Ukázal to průzkum společnosti Factum Invenio, který provedla ve spolupráci s Nadací Karla Pavlíka mezi 987 dotazovaných.
„Počet lidí, kteří odmítají darování, se od roku 1998 zvyšuje. V současné době jich je čtvrtina,“ řekl ředitel společnosti Jan Herzmann. Zatímco v roce 1998 by svůj orgán k transplantaci nedalo patnáct procent dotazovaných, letos jich bylo už šestadvacet procent.
Na transplantaci nějakého orgánu v současné době čeká zhruba 750 Čechů. Podle odborníků se Česko, stejně jako ostatní evropské státy, potýká s nedostatkem dárců.
A proč by lidé své orgány po smrti nechtěli darovat? Podle průzkumu stále víc lidí pochybuje o etických stránkách transplantace.
„Dvaatřicet procent respondentů si myslí, že lékaři nezacházejí s tělem zemřelého, od něhož odebírají orgány, s dostatečnou úctou,“ řekl Herzmann.
Stejné procento si myslí, že v Česku lze koupit nebo prodat nějaký orgán určený k transplantaci. A sedmadvacet procent je přesvědčeno, že nemocným v kritickém stavu není vždy poskytnuta maximální lékařská péče. A to jen proto, aby bylo možné získat jejich orgány.
Loni bylo 573 transplantací
Ani přesto nejsme úplně proti dárcovství. Dokonce mnohem častěji by lidé souhlasili s transplantací pro záchranu příbuzného než pro záchranu vlastního života. Jasno však mají Češi hlavně v tom, zda by přijali cizí orgán pro záchranu svého života. Sedmasedmdesát procent odpovědělo kladně. Častěji souhlasí vysokoškolsky vzdělaní lidé, obyvatelé velkých měst a lidé s vyššími příjmy.
Transplantace se řídí podle zákona z roku 2002. Potenciálním dárcem je každý člověk, který není veden v registru odmítačů dárcovství. „V registru je zhruba sedm set lidí, což není příliš,“ řekl lékař z pražského IKEM Štefan Vítko. Loni provedli lékaři 573 transplantací. Nejčastěji šlo o výměnu ledvin, jater, srdce a plic.
„Vhodným dárcem je člověk, který má mozkovou smrt. Například ze čtrnácti set obětí dopravní nehody je vhodných zhruba šedesát,“ dodal Vítko.
