Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Kdy je dítě dost velké na to, aby šlo samo ven?

Jako malí jsme venku pobíhali samotní mnohdy už v pěti letech. Dnes coby rodiče se často obáváme pustit z domu potomky bez dozoru ještě v deseti. Kdy je tedy nejvhodnější doba dát dítěti alespoň trochu volnosti?

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

olusak

Dnes je to horší než kdysi (2)

Moji rodiče mě naštěstí k samostatnosti vedli, ale škola byla blízko, obchod relativně taky, lékař taky, takže v do školy jsem chodila sama od první třídy, na kroužek od 8let, k doktorovi tak od deseti (pokud to nebylo nic důležitého). Ale mám vrstevníky, které rodiče vozili ještě na střední školu autem a chodili s nimi v tom věku k doktorovi.

   Dneska ve svém okolí, třeba u kolegů z práce,vidím, že většina to spíš přehání. Několikrát za den si volají, už jdeš ze školy, už jsi odemkla byt, učíš se, děláš si úkoly, když je ditěti skoro 11.

 

0/0
26.11.2010 0:12

olusak

Dnes je to horší než kdysi (1)

Bohužel dnešní děti jsou bity na tom, že je jiná horší doba než dříve. Vysvětlím: pískoviště bylo před každým domem, my si tam mohli sami hrát už třeba od 4let, mámy občas koukly z okna, když nám něco chybělo, zazvonili jsme nebo pod oknem volali. Dnes se tahle hřiště všude ruší, po městě je jich pár, jsou podle stanov EU, takže nemáte nad svými dětmi dohled, nejsou u Vás v ulici,  museli byste tam s dětmi zajít. Nehledě na to, že se jaksi rozmohli psi, kdysi to u nás v domě byla výjimka, teď ho má skoro každý, takže udržet na tom hřišti a pískovišti před barákem dnes čistotu nelze jako kdysi. K tomu se přidá velká spousta aut a autobusů, všelijací špatní lidé, kterých je asi taky víc než dříve (dříve byste se nebáli postavit kočár s dítětem před sámošku, za komun. to bylo naprosto běžné, stálo jich tam víc).

  

0/0
26.11.2010 0:10

SecondWisdom

Je to holt náhoda

Žádný rodič to nechce, ale úplně zabránit tomu nejde. Lze snížit určitá rizika, ale je to na úkor svobody dítěte. Já se od 5ti proháněla po sídlišti a není problém. Ano, tu dítě vylezlo na stožár elektrického vedení a shořelo, tu jiné přejelo auto, jiné bylo šikanováno partou starších výrostků. Důchodci nám nadávali, my se jim smáli. Prolézali jsme staveništěm a tak dále. Jak tu někteří přeúzkostliví rodiče píšou, že tak mladé děti nejsou schopny ještě domyslet všechny situace, tak tomu se směju. A dospělí ano ? Pokud dítě nechce, tak je to pochopitelné. Je to magická formulka těchto rodičů, ale ve skutečnosti je to jenom shoda okolností a také výchovy. Nahrazovat výchovu zákazem je divné. Jsem ráda, že ačkoliv rodiče umírali strachy, tak já dostala svobodu se venku vyblbnout do sytosti. Jsem ráda, že nebyli tak sobečtí, že mě neomezovali kvůli svému strachu. Byť jsem si to tehdy neuvědomovala.

0/0
25.11.2010 19:51

Psí zadek

Re: Je to holt náhoda

Pět let mi přijde brzo, ale jinak naprosto sdílím Váš názor. Jsem extrémně úzkostlivá a o svoje děti se budu hrozně bát, nicméně je to prostě tak, že když rodič dítěti svobodu upře, nedělá to pro něj ale pro sebe. Radši obětuje svobodu a samostatnost dítěte než aby obětoval sebe tím, že se vystaví strachu. Bohužel případy jako ztracená Anička hrajou těmto rodičům do karet.

