Freimanová: Osmičkové roky mi přinášejí velké změny, stejně tak letos

  0:46
Pro herečku Veroniku Freimanovou bývají roky končící číslicí osm zásadní a platí to i letos. Vystupuje ze škatulky laskavých maminek a představí se třeba jako osudem zkoušená žena ve filmu o metanolové aféře nebo v krimiseriálu Labyrint. Změny udělala i v divadle. Odešla ze tří představení, když usoudila, že například roli mámy od miminka už jí diváci nemusí věřit.
Veronika Freimanová

Veronika Freimanová | foto: Ondřej KošíkMF DNES

Pijete alkohol po natáčení filmu o metanolové aféře?
Já jsem tvrdý alkohol nikdy nepila, mám ráda víno.

Žena března

Každý měsíc volíte svou favoritku. V březnu vás nejvíc zaujala Veronika Freimanová. Hlasovali jste zde.

V únoru jste vybrali Julii Svěcenou. Hlasovali jste zde.

V lednu vás nejvíc oslovila Olga Roučková. Hlasovali jste zde.

Dotkla se vás prohibice, která byla tehdy vyhlášená?
Na tu vzpomínám přesně, protože v den, kdy začala platit, jsme s kolegou Zdeňkem Žákem hráli představení Každý rok ve stejnou dobu v Jindřichově Hradci. Funguje tam velká likérka, která pro nás nechala vyrobit speciální dárek – třílitrové lahve rumu, na kterých byly naše fotky s datem představení a jeho názvem. Dodnes si pamatuju zoufalství té paní, která nám tento dárek předávala a přísahala, že to je ten správný alkohol.

Načala jste ho?
Ano, ani jsem ho nenechala zkontrolovat, moje důvěra v lidi je bezmezná. Rum jsem přilila do vánočního cukroví. Dělám jeden druh ze švestek naložených v alkoholu a máčených v čokoládě. První rok jsem je tedy naložila do tohoto rumu a od té doby to dělám každý rok, přesto ho moc neubývá, byla to velká lahev.

Při metanolové aféře zemřelo na následky pančovaného alkoholu několik desítek lidí, další mají doživotní následky. Dozvěděla jste se díky scénáři filmu něco nového?
Spíš jsem si až při natáčení na Moravě uvědomila, na kolik lidí měla tahle kauza dopad. V Praze není běžné koupit čepovaný tvrdý alkohol, maximálně narazíte na stáčené víno, ale na Moravě spousta lidí pálí slivovici a muselo je to tenkrát hodně poznamenat. Z filmu se lidé dozvědí spoustu zajímavých věcí. Spolupracoval s námi třeba pan primář, který tehdy přišel na to, jak odhalit v těle metanol a objasnit všechna ta překvapivá úmrtí. Je strašné, že to celé vzniklo z lidské blbosti, touhy po sebeobohacení a nedomyšlení toho, co všechno se může stát.

Koho hrajete vy?
Vlastně se tam jen mihnu, ale v docela zásadní roli. Potěšilo mě, že to se mnou režisérka Tereza Kopáčová riskla a obsadila mě do role, ve které by mě jen tak někdo neviděl. Nemůžu prozrazovat děj, snad jen to, že hraju ženu těžce zkoušenou osudem. Budu nenalíčená a úplně jiná, než jsou diváci zvyklí. Vůbec teď přišlo několik nabídek, které jsou protipólem toho, co jsem dosud hrála.

Co třeba natáčíte?
S Jirkou Strachem točím sedmidílný Labyrint, jehož příběh je velmi složitý a žánrově jde skoro až o horor. Roli mám také v detektivním seriálu Specialisté a ještě natáčím seriál Strážmistr Topinka, který navazuje na Doktora Martina. Poslední měsíce byly hektické. Osmičkové roky mi vždycky přinášejí velké změny a jiné to není ani letos. Ukončila jsem účinkování ve třech představeních Divadla Bez zábradlí.

