Vy se musíte vyrovnat s tím, že těch 7 let partnerce nestálo za upřímnou snahu hrát to s vámi narovinu. Je jedině na vás jestli to odpustite a hodíte za hlavu.
Doporučoval bych to nedělat, jedině až si budete na 100 procent jist, že se partnerka změnila, jinak děti ne-děti to udělá znova. A Jitka k tomu pak řekne jen, že to nevěděla a umyje si ruce... A nechá vás v těch sr....
Útěchu můžete hledat v tom, že to už skončilo (asi).
Udělejte to co považujete za správné. Budete s vaším rozhodnutím muset žít do konce života. Takže vše dobře rozmyslete. Vaše partnerka dokázala, že nějaké ohledy si nezaslouží, těsně čas postarat se o sebe.
Když odpustíte udělejte to až tehdy, když můžete minulost nechat za sebou. Když nemůžete, jděte dál a s dětmi udržujte vztah v prostoru, který vám po nevěře partnerky a rozchodu zůstal. Zůstávat s nevěrnou partnerkou do dospělosti dětí je jenom trápení pro vás. Nezasloužíte si se trestat za činy partnerky
Odkaz pro anonym 2
Rád bych vám vyjádřil podporu v tom co prožívate. To co udělala vaše partnerka není v pořádku i když to paní Jitka bagatelizuje.
Musíte najít sílu a udělat vše pro nalezení vlastní sebeúcty. Nejste vinen tím co partnerka udělala, tak si od nikoho a ani od sebe nenechte vložit do hlavy, že za její konání můžete vy. Byl by jste jako znásilněný člověk, který uvěřil, že za znásilnění může on protože byl špatně oblečený, nebo byl moc pozdě venku.
Akceptaci této lži by ste potvrdil, že partnerce dáváte právo dělat špatnosti když nejste plně k dispozici jak partnerka chce. Nikdy nikdo nebyl jak partnerka chce 24x7 celý roky. Vždy se najde důvod: příliš spolehlivý,příliš moc v práci,nebo dusite partnerku a nedáte ji prostor, rozzlobil jste ji, atd.
Hlavně v tomhle rozpoložení nechoďte k psychologovi jako je Jitka. Ta by vám lhala a doporučila lhát o tom co se dělo i vaší partnerce. Vše v zájmu, aby vás manipulovala v prospěch partnerství.
Odkaz pro anonym
Paní Douchová, prosím, s manželem jsme 10 let a máme dvě děti. V průběhu manželství jsem pochopila, že potřebuje volnost a samostatnou ženu - obojí má. Rodina je pro mne vším (moji rodiče se rozvedli a já se musela vystěhovat z bytu, kde jsme žili), tak se snažím, aby to u nás klapalo. S manželem to není vždycky jednoduché, ale já se podřídím, domácnost zajistím, takže je spokojený. Ale potřebovala bych poradit s jednou věcí. On často na nás zakřičí, někdy se vysměje nebo škaredě rýpne, až to hodně bolí, urazí, poníží. Je to taková jeho součást života, někdy se mi to daří omezit, když mu řeknu, že mi to vadí, někdy ne a naopak toho využije. neustále chce znát moji "13. komnatu" - pořádně nevím, co chce, ale vím jedno, že ty bolestivé věci už párkrát proti mě použil, včetně toho, že jsem z rozvedené rodiny. Nechci se hádat, tak se stáhnu, někdy se pohádáme, stáhnu se taky a jakoby se od něj vzdaluju. Pak mi nějakou chvilku trvá, než se k němu přiblížím (je to vše obrazně řečeno), jenže on je vždy hned v klidu (dokonce bych řekla, že mu to někdy dělá dobře) a naléhá na intimitu, sex, pochvaly a další věci, což mi v tu chvíli moc nejde a je zase zle. Co s tím? někdy na to bolestivé slyší, ale většinou zesměšní (jak nerozumím vtipu, jak se hned urážím, případně to používá proti mně). nechci ztratit manželství, ale prostě asi nejsem splachovací. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Lucka
Dobrý den, prosím o radu. Mám přítele (nad 50 let), on svobodný, bez dětí, trochu svérázný a spíše samotář. Nebydlíme spolu. Jsme spolu už několik let, zvládli jsme daleké cesty do zahraničí, sportujeme, chodíme po horách. Na jeho zvláštnosti jsem si zvykla, on je vcelku pracovitý, má rozhled, i když se všemi názory nesouhlasím, ale ty vycházejí z něj jakožto ze samotáře. Někdy mám pocit, že jsme hezký normální pár, někdy je to horší. Průšvih je jeho plánování, které de facto neexistuje (ačkoliv je manager s podřízenými). Stane se, že mi zavolá, že je na tenise, ať přijedu. Jenže já jsem třeba v práci a nestíhám za ním jet najednou 40 km daleko. Nebo mi řekne, od zítřka mám 3 týdny volna a mohli bychom někam jet - jenže já nejsem schopna ze dne na den si týden volna i víc udělat. Ptám se ho, proč mi to neřekl dřív, neodpoví. Už dřív jsem mu říkala, že to potřebuju vědět dřív. Pokýve, den dva se snaží, ale pak se to vrátí do původních kolejí. Někdy mi to tak třeba i vyčítavě vrátí. A já se pak topím ve vině. Minulý týden jsme byli o víkendu na horách. Paráda. Jeli jsme domů, chtěli jsme ještě na tenis a on se mě v autě ptal, proč jsem smutná. Řekla jsem po pravdě, že na mě padly potíže s opravou domu a nějaká dilemata a rozhodování v práci. Snažila jsem se opatrně, protože vím, že problémy on nesnese. Asi za půl hodiny najednou začal, že na tenis nepojedeme, že asi bude pršet. Tak jsem přesedla do svého auta a jela domů (30 km). Asi po půl hodině po příjezdu telefon, jestli nechci jít na houby, že mi zapomněl dát nějaké věci. Neměla jsem sílu sednout do auta a zase jet 30 km zpátky, tak jsem řekla, že nikam nepojedu, ale mrzelo mě to. Paní doktorko, co se s tím dá dělat? Pro mě je to taková nejistota i stres. Vychovala jsem tři děti, takže plánování bylo běžnou součástí toho, jak všechno zvládnout. Vysvětlování jemu moc nepomáhá, prostě si jede svůj život ad hoc, jak to zrovna vyjde. Děkuji.
