Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

2/3 Kromě toho tomu hodně nahrála i vnější situace – dvě z našich tří dětí opustily domov, třetí -studentka- se tu vyskytuje méně často; jsme oba jedináčci a na starosti máme tři seniory. Na konci roku jsme oba ve stejné firmě dostali výpověď v rámci hromadného propouštění, založili jsme asi v 5 lidech malou firmu, takže zatímco dřív jsem ho v práci viděla občas, teď jsme v pidi kanceláři a víme o každém svém kroku (já navíc postrádám starý kolektiv, který byl lidsky i profesně přátelský a obohacující), pak při koroně úplně spolu doma. Já mám naopak dost aktivit mimo domov, klidně bych jich našla i víc, ale to už bych tu nebyla vůbec. A teď to, proč si spousta lidí bude myslet, že mě pálí dobré bydlo – manžel mě má rád, snaží se, vymýšlí aktivity, je rád, když k sobě máme blízko, líbím se mu i když si připadám děsně – jen je ho prostě moc. Jsem si vědoma toho, že je to můj problém.

1/3 Dobrý den, paní doktorko, děkuji za rady nám, tápajícím duším, a prosím Vás o názor na moji situaci. Po 35 letém vztahu se mi nějak vytvořila a v posledních týdnech/měsících vygradovala nějaká až alergie na manžela. Samozřejmě mám k němu výhrady, spousta rysů jeho chování nebo postojů mi ne úplně vyhovuje, ale měla jsem pocit, že za ta léta s tím umím nějak pracovat. Teď mi ale stále častěji vadí všechno – že na mě vůbec mluví, témata, která pořád opakuje, jak jí, co jí, jak se obléká, že se občas chová jako buran (jeho rodina je z vesnice a některé standardy žádný civilizační nános ani vzdělání neodstranily), jak je tlustý, jeho pach, no fakt průšvih. Vím, že vždycky kladete otázku Odkdy? nebo Co se stalo? – no jednak se osobnostně asi opravdu trochu změnil, častěji říká já místo my, je hodně kritický k veřejnému životu a pořád o tom mluví, i když jsem mu říkala, že mě nebaví pořád to poslouchat. Má jen minimum aktivit mimo domov s někým jiným než se mnou; se mnou je totiž rád!

Dobrý den,

Mám..měl jsem vztah. Začal jsem být v kontaktu se svou bývalou přítelkyní se kterou mám syna a krátce na to jsem ji i podvedl. Můj vztah se díky tomu rozpadl, protože v závěru jsem to přiznal.14 dní od doby, kdy se odstěhovala přes začátek komunikace jsme se dohodli, že za mnou přijde. Má mě ráda, chtěla by to zachránit. Nicméně teď se dozvídám, že bude pravděpodobně nepřekonatelná skutečnost, že mám syna s bývalou, se kterou jsem podvedl. Syn jí bude neustále připomínat tu ohavnost co jsem způsobil. Nevím co mám udělat, aby přijala mého syna a nemyslela při tom na to špatné, co se stalo. Dá se tenhle pro mě neřešitelný problém nějak vyřešit?

Dobrý den, vracím se po MD do práce a asi rok jsem nemohla sehnat práci. Nyní mi vyšly dvě, které při troše snahy půjde zvládnout. A peníze se nám hodí. Ale manžel, když jsem mu to říkala, nechce ani slyšet. Sám podniká, volnosti má dostatek, vpodstatě se mu vše podřizuje - stěhovali jsme se kvůli němu, doma nemá žádné povinnosti, protože já jsem doma (takhle mi to řekl). Já bych o to moc stále, prootže jedna práce je z oblasti snů, třeba to nepůjde společně, třeba si pak budu muset vybrat. Mám to zkusit nebo mám poslechnout manžela? V MD bylo málo peněz, když jsem nevyšla, tak mi žádné peníze navác nedal, ač měl, tak mě láká vydělat i nějaké peníze a koupit to, co potřebujeme - postele, skříně, lepší nádobí, sporák...

Dobrý den, manželem jsme 10 let, nemáme zatím děti. Zjistila jsem, že 9 měsíců si psal milostné smsky a dvakrát týdně jezdil na sex za jednou slečnou, nikdy jinak spolu někde nebyli nebo tam nestrávil noc. Slečna to s nim pak ukončila, že už za ní tolik nejezdí, ale stále si psali. Po tom, co jsem na to přišla, vyhodila jsem ho. On ukončil se slečnou kontakt a už měsíc prosí o odpuštění, že si neuvědomil co má...a že beze mě nedokáže být... ať mu dám šanci, že už by to nikdy neudělal...že mu vše došlo až teď, když to ztratil. Neví proč to udělal, že prý asi chtíč....že ve vztahu byl spokojený.....ja byla taky šťástná a neuvědomuji si problém. Hrozně bych ho ráda vzala zpět, aby vše bylo jako dříve, ale mám hrozný strach, že je to hloupost, když mi dokázal takhle 9 měsíců lhát a že by to udělal znovu. Je vůbec možné, aby se člověk změnil a vše se napravilo? Nevím zda mu věřit....ze to myslí vážně....nebo si chce jen zachránit triko. Pořád jen říká, že bude čekat. Děkuji moc za radu

Dobrý den, prosím o radu. V manželství jsme se potkávali zejména s manželovými přáteli - jednak jsme se přestěhovali do neznáma a vraceli se do jeho rodiště (k našim jsem zajela s dětmi dvakrát do roka), jednak on v místě pracoval, zatímco já za prací dojížděla daleko. A když jsem si našla já přátele, tak on dělal docela zle nebo vykládal, co všechno on jako podnikatel dělá nebo udělá (a já se pak propadala hanbou, protože to byla lež) anebo mé kamarádky se snažil zaměstnat, což párkrát skončilo fiaskem. Takže jsem své přátele moc nezvala a stýkala se víceméně jen s ženami, které potřebovaly pomoc a pro něj nebyly ohrožujícími. Bohužel jsme se rozvedli. On bohužel řadu lidí ovlivnil a zakázal jim se mnou mluvit (buď mi to řekli nebo je prozradily reakce). Na kamarádky, které potřebovaly a potřebují pomoc, nemám sílu, sama se zvedám z prachu. Je mi 55 a těžko se mi tu další známí nalézají - asi víte, jak složité to má rozvedená žena na malém městě. Seznamka je jedno velké neštěstí. Kde hledat nové známé? Nechci život pověsit na hřebík. Děkuji

