Prarodiče mohou být pro děti jedněmi z nejdůležitějších lidí v životě, od kterých se toho mohou spoustu naučit, ale taky si s nimi pořádně zařádit a vyblbnout se. Zejména babičky se své nové role často nemohou dočkat, na druhou stranu s ní ale máme stále spojený obraz vrásčité stařenky s bílými vlasy nebo účesem „na květák“, pro níž jsou vnoučata největší životní radostí.
Dnešní babičky takové samozřejmě nejsou (a upřímně řečeno spousta babiček takových nebývala už dřív). V padesáti a šedesáti letech jsou ženy aktivní, vypadají i oblékají se mladistvě a hlavně se tak cítí. Nepřipadají si jako postava z románu Boženy Němcové, touží i nadále jezdit po výletech, chodit do kin a galerií, cestovat do zahraničí nebo se aktivně věnovat sportu.
Obávané slovo
To je případ i Jany, rozvedené matky třicetileté dcery. „Před několika měsíci jsem se seznámila s novým přítelem, jeho dětem je kolem dvaceti let. Pro mého přítele tedy není role dědy ještě na pořadu dne. Jenže chvíli nato moje dcera otěhotněla. Oba se cítíme mladí, vedeme velmi aktivní životy a k tomu se slovo babička, které evokuje starší ženu, podle mě nehodí. Přítelovi jsem proto o této novince ještě neřekla a nevím, co mám dělat, i když na vnouče se samozřejmě těším,“ vysvětluje pohledná padesátnice.
Poporodní deprese postihuje i muže: trápí je frustrace i finance |
Novinky o vnoučatech na cestě mohou ženy v mnoha ohledech znejistět, jak zjistilo dotazování babiček pro knihu Help, I am a Granny! (Pomoc, jsem babička!), píše britský DailyMail. Nastávající i novopečené babičky se najednou cítí starší, bojí se, že nebudou mít dostatek času na vnoučata, strachují se, jak si jejich děti povedou jako rodiče, že budou muset finančně přispívat svým dětem na vnoučata a domácnost nebo že budou druzí prarodiče upřednostněni.
Právě vztah s vlastními dětmi nebo partnery pak může být v těhotenství a po narození vnoučete prověřen. Noví rodiče mají tendence chovat se ke svým dětem protektivně a chtějí si pro výchovu i další aspekty jejich života nastavit svá vlastní pravidla. Ta se přitom mohou výrazně lišit od toho, jak děti vychovávala babička.
Napjaté vztahy v rodině
„Vaše snacha může mít na výchovu velmi rozdílné názory. Může mít ráda dudlíky, zatímco vy je neuznáváte. Starší generace odstavovaly děti od prsu po třech a půl měsících, dnes matky čekají alespoň šest měsíců, takže může nastat mnoho napětí. Všichni to navíc velmi prožívají, protože cítí, že jde o blahobyt dítěte,“ uvádí klinická psycholožka Emma Citronová pro DailyMail.
Někteří novopečení rodiče se začnou vůči nevyžádaným radám nebo zásahům prarodičů vymezovat, jiným ale může podkopávat sebedůvěru a vykonávat tak medvědí službu.
Helena se na vnouče velmi těšila a pustila se proto do péče o něj s takovou vervou, jako by sama byla matkou. „Hned jsem začala snaše radit se správnou výživou v těhotenství, na co si dát pozor a co do jídelníčku přidat, chtěla jsem zkrátka pro vnouče to nejlepší a zdálo se, že jí to nevadí, mými radami se řídila. Když se miminko narodilo, nechala jsem si zkrátit úvazek a za snachou s vnoučkem pravidelně docházela, pomáhala jsem jim i radila. Když byl vnukovi rok, přestala jsem pracovat úplně, aby se snaha mohla vrátit do práce. Hlídala jsem ochotně i o víkendech, začala jsem vnuka učit francouzsky a všechno se zdálo v pořádku. Jenže najednou cvak a snacha mě úplně odstřihla. Myslím si, že už toho na syna se snachou bylo asi moc, ale nikdy mi to neřekli. Teď jsem strašně nešťastná, do vnoučka jsem investovala tolik energie a lásky a zničehonic jsme úplně bez kontaktu,“ popisuje smutně Helena.
I babičky může postihnout deprese
Lze předpovídat předporodní depresi? Napoví úzkost i hormony |
Pokud ovšem matka nebo otec v rodině chybí (např. jsou závislí nebo ve vězení) nebo jsou příliš mladí, aby se o dítě dokázali zcela postarat, bývá babička tím prvním, na koho se obrátí pozornost. V takovém případě je pro dítě péče babičky jako primární pečovatelky nenahraditelná, ovšem její role není rozhodně jednoduchá, dostává se vlastně podruhé do role matky. Ovšem ve vyšším věku a ve chvíli, kdy to často ani nečekala.
Výchova dětí je spojena s velkým psychickým, finančním i sociálním tlakem, a ty mohou dohnat i pečující babičku. Psycholožka Valeria Raskinová popsala třeba příklad ženy, u které se měsíc po porodu vnoučete rozvinula deprese. Zajišťování rodinných financí, obstarávání domácnosti a částečně i vnuka totiž bylo na bedrech babičky (označované jako paní D.). Její jednadvacetiletá dcera žila v době těhotenství i po porodu stále s rodiči, bez partnera a nezaměstnaná. Pan D. mohl kvůli fyzickému postižení vykonávat jen určité domácí činnosti, paní D. v něm navíc necítila oporu v přístupu k dceři, které často ulevoval a odpouštěl. Paní D. přitom vyrůstala s alkoholickou matkou a již v minulosti jednou depresi propadla ve chvíli, kde se jako jediná živitelka tří dětí a manžela ocitla v obrovském stresu.
Vyhledat pomoc se vyplatí
Přestože se znaky deprese u ženy objevily již měsíc po narození vnuka, pomoc vyhledala až v jeho devíti měsících poté, co v hádce vrazila své dceři facku (našla ji pod vlivem drog ve chvíli, kdy bylo devítiměsíční miminko hospitalizováno kvůli vysokým horečkám).
Pro poporodní deprese u babiček doporučují odborníci podobná řešení jako u rodičů. V první řadě by měly vyhledat odbornou pomoc, k léčbě podle závažnosti deprese lékaři většinou kombinují psychoterapii a medikaci. Do nápravy situace se musí pustit i okolí a vytrhnout tak ženu z mnoha povinností. V případě paní D. pomohlo kromě léků a terapie lepší nastavení pravidel domácnosti, odstěhování dcery a vnuka z domu (i když jen do vedlejšího domu) i uvědomění si, že dcera sice není jako matka ideální, ale vnuka nezanedbává ani mu neubližuje.
