Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
nevyrovnaný vztah
kdyz jsme si na zacatku vztahu oba spolu sedli a urcili nejaka pravidla. Vite snazim se omezovat, abych byla aktivni maminkou, ale partner to bere vse laxneji (nechci mu ovsem krivdit snazi se zlepsil se).
Neumim ho bohuzel asi dost nadchnout nebo motivovat, bere to vse jako natlak.
Vite ale na druhou stranu uz si prijdu pod tlakem. Chci mit rodinu a tyhle obeti delam pro sve budouci deti. Aby meli pokud mozno zdravy vstup do zivota a ne otce kuraka a pojidace bucku.
Myslite si, ze delam chybu, kdyz v tomto pripade verim, ze se pritel zlepsi?
Mozna byste mi mohla poradit, jak na nej netlacit a motivovat jej...?
Vim, ze to zni divne, ale pro me je zdrava zivotosprava jednou z zivotnich priorit. A pritel vse vedel od zacatku vztahu. Mrzi me to.Beru to vse trochu jako podraz. Kdybych vedela, jak malo se bude snazit (i pres vsechny jeho reci), ani bych si s nim nezacala. Myslite si, ze treba ani nechce mit se mnou deti a proto se tomu vyhyba?
Vite mam ho rada a nechci o nej prijit.
Tereza
nevyrovnaný vztah
Dobry den pani doktorko, prosim poradte mi ohledne hledani hranic ve vztahu. S pritelem se mame moc radi a mame hezky vztah. Jedinou treci plochou v nem je tema zdraveho/nezdraveho zivotniho stylu. Me je 30 a snazim se zit zdraveji, hybat se atp., pritlovi je 40. Jiz na zacatku vztahu jsem mu vysvetlila ze je pro me otazka jaks taks zdraveho stylu dulezita a myslim si, ze pokud uz je starsi, o to vice by o sebe mel dbat a drzet si kondici - zvlaste kdyz jeste nemame deti. Souhlasil a take chce byt aktivnim tatkou, i kdyz trochu uz starsim. Jenomze i kdyz si vse uvedomuje a snazi se mit celkem vyvazenou stravu dost casto sklouzava k "prasarnam" typu uzenin, vypeku atp. Nechci mu krivdit, vim, ze se ve stravovani zlepsil od doby co me potkal...ale i tak prijde mi to stale malo. Vite dobra zivotosprava obnasi trosku disciplinu, ale me se zda, ze on i kdyz i vse uvedomuje a souhlasi, disciplinu postrada. Mozna si prijde, ze ho moc tlacim a ja ho v tom chapu. Chci byt dusledna - otázka upravena poradcem
Tereza
psychický teror ve vztahu
Dobrý den ,
žiji s partnerem 4 roky a máme spolu dcerku 2.5 roku . Celé 3 roky je na mě partner hrubý a vulgární ,až agresivní. Ponižuje mě před kamarády i rodinou . Všechno dělám špatně př. : (i špatně zametám koštětem ) Je zvyklý , když třeba zapomenu úkol , který mi dal co se týče domácích prací a já ho nesplnila , dává mi tresty jako např. : vypne večer televizi, vezme mi telefon, nebo vypojí wifi, vezme peníze, někdy když už je to na něj hodně a já řeknu na to i svůj názor tak je schopný dojít, až k fyzickému násilí . Je schopný mi nadávat a vykládat mi jak jsem neschopná a frigidní třeba hodinu v kuse a já nevydám ani slovíčka . Jsem u jeho rodičů za neschopnou matku a on mi to stále říká taktéž. O malou se starám celý dny pouze já není schopny si ji ani na chvíli vzít stále pracuje a doma pracuje na baráku . Celou moji rodinu shazuje a nemá ji rád ani se snima nevídá má na ně názor, že jsou to lidi co nikdy nic nedokázali a nedokážou jako on. Je toho spousta, ale to bych se tady moc rozepisovala, jen nevím jak s tím naložit dál . Pronájem bytu je dnes dosti drahý a snažím se hledat uz pul roku jsem stále placená jen z mateřské, takže pořád závislá na partnerovi. Za jakoukoliv radu předem děkuji .
Aneta
krize vztahu
3. Vypadá to, že taky nechce definitivní konec v podobě rozvodu, já tedy taky ne. Ale přitom manžel se mnou ve společné domácnosti po celou dobu nežije, pendluje mezi milenkou, prací, rodičema a dětmi a mně se zdá, že mu to takto vyhovuje. Trpím úzkostí, strachem, depresemi, trochu mi pomáhají lexaurin a neurol. Jsem vynervovaná a celé dny myslím na manžela. Z mého pohledu při prvních problémech vše řešil milenkou a od problému tak utekl. Musím jen dodat, že k těm psychologům chodil na můj podnět, ale nakonec se všemi radami neřídil. Doma mi řekl, že ho nepřitahuji, má problém s intimitou a není schopen se ke mně citově i fyzicky vrátit. Takže teď žijeme odděleně, já se neskutečně trápím a nevím, co mám dělat. Děsí mě, že takto strávím další roky bez lásky, nikam nejezdím (nikoho z rodiny nemám). V létě jede manžel s dětmi na dovolenou a řekl mi, že pro mě místo neobjednal, že mě s sebou nechce. Nechápu, jak mě může takto ponižovat, kdysi mě velmi miloval . Děkuji za radu.
Verča
krize vztahu
2. Rozhodoval se mezi mnou a o 12 let mladší milenkou, já mám 45 let. Pauzy stále natahuje až jsou z toho 4 roky. Teď to vypadá tak, že když jednou za 2-3 týdny přijede, tak ho vidím tak 1 hodinu a pak zmizí pryč. Bydlí jinak u rodičů a u bráchy, kam bere děti. Vyhýbá se jakémukoliv rozhovoru, nevím jestli se mám rozvést. Ohledně milenky tvrdí, že neví, jestli s ní bude v budoucnu. Pro mě je nejhorší samota, teď v době korony jsou děti u tchyně a s dětmi jezdí na výlety, pokud tedy přijede. Současně je bere k přátelům a na další návštěvy. Já nejsem schopná s nimi jet, mám pocit že nejsem vítána a navíc mě manžel úplně ignoruje, ani okem o mě nezavadí. Rozvod nechce, nechce se o něm ani bavit, prý se nechce tahat po soudech. Vím, že je konec, ale bojím se žádost sama podat, bojím se úplného konce. Přitom já mého muže stále miluji a chci, aby se vrátil, ale on na to neslyší. Příjde mi, že hrajeme hru kdo z koho a komu dřív rupnou nervy a požádá o rozvod.
Verča
krize vztahu
1. Dobrý den, poprosím o Váš názor. Jsem už přes 4 roky v krizi a místo toho, aby se situace lepšila, je mi čím dál hůř. Máme víkendové manželství, které skončilo, byť nejsme rozvedení. Před těmi 4 lety odešel manžel pracovat do jiného, vzdáleného města. První rok to bylo ok. Pak si s námi zahrál osud a my dva poprvé čelili obrovským problémům, které přišly zvenčí a náš vztah ovlivnily (nemoci, smrt blízkých, vyhazov z práce, moje vyhoření po návratu z MD do práce, atd... ). je toho víc, ale nemá smysl to dopodrobna popsat. Manžel ale už před tím byl asi nespokojený ve vztahu ( jsem dost vyčítavá, občas vybouchnu a řeknu ubližující věci - bohužel), jenže vše v sobě dusil, přestal se mnou spát, začal mě naprosto přehlížet, nejezdil skoro vůbec domů a měl a má dodnes paralelní vztah. Řešili jsme vše s několika na sobě nezávislými psychology a v poradně, kdy nám byla doporučena pauza, tak jak ji doporučujete i Vy. Vždy po jejím skončení manžel stále nevěděl, jestli zůstane se mnou.