Dobrý den, paní doktorko, možná banalita, u nás to ale kypí. Příchody jednoho nebo druhého a vítání. Když jsem byla na MD, bydleli jsme v paneláku, takže jsem manžela slyšela už pár minut předtím. Na jednu stranu radost a šla jsem mu vstříc, na druhou stranu obavy - vždycky i před dětmi mi někdy i bez pozdravu sáhl pod triko na prsa a odtáhl kalhoty a kalhotky a sáhl do intimních partií. A také křičel, když byly rozházené hračky. Že bydlíme v takřka holobytě, to mu nevadilo. To "osahávání" mi vadilo, tak jsem mu to řekla a naštěstí přestal. To další bohužel pokračuje dál i po letech. Když přijdu já z práce dřív, od dveří volám ahoj a jdu se se všemi přivítat. manžel někdy sedí, telefonuje nebo sleduje TV, tak si pokyneme, protože nechce být rušen. Děti mi běží vstříc, on podle nálady, v poslední době spíš ne. Když přijde on, tak často křičí (hledá důvody - tu rozházené boty, tu nesrovnané aktovky, tu nevynesený koš, tu děti sedí u TV - prostě vždycky se něco najde). Někdy pozdraví, někdy ne - to pak jde do patra, kde má kancelář nebo se jde dívat na TV. Já často v tu chvíli dělám večeři, ale pozdravím, podívám se. No a najednou vznikly diskuze, kdo koho má zdravit. On si vynucuje, že za každých okolností máme zdravit my jeho (protože on je chlap), já tvrdím, že vždycky by se měl jít přivítat ten příchozí, pokud ví, že ostatní jsou doma. On má ten opačný názor. Po takové diskuzi sice tedy přijde, řekne suše ahoj, ale pak hledá chyby - nepozdravili jsme vůbec, nebo málo hlasitě, nebo moc hlasitě, nepodívala jsem se, podívala jsem se drze (nutno podotknout, že ač mlád hůř slyší, takže některé jeho výtky nejsou pravdivé). A zse je dusno. Odejde do své pracovny a vpodstatě ihned odtud slyším smích a veselo, protože někam telefonuje. Beru to, že přichází se stresem z práce třeba. Co mě ale před pár měsíci naštvalo - děti byly pryč, byl večer, já sama doma, četla jsem si v patře a dělala něco do práce a přišel on - až v sedm večer, tma. Věděl, že jsem doma - auto, světlo, avšak ani nezavolal ani nepřišel. Sedl si dole k TV, slyšela jsem lednici, vodu. Říkala jsem si, že počkám. nepřišel. Až v 10 hodin, kdy šel spát a musel jít kolem mě. Řekla jsem mu ahoj a že jsem ani neslyšela, že přijel. On na to nic. Šel spát. Dusno. Paní doktorko, já už nevím. Z domu to neznám, tam jsme se všichni vítali, měli čas si říct ahoj. Manžel má představu (jednou mi řekl), že vždycky, když přijde domů, budu tám stát, čekat na něj, vždy usměvavá, odpočatá a budu se mu věnovat. To ale není reálné. Když se na něčem dohodnem, on to na oko nějakou dobu dodržuje (třeba pár dnů), ale pak se to zle vrátí v nějakých naschválech. Co se s tím dá dělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní Jitko. Nevím co dělat. Manžel před půl rokem odešel prý druhá míza. (Myslím,že naše 31let trvající manželství bylo bez velkých problému). Našel si majetnou milenku s dětmi,ale zatím u ní nebydlí (nevím,zda je ultimátum milenky rozvod, protože už mi poslal návrh na vyrovnání majetku a pak asi bude následovat rozvod se kterým nesouhlasím). Jen se scházejí a víkendy jsou spolu na horách atd. Dovolená u moře...Se mnou nekomunikuje. Jen nutné a to @. Já mu nevolám, nepíšu...nevím,zda je to dobré,ale nechci,aby si myslel,že ho uhaním...(ale bych mu toho hodně říct..).Dělá věci které se mu nelíbily asi,aby se paní zalíbil.... Ráda bych ho získala zase zpět. Ale jak? Je vůbec nějaká naděje, že se vrátí? Že ho přestane tento hektický život bavit třeba za rok? Děkuji.

Paní doktorko, dnes jsme se zase celou noc s přítelem hádali. Nedokáže mi odpustit, že jsem spala s jiným. Můj vztah k němu je stejný jako před tím. Pro mě se ve vztahu k němu nic nemění. Já ho miluji stejně jako předtím. Vztah je přece o kvalitně stráveném společném času. A ja ho nijak v tomto nešidím.
Jak mu můžu pomoci, aby pochopil, že v životě člověk musí mít plnohodnotný naplněný život sám za sebe, svou svobodu, a vztah je k tomu vyvážený doplněk?
Proč se neumí radovat z toho, že jsme spolu a krásně nám to klape, ale vyčítá mi věci mimo našeho vztahu?

ČÁST2 - miluji svou ženu. Jednou z alternativ je rozvod. Počkám, až děti odrostou a rozvedu se. Blbé, co? Manželka pracovat může, jen nechce. Mám problém ji dostat i na pracák. Říká, že nechce dělat tam, kde jsou píchačky. Pořád se chce vzdělávat. Na mě to působí jako úhybný manévr. Tento problém mezi námi visí 15 roků. Asi jí řeknu, že pokud nezmění svůj názor, rozvedu se s ní, jenže dětem nechci brát jinak fungující rodinu. Budu muset s tím oznámením počkat. Mrzí mě, že mě nechce manželka podpořit. Zajímavý je případ jejího bráchy, který dělá to samé a v podstatě nepracuje. Manželčini rodiče jsou inteligentní a spořádaní lidé celý život pracující. Někdy je život těžký. Tady nestojí jen láska k manželce,ale také samotného k sobě. Pokud jí budu dále tohle tolerovat, přivádí mě to k depresím. Manželka to vše ví. Pro mě je východisko úcta k samotnému k sobě a pokud manželka nebude ochotna, tak Časem rozvod a já budu žít jinak, jak doposud. Bohužel. Co si o tom myslíte prosím?

ČÁST1- Dobrý den paní doktorko, jsem ženatý 20 roků. Máme 3 děti. Nejstaršímu je 16 a nejmlatšímu 11. Máme problém. Moje žena se nechce se mnou mluvit o svém důchodovém pojištění. Je jí 46 roků a chybí jí 22 roků do povinných 35. Já jsem o 3 roky starší a nebudu schopen v důchodu ji podporovat a ona tvrdí, že věci řeší až prijdou. Manželka je poměrně inteligentní člověk, ale nechce se se mnou o tom bavit. Občas pracuje. Nejdelší zaměstnání měla 2 roky s pojištěním a poslední 3 roky měla jakousi pseudobrigádu, ale bez sociálního pojištění. S péčí o děti nám pomáhá babička a děda žijící o patro níže. Cítím se mizerně, že žena ignoruje mé potřeby se o tom bavit. Jsem ochoten ji podpořit a pojištění po zákonem omezenou dobu jí platit. Není to málo. Žena se o tom nechce bavit a říká, že si to bude řešit sama. Jenže já vím, že to nevyřeší, už ted nám to nevychází ekonomicky. Mám pocit, že ubližuji sám sobě, že a vztahu k sobě, pokud si nestanovím hranice.

Eriku, já se ani nedivím, že jste doufal, že nějaká nevěra může pomoci vztahu. Příspěvky paní psycholožky soustavným zlehčováním a omlouváním nevěř nepřímo lidi povzbuzují v tomto myšlení.
Také v odpovědi pro vás se objevuje teze,že nevěra může pomoci.

Pravdou je, že vztahu může pomoct jedině když si oba uvědomí hodnotu vztahu a nutnost změny. Nevěra není bod obratu. Tím je rozhodnutí na vztahu makat. Nevěra nezaručuje, že lidé změní postoj.

