Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Diskuse k článku

Příběh Romany: Kamarádka ze syna vychovává sobce, mé dítě okřikuje

Mám skvělou kamarádku Lucii. Vždy jsme se skvěle doplňovaly, dokud si nezačaly spolu hrát naše děti. Lucie nedovolí mému synovi hrát si s hračkami jejího syna, dokonce ho okřikuje. Obávám se, že se brzy rozhádáme.

Upozornění

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Zobrazit příspěvky: Všechny podle vláken Všechny podle času

Volejbalové kladivo

prostě klasika

nejlepší kamarádky. Jeden konflikt a navždy koned ;-D Prostě ženské si neumí o ničem v klidu popovídat. A navíc si furt hrajou na hrdé matky.Rv

0/0
13.10.2010 13:38

salinka

Re: prostě klasika

Nejlepší by bylo si dát přes *ubu a bylo by po problému, žejo.;-D

0/0
13.10.2010 15:19

salinka

rada nad zlato

Je vidět, že paní psycholožka v takové roli nikdy nebyla. Pokud jsou výchovy takto rozdílné, žádná dohoda nepomůže. Z vlastní zkušenosti radím scházet se bez dětí. Pro mě je důležité, aby moje dítě bylo v pohodě. A tomu se podřizuje i přátelství.

0/0
12.10.2010 15:29

mariol

Re: rada nad zlato

Jistě, psycholožka Aleš Borecký...

0/0
12.10.2010 18:47

salinka

Re: rada nad zlato

á jé, to jsem střelila vedle.8-o Tak beru zpět paní psych. A opravuji, že chlap v tomto může těžko radit, když v takové situaci nikdy nebude, ti totiž takové problémy nemají.;-) 

0/0
13.10.2010 15:16

Kqubi

boooooooooriiiingggg!!

nauč Matýska pravej hák...

0/0
12.10.2010 13:38

To znám

Přátelství?

Doporučila bych Romaně přátelství rázně ukončit. Zažila jsem něco podobného. Jen já to trpěla deset let a obě jsme měly dvě děti. Jezdily jsme na společné dovolené, trávili spolu víkendy, Silvestry... Já stále ustupovala, jen aby byl klid a svým dětem jsem neustále opakovala, ať jsou trpěliví, že to určitě přejde. Jenže ona "rádoby" kamarádka už nevěděla, kam až zajít. Vše vyvrcholilo tím, že chtěla, abych před našimi společnými známími uznala, že ona má lepší děti než já. To jsem rázně odmítla a oheň byl na střeše. Od té doby se mnou nemluví. Ze začátku jsem si s ní chtěla vše vyříkat, ale narážela jsem na její hysterické záchvaty a zlostné reakce. Dokonce na mě chtěla se svojí matkou zavolat policii, když jsme s mými dětmi procházeli ulicí, kde bydlí. Dnes už jsou tomu čtyři roky. Přestala mi odpovídat na pozdrav ( pracujeme totiž spolu v jedné firmě ), tak jsem ji i já přestala zdravit. Neodpovídá ani na pozdrav mým dětem, když ji potkají. K čemu takové přátelství? Nestojí za nic!

0/0
12.10.2010 13:19

salinka

Re: Přátelství?

Pravé přátelství se projeví právě zkouškou, jak spolu vycházet i při výchově dětí. A když to neklape, nemá smysl v tom dále pokračovat. Názory na výchovu mohou být fatální.

0/0
12.10.2010 15:34

bulbik

Re: Přátelství?

Jen ziram, ze si to tak dlouho vydrzela...nedokazu posoudit, zda to bylo z obavy 'se ozvat' ci tvoji nekonecnou trpelivosti. Ale i tak to bylo nezdrave dlouho.

0/0
12.10.2010 15:44

pesimistka7

Re: Přátelství?

