Balanční kolečka jsou k ničemu. Nejlepší je odrážedlo a pak hned na kolo. Ta v článku nedoporučovaná tlačná tyč na sedlovku ušetří rodičům hodně bolavých zad.

Když to čtu, tak se divím, jak jsem se vlastně bez všech těch vychytávek dokázal naučit jezdit na kole. 

Boční kolečka nejsou vůbec k ničemu, dítě jezdí nakřivo jako na tříkolce, odmítá se srovnat a vybuduje si strach z kola. Syn pak až v 8 letech prohlásil, že se mu zdálo, že umí jezdit na kole, zkusil to a uměl. Další děti už to měli lepší, protože jsme začínali od 5 let na koloběžce, soutěž s dlouhými odrazy se snahou co nejdéle se udržet. Za měsíc pak nebyl problém posadit je na kolo, roztlačit a po prvotním úleku se zjistilo, že jezdit hned umí.

Jednostopé odrážedlo a pak kolo. Hlavně žádná kolečka. U nejmladšího dítěte trvalo učení jízdy na kole 5 minut. Dřív když nebyly odrážedla, bylo to mnohem víc o "nervy".

Jojo, mezitím jsem sepsal podobnou zkušenost.

Také jsme přešli na kolo z odrážedla a nebyl by na kole žádný problém, kdyby náš mladej nebyl línej šlapat :-( Nevím, jak na něj... Rovnováha v pohodě, brzdění taky, ale namáha při šlapání nee.

Když dítko dorostlo na nejmenší dětské kolo, stačilo jezdit asi 2 týdny s bočníma kolečkama. Pak kolečka odmontovat a asi 20 m se proběhnout s dítkem šlapajícím na kole a pak nenápadně pustit sedačku. Vše ostatní už šlo samo. Pár drobných pádů bylo - ale to k tomu patří. Hlavně hned nevolat záchranku nebo vrtulník.

Základem je jednostopé odrážedlo bez šlapek. Syn se na něm naučil držet rovnováhu v necelých dvou letech. Pak jsem měla takovou tu tříkolku s tyčí, aby nemusel furt jenom sedět v kočáře. Tam se zřejmě naučil šlapat do pedálů. Protože když jsem ho ve 2.5 letech ze srandy posadila na kolo kamarádčiny dcery bez postranních koleček, jakože co to udělá, tak odjel . Jediným problém pak bylo naučit ho brzdit

Drsné. Jenže pak hrozí nebezpečí,že děcko vyděsíte a blokne se vám.

Ta dětská "odrážedla" mi připadají skvělá. Je to kolo, má to brzdy, akorát to nemá šlapačky. Děti se na tom naučí držet rovnováhu a nebojí se jezdit rychle. Někdy až příliš rychle.

Ty doby, kdy jsem držel kolo s dítětem za sedačku a běhal po parkovišti už jsou pryč.

Shodou náhod jsem naučil svou čtyřletou dceru jezdit na kole minulý týden. Zabralo to zhruba 10 minut. Nějaký čas předtím jezdila na odstrkovadle s ruční brzdou a pak jsem jí minulý týden vzal na nákup vína do vinného sklípku vedle našeho domu na normálním kole. Směrem tam jsem jí přidoržoval a zpátky už jela sama, když si to před obchodem na chodníku párkrát vyzkoušela.

Not a big deal.

Takže bod 1.- ano, bod 2. - kravina, bod 3. - samozřejmost, bod 4. - prvních pár minut ano, bod 5. - samozřejmost, bod 6. - ano, bod 7. je zjevně do počtu, aby se článek mohl jmenovat Sedm kroků...

Taky jsem si myslel, že bod 2 je blbost, když moje dcera jezdí na kole bez šlapek naprosto bez problémů. Jenže, když měla dát nohy na šlapky, začal hysterický řev, který nezmizel ani při dalších pokusech. Nakonec jsem kolečka přimontoval a šlapala hned. Někdo to prostě v začátcích potřebuje.