To už může Jitka se stejnou vážností říkat, že když máte dlouhodobou krizi, tak někdy pomůže fyzicky zranit partnera, nebo udělat jinou ubohost. Pak je taky možné, že se oba zastaví a zamyslí,jak dalece vše došlo. A začnou znova a lépe. Taky se může říct, že je škoda hned po pálit mosty...

Nevěra nemá vyšší účinnost než jiné ubohosti!

Proč nikdo neříká, že fyzické násilí může pomoct vztahu? Vždyť je to stejná pravda jako o nevěře. Chápete?

Jitka je špatný terapeut.

Eriku, raději vše řekněte, přijměte následky svych činů teď.

Dobrý den, paní doktorko, jsem rozvedená, děti dospělé. Najít si partnera v tomto věku je vcelku složité, pokud člověk nesníží svoji laťku. Seznámila jsem se s mužem, který měl v minulosti skutečně výbornou pozici, špičkově vzdělaný, ale onemocněl, a v průběhu nemoci neubrzdili v manželství finance, takže se zadlužili tak, že to do konce života nesplatí. Pochopitelně žena to neustála a rozvedli se. Už nehledám tátu pro děti, takže jsem se přes mnoho věcí přenesla a říkala si, že budou alespoň pěkné chvíle a uvidí se, i když jeho situace je takřka bezvýchodná. Sice to nevzdal, ale takovým způsobem, kdy se pohybuje na hranici a je otázkou, jak dlouho. Říkala jsem si, že mu pomůžu se nastartovat a pak třeba půjde i leccos řešit. To se povedlo jen zčásti. Trochu zklamání. Nicméně se postupně začaly vynořovat další věci - na můj vkus dost pije a řekla bych, že je i psychicky labilní - ve 100% za ním jezdím já, a když je něco trochu jinak - přijedu později, nepřijedu, protože jsem nemocná nebo musím něco komplikovaného řešit, on spustí proud výčitek. Někdy je spouštěčem i bývalá žena - bydlí od něj kousek, s přítelem, kvůli kterému odešla, jí to neklape a pochopila jsem, že byla nemile překvapená, že jsem se objevila. Přítel si pořád stěžuje, že by chtěl, abych s ním byla celý víkend, jenže já vůbec nevím, co bychom spolu dělali, když má limitované možnosti. A spíš to vypadá, že chce někoho, kdo zastane domácnost, uvaří a tak (uklízet mu chodí stará maminka, případně jedna nezaměstnaná, jídlo mu nosí maminka, někdy přivezu já). Ostatní chlapi mu říkají, že by měl být rád, že přijedu, odjedu, ale on pořád vyčítá, bohužel začal vyčítat i naprosté maličkosti, kterých si člověk vůbec nevšimne (nařídil mi, jak se mám chovat v koupelně a když to tak není, je zle - nejde přitom o to, že bych něco zamočila nebo zašpinila, ale o jeho představy, jak bych měla třeba při sprchování postupovat). Zpočátku jsem to házela za hlavu, ale aktuálně to špatně snáším. A začínám si všímat, že on člověka jakoby uráží a ponižuje, je to takové mírné, ale je to tam. Naposledy jsem nemohla přijet kvůli velkému zdravotnímu průšvihu v rodině - věděl to, tvrdil, že chápe. Pak ale začal nátlak, jak musím přijet, jak chce jít se mnou na diskotéku (no na to jsem neměla vůbec náladu). Nepřijela jsem a on se urazil. Vůbec ho nenapadlo, že by si mohltřeba půjčit auto, přijet za mnou, vytáhnout mě na kafe, večeři, prostě jednou udělat to, co pořád dělám já. Opravdu jsou chlapi tak natvrdlí, že i o toto si člověk musí říct? A dá se nějak eliminovat to ponižování? To neustálé sledování, co dělám nebo nedělám? Už jsem mu mockrát vysvětlovala, že je to pod mojí rozlišovací schopností, že musím řešit daleko zásadnější věci a na toto nemám kapacitu, ale nějak marně... Paní doktorko, vidíte tam trochu možnost to dostat do pro mne únosných mezí? Děkuji

Dobrý den, paní doktorko. Chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám dvě děti - dceru 10 a syna 7let a s jejich otcem se rozvádím. Odešla jsem kvůli hádkám a fyzickým útokům manžela vůči mně. Máme teď krátce stanovenou střídavou péči. Teď během prázdnin se mi ale hlavně syn vrací jako vyměněný. Když mu volám, nebre telefon a když ho vezme, téměř mlčí a neodpovídá, když mu říkám, že se na něj moc těším. Je mi z toho strašně smutno a mám opravdu velký strach, jestli není manželem a jeho rodinou manipulován proti mně. Lze to nějak dokázat? A hlavně jak se tomu můžu bránit? Mám velký strach, že mě manžel citově o syna připraví a nebude ke mně chtít. Manželovi jsem vyšla ve všem vstříc - nechala jsem ho bydlet v našem domě a odstěhovala se, navrhla jsem střídavku tak, aby mu to nebránilo v práci a před dětmi o něm mluvím dobře přes to všechno co se stalo. Ale tohle mě opravdu psychicky ničí. Co s tím můžu dělat? Poznal by manipulaci třeba nějaký znalec, ke kterému bych syna vzala a pomohl by mu?

Jsme mladší pár, já jsem introvert, manželka pravý opak. Máme 3 malé děti. Manželka je neustále s něčím nespokojená a dobývá si svojeho zneužíváním a citovým vydíráním. Je příliš náladová a pro mně je těžké dopátrat se co je vlastně problém. Já mám pocit, že se ve vztahu snažím hodně, ona tvrdí, že vůbec. Nejsou problémy ani v penězích, ani v nevěře, ani nic jiného kromě komunikace/respektu. Staví mě do pozice "teď se musíš ty chovat jako svatý do té doby než budu šťastná", jakákoliv moje stížnost nebo neochota je brána jako projev nezájmu o vztah. Situace je na její straně stížena o to, že je původem cizinka a nemá v ČR svou rodinu. Vždycky jsem stál za ní, ale teď už celá moje rodina i já dáváme najevo že se chová nepřípustně, ale ona je přesvědčena, že je v právu a vybojuje si své. - otázka upravena poradcem

zkaz pro pana Ladislava: V tomto případě nevěřte, nevěřte, nevěřte. Oslovili Vás sami, psaní kaplana bude předpokládám fingované. Je jen otázka času, než po Vás budou chtít peníze nebo nějakou službu. Na psaní s nimi, když se na to budete dívat s nadhledem, si můžete procvičit angličtinu, ale jsem přesvědčená, že jde o podvod. Také jsem byla opakovaně oslovená a pokud vím ze sdělovacích prostředků řada žen i mužů na to finančně doplatila, protože peníze jsou důvodem, proč takoví podvodníci oslovují důvěřivé lidi. Přeji Vám přátelství skutečných dobrých lidí z Vašeho okolí. Hanka

