Klíčem je takzvaný hnědý tuk, proměnlivá část tukové tkáně, která pomáhá regulovat tělesnou teplotu. Na rozdíl od tuku bílého je žádoucí: mimo jiné chrání důležité orgány, dokonce pomáhá spalovat energii. Výzkum australských vědců ukázal, že se jeho podíl v těle výrazně zvyšuje, když spíme v chladnějším prostředí.
Experiment, který provedl tým endokrinologů z Garvan Institute od Medical Research, trval čtyři měsíce a měl příznačný pracovní název "Iceman". Experti na něj najali pět zdravých dospělých mužů, kteří přes den žili svůj běžný život, ale noci trávili v místnosti s kontrolovanou teplotou.
Během prvního měsíce byla místnost vytopená na 24° C: ukázalo se, že jde o "termoneutrální prostředí", při kterém tělo nemusí využívat energii k ohřívání, ale ani k ochlazování. V průběhu druhého měsíce spali muži jen při 19° C. Třetí měsíc se vrátili ke čtyřiadvaceti stupňům, během čtvrtého se teplota zvýšila na 27° C.
Na konci každého měsíce lékaři změřili poměr hnědého tuku a pomocí biopsie zkoumali změny v metabolismu. Ukázalo se, že poměr hnědého tuku se během druhého, "studeného", měsíce zvýšil o 30 až 40 %, ve třetím se vrátil k původním hodnotám a během čtvrtého, "teplého", se výrazně snížil.
"Naším hlavním cílem bylo zjistit, jestli vůbec můžeme poměr hnědé tukové tkáně měnit," vysvětluje vedoucí experimentu, endokrinolog Paul Lee. "Teď víme, že to jde. Dokonce je možné, že to, jak se ve světě rozšířil systém centrálního vytápění, přispělo k častější obezitě a metabolickým poruchám."
Důkaz, že dokážeme ovlivnit poměr hnědého tuku v těle, podle lékaře vyznívá nadějně i pro diabetiky. Vyšší poměr hnědého tuku jim prospívá, umí totiž rychle vstřebat glukózu z krve a převést ji na energii.
