Já si myslím, že největší zádrhel je v tom, že se pisatelka bojí, že zůstane sama. Je pro ni strach ze samoty důležitější než dobré vztahy s dětmi? Aby na svů jstrach jednou nedoplatila. A hlavně pisatelce je 37, nikoliv 57, takže hlavu vzhůru a do toho!

Já vím, že je to otázka úplně mimo téma článku, ale do diskuze se podle mě hodí (a neurazím se pokud to někdo nahlásí a smaže mi to)

Pane Hodino, jak byste se zachoval ke svým dětem, které jste vychoval a tak se za ně hrdě bijete do hrudi, kdyby se ukázalo, že nejsou vaše, ale že Vám byla žena tehdy nevěrná a prokázali by to genetické testy?

Zůstanou pro Vás vašimi milovanými dětmi s milionem krásných vzpomínek, nebo je odvrhnete jako kukaččí mláďata. Zakážete jim Vás vídat, říkat Vám "tati" a budete si o sobě myslet že jste paroháč a motherfucker v jedné osobě?

Podle mě je jedno jak k dětem člověk přišel, ale co s nimi zažil, co tvoří jejich vztah. Pokud se biologicky člověk stane rodičem, tak musí na sebe vzít tu zodpovědnost. Pokud ji jako nebiologický rodič na sebe vzít chce, dělá tím ze sebe lepšího člověka a tím i rodiče hodného obdivu, ne nenávisti, kterou tu chrlíte.

Dobře řečeno. A dodám: co si asi musí myslet jeho děti, když vidí, že táta je miluje jen proto, že jsou "jeho", neboli jistý cár papíru s rozborem slin (např. omylem zaměněný) by mohl stačit k tomu, aby o lásku a péči svého tatínka přišli? To není podle mého rodičovská láska, ale pouhý narcismus. Zralá rodičovská láska si neklade podmínky.

Ať ho kopne do pr... 

Je bláhové si myslel, že nějaký chlap bude "otcem" cizím dětem. Krev je krev a cizí je cizí. To žádné zbožné přání nezmění. A navíc, ten chlap podvědomě cítí, že jeho žena stále miluje prvního manžela a on je jen náhražkou za něj.

Mám ve svém okolí dva chlapy, kteří se k dětem, které vyženili,  chovají jako vlastním a mají je rádi. Takže to jde. To jen chlap musí být chlapem a ne rozmazleným fakanem, aby dokázal přijmout cizí dítě za vlastní.

Pryč od takového chlapa, co nejrychleji.

Že je ve vztahu nějaká nerovnováha, to si v popisovaném uspořádání ta žena asi občas ani neuvědomuje. Nevidí to, co by viděla, kdyby manžel měl také děti. Co takhle, kdyby si manžel třeba půjčil od bratra či sestry jejich děti (na zkoušku, na pár dnů)... Pro všechny by to možná byla účinná a poučná terapie...

Když to ženská nemá jak se patří srovnáno v hlavě, tak se může snadno stát, že manžel bude žárlit i na své vlastní potomky...

Tím chci naznačit, že vztah k těch kluků k novému tátovi může ta žena i sama svým přístupem zlepšovat, ale i zhoršovat. Ono to ani pro ni není lehké či samozřejmé. Mezilidské vztahy jsou věru nesnadné, těžké. Moc těžké.

Když se nesrovná s jejími dětmi, nemá cenu s ním ztrácet čas. 

Sbalit kufry a zamávat.

Panu Hodinovi jsem asi šlápl na kuří oko 

Test

je to v poradku  

Dost mě zarazilo,že Martin navrhl dát děti jejím rodičům a Helena o tom dokonce uvažovala.To je vrchol drzosti.Nedovedu si představit,že by mě moje dcera navrhla,že mě nechá svého syna,protože má nového chlapa.Taková ..........by ji určitě ani ve snu nenapadla.Dá se s vnoučaty vypomoct -víkend,prázdniny.....Ale nechat dva kluky patrně už důchodcům na krku,tak to je moc.To je na pár facek.

Tak voni ti redaktoři na lupě se snažili a vy jim ten jejich výmysl takhle haníte.