0/0
25.11.2010 20:17

Sekanice

Re: Je to holt náhoda

No, takhle podané je to zase trochu zjednodušené. Já měla též coby malá volnost, sama se snažím v rámci možností své děti dnes neomezovat, nicméně pokud by např. moje 10ti letá dcera měla jít v 18.00 v současné době, kdy už je tma sama ze svého odpol. kroužku, kde musí projít skrz zapadlé uličky, kde se povalují dost zvláštní existence, následně přejít přes tak rušnou ulici, kde se několikrát stala vážná nechoda s následkem smrti, naposledy to byl malý 9letý kluk ,který tam má dnes pomníček, tak se na mě myslím nemůže nikdo zlobit, že si pro to své dítě prostě trapně dojedu. To samé když vím, že syn je v 8letech zmatkář a ve chvíli, kdy mu za zády zacinká tramvaj a on má před sebou na vozovce auto, tak naprosto zpanikaří, tak holt radši zajistím, aby šel s další skupinou dětí, nebo když to vyjde, tak pro něho radši z práce doletím. Ani tak zdaleka nejsem schopná "pokrýt" vše, protože jako většina pracuju, ale co jsem schopná zvládnout, tak si myslím, že raději je lépe nepo

0/0
25.11.2010 20:19

Sekanice

Re: Je to holt náhoda

nepodceňovat, než pak těžce litovat a už to nejde vrátit. Volnost ano, ale kde mám opravdu špatný pocit a evidentně jde o situaci, kdy je poměrně velká šance, že se něco může přihodit, tak tak nějak tomu nehodlám pomáhat. Přesto, že mám často strach, tak volnost dětem dopřeju, chápu, že riziko existuje vždy a zcela omezovat je nelze, nicméně někdy jsou ta rizika taková, že si myslím, že by byla spíš moje sobeckost, kdybych kvůli své pohodlnosti pro ty děti nesjela, nebo s nimi někam nedošla apod. Chce to vždycky s rozvahou a zase dát pouze volnost a nestarat se a tvrdit, že je to proto, že někoho nechci omezovat, tak to tedy nechci nikomu sahat do svědomí, ale já to zase vnímám, že často je to "nechci omezovat" jen zástěrka proto jak pro sebe získat více času. Většina lidí okolo nás situace rozlišuje a své děti někam samotné pustí, jinam třeba ne. Je to o rozumném zvážení a ani jeden extrém není správný. 

0/0
25.11.2010 20:28

Psí zadek

Re: Je to holt náhoda

V situaci, kterou popisujete, Vaše jednání chápu, správnost je vždycky sporná, ale nelze to nechápat. Ale nesouhlasím s Vaší definicí pohodlnosti a sobectví. Já za řádově pohodlnější považuju pro dítě kamkoli dojet než se o něj doma bát.

0/0
25.11.2010 20:39

Sekanice

Re: Je to holt náhoda

Dala jsem to do definice, protože v úvodním příspěvku bylo dáno do definice, že sobeckost je dítěti tu volnost nedopřát.... ani jedno není 100% pravda. Prostě vždycky to zhodnotit a skutečně znám oba extrémy, kdy lidi opravdu dítě samotné nepustí nikam, oproti tomu znám paní, jejíž dcera mohla být často v podstatě celý den pryč a to už od malinka cca od 3 let v Praze. Holčička se často přifařovala ke komukoli, kdo byl ochoten se s ní bavit, nesčetněkrát skončila u nás doma, aniž by se někdo až do večerních hodin staral, co s ní je. Bylo to už čtvrté dítě té maminky, chápu, že už asi byla unavenější, než já se svými 2ma, ale mě to tedy připadalo dost nezodpovědný, protože to rozhodně nebyla volnost výchovná, ale naprostý nezájem. Navíc ta holčička by prostě šla s kýmkoli, kamkoli. Jiná sousedka se zase pozastavovala nad tím, že dokážu já své děti od třeba 4 let nechat samotné na zahradě (většinu času jsem visela přilepená na okně a pozorovala je, to se přiznávám :-), ale jí to přišlo

