a ještě něco na závěr

1/ nepodceňujte intuici, řekne-li Vám, že to není to ono, tak tam nechoďte, ukáže se to stejně a nebudete spokojeni

2/existuje představivost =vizualizace

také s ní pracuji a te´d to vypadá, že se blížím k té práci, kterou skutečně hledám

3/ najít dobrou práci není hned, chce to čas a trpělivost

4/ čím více konkurzů absolvujete,tím budete lepší, je to prostě trénink

nabíka- poptávka

1/na konkurzu se ptejte podrobně na vše, co vás  zajímá

2/ nedejte na plané sliby, co je psáno, to je dáno

3/buďte féroví k sobě i k dané firmě, vyplatí se to, budete vědět na čem jste

4/ berte to pokaždé, že je to nabídka a poptávka a že je to tak trochu "hra"

5/ když mi něco nevyjde, řeknu si, že na mne čeká jiná lepší práce

záleží i na jiných věcech

Hledám práci ve středním a vyšším top managementu už přes půl roku a podobně jsem hledala před 10ti lety, je mi 45 let a jsem žena a měla bych pár postřehů,teď mluvím obecně ke konkurzům:

1/ největším problémem jsou mladičké personalistky v person. agenturách, až na výjimky jejich profesionalita notně kulhá, jak si vysvětlit, že ze 120 životopisů, 15ti pohovorů Vám jen 1 personlaista dá vědět, jak ste dopadli

2/ oproti před 10ti lety je hodně konkurzů domluvených dopředu, to poznáte i podle toho, jak jsou lidé na konkurzech vítáni

3/ mám pocit, že před 10ti lety chtěli zaměstnance s jazyky, profesně na úrovni, dnes chtějí to samé, ale za poloviční peníze, takže všude stačí ÚSO, kde dříve chtěli VŠ /nemluvím o IT,strojír., elektro a zahr. pozicích/

4/ další nešvar je, že se hlásíte na určitou pozici a agentura či přímo firma s vámi chtějí zaplácnout "díru"

Skutečně dobrá rada pro pohovory

Nejlepší trénink je praxe. Něco se jde naučit nanečisto a bohužel to je tak. Víc než faktické znalosti a dovednosti rozhoduje oblečení, vzhled a umět správně, tj. naučeně odpovídat, jak se vyžaduje.

Trémy se člověk dobře zbaví, když absolvuje řadu takových přijímacích pohovorů. Nemusí být nezaměstnaný, ale chce to obchodit pár agentur či přímo kontaktovat firmy. I bez toho, že chci měnit. Nebo měnit ano, ale budu si dosti vybírat. Když někam jdeu spíše ze sportu, tak jdu uvolněně. Jdu s pocitem, že když se mi nebude líbit, tak tam nejdu.

Chybný je pocit, že já závisím na nich. Ne, oni závisí na mě, jestli já budu chtít k nim jít. Sám si trochu diktovat podmínky, co chci, kolik peněz atd. Pokud je někdo bez místa a chybí mu sebevědomí, tak jsou mu k ničemu rady. Chce to praxi, řadu pohovorů a otrká se každý.

Re: Skutečně dobrá rada pro pohovory

Mám-li pocit určité převahy, tak se můžu vykašlat na předpisové oblečení, vím-li že oni potřebují mě a já na nich závislý nejsem. Kdo si je nejistý, tak předem prohrál. Bud ho nevezmou, nebo ano, ale maximálně využijou jeho slabin.

Kdo je bez místa, měl by vzít místo, které se naskytne. A shánět vesele dál, už bez pocitu, že na tom existenčně závisí. Měnit místo - to chce buď brzo po nástupu, nebo aspon rok někde pobýt a pak změnit. Během roku si člověk může docela vybrat.

uff

uz jsem se bal, ze nebude zdurazneno konzervativni obleceni... a co myslite? JE!

no hlavne ze za stokrat omlety (a porad stejny) clanek prijdou nejaky kacky na ucet...