Z jakého důvodu?
Například hru Kdes byla včera v noci jsem zkoušela před dvaadvaceti lety, sedím tam s plenkami v ruce a říkám, že mám malé miminko. Nemůžu od lidí očekávat, že mi to v mém věku uvěří. Jsem ráda, že tuhle sebereflexi mám.

Je těžké si přiznat, že něco už kvůli věku hrát nemůžete?
Rozhodně je dobré, když se člověk dokáže posunout dál. Mám velkou výhodu, že to dělám v době, kdy přicházejí jiné příležitosti, adekvátní mému věku.

DRŽET KROK S DOBOU

Řešíte stárnutí?
Co na tom chcete řešit? Stárnutí potká každého z nás a přináší i skvělé věci, třeba budu poprvé babičkou. Vlastně si nedovedu představit, že stárnutí někdo nepřijme.

Budete hlídací babička?
S mými termíny asi těžko, ale budu se snažit. Teď si teprve zvykám na to, že přibude další člověk do rodiny, a těším se na to. Moje maminka byla matkou a babičkou na sto dvacet procent a já jsem to dlouho přijímala jako samozřejmost, až teď se jí ptám, jak to mohla všechno zvládnout. Nechávala jsem jí obě děti, odcházela do divadla a věděla jsem, že bude o všechno postaráno. Budu se snažit tohle udělat i pro svá vnoučata.

Dítě čeká vaše starší dcera, ta mladší stále studuje v Anglii?
Ano, získala bakalářský titul a pokračuje v magisterském studiu.

Nedávno jste na jednom představení spolupracovala s anglickým režisérem. Rozuměla jste dobře?
(rozesměje se) To ne, měli jsme překladatele. Moje angličtina je celoživotní boj a obdivuju dceru, že dokáže studovat v angličtině, žít v cizí zemi a mít za partnera Angličana. Trochu se děsím toho, až dojde k propojení jejího světa s mým. Myslím, že moje generace je ráda, že si v zahraničí nakoupí v obchodě a objedná v restauraci.

Nemáte z herectví vycvičenou paměť, aby vám učení slovíček šlo snáz?
Herecká paměť je něco úplně jiného. Říká se vtip, že když pitvají herce, celý jeho mozek je jako umakart a krátkodobou paměť má úplně zdrápanou. Divadelní texty se učíte na jiném principu, text se spojí s příběhem postavy a záleží na tom, kde na jevišti stojíte, kam jdete a co děláte. Navíc s hrůzou zjišťuju, kolik toho zapomínám. Hrála jsem Lady Macbeth, a když jsem skončila a viděla nějaké ukázky z představení, zjistila jsem, že už si text nepamatuju. Mozek ho vyhodil. Při učení angličtiny postupuje stejně, taky vyhazuje.

Dcera je kosmopolitní, setkáváte se s jejími přáteli?
Vánoce u nás trávili dvě Číňanky, Mexičanka, Francouzka a dceřini přátelé z anglické školy, kteří jezdí obdivovat krásy Prahy.

Jak s nimi mluvíte?
Oni jsou ke mně milosrdní. Domluvím se, ale netroufám si říct, že umím anglicky.

Co přinášejí do vašeho života kontakty s mladými lidmi z různých koutů světa?
Uvědomuji si, jak se změnil styl života, jak se svět smrsknul a jak je dnes jednoduché komunikovat s kýmkoliv a dostat se kamkoliv. Dcera se třeba přes školu vydala na archeologické vykopávky v Mongolsku, odkud má zase spoustu přátel, protože tam byli dobrovolníci z celého světa a ona s nimi projela Ameriku. Mohla si to dovolit, protože tyhle cesty fungují na bázi „ty bydlíš u nás a já tě zase pozvu k nám“. Pro dceru je to nesmírně obohacující a pro mě vlastně taky, protože se musím spoustu věcí naučit, abych dokázala držet krok.