0/0
25.11.2010 20:51

Sekanice

Re: Je to holt náhoda

zase nezodpovědné ode mě. Já zase měla pocit, že máme dostatečně bytelně oplocený pozemek, žádný bazén, z okna jsem viděla celý prostor zahrady a poctivě jsem hlídala, spíš jsem jim chtěla dopřát tu zmiňovanou volnost a líbilo se jim to. Ona to nedokázala pochopit... na druhou stranu jsem zase já poměrně opatrná, když jde o to, že by měly děti třeba i dnes, kdy jsou už větší chodit domů po Praze za tmy, nebo kde vím, že mám problém s provozem pomalu i já, tak tam je prostě samotné nehodlám pouštět a ani s nimi nemám žádné spory (zatím), že bych je nějak "dusila". Snažím se je vychovávat k samostatnosti, ale zase ne za každou cenu jim chci připravovat "rizikové situace" jen proto, aby se tvz. otužily, jak tu někdo psal. Osobně tedy musím říct, že já mám ze svého dětství jeden pocit a to ten, že bylo báječné, nicméně jsem si často v dospělosti říkala, že je vůbec s podivem, že jsem ho bez úhony přežila. Některý věci prostě neumím brát na lehkou váhu.

0/0
25.11.2010 20:58

Psí zadek

Re: Je to holt náhoda

Já jsem poznamenaná tím, že jsem jako dítě byla hlídanější než ostatní (byť na dnešní dobu jsem měla svobody hodně). Vyhodnocovat konkrétní situaci je určitě správné, obávám se ale, že spousta rodičů (ti, kteří mají k hyperprotekcionismu sklony) je právě tak protektivní, jak jim doba dovolí. Tj. pokud všichni z okolí pouští dítě např. v devíti do školy samo, pustí ho taky, nebo ho pustí v deseti. Pokud se tam ale objeví někdo, kdo v tomto věku dítě nepouští, nepustí ho tak dlouho, jak to jde. Celkově míra, v jaké děti chráníme, stoupá a samostatnost dětí se snižuje. Obhájci přílišného protekcionismu tvrdí, že svět je daleko nebezpečnější než dřív, s čím já ale nesouhlasím. Ano, doprava je intenzivnější, v tomto je nebezpečí větší, na druhou stranu v obci se jezdí 50, dřív to bylo víc, a pedofilů je v populaci stále zhruba stejně. Nevěřím, že je současný trend dobrý a jsem přesvědčená, že vede ke slábnutí populace. Vyjádřila jsem dost se neobratně, ale snad je to srozumitelné.

0/0
25.11.2010 21:14

Sekanice

Re: Je to holt náhoda

Možná to bude tak, že kdo měl volnosti v dětství mnoho, tak na základě některých zkušeností dnes své dítě nechce do některých situací, které považuje za rizkové, pouštět, naopak, kdo tu volnost neměl a přál si jí, jí dnes chce dopřát svým dětem.. nevím. Jinak, asi by jsme se spolu domluvily:-), ale já si zase myslím, že je to dneska nebezpečnější. Nemůžu si pomoct. Vůbec mi to dnes připadá pro děti celkově těžší. Už jenom ta rychlost života, hrne se na ně ze všech stran tolik informací, že myslím, že já bych to snad jako dítě ani nebyla schopná správně všechno absorbovat a vyhodnocovat, měla bych ze všeho asi dost zmatek. Oni v tom vyrůstají, ale připadá mi, že se na ně dnes valí už i starosti a situace a informace, které jim "kradou" dětskost...Možná i proto lidi hledají nějakou alternativu, jak je od toho trochu "izolovat" a to jakoby opečovávání je možná jedna z va

0/0
25.11.2010 21:27

Sekanice

Re: Je to holt náhoda

variant, kdy mají pocit, že jim tu dětskost "dopřávají".. těžko říct. Já osobně bych nechtěla být malým dítětem v dnešní době. Všude se píše jaké jsou dnes děti hrozné, zlé, agresivní, nesamostatné apod. Já se domnívám, že jsou úplně stejné jaké bychom byly děti my, pokud bychom byly vystaveni dnešní době. Navíc se spíš potkávám s dětmi, které mi připadají naopak na svůj věk velmi rozumné, už od mala ví, co chtějí, vědomostí mají podle mě více než jsme měli my v jejich věku. Musím říct, že já osobně mám k dětem, které ustojí dnešní dobu velký obdiv a chápu snahu rodičů je ochraňovat... Ve své podstatě je přeci dobře, že lidi mají svoje děti rádi...ale holt se někdy musí zapřít a potlačit svůj strach a skutečně jim tu volnost dopřát.

