Za tyhle bláboly vážně nekoho platí?

hmmm, chytré... a pravdivé

Neustále zahrnovat láskou bez ohledu na chování ? Tak to by asi bylo nad mé síly.

Tak jsem si po přečtení titulku říkal, že půjde o to, jestli ta moje jede tajně na "betonu - becherovka s tonikem" nebo na "pudinku - vaječný koňak". Zvědavě jsem rozklikl ve snaze dozvědět se, z čeho se skládá "páteř". A ono je to o vztazích...

Tak zas dalsi cernobile videni. Ctenari si radi poctou (radi se nekam radi :-) ) a knihy se vesele prodavaji. Jen ta skodlivost cernobileho videni nikomu nevadi ... :-(

Get a job, Barbara!

taky záleží na situacích, kdy se projeví modely přenesené z původních rodin rodičů (a jejich kombinace), a kdy se mohou rodiče pokusit o změnu svého původního naprogramování - občas mám dojem, že naše páteř je zabetonovaná pudinkem

Tak já se v tom bohužel dost vidím . Vyrůstal jsem v betonové rodině a nyní si myslím, že se chovám občas jako Puding typu A. Syn má dva roky. Myslím, že se máme moc rádi, ale sám si zde slibuji, že se polepším a zapracuji na tom.

Mě by zajímalo jak to bylo historicky. Přijde mi že betonová výchova tady byla po staletí a puding přišel až z všeobecně přijímanou liberalizací všeho a stavění dítěte na piedestal. Ta páteř je asi takový rozumný průnik.

Za začátku čtení mi mrazilo po těle, vprostřed jsem byl smutný z obou pudinkových variant, abych pak nakonec přece jen dospěl k uvolněnému úsměvu - to nad ideálem páteřní rodiny. Djó, hezké, hezké, moc hezky se (mi) to nakonec četlo...

Jenže číst o ideálu (resp. intuitivně se ho snažit naplňovat) a prosadit ho ve své vlastní rodině dřív, než tato se vám rozpadne tak říkajíc pod rukama - to už je těžší. Já to nedokázal. Manželka vyznávala tu betonovou a tu moji, rádoby páteřní variantu přístupu, nazývala s despektem slabošskou a nedůslednou - a bohužel v tom našla podporu ve své matce, která u nás doma byla "pečená-vařená"...

Výsledek? Dcera nyní hledá novou identitu (možná jiný rodinný model) ve své vlastní rodině a syn zase jde cestou osamostatnění. Ani jeden o moji pomoc nestojí.

Co myslíte - je to definitivní otcovská prohra?

Nemyslom. Projdou si pubertou, naleznou svojí cestu (bude těžká vzhledem k základu, který mají), ale nakonec se k Vám vrátí. Ještě Vás to ale asi bude nějakou dobu bolet.

Ano, je třeba každou hovadinu zveřejnit.

Hledání nových pohledů i na "věci" dávno fungující ještě nemusí být hovadina. On se totiž život náš vezdejší dost silně a velmi rychle mění...