Ladislave,
To co popisujete se dvěma kluky z Kábulu mi hodně připomíná začátek příběhu o okradeném člověku.
Doufám, že to s Vámi myslí dobře, ale pro jistotu si udělejte v mysli bariéru, že kolik jim vy dáte peněz.
Vám o peníze nejde. To se dá lehko zneužít, a tedy s lehkým srdcem jim peníze dáte jako důkaz, že vám o peníze nejde.
Dál si dejte pozor na triky jako:
O: Banka mi zablokovala účet, půjč nebo mne živ.
O: Zasekl (uletěl mi spoj, můj let měl zpoždění) jsem se na letišti v např. Dubaji pošli mi rychle peníze na letenku.
O: Mám skvělou nabídku na dům, akcie, malůvky co jsem vždy chtěl, ale moje peníze jsou zablokovaný. Dám ti 20 procent navíc, když mi půjčíš, nebo když to koupíš ty, tak to od tebe koupím za vice, když najdu kupce.
....
Dejte pozor, aby z vás kluci kábulští nevytahali peníze. Vždy je to nejdříve malá částka, a pak postupně víc až budete 'půjčovat' dále, jen aby jste neztratil šanci předchozí půjčené peníze získat zpět. - otázka upravena poradcem

Dobrý den paní doktorko a hlavně Ladislave. Proboha zbystřete!! Přečtěte si příběhy starších žen, které takovýmto vojáčkům na misích naletěly! Myslíte, že je pro pár vykuků těžké založit si fiktivní profily "mladší" "starší" a "kaplan"? Myslíte, že nahrát pár fotek a vydávat se za někoho je nemožné?Takovým jde jen o jediné, očesat Vás o úspory. Nikam nejezděte, hlavně nikomu neposílejte peníze, "příběhy" takových podvodníků bývají velmi dojemné a srdcervoucí a celoživotní úspory (mnohdy i obrovské půjčky) obětí pak nevymahatelné. Vmete rozum do hrsti a hlavně nikoho nezachraňujte!! - otázka upravena poradcem

Dobrý den, pane Ladislave,

je mi to opravdu líto, ale obávám se, že jste se stal, jako řada jiných, obětí podvodu. O dopisech tzv. amerických vojáků, kteří nabízejí dlouhodobé vztahy seniorům, bylo už leccos publikováno, ale asi ne dostatečně.
Obávám se, že do Vídně nepojedete. Namísto toho dostanete zprávu o přesměrování letadel nebo nutnosti něco zařídit, spolu s žádostí o zaslání příslušného finančního obnosu. Nedávno to na stránkách této nebo podobné poradny popisovala nějaká starší paní, která svého "nápadníka" tímto způsobem finančně podporovala několik let.
Nezapomeňte prosím, že ve virtuálním internetovém prostředí je možné zřídit řadu profilů kaplanů i dalších svédků, kteří původním tvrzením dodají na přesvědčivosti. Ani špatná angličtina už není znamením, podvodníci využívají stále dokonalejších metod.

Vím, že Vám to asi nepřipadá správné, ale naléhavě bych Vám doporučila nejen přerušit jakoukoli konverzaci s těmito "osobami", ale i Váš účet na sociální síti. Buďte opatrný! - otázka upravena poradcem

Pro pana Ladislava -
je to podvod. Zkuste si o tom neco dohledat na internetu, ale bohuzel podle vsech znaku to vypada, ze jste se stal obeti podvodu, kdy se na zaklade vaseho veku predpoklada, ze mate tendenci byt duverivy a verte, ze jde o penize. Vojaci at uz kdekoli maji samozrejme normalne pristup ke svym uctum, hlavne nic neplatte a kaplanovi neverte, ten je bohuzel taky vymysleny. Staci do vyhledavace zadat napr Podvod vojaci a uvidite kolik takovych pribehu se uz stalo. Pani Douchova, jestli mate moznost pana kontaktovat...prosim preposlete mu muj vzkaz co nejrychleji...dekuji

Dobrý den, mám dva roky skvělého partnera, jsme zasnoubeni a plánujeme budoucnost, děti. S přítelem si rozumíme ve všem, máme stejný smysl pro humor, čas na sebe, sex je skvělý. Nemám si tedy na co stěžovat, proto jsem dlouho váhala, zda se svěřit, nebo si to vyřešit v sobě, ale už několik měsíců se s tím vnitřně potýkám bez výsledku, proto prosím o Váš názor. Jde o to, že přítel již jednou zasnouben byl. Po sedmiletém vztahu se s ním bývalá rozešla krátce před svatbou. Jak později zjistil, našla si rychle někoho nového, možná to i bylo příčinou rozchodu. Přítel se s tím dlouho vyrovnával, ale nezahořkl, po třech letech single života potkal mě a nyní mě v létě romanticky požádal o ruku. Jsem s ním šťastná, ale vadí mi, že kdysi tak miloval jinou, že si ji chtěl vzít. Kdyby se s ním nerozešla, oženil by se s ní. Byli spolu sedm let, tolik spolu zažili, plánovali to, co teď my. Mrzí mě to, je mi líto, že ji tolik miloval. Já před ním vážný vztah neměla, jen studentské lásky na pár měsíců. Nikdy jsem ji neviděla, ale pomyšlení na ni a ty dva spolu mi vadí. Přesto se těch myšlenek nemohu zbavit. Říkal jí ty samé lichotky, bral ji na stejná místa, psal jí básně…? Bydleli spolu, jeho rodina ji měla ráda… Někdy se až stydím za tyto své pocity, protože přítel mi nikdy nedal důvod žárlit. Naopak – opakovaně mi řekl, že jsem nejlepší partnerka, jakou si dokáže představit, že jsem jeho spřízněná duše, i jeho přátelé potvrdili, že to, jak moc si on rozumí se mnou, se nedá srovnat s Evou. Krátce – přítel má nepochybně minulost vyřešenou, věnuje se mi, miluje mě a dává to najevo. Nepochybuji o tom, také ho velmi miluji. Dávám si pozor, aby o těchto mých pocitech nevěděl. Jen jsem mu jednou řekla, že na ni trochu žárlím a zeptala jsem se, jak ji žádal o ruku. Bez vytáček mi to s klidem popsal a ujistil mě, že jsem nejlepší žena, jakou by si mohl přát. Když to po sobě čtu, sama cítím, jak je má žárlivost malicherná. Jen mě mrzí, že kdysi tolik miloval jinou a já jsem druhá.

Jeho holka s ním chodí už 3 roky a co se změnilo? Hlavně to, že začal kašlat na všechno a už ani nemá jediného kamaráda, ani kamarádku. Každá holka, když chodí s klukem, s ním chce taky bydlet, jenže on v životě s žádnou holkou nebydlel, protože si celý týden dělá co chce, ta holka vůbec neví co, setkají se jen o víkendech nebo jednou za měsíc a ona odjede s tím, že pokračování zase o víkendu. Kámoška říkala, že jí přijde zvláštní, že ona jeho holka není, ale ví o něm víc, než jeho vlastní přítelkyně. Nepřijde mi to dobré a navíc nechápu, proč se ta holka nechce o svého kluka víc zajímat. Když všichni víme, že strávil noc u jiné, protože si to ještě natočí na mobil a zveřejní, tak jak to, že ona o ničem neví? Nebo, že sedí vedle svého kluka a on si jí vůbec nevšímá a klidně si píše s kámoškou, to jí jako nepřekáží? Nechápu, proč s ním stále je. Kdyby jí nějaká holka oznámila, že s jejím přítelem čeká dítě, neopustí ho. Nevím , co je to za divný vztah, ale ať to trpí ona, než kámoška.