Marie
Dobrý den, s manželem jsme 12 let, prosli jsme si par krizemi ale vse vzdy vyresili, posledni 3 roky se snazime o rodinu(bohuzel jsem 3x potratila). Pred casem jsem zjistila ze me posledni minimalne 2 roky neustale podvadi a minimalne do dvou zen se zamiloval. Lame mi to srdce ze ve chvilich kdyz jsem ho nejvice potrebovala tak tu nebyl(bylo pro nej vzdy tezke byt mi po potratu oporou, byla jsem i na operaci a neustale obihala doktory). Nevim jestli mu budu schopna nekdy odpusti a zacit zase verit. Vzdy jsem ho prosila at je ke me uprimny at uz by see stalo cokoli, tohle me dostalo do kolen, ikdyz jsem dlouho neco tusila a na jednu zenu mu i prisla. Na otazku proc, jen jednoduche konstatovani ze se neciti na rodinu, pritom to byl krok ktery jsme promysleli. Dlouho s nim chci na parovou terapii(navic pije kdyz ma pocit ze to nic nevyresi) ale odmita ji a jen se mi vysmeje. Ted chce pauzu a ja se bojim ze to je jen prodlouzeni bolesti a rozchod. Nevim co mam delat, nechci ho ztratit.
Anna
Dobrý den, přítel je despota, vadí mu každá maličkost, od nesrovnaných bot po velkou spotřebu toal. papíru. Navíc skrblík. Domácnost táhnu já, vše je ale špatně, na každém jídle si najde něco. Křičí na mě, uráží mě. Jsme spolu 16 let,nemáme děti. Jeho podrážděnost se stupňuje a já se celá klepu, když vím, že má přijít domů. Kritizuje i můj vzhled, s 60 kg jsem moc tlustá, přestal se mnou i spát. Na začátku bylo vše hezké, ale možná jsem byla jen mladá a naivní, že jsem to neviděla. Nedokážu na něj být tvrdší, srazil mi tak sebevědomí , že jen v noci brečím do polštáře. V posledních týdnech také chodí co víkend s kamarády ven a vrací se klidně po dvou dnech a to je mu už 46. Myslím si, že si našel i někoho do postele, protože se hodně změnil, je nervozní, na nic se ho nemůžu ptát, odpoví mi ať nemám péči. Chtěla bych moc miminko, mám si najít někoho jiného? Mám čas hledat a někoho další 2-3 roky poznávat. Nebo si ho pořídit s ním? Má i světlé chvilky.Je spolehlivý, zaopatřený.Mně je 40.
Jana
Dobrý den přeji, měl bych dotaz. S přítelkyní sem byl 8 a půl a roku a rozešla se se mnou. Pár posledních měsíců začala ke mě cítit spíše kamaráda a vůbec se mnou nemluvila a neměli jsme sex a i já začal cítit jisté změny. po určité době sem to nevydržel a zeptal se co je. Vše mi řekla, já chtěl bojovat dál, ale ona chtěla bych na ni netlačil a dal jí čas. Byl to pro ni tlak na psychiku, že to nakonec před pár dny ukončila. Řekla, že chce být sama a potřebuje si pročistit hlavu a zjistit co v životě chce a potřebuje. Nebyl v tom nikdo třetí. Já jsem, ale ten snílek, že stále věří, že se ke mě vrátí a uvědomí si, že ji chybím. Řekla, že není problém z mojí strany. Ale že ona to má prostě jinak. Je chladná, jiná. S city se úplně změnila. Cítím, že bychom do budoucna mohli být kamarádi. Prosím co mohu v této situaci dělat ? Děkuji Tomáš
Tomáš
Dala jsem se dohromady s kamarádem, se kterým jsi dobře rozumíme a je mezi námi i silná chemie. V současné době se rozvádí, jeho manželka jsi našla jiného. My dva jsme se dali dohromady až když už nebydleli ve společné domácnosti. Bohužel náš první sex nám nevyšel, byli jsme oba nervózní a napjatí. Pro mě to nebyl problém, ale pro přítele asi, protože se uzavřel do sebe a přestal se mnou komunikovat. Nerozumím tomu, vždy jsme si rozuměli a měli sa lidsky rádi. Když se ho zeptám v emailu na náš společný sex, odpoví , že to bylo dobré a nerozebírá to dál. Myslíte, že máme ještě šanci? Je možné že náš vztah odepsal kvuli chvilkové indispozici? Prosím, poraďte.
Libuše
Dobry den pani doktorko,
s pritelem jsme spolu dele nez pres rok, bydlime spolu. Jsme velice spokojeni a vse funguje tak jak ma. Ja jsem obecne hodne citliva, chci pro nas vztah to nejlepsi ale zaroven vim ze se nesmim zapominat. Bohuzel nekdy na me prijde velky strach, ze to vse zmizi, nas dokonaly vztah a tak. Bojuji s tim snazim se nejakym zpusobem s timto zachazet, ale bohuzel je to nekdy silnejsi. Byla jsem uz tolikrat zklamana, vzdy se ale znocu postavila a sla dal. Vim ze muj strach asi nasemu partnerstvi nepomaha, pritel je na druhou starnu ale velice chapavi a vzdy me chce vyslechnout a pomoci. Hrozne me mrzi ze to tak mam, chtela bych to vse nejak prekonat.
jana
Dobrý den, žiji s přítelkyní 25.let mě je 30.let a doslova mě drásá jak je fixovaná na maminku která se bohužel jen přetvařuje a říká mi jak mě má ráda přitom okolnosti jsou takové že přítelkyni měla nabádat k tomu aby si našla staršího chlapa zajištěného a movitého tohle mi připadá opravdu velmi sobecké brala mě vždy jen jako kus hadru. Bydlíme v bytě spolu a i přesto jsou pro její maminku přední peníze, přítelkyně semnou otěhotněla a její maminka si ji chce stáhnout k sobě domů a vykládá jí že chlapa k životu nepotřebuje dítě se ani nenarodilo a už mluví bohužel takto. Přítelkyně má navíc vrozenou vadu srdce a plod ji ohrožuje na zdravý ve zprávě od lekaře jasně uvedeno že je to vysoce rizikové a že je velmi malá šance že to dítko donosí bohužel její mamince se najednou nejedná o zdraví své dcerky a najednou chce aby dítě porodila jen podotknu přítelkyně neuzvedne tašku s nákupem je unavená nestará se o domácnost nezvládá vařit nezvládá nic. Opět jen vidina peněz alimentů.
Martin
Paní doktorko, po rozvodu jsem se seznámila s vrstevníkem, který je bezdětný a až asi na jednu známost, žije sám (55 r.). Trošku samotář, kapku bych řekla autista, pracovitý člověk, samorost. Ale chytrý člověk, pravděpodobně, jak jsem postupně zjistila, závislý na TV. První cca1,5 roku byl krásný - pořád jsme někam jezdili, sportovali, koncerty, ve tři ráno tanec v sauně, pak koupel v jezeře, grilování, měla jsem pocit, že žijeme. K úplné spokojenosti mi chyběla společnost, ale smířila jsem se s tím, že on je spíš samotářský typ. Cestovali jsme i do zahraničí a několikrát spolu strávili měsíc v exotických zemích. Jenže plíživě se dostal do vztahu stereotyp a to, že jsme se začali potkávat míň. I když jsem se snažila být aktivní, pak jsem třeba někde trčela sama, a tak jsem si řekla, že přehodím aktivitu i na něj. Moc to nepomohlo. Ustálilo se to na kontaktu 1x týdně o víkendu - přijede kolem šesté, jedeme do bazénu, pak grilujeme někde v ubytování (chystám já), přenocujeme a ráno se rozjedeme domů. Dřívější denní volání a sms skončilo a on zavolá max v pátek odpoledne, že přijede. Paní doktorko, dá se nějak vrátit ten život do vztahu? Když s ním mluvím, že chci třeba někam jet, tak nakonec jedeme, ale mám pocit, že je to jakoby že musí...
