to znám...

Mám velice podobné životní zkušenosti, jen ne s mojí rodinou, ale rodinou manžela. Jeho máma si na něj vzpomene, když potřebuje něco v bytě opravit. Jeho sestra nikdy nepopřála našemu devítiletému synovi k narozeninám atd. atd. Jsou to ale fakt drobnosti, se kterými se žít dá. Když jedna strana chce a druhá ne, proč by se ta jedna strana měla trápit. Nemyslím si, že byste byla matce něco dlužná. Nebo ona vám. Prostě se jen rozhodla svoji lásku nenásobit a nerozdělovat, ale přesunout na jednu osobu. Pokud máte dobrý vztah s jednou ze sester, máte alespoň někoho! A taky víte, co dělat a nedělat, aby se vám jednou s vašimi dětmi nestalo to stejné. Bolí to, ale na druhou stranu sama vidím na mém manželovi, že je to o zvyku. Přestal se o matku zajímat, kdykoliv ona potřebuje, zajede za ní. Nic jí nedlužíme ve všech smyslech slova.... Asi to není moc povzbudivé, ale bohužel je to to jediné, co může člověk udělat, aby neubližoval těm, koho má nejradši. J.

ddd

Bohuzel je to tak,ze jsme v nasem zivote vystaveni napospas podmínkám, rodičům, ke kterým jako děti přicházíme... Jako děti, ať již malé či dospělé máme mizivou šanci nějak výrazněji změnit osobnost našich rodičů... Zřejmě i Vaše matka zažila ve svém dětství něco, co ji nutí se takto chovat, nicméně, to ji neomlouvá.... Je dospělá a má tedy možnost být za své chování zodpovědná, zajisté jste ji dala přímo či nepřímo najevo, že její chování je pro vás zraňující a tedy má možnost snažit se i s pomocí odborníka na své chování nahlédnout, nebo se s ním snažit o změnu chování, tak aby to pro vás nebylo tak zraňující,ale to by musela chtit... A to jestli chce nebo ne, vy neovlivníte... Po lásce a přijetí od rodičů toužíme ať je nám 3 nebo 30 let, nicméně ve Vašem případě bych se již dalším nabízením, dojížděním, zvaním atd. nevyčerpávala a nezraňovala. Jste dospělá a máte právo se nenechávat takto zraňovat. 

Re: ddd

velice Vám děkuji za názor ddd máte naprostou pravdu, já to doufám zvládnu!!!

Korektura

Kéž by ten článek aspoň prošel korekturou :(

Re: Korektura

já myslím že prošel, jsme jenom lidi přece !!!

Ach ty matky

Mám podobné zkušenosti, takže si dokážu představit Tvé trápení.Ikdyž na svatbu by mi mamka určitě přišla. Je to opravdu moc smutné a držím Ti pěstě, aby jsi se s tím naučila nějak žít. Mě vztah s matkou ovlivnil natolik, že chci jen jedno dítě, abych nedělala rozdíl mezi svými dětmi, kdybych jich měla víc. Nejvíc mě na celém problému vadí to, že když přijedu k našim, musím poslouchat o jejich dokonalé druhé dceři, s kterou jsem veškerý kontakt přerušila.Držím pěstě, ať to zvládneš. Přeji hezké Vánoce.   

Re: Ach ty matky

no Ty ses povedla, kde je jistota, že Tě to jedno dítě nepošle k čertu a nebudeš mít nic?

hmm

sedm let v Americe a teď se nemůže smířit s tím, že má matka svůj život. No prostě to tak je a je potřeba se s tím naučit žít.

Re: hmm

já jsem smířená s tím že matka má svůj život, o tomhle můj příběh vůbec není, ale o tom že mezi námi dělá rozdíly, mějte se

hm

co by za to jiný dali kdyby je rodiče imrvére nevotravovali ...

Nejvetsi problem vidim v tom, ze matka nema SEX!