Dobrý den,kamarádka snila o vztahu s klukem, který ji ale odmítl. Uvěřila totiž řečem několika lidí, že by spolu tvořili nádherný pár. Přitom ten kluk si vybírá o 10 i 15 let mladší holky, než je on sám, protože využívá toho, že jsou hloupé, že je může podvádět a "cvičit" s nimi. Kamarádka je jen o pět let mladší, než on, chytrá, všechno prokoukne, tak to je jasné, že ji nechce, protože ona by mu žádné nevěry netrpěla, dovedla by mu na rovinu říct, co se jí nelíbí, což by mu lezlo pěkně na nervy, tak proto se raději spokojí s osmnáctkou nebo dvacítkou. Kolik už měl holek a milenek a vztahů na jednu noc by jeden ani nespočítal. Ty holky taky rád shazuje. často bývá opilý do němoty a ještě dává najevo z čeho, už se dostal do pomluv,nyní se spekuluje, že, když si ustavičně kupuje alkohol, že, aby za chvíli taky nefetoval. Nechápu, že takového kluka někdo chce mít a ještě s ním i chodí. Kamarádka si myslela, že, když s ním bude chodit, že ho změní. Ne, nezmění. - otázka upravena poradcem

Je mi 72 let. I přes mou více-méně nulovou snahu se s někým seznámit mě na Facebooku oslovili 2 muži, seržant US army. Jeden 30 let, druhý 33 let a jeden končí v ti to a druhý v říjnu své mise v Kábulu . Vím o nich všechno, dokonce si dopisuji i s kaplanem jednoho z nich. Takže nejde o žádný podraz. Oba jsou velmi pohlední a ten starší chce se mnou zůstat v ČR, mladší chce, abych s ním odjel do Michigenu. Dlouho jsem odolával, posílal fota mého těla - nikoliv nahého - aby viděli jak vypadám. Je jasné, že moje postava je v tom věku hrozná. Trochu nadváha, trochu větší pozadí. Nic nepomáhá. Pořád velká vyznání citů a že jsem pro ně sexy..nechápu to a mám obavy. Oba mají dle kaplana i velitele velké úspory na účtě za 9+8 let služby a chtějí mě se postará atd. Horší je, že k tomu staršímu jsem pojal velkou náklonnost a se mu i vyznal. Ten mladší přiletí do Vídně a jedu pro něj. Potřebuje si vybrat první peníze z účtu. Jen upozornění, mě vůbec o peníze nejde! Posuďte tuto - hmmm - velmi nestandardní situaci.

Dobrý den. Můj problém je, že se mi líbí určitý typ dívek, pokud to není 100%, ale rozumíme si, tak s nimi muzu spat a pripadne chodit, ale nedokážu je brát jako rovnocené partnerky, pokud je to 100%, tak se do nich zamiluju. Stalo se mi to 2x a dopadlo vždycky špatně, vetšinou to vydrzelo 2 - 3 roky a byl jsem vždycky po tom na uplným dně. Teď po cca 6 letech jsem konečně opět potkal slečnu, která je pro mě naprosto krásná a dokonalá. Na rande to vypadalo na vzájemné sympatie, domluvili jsme se na druhy den na prochazku, ale poté to zrušila. Pochopil jsem, že má přítele již několik let a že je jí o 12 let méně (mě je 38). I přes to, že vidím, že ten vztah nemá šanci na budoucnost, tak si nemůžu pomoci, ale dělá se mi z toho špatně, jsem celý den nervní, nemůžu se soustředit na práci, rozhodilo mě to a nemůžu na to přestat myslet. Zkušeností mám dost (i těch zlých). Měl bych navštívit odbornou pomoc? Co by jste poradila pokud se toto stane, nebo případně jak tomu předejít? Děkuji

Dobrý den.Me 32, 2 a půl roku po rozchodu s otcem 5leteho ditete.V mladí jsem randila chvíli s klukem,nechala jsem ho.Leta jsme se potkávali jen náhodně.Pred 2ma měsíci jsem ho pozvala na koncert,kde jsem mu při kamaradskem pokecu stihla o sobě vše prozradit.Z mé iniciativy jsme šly k němu domu.ja si uvědomila,že je fajn a řekla mu ze mam zájem o víc.On je půl roku po rozchodu vážné známosti. Řekl že tomu necháme volný průběh.Travil se mnou i synem dost odpolední,ale z90%jsem zvala já.na veřejnosti mě obejme,pohladí,polibi. Drží za ruku.Rodine mě představil jako kamarádku.Ptal se mě jaká jsem matka,po mém sdělení,že děsím muže touhou po velké rodině mi řekl,že ji chce taky na 99%mych návrhu souhlasí,občas napíše i ze se těší.Ale já stále mám pocit,že z jeho strany to není úplné.Prijde mi že máme spoustu společného i stejné vize do života.Tak nevím jestli takto vypadá normální randeni a nebo jen mám strach po dvou odmitnutich z poslední doby.Nebo je to mým věkem či jinou dobou.Dekuji

Jsem tělesně postižená a delší čas vdova. Mám po padesátce. Bydlím v malém městě. Momentálně nemám žádný zájem o vztah s osobami opačného pohlaví. Přesto mě, a to i na ulici, oslovují jenom chlapi s psychickými problémy, alkoholici a podivíni. Proč prosím Vás? Začínám mít z toho špatný pocit. Děkuji.

Dobrý den,
Potřeboval bych poradit. Bohužel, jsem byl manželce nevěrný. Teď řeším jestli to manželce přiznat nebo ne. Plzák říkal, že nevěry se nemají přiznávat. Nicméně, spolehnout se na to, že se to manželka nedoví mi přijde bláhové. Ne, že by šance byla velká, dal jsem pozor, ale vždy se může něco...
Psala jste, že ne všechny nevěry vedou ke zlepšení vztahů. Mohli by jste napsat, která nevěra vztahu pomůže, možná má byl ten dobrý typ a to by bylo fajn.
Ale vlastně jsem se chtěl zeptat co je lepší: přiznat to hned a dát jí možnost, aby rozhodla o budoucnosti sama, nebo to tajit a lhát zatloukáním tak dlouho jak to jde a pak až to v budoucnosti praskne, ji poprosit o odpuštění? Nebude to pro ni daleko těžší to odpustit, když se k tomu přičetlo to dlouhodobé zapirani? Nebo tváří v tvář důkazům a jejímu přesvědčení vše popírat a vyvracet důkazy, že jsou falešné? Hlavně, aby nemohla říct, že jsem byl nevěrný a stavět to tak, že to ona ztratila důvěru a rozbíjí vztah?