0/0
25.11.2010 21:33

Psí zadek

Re: Je to holt náhoda

Tím "hrozné" atd. se obvykle myslí hrozně vychované, že jsou produkty své doby, je jasné, tak jako ostatně každý z nás. Loučím se, děkuji za diskusi.

0/0
25.11.2010 21:45

Psí zadek

Re: Je to holt náhoda

Myslela jsem nebezpečnější čistě z hlediska cesty do a ze školy. Souhlasím, že o něco nebezpečnější to dnes je, ale jsem přesvědčená, že zdaleka ne o tolik, o kolik se navýšil strach rodičů. Můj čistě osobní názor je, že čím víc se vzdalujeme válce, tím méně jsme schopni akceptovat bolest a smrt, proto se tolik bojíme a proto se snažíme tolik chránit.

Jinak samozřejmě, že dnešní doba jako taková nabízí mnohem víc možností, ale zároveň i víc různých svodů a úskalí, to jsem ale na mysli neměla.

0/0
25.11.2010 21:38

Psí zadek

Re: Je to holt náhoda

Ještě takový příklad: kamarád vodí děti do školky, kde mají dětskou skluzavku. Je vysoká cca metr a naprosto bezpečná. Přesto na ni některé děti nesmějí. To nelze vysvětlit pouličními individui ani složitou dopravou.

0/0
25.11.2010 21:41

SecondWisdom

Re: Je to holt náhoda

Já neříkám, že nebyla pravidla, ale v rámci těch pravidel jsme měli svobodu. Čas kdy jsme museli být doma byl pevně daný. Museli jsme nahlásit, kde se přibližně budeme pohybovat. Co jsem chtěla říct je to, že rodič se musí smířit s tím, že ta šance tu je a nesnažit se jí eliminovat za každou cenu, neboť je to marný boj. Rodiče toho dítěte co jim ho přejelo auto měli prostě smůlu, to je realita holt. My ostatní jsme přežili a celkově ta šance, že se dítěti něco stane je malá. Ale někomu se to stát musí. O tom ale v drtivé většině nerozhodují restrikce dětí, ale náhoda. A ta se nedá obejít. Můžete dítě zavřít do domácího vězení a ono uhoří při požáru domu. A tak podobně.

0/0
25.11.2010 22:15

sn63

každý jsme jiný

Já vyrůstala na malinké vesnici do školky nechodila ale vzpomínám si kdy si na nás (dívky asi 5leté) stěžovala paní že jí kazíme synáčka jen pro to že jsme si hraly s balonkem ( nafouknutý prezervativ) který nám dal asi 16ti letý kluk z vesnice. Tzn  chodily jsme ven sami už před základkou.

0/0
25.11.2010 19:05

wozáp baby

7 let je uplně dostatečný

pro průměrně inteligetní dítě bydlící v normálních podmínkách

a to si snd děláte t srandu, že tam v anketě máte 9 a 11 let, to je extrém jako 

proboha v 11 letech začíná puberta

0/0
25.11.2010 18:30

Fryčík

Re: 7 let je uplně dostatečný

R^ moje řeč

0/0
25.11.2010 18:36

SecondWisdom

Re: 7 let je uplně dostatečný

Já si od 5-6ti let navíc udělala kamarády venku a pak když jsme šli spolu do školy, tak jsem měla i určitou výhodu. Ale naprostý souhlas. R^

0/0
25.11.2010 19:53

Psí zadek

Re: 7 let je uplně dostatečný

Do školy v blízkosti bydliště jsem sama směla buď v polovině první třídy nebo od druhé (nepamatuju se). Pak jsem začala v rámci Prahy dojíždět a tam jsem směla sama od deseti. Předtím jsem byla jediná ze třídy, koho rodiče do školy doprovázeli, neskutečně mě to štvalo a bylo to pro mě ponižující, ostatní děcka se mi kvůli tomu smály. Dneska je to spíš standard. Před pár lety jsem doučovala tehdy desetiletou dívku jazyk. Jednou jsem dorazila k nim domů a od zamčených vrat zvonila k nim do bytu. Holčina byla doma sama a sdělila mi, že mi nemůže sejít z druhého patra dolů odemknout vrata a že musím počkat, až se vrátí máma. Stála jsem tam jako blbec. Taky jsem zažila šestnáctiletého kluka, kterého ke mně do a z jazykovky doprovázeli rodiče. Přijde mi to dost otřesné.

