Každý rok si na bolesti zad postěžuje minimálně třetina lidí v produktivním věku, někdy za svůj život jimi trpí většina populace a dokonce má na svědomí polovinu invalidních důchodů. Skoro to vypadá, jako by bolesti zad byly horší než rýma. Mnozí lidé skutečně mají s tímto zdravotním handicapem vážné potíže a trápí je třeba vyhřezlé plotýnky, někdo běží k doktorovi při prvním píchnutí v kříži.
„Bolestem zad přikládáme větší roli než dřív,“ říká v knize Labyrint pohybu uznávaný fyzioterapeut Pavel Kolář.
„Hýbeme se buď málo, nebo špatně a pohyb se vytrácí nejen ze života, ale i z medicíny,“ tvrdí Kolář, který už třicet let působí v oblasti rehabilitační medicíny.
Přirozená součást života
„V dobách, kdy člověk umíral na běžné zlomeniny a na dnes běžná infekční onemocnění, kdy nebyla antibiotika a ošetřovalo se bez anestezie, se zády nikdo moc nezabýval, a medicína už vůbec ne. Teď nás v nich trochu píchne a už běžíme k lékaři, kde nám udělají vyšetření - a jsme se zády nemocní,“ uvedl Kolař. Podle něj je potřeba víc pochopit, že bolest nás nesužuje jenom při nemocech, že je přirozenou součástí našeho života.
„S naším organismem žije od nepaměti a lidé s ní bojovali odjakživa, mnohdy úspěšně. Tím samozřejmě bolesti zad nezlehčuji, chci jen říct, že v některých případech se jejich význam a způsob léčby nadhodnocuje, aniž to odpovídá skutečné závažnosti potíží,“ upozornil fyzioterapeut.
A proč se nedokážeme vyrovnat s bolestí jako kdysi? „Protože podmínky, v jakých žijeme teď, se oproti těm minulým razantně změnily. Vzdalujeme se od biologické přirozenosti a někdy z komára děláme velblouda. Jsme mnohem méně ´otužilí´ tělesně i psychicky, a tím se mění i náš vztah k bolesti. Než se k ní postavit aktivně, je jednodušší vzít si lék nebo si nechat píchnout injekci. Běžným bolestem ale nesmíme podléhat,“ upozornil profesor.
„V Centru pro léčení a výzkum bolestivých stavů najdete mnoho pacientů, kteří k nám přijdou s obrovskými dávkami analgetik a opiátů, takže u nás jsou pak vlastně na odvykací kúře,“ konstatoval fyzioterapeut.
Obezita, ale i deprese
Podle Koláře je za větším počtem pacientů s bolestmi zad například i nárůst obezity nebo skutečnost, že se dožíváme vyššího věku, na což není naše tělo až tak uzpůsobené. „Konečně si je třeba uvědomit, že jako bolesti zad se ohlašuje řada jiných příčin, například metabolické, imunologické, mikrobiologické, hormonální...,“ řekl Kolář. Uvedl, že velmi širokou příčinu bolestí zad představují problémy psychosociální.
Jednoduché cviky na zpevnění břicha a záda bez bolesti |
„Většina lidí si myslí, že úzkost je pouhý pocit, že je to ono stažené hrdlo a mravenčení kolem žaludku, jenže ona je to celá řada chemických dějů, které se v našem těle rozběhnou a ovlivní v něm kdeco, a často právě záda. Hlavu od těla prostě neodtrhnete. Proto se na nárůstu bolestí zad v současné době významně podílí zvýšený výskyt deprese,“ konstatoval Kolář. Připomněl, že švýcarský psychiatr Paul Kielholz už v roce 1973 popsal příznaky, které nazval larvovanou depresí.
„Ta se neprojevuje tolik smutkem, ale převážně nebo pouze bolestmi různých částí těla. Po antidepresivní léčbě mizí, ovšem po somatické léčbě se spíš prohlubuje,“ uvedl Kolař. Dodal, že je zapotřebí umět bolest nejprve přečíst a porozumět jí. Je třeba také vědět, jak ji pacient skutečně vnímá, zda se za ní neskrývá nějaký jeho sociální problém - rozvod, ztráta práce, úzkostný stav, deprese.
„Teprve po stanovení diagnózy můžeme určit, čím ji odstranit. Aby léčba pacientovi prospěla, musí přesně odpovídat typu bolesti i délce jejího působení,“ zdůraznil známý fyzioterapeut Pavel Kolář.