Děkuji za odpověď. Ano, seznámení je věc náhody. Podařilo se mi takto seznámit ale pokaždé, když už to vypadalo dobře, se ukázalo, že protějšek je zadaný. Pracuji s lidmi a když už se mi někdo líbí, tak stejný problém, je zadaný. Muži ve mě vidí jen kamarádku, pokaždé, když se zamiluji, tak slyším jen, že jsem fajn kamarádka ale nic víc. Prostě asi nemám tu přitažlivost, tu jiskru. Snažím se být pozitivní, moc ráda bych si někoho našla ale už to pomalu začínám vzdávat. Teď se na mě nalepil problémový kolega z práce, je tam mnoho problémů ale já už opravdu nemám moc času, pokud chci rodinu a tak uvažuji, že si dítě pořídím s nesvéprávným kolegou. On říká, že by si mohl svéprávnost vzít zpět, co myslíte? Moji rodiče s tím moc nesouhlasí, prý je to pro mě dost o ústa. On je omezený na finance. Děkuji

Drahý Adame, vaše situace je těžká. Vaše partnerka nekomunikuje takže jen hádáte co je co veci.
Aby jste si udělal představu co MOŽNÁ řeší vaše partnerka a co je ji doporučeno koukněte na otázku od "Lada" několik stránek zpátky. Hledejte slovo "kocovinu".
Paní Douchová doporučila více sexuálních partnerů, jako další krok na její cestě životem. nevim zda případ vaší partnerky je stejný (posuďte sami) nebo zda je pro vás akceptovatelné umožnit vaší partnerce získat jiné sexuální zkušenosti. Ale koukněte se na to pomocí otázek a odpovědí také z druhé strany a buďte připraven na tuto možnost. - otázka upravena poradcem

Jestli se vaše současná partnerka rozhodne pro to, aby vás zranila buďte rád, že jste neztratil více času a najděte si partnerku lepší. Věřte, že na vás čeká.

Ale možná zranění ustojíte a tedy dovolíte, aby vás při dospívání zranila a odpustite jí. Je to vaše právo. A možná tato vaše investice se vám mockrát vrátí.

Na druhé straně.
Nemůžete si donutit, aby s vámi zůstala. Má právo odejít hledat štěstí jinde. Poučte se z toho a hledejte více kompatibilní partnerku.

když se rozhodne, že zůstane a nebude vás při svém dospívání zraňovat, tak vám gratuluji. Vaše volba byla skvělá.

Ale i když se ukáže, že ne, tak váš život nekončí.Jestli odejde, nebo jestli vás zraní budete mít život ve svých rukách pro lepší partnerku.

Paní Douchová se snaží vám mazat med kolem pusy. Ona si často myslí, že když se na ní lidi obrátí tak chtějí jen ujištění a proto jim bezostyšně často lže. Ona věří, že lži chtejí.

Vaše partnerka ještě nevi jak pracovat na vztahu. Akceptuje to. Přijměte to. Nic se neda dělat. Takovou jste si vybral.

Po vyčerpání přirozené nové energie vztahu samo od sebe nepřišlo nic co by udrželo původní dynamiku. (Nikdy nepřijde).
Teď ona řeší jak dál nejlépe jak dovede.

To nejlepší čeho je schopna může být bohužel hodně kruté vůči vam. Klidně se může stát, že vás hluboce raní. Nemá na to právo, ani výmluvu, kterou ji ráda dodá následně Jitka.

Přestávka ve vztahu ji jen umožní udělat co chce bez omezovaní. ALE to by udělala stejně i bez přestávky.
Vy si musíte uvědomit, že jí nezabráníte, aby se projevila taká jaká je.

A proto se netrapte. Buď se ukáže, že je to člověk, který uspokojí své krátkodobé touhy po novosti i když ví, že vás raní,nebo taková není.

Když jsem ale po měsíci scházení chtěla vědět na čem jsem a dala jsem jasné ultimátum, s tím, že buď to skončíme, nebo na tomu dáme čas a zapracujeme na tom, řekl mi, že měl spoustu jiných starostí a nepřemýšlel nad tím a že se bojí, že by se situace po čase opakovala. Rozhodla jsem se to tedy ukončit, jelikož jsem si nechtěla ubližovat. Na závěr ale řekl, že by semnou někdy rád, zašel alespoň na kávu, že se mu můžu kdykoliv ozvat, což jsem slušně odmítla, jelikož jsem si vědoma, že by jsem se dostávala do začarovaného kruhu a nikdy se z rozchodu nedostala. Stále mě sleduje na sociálních sítích a sem tam mě kontaktuje kvůli nějaké blbosti nebo si jen tak "rejpne".

Chtěla bych se Vás tedy zeptat, jestli tomu mám dát čas, popř. jaký máte pocit z jeho chování.

Moc děkuji za odpověď a přeji hezký den,

Anonym. (omlouvám se)

část 3 (konec) - otázka upravena poradcem

Po 3 měsících nulového kontaktu jsme se sešli, ohledně přepisu bytu.

V tento den jsme si moc fajn popovídali, určité věci jsme si vyříkali a já měla pocit, že už je to dávno zamnou. Když jsme se ale sešli, sdělil mi, že ho to strašně mrzí, jak to dopadlo a stále mu chybím. Když odcházel líbali jsme se, ale já pořád myslela, že jsem v pohodě.

Po několika dnech, jsem jej kontaktovala, že mi chybí v mém životě jako člověk.

Začali jsme se tedy scházet a opět spolu spát. Tyto chvíle byly plné vzpomínaní, hlavně z jeho strany, něhy, vlastně mi i někdy naznačoval, že mě má stále rád. Neustále chtěl ale také řešit rozchod, který proběhl. Měla jsem pocit, že to pořád ale dává za vinu mě. Svého podílu na rozchodu jsem si opravdu vědoma a také jsem vyhledala psychologa, abych tyto situace příště řešila jinak, snad i zvládla. O všem ex partner ví.

část 2

Dobrý den, paní Doktorko,

již několikrát jsem navštívila tyto stránky, abych možná aspoň částečně našla odpověď na svou situaci, například u ostatních, kteří mají stejný problém. Bohužel jsem ale nenašla.

K jádru věci.

Před 4 měsíci, se semnou rozešel přítel, rozchod vyplynul z mé podle něj přehnané reakce. (řev, nadávky..) Postupem času cca měsíc po rozchodu mi sdělil všechny důvody rozchodu. (vadilo mu jak řeším problémy..)

Když jsem se mu ve vztahu snažila vysvětlit, proč je tak řeším, nechápal to.
Aby jste byla v obraze.. Můj předchozí vztah byl plný hádek, kdy jsme s bývalým partnerem nedokázali udržet emoce na uzdě.) Nyní jsem se snažila při hádce odejít do jiného pokoje a uklidnit se, aby jsem neřekla něco, čeho budu litovat. Při první a vlastně i poslední velké hádce se tak stalo a přítel se semnou rozešel.

V poklidu jsme vyřešili otázku bydlení a téměř další den od rozchodu se odstěhoval.