0/0
25.11.2010 20:14

Paxa

Nějak mi tu chybí,

že taky záleží na tom, jak moc které děcko po té samostatnosti touží. Mě naši hlídali až patologicky úzkostlivě, ještě ve dvanácti mě doprovázeli do hudebky do vedlejší pražské čtvrti, připadala jsem si jak blbec.

Říkala jsem si, jak to svým dětem jednou vynahradím a dopřeju jim samostatnost. Jenže ouha - dcera (1. třída) se na mě i na manžela lepí neskutečným způsobem. Školu máme přes ulici, klidně bych jim tam samotnou pustila, i když jde o ulici dost frekventovanou, protože mám vyzkoušeno, že je opatrná a zodpovědná, ale nechce o tom ani slyšet. Nebo v krámě - klidně sama nakoupí, nic nezapomene, ale musím být v obchodě přítomná, samotná tam nevleze ani za nic. A to ji nijak nestrašíme nebo něco takového. Asi jsme zkrátka každý jiný, i v dětství.

0/0
25.11.2010 11:53

ww+

Re: Nějak mi tu chybí,

přesně tak... častokrát jsem slýchal - to musíte to dítě vést k samostatnosti, to ho musíte lépe vychovávat, to ho musíte "otužovat", naše děti tohle a tohle... jenže pak měli takoví rodiče druhé dítě nebo třetí dítě a najednou třeba zjistili, že to _nefunguje_. že většina toho _nesouvisí_ s výchovou. prostě pokud dítě potřebuje pocit bezpečí, tak mu ho dopřeji. však ono taky jednou vyroste. pokud je dítě samostatné, bezva, pokud ne - nic se neděje, vyroste, naučí se. hlavně netvrdit, že "na nás" to fungovalo tak na "naše děti" bude taky.

0/0
25.11.2010 12:28

divilek

Re: Nějak mi tu chybí,

Asi tak. Jsou prvňáci, kteří se suverénně přesunou z jednoho konce města na druhý, a jsou třeba páťáci, kteří si netroufnou popojet 1 nebo 2 zastávky autobusem či tramvají. Případně si netroufnou jejich rodiče. Ale těžko soudit, co je správně, každý si musí vybrat svoji cestu, jak to bude s dětmi dělat.

0/0
25.11.2010 12:41

Hroznej puberťák

Re: Nějak mi tu chybí,

Jedináček?

0/0
25.11.2010 13:02

halagajda

Re: Nějak mi tu chybí,

no ja jsem byla sama do deviti let, a litala jsem vsude sama;))

0/0
25.11.2010 13:04

Hroznej puberťák

Re: Nějak mi tu chybí,

Ono je to samozřejmě individuální, ale jedináčci bývají celkem často víc fixováni na rodiče.

0/0
25.11.2010 13:06

Paxa

Re: Nějak mi tu chybí,

Hm, já na ně fixovaná nebyla, strašně jsem chtěla být samostatná. Taky se pak výsledek dostavil v podobě dost zběsilé revolty s nástupem na střední školu. No nic, nebudu to rozebírat.

0/0
25.11.2010 13:20

Paxa

Re: Nějak mi tu chybí,

Jo, bohužel, a navíc tzv. vymodlený (a příšerně mě to štvalo). Navíc ne takový ten, co všechno dostane a všechno smí, ale opačný případ, kdy rodiče předjímají, že když jste jedináček, zřejmě z vás vyroste sobec, takže v urputné snaze tomu zabránit vám nedají  skoro nic a skoro všechno vám zakazují.

0/0
25.11.2010 13:18

Hroznej puberťák

Re: Nějak mi tu chybí,

Tak to holt bude trvat o něco déle, když je teď teprve v první třídě.

Chodí nebo chystá se do nějakých kroužků či něčeho, aby byla hodně v kolektivu?

0/0
25.11.2010 13:26

Paxa

Re: Nějak mi tu chybí,

Jejda, teď si nejsem jistá, jestli nám tu nedošlo k takovému roztomilému nedorozumění... Ten vymodlený jedináček jsem já, pochopitelně, asi jsem tu větu "Jedináček?" pochopila špatně...