Nakonec musíte uznat, že se Vám bez ní ulevilo. Člověk, když má kamaráda/ku rád a prožije s ní/m de facto kus života, tak se lecco snaží omluvit, něčemu nechce věřit, ale potom ten pohár přeteče a "prohlédne". Je nakonec pravděpodobné, že na Vás dotyčná žárlila (třeba jak zvládáte výchovu, na to jaké máte děti, možná i na to jak po dětech vypadáte...) a potřebovala sama sebe i okolí ujišťovat, že sama je lepší a Vy špatná. Tak ať jde... k šípku.;-)

0/0
13.10.2010 8:46

salinka

Re: Přátelství?

Taky bych řekla.

0/0
13.10.2010 15:18

hustotles

no

ať si o tom promluví chlapi

0/0
12.10.2010 12:16

trantor

no to je pekne:

cituji:

.. ale bohužel jsme měli nějaké finanční problémy a já chtěla velkou svatbu, tak jsme ji zatím odložili ... ;-D ;-D ;-D

To take o necem vypovida ....

0/0
12.10.2010 12:15

bastianka

to jsou teda starosti:-)

0/0
12.10.2010 8:44

m. l.

Děti po rodičích dědí

nejenom geny, ale i memy, neboli základní vzorce chování, které se natrvalo vtisknou během prvních let života. Takže jestli je matka toho hošíka v jádru sobecká (a podle článku to vypadá, že je) tak bude logicky sobecké i dítě - s tím se nic nenadělá. Příroda sama rozhodne jestli je to dobře nebo špatně podle toho, jestli bude mít tahle rodová linie hodně nebo málo potomků a do jaké sociální vrstvy se svým chováním zařadí.

 

Co se týká té vaší kamarádky tak s tím taky nic nenaděláte, každá žena se narozením prvního dítěte psychicky změní. Zkuste si najít nějakou příjemnější :-)

0/0
12.10.2010 8:28

chudacek.blbecek

Re: Děti po rodičích dědí

Mem není základní vzorec chování ale základní jednotka informace.

0/0
12.10.2010 9:27

m. l.

Re: Děti po rodičích dědí

Viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Mem.

 

Mám na mysli ty memy, které se týkají základních vzorců chování. Viz tamtéž.

0/0
12.10.2010 10:40

chudacek.blbecek

Re: Děti po rodičích dědí

Přesně tam jsem se dívala, abych pro jistotu nenapsala žádnou blbost.

0/0
12.10.2010 12:06

m. l.

Re: Děti po rodičích dědí

A tam se píše, že "...dva způsoby šíření... vertikální přenos stylem prarodiče - rodiče - děti - jejich potomci - … Především se takto učíme základním vzorcům chování...". Tuto složku jsem měl na mysli.

0/0
12.10.2010 12:40

pesimistka7

"Jean-Luc Picard" 11.10. 15:06

"Ona nutnost dělení se je spíše "přežitkem" socialismu a společného vlastnictví. Pokud sledujete dobu a společnost kolem sebe, tak co si kdo urve, to má.

Nemanželskost dítěte už také není takový cejch, ale zkuste to vysvětlit dětem ve školce a i ve škole - děti umějí být kruté."

Dělení se není "přežitkem socialismu" a se společným vlastnictvím to nemá co dělat. Když dítě někdo "vede" stylem ty si můžeš půjčit od duhého co chceš, ale svoje si hlídej a nepůjčuj, je to špatně - tečka. Děti umějí být kruté, ale neřekla bych, že nesezdanost rodičů je v očích vrstevníků jejich dětí takové drama (dnes). když má ovšem některý spolužák rodiče, kteří termín "nemanželské" užívají hanlivě a konkrétně "drbou", může to "použít". 

0/0
12.10.2010 8:06

chudacek.blbecek

Re: "Jean-Luc Picard" 11.10. 15:06

Podle mě je v očích vrstevníku drama cokoliv, co si vyberou. Není možný vychovat takový dítě, který se v ničem neliší. Zato je možný vychovat takové dítě, které se za odlišnosti nestydí a umí se postavit nepřijetí vrstevníků.

0/0
12.10.2010 9:30

Tobinka

Re: "Jean-Luc Picard" 11.10. 15:06

"Nemanželskost dítěte už také není takový cejch, ale zkuste to vysvětlit dětem ve školce a i ve škole - děti umějí být kruté."

