Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvI když v sobě medicína nese i komerční aspekty, je to hlavně služba, jejímž cílem je péče o zdraví pacientů, říká Dana Horáková, neuroložka z Centra pro léčbu roztroušené sklerózy při Všeobecné fakultní nemocnici v Praze na Karlově náměstí.
„A telemedicína je metoda, která nám pomocí celé řady technologických nástrojů tuto službu pomůže zlepšit: zrychlit, zefektivnit a pacientovi zpříjemnit,“ uvedla a doplnila konkrétní výhody: může zlepšit i urychlit diagnostiku, konzultace s pacienty, pomůže s monitorováním jejich nemoci i s medikací, může zlepšit vzdělávání pacientů, ale i mezi odborníky.
„Všechno zlé je pro něco dobré,“ potvrdila, že v době nouzového stavu se bez elektronických receptů neobešli ani ti lékaři, kteří je dříve odmítali vydávat. „Bez elektronického receptu bychom tuto pandemii vůbec neustáli. Bezkontaktní zasílání požadovaného receptu na lék se dramaticky zlepšilo,“ řekla lékařka, která sama své pacienty na dálku léčí již řadu let a podle níž se nyní bezkontaktní přístup ještě zintenzivnil.
Telemedicína už není luxus. Epidemie urychlila léčení na dálku |
„Minulou středu mi například volala pacientka, která je na vozíku a může ujít jen pár metrů. Říkala, že má bolesti v nohách a v křížové oblasti se jí objevila vyrážka, kterou si rozškrábala. Pozvala jsem ji na další den na kontrolu, ale říkala, že dostat se do ordinace by bylo za daných okolností problematické. Poradila jsem jí, ať mi pošle alespoň fotku té vyrážky. O půlnoci mi na WhatsAppu přistál snímek a bylo jasné, že se nejedná o žádný ekzém, ale o pásový opar. Obrázek jsem poslala na konzultaci na kožní oddělení, opravdu jsme diagnostikovali pásový opar a už ve čtvrtek ráno měla pacientka v mobilu recepty a byla kompletně zaléčená.“
Člověk rychle pochopí, co je pro něj dobré
Podle lékařky se zatím v telemedicíně používá hlavně psaný text a obrázky. „Do budoucna přijdou videotelekonference, pacienti nám budou posílat i videa a i my je můžeme instruovat pomocí videí. Teď třeba naši fyzioterapeuti natočili cvičení, které sdílejí s pacienty na internetu. Spoléháme také na chytré mobilní aplikace, které dokážou u našich pacientů monitorovat chůzi, funkci ruky, kognitivní výkon. První vlaštovky už máme, ale očekáváme, že budeme tato data sdílet v nějakém online systému.“
Stát by měl podle lékařky vytvořit určitou infrastrukturu, prostředí se základními informacemi o pacientech, do kterého se budou jednotlivé obory zapojovat a vytvářet jednotlivé konkrétní moduly specifické pro daný obor.
„Mám dojem, že se však z ochrany dat stala mantra, kterou vytáhneme vždycky, když nastane problém, a opakujeme ji tak dlouho, až zablokujeme řešení problému. Musíme si říct, co vlastně chceme, protože finanční prostředky na zdravotní péči jsou limitované a ochrana dat je velmi nákladný byznys. Může se také stát, že nakonec pacient podepíše osm informovaných souhlasů, bude mít dokonale ochráněná data, ale nám nezbudou peníze na poskytování té zdravotní péče,“ uvedla.
Mechanismy telemedicíny musí však také ve vlastním zájmu přijmout samotní lékaři i pacienti. „Obecnou vlastností člověka je, že velmi rychle pochopí, co je pro něj dobré. Většina lidí má dnes chytrý telefon, což je pro poskytování telemedicíny úplný základ. Mně když pacient – a většinou jsou to starší lidé – řekne, že nemá e-mail, odpovím mu, že dokud mi nepošle e-mail, tak mu výsledky nedám. Druhý den už píše jeho dcera nebo syn. Všichni si velmi rychle přístup k internetu najdou. Je to o určitém tlaku, ale také je třeba pacienty přesvědčit, že třeba díky telemedicíně už nebudou muset půl dne čekat v čekárně na konzultaci nebo na recept,“ uvedla Horáková, která se domnívá, že pomůže jedině oboustranný tlak: na pacienty, ale také na kolegy lékaře, z nichž někteří se také těmto službám brání, protože minimálně zpočátku je to pro ně nějaká práce navíc.
„Krok po kroku je třeba toto zlomit, protože nakonec to přinese profit všem,“ dodává lékařka.