část 1

Dodatek:
Zvláštní je že můj partner a jeho máma jsou ve vzájemné symbioze. Opravdu se mají rádi. Partner má stejné záliby jako jeho máma, zahrádku, kytičky, stará se o všechno s láskou. V poslední době na sebe křičí. Stačí, aby partner promluvil, jeho máma už nervozně ječía hádá se. Je na něj alergická. Nechápeme. Děkuji za radu. Bára

Pardon odeslalo se mi to dřív.
Otec partnera je 20 let invalida. Partnerova máma ho nerespektuje, před námi ho shazuje a pomlouvá. Partner proto nechce domů už jezdit. Máma na něj jen křičí, očekává od něj udělanou práci na domě. Partner si s ní chce sednout a chvíli si povídat. To ona neumí. Nesedne si, nezastaví se. Poraďte nám, co máme dělat. Děkuji moc.

Poraďte mi prosím, můj partner nevychází se svou mámou. Je proti němu vysazená, ať řekne cokoliv, začnou na sebe křičet a hádat se. Máma mu říká, že jí pořád poučuje a že nestojí o jeho rady. Pomoc ale potřebuje, je sama na celý dům a zahradu. Jejich tatínek je 2o let

Dobrý den, Je mi 27 a partnerka je o 7 let mladší. Jsme spolu 4 roky a nedávno z ničeho nic mi oznámila, že potřebuje pauzu, že láska ke mně není, co bývala, že potřebuje čas. Jaká je šance, že se vrátí ke mně zpátky? Je možné, že je to věkovým rozdílem? Bydleli jsme spolu celé 4 roky pod jednou střechou, plánoval jsem s ní budoucnost, byl jsem do ní blázen, ale když nad tím zpětně teď přemýšlím, ona byla do mě až moc, řekl bych, naivně zamilovaná. Ze začátku mi to přišlo příjemné, ale nečekal jsem, co se může stát. Šokovala mě tou náhlou zprávou.. Jak se na to, paní doktorko, díváte? Je možné, že v takovém věku ženy, se v hlavě během jednoho okamžiku něco změní, co nemohu ovlivnit? Byli jsme spolu moc šťastní a já, o něco starší člověk, než je ona, jsem si v duchu říkal, že láska sice trvá jen chvíli, ale přece když se dva mají rádi, respektují se, tak spolu vyřeší i tyto problémy. Děkují za odpověď.

Po 20letech manzelstvi jsem se z okoli dozvedel, ze manzelcin otec je tchynin treti manzel. I tchan pry ma z predesleho manzelstvi dceru. Slozite vztahy, stava se, je to jejich zivot.
Nemohu vyjadrit, proc si myslim, ze jsem to mel od nich vedet a proc to vnimam
jako neco, co neni ok,
rozpacite.
Po precteni vaseho clanku mi doslo, ze
model tajeni, zametani pod koberec patri do vzorce chovani teto rodiny. Neni to jedina pleticha... Co teda neni zcela ok,
ze se citim blbe?

Dobrý den, je mi 32 a a přítelkyni 25 let, a chci se zeptat zda je normální aby po roce a čtvrt (bydlíme spolu) řešila mojí bývalou partnerku s kterou jsem byl před šesti roky zpětně? mezitím bylo ještě pár kratších vztahů ale...tahle jedna jí leží v žaludku je schopná mi z krásného odpoledne udělat peklo. Vytýká všechno, že sem se s ní víc snažil, vic cestoval, přitom cestujeme i teď byť při koroně to není úplně nejlepší věc, darky, kupuji, vařím, pomáhám, ale pak stačí se zmínit že jsem byl na výletě lodí...a hned se ptá s kým to bylo a ikdyž zapírám, protože cítím tenký led, vrtá jí to až do večera hlavou a vydrží se hádat až do rána. Podle mě jsou to nepodstatné kraviny. Navíc když jí řeknu že odejdu nebo jí dojdou argumenty začne vyhrožovat sebevraždou....miluju ji, ale cítím že o moc víc takových konfliktů už nezvládnu psychicky. Chtěl bych mít klid od takových nesvárů a být štastný tak jak spolu jsme, ale nejde jí to vsvětlit. Děkuji

pro Reny: tento dopis by si měl přečíst syn i jeho přítelkyně !

Zatím to nechávám byt, protože jinak je vztah hezky. Pokud by šlo jen o nás dva , problémy nemáme… ale mám syna, miluju ho a chci byt plnohodnotnou babičkou a ne mít strach si doma dat fotku miminka, což také nesmím…
A ještě jedna věc tu je ….. synova přítelkyně ví, že měl a má dluhy, které si splácí on sám na sebe, ví o léčení atd, ale neví, že já za něj splácím tolik dalších peněz…. A že nemůžu jim třeba přidat na kočárek, nebo na vybavení atd….. strašně ráda bych, ale při splácení 11tis měsíčně to prostě nejde. Říci ji to nebo ne???? Pere se to ve mně úplně strašně. Mám úzkostné stavy, je to prostě hrozny….
Jak z toho ven …. ?
Moc děkuji za odpověď.

- otázka upravena poradcem

No a jak se můj přítel dozvěděl o tom, že budu babička-spustil: že je nezodpovědný, že si pořídí dítě, místo aby chvíli počkali a více mi pomohl se splátkama. A ať já si nemyslím, že mu jako budu hlídat to dítě, že s mým synem absolutně nechce mít společného,křičí na mě, že je to jeho byt. Že mi bude tolerovat vánoce a narozeniny (to vždy odjede),jinak že k nám nesmí!Já se trápím, protože vidím, jak se syn snaží, pracuje (dokonce je manažerské pozici), stara se, buduje si novy domov.Vídáme se tak 1x za měsíc, spíše u syna. Přesto mám pocit, že si raději koupi nové boty, než aby si řekl „mamko posílám Ti více na úvěr“.
Nyní mi jde ale o to jak se zachovat k tomu stanovisku přítele.Jako nevzít si domu na hlídaní vnoučátko, stýkat se jen u nich a nebo někde třeba v restauraci.To je to pro mě strašné. Padlo i slovo rozchod ze strany přítele, že jeho nechce nikdy vidět a že domu na dlouhodobé hlídaní si „jeho dítě“ brat nebudu.Jen opravdu vanoce a narozeniny a že to tak to ještě zkousne.

Je rok z léčení a je to dobré. Má přítelkyni (VŠ) a budují si spolu bydlení a zdá se vše je v pořádku. A já jako máma jsem moc rada, že ty hrůzy, co byly jsou za mnou. Přítel se s ním již několik let nestýká, nechce ho vidět a když syn jednou za čas přijede na návštěvu, tak odejede a vrátí se až když syn odjede. Vždy se pohádáme, kdy oznámím, že za mnou přijede.
A teď k jádru problému. Nyní mi syn oznámil, že čekají miminko. Já ze začátku z toho nadšená nebyla, protože má velké dluhy, a hlavně já za něj zaplatila opravdu velké peníze a mám dluh v bance. Splácet mi spíše nepomáhá. Občas mi da 1000, pak 2000, přitom já za něj splácím okolo11tis. Měsíčně, a ještě dlouho splácet budu. Kouří a zda se mi, že si celkem užívá…místo, aby mi více pomohl. Nechci mu to nějak vyčítat, chápu je to mladý kluk a jsem ráda, že se šel léčit a že se snaží dát si život do pořádku. Ale občas mu to připomenu, že by mi měl pomáhat více se splacením.