Muhehehe, takže se rozdělí na dvě poloviny a ta jedna se bude smát druhé, že rodiče nemají stejné příjmení? Těžko...

0/0
12.10.2010 10:28

chudacek.blbecek

Re: "Jean-Luc Picard" 11.10. 15:06

A proč proboha reaguješ na mě? Já přece neříkám, že se děti budou smát těm nemaželským. Já říkám, že se budou děti smát těm, kterým se smát budou chtít.

0/0
12.10.2010 12:08

pesimistka7

Re: "Jean-Luc Picard" 11.10. 15:06

To je šumák, obě máte pravdu, i já jsem to myslela podobně. Víc mne ale od "Picarda" vytočilo dělení se = přežitek socialismu.

0/0
13.10.2010 8:51

Cephaelis

Chlapečci teritoriální jsou. Už odmalička.

Když jsem byla malé dítě, běžně jsme se s kamarádkami navštěvovaly u sebe doma navzájem (v rámci jednoho paneláku :-)) a hrály si s veškerým "materiálem", který byl k dispozici. Nikdy jsem se u holek nesetkala s tím, že by některá lpěla na SVÉ hračce. O to větší byl můj šok, když jsme si jednou hrály u kamarádky, která měla mladšího bratra a ten ztropil hysterickou scénu, když jsem sáhla na JEHO hračku. Chlapečkové to mají asi v sobě. Přikláním se ale k názoru, že rodiče by měli své děti usměrňovat a vést je k tomu, že něco někomu půjčit je normální a že někdy může být dítě v situaci opačné a vstřícnost kamaráda pak ocení. Nechat ho, ať se chová podle svých pudů mi nepřipadá správné, v mnohých jiných případech to rodiče taky tolerovat nebudou.

0/0
12.10.2010 8:04

chudacek.blbecek

Re: Chlapečci teritoriální jsou. Už odmalička.

Tak zrovna moje neteř potřebuje všechny hračky a tváří se, že je obrovská škoda, že má jen dvě ruce. Její starší bratr se musí dělit prakticky o všechno.

0/0
12.10.2010 9:31

igamenir

Re: Chlapečci teritoriální jsou. Už odmalička.

a není to spíš tím stářím než pohlavím?

z psychologie si moc nepamatuju, ale něco se tam říkalo, že malé děti si zásadně hrají sami, pak přijde fáze, kdy si hrají v kolektivu, ale každý se svými hračkami, a až později přijde fáze, kdy si hrají společně a dělí se o hračky.

0/0
12.10.2010 14:41

fitzie

Re: Chlapečci teritoriální jsou. Už odmalička.

že nikdy? to je divné. já holčiček, co na pískovišti vřeštěly "to je moje!" a v náručí odnášely kyblíčky a formičky, viděla dost.

Dokonce i jednu dospělou - sousedka se k smrti urazila, když zjistila, že v naší bedně s hračkami na písek (volně přístupné v kolárně vedle pískoviště) je JEJICH hračka (zapomněli formičku na pískovišti, tak jsme ji prostě sebrali, ať tam neleží, s tím, že se majitel třeba najde a třeba ne, ostatně sami jsme už měli něktré formičky jako zázrakem třikrát a některé zmizely...).

Prostě někteří lidi jsou na palicu a mají málo opravdových starostí, tak si nějaké vyrobí. to je to celé.

0/0
12.10.2010 15:07

tinwe666

..

"Tomáš má kolem sebe prakticky jen Matějovi hračky" opravte si prosim hrubku..

0/0
11.10.2010 22:31

aji

Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

Pravda je jednoznačně na straně žalující maminky. Druhá maminka by měla vést syna k ochotě půjčit alespoň nějakou hračku, měla by ho učit ustoupit druhému, být pohostinný. Zdůraznit, že když půjde na návštěvu, bude si také chtít půjčit hračky a pohrát si snimi. Někdy děti nerady půjčují hračky, tak třeba udělat nějaký košík hraček na půjčování a nechat mu nějaké jen pro něho a domluvit se spolu mezi maminkami, vysvětlit si to.

