V souvislosti s nedávnou smrtí uruguayské modelky Eliany Ramosové, která zemřela na následky drastických diet, se znovu rozpoutala diskuse o tělesném ideálu, jak jej zobrazují média. Někteří návrháři a společnosti už uvažují o tom, že modelkám s podváhou neumožní vystupovat na svých módních přehlídkách. Psychologové ovšem varují, že problémem nejsou jen skutečné modelky, ale i grafické úpravy fotografií, které se objevují především v módních časopisech.
Na ženy je přitom v tomto ohledu vyvíjen mnohem větší tlak než na muže. Dva američtí psychologové Arnold Andersen a Lisa DiDomenico analyzovali dvacet populárních magazínů pro muže i ženy a sledovali přitom výskyt článků zabývajících se dietami, tělem, vzhledem a tělesnými proporcemi. Počet článků zaměřených na změnu vzhledu a tělesných proporcí byl desetkrát větší u ženských časopisů než u magazínů pro muže. Na více než třech čtvrtinách titulních stránek ženských časopisů se potom objevil návod na zhubnutí.
Výsledný efekt navíc ještě posiluje skutečnost, že jen ve třech procentech případů je na titulní stránce časopisu zobrazen muž; ženská čtenářka je téměř vždy konfrontována už na titulní stránce s modelkou, která vlastní "dokonalé" tělo. Jen málokterá z žen si však už uvědomí, že tato fotografie prošla mnohými grafickými úpravami a že skutečnost nemusí být zdaleka tak ideální.
ČTĚTE TAKÉ:
Krásná může být každá žena, chce to jen zdatného grafika
Psycholožka Nancy Etcoffová, která se zabývá tím, jak časopisy zobrazují ženské tělo, zjistila, že všechny modelky vyfocené v časopisech vypadají velmi podobně: "Velké oči, malý nos, plné rty, malá brada, lesklé vlasy, dlouhý krk, štíhlé dlouhé nohy, úzký pas, plná ňadra a ploché břicho. To je vzorec, kterým současná společnost vyjadřuje ideál krásy.
Ženy z obálek mají například mnohem větší oči, menší nosy a plnější rty než přiměřeně krásné mladé ženy. Když se jejich tváře zadají počítači, vyhodnotí jejich věk zhruba mezi šestým a sedmým rokem. Současně výzkumy však ukazují, že lidem, kteří jsou považováni za atraktivní, jsou automaticky připisovány kladné vlastnosti a jsou mnohem oblíbenější než ti, kteří ideál krásy nenaplňují."
Šokující je i skutečnost, že tělo, které naše společnost vnímá jako ideální by nemohlo v reálném životě vůbec existovat. Americká psychiatrička Jean Kilbournová provedla experiment, kdy dostaly mladé ženy k dispozici počítačový program, na němž si mohly vymodelovat tělo, které se jim jeví být dokonalé. Výsledky byly opravdu překvapivé.
Naprostá většina modelů se tělesnými proporcemi nápadně blížila panence Barbie. Jenže toto tělo by díky příliš úzkému pasu a zádům nebylo schopné unést ani váhu trupu a hlavy. Žena s takovýmto tělem by ve skutečnosti nemohla vůbec přežít.
Stejně tak zarážející jsou i výsledky dlouhodobé studie, kterou provedl kanadský lékař David M. Garner z univerzity v Torontu, který se specializuje na poruchy příjmu potravy. Sledoval finalistky Miss America a ženy zobrazené na titulních stránkách Playboye: "Od padesátých let minulého století se tělesná hmotnost prezentovaných žen neustále snižovala, přičemž od sedmdesátých let byla nižší než průměrná hmotnost stejně vysokých žen v běžné populaci," uvádí David M. Garner.
"Zatímco před dvaceti lety byla tělesná váha modelek o osm procent nižší než hmotnost považovaná za adekvátní vzhledem k výšce, současné mediální vzory už dosahují v průměru třiadvaceti procent tělesné podváhy."