Zdenka
Před pěti roky si naše dcera vzala o devět let mladšího partnera. nadšení jsme nebyli,ale do vztahu jsme nemluvili.Začali opravovat spodní patro našeho domu, nahoře bydleli s námi, vlastně rekonstruovat nakonec chodil pouze můj muž. Stavba začala drhnout a do toho dcera po umělém oplodnění otěhotněla. Hrozně jsme se všichni těšili, připravovali jsme vše pro chlapečka, dcera se tak těšila, že mi říkala že malého ani nedá z ruky. V srpnu porodila maličké ale zdravé děťátko, bohužel za deset dní dostala rozsáhlou plicní embolii . Bojovala po různých pražských nemocnicích sedm měsíců o život, z komatu se neprobrala a nakonec jí selhaly orgány. Celou tu dobu jsme za ní jezdili a živili naději , že byť nebude úplně "fit" tak bude s námi. Teď, když už žádná naděje není tak rozumem vím že je jí už dobře, vím že zažívala mnoho bolesti, že by asi nechtěla být ve vegetativním stavu, ale to že je to definitivní mě děsí. Navíc zeťák už po pohřbu jel za novou známostí a tahá sebou i malýho. Jak dál? - otázka upravena poradcem
eva
Dobrý den,
jsem s přítelkyní 7 let a máme dvě děti. Zasnoubily jsme se a zjistil jsem, že provedla virtuální nevěru. Chtěla mi dokázat, že se nic nestalo, ale bohužel uživatele zablokovala a tím smazala i zprávy. Zprávy jsem se pokusil obnovit, ale po blokaci a odblokování to již nelze. Jediný kdo je má je druhá strana a ta je odmítla poslat. Já partnerů miluji a uvědomuji si, že je chyba i na mě straně, ale chtěl bych vědět co se opravdu dělo. Mám pocit, že pokud se to nedozvíme nemohu ve vztahu pokračovat. Dekuji
Anonym
Dobrý den,nedávno jsem se strašně pohádala se svojí mámou. Jednalo se o to, že moje babička je v domově se zvláštním režimem a bude mít 85 a že v případě, bude- li nám povolená " oslava", já na ni nebudu moc jít. Když jsem se zeptala, z jakého důvodu, tak mi bylo řečeno, že vzhledem k aktuální situaci mají přednost v návštěvnosti její děti.Já, že jsem nic a musím to chápat, tak jsem se naštvala, že co mám na tom jako chápat? Že vnučka je nic se mně opravdu dotklo, hlavně z důvodu, že jsem jediná z babiččiných vnoučat, kteří ji navštěvují. Ostatní se vymlouvají, že to prostředí jim nedělá dobře na psychiku, že babička stejně sotva vnímá, tak nač tam chodit, takže si zkrátka myslím, že jsem si tohle nezasloužila. Zařekla jsem se, že už za ní nikdy nepůjdu, ale na druhou stranu, proč bych měla někomu ustupovat? Stále je to moje babička, takže si myslím, že mám právo za ní chodit nebo snad ne? Taky si myslím, že ty pečovatelky by už dávno měli vědět, že jsem vnučka a ne cizí člověk.
- otázka upravena poradcem
Lilien
Vás nový vztah bude chvíli zamilovaný růžový románek pak deziluze a otázky o hodnotě partnera. Stejně jak to máte teď. A možná když nikdo nebude na obzoru (možná pro svůj věk to tak budete cítit) místo k budoucímu partnerovi jako šanci k lepšímu se obratite k minulým partnerům jako promarněným šancím k lepsimu.
Musíte se vy a ideálně taky partner naučit pracovat sami se sebou, abyste zvládli rozvíjet svůj vztah. Pak nebude záležet na tom zda je to rychlé nebo pomalu.
Myslím, že jste je vleku svého nezpracovaného lidského pocitu, že to co máte není dost a srovnávate nesrovnatelné. Své růžové představy o budoucím partnerovi, resp. neokoukaného skutečného nového partnera v těch krátkých chvílích co jste si pro sebe ukradli s realitou dlouhodobého partnerského života. To je hloupé tohle srovnávat.
Začněte pracovat na sobě, abyste byla schopna se starat o svůj vztah k němu a o jeho vztah k vám.
Ano, je tu možnost, že on není schopen ve vztahu dát co potřebujete a pak je rozchod ok.
Odkaz pro Vendulu 2
Vendulo, Jitka místo odpovědi pro Vás jen ukazuje svojí nízkou psychologickou kompetenci.
To co nevíte a co je vám potřeba říct je, že svadba v termínech jak píšete není nic výjimečného ba dokonce posunout se dále po dvou letech je doporučeno. Dokonce Jitka zde několikrát psala v odpovědi lidem, který ve vaší situaci počkali (jak teď rádi vám) že ten vývoj k nevěře je pochopitelný protože se vztah nikam neposunul a stal se prechozenym. Jitka Vám poradila něco co o pár let označí za pochopitelnou příčinu rozpadu vašeho vztahu a nebo dokonce nevěry.
Takže zapomeňte na neschopnou Jitku a poslyšte:
Vztah je jako květina, sám od sebe vydrží jen omezený čas. To co vám chybí je znalost jak o vztah pečovat. Je jedno koho si najdete po tomhle partnerovi, bude to stejně.
Odkaz pro Vendulu
Třešnička na dortu je, že by chtěl další dítě. Říká, že nás syn je velký a silný a chce další... S manželkou má 4letou dceru a chlapečka mladšího než máme my spolu.
Kamila Novakova
Ještě musím dodat, že synovi dává a věnuje se maximálně. Jenže na úkor toho kolik já dám sexu,prijede skoro každé ráno a čeká, že bude sex.. Ale takový život já nechci. Je milý, pozorný všechno...ale prostě
Kamila Novakova
Dobry den, paní doktorko, spíš se možná potřebuji vypsat z trápení. Byla jsem 2 roky milenka zenateho může, kdy skoro vše, co řekl o manželství byla lež včetně toho, že spolu jsou kvůli firme. Poté pořád navrhoval dítě, že pak odejde. Já hloupá a zamilovana souhlasila, během mého těhotenství ovšem otěhotněla i jeho manželka. Když jsem se to dozvěděla, tak nás syn měl cca měsíc, ihned jsem se odstěhovala a opustila ho. On to viděl jinak, splnil manželce povinnost druhého dítěte, ale miluje mě. Vztah skoncil ale. Po 2 měsících ale bylo vše ve starých kolejích, kdy jsem byla milenka a všechno bylo zase o sexu, následoval krásný Silvestr a od té doby poslouchám jen že se rozvede ať počkám. Problém je, že bych mu už nikdy nevěřila, nechci už tatínka od 2 děti a když vidím jak se chová a co pořád tvrdí o své ženě, kdoví co říká o mě. Ale stejně pro něj mám velkou slabost, nikdy mu neodolám a tak se to táhne už 8 měsíců, kdy se nedokážu pohnout dal. Tvrdí, že chce rozvod ale já ne, proto se nerozvede, ale sex mu teď vyhovuje, zlom přišel když nás vzal se synem na ryby a manželka se bála, že jsme zase víc než kamarádi. Pokud sex odmítám, jsou pak problémy se synem.. To on nechce být kamarád. Asi nechci poradit, vím, že se musím sama posunout dál, ale je mi ho líto, že s ní zase není šťastný. Říká, že je alespoň klid, když ona si myslí, že jsme kamarádi.... Je to smutné i pro ni, tolik let věří někomu, kdo jen lze a já znám pravdu.
