zkolabovala na procházce a do dneška se neví co jí to způsobilo. Dnes už bohužel není schopna si sama dojít do obchodu(neposlouchají ji nohy a trochu i ruce), tudíž ji tam vozíme jednou týdně, aby si mohla nakoupit, tak nakoupí hl.cigarety, půllitr tvrdého alkoholu a někdy ještě víno plus balík kafe. To jsou základní položky jednou týdně plus nějaké základní. Vozíme ji po doktorech, aby zjistili příčinu toho, že nemůže chodit a já mám názor, že za to všechno si může sama, že ji to způsobil ten alkohol a cigarety. Jak si začne stěžovat, že ji není dobře, že se ji točí hlava, uvnitř mě se ji chce říct, že si sama za to může a že je zbytečné jezdit po vyšetřeních.
Jana
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Jano. Nevím, kolik vaší tchyni je, ale 10 let intenzivního konzumu destilátů + cigarety, k tomu deprese z rozpadu manželství ( ty jsou spouštěčem všeho, co tam ale již čekalo, protože predispozice k nadužívání alkoholu tam bezpochyby byly ), to musí vést k slušné devastaci mozku i organismu. Ale lékaři přeci o všem musí vědět, a to nejen z referencí rodiny, ale i z laboratorních testů, takže by měla být nařízena řádná terapie. Mj i psychiatrická, a pak nejspíš odvykací léčba ze závislosti na alkoholu. Vy asi u toho všeho asistovat nemusíte, to zvládne manžel sám, ale potřebuje mít oporu od vás, jako své ženy. Matku by měl namotivovat ke změně režimu v životosprávě, dokud je čas.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
Měli jsme s přítelem problémy. V létě na firemní akci osahával i přes mé upozornění že mi to vadí holky. O Vánocích jsem zjistila že si psal s nějakou holkou přes sociální síť jak by si s ní užil atd. Po tom jsem na čas odešla k rodičů. Nyní jsme se rozstěhovali. Jeho nápad Tvrdí mi že kvůli špatní finanční situaci. Nyní mě přesvědčuje jak mě miluje. Ale tento problém jsme řešili už měsíc zpět a sliboval jak se mnou chce žít. Jediná změna je že se mu rozbilo auto. Tvrdí mi že je dotlačen okolnostmi. Ale věděl už po prvním návrh na oddělené bydlení, že bych se s ním v tom případě rozešla. Ted nevím co dál
Mirka
PhDr. Jitka Douchová
Dobrý den, Mirko. Rozstěhování byl přítelův nápad, tak by si za ním mohl stát. Ale bez vyslovení a zverbalizování jasného smyslu odděleného bydlení, to nemá smysl. Vypadá to pak jako trucovité neporozumění. On osciluje mezi různými stavy stability ve vztahu k vám, takže by bylo užitečné, kdyby si to srovnal v hlavě sám, bez vaší přítomnosti. Ale není nutné, aby to byla pauza se vším všudy, můžete se občas setkat na rande - pokud ho navrhne on, neboli, potřebujete jeho iniciaci. Ale není nutné, abyste vždy okamžitě kývla...