Vy sama cestujete ráda někam daleko?
Na první část otázky odpovídám ano, těmi dálkami si nejsem jistá. Kambodžu a Thajsko už mám za sebou a znovu mě podobné cesty nelákají. Mám moc ráda Řecko, které pro mě představuje ten správný odpočinek, takže se vždycky o prázdninách snažím udělat si na něj čas. Ztratit se v Řecku na některém z ostrůvků, chodit v jedněch propínacích šatech, dívat se na neuvěřitelně blankytné moře, vychutnávat úžasnou kuchyni a být v přítomnosti vlídných lidí je moje představa ideální dovolené. Snažím se zmapovat části světa, které jsem ještě neviděla, ale už mě opouští cestovatelské nadšení vydávat se do dálek. Jeden sen se mi splnil loni, když manžel zorganizoval cestu do New Yorku, protože jsem nikdy nebyla v Americe. Tímto mám splněno.

ZAMILOVAT SE PO PADESÁTCE

Váš manžel je z Písku. Stále cestujete mezi Prahou a jižními Čechami? 
V tomhle věku už je to klid, nejsme dvě velké rodiny s malými dětmi. Pracovně jsme oba tak zakotvení ve svých městech, že nemůžeme jeden ani druhý odejít, a vlastně je to hezké se neustále přelévat z jednoho města do druhého. Někdy jezdíme spolu, jindy každý zvlášť, záleží na práci. Já o víkendech často hraju, manžel zase hodně pracuje pro Rakousko a Německo, takže odjíždí tam a v našich přesunech díky tomu není žádná pravidelnost. Do Písku se vždycky těším, protože tam můžu bouchnout dveřmi a jsem hned v lese, bydlíme na okraji města.

Veronika Freimanová

  • Narodila se před 63 lety, vystudovala konzervatoř a první angažmá získala v Činoherním klubu.
  • Do širšího povědomí vešla v roce 1982, kdy hrála učitelku Hanku v oblíbeném filmu Sněženky a machři.
  • Následovala spousta dalších rolí, objevila se v seriálech Vyprávěj, První republika, Cesty domů. Nově natáčí seriály Labyrint, Specialisté nebo Strážmistr Topinka, kde hraje např. s Jiřím Bartoškou. Získala dvě ceny TýTý v kategorii herečka.
  • Věnuje se i divadlu. Úspěšné je představení Každý rok ve stejnou dobu v Divadle Bez zábradlí, hra měla premiéru již v roce 1998 a je o ni stále zájem. Pokračování se jmenuje Další roky ve stejnou dobu a je neméně úspěšné. Nyní zkouší nové představení Dokud nás milenky nerozdělí v Divadle Palace.
  • Je vdaná za architekta Vladimíra Boučka. Z předchozího manželství s režisérem Jaroslavem Brabcem má dvě dospělé dcery, bude poprvé babičkou.

Manžel je architekt. Už vám předělal něco v bytě?
Pár věcí jsme budovali společně. Máme podobný náhled na barvy v interiéru, ale občas jsem na pana architekta příliš tvrdohlavá.

Pronikla jste do architektury?
Architektem je i manželův syn, takže to mám ze dvou stran a občas koukám, co všechno tahle práce obnáší. Že architektonické návrhy jsou jen vrcholem té práce, za kterou stojí spousta úsilí, technických věcí, ústupků a vstřícnosti.

Kde jste se s manželem potkali?
Dostala jsem nabídku od České filharmonie, abych koncerty jejich kvarteta doprovázela čtením poezie. Vybrala jsem si koncert v Písku, který se měl konat na hradě, což se tehdy nelíbilo manželovi. Měl za to, že historický sál není na takovou akci způsobilý. Po skončení jsme si spolu začali povídat a mluvili jsme celý večer, až ostatní získali dojem, že jsme se museli znát už předtím.

Je těžší zamilovat se po padesátce, kdy má člověk už nějaké životní zkušenosti a jedno manželství za sebou?
Na věku podle mě nezáleží. Buď to cítíte, nebo ne, nic jiného nehraje roli.

VÁLEČNÝ HRDINA V RODINĚ

Jste podle občanky Freimanová, nebo Boučková po manželovi?
Jsem Freimanová, protože pracovně tohle jméno používám celý život.