Kamila Novakova
Dobrý den, přejdu hned k věci. Mrzí mě že mi přítelkyně (Já 25, ona 24) neřekla o tom že bude spát u bývalého i s jeho rodiči. Spí u něho jelikož by to do práce měla z bydliště dost daleko, nerozumím tomu proč se nezeptala mě a mohla spát u mě jakožto u současného přítele. Spí u něho na gauči. Myslíte si že by mě podvedla nebo mě celou dobu vodí za nos? Jsme spolu 8 měsíců. Momentálně jsou spolu neustále 5 dní v týdnu, od rána do večera. Žárlím a to pořádně, jelikož netuším proč, ani její rodiče ještě nevědí že existuji a když už padne tahle otázka tak mi řekne ať na ní netlačím. Děkuji Michal
Michal
Dobrý den,
je mi 20 let a se svým přítelem (24) jsem rok. Velice ho miluji ale mám problém že při sexu nic necítím. Ztratila jsem s ním i panenství a nevím jestli je problém v psychice nebo nějak tělesně. Byla jsem u gynekoložky a prý je vše v pořádku. Při prvním sexu jsem byla velice nervízní a necítila jsem se příjemně a také jsem z křesťanské rodiny, tak mám možná výčitky ze sexu před svatbou. Nevím jestli mám nějaký psychický blok nebo je to fyzický problém. Nevíte proč to tak je a co s tím můžu dělat? Velice mě to frustruje a už ani nemám chuť na sex. Děkuji za odpověď.
Jana K.
Dobrý den,trápím se.Trápím se asi celým mím životem.Jsem ze 3 sourozenců kdy jen mě bylo už od peřinky otcem ubližováno kopání,škrcení rány pěstí.Žádné pohlazení žádné obejmutí.V 16ti vyhozená otcem z domu.Vysnila jsem si svou rodinu.Ale ani tady nejsem štastná.Manžel od začátku sobecké povahy především myslí na sebe a svoje potřeby.On pochází taky ze studeně rodiny jak já říkám.Mě zas dělá radost pomoc když to je v mích možnostech.Manžel mi byl před 7lety nevěrný 2měsíční nevěra,ale od té doby jako bych se bála jeho doteků,bojím se obejmutí.Příjde mi to jako nepravda hra na něco co si lidi vysnívají ale ani nevědí co to je láska.Jako by náš vztah umřel ale my jdem stále dál.Nejsem štastná jen jsem chtěla aby mě měl někdo jen rád.Jako by mi to v mém životě nebylo dáno...mít partáka v dobrém i ve zlém.Na manžela se dívám jako na slabocha vše co udělá mi vadí,uvnitř se stále zlobím.Vůbec se v sobě nevyznám.
Smutná
Dobrý den,prosím o radu.Už je to téměř 3 roky, co jsme se rozešli s přítelem.Rozchod proběhl po roce vztahu z jeho strany, řekl mi, že mě nemiluje.Pro mě to bylo nečekané, vztah nám jinak fungoval,rozuměli jsme si,ale řekl mi,že necítí to,co by cítit měl. Bylo to pro mě těžké,ale respektovala jsem toto rozhodnutí.Asi po dalším půl roce jsme se opět potkali a od té doby spolu udržujeme sexuální vztah.Jak jsem říkala,tento sexuální vztah trvá už skoro 3 roky.Několikrát jsme si oba řekli,že takhle to nejde,že to musíme nějak vyřešit a poté jsme se rozhodli,že to ukončíme.Jenže vždycky tuto dohodu porušíme.Myslím,že dalším ,,problémem'' jsou naši společní přátelé.Víme o sobě navzájem,nebo se vídáme i díky nim.Dodnes spolu máme hezký vztah,dokážeme se o všem bavit,děláme si ze sebe srandu,staráme se o sebe,ale nechodíme spolu.Nedávno mi ex přítel řekl,že má problém se zamilovat,že nikdy nikoho nemiloval,i když by si to moc přál.Já bych ráda zkusila náš vztah obnovit,ale nevím jestli budu mít někdy příležitost.
Co byste dělala na mém místě vy? Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Karolína
Dobrý den, prosím o názor. Jsem s přítelem už skoro 10 let. Já jsem společenská on to zase nemusí. Museli jsme udělat kompromis a vyjít na půl cesty oba. Teď se mě, ale sešly tři srazy s kamarádkami v jednom týdnu (po čtvrt roce) a už druhý den se se mnou nebaví, protože jsem pořád pryč. O srazech věděl týden dopředu. Ale myslí si, že bych ho měla žádat jestli mohu jít (myslím, že by, ale stejně měl problém)
A když jsem doma tak mě někdy vyčítá, že s ním nejsem na dvorku s jeho dětma a radši něco dělám vevnitř. (Jeho děti s námi bydlí) Teď se, ale cítím vina, že jsem tak courala a nebyla společenská :-) Je to normální?
Hanka
Dobrý den, potřebovala bych se poradit ohledně partnera. Jsme spolu přes půl roku, nebydlíme spolu ale o bydlení jsme se již bavili, stejně jako o dětech. Jenomže se velmi často vymlouvá na nemoc a tak se třeba skoro měsíc nevidíme. Poslední dobou přemýšlím o rozchodu, když si sním chci promluvit nezvedá telefon, ta si jen píšeme. Pořád mi říká, že mě miluje a mám počkat až mu bude líp. Jenomže já jsem náhodou zjistila, že si založil účet na seznamce. Říct mu to nemůžu, ale mám pocit, že už mu nemůžu věřit a nemá smysl v tomhle vztahu pokračovat. Na druhu stranu ho mám ráda a chtěla bych být s ním a nechci náš vztah jen tak zahodit. Bydlíme od sebe dál a vím, že vztah na dálku je těžký ale on moc dobře ví, že já jsem ochotná každý volný víkend za ním dojíždět. Nevím proč teda hledá jinde a proč teda náš vztah neukončí pokud mu nevyhovuje. Je mu 37let tak jsem si myslela, že v tomhle věku už ví co chce. Děkuji za odpověď Alena
Alena
Dobrý den, chtěli jsme si s manželem udělat týden jen pro nás dva bez dětí. 2 starší děti jsme udali na tábor a 1 menší jsme si domluvili hlídání u babičky. Jenže když jsem mámě řekla, že spolu s manželem pojedeme pryč. Odezva nebyla pozitivní, dokonce taková, že nám nepohlídá. Tvrdí, že na dovolenou se jezdí jen s dětmi. Mámu během roku moc nevytěžujeme, jestli nám hlídá 1-2 do měsíce, tak to je někdy moc. To dělá můj bratr, bydlí totiž pohromadě a jejich 1 dítě je tam pořád. Na moje děti už není prostor a nikdy nebyl i když bratr neměl děti.