nejistota ve vztahu
Dobrý den, asi před dvěma měsíci se staly věci,které si nemůžu dodnes vysvětlit. Manžel se zúčastnil více pracovních večírků, což dříve nikdy nechtěl, říkal,že lidi z práce nemusí ve svém volnu vidět. Vracel se pozdě , i když vím,že restaurace kde byli, zavírala mnohem dříve. Vím,že vozil kolegyni. Měli jsme krásný vztah před tím,žádný problém,sex naprosto v pořádku.... No a pak najednou začal tajně psát. Když jsem se ozvala, začal věci více skrývat. Naplánovala jsem relax mimo domov a ještě v den odjezdu musel opět ráno psát. Je s ní každý den v práci. Protože viděl,že se velmi trápím,vypadá to,že to ukončil. Ale já nejsem schopná vrátit důvěru.Zkoušela jsem vše,ale pokaždé po nějaké době zase problém otevřu. Nic nepřizná ač ví,že jsem ochotna odpustit,že mi vadí hlavně lež. Nedokážu se na nic soustředit,nic mě nebaví. Jsme manželé dlouho, ale manželství považuji až do teď za hezké. Nyní se mi zdá,že se vzdal nečeho a teď s tím vnitřně bojuje. Nemám jistotu,zda nepodlehne znovu. Nevím,jak se srovnat tak, abych byla zase pro něj přitažlivá,aby mě musel dobývat atd.... Vždy byl dost žárlivý a teď vůbec.Vím,že pokud budu danou věc pořád řešit, spíš jej od sebe odháním, ale nemůžu si pomoct. Děkuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová
Milá Lenko. Někdy se stane, že se člověk trochu poblázní, i když je ve svém bazálním vztahu šťastný a spokojený. Asi přeskočila jiskra mezi nimi dvěma a nedokázali to ukočírovat. Nebo to mohlo být jinak, těžko říct. Ale je jasné, že by vás manžel nikdy nevyměnil, že vás má rád, jste spolu spjati mnoho let, máte společné vzpomínky, společnou historii, společnou lásku. Toto je v horizontu vašeho života epizoda, která je irelevantní. Ale chápu, že vás teď velmi trápí. Snažíte se - společný relax víkend, atd. Ale vracení se k tomu, co bylo, opravdu nikam nevede, jen tím budete "trojúhelník" utvrzovat a kolegyni mezi vás vracet. Na nic se neptejte, važte si sebe a vašeho vztahu a snažte se opravdu udělat něco, aby se na vás manžel začal dívat novýma očima. Zkuste něco změnit na svém vzhledu, víc choďte do společnosti, buďte víc sama sebou i bez něj. Nemám tím na mysli prvoplánovou strategii vyvolání jeho nejistoty. Mám tím na mysli hlavně vás a podporu vaší nezávislosti, kterou si budete umět opravdově užívat :-)
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, velice bych Vás chtěla požádat o radu. Manžel, s kterým jsme už mnoho let, je hodně závislý na názoru svého okolí (má to dle mého po své matce). Na počátku našeho manželství to nebylo moc patrné - buď to nějak zvládal nebo se to netýkalo až tak mě, nebylo to vidět nebo se asi "bránil", aniž bych do toho byla vtažená. V posledních letech se to hrozně zhoršuje. Napíšu Vám pár příkladů. Koupili jsme stavební pozemek (inicioval jeho kamarád), ale musí se tam sekat tráva. Nesekali jsme. A začal si stěžovat jeden ze sousedů, bývalý funkcionář města, asi arogantní člověk. Sekat jsme začali, ale manžel najednou otočil a vinu za koupi pozemku hází na mě a pořád mi to vyčítá. Další příklad - chodí k nám uklízet starší paní a je asi zmatená z přípravků, co doma máme (máme různé druhy podlah například). A začala říkat, že toho máme doma moc. A zase oheň na střeše, že mám zredukovat počty čistících prostředků, že je to zbytečné jich mít tolik. A další - jeden jeho kamarád je velmi narcistně založený člověk, zvyklý poroučet a zvyklý na poslušnost (i svých partnerek - manželky a milenek). trávíme spolu dovolené, manžel je sním spjat i pracovně, ale ne vždy to, co ten kamarád vymyslí a rozhodne, vyhovuje našim podmínkám. Takže manželovi řekne, že dělám problémy. A je zase zle. Příkladů bych mohla uvést víc. Prostě "lidi kolem vidí, jaká jsi". Moje vysvětlování, uklidňování je spíš kontraproduktivní. On je "chudák". Když nic neřeknu, zase to "potvrdím" a nechci nic podle něj nic udělat pro to, aby náš vztah byl lepší. Mám v poslední době dojem, že to nemá vůbec žádné řešení. Nebo spíš jen to špatné. už se bojím, co kdo zase řekne, a tak jsem se začala trochu uzavírat a stahovat. Zase špatně, nechci s ním nikam jezdit. Děkuji za radu. - otázka upravena poradcem
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová
Kateřino, dobrý den. Stavíte vše tak, že já můžu od počítače cokoliv rozstřelit. Manžel má podle vás problém, z toho vyplývá problém pro vás, vše se v čase stupňuje. Manžel je závislý na názorech druhých, na jejich základě vás někdy ponižuje, někdy něco odmítá, ale pokud se vy uzavíráte, vnímá to jako bojkot vašeho manželství a vyčítá vám to. Ve vašem vztahu je tolik moc rovin problémů, že to chce kvalitní dlouhodobější párovou terapii u partnerského psychologa.





mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.