Rádobysportovní obuv všech druhů má jedno společné. Vaši nohu při běhu nijak neochrání. Špatně tlumí, nepodrží chodidlo tam, kde má, takže vám při běhání ublíží. Bohužel většina nadšenců vyrazí běhat s prvními teplejšími jarními dny, často po půlroční pauze nicnedělání a právě v takových zcela nevhodných botách.
Proč je při běhu tlumení a dostatečná stabilita důležitější než při chůzi? Při běhu musí každá noha tlumit zhruba dvoj- až trojnásobek vaší váhy. Při desetikilometrovém běhu uděláte zhruba šest až sedm tisíc kroků. Na každou nohu, a tedy i botu, dopadne za takto dlouhý trénink kolem 500 až 750 tun. U hubnoucího běžce, který váží kolem sto kilogramů, to je ještě mnohem více – přibližně tisíc tun.
Nevhodné boty takovou zátěž často nevydrží a rozpadnou se. Ale to není ten největší problém. Nedostatečně tlumivá a nestabilní obuv, která není na běh stavěná, při došlapu poškozuje kotníky, kolena, kyčle a časem může zapříčinit degenerativní změny na páteři. Ale vyhráno nemáte ani v kvalitní běžecké obuvi, pokud si ji správně nevyberete. - přečtěte si Vaše staré boty napoví, jaké si koupit nové
Cena napoví
Jestli to s během myslíte alespoň trochu vážně, na boty za tisícovku zapomeňte, ledaže by byly po slevě. Dobrá běžecká obuv začíná na dvou, spíše dvou a půl tisících korunách. U špičkových modelů se cena může blížit i čtyřem tisícům.
"Pozor na obuv ve slevě, zvlášť pokud by byla starší více let. Materiály, které jsou použity, a převážně pak měkčící a tlumící hmoty stárnou. Pokud je obuv v prodejně dlouhou dobu, nebude mít použitá hmota v podešvi pravděpodobně tak dobré vlastnosti jako nová, přestože jen 'ležela' na regálu," radí Jakub Suzan z pražského Studia zdravého obouvání.
Každý povrch chce své
Koupit si jedny běžecké boty a čekat, že budou vynikající nejen na silnici, ale i v terénu, by byla chyba. Každý povrch si žádá své.
Krosové (trail) boty mají více přilnavou, ale zároveň méně odolnou podrážku, která by se na asfaltu rychle oběhala. Často také nejsou tolik tlumivé jako silniční boty, protože lesní cestičky, na rozdíl od povrchu silnice, také trochu tlumí.
Krosové boty poznáte poměrně snadno. Podrážka má výrazný a často nesymetrický vzorek. Svršek bývá z tmavého materiálu, aby na něm nebyla tolik vidět špína. Špička boty může být "pogumovaná" pro ochranu prstů.
Stejně tak je hloupost koupit si silniční boty, pokud běháte v lese nebo po polních cestách. Silniční boty vám budou zvlášť na mokru klouzat.
Běh po nerovném povrchu, třeba po cestičce s kameny, v nich také nebude žádný požitek. Navíc v silničních botách, u kterých nebývá až takový důraz na stabilitu, riskujete, že si zvrtnete kotník. Kromě toho vám do nich budou přes tenkou síťovinu zapadávat jemná zrnka písku a hlíny. Toho se u krosové boty, často s vodovzdornou membránou (například GoreTex), bát nemusíte.
Závodní boty
Samotná skupina bot, kterou má smysl si koupit teprve v okamžiku, kdy máte velmi dobrou techniku běhu, fyzickou kondici a ambice na vítězství nebo umístění mezi nejlepšími, je obuv závodní. Pokud to není váš případ, ale účastníte se často různých závodů, pořiďte si alespoň lehčí tréninkovou botu.
Závodní boty jsou lehoučké, nezřídka pod 400 gramů za pár, takže se při běhu netáhnete se zbytečným závažím. Na druhou stranu netlumí nárazy zdaleka tak dobře jako tréninková obuv a také nemají tolik konstrukčních vymožeností, které se starají o správné odvalení chodidla. Kvůli své subtilnosti mají také kratší životnost než běžecká tréninková obuv.
