O Slovinsku jsme slyšeli mnoho chvály a pestrost, kterou nabízí, nás velice lákala. Sbalili jsme tedy auto a vyrazili na cestu. Vlastně to ani není daleko, z Prahy jsme byli na hranicích zhruba za šest hodin.
Bled
Naše putování jsme začali u městečka Bled. Romantické místo u jezera, uprostřed něhož se na ostrůvku vyjímá malebný kostelík. Neuvěřitelně fotogenické místo, které nám doporučovala spousta přátel. Právě pro svou atraktivitu tu však byla spousta dalších turistů. Chvíli jsme čekali v kolonách a měli problém najít místo i na placeném parkovišti. Davy lidí chodily sem a tam, přesto jsme si neodpustili procházku kolem celého jezera, ze které na nás dýchla příjemná atmosféra dovolené. Protáhli jsme nohy po cestě autem.
Druhý den jsme si přivstali a vyrazili na nedalekou soutěsku Vintgar. Udělali jsme dobře, že jsme vyrazili brzy. Na parkovišti byla jen dvě auta a dobrodružné lávky nad rozbouřenou říčkou mezi skalami jsme si tak mohli užít naprosto nerušeně.
Na závěr trasy nás čekal mohutný vodopád. Cestou zpět už byl znát příval turistů, který se hrnul z autobusů na parkovišti. S lokalitou Bledu jsme se nakonec rozloučili z nedaleké vyhlídky na jednom z místních kopců, kde jsme měli město i celé údolí jako na dlani.
Bohinjské jezero
Něž jsme dorazili k druhému, o poznání většímu jezeru, navštívili jsme soutěsku Mostnica. Nebyla už tak divoká a monumentální jako Vintgar, ale byla to příjemná procházka a chlad, který ze soutěsky šel, byl v nastávajícím vedru velmi osvěžující. Pak už jsme ale zakotvili na pláži Bohinjského jezera a užívali si koupání. Místní kempy byly přeplněné k prasknutí, kolem jezera ale byla spousta místa pro každého.
Triglavská jezera
Třetí den naší nabité dovolené nás čekal nejkrásnější a zároveň nejnáročnější výlet. Triglavská jezera! Ráno nás probudilo do mlhy převalující se nad jezerem, ve které jsme za svitu prvních paprsků slunce posnídali a vyrazili na cestu. Čekalo nás náročné stoupání s celkovým převýšením 1 600 metrů a 35 kilometrů. Tady jsme našli opravdovou krásu Slovinska.
Nádherná příroda plná květů horských rostlin obklopující jezera nám doslova brala dech. Připadal jsem si jako v ráji, a kdybych mohl, prosedím tam klidně celé léto. Horské scenérie definitivně vyhnaly z hlavy všechny starosti a já věděl, že už teď ta dovolená stála za to.
Cestou jsme zhlédli také nedaleký vodopád Savica s placeným vstupem. Byl fajn, byla z něho cítit síla vody, jako turistické atrakci mu ale trochu chyběla atmosféra, kterou jsme až o pár dní později nalezli u jiného (menšího) vodopádu na druhé straně hor.
Další den jsme si dopřáli odpočinek na pláži a odpoledne vyrazili směrem k hlavnímu městu.
Škofja Loka
Na cestě do hlavního města jsme zastavili v menším městečku Škofja Loka s malinkým, ale o to malebnějším centrem města s úzkými uličkami, pohádkovým nádechem a vynikající zmrzlinou. Na projití stačila krátká zastávka, za hodinku už jsme vyráželi dál.
Ljublana
Na hlavní město Slovinska jsem se těšil opravdu hodně. Co jsme se o něm dočetli, slibovalo velký zážitek. A potvrdilo se. Předměstí a místní park byly sice k nerozeznání od jiných rušných velkoměst, jakmile jsme ale dorazili do malého centra, všechno se změnilo.
Malebné uličky, kavárny a romantická místa na břehu řeky nás uchvátily. Na každé druhé stavbě se tu podílel známý architekt Plečnik a byla to opravdu nádhera.
Místní tržiště doslova přetékala nabídkou šťavnatých broskví a nektarinek a kuchaři nám u jednoho ze stánků připravili k obědu svou specialitu — burek (koláč z těsta podobného listovému, plněný masem, sýrem nebo třeba špenátem).
Škocjanske Jame
UbytováníBěhem celé dovolené jsme přespávali v autě nebo v kempu. Věděli jsme, že spaní v autě je v Triglavském národním parku přísně zakázáno. Proto jsme vždy na přespání vyráželi za jeho hranice. V ideálním případě se můžete zkusit domluvit s majitelem některého pozemku a přespat u něho. |
Naše cesta dále pokračovala na jih. Než jsme ale dorazili k moři, měli jsme krátkou zastávku u působivého hradu Predjama postaveného ve skále a v úžasných Škocjanských jeskyních.