Je dobře jezdit bez dětí na dovolenou? děkuji za odpověď
Jitka
Dobrý den, já to mám ve vztahu takové složitější. S přítelem jsme rok a čtvrt a je to vlastně můj první vážný vztah. Chodili jsme spolu do školy, ale přítel pak odešel. Od té doby to mezi námi byla hustější atmosféra. Bylo to hodně kvůli tomu, že on často pracoval vlastně pořád hodně často pracuje. My dva ani nebydlíme spolu, ale musíme k sobě dojíždět. Mě samotné už přišo delší dobu, že pokud se máme sejít nebo cokoli, musím to dělat vše já. Já za ním jezdím, já plánuju naše večeře a když jsem to neudělala, prostě to nebylo. K tomu lehce začínám cítit, že v tom vztahu něco chybí, něco, co neumím charakterizovat, ale zároveň všichni říkají, že jsme hezký pár, hodíme se k sobě...(ačkoli jsme velké protiklady a já se bojím, že začínám pociťovat tu hranici, která se nikdy neprolomí protože jsme jiní). Často máme na věci jiné názory a trošku cítím, že mě to ubíjí, ale zároveň se bojím to změnit, protože vím, že by to byl ideální partner. :/ a nechci mu ublížit.
Didi
SNY Dobrý den. Už kdysi jsem vám psala o svých snech a problémech. Teď přišel problém takový, že se vztah s novým partnerem provalil na veřejnost. Resp. v zaměstnání. Chtěli jsme to před zaměstnáním utajit co nejdéle. Ale provalilo se, někdo nás viděl a už se to věže. Aféra okresního formátu, pomluvy, "šťouchance", je mi to nepříjemné. Všichni přesně vědí, kam chodíme (spíš chodili jsme), kde mne vyzvedával. A různé jiné nepříjemné situace. Píšu v min. čase, protože jsem to neneustála. A stáhla jsem se do ústraní a vyhýbám se lidem v zaměstnání, jak nejvíc to jde. Já má totiž v sobě ten problém, že já jsem jen obyčejná prodavačka a uklízečka, zatímco partner měl dvě maturity. Já už si tím jednou kdysi prošla. Že jsem nebyla hodná být s takovým člověkem. Tento mne sice ujišťuje, že to není tak, co se povídá. Ale mne je z toho hanba a stydno. Že se do toho lidí z našeho okolí tak navezli. - otázka upravena poradcem
Hana
Dobrý den, chtěla bych navázat na můj první dotaz ohledně partnera, který je dost pracovně a časově vytížený a já si přijdu až na posledním místě. Vše si dokáže naplánovat, jak kamarády, tak volný čas. Zda si třeba neřekl, že mě má jistou a víc už se snažit nemusí. Ale já bych tu lásku z jeho strany také chtěla cítit a nejsme spolu tak dlouho. Předtím jsem měla vztah 2 roky a to pro mě bylo dost těžké, ani o tom s ním nedokážu moc mluvit, protože to nechci zatahovat do nového vztahu. On o své bývalé holce mluvil už víckrát a přišlo mi dost zvláštní, když jsme si spolu udělali hezkou romantickou fotografii a dala jsem to na sociální síť a on na to nijak nezareagoval a svoji bývalou má pořád v přátelích a dal jí srdíčko na fotku. Vím, že je to blbost se zaobírat takovými maličkostmi, ale sociální sítě hýbou světem a když mi nedokáže říct, jestli k ním třeba ještě něco cítí, nebo se hodně spálil a teď se ve vztahu drží trochu zpátky. Tak to musím sledovat aspoň na internetu.
Sunny
Dobrý den, měla bych menší dotaz a názor, zda jenom trochu přeháním, nebo to přijde i vám zvláštní. S partnerem se známe od konce prosince a začali jsme spolu chodit v únoru, a jsme spolu stále. Na začátku mi dokázal projevovat city a neměl s tím problém. Začala ale karanténa a v tu dobu jsme se neviděli asi 3 týdny a já jsem byla zoufalá, protože mi chyběl a chtěla jsem, aby mi za tu dobu napsal něco hezkého, že mu chybím atd. A on mi napsal, že není citově založený. Přitom ty city mi dokázal projevit, tak jestli to bylo pouze v té zamilovanosti. Já nechci být stále ta, kdo mu vyjadřuje city. On je hlavně dost vytížený, protože pomáhá tátovi na stavbách a studuje vysokou školu. Takže se vždy vidíme jednou do týdne. To já dokážu pochopit, každý má svůj život. Mě je 21 a jemu 23, respektuji dost věcí. Ale teď už mi to začalo vadit a chci si s ním o tom promluvit, ale nikdy není příležitost. Mám trochu strach, jak konverazci začít. On je trochu ješitný a vždy musí mít pravdu on. Děkuji.
Sandra
Dobrý den,
S manželem jsme spolu 18 let. Máme dvě děti. Navenek vypadá naše manželství jako bezproblémové, ale já se cítím nemilovaná a nespokojená. Manžel odjíždí brzy ráno do práce, z práce jede rovnou za svojí maminkou a vrací se kolem osmé večer. Jde hned spát. Dříve to tak nebylo, ale před pěti lety mu zemřel otec, a tak začal postupně pomáhat své mamince s domem a se zahradou. S tchyní, která je stále vitální, mám dobrý vztah, také se zapojujeme, ale nechci, aby nám to vzalo veškerý volný čas, čas pro nás. Manžel se v tom ale našel. Já se ale najednou cítím na všechno sama. Chybí mi partner, který mi dá pusu na přivítanou, který mě vezme při procházce za ruku, který se mnou probírá všechny radosti a starosti našich dětí. Vše se postupně vytratilo. I sex. Nechybí mu. Chybí mi opora. Mám náročnou práci, starám se o domácnost, o děti, zajíždím pomáhat i mojí mamince, která na tom není zdravotně moc dobře. Děti mi pomáhají. Manžel (45 let) problém nevidí. Co mám dělat? Děkuju.