Verča
hledání sebe sama
Paní doktorko,

chtěla jsem se zeptat, co s tím. Mám tendenci věřit tomu, co mi partner řekne. A nepátrat, že je to jinak. I když se mi to třeba nezdá, ale beru to tak, že mi říká pravdu. Tohle mnoho let procházelo bývalému manželovi, kterému stačilo, aby mi buď před lidmi nebo jen o samotě řekl, jak nás doma všechny miluje a že všechnod dělá pro rodinu a já mu to věřila (za zády mě podváděl, převáděl peníze na tajná konta apod.). Někdy jsem měla takové tušení, že to není úplně pravda, ale pak on zas přišel, řekl, jak já jsem špatná a že on to myslí dobře a dělá všechno pro rodinu. No manželství se rozpadlo, protože pak milenka byla i veřejná a odklony majetku také. Bohužel podobně to mám i s nynějším přítelem. Lítají od něj srdíčka, sms, ale spíš je to sebestředný člověk, který potřebuje kolem sebe obdiv a obsluhu. Tak nějak to zase tuším, ale zase mám tendenci věřit slovu, i když činy ukazují jinak (slíbil pomoc, vykašlal se na mě, stálo mě to několik desítek tisíc). Co vlastně mám nebo nemám dělat? Děkuji
Lucie
žárlivost
Dobrý den,
s partnerkou jsem 4 měsíce a včera mi napsala, řekla, že je konec definitivní. Celé to začalo mojí žárlivostí a přivlastňování, vyžadování pozornosti, kontrolování... Snažím se to nějak vyřešit aby se ke mně zas vrátila.. Sama mi řekla,že je nešťastná a že už toho má dost. Dala mi několik šancí a zklamala se ve mně, ale já se snažím všechno zlepšit, napravit, ale bohužel nevím jak.. Proto si jdu sem pro radu, protože mi vážně na tý holce záleží.. Mám jí upřímně rád. Co mám teda udělat, změnit přesně? Děkuji mockrát..
Marek
nevěra
Je mi 56 let a jsem stále zamilovaný do své ženy i když jsme spolu již přes 30 let.Náš vztah ale již od roku 2018 je neupřimný...Děti jsou plnoletý a ona zkusila mít sex s jinými muži.Já jak mi říkají kamarádi jsem srdcař nikdy i když jsem nabídky od žen měl jsem nezradil.Jak říkám každému. Sám sobě bych se nemohl podívat do očí.Tvrdí mi že s nikým nic neměla i když mám dukazy.o jejím již 3 amantovi za poslední 3 roky.Chová se jako dítě.a se slovy v dnešní době je to normální a dělají to všichni se mnou skončí vždycky debatu..Sexu doma se nevyhýbá.To spíš já začínám mít problém že s prostitutkou žít nedokážu.Co s tím Přetechnizovaná doba internetu,,wacapu a jiných stránek v kterých má žena se rada strácí mi bere vztah který mi začíná chybět.Nevím jak své ženě vysvětlit že její chování mne zabiji a bolí.Všichni přátelé mi radí najdi si také někoho jiného nějakou babu jak říkají..To jsem ale nemusel hledat tu pravou nemusel se ženit zakládat rodinu.ženy si neuvědomují že existují i chlapy kterým jedna žena k milování stačí.a nechtějí to měnit.Co s ní mám dělat k psychologovi ji nedostanu.Vždyt je to žena která má vždycky pravdu i když ji nemá.Poradte co dál.
Zdeněk Mika
ženské přátelství
Víte, já totiž nechci, aby ti dva spolu chodili, tak proto jsem přišla na nápad s tím inzerátem, aby se našel kluk, který mu ji přebere, aby ona poznala, jaké to je, když někdo někoho o něco připraví. A ona mi vzala všechno. chtěla jsem kluka, který se mnou bude jezdit na koncerty a na výlety. Místo toho on se mnou hlavně psaním tráví víc času, než s ní, píše mi klidně i o půlnoci a kdekdo to už nezval nevěrou. Kámoška ale řekla, že to už je trochu přehnané a že nesmím věřit všemu, co on kde zveřejní a co o nich kdo řekne. Je ale pravda, že ona si obarvila vlasy na stejnou barvu, jakou mám já, ale on na to vůbec nic a místo toho pochválil můj nový účes. Dokonce i své oblečení přizpůsobila mému stylu oblékání, což vůbec nechápu, co tím jako sleduje, když on už s ní přestal zveřejňovat fotky a ani už za ní nejezdí. To nedávno ona byla u něj a ještě se tam převážně nudila a ani se k sobě nechovali, jako zamilovaní. Kdekdo říká, že se s její pomocí jen zviditelňuje. Co myslíte?
Mia - pokračování
ženské přátelství
Zdravím, jeden můj kámoš má holku, které je teprve 20, ale od 19 mu každou chvíli posílá prstýnek s otazníkem, z čehož jsem usoudila, že po něm asi chce, aby si ji vzal. On jí však vždycky odpoví vyřehtaným smajlíkem a má vystaráno. Zřejmě to vzniklo z toho, že, když jí bylo 19, tak spolu byli na svatbě jednoho jeho kamaráda a každý se ho pak ptal, kdy se bude ženit on, ale vůbec na to nereagoval. Ten prstýnek s otazníkem opět dostal nedávno a odpověděl ano, i když zase s tím vysmátým smajlíkem. Nechápu, proč holka, které je teprve 20, těhotná není, nemá dokončenou střední, práci, ani bydlení tolik touží po svatbě a ke všemu s někým, kdo na ni převážně kašle a o kom ani neví, co dělá, když spolu zrovna nejsou. Já jeho holka nejsem, ale vím o něm první poslední. Všichni mi říkají, že k žádné svatbě mezi nimi nikdy nedojde, ale já nevím, jestli mám tomu vůbec věřit, protože ona se ho jen tak nevzdá. podala jsem za ní inzerát, ale nikdo o ni nestojí, což nechápu proč.