Dcera zatím jedináček je, což hodláme vbrzku napravit, ale vymodlený rozhodně ne, naštěstí se povedla "na první dobrou". Do kroužků chodí od školky, teď vlastně už do tří, do družiny taky. Všude je spokojená, protože ona tam je zase všude paní učitelka nebo pan trenér, které ona vnímá jako osoby zajišťující dostatečné bezpečí a rodiče v tomto ohledu plně nahrazující.

Ale jo, jasně, že se to časem spraví, já to nějak nedramatizuju a zase to nelámu přes koleno a nechci ji traumatizovat nějakým násilným přeučováním. Spíš to beru jako fakt, i když mě to pořád trochu udivuje. Prostě příklad, jak každý máme jiné tužby a kolikrát jaksi samozřejmě čekáme, že jiní lidé mají podobné. Přijde mi to takové, no... poučné?

0/0
25.11.2010 14:05

Hroznej puberťák

Re: Nějak mi tu chybí,

No jo, přišlo mi to takové divné, ten popis, napadlo mě to, až když jsem příspěvek odeslal. Předtím jsem o tom moc nepřemýšlel, dneska toho mám docela dost, na co se musím soustředit, takže diskuze beru vyloženě jen koutkem oka...

No jo, tak holt jste udělali maximum, záleží to na ní, prostě to přijde později, je to individuální. Jo, je to poučné, člověk míní... a pak je stejně všechno jinak. Předsevzetí jsou proto.... aby je časem mohly nahradit jiné :-)

0/0
25.11.2010 14:56

halagajda

Re: Nějak mi tu chybí,

s tim souhlasim, ja uz jsem v 7 jezdila na kole nebo autobusem pres cele mesto do krouzku, moje sestra(o 9 let mladsi) vubec ne jeste v 11 jsem ji vsude brala ja, no a pak jsem se odstehovala se musela rychle osamostatnovat..

0/0
25.11.2010 13:03

Jan Motůrek

Výsledek

V podstatě výsledek článku je: "Neexistuje jednoznačný návod" :) R^

0/0
25.11.2010 11:09

yrral

Re: Výsledek

Myslím že se dá aplikovat závěr výzkumu Víti Jakoubka .... Valná většina dětí je schopna jít sama do školy, existuje však ještě nejméně 50% těch, kteří nejsou schopni.

0/0
25.11.2010 12:27

ww+

Re: Výsledek

R^

0/0
25.11.2010 12:29

wozáp baby

Re: Výsledek

;-DR^

0/0
25.11.2010 18:31

wozáp baby

jednoho kamaráda doprovázela maminka do školy

(asi 500 metrů klidnými ulicemi) maminka ještě půl rok po začátku školního roku a celá třída se mu smála. 

Ta základka je prostě šikovně umístěna mezi sídlištěm a vilovou čtvrtí, takže děti chodějí naprosto v pohodě po klidných ulicích a ještě po chodníkách. 

Chápu, ž ekdyž je škola daleko( nad 2 kiláky) a ještě traa vede skrz silnice, tak je lepší doprovodit, případně radši odvést autem, no, To je prostě na rozumové úvaze rodičů.

0/0
25.11.2010 18:36

Fryčík

prcek

Moje dcerka chodí sama ven tak od 5-ti let. Občas přiběhne pod balkon se ukázat, že je v pohodě a maže zase zpátky na písek. Je samostatná, mám z ní radost :-)

0/0
25.11.2010 11:03

ww+

Re: prcek

Pokud se nemůže stát, že si po půlhodině uvědomíte, že se vám už dlouho neukázala a na pískovišti pak taky nebude... tak je to v pohodě. Kdy o tom psali, loni? Předloni? Maminka se jenom "na chvíli zapovídala"... Další případy jsou pokud má rodina bazén. Tam dokonce stačí pár minut nemít dítě pod dohledem...

0/0
25.11.2010 11:21

busty

Re: prcek

Takhle jsem jednou ztratil kamaradce zelvu :-)

0/0
25.11.2010 11:32

Calinda

Re: prcek

Jak se to říká - tisíckrát se nic nestane a po tisíciprvní ... Pustit ven samotné pětileté dítě není nic jiného než hloupost a nezodpovědnost. Rv Kdyby jí přepadlo nějaký hovado, samostatnost jí bude naprosto k ničemu, jen matka si bude do smrti vyčítat, že kdyby byla s ní, tak se to nestalo.