Anička, 41 let
3/3 Moje koníčky ho nezajímají, ale když něco nebere mě, jsem divná a líná. Nikdy se mnou nešel nikam, kde se to líbí mně. Nicméně i když ví, že nenávidím dlouhé túry lesem, neustále mě na ně tahá a je naštvaný, že se mi nechce. Jdu, abych mu udělala radost a čekám, že ustoupí i on, ale marně. Když řeknu svůj názor, jsem arogantní. Když ho neřeknu, hraju mu na nervy tím, že prý schválně protahuju debatu. Dokonce mi ani pusu pořádně nedá. Za ruku se mě učil chytat snad půl roku. Přitom mí tvrdí, jak se mnou chce být do konce života. Jediné, co ho fyzicky baví a mě to štve, což jsem mu i říkala, jsou jeho neustálé výpady. Pořád mě plácá po zadku, štípe, a tak... Tvrdí, že je to škádlení, ale mě to štve. Obecně mi říká, že jsem přecitlivělá a naivní, ale pak zase otočí, že se chovám jako arogantní "paní dokonalá". Tak já nevím... Miluju ho, ale už mi docházejí síly. Jsem úplně vydeptaná. Přede mnou byl dlouhý roky sám, jen občas s někým spal... Nevím, co dělat. Poradíte? - otázka upravena poradcem
Erin
2/3 (byť už je to lepší a tohle neřeším, prostě svou práci má nade vše) na mě bývá velmi nepříjemný. Vadí mu moji přátelé (prý každý se mnou chce jen spát - prosím pěkně včetně holek (vadí mu, že jsem byla s kamarádkou v sauně, že je to divné) anebo horší varianta, co mě štve víc, že tvrdí, že ke mně prý nikdo z mého okolí není upřímný a jen mě chválí a lezou mi do zadku a pak si myslím, že jsem "paní dokonalá", což nejsem a nemám na to), vadí mu moje zvyky (on chodí spát třeba v 8 - 9 večer, ale to já neusnu. Naopak mi nadává, když s ním nechci vstávat v 5 - 6 ráno), dokonce mu smrdí můj pes a očichává i mou tašku, když přijdu na návštěvu a pak má blbé kecy, že je všechno cítit. Podle mě není a nikdo jiný mi to neříká. Sám je při těle (já nejsem) a přitom se strefuje do mé postavy. Je mu přes 34 a bydlí v bytě rodičů. Když jsem u něj, spíme na rozvrzané pohovce. Ale přitom se strefuje do mě, že můj pronájem je malý, na špatném místě, ošklivý a nelíbí se mu, jak je zařízený. - otázka upravena poradcem
Erin
1/3 Dobrý den. Prosím o radu, protože už fakt nevím... Je mi 26 let. Dříve jsem byla ve pětiletém vztahu (i jsme spolu žili a plánovali děti atp.), který jsem ukončila, protože mi došlo, že tam už není jiskra. Aktuálně jsem ve vztahu s dříve kamarádem. Kdysi mi hodně pomohl a býval zlatý. Vždycky za mnou stál a byli jsme schopni si povídat celé noci o čemkoli. Teď je vše jinak. Pomáhal mi i kolem rozchodu a vím, že jsem se mu vždycky líbila. Začali jsme spolu spát, když jsem se rozešla s expřítelem a už to bylo divné. Později se totiž přiznal, že se mnou tehdy jen spal a jinak to vůbec na vztah neviděl - což nechápu. Vždycky mi říkal, jak by se mnou rád byl, kdybych byla volná. To se změnilo, až když jsem ho poslala do háje - došel s kytkou a prosbou a začali jsme vztah. Je to šílený workoholik. Nejí, protože ho jídlo štve (nevím proč... jí jenom strašlivé věci jako brambůrky nebo čokoládu) má kvůli tomu zdravotní potíže a jen se stresuje. Kromě toho, že na mě nemá čas...
Erin
Dobrý den, přítel si mně chce vzít po 2 l. vztahu,po 3 l. svatba.Jsme oba v 1. vážném vztahu, přestože máme 28 a 29 let. Já vždy měla problém jít do vztahu, něčeho jsem se bála (nefungující otec), až u nynějšího přítele jsem si řekla, že už to musím zkusit a on byl také velmi trpělivý, takže si to vše sedlo. Máme se rádi, všechny spory spolu dokážeme vyřešit, máme stejný pohled na život. Mám jen trochu obavu, zdá se mi, že přítel by pro mně udělal vše na světě, ale já občas pochybuji. Mám pocit, že přátelé si vedle mě vždy představovali někoho lepšího, pokud to tak jde říct, zkrátka přítel není úplný bavič a do zajeté party úplně nezapadl. Většinou jsme úplně v klidu, pak je nějaká větší akce s přáteli, kde je přítel tak trochu do počtu a já uvažuji, zda je to muž, kterého chci vedle sebe mít...Na druhou stranu vím, že bude skvělý otec a manžel. Mám asi obavy, zda do toho nejdu moc brzo, zda se nezavazuji ke vztahu z pohodlnosti, či ze strachu...Jsou tyto obavy časté a vlastně zdravé?
Vendula
Dobry den,s partnerem jsme meli nadherny vztah,jakobychom si byli souzeni..velmi jsme se milovali.Bohuzel jsem zacla brat jeho lasku jako samozrejmost.Trapilo ho to a ja to nevidela...Nastaly hadky,spatna komunikace,rozchod,odstehovani se partnera.Stale jsem ale na sebe nemohli zapomenout a stykali se. Vzdy to nesl tezce,kdyz jsme se loucili.I ja.
Po necelem tydnu,kdy jsme spolu stravili noc,mi rekl,ze se chce posunout dal a byť ke mne mnoho citi,zkusi jit do vztahu s jinou zenou. Ze kdyz mu nepomohlo ani to, ze se odstehoval, porad mel nutkani videt me, tak se zkusi posunout timto zpusobem.Ja se tim hrozne trapim,vyrikali jsme si duvody rozchodu, ja uznala svuj podil viny. Tolik to boli.Vim,co jsem pro nej znamenala,byl velmi uprimny clovek, rekl mi, ze uz se nemuze vratit,protoze ma jiny vztah. A vyrikat si to vse pred rozchodem, ani k nemu nemuselo dojit. Nevim,jak se dal chovat.Prerusit uplne kontakt? Snazit se? Nevim...dekuji
Pavla
3.část Kája
Bylo to zkrátka způsobeno tím, co všechno sem v sobě asi půl roku dusila a taky to, že mi hlavu motal jiny. Já chtěla hned pauzu, ale i s tím, že se odstěhuju. Opět mi řekl že ne, že to zvládneme,. Následující rok byl všelijaký dost jsme se hádali i když se mi to snažil nepřipominat, ale věděla jsem, že ho to trápí. Druhý rok mi přišel super, oba jsme dostudovali a našli si konečně svůj byt, dokonce jsme plánovali, že začneme stavět dům. Teď o víkendu jsme se ale pohádali, protože jsem zjistila, že si píše s jednou holkou. Z ničeho nic mi vše vyčetl a řekl ,že se přes to prostě nepřenesl... A že potřebuje čas a že chce teď pauzu on. Absolutně nevím, co mám dělat. Jestli se ke mě ještě někdy vrátí. Jsem zoufalá, prosím poraďte. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila. Předem velmi děkuji.
