všichni jsme byli nějak trapný

ale připadá mi, že se to nějak stupňuje a ratolesti jsou stále trapnější a trapnější.....

Re: všichni jsme byli nějak trapný

Že jsme byli? Věř mi, že pro dospívajícího není nikdo trapnější, než jeho vlastní rodič.

Já nic

takového neměl, ale okolí dostatečně iritovaly moje normální (vlnité) vlasy, které v krátké podobě tvořily rozčepýřenou kouli kolem hlavy. Měl jsem to tak asi do dvanácti let, a než jsem odešel na gymnázium, nebylo dne, aby učitelky neprohodily mým směrem nějakou nactiutrhující poznámku. Později mi stačilo jen chodit v černé, protože tu mnoho lidí u nás nenosilo, ale dlouhé vlasy má kde kdo.

punk not děd

dneska je to "vo ničem", vystajlované <l>čoviky se dají koupit na každém rohu a nikoho to neohromí. S nostalgií vzpomínám na číro nabarvené temperami, kterým jsem před víc než dvaceti lety přivodila nejeden šok.

Re: punk not děd

Temperama jsi přivodila šok hlavně těm vlasům.

Oso

mno

já teda děti nemám, ale moje máma se za mě myslím stydí i v mých třiceti - pořád říká, že chodím jak šmudla, bezďák a já pořád čekám kdy jí to přejde - marně

Re: mno

Co jí, tebe kdy to přejde...

jako starej fotr říkám, že současný styly jsou docela fajn

....když vzpomenu na naši dobu, kdy jsme díky komoušům mohli dohromady prd....tak jim to skoro závidím. K tomu věku to patří.....a např. z EMO lze někdy spatřit zajímavé existence.

Jako tvor, kterého v 17 bavil punk.....mohu říci jen OK

seřezat!!!

takového pubertáka seřezat a pak mu zkusit vysvětlit - že opravdu vypadá jako debil.

když si to sám neuvědomuje

Re: seřezat!!!

teď jsem šel z oběda a před náma šel in a kůůl týpek, tak cca 30 - 35 let a rozkrok měl až u kolen pas v polovině pr***, mikinu k pupku pupku a mezi tím trenky.

No nejdřív jsem se rozesmál (a nejen já), nemohl to neslyšet, neskutečné A pak jsem přemejšlel jestli udržím ten výbornej oběd co jsem si dal.

Bejvávalo ...

Je to psina, s námi cloumala puberta na přelomu 50. a 60. let a bylo to naopak - úzkostlivě jsme se snažili, abychom nevybočovali a zbytečně na sebe neupozorňovali, móda byla dost uniformní a máloco bylo bez problémů k sehnání. Byla to doba, kdy děvčata nesměla nosit do školy ani kalhoty (i obyčejné tesilové nebo vlněné, džíny tady ještě nebyly). Jednou přišla spolužačka do školy v plátěných kalhotách, které měly štepované kapsy a musela se jít domů převléknout (bylo to v červnu 1961). A to prosím v Praze! Se svými dětmi jsem kupodivu problémy neměla, byly dost konzervativní. Radost měly i z obyčejných džín, jelikož nebyly k dostání, čekaly se na ně fronty (bivakovalo se i před Tuzexem). Jo, dávno tomu, již dávno!

Mně vadí opak

Náctiletí, oblečení jako staří-mladí. Krátký obyčejný sestřih, obyčejné gatě a triko nebo fotrovská košile, mírně oplácaná figura, pohodlné boty. Bunda, batoh. Nic, čím by se odlišovali od většiny.

Je fakt, že nakonec z nich stejně budou plešatí fotři

a uhoněné prdelaté mařeny s dětmi za zadkem, jako z jejich rodičů, ale přeci jen se k nim člověk občas musí hlásit...

Re: Je fakt, že nakonec z nich stejně budou plešatí fotři

No lišáku, co se ti to  stalo? Nač ta depresivní rezignace? Jéžíš, že ti ta tvoje řekla, že to nedostala... ?!