0/0
11.10.2010 21:08

dscs

Re: Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

ja nevim, jestli ma mit dite za povinnost pujcovat svoje veci komukoli, kdo si rekne.

0/0
12.10.2010 0:13

Chytracisko

Re: Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

Matěj není "kdokoliv kdo si řekne", takže to není relevantní, ale když už se ptáš, tak odpověď zní ne

0/0
12.10.2010 6:59

dscs

Re: Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

to byla recnicka, a nevim, proc mi tykate

0/0
12.10.2010 7:30

m. l.

Re: Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

Ono se blbě vyká nicku ze kterého ani nevyplývá jaký mluvnický rod bych měl použit :-) Vystupujte pod vlastním jménem a nikdo kromě ultra hulvátů vám tykat nebude :-)

0/0
12.10.2010 8:30

chudacek.blbecek

Re: Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

Já třeba budu, pokud si výslovně neřekne, že chce, aby mu/jí bylo vykáno. Mám defaultně nastavené tykání :)

0/0
12.10.2010 9:33

aji

Re: Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

když k Vám přijde návštěva, tak ji také pohostíte, stejná forma pohostinnosti a tréning vycházení s druhými ve vztazích je půjčit nějakou hračku. Asi bych nechala dítěti nějaké "jeho hračky", ale vedla bych ho k tomu, aby hračky, k nimž nemá tak osobní vztah půjčilo, zvlášť ve 4 letech (něco jiného je okolo 1 - 2 let).

0/0
12.10.2010 13:44

fitzie

Re: Půjčovat jen některé hračky, některé nechat jako svoje

mám pocit, že mezi 3-4 roky je to nejhorší. nicméně asi bych také preferovala toto řešení. ovšem taky by bylo fajn, kdyby návštěvy neprobíhaly jen u jedné z "kamarádek", aby v roli hostitele nebyl pořád jen jeden z kluků.

0/0
12.10.2010 15:09

dscs

he?

nebo proste te druhe pani vadi, ze ma doma porad navstevu, kterou "dotuje"?

0/0
11.10.2010 15:38

klatil

Re: he?

Je to sice smysleny pribeh, ale spise z neho vyplyva, .......... ze ta, co se lepe vdala se rada pred "kamaradkou" predvadi. ;-)

0/0
11.10.2010 21:50

dscs

Re: he?

to mozna ano, nektere zeny takove jsou. a mozna ji take dochazi trpelivost, ze krome jinych veci ma jeste jeji dite pujcovat svoje veci tomu synkovi od pani, co zaluje. jestli je stale jen ona tim, kdo poskytuje servis pro navstevy a detske hry, strka te zalujici strane penize atd., treba pohar trpelivosit pretkl pri nejake drobnosit, jako je, ze jeji dit bere "domacimu" veci.

0/0
12.10.2010 0:15

Jean-Luc Picard

bránění svého je přirozené

zkuste psovi vzít kost. To si může dovolit jen jeho pán - před ostatnímy dobrý pes uteče, špatně vychovaný zavrčí a i kousne. To je přirozenost života bránit si své věci. Jinak se také chová na svém pozemku a na cizím.

Tomu se říká etologie (protože člověk není nic výjimečného) a ta popisuje vrozené a získané chování. Teprve když je uspokojen "alfa" mohou dostt i ostatní - pokud je to chování zákona smečky. Atd. bylo by to tak na článek, či spíše vědeckou práci.

Prostě dítě slečny se musí na cizím teritoriu podřídit a může si bránit jen své věci a se svolením místního "alfy" si něco půjčit.

Zkuste se scházet na neutrálním území, voďte vy i vaše kamarádka mezi jiné děti a učte je spolusoužití. Snažte se jen "nevyžírat a nezneužívat" kamarádku tím, že chodíte jen k ní.

0/0
11.10.2010 15:24

molok

Re: bránění svého je přirozené

malé děti nejsou teritoriální alfa samci :-) a pokud se chovají teritoriálně, jsou tu od toho rodiče, aby zasáhli proti těmto zvířecím pudům, pokud ovšem neznačkují, pak to chce odborníka ;-)

0/0
11.10.2010 15:32

Jean-Luc Picard

Re: bránění svého je přirozené

nepleťte si pojmy s dojmy. Psal jsem o obecné hierarchii a pro názornost jsem uváděl příklady. Také raději nepište o zvířecích pudech, mohlo by se vám to vymstít. Jsou návyky vrozené a naučené.