Škocjanské jeskyně jsou součástí UNESCO, a když jsme vstoupili dovnitř na dvouhodinovou prohlídku, rázem jsem si připadal, jako bych se ocitl v Morii z Pána prstenů. Ty jeskyně jsou obrovské!
Bohužel se v nich nesmělo fotit, proto vám úžasný zážitek nemohu nabídnout. Byl to pro mě však další z vrcholů celé dovolené, návštěva opravdu stála za to.
Moře
Naše první zastávka u moře byla v městečku Piran. Pobřežní městečko plné restaurací, kaváren a komplikované spleti úzkých uliček, ve kterých jsem zabloudil pokaždé, když jsem do nich vstoupil. Byl to neobvyklý zážitek, chyběla snad jen trocha atmosféry starých měst.
V místní restauraci jsme ochutnali menu z grilovaných ryb a vyrazili na pláž. Písek nebo oblázky se tu hledají těžko, a tak se nám nejvíce líbilo pod útesem místního přírodního parku, kam se potají chodí koupat místní. Byl tu klid, jen pár lidí a příjemné moře o teplotě 28 stupňů.
Zpátky do hor
Jeden den u moře nám však stačil, a tak jsme se pomalu otočili na cestu zpět a vyrazili opět na sever. Naše výprava se pomalu chýlila ke konci.
Cestou zpět jsme projížděli nádhernými vinicemi, které tu mají velkou tradici. A jelikož je Slovinsko docela malé, byli jsme zanedlouho na úpatí hor. Projeli jsme působivé údolí Soči, kterým prochází trasa známého treku. Prohlédli jsme si Napoleonův most, válečné opevnění a asi nejpůsobivější vodopád Kozijak. Není sice největší nebo nejmohutnější, ale atmosféra, která na nás dýchala z průzračné vody padající do jezírka ve skalním výklenku, byla doslova magická.
Rafting na divoké vodě
Čas na další výlet do hor už jsme ten den neměli, proto jsme zbývající hodiny využili na sjíždění divoké vody. Navlékli jsme neopren, vesty a helmy a spolu s dalšími lidmi vyrazili sjíždět Soču.
Byl to zážitek. Nebylo to nijak extra nebezpečné a i náročné úseky se na raftu dají zvládnout celkem dobře. Naši průvodci byli samá legrace. Kdo chtěl, mohl si skočit do vody z šestimetrového kamene nebo sklouznout na improvizované skluzavce vytvořené z raftu opřeného o skálu.
Osm kilometrů dlouhý úsek nabídl i pár opravdu velkých peřejí a mimochodem, voda v řece byla tak čistá, že se dala pít (a byla dobrá).
Triglav
Cena dovolenéNa dovolenou jsme vyrazili ve dvou. Autem jsme najeli 2 000 kilometrů a za naftu a dálniční známku jsme utratili 3 400 korun. Za jídlo a další výdaje jsme utratili 6 000 korun. Vstup do jeskyní a rafting nás stál dohromady 3 000 korun. Celkem tedy tato týdenní výprava stála 6 200 korun každého z nás. |
Než jsme se vydali domů, čekala nás ještě jedna výzva. Nejvyšší hora Slovinska - Triglav. Naplánovali jsme si, že ji zkusíme zdolat nejjednodušší cestou nicméně ve zrychlené variantě za jeden den (většinou se chodí na dva nebo tři dny). A kdybychom to náhodou nezvládli, přespíme na předem vytipované chatě. Vše bylo připraveno, batohy sbaleny a budík nařízený na 5:00.
Z nádherného kempu v Trentě jsme vyrazili podle plánu. Mocný Triglav ale rozhodl, že toto nebude den, kdy ho zdoláme. Dorazily žaludeční problémy a únava. Naše tempo bylo mnohem pomalejší, než jsme k jednodennímu zdolání potřebovali, proto jsme se nakonec rozhodli souboj vzdát.
Na vrchol jsme chtěli moc a na úpatí Triglavu jsme do místního potoka přilili trochu slz. Já byl ale rád, že zodpovědnost zvítězila. Nezbylo než se velkému Triglavu (2 864 metrů nad mořem) uklonit a slíbit si, že jednou se sem vrátíme.
Vršič a pramen Soči
Náročný program a plno zážitků si zkrátka vybralo svou daň a únava nás začala pomalu přemáhat. A tak jsme se vydali konečně na cestu domů.
Cestou jsme ještě navštívili pramen Soči, kde voda vytéká z hluboké přírodní studně ve skále. Byla nádherně průzračná.
S horami a vlastně i celým Slovinskem jsme se rozloučili přejezdem přes sedlo Vršič, kde jsme mezi stádem ovcí ochutnali zdejší polévku jota (něco na způsob naší zelňačky). Byla vynikající. Rozloučili jsme se pohledem na panorama Triglavského parku a vyrazili domů.