Karolína
2. Část Kája
Přítel mi však řekl, že pokud odejdu tak už se nemám vracet, jenže to jsem nechtěla. Já se prostě jen zkrátka zamotala do své vlastní hlavy a nevěděla jsem co chci. Potřebovala jsem si jen ujasnit myšlenky. Nicméně zůstala jsem tedy na bytě s nim, ale dohodli jsme se, že budeme mít pauzu (o tom kamarádovi jsem mu tenkrát řekla). Každopádně můj kamarád se o mě snažil dál a čím více jsme se doma hádali, tím víc se mi dostával do hlavy. Bohužel jedné noci mě přemluvil, když jsme se vraceli s kamarády z hospody, abych šla s ním domů, že mi jen dá dárek. Největší osudová chyba -šla jsem. Nepamatuju si, co se přesně stalo, jelikož jsem měla popito, ale zkrátka jsme se spolu vyspali. Z hrůzou jsem se ráno vrátila domů a příteli jsem všechno řekla. Strašně mě to zlomilo, co jsem provedla, nikdy jsem nikomu nevěrná nebyla až teď a i když jsme měli pauzu, stát se to prostě nemělo.
Karolína
1. Část Kája
Dobrý den paní doktorko,
Předem se omlouvám za délku textu, ale zkrátit to bohužel nešlo.
Od svých 19 let jsem s přítelem, nyní již 6.rokem. Od začátku vztahu jsme společně bydleli v jednom pokoji a na bytě s dalšími spolubydlícími, jelikož jsme spolu studovali. Okolo 4 roku vztahu jsme začli mít problémy. Často jsme se hádali, neměli jsme na sebe čas, nemluvili jsme spolu, jak o vážných věcech, tak i normálních, měla jsem pocit, že ten vztah začal prostě stagnovat a nikam jsme se neposouvali. Raději jsem trávila čas s přáteli než doma. Bohužel se do této situace připletl kamarád, který mi zkrátka zamotal hlavu. Říkal mi věci, které jsem od partnera nikdy neslyšela, a které mi asi i chyvěly. Začla jsem přemýšlet, jestli máme my dva spolu vůbec být, protože to nikam nevedlo. Po nějaké době jsem to už nemohla vydržet a chtěla jsem po příteli pauzu resp. odstěhovat se, abychom si odpočinuli a já líp zjistila, co vlastně chci.
Karolína
pro Marcelu (nepomáhající manžel při studiu)
Proč jste s takovým člověkem do vztahu vstoupila, co vás na něm přitahovalo / přitahuje ?
Byl takový už na začátku vztahu a vy jste to přehlížela, nebo došlo k nějaké životní změně v průběhu vztahu ?
Je na něj spolehnutí jako na partnera / rodiče dětí ?
Dokážete si představit ukončení vztahu a vaše samostatné fungování ?
Cítíte se v jeho společnosti převážně dobře nebo převážně špatně (třeba i bolest žaludku při příjezdu domů)
Toto jsou zřejmě dost důležité otázky, které by bylo dobré si položit.
Jinak vám gratuluji ke studiu a přeji do života hodně štěstí
Lucie
Dobrý den,
přítel, se kterým žiju už 3,5 roku má dobrou kamarádku. Ze začátku jsem spolu všichni dobře vycházeli, ale zhruha po 2 letech jsme měly my dvě vyměnu názoru, kdy jsem ji kryla před jejím manželem (nebylo to poprvé). Lhání strašně nesnáším, tak jsem si o tom s ní šla promluvit, ale vše otočila proti mě a že se nic moc nestalo... a mého partnera začala navadělat k tomu stejnému, že mi nemusí říkat všechno. ted už se s ní bavím jen stroze.
Hrozně si zakládam na úpřímnosti, pro mě je to cesta k důvěře a toleranci.
Před pul rokem jsme měli partnerskou krizi a zjistla jsem, že partnera ona kamarádka navadí, aby se se mnou rozešel. Neříká to přímo, ale spíše vytvaří nátlak, aby si to se mnou dobře rozmyslel, že když si mě vezme tak je to na celý život..atd.
Muj partner se v našem vztahu strašně zasekl a opravu neví co chce..( mluvili jsem svatbě, dětech atd.)
když si jde za ní pro radu tak příjde uplně emociálně vykolejený, nevím co si mám myslet.
Inka
Zpráva 3. nedaří a tak si teď užívám samoty. Načež jsem mu napsala, že chápu, že je ze mě asi vyčerpaný a že budu respektovat, že chce být sám. Také jsem mu napsala, že mi chybí si s ním jenom tak povídat a kdyby chtěl že může kdykoliv napsat, že jsem tu pro něj. Je to již týden a žádná komunikace nic a stále má moje klíče od bytu. Nevím tedy co by to pro mě mělo znamenat, rozešel se se mnou tímto způsobem a jenom to nechce řešit a vyřeší to (tedy utne vrácením klíčů) později a nebo se nerozešel? Té zprávě já nedokáži moc rozumět, možná mi to vysvětlíte více Vy. A ano vždycky byl takový, že na všechno potřeboval spousty času, i když jsme se třeba jenom malinko chytli dlouho mu trvalo než to vstřebal. Rozejít se nechci i přes všechny nešvary, které mezi námi jsou ho mám ráda a když se nebavíme pardon po těch hloupých zprávách je nám spolu moc hezky (také chci dodat, že přítel není schopen konfrontace a nikdy neřešil problémy osobně, vždycky se jim vyhnul - prostě řekl jedem dál) Děkuji
Andrea
Zpráva 2. jsem ho kontaktovala velice usilovně ano mívám o něho strach načež mi napsal že jen odpočívá a nechce se se mnou bavit, protože jsem mu zkazila z úspěšných státnic veškerou radost. Když jsem se mu poté snažila vysvětlit jak došlo k nedorozumění a že samozřejmě jsem na něho myslela pořád a mám radost a jsem pyšná, neodpovídal mé zprávy ignoroval. Přečetla jsem si tedy jeho diplomovou práci sama a v ní jsem viděla, že děkuje všem kromě mě (rodině, kolegům z práce a přátelům) napsala jsem mu, že mě jedinou vynechal načež odpověděl, že mě tehdy ještě považoval za rodinu. Zeptala jsem se ho tedy jestli mě už teď nepovažuje? a jestli spolu ještě chodíme? že nějak nevím co se děje a nechápu to načež mi napsal: "Já nevím co se děje, ale asi už to prostě jen dovršilo všechno co se dělo. Už prostě nějak nemám sílu pořád řešit co bylo co bude a pořád přemýšlet co udělám a neudělám. Je to asi složitý to pochopit, ale já už se chci jednou trochu nadechnout a to se mi s tebou prostě" - otázka upravena poradcem
Andrea