0/0
25.11.2010 12:29

Fryčík

Re: prcek

Budete své dítě držet za ruku do 20-ti? Přemýšlet co se může stát kdyby je přece nesmysl... Může na ni spadnout meteorit, že jo...

0/0
25.11.2010 16:21

Calinda

Re: prcek

Ano, něco se jí může stát i ve dvaceti, třiceti, čtyřiceti... Asi nechápete rozdíl mezi pětiletým a dvacetiletým člověkem, např. dospělý člověk kterému se zakutálí něco na silnici, se napřed rozhlédne, posoudí, v jaké vzdálenosti je auto, které zrovna přijíždí a podle toho do vozovky buď vstoupí nebo počká, obávám se, že pětileté dítě toto schopné posoudit není, může jednat zbrkle a neuváženě. A to jen jen příklad. Mám taky pětileté dítě, a když jednu věc udělá stokrát velmi dobře, tak po stoprvní se přes tu ulici zkrátka nerozhlédne a vstoupí, protože na něj zrovna volá kamarádka. Pokud se takovému dítěti něco stane, rodiče si budou do smrti vyčítat, že ho nehlídali a okolí a příbuzní jim to budou taky dávat pěkně "sežrat" a proč asi? Protože bylo ještě moc malé, aby bylo venku samo.

0/0
26.11.2010 12:49

paskundilek

 

Ve Švýcarsku chodí děti samy i do školky, jenomže tam kret*ni řidičák nedostávají :-P

0/0
25.11.2010 10:42

divilek

Děti se mají "otužovat"...

... čili je hloupé je vodit pořád za ručičku. Na druhou stranu chápu, že rodiče mají strach o svého andílka přijít. Přesto si myslím, že ve většině běžných situací (okolí domu, cesta do školy, drobný nákup v nejbližším obchodu) ve dne se dítě může pohybovat samo. Jde jen o to ho to naučit a vysvětlit mu možná rizika. Ty doby, kdy jsme si jako všechny děti bezstarostně řádily v okolí bydliště už jsou asi trochu pryč, ale převážet dítě všude autem a vodit ho všude za ruku je taky zoufalé.

0/0
25.11.2010 10:15

ww+

Re: Děti se mají "otužovat"...

Otužovat, ale pod dozorem! Nevidím nic zoufalého na zajišťování bezpečí pro své dítě. V naší lokalitě se pohybují bezdomovci, feťáci, zcela určitě pedofilové a úchylové, jenže to není na první pohled poznat - až když to vyjde v novinách, agresivní důchodci, kteří si řeší své životní mindráky na dětech, agresivní řidiči, starší děti z rozvrácených rodin, které šikanují mladší... možná by mě napadlo ještě něco, ale už tohle stačí. Dokud není dítě dostatečně vyspělé, aby tomu všemu čelilo, je lepší ho mít dohledem. Do růstu a výchovy dítěte investujeme spoustu času, energie a peněz. Nemá smysl si pak do konce života něco vyčítat, kvůli tomu, že jsem chtěl dítě "otužovat". Je to podobné jako při sportu nebo s autem - pokud na to máme, investujeme do bezpečí, do kvalitní helmy, do 10 airbagů... stejně tak u dítětě, pokud jsme schopni si ten čas udělat, vodíme ho do školy a z kroužků a dohlížíme na něj.

0/0
25.11.2010 10:31

Škubi

Re: Děti se mají "otužovat"...

To je přesně ten přístup. kvůli kterýmu se tak rozšířily alergie na všechno - sterilně čistá domácnost (analogie k vašim deseti airbagům)

0/0
25.11.2010 11:41

ww+

Re: Děti se mají "otužovat"...

A kvůli kterému vymizelo tolik nemocí... Cena života stoupá, porodnost a schopnost počít a porodit zdravé dítě klesá... budeme žít jako ve středověku nebo více život chránit?

0/0
25.11.2010 12:32

divilek

Re: Děti se mají "otužovat"...

Neviděl bych to tak černě. Schopnosti plození klesají odkládáním do staršího věku a zdá se, že vliv má i pohodlí dnešní civilizace...

0/0
25.11.2010 12:45







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.