Mě i manžela moc mrzí chování našeho dvouletého syna k mému muži.

vas manzel bude asi velmi tolerantni chlap

a ted vazne...

dite ve dvou letech pozna, ze neco dela spatne/dobre (a zkousi co kde a kam az muze zajit). pokud se tomu tatinek smeje, neni se cemu divit, ze to mladyho bavi. ono staci zmenit vyraz, ton hlasu a decku rict, ze se to nedela a i kdyz bude dite treba plakat a schovavat se u mamminky, po case to uz delat nebude a srovna se.

takze moje rada je: nebudte ze svejch deti pos*ani a kdyz si to zaslouzi, klidne placnete i to dvoulety decko po zadku (primerene - aby poznalo, ze jedna spatne). a opravdu to funguje, dite pak uz nemusite ani placat, staci jen ten jiny vyraz a ton hlasu. jsou to chytry bytustky

KOUSLA BYCH HO TAKY.

to je ta největší blbost co můžete udělat. Dítě si pak udělá názor, že někoho kousat je normální a začne kousat i do dětí ve školce či na hřišti. Již několikrát jsem se s tím již setkala. A vždy s rodiči probrala, ať dítěti "kousání" nevrací. Když to vzali a přestali doma, odeznělo to i v kolektivu. A to platí i o dětech, co bouchají do spolužáků(mluvím o školce), pokud matka(nebo otec) každou chvíli dítěti jednu vystřelí, dítě je pak agresivní i na ostatní. Samozřejmě občas se nějakému plácnutí člověk nevyhne, ale nemělo by to být za každý prohřešek.

Vazena pani, Vas manzel je tak trochu hlupak (pardon). Jsem taky otec, ale nenapadlo by me na synovy projevy agresivity reagovat smichem a zlehcovat je. Natoz pak, abych se mrzel nad tim, ze s mamou ma lepsi vztah. A rozhodne bych nechtel, aby moje manzelka resila me vychovne nedostatky s nekym tretim. Vyridte manzelovi, at se trochu vic zapoji do pece a vychovy a je dusledny, at nebagatelizuje synovo skrabani a kousani.

Tak tohle je snad jeden z MINIMA pripadu, kde bych se nerozpakovala pouzit primereny fyzicky trest. Samozrejme po vylouceni nejake nemoci nebo poruchy. Ublizovani jinemu cleny rodiny je proste tabu.

Pro rejpaly s klasickym dotazem "jak chcete sdelit diteti. ze je tabu ublizovat, kdyz ho sama prastis":

Verim na prirozeny dusledek jednani ditete. To je v pripade rozlite veci uklid, rozbite nahrada (podle moznosti, samozrejme), neporadnosti neporadek (nenajde hracky, obleceni, dokud neuklidi), atd. Neverim na biti jako pomstu rodice za kazdy prohresek ditete.

Nicmene v pripade napadeni jineho cloveka nebo zvirete je prirozenym dusledkem to, ze se ten dotycny taktez fyzicky brani. I v prirode vidime, ze si dospeli nechaji od maldat leccos libit, ale pokud prekroci hranici, tak se proste ozenou. Kdyz porusime zakon, nebo v krizove situaci, policiste nas take pacifikuji fyzicky. Je nerealne predpokladat, ze dite se nikdy nedocka zadneho negativniho telesneho kontaktu, nicmene ten je vzdycky vyhrazen az pro nejvic destruktivni jednani (a biti jineho clena rodiny za ne povazuju).

Jinak je zajimave, ze nas, co jsme byli jeste primerene biti (neberu jako priklad sebe, kde to rodice tezce prehaneli, ale ostatni deti) by v zivote nenapadlo bit vlastni rodice (nebo aspon ne vic nez jednou). Tento chlapec je opravdu velmi malinky, nicmene videla jsem pred nedavnem stejne chovani i u petileteho, a to uz fakt nechapu (ze strany rodicu, ze si to nechaji libit).

By me kousnul jednou a ukousla bych mu hlavu.

Dejte diteti normalni jmeno a bude po problemu. Denis je typicke jmeno pro problemove dite.

Když dítě začně kopat nebo kousat, tak taťka musí přestat s lechtáním, smíchem,jakýmkoli laškováním a prostě přestat s ním dělat cokoli. Pak oba rodiče říct, že tohle ne a třeba namalovat na jeden papír s červeným puntíkem, co se dělat nesmí a na druhý papír se zeleným puntíkem,co se dělat smí. Takhle jsem to praktikovala s dcerou a pochopila to. Papíry jí přilepila na skříň a když k tomu mělo dojít zase nebo došlo, tak jsem jen řekla, pamatuješ, co platí pro červený puntík? A přestat zas dělat srandu. Lechtání a praní se "jako" můžem, ale kousat a kopat neee. Zvýšit hlas!!!

No ale já jsem v šoku! To ještě neexistuje žádná koučka na škrábání a kousání? No toto!

Sprateček se po příchodu pana otce cítí ohrožený a musí se o pozornost matky dělit. Jestli pak situace dopadne tak, že si pozornost vynutí a matka ho utěšuje a zabaví...No tak prostě vyhrál!

Jako prvni me taky napadlo, ze tady bude na vine vztah s matkou.

Taky na mě syn útočil. Domluvy nepomáhaly.

Tak jsem ho taky "pokousal, poškrábal" a mám klid...

a dát mu na zadek paní nenapadlo?

Zřejmě je pohodlnější nepoužít starej dobrej selskej rozum, ale raději se pídit po "odborné pomoci".