Zpráva1. Dobrý den, paní doktorko, cca 3 roky mám přítele, i přesto, že mám byt tak jsme spolu ještě nežili, protože se on bál a byl radši doma u rodičů a taky proto, že má rád samotu, prý. Měli jsme spolu hodně sporů - které vznikaly vždy přes zprávy (ne osobně, osobně si rozumíme skvěle a je nám spolu dobře) ale přes zprávy se skoro vždycky něco stalo a on preferoval hlavně komunikaci po zprávách, pokud jsme nebyli spolu. Teď jsme se asi tak měsíc neviděli, jelikož se učil na státnice a pouze si tedy psali přes zprávy. Když státnice udělal napsal mi "Státnice jsem udělal, kdybys to chtěla vědět" já to samozřejmě považovala za útok, že se nezajímám a napsala mu, že jsem ani nevěděla, že je zrovna ten den má, jinak bych mu totiž popřála hodně štěstí. Načež si zprávu přečetl a nekomunikoval,dodala jsem tedy že mu gratuluji a mám velkou radost, opět zprávu ignoroval... když se mi neozval celý den dostala jsem strach, jestli se například neopil do němoty a neleží někde ve škarpě a tak... - otázka upravena poradcem
Andrea
Už nevím, co vyzkoušet. Mám ho ráda, ale nemilujeme se. Cítíme k sobě velké sympatie a máme se rádi, jen nevím, jestli to stačí, abychom to překonali a pak vytvořili něco pěkného. DĚKUJI
Lucka čtvrtá část
Zase se potajmu připil. Mi hlavně vadí, že má potřebu mi lhát. Lhal mi, kdo mu volá, po čase jsem zjistila, že se setkal s holkou, pro mě neznámou, a to v době, kdy jsme byli od sebe. Nevěřím mu, řekla jsem to několikrát a nepřipadá mi, že by chtěl získat mou důvěru zpátky. Trvá to moc dlouho, to špatné období a největší problém, že mi chce lhát, ale hlavně že nedokáže se mnou komunikovat. Nevím, jestli nechce nebo neví jak. Říkám mu všechno, ale není to oboustranné a nevím, jak docílit toho, aby chtěl být ke mně upřímný? A taky nevím, co si doopravdy myslí. Poradíte mi, co bych mohla udělat, jak docílit toho, aby semnou mluvil o našem vztahu? Ještě byste měla, vědět, že jsem na něho pořád za všechno naštvaná (že pokazil náš vztah), nedokážu se toho zbavit, protože když už se mi to pomalu daří, tak zase udělá nějakou hloupost, buď mi zase lže nebo se připije (když je připitý, tak není dvakrát příjemný, ale není násilný) a nejsem nijak zvlášť klidný člověk.
Lucka třetí část
Nejvíc se to uklidnilo na dovolené, oba jsme byli jiný, ale jak jsme se vrátily domů, tak se postupně vracelo do starých kolejí.Své sliby neplnil, nepřipadalo mi, že se chce snažit, abychom upevnily náš vztah. Nejvíce mě štve, že si dá třeba dvě sklenky vína potají (já už ležím v posteli a jdu spát), pak vypije láhev, pak zjistím že si dal několik panáků tvrdého alkoholu, vzbudím se, zjistím, co se stalo, a ještě mi do očí lže, že nepil a takových případů bylo několik, ani to nespočítám na obou rukách. Využil i situace, kdy já nejsem doma,přijedu z práce a zdá se mi divný, zeptám se ho,jestli pil a lže mi.Další den o tom mluvíme, spíše já, protože má většinou okno.Několikrát mi sliboval, že už to neudělá, ale stále to porušuje. Jednou jsem to už nevydržela a vykopla jsem ho z bytu, měsíc byl pryč. Během toho měsíce byl milý, laskavý, psali jsme si každý den,přišel i ke mně do práce,aby mi dal svačinu.Stýskalo se mi,tak jsme si promluvili a vrátili se k sobě.Po měsíci se to stalo zase.
Lucka druhá část
Dobrý den,
mám o 12 let staršího přítele. Když jsme se začali bavit, hodně jsme si rozuměli, až mě to překvapilo, protože jsem si řekla, že nebudu chodit s chlapem, který je o víc jak 5 let starší. Ze začátku jsme byli kamarádi a spali jsme spolu, neměli jsme vztah. Jednou mi řekl, že se do mě zamiloval a já jsem vycouvala, odstřihla jsem ho a začala se stýkat více s někým jiným. Řekli jsme si totiž, že to bude bez závazků. Po čase jsme se začali zase více stýkat a taky spát. Později se to začalo komplikovat a začalo to být zvláštní. Byla jsem totiž už připravená na vztah. Tak jsme po rozhovoru, usoudili, že bychom měli zkusit spolu chodit. První půl rok byl skvělý. Naučila jsem se být díky němu lepším člověkem, začala jsem k němu více cítit, ale pak se to zvrtlo. Přítel se začal měnit, nejprve začal porušovat své sliby, jednou jsme se dohodli že přijede v 18 hodin domů, ale nepřijel a nedal o sobě vědět, hodně jsme se hádali.
Lucka první část
Dobrý den paní Jitko, žijeme ve společné domácnosti, u mne v domě,který jsem vybudoval sám a nejsem se stávající partnerkou ženatý. Partnerka má dvě děti z minulého manželství, je rozvedená. Můj dotaz je,zda mám zaopatřovací povinnost vůči jejím dvěma dětem, 8 a 13let,z jejího předchozího manželství?? Zaopatřovat jejim dvěma dětem bydlení? Partnerka dostává alimenty od bývalého manžela na její dvě děti a mě nepřispívá na bydlení jejich dvou dětí žádnou částkou(elektrika,voda,atd). Platím ještě hypotéku na můj dům + veškeré výnalohy na bydlení. Dále mám se stávající partnerkou svě dvě děti, 6 a 1rok. Partnerka je na mateřské dovolené. Děkuji za vaši informaci,s Pozdravem Martin
Martin
Dobrý den,již 2x jsem Vám psala ohledně bývalého a současného vztahu a partnerů..Bývalý vztah trval skoro 6 let.Přišla krize a já už nemohla a vyřešila to po svém.Spálila jsem mosty a odešla¨za současným přítelem.Máme vztah na dálku.Jezdí turnusy do práce.Po 8 měsících najednou nevím,koho miluji.Jestli bývalého,současného nebo oba.Jsem v koncích.Psychicky a skoro i fyzicky už jsem téměř na dně.Dlouhé hodiny přemýšlím a k ničemu jsem nedospěla.Přemýšlela jsem nad psychologem,ale myslím,že to nemá cenu.Toto musím rozhodnout sama,ale prostě se nemůžu rozhodnout.Na jedné straně někdo koho znám,vím co čekat,společné zájmy ale krize a na druhé straně někdo nový s kým se ale vídám málo,tím pádem ho poznávám pomaleji.Poraďte prosím alespoň jak a co už dělat,abych se rozhodla.Je mi 30,nemám děti a vlastně nic jen krizi a čas letí.Nemá radost ze života z obyčejných věcí jako dřív.Nesměju se.Jsem vysílená a jsou to pro mě muka.Moc děkuji
Tereza
