Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sami sobě popravčími

aktualizováno 
- Do široké škály způsobů, jimiž lze odsouzence na smrt poslat na věčnost, přispěli kdysi dávno svou rafinovanou specialitou i Číňané. Provinilce přivazovali pod velký zvon, který kat posléze rozhoupal. O další se už postaraly zvukové vlny: vyvolaly v organismu tak silný stres, že ochromil krevní tlak, oběh i dýchání, takže člověk zanedlouho v bolestech zemřel. Už tenkrát Číňané věděli, že hluk je spolehlivý zabiják.

Fakt, že sluchové ústrojí je z velké části schováno za skalní kostí, což je součást kosti spánkové - nejpevnější ze všech, co tělo má - lze okomentovat oním "pánbu dobře ví, co činí". Právě sluch, nikoli zrak, totiž odpradávna představuje alarm. To jeho prostřednictvím se do mozku donese dětský pláč, kroky nepřítele, bušení tamtamů, hrčení motoru blížícího se auta, volání o pomoc, siréna ohlašující požár... Jistě i proto může Homo sapiens na chvíli zavřít oči, zadržet dech či na nic nesahat, ale nemá vůbec žádnou fyziologickou možnost vyřadit z provozu své uši.
Snad ze vzteku nad touto nedostatečností, která mu znemožňuje přivírat boltce jako okenice či rolovat je podobně jako prsty do dlaně, se člověk svému sluchu čím dál víc mstí: přestává ho totiž bránit před hlukem.

Hluk je, když...
Když se Sejširo Namba, profesor ósacké univerzity, pokusil na úvod mezinárodního kongresu Hluk a člověk, který se před pěti lety konal ve francouzské Nice, definovat hluk, nikdo z přítomných to nepovažoval za naivní nošení dříví do lesa. Přestože se fyzici, ekologové, lékaři i psychologové už dávno shodli na tom, že hluk je stejně nebezpečná civilizační zplodina jako třeba popílek nebo oxid uhelnatý, s jeho přesným vymezením dodnes váhají.
Je možné říct, že hluk je nepříjemný zvuk. Co je však pro jednoho nelibé, nemusí druhému vadit. Přesvědčili se o tom kupříkladu britští hygienici, když chtěli po deseti letech znovu vyšetřit sluch obyvatel obcí kolem letiště Heathrow. Po většině původních rodin se ale sháněli marně: vydržela tu pouze hrstka lidí, jejichž citlivost na hluk byla vrozeně nