Závodní běžecká výzbroj a výstroj se odlišuje od turistické přímo dramaticky. Podobně a v něčem ještě více než u sjezdového lyžování. Běžkař začátečník by byl z takového vybavení zoufalý a moc by se v něm nepovozil.
Lyže jsou velmi úzké, tvrdé a pro běžného turistu špatně ovladatelné. Kromě malých výjimek (speciální lyže s mikrokontaktem pro vlhký lepivý sníh) mají hladkou skluznici, která se musí mazat vosky pro stoupání i pro jízdu z kopce. Stoupací vosk se maže v několika tenkých a relativně krátkých vrstvách tak, že by se běžkař turista z takto upravené lyže prakticky neodrazil a stále by podkluzoval.
Závodní boty jsou extrémně pevné a nezateplené, pro turistu velmi nepohodlné. Špičkové kombinézy jsou pak tak tenké, že by v nich normální běžkař při výletním tempu a při teplotě pod nulou za chvíli zmrzl.
Běžky stojí i 15 tisíc
|
"Na začátku každého sportovního výkonu máte pociťovat lehký chlad, protože poté se zahřejete. Mně je při normální teplotě, řekněme do mínus 5-7 stupňů Celsia, příjemnější běhat v široké čelence než v čepici, protože valná část tepla se odpařuje z hlavy a pokud máte teplou čepici, je za chvíli zcela mokrá, zatímco široká teplá čelenka vám chrání čelní dutiny a z vlasaté části hlavy (i z plešaté) se teplo může krásně odpařovat. Jsem také choulostivý na studené prsty, takže při teplotách pod mínus 7 až 10 stupňů Celsia běhám ve speciálních běžkařských palčákách." |
Top běžky pro dálkové běhy klasickým stylem, jako je právě italská Marcialonga, jsou zcela shodné s nářadím, které používají nejlepší závodníci světového poháru. Muži jezdí závody klasickým stylem nejčastěji na lyžích dlouhých 201 až 207 cm, ženy používají délky lyží hlavně 190 až 197 cm. Běžky pro bruslení jsou o cca 10 až 15 cm kratší, zatímco turistické lyže jsou co do délky jakýmsi hybridem mezi těmito délkami.
Závodní běžky jsou široké nejčastěji 44 až 45 mm (turistické až 55 mm) a jeden pár váží méně než jeden kilogram (turistické jsou víc než dvakrát těžší). Jádro lyže bývá ze speciální tvrzené pěny nebo z dřevěné voštiny (podobná struktura jako včelí plást), vnější část lyže je vyrobena z uhlíkových kompozitů, karbonu a kevlaru. Skluznice jsou z velmi kvalitního polyetylénu s různými přísadami grafitu, nejnověji nanovláken. Do její vnější části se vyřezává diamantovým kotoučem speciální struktura podle druhu sněhu. Grafitová skluznice tvoří jednu z nejdražších částí celé lyže.
Jak uvádí český SkiMagazín, nejlepší závodní běžky dnes vyrábějí firmy Atomic, Fischer, Madshus, Peltonen, Rossignol a Salomon. Musí splňovat několik zadání, která jdou často proti sobě. Perfektní skluz, ale i odraz, musí dobře vést ve stopě, ale musejí být i dobře ovladatelné mimo ni, například v zatáčkách ve sjezdech. Musí také dobře tlumit vibrace, být dostatečně pevné a zároveň co nejlehčí. Lyže se vyrábějí ve dvou základních typech - pro studenější a teplejší sněhové podmínky (rozdíl je v množství grafitu ve skluznici a v typu struktury skluznice) a zároveň vždy ve třech variantách, tvrdé, středně tvrdé a měkké (závodníci se je vybírají podle své hmotnosti). Nejlepší běžky stojí podle SkiMagazínu od 9 do 15 tisíc korun.
A boty až 6 tisíc
Závodníci používají dva druhy vázání. Systém Salomon SNS Pilot (pro boty Salomon nebo Atomic) a NNN Rottefella (pro boty Madshus, Fischer, Rossignol). Ve spojení s botami umožňuje závodní vázání dokonalé vedení lyže, přesný přenos síly při odrazu, skluzu i při zatáčení.
Špičkové boty na klasiku jsou dnes středně vysoké, mají nižší skořepinu z karbonu, pevně obepínají nohu, ale zároveň umožňují i relativně velký rozsah pohybu kotníku při klasickém stylu běhu (karbonová skořepina je nastavena jakousi neoplenovou punčoškou, která zatepluje horní část achilovy šlachy). S turistickými botami na běžky se dají srovnat jen těžko, jsou mnohem tvrdší, pevnější, lehčí a také méně pohodlné. Nejčastěji se závodí v botách Atomic, Fischer, Madshus, Rossignol a Salomon. Top závodní boty na klasiku jsou k dostání kolem 5 až 6 tisíc korun.
Ty nejlepší běžecké hůlky pro klasický styl (pro bruslení jsou delší cca o 10 cm) sahají závodníkům přibližně k rameni a jsou extrémně lehké. Vyrobeny jsou opět z kompozitových materiálů, často jsou aerodynamicky tvarované, mají anatomickou rukojeť spojenou s různými druhy pevných anatomických poutek. Převratný systém vyvinula před časem firma Leki, která nabízí hůlky dohromady s rukavicemi, obé spojuje speciální nacvakávací systém. Nejlepší závodní hůlky s rukavicemi vyjdou až na pět tisíc korun.
Vrstev pod kombinézou je minimum
Na tělo si pak špičkoví závodníci oblékají jednodílné nebo dvoudílné tenké kombinézy, které bývají sešité nebo i lepené z několika materiálů. Kombinéza musí zpředu chránit před větrem a mrazem, zároveň musí být perfektně prodyšná, aby odváděla pot.
Pod ni se většinou bere na vrchní část těla jen jedna, maximálně dvě tenké vrstvy funkčního prádla, na spodní se pak využívají slipy s krátkými nohavičkami doplněnými windstopperovými vložkami.
Takové oblečení je však určeno prakticky jen pro vysoké závodní a tréninkové tempo. Pro normální výlet na běžkách by to bylo krutě málo. Ostatně i při běžném lehkém tréninku nebo rozježdění si závodníci přibírají další vrstvy navíc.
Na hlavě pak nosí tenké čepičky nebo čelenky. Nejlepší špičkové závodní oblečení pro běžky dnes nabízejí firmy Adidas, Björn Dahlie, Craft, Odlo, Salomon nebo Swix. Jen čistá špičková běžecká kombinéza bez funkčního prádla a teplejších vrchních vrstev vyjde asi na 5 tisíc korun.
Je vidět, že špičkové běžecké vybavení není žádná láce. Pokud bychom počítali jen jedny běžky (každý závodník jich však musí mít jak pro klasiku tak pro bruslení několik), vyjde to na 25 tisíc. Do toho je však třeba počítat ještě různé doplňky a vosky, které jsou dnes velmi drahé.
Kdo našim borcům ještě radí
Rádcem při lyžařském tréninku se stal jeden z nejlepších světových maratonců na lyžích, český reprezentant Stanislav Řezáč, vítěz slavné italské Marcialongy z roku 2005.
Zátěžové testy provedl a odborný dozor nad fyzičkou a tréninkem si vzal na starost sportovní biochemik a specialista na běh na lyžích Jiří Novotný, také výborný maratonský lyžař.
Dohled nad kondičním cvičením bude mít trenér Jan Jakubíček, který se od roku 1998 věnuje závodně modernímu pětiboji a od roku 2000 je členem státní reprezentace. Působil i jako osobní trenér.
Odborné a hlavně praktické rady ohledně zdraví a správného oblečení poskytl profesor Jan Pirk z pražského IKEMu, sám náruživý dálkový běžec.
O závodu Marcialonga se koná v neděli 31. 1. 2010. Závod se jede na 70 km klasickou technikou údolím Val di Fassa a Val di Fiemme v Dolomitech italského Trentina. Závod je specifický tím, že se ze 70 až 80 % jede pomocí soupažů. Trénink musí být proto hodně zaměřen na posilování horní poloviny těla, hlavně paží. Hlavní výzbroj a výstroj poskytl časopis SkiMagazín - ZDE Pomohl i Sportkoncept - ZDE Oficiální stránky závodu - ZDE Turistické stránky Trentina - ZDE |
Všechny informace o přípravě na lyžařský maraton najdete ZDE.