Dítě na své zahradě bude mít vždy silnější mocenské postavení. Proč se asi i mezi dospělými vedou mírová jednání stylem jednou vás, jednou u nás, nebo metodou jednání na území třetí osoby (relativně neutráním či přátelském pro obě strany).

0/0
11.10.2010 18:45

boudicca

různě staré děti

Mezi tříletým a čtyřletým dítětem je obrovská propast. Vás Matěj možná bude ve 4 letech stejně sobecký, jako Tomáš. Nebo později. Nebo dřív. Nechtě děti, ať si své problémy vyřeší sami a s kamarádkou se raději popovídejte o tom, jaký byl Tomáš ve 3 letech. Okřikovat Vašeho syna by neměla, a on by zase neměl bít její dítě po hlavě. Přestaňte být hysterická a řešte to s Luckou, ne na internetu.

Mimochodem, proč v článku není ani jedná zmínka o tom, že byste se Lucce ozvala Vy jako první? Je to Vaše kamarádka, ne?

Vítě, mě se zdá, že ji trochu závidíte a (možná podvědomě) v ní a v jejích synovi vidíte jenom špatné. totiž majetkové poměry Vás a Vaši kamarádky nijak nesouvisí s vlastním problémem - tak proč o nich neustále píšete? :)

0/0
11.10.2010 15:22

Chytracisko

Re: různě staré děti

protože ona tu souvislost bude s tou výchovou sobce, to mívá jisté rodinné podhoubí

0/0
12.10.2010 7:02

Mirco1

Jak už psala Betty McDonaldová...

... tak, když má ženská kamarádku, tak narozdíl od chlapského kamarádství si vytvoří určitou ideální představu, jaká by ta kamarádka měla být (většinou velmi podobná představě sama o sobě) a do této se snaží kamarádku vtěsnat, a jakmile něco "přečuhuje", tak se trápí každým tím detailem a snaží se s tím něco dělat a pokud se s tím nic dělat nedá, tak prostě kamarádku odloží, jako starý svrchník.

Řekl bych, že na tuto (patrně vymyšlenou ale modelovou) situaci se tato charakteristika hodí velice dobře.

0/0
11.10.2010 15:13

molok

Je to sice vymyšlený příběh

ale připomělo mi to, jak mi nedávno kamarádka psycholožka říkala že nejtěžší na její práci je yachovat profesionalitu v případě, že po matce, které zemřel syn a oběsil se manžel přijde druhá, které udělala včera kadeřnice špatný účes a zlomil se jí nehet. Trochu podobně bych viděl tyto problémy s dětmi co si nepujčují hračky ... ;-) 

0/0
11.10.2010 15:10

wotomtoje.

Re: Je to sice vymyšlený příběh

Jsou ženský, pro které by ten nehet byla horší tragédie ... :-/

0/0
11.10.2010 15:13

molok

Re: Je to sice vymyšlený příběh

no to mně samozřejmě ta kamarádka říkala, když jsem se jí ptal, zda nemá chuť té druhé lisknout a poslat ji pryč, aby se probarala. Že jako profesionálka nemá právo posuzovat subjektivnost jejich trápení, které můžeme být opravdu totožné ;-)

0/0
11.10.2010 15:19

The Black One

Nestýkat se s pitomci

Je to stejné jak v ostatních věcech. Jsou lidi, kteří se nějak chovají. Pokud si o nich myslím, že jsou nafoukanci, lakomci...tak se s nimi nestýkám. Samo, že každý má nějaké slabší místo. Pokud je pro moje dítě hodně důležité to, jak se s ním to druhé neděli o své hračky,  tak ho do návštěv nenutím, neber. Jinak podle mé zkušenosti, se děti učí dělit postupem času. U nás to uměly oběti děti už nejdlé od 3 let...Taky jsme je k tomu vedli... 

0/0
11.10.2010 15:03







mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.