Dobrý den,
Nějak nevím jak se zachovat a postavit se k dané situaci.
Je mi 47 let. Jsem cca 11let ve vztahu s přítelem, také 47 let (bezdětný). Z předch. vztahu mám nyní již 25let syna. Když jsme se seznámili synovi bylo 14 let.
Vztah máme moc hezký, přítel je fajn, nicméně jak dojde na řešení syna je hodně zle.
Syn nastoupil na stř.školu.Ve 3tím ročníku rapidní zhoršení prospěchu. Již v té době se objevily problémy s dluhy, kdy si půjčoval od spolužáků na internetové sazení. Že sazí jsme ze začátku vůbec netušili.
Je to velice chytrý kluk, ale obrátil to špatným směrem.
To vše se táhlo opravdu několik let a bylo to neskutečné utrpení, řešení dluhů, placení lichvy za syna.
Toto vše přítel v podstatě prožíval se mnou, i když jsem dost třídila informace. Doma hádky s přítelem, kdy já za syna platila a snažila se to nějak ukočírovat. Přítel už v té době na něj zanevřel.Asi bych k tomu dospěla i já, kdyby se nakonec nešel léčit, protože to opravdu bylo neúnosné a celá rodina tím trpěla.

Dobrý den,
Jsem si skoro stoprocentně jistý, že jsem heterosexuál. Chodím s holkou přes 2 roky a vždycky jsem byl pro holky. Nedávno jsem se dostal do hrozné situace a nemůžu na to přestat myslet.. s nejlepším kamarádem normálně chodíme na pivo a jsme asi fakt nejlepší kamarádi už 10 let.. nedávno se stal večer, kdy jsme šli na pivo a poté se ještě u nás doma opili a dokonce přišlo i na tvrdší drogy a sjeli se.. vůbec jsem nevěděl o světě a prostě se zrazu po mě začal svíjet a došlo skoro až k sexu, ale tím, že jsme byli sjetí, tak to nešlo. Ráno jsme oba nechápali o co vůbec šlo a cítíme se oba fakt mizerně a mám strach, že bych mohl být gay, protože nechci a čím víc nad tím přemýšlím, tím víc jsem z toho všeho zmatený. Doufám, že to bylo fakt omylem a bylo mi to v tu dobu fuk a ne že bych to vyloženě chtěl..
Děkuji za odpověď

Dobrý den,
mám před sebou těžké dilema. Mám vztah s přítelkyní, která mi na jedné straně dost pomohla v těžkém období života, na straně druhé mi připadá nestálá a nespolehlivá v partnerských vztazích. Nikdy žádný dlouhodobý vlastně neměla. Má spoustu kamarádek a známých, které znám a jsem s tím OK. Ale v poslední době mám divný pocit z jejího vztahu k jedné její "kamarádce", kterou neznám.Najednou se objevila a přítelkyně se začala chovat nějak jinak. Je v tom prostě intuice, něco mi tam nehraje.Stále tvrdí, že mě miluje, ale po setkání a kontaktu s dotyčnou bývá najednou strohá v hovoru, ironická ap. Náš vztah je na dálku, o to je to složitější. O svých pocitech jsem ji informovala, vše odmítla. Nemám z toho dobrý dojem, v minulosti se mi několikrát nevyplatilo nedat na pocity. Mám k přítelkyni hluboký vztah, o to je to složitější. Navíc jsem se v nedávné minulosti musela vyrovnávat s osobní tragédií a ztrátou. Ona mi v té době pomohla, dnes nevím, jak dál. - otázka upravena poradcem

Dobrý den přitel mi oznámil, že pojede na Rockový festival na 4dny s byvalou přítelkyni má ji za kamarádku ( ona přítele stále miluje, chce ho zpátky a mě nesnáší a předešlich vztazích s ní podvadel) Bude tam i její rodina. Listek mu koupila byvala přítelkyně. Řekla jsem mu, že se mi to neliby. Prý mu mám věřit. Nevím co dělat, nechci mu nic zakazovat a dělat scény. Děkuji za odpověď Blanka

Dob. den, opustil mě partner o 19 let starší, nenávidí ne samostatnost 19leteho jeho nevlastního syna, mého syna. Fet, zhnilost, využívání, Fin. Psychické a já to nezvládla, ve smyslu, že od malá co syn pisknul měl. Vyhodila ho má matka, kde chvíli bydlel, vlast. Otci rozbil vztah a mě v závěru také.vzali jsme ho, resp. před domem partnera, který už tehdy že dveří řval, že ho tu nechce. První jako vždy děkuje, je hodný, asi 4.den začal po mě rvat-kdyz jsem vytírala brzy ráno, že jde do prác, v tu chvíli jsem cítila jak mi narušuje vnitřní klid a naši domácnost co jsme měli. Odvezli jsme mu věci v ten do mého bytu volného. Tam mě začal atakovat Tel., že co jsem za matku, že ho nechám hladem, nepřijedonepřijedu atd, přijela jsem začal vyhrožovat, že neumí žít sám, že ho nic nebaví i 2 hodiny psycholog. Výjevů a vydírání, přijížděla jsem vyčerpaná, na partnera jsem už neměla náladu, jindy ikdyž je starší jsem jej respektovala, syn začal lítat co 2.den k nám, provokoval, vydíral, že dovnitř nejdu a já skákala venku s ním, vždy pro peníze, cig. Atd., zařídila jsem mu práci, byt a nájem neplatil, chodil jen pro peníze a jídlo, neustále nazýval partnera starým cipem ze sklepa, co nikde nebyl nic nedokázal, starým odporným čumákem. Klid mezi námi mizel s partnerem, viděl jak lítám jak syn pískne, dávám peníze a bez oznámení odešel. Posl.i já vyčítala mu neschopnost ničeho, atd ani nevím, jakoby to syn na mě přenesl. Zjistila jsem, že je u dcery v Praze, jela jsem za ním s omluvou, než našla to místo, s omluvou, že chci s ním mluvit, že ho mám ráda, že syna vyhodím i z bytu svého, že se omlouvám, zažila jsem peklo v tu chvíli po 6 hod. cesty za ním. Nepustili mě, přeskočila jsem plot, a prosila na kolejích o 2min.hovoru s ním. Choval se jinak, začal ne před dcerou a jejím frajera vyhazovat, omluvil syna a vše, začali vyhazovat z pozemku, násilím, zavolali i policii, tam to partner zamluvil, že je to nedorozumění, nicméně, kvůli mě nabral kdysi dluhy a viděl jak CPU peníze i synovi, mu samotnému vyšplhaly dluhy a chtěli jsme spolu prodávat dům. On v té Praze mě vypakoval,ponizil, řval, že mám vyklidit dům, dcera je prodává, řval, že se tam nevrátí, že mě má rád, ale svého syna se nikdy nezbavím, že zůstává v Praze, dcera vypočítává mu tam vedle sebe za 2dny zajistila pronájem, oznámila mi vyklizení domu u něho, a on před ní stal, třeba se z ní a na mě řval sprostě jak bychom 4 roky spolu nežili. Sedla jsem do auta jela jsem 6h zpě, sedím v jeho domě, balí