Mia
Rodič a dítě
Dobrý večer, mé dceři je 23 let, jejímu partnerovi 25 let. Chodí spolu 6 rokem. Neměli mezi sebou závažné problémy. Rozhodli se, že si postaví domek. Jenže hned ze začátku, byl problém s pozemkem. Po 2 letech se vše vyřešilo, nechali si namalovat projekt, za nemalé peníze. A v tento moment začal partner mé dcery dělat problémy. Prakticky ze dne na den, se změnil k nepoznání.Přestal jí navštěvovat, mnohdy nebral telefony a na sms také nechtěl moc odpovídat. Vymlouvá se na práci, začal navíc pracovat ještě jako brigádník v jiné práci. Mysleli jsme si, že chce šetřit, jenže jsme zjistili, že pravda je asi někde jinde. Když jsem si ho zavolala a zeptala se, v čem je problém, neustále říká, že si najednou uvědomil, že je to velký závazek. Chce jezdit s kamarády na vandry, bojí se, že dcera mu bude zakazovat různé věci. Já s ním vycházela vždy velice dobře, tak jsem si myslela, že se něco dovím. Chtěl čas na rozmyšlenou, to mu dcera vyhověla, jenže pořád říká to samé. Nakonec přišel s rozhodnutím, že dceři vypomůže finančně s hypotékou, ale že budou jako kamarádi. Tak tomu tedy nerozumím, až by se dům postavil, co by asi přišlo. Mohl by potom chtít půl domu, jak by ho potom tedy vyplatila, nebo, že by se k ní nastěhoval, jako by nic. Přijde mi, že nechce starosti a že by se než by byl dům, postavený, jak se říká vyřádil. Také je možné, že má jinou a neví, jak se s dcerou rozejít
Iva
Rodič a dítě
Syn je od 18 let více méně hrál automaty, začal sázet nejdříve automaty - nyní přez sociální sítě a teď je to asi rok si začal brát přez různé nebankovní instituce brát půjčky. Pomáhala jsem mu - byl i na léčení asi tři měsíce v Kroměříži s tím gamblerstvím, ale neustále se k tomu vrací . Sice pracuje,ale pobyt má u mne v domě - prakticky nic nepříspívá,protože všechno jde nyní na splácení půjček. Nedávno jsem zjistila, že si opět vzal půjčku - ale to už nevím jak bude splácet. Když jsem se ho dnes na to zeptala , byl steklý, začal si balit věci, na ničem jsme se nedohodli a odešel. Jediný majetek co má je auto - které jsem na něj přepsala zdarma - ale mám obavi že ho chce prodat. Syn má 33 let - je svobodný , bezdětný.
Mám strach o něho - o sebe - o druhého syna který je na vozíčku, no prostě nevím kudy kam.
Pomůžete mi byť alespoň radou? Nevím co bude dál.
Korotvičková
korotvickova63@seznam.cz
hledání sebe sama
Marcela - vztahování viny, ještě 3. pokračování

A možná ještě manžel - jeho matka byla hysterická, demonstrativně se věšela, topila, podřezávala... Vinu nkdy neunesl a naučil se ji umně přehazovat na toho druhého - na mě. Když přece jen vina zůstala u něj, tak manipuloval na druhou. Byla jsem zvyklá doma poslouchat (viz matka), dlouho mi v manželství trvalo, než jsem pochopila, že vinu nemám já, ale stejně to proti mně obracel. A rozchodu jsem se snažila maximálně zabránit, ale pak už jsem neměla kam couvat a byla jsem u zdi. Pak už by se ze mě stala nesvéprávná loutka.

děkuji
Marcela
hledání sebe sama
Marcela - vztahování viny, 4 dohody - ještě jedno pokračování

Možná jsou kořeny tohoto i z dětství - matka byla učitelka, svého času chtěla kariéru, ale nakonec se tou ředitelkou nestala, ale ráda byla v centru pozornosti, žárlila na tátu, který byl atraktivní chlap, občas byla doma Itálie, kdy lítalo nádobí, knihy a další věci z okna ze 4. patra. My jsme se musely dobře učit, protože "jak ona bude vypadat", takže když jsem přinesla poznámku, že jsem při výtvarce byla hlasitá, zkopala a zbila mě v koupelně. Vybavuji si, že jsem jako dítě končící základku si říkala, kdybych znovu procházela základní školou, tak bych byla ještě vzornější, aby byl doma klid. Takže i dětství? děkuji - otázka upravena poradcem
Marcela
hledání sebe sama
Marcela, u které jste konstatovala vztahování si viny na sebe a doporučila jste 4 dohody. A položila jste otázku, kde se ta vztahovačnost vzala. Možná mám odpověď - ve vztahu i v práci. Manžel mě opustil po 27 letech s tím, že musí (chránila jsem děti, které napadal - ne fyzicky, ale psychicky, chtěla dělat svoji práci, v které jsem byla úspěšná, prostě narážel na hranice, zakazoval třeba dětem studovat apod.). Manžel je hysterická osobnost, kterého další partnerky opustily po pár letech či měsících, avšak okolí ho vidí jako úžasného a vtipného člověka - to se ve mně pořád pere - že navenek byl super, ale doma to bylo špatné, i když ne vždy. V práci to bylo před 15 lety vyhození novou nadřízenou, která ve mně viděla konkurenci (pak vyhodila 3/4 oddělení), avšak jako důvody uvedla smyšené a nepravdivé věci. Podobně se udál vyhazov před 5 lety - tam to bylo od šéfa, který si mě původně vybral, cítila jsem tlak na vztah z jeho strany, který jsem neopětovala a který polevil po nástupu nové asistentky, s níž si začal, ale mě vyhodil, důvody opět nepravdivé, když jsem je chtěla slyšet, začal si vymýšlet nepodložené věci, soud bych asi vyhrála, a vyhazov před rokem - zase šéfem vybraná, za mnou kus práce, avšak ekonomicky díky externím vlivům, které zavinily ekonomický propad, ale nikdo z nás za to nemohl, ne zcela dobré, chápala bych úsporu ve zrušení místa, pokud by si tam nevzal mého podřízeného, který byl začátečník a dané věci neuměl, ale šéf ho z nějakého mně neznámého důvodu prosazoval, zase odešlo postupně víc lidí, nejen já. To znamená, že hledám vinu u sebe, protože se snažím pracovat anebo být partnersky jak nejlépe umím, jasně občas tam nějaké chyby z mé strany nastanou, ale kdo nedělá chyby. Možná jsem díky tomu příliš senzitivní, nevím...děkuji.
Marcela
otázky početí, těhotenství
Dobry den. Poslednich par mesicu mi zacaly zbesile tikat biologicke hodiny. S pritelem jsme spolu kratce, ale jsme domluveni, ze se o miminko zacneme pokouset hned, jakmile se uzdravi (pocitame cca 3 mesice). Jenze ja mam neodbytny pocit, ze uz nemuzu cekat ani den. Nevim, co se to se mnou deje, ale nemuzu myslet na nic jineho nez na dite. Prijde mi, ze to porad jen odkladame. Chapu jeho postoj, chce byt zodpovedny, nechce pocinat pred operacemi, ale ja si proste nemuzu pomoct. Denne me prepada hrozny smutek a casto placu, jenze zadna uleva neprichazi, spis je to horsi. Bojim se, ze ho odradim, ale nemuzu si pomoct. Jsem hrozne nestastna a napadaji me ruzne blbosti. Potrebuju jen prezit tech par tydnu, nejak se uklidnit a prestat na to tolik myslet, ale nevim jak. Pripadam si jako hysterka a stydim se za sebe, ale nemuzu jinak. Doslova me to szira. Prosim poradte, nez si znicim vztah.
Janka
bývalí partneři
Pěkný den.Chtěl bych se zeptat,zda je normální aby manželce prostě bezdůvodně hrálo a odešla po 30 letech za svým ex s kterým byla v 18 letech 1 rok vdaná a poté ji začal zabývat a šli od sebe.Já jsem celé manželství poslouchal jaká to byla úžasná rodina. On byl již 3מenatý má 5 děti a s toho jeste2 ve střídavě péči. Nastěhovala si ho k sobě a on kvůli ní prodává dům aby byl s ni. Co lze od toho čekat, ona na něj stále vzpomínala celý život prý její 1 láska. Mě To nyní přijde když ve mu všechny indicie že jsem dělal jen prevoznika. Diky
Marian
partner odmítá dítě
Poslední večer spolu doma jsem byla zničená a řekla mu,že mě to všechno moc bolí a on mi řekl, že to je dočasně na přechodnou dobu,že si potřebuje uvědomit,že mu chybíme.Že mi nechce nic slibovat,ale ted to takhle cítí.Dlouho pak hladil dceru po vláskách.Odjel na víkend a já mu v sobotu napsala,že jsem vše odstěhovala a bude mít klid a prázdno.Napsal,že neví co napsat,je trochu napitej a nemá ted smysl něco psát.Popřál mi hezké sny/už půlrok nic hezkého nenapsal,ani mě neoslovoval v sms/.Napsala jsem mu,že bych si moc přála aby byl u toho až dcera poroste,ale že ted to nechám na něm a poslala mu fotku dcery.A následující den po 24 hod zničehonic napsal Jak je krásná a jak se směje a smajlíka/opět nikdy dřív to nekomentoval/.Odešly jsme ze stejného města dočasně jinam k synovi.Bude to teprve týden,ale chci být nyní bez 30denní komunikace a dát mu prostor.Vím,že u každého je to jinak,ale za jak dlouho by mohl cítit,že mu chybíme?Kolik času mu dát a myslíte,že se to dá spravit? 2.část
Emma
partner odmítá dítě
Dobrý den paní doktorko,
s přítelem jsme byli 2 roky.Zjistili mi graviditu až v době,kdy není možna interupce.Přítel 41letděti už nechtěl/dva syny 7a12let/.Celou dobu měl stavy nahoru a dolů, kdy se s tím nedokázal smířit.Měsíc v pohodě, pak měsíc kdy mě vyhazoval z bytu,že to nedává a at to dám k adopci.Začal vidět samá negativa ze vztahu a to hezké co bylo vůbec.Mám jen jeho a on se cítil jak v kleštích.Že on to musí vzít, že on mě musí zachránit a že to je pro něj to nejhorší,že neměl možnost volby.Celé těhu se o nic nezajímal,co pořídit,jak se bude dcera jmenovat,co dál.Po porodu nás nechtěl ani domů,kdy nakonec nás vyzvedl a dva dny ignoroval.Pak začal shánět po známých věci pro malou,začal jí hladit a ptát se,jestli je vše v pořádku.Myslela jsem,že se s tím srovnává a on mě domluvil jiný byt, jestli mám o něj zájem.Snažila jsem se at nám dá šanci,at to zkusí.Napsal,že TED nemůže,a TED to nic nezmění,že to v sobě nemá.Začla jsem tedy balit věci /dceři 14dní/.,že odejdu. 1.část
Emma
rozchody
Dobrý den.Přítel se s semnoou rozešel po 4letech.Já ho milovala.Zjistila jsem,že mě celé 4 roky podváděl.Už toho bylo moc a tak jsem mu to vše řekla,potvrdil,že má holku.Jak se dívám zpětně,byl patologická osobnost..pořád lichotil-byla jsem nejlepší ve všem,nosil dárečky, a kytky,do hospody a mezi přátele mě nebral(chodil s jinýma holkama),byl dobrý v posteli,měl charisma,on určoval,kdy má čas...max.hodinu za týden,pořád mi psal SMS a srdíčka.Prostě si mě omotal kolem prstu.Ve vztahu jsem nežárlila.Rozchod mi napsal přes SMS.Strašně to bolí a nemůžu zapomenout.Hodně chci zapomenout,ale nejde to.Nepišu mu.Je to normální,že to 3 měsíce pořád bolí a pořád na něj myslím,i když vím,jaký byl.Chodím za kámoškami ven,na výlety,ale pořád to bolí mám v hlavě.Dostanu se z toho?Děkuji za odpověď.
Jitka
problematické manželství rodičů
Otec stále odkládá radikální řešení s odůvodněním, že matku by to zničilo. Snaží se neustále jí dávat „šance“ aby se začala chovat přijatelně a bohužel do toho vtahuje i sestru a částečně mne. Za ty roky víme, že stejně nic nezmůžeme, matka se nezmění a pokud se rodiče dosud nerozvedli, nyní to asi těžko udělají. Rády bychom pomohly situaci zlepšit, ale netušíme jak. Na druhou stranu už nás to také unavuje a domníváme se, že děti by neměly řešit vztahové problém svých rodičů. Celkově je nám z toho smutno. Existuje vůbec nějaké řešení? Předem velice děkuji za vaši odpověď a omlouvám se za dlouhý dotaz.
Magda
Magda - část 4
problematické manželství rodičů
Vždy preferuje tu z nás, která je z jejího pohledu méně problematická, což byla dlouho z jejího pohledu moje sestra, nyní zdá se zase upřednostňuje mne. Na našem vztahu se sestrou se toto dost podepsalo (na mně více) a pracně vztah nyní po letech dáváme dohromady.
Obě víme, že se otec trápí a již je z toho vysílen, roky přibývají. Matka odmítá jakoukoliv pomoc. Víme, že k žádnému psychologovi nepůjde, protože „nikdo nemůže pochopit, v čem ona celý život žije.“ Nelze s ní probírat téměř žádný problém, protože se urazí, příp. deklaruje, že ona měla v životě ještě větší trápení.
Otec by se mohl od ní odstěhovat, možnosti má. Finančně na tom rodiče nejsou špatně. Zatím jsou i zdravotně v pořádku a otec dokonce ještě pracuje na částečný úvazek, práce je jeho téměř jediná radost a uspokojení.
Magda - část 3
problematické manželství rodičů
O rozvodu rodiče uvažovali, ale nedošlo k němu. Byli zodpovědní, pracovití, zabezpečili nás. Navenek jako rodina jsme fungovali dobře. Opravili dům, jezdili jsme na dovolené. Otec zajistil rodinu, v práci byl úspěšný a doma velmi manuálně zručný. Bohužel, atmosféra doma byla vždy nedobrá. Matka s otcem vždy „bojovala“ dusnem, náladovým chováním, scénami, hádkami a to stále trvá, celé roky. Něco obdobného praktikovala i její matka, naše babička, takže vyrostla v hrozné domácí atmosféře.
Otec je schopen fungovat korektně, snaží se, ale matka má v sobě celoživotní pocit křivdy a manipulace z jeho strany. Navenek před lidmi budí dojem, že je milá a vlídná. K otci se chová strašně, stačí jedno „nevhodné“ či špatně pochopené slůvko či téma a rázem je zle. Citovou oporou matka nebyla ani mně a sestře, její chování bylo a je nevypočitatelné.

Magda - část 2
problematické manželství rodičů
Vážená paní Douchová,
obracím se na vaši poradnu s problematickým vztahem mých rodičů. Rodičům je oběma 78 let. Spolu jsou téměř 56 let. Bohužel, celý jejich vztah je poznamenaný jejich rozdílnými povahami, minulými událostmi a následně nedobrým klimatem v rodině. Matka je typ mstivého ublížence, který se utápí ve svých prožitých „křivdách“, otec je konstruktivní, spíše citově oploštělý manažer. Oba jsou vzdělaní, inteligentní lidé.
V počátcích jejich manželství došlo k tomu, že otec měl paralelní vztah, v souvislosti s tím přiměl matku k potratu očekávaného druhého dítěte, protože se „potřeboval rozhodnout“. Přesto spolu zůstali. Záhy na to se narodila moje sestra. Matka mu ovšem nikdy neodpustila. Dalším problémem byla jeho kariéra, kvůli které jsme se všichni přestěhovali z venkova do Prahy, což matka těžce nesla.
Magda - část 1
bývalí partneři
Milá paní doktorko, moc Vám děkuji za odpověď ohledně řešení vztahu, ve kterém figuruje i partnerova ex a naše i jejich dítě. K tomu bodu, ze je můj nejvyšší nadřízený v práci, bych jen chtěla říct, že do práce se vracím již nyní od 1/6, synovi je 15 měs., tak nevím, jestli to na to má nějaký vliv? On finančně bude přispívat na dětskou skupinu. Vy tedy navrhujete opustit ho a dohodnout si s nim pouze péči, resp. finance ohledně syna? Mám doplňující otázku: Řekl mi, že ona nesnese, abych já viděla jejich syna (byť jsem ho dřív vídala), já jsem mu řekla, že ať ale nepočítá s tím, že mu dovolím, aby si on bral našeho syna, když by u toho měla být i ona, ať je klidně se syny sám, pokud našeho bude chtít vidět. Myslíte, že bych v tomto měla “ustoupit”, jak mi on tvrdí, a syna mu dávat i přesto, že tam bude ona? Je ještě malinký a nechci ho svěřovat ženě, o které se domnívám, že mě nenávidí. Navíc malý mi ještě neřekne, co se dělo, tak se musím spoléhat jen na výpověď muže. Mnohokrát děkuji!
Hana
nevyrovnaný vztah
Prosím poraďte, manžel je v postatě nepřátelský, ale všechno je moje vina. Např.neumí říct ne, a dřív očekával, že i já vždy vyhovím, ale protože jsem to netušila, že odmítnout nelze,řadu věcí jsem samozřejmě odmítla- dodnes o tom mluví..a přitom se mě ptá, co si smí koupit jako bych byla jeho matka. Když mu řeknu, a/ si to udělá jak chce on, vyčte mi nezájem.
Stejně tak jsem několikrát urazila jeho rodinu, protože jsem např. věděla věci o jejich kraji, které nevěděl tchán, já sbírám bedekry, a chtěla jsem potěšít, jak se zajímám, ale reakcí bylo mrazivé mlčení a pak mi manžel v autěvyčetl, že jsem nafoukaná..
Navíc on nedokáže říct na rovinu, že se zlobí, nebo že něco chce nebo nechce, on jen tak rýpe, vyčítá, a v podstatě manipuluje. A obviňuje a sráží a podsouvá mi špatné motivy..třeba chci koupit banány a on na to- no, když se bez toho neobejdeš, je vidět, že jsi rozmazlená.... na balkóně jsem ho nezavřela omylem, ale schválně..atd.Ale nikdy se s ním nedomluvíte, všechno popře. On na lidech celkově vidí to špatné.
Nejhorší je otevřený můj vztek,vždyť to je denně x rýpanců a projevů opovržení, to se rozzlobí a předvede mi seznam mých prohřešků za x týdnů!
Taky jsem s hrůzou zjistila, že je rád, když se mi nedaří, je škodolibý a bohužel závistivý, minule se v opilosti sousedovi svěřil, že nějaka ta životní lekce by mi patřila, jsem moc sebevědomá..přitom mě v jednání s lidmi napodobuje.
Kdysi jsme byli v poradně a paní psycholožka označila manžela na vnitřně nespokojeného člověka se sklonem k pasívní agresi a manipulacím+ vysoká podezřívavost vůči okolí..ale jak s tím žít?
- otázka upravena poradcem
Andrea Čierna
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko.
Jsem rozvedena 7 let a teď mám 2roky vztah. Bydlíme rozděleně já mam v péči syna a přítel se svojí bývalou manželkou svého syna si střídají ale převážně je syn u přítele plus mají ještě dvě dospělé děti. Veškeré oslavy dětí, vánoce přítele slaví jako rodina spolu, kde já přítomna nejsem. Ráda bych věděla jestli to mám tolerovat i přesto , že mě to vždy trápí.Přítel to ví že mi to vadí , ale prý to dělá pro děti ( 2 děti jsou dospělé třetímu je 14). Děkuji
eva
problematické vztahy s rodiči
Epilepsii mám stresovou, a upřímně záchvaty a stres mám hlavně z něj. S přítelkyní jsme si vzali nemalou hypotéku s tím, že vybudujeme svoje zázemí pro svou rodinu a budeme si prostě šťastně žít, to ale u otce skončilo. Návraty domů jsou stres, společné soužití je stres, vidím že mi volá otec - stres. Nakonec otec přistoupil na to, že si vezme půjčku a ten dům si postaví sám, na horní zahradě u domu. Nicméně nářadí, jeho dílna atp. bude stále součástí našeho domu. Do toho přítelkyně teď otěhotněla, svatba nám klepe na dveře, a ta má z toho řádné stresy. A fakt netoužím po tom, aby potratila, nebo se sbalila, že to s ním nezvládá, a obávám se, že k tomu už nebude moc daleko. Otci jsme na dům v nějaké slabší chvíli kývli, bohužel, lituji toho a nevím jak z toho ven. S ničím nepomáhá, pořád chce všemu šéfovat, o stresu nemluvě. Co byste radila? Sepsat nějakou šílenou smlouvu o soužití, (přece jen by byl na druhé zahradě i když ani to se mi nelíbí) nebo prostě chtít ať se odstěhuje? Děkuji
Daniel
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den. Dívám se, že jsem snad jediný muž, nedá se nic dělat. Mám otázkou, potřebuji poradit, nevím. S přítelkyní jsme spolu dva roky, náš vztah je něco neskutečně silného, ani jedna hádka, umřeli bychom pro sebe bez váhání. Teď k věci. Můj otec se začátkem roku rozvedl. Dům, který měl se svou ženou jsme od ní odkoupili (majitelem byla jenom ona, on neměl dostatečný příjem) s tím, že mu na přilehlém pozemku něco menšího postavíme. Měl jsem tehdy našlápnuto na práci s dost solidním příjmem, to ale pohřbilo to, že mi diagnostikovali epilepsii, a tím se pohřbil i dům pro otce. Dům je 5+1, ona má dva pokoje, my zbytek - společná koupelna a kuchyně. A tady je problém. Otec nonstop chlastá. Není poté agresivní, ale spíše má blbé kecy. Když nepije, tak on tu přece bydlel, on ví co a jak, pořád se snaží něco řídit, chce ať se mu hlásíme, kdy dorazíme domu, po vztahu s ženou tady zůstaly slepice a ovce, o ty chce ať se staráme my ale o odstranění nechce ani slyšet. PRVNÍ ČÁST
Daniel
vztahy na pracovišti
dobry den.....pracuji na pozici udrzbare budov ale sef mi vetsinou dava praci venku........napr cisteni chodniku........vykopavani parezu.....pritom to ma delat clovek ktery je tam uz 4roky..........ale je liny..........a stale na me donasi sefovi.........pritom by me mel dekovat ze delam jeho praci.............proste zahradnicke prace........a kdyz venku prsi tak uklizim mistnosti......zametam a jezdim s cisticim strojem............proste delam uklizece..........a s kolegy se o mne bavi jako o otikovy........mam z toho pocit ze si nevazi me prace...........muze jit o bosing? mezi kolegy se necitim moc dobre..,..........co s tim?
jindrich
smrt blízkého člověka
Dnes mi umřel člověk hodně blízký a nic necítím je se mnou něco špatně?
Marek
zamilovanost
Dobrý den, jsem gay a ještě to moc lidí o mne neví. Ví to pouze mých pár blízkých přátel a jeden kluk, který je gay také. Problém je v tom, že jsem do tohoto kluka zamilovaný už asi rok. Od ledna jsme se začali scházet více, jelikož v jeho vztahu není spokojený a je týraný (vydíraný). On se mi začal svěřovat a naše kamarádství se prohloubilo o něco více, že se máme rádi navzájem. Já bych chtěl s ním být a on se mnou také. Jenže je v tom problém, protože mají ve vztahu finanční potíže. Jednou, jak jeho přítel odjel na týden, že se zdálo, že se už rozvedou, tak jsme spolu trávili každý den a bylo to tak skvělé. Oba jsme byli spokojení a takoví uvolnění. Jenže týden utekl a vše se dostalo do starých kolejí. Vždy mi napíše, jak je sám a může napsat. Nejhorší je, když vidím, že se navzájem nanávidí a vidím je spolu všude, jak spolu chodí.
Je nějaká možnost jak prostě ucouvnout a "odmilovat se" či jít do vztahu, když se oba milujeme?
Děkuji. - otázka upravena poradcem
Št
rozchody
Dobrý den,
s pritelkyni jsme se po 4 letech rozesli, rozchod byl zposoben mou chybou a vysloven z jeji strany. Uz je to pul roku, snazim se s ni byt kamarad. Ma noveho pritele, s cimz jsem uz smireny, jen me mrzi, ze ho jeji kamaradi prijmuli mnohem lepe nez me. Podnika s nimi ruzne akce, zucastnuje se spolecnych dovolenych, na ktere ja za celou dobu vztahu nikdy nebyl zvan. On se zvladl zaradit behem par mesicu. Nikdy jsem si nemyslel, ze bych mel s jejimi prateli spatny vztah. Mel jsem je rad a rozumnel jsem si s nimi. Nevim proc to tak je a zpetne me to mrzi, proc to s novym partnerem jde a se mnou to mozne nebylo. Dost casto me to vadilo, ale chapal jsem jeji rozhodnuti travit cas bez partnera jen se svymi kamarady.
Matej
pauza ve vztahu
Pauza ve vztahu
S partnerem jsme 2roky,otehotnela jsem a partner nepřijal,chtěl ať dam dite k adopci.do te doby mi říkal žena jeho života.cele těhotenství měl stavy nahoru dolu,kdy měsíc jsme žili jako partneři,pak najednou výbuch a ze me nesnasi a mám odejit z bytu,kdyz se dcera narodila,řekl ze nás domu nechce,ze mi to říkal 100x a nechtěl nás ani vyzvednout z
nemocnice.Doma nás prehlizel první dva dny.pak se začal zajímat jestli je mala v poradku a hladil ji,psal mi ze je krásná a bozi,začal shánět věci pro ni od kamarádů .tak jsem myslela ze se s tím srovnává a po týdnu mi napsal,ze má pro me nabídku bytu.Byla jsem v soku a psala mu,ať nám dá šanci.On psal,ze ted nemůže a ted s tím nic neudělá a ted to nic nezmění.stale zmiňoval TED.Rekla jsem mu,ze tedy odejdeme,a on mi řekl ze je to jen dočasně,na nejakou dobu aby si mohl uvědomit,ze mu chybime.Dceri jsou 3tydny.Stehuju z bytu vše,s čím jsem prisla.Kolik času mu mám dat?2mesice nebo rok?Nechci o nej přijít ale také ne marně cekat
Emma Svab
diskusní příspěvek
Jaké máte možnosti?
Jako vždy:
1 možnost: dokončit rozjetý odchod od partnera a přijmout důsledky, že vaše dítě bude mít rozdělené rodiče. Tohle rozdeleni ditete bylo soucasti prechodu k jinemu partnerovi vzdy. To, ze jste to nechtela vedet je jen váš problém.
2 moznost: přijmout, že jste udělala něco co zabilo vztah partnera k vám a pracovat dennodenně na tom, aby se to zlepšilo.


Stížnosti, že on vše okamžitě neodpustil a pred 2 lety nepřečetl myšlenky, a teď není schopen drzet emoce, aby jste se vy citila pohodlne, ničemu nepřispívají.
Jitčiny křivdu potvrzující řeči vam vysloveně škodí.


Otec vašeho dítěte ma duševní rakovinu, kterou přisuzuje vám. Myslím, že mnoho lidí by řeklo, že právem. Máte právo, z toho vztahu odejít, ale nemáte právo požadovat, aby se on dítěte vzdal. Vaše rozhodnutí mají vždy následky.

Začněte změny u sebe. Nečekejte, že partner to vyřeší za vás. určitě zvládnete pracovat na obnovení toho, co jste spálila na popel dlouhodobou nevěrou.
Odkaz pro Nelu
diskusní příspěvek
Milá Nelo, našla jste v Jitce pravou osobu, která vás podpoří. Nepomůže, ale potvrdí ve vás pocit oběti a křivdy. Pro Jitku je mimopartnerský sex jako zajít si na pivo. Ale na druhé straně jaderná mluva je teror. To jsou Jitčiny neprofesionální keci, které škodí.
Přítel nevěděl, že jste nespokojena, neb jste fungovali. Misto, aby stenespokojenost řešila jste si našla nového partnera. starého partnera jste si držela v záloze... pak jste chtěla oficiálně prvního odříznout, ale neunesla jste, že vám nesložil svoje dítě a majetek k nohám a neodešel tiše pryč, jak jste očekávala. Tak jste se rozhodla zůstat s ním a divíte se, že vztah není v dobrém stavu. Á jitka vám potvrdí, že problém je v partnerovi, který už má viníka.
Jste jako člověk, kterému se nelíbil soused, se kterym se dohodli sdílet prostor mezi domy jako společnou zahradu. A proto mu rok nosil do jeho domu benzín a rozléval ho tam. nakonec vše zapálil. Chyba nebyla jen škrtnout zapalkou, jak falešně říká Jitka.
Odkaz pro Nelu
vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj dotaz se týká zaměstnání. Během předchozích let jsem pracovala v personálních či farmaceutických společnostech jako podpora týmu, vše bylo v pořádku a byla jsem i výborně hodnocena. Nyní po delší zdravotní pomlce jsem si sehnala místo v ostraze na informacích, kde se určité dny střídám s kolegyní. Poprvé v životě však narážím na věci, které jsem dosud nepoznala. Moje kolegyně, nepříliš vzdělaná paní, na mně donáší jak na vedení, tak si stěžuje všem kolem na faktické i domnělé chyby (dělá je i ona, ale já je za ni opravím a nikomu to nevyprávím). Již to dělá asi dva roky a kolektiv si na to zvykl. Já se ovšem cítím špatně. Proč slušný člověk, který si dělá dobře svou práci, se ocitá v takto nevýhodné pozici? Nikdo samozřejmě neověřuje zda to co říká je pravda, berou to jako fakt. Již jsem se radila i s nadřízenou, ale prý mi nemůže pomoct. Máte pro mně nějakou radu, jak to lépe snášet? Ráda bych v práci vydržela. Moc děkuji.
Hanka
smrt blízkého člověka
Dobrý den, potřebovala bych radu. Je to rok, co zemřel můj táta, byl nemocný, byl to alkoholik. Bylo mu 65 let. Půl roku před tím, než zemřel, od něj odešla manželka. Už s ním nedokázala žít, příležitostně pili celý život. Jeho sestra řekla mamce, že jestli od něj odejde, že ho zabije. Jenže teď mamka dělá to samé co taťka, pije a pak brečí, že má taťku ráda. Vůbec nevím jak pomoci, šla by hospitalizace na psychiatrii? Na jakém oddělení se toto léčí. Děkuji moc, už opravdu nešťastná dcera
Lenka
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, žiji s přítelem 10 let, z prvního manželství mám 2syny, přítel dceru a spolu máme 2 letého chlapečka. Problém je s 16,5 letou dcerou přítele. Lže, vymýší si a, bohužel, i krade. Já jsem na rodičovské, moc peněz nemám a přesto mi vzala 2.000, které jsem měla na boty pro kluky. Příteli zmizely poukázky na zboží v hodnotě 5.000,- Kč, které dostal od mých rodičů k narozeninám. Lhala, že ona to nebyla, že to museli být mí kluci, ale pak přišla v novém oblečení a i když nepřiznala, že je vzala, tak po dlouhém monologu svého otce (mého přítele), řekla, že to vrátí. Uplynul půl rok, dluh nevrátila a 2 měsíce se vůbec neozvala. Teď k nám přišla, je u nás 3 týdny, s nikým nemluví, jen se svým otcem, já, mí kluci, ani její malý bráška, jako by neexistoval a co je nejhorší, snaží se nás s přítelem dostat od sebe. Když přijde z práce, doslova na něm visí, my nemáme ani chvíli pro sebe, když jsme spolu, tak si sedá mezi nás a co je nejhorší, pořád mne pomlouvá, jak se k ní strašně chovám. Několikrát jsem si s ní sedla a chtěla všechno v klidu probrat, ale ona se tomu vyhýbá, nebo sedí a mlčí, pak se zvedne a odejde. Přítel mi řekl, že je to naše věc, že chce mít klid, ať si to vyřešíme samy, ale jak??Pomalu se přiklání na její stranu, i když sám řekl, že ona se nechce dělit o pozornost, že vždycky, když se pozornost obrátila na někoho jiného, tak byla schopna jet i do nemocnice s bolestí břicha, apod.. Začínám být bezradná a nevím, jak dál. Připadá mi, že tento "boj" nemohu vyhrát, že se rodič vždy přikloní na stranu dítěte, ať to provede a řekne cokoliv.
Děkuji za odpověď Petra M. - otázka upravena poradcem
Petra M.
bývalí partneři
1/2 Pokračování - Problém se tedy vyřešil za něj,on tvrdí,že ho to štve,že to nebyl on,kdo to dokázal,ale měl na to 7 měsíců a nikdy to nezvládl,nevím,jak se s ním teď bavit,on není naštvaný,když se o tom bavíme,ale vlastně mlčí,říká,že mám pravdu,a že ho mrzí,že mi ublížil.Mě mrzí to,že nevím,co si tom myslet,vlastně jsem vyhrála,ale já teď nevím,jestli jsem ráda,jak s ním mluvit,abych se přesvědčila,že je to pryč.S tou druhou se už 3x rozešel,dokonce spolu 2 roky žili,ale šli od sebe.Je to normální,že může chlap mít rád stejně dvě ženský?Říkala jsem mu,že to tedy ukončím já,aby se nikdo nemusel trápit,ale to nechtěl,že mě nechce ztratit,ale když tam jel,tak to zase nedokázal.Mám ho moc ráda,ale nevím,jestli to není pod mojí důstojnost?
Jitka
bývalí partneři
Paní doktorko,prosím o radu,7 měsíců mám přítele,nežijeme spolu,ale přijíždí téměř každý večer,každý víkend.Přede mnou měl 7letý vztah,který vyšuměl, ale oficiálně se spolu nerozešli.Řekl mi o tom,zároveň říkal,že je srab,že jí to nedokáže říct,potom jí vážně onemocněla matka,tak jí to nechtěl udělat,třeba 3 měsíce tam nebyl,potom se jel podívat na její vnuky,protože tvrdil,že už je dlouho neviděl,stýská se mu po nich,nebránila jsem mu v tom,jen jsem mu říkala,ať jí to řekne,že žije s nikým jiným,ale vrátil se s tím,že to nedokázal,Takhle to bylo 1x za měsíc,nikdy jsme se nehádali,naopak,máme krásný vztah,chová se ke mě krásně,podnikáme spolu spoustu společně,máme společné zájmy,cítím,že mě má rád,ale přesto jí to nedokáže říct.Uhodila jsem na něj,jestli to není v tom,že jí pořád má rád,jen tupě koukal,přiznal,že ano,ale mě taky,nechce mě ztratit,teď se to ona dozvěděla ze soc.sítí,že spolu jsme a rozešla se s ním,ale já to beru jako prohru v tom,že to nedokázal on,nevím jak se chovat
Jitka
partner odmítá dítě
Dobrý den prosím jak se mám smirit stím že manžel s kterým jsem už 10let vdana s toho jsme dohromady 16let nechce děti ani jedno.
Já sem byla na veškeré vyšetření jestli můžu mít děti ano můžu jsem v pořádku.Manzel ten nechce vůbec jít ani na spermiogram.
Prý by byl otrokem svého ditete.Porad slyším samé vymluvy.Ale co stím když já děti chci a on ne mě je čerstvých 39let manžel bude mít 45let.Dekuji vám za odpověď.Petra
Petra
agresivita a vztah
Dobrý den paní doktorko, partner ráno po probuzení je velice vzteklý. Ve všední den, jsem v zaměstnání, on pracuje doma. Když se probudí je naprosto k nesnesení, prakticky denně, mi píše zprávy do práce, vyhrožuje, nadává, uráží mne. Cokoliv je problém, nějaký i naprosto nesmyslný si vždy najde. Tento stav trvá dopoledne, postupně přejde. Někdy se i omluví. O víkendu je to trochu lepší, pokud je připravena snídaně, pak něco sladkého s kávou a nic po něm nechci. Přijde mi, že po jídle hlavně sladkém tento stav zmizí. Někdy mi řekne: "Jsem hroznej, viď a bude to ještě horší." Jsem s ním 3,5 roku, problém jsem začala vnímat postupně, objevoval se 1x týdně, několikrát týdně, teď už denně. Tento měsíc jsem se odstěhovala do svého, abych měla klid, nerozešli jsme se, jen jsme si chtěli od sebe odpočinout, stejně mně nadává po mobilu. Dle jeho sestry se takto chová celý život. Jedná se o psychickou poruchu, která se dá řešit nebo je to povahou, výchovou? Existuje řešení? - otázka upravena poradcem
Ilona
manželovy kamarádky
4.díl Potom každý víkend ji i s rodinou zval k nám, plánoval s nimi pořád nějaké akce. Proč u nás musí být každý víkend, že na to nejsem zvyklá, tak prý, ať si zvyknu.Ovšem mezitím jsou hezké chvíle, když se milujeme a je nám hezky. Ale zase si s ní píše a diví, se, co způsobí "jedna" sms. Jenže mně tak nepíše. O to jde, že mám pocit, že jí dává to, co mně ne. Myslela jsem, že to třeba neumí, nebo nepotřebuje. Ale umí to, ale dává to někomu jinému. Vím, že ty sms nebyly pro mě, to mi i řekl, ale já zas nechápu, že úplně bez obtíží taková slova píše nové kamarádce, a já, i když mu něco pěkného napíšu, ani mi neodpoví, popř., když si o to vyloženě řeknu, snaží se, ovšem není v tom ta spontánnost, se kterou to psal jí. Jo, před 17lety, když jsem spolu začínali, mi psal taky hezké zprávy, ale to je tak dávno. Navíc mi řekne, ty jsi taky skvělá, tobě jsem taky psal smsky. Jak "taky"? Všechno si musím vynucovat a pak mi vyčítá, že mu furt něco vyčítám. Začarovaný kruh. - otázka upravena poradcem
Johana
manželovy kamarádky
3. část
V době, kdy jsem přišla o dítě, o manžela, se mi zhroutil svět. Když jsem se ho ptala, jestli s ní něco má, odsekl, že s ní nespí. Potom mi řekl, že už před lety se vůči mě zablokoval, že s ní cítí emoční a duševní napojení, se mnou ne. Ale je tu se mnou, tak co řeším. Pak se náš vztah zlepšil, znovu se do mně zamiloval, ale pořád trval na tom, že s ní chce a bude kamarádit, kdybych se postavila na hlavu. Mluvila jsem i s ní, řekla mi, že by nikdy neohrozila rodinu, ale je mi jasné, že jí lichocení mého muže těšilo, její muž jí moc času nevěnuje a můj muž to často zmiňuje. Každopádně mi řekal, že si psát nebudou, když mi to vadí, ale že jí nemůžu zamezit, aby se s ním viděla...
Občas jsem se k tomu vrátila a mého muže to strašně rozčílilo, co furt řeším, že je to jedno, jestli s ní spal nebo ne, protože se chovám stejně. Vždyť se s ní nestýká ani jí nepíše. Ovšem to vydržel chvilku a kdykoliv jsme byli v pohodě, hned se ptal, jestli s ní teda může kamarádit a šel s ní na čaj.
Johana
manželovy kamarádky
2/2Tak to bylo pár měsíců, pak muž odjel na měsíc pryč a když se vrátil, nechtěně jsem otěhotněla. To už ji (i s dětmi, aby si s našimi pohrály) zval i k nám domů, když jsem tam nebyla. Přijela jsem domů a tam oni, ani mi o tom neřekl. Pak jsem potratila, dost jsem se v tom plácala a on přestal víceméně komunikovat, odstěhoval se z ložnice. Jen jsem ho viděla, jak si s ní píše, to jsem pounala z jeho výrazu. Když telefonoval a já k tomu přišla, rychle to ukončil. Seděl vedle mě na rodinném výletu a psal si s ní, se mnou mluvil max. o počasí. Neřekl mi, co se děje, jen se dál vzdaloval a řekl mi, až se dám do pohody, ať přijdu.Pak jsem to nevydržela a projela mu sms. Scházel se s ní, psal ji, jak se těší, jak je úžasná a skvělá, boží, jak se těší, až ji obejme, že super mít tak svkělou kamarádku, že si na sebe vždy udělají čas, že spolu můžou běhat, ne chodit;)...
Johana
manželovy kamarádky
1/2Dobrý den, jak tak čtu v poradně, moje záležitost je tady zmiňovaná v různých podobách. Ano, můj muž má taky kamarádku, známe se několik let a on v loni jel s s ní dětmi na týden na školní výlet a od té doby jsem slyšela, jak je skvělá, úžasná..pokud jsem si na něco postěžovala - odkázal mě na ní, že ona s tím problém nemá, popř. ať se jí zeptám, jak ona to dělá...Pořád mi navrhovla, ať s ní kamarádím...Ona je moje šéfová a snažila jsem se o to přátelství, ale nějak to s ní nejde. Připadá mi v mnohém více mužská, nemá ženskou empatii, chybí ji nějaký druh sociálního cítění, často bývá náladová a na nás v práci občas kvůli něčemu vyjela. Mně seřvala za pozdní příchod. Má toho moc. Jenže pro mého muže se stala dokonalou představou ženy, my ženy v práci si to nemyslíme, že...On ji viděl v pohodě...I děti doma říkaly, že ji snad miluje, že o ni pořád tak mluví.
Johana
problémy s tchyní
Dobrý den, v podsatě mám problém se sebou samým. Tchýně je silná manipulítorka a já nevím jak se jí bránit.Její technika je založena na používaní lží (které ,ale kolikrát nelze něják ověřit) , aby mě popř. přítelkyni donutila pro ni udělat co pořebuje a to přesně kdy potřebuje. Jakmile cítím, že se mě opět snaží k něčemu donutit za pomocí smyšlených argumentů a já objektivně mám čas to pro ni udělat nedokáži ji odmítnou. Už jen z principu nechi pro ni cokoliv dělt vzheldem ke zmíněné technice, kterou používá. Jedinou možnost , kterou vidím, je ji narovinu říct, co si myslím aproč to nechci pro ni udělat.To ale podlě mě vyvola konflikt nebo zhorší naše vztahy. Má to cenu takto řešit, když se kolikrát jedná o maličkosti (např. něco někde vyzvednout atd.. Neřeším to moc zbytečně? Jen ten pocit , že vím , že jsem manipulovaný mě nenechýva klidným a jsem pak na sebe rozčílený , že jí stále nedokážu odmítnout. Děkuji za odpověď
Libor - tchýně - manipulátorka - obrana?
nejistota ve vztahu
POKRAČOVÁNÍ.
Ještě byste měla, vědět, že jsem na něho pořád za všechno naštvaná (že pokazil náš vztah), nedokážu se toho zbavit, protože když už se mi to pomalu daří, tak zase udělá nějakou hloupost, buď mi zase lže nebo se připije (když je připitý, tak není dvakrát příjemný, ale není násilný) a nejsem nijak zvlášť klidný člověk. Už nevím, co vyzkoušet. Mám ho ráda, ale nemilujeme se. Cítíme k sobě velké sympatie a máme se rádi, jen nevím, jestli to stačí, abychom to překonali a pak vytvořili něco pěkného. DĚKUJI
Lucka