Máte dvě dcery a sestru, která má také dcery. Zanikne s vámi jméno Freimanová?
Máme někde jednoho nebo dva strýčky, kteří se jmenují stejně, ale vlastně nevím. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela, ačkoliv jsem točila Tajemství rodu.

Díky pořadu Tajemství rodu jste pátrala po minulosti své rodiny. Kam až jste se při hledání předků dostala?
Myslím, že to bylo k pastevcům do patnáctého století.

Čekala jste, že budete mít v rodině spíše šlechtice?
Jeden strýček se kdysi zabýval rodinnou historií a vyprávěl o jakési Veronice von Lerchenfeld, o níž se v rodině mluvilo, že by to mohla být příbuzná. V Tajemství rodu jsme přišli na to, že s touto dámou nemám nic společného. Ale že bych si přála mít šlechtické předky, to ani ne. Mě předtím nikdy nenapadlo pátrat v rodové linii. Zajímalo mě, odkud pocházím, ale bylo to spíš v tom smyslu, jak mě mohlo ovlivnit rodinné prostředí.

Zajímavý je příběh vašeho dědečka Ladislava Preiningera, který v první světové válce bojoval v cizinecké legii a později ho popravili nacisté. Získala jste o něm nějaké nové poznatky?
Věděla jsem hodně, protože maminka vydala dědečkovy deníky Přísaha – Deník legionáře Ladislava Preiningera. Jeho život je dobře zdokumentovaný a vojenský prapor ve Vyškově nese dokonce čestné jméno dědečka a věnovali mu tam celou pamětní síň. Přesto se objevilo několik detailů, které jsem neznala.

Třeba ten, že dědečkova smrt byla jednou z příčin atentátu na Heydricha?
Tohle mě hodně zasáhlo. Nacisté popravili dědečka za odbojovou činnost spolu s dalšími lidmi včetně generála Josefa Bílého. To vyvolalo odpor československého exilu v čele s Edvardem Benešem, který to vnímal tak, že vraždí elitu národa. Tehdy začala příprava atentátu na Heydricha. V tomto směru měla dědečkova smrt jistý smysl a myslím, že on sám si nedovedl představit, že i po tolika letech bude jeho jméno stále živé.

Co vás na jeho životě nejvíc fascinuje?
Strašně si ho vážím a stále nejsem schopná srovnat si v hlavě, že se sotva plnoletý kluk rozhodne vstoupit do legií a mnoho let bojuje za strašlivých podmínek, které jsou pro nás těžko představitelné. Když si člověk sáhne na tehdejší uniformy a pak čte, že v tom těžkém oblečení bojovali ve vedrech v Řecku a v Africe, že měli malárii a potýkali se s těžkými zraněními, tak teprve začne přemýšlet, co pro tyhle lidi znamenal národ a Čechy, když byli ochotní podstoupit takové útrapy a nasadit život.

Zdědila jste něco po dědečkovi?
Jsme si podobní, mám jeho oči. (Listuje fotkami v mobilu, které vznikly z její návštěvy ve Vyškově, a najde dědečkův portrét na zdi.)

Dojalo vás vidět ho takhle na obraze?
Spíš je to satisfakce, hlavně pro moji maminku, která věnovala jeho odkazu hodně energie. Pro mě je to emotivní v tom smyslu, jaká síla tyhle lidi tenkrát vedla, a jsem samozřejmě ráda, že jejich činy nepadly pod stůl.

ŽENSKÁ SÍLA V RODINĚ

Váš otec byl v mládí nadšený divadelník, umělecké vlohy máte po něm?
Myslím, že ano, protože chtěl hrát divadlo, ale život ho nakonec zavedl jinam. Po odchodu jeho tatínka od rodiny se dost hledal, byl s režimem i proti němu a závěr jeho života nebyl veselý.

Vy jste kvůli špatnému kádrovému profilu nemohla na školu, jak jste se nakonec dostala na konzervatoř?
Měla jsem štěstí. Nemohla jsem na střední školu, tak jsem si udělala zkoušku ze psaní na stroji a těsnopisu, což byla jakási aprobace na práci sekretářky. Dělala jsem pak popisky na balíky. Za těchto okolností byli ochotní vzít mě na večerní gymnázium pro pracující, a když jsem byla ve druhém ročníku, dělala jsem zkoušky na konzervatoř. Tam byli Luděk Munzar a Milan Karpíšek, které napadlo, že by mě mohli vzít rovnou do druhého ročníku. Při přestupu z jedné školy na druhou se kádrový posudek neřešil a já jsem oběma pánům strašně vděčná, že na tuhle obezličku přišli, já jsem o ní nevěděla. V devatenácti jsem se tak dostala mezi výrazně mladší spolužáky a vystudovala jsem konzervatoř.

Už při studiu jste hrála v Činoherním klubu, do jehož stálého souboru nebylo snadné se tehdy dostat. Jak se vám to podařilo?
Začínala jsem hostováním v jednom představení, jenže přibývaly další role. Za představení jsem tehdy brala sto padesát korun a při deseti až patnácti představeních měsíčně jsem měla o dost víc, než kolik byl nástupní plat, který činil sedm stovek. Proto se jim vyplatilo vzít mě do stálého souboru.

Maminka vás v herectví podporovala?
Asi si představovala, že budu mít vysokou školu, ale neslyšela jsem o tom nikdy ani slovo. Vždycky mě podporovala.

Pochopila jsem správně, že ženy ve vaší rodině drží hodně spolu?
Ano, máme k sobě velmi blízko, a nejen ženy, ale celá rodina. Je důležité mít se o co opřít a kde najít bezvýhradnou pomoc, ačkoliv se to skloubí vždycky s nějakými nároky nebo kritikou, protože nemůžu říct, že bych nedokázala blízkým říct svůj názor.

Máte sestru a dvě dcery. Teď budete mít vnučku, nebo vnuka?
Nechci to říkat, mně to ani nepřísluší. Můžu jen držet palce a chodit po špičkách.

Autor:
  • Nejčtenější

Jak poznat černý kašel

9. listopadu 2013,  aktualizováno  15.3 11:04

Záchvaty kokrhavého, zajíkavého kašle, které mohou trvat až půl roku. Mnohdy je nemoc spojena se...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

13. března 2024  21:50

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Příběh Zdeňka: Chci se stát otcem, moje žena je proti. Kamarádka nabízí řešení

18. března 2024

Vždycky když slyším o tom, jak si ženy stěžují na muže, kteří nechtějí mít děti, tak se musím...

Zhubla 35 kilogramů. Připadám si teď mladší a plná energie, říká Petra

12. března 2024

Petra vyzkoušela spoustu diet. Dokonce docházela i za výživovým poradcem, ale zhubla jen částečně....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Orgasmus zažijete i při sportu a další zajímavosti ze světa ženského vyvrcholení

14. března 2024

V sexuálním životě sice orgasmus nemusí hrát hlavní roli, ovšem jestli něco vede ke šťastnému...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Žena měla dost domalovávání obočí, tak si ho nechala transplantovat

19. března 2024  8:16

Devětadvacetiletá Siham Cyrine utratila v přepočtu téměř sto dvacet tisíc korun za transplantaci...

Muffiny z velikonoční nádivky

Muffiny z velikonoční nádivky
Recept

Střední

60 min

Upečte letos na Velikonoce místo klasické nádivky tyto slané muffiny.

Jehněčí hřbet s kroupami

Jehněčí hřbet s kroupami
Recept

Střední

60 min

Máte rádi jehněčí maso? Pokud ano, vyzkoušejte recept na jehněčí hřebínky.

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou

Pošírovaná vejce s játry na víně a bramborovou omáčkou
Recept

Lehké

35 min

Snadný a velmi chutný recept na játra v bramborové omáčce.

Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!
Rozdáváme hygienické pomůcky ZDARMA!

Hledáte udržitelnou a kvalitní hygienickou péči pro sebe i vaše miminko? Už dál nemusíte. Zapojte se do testování a vyzkoušejte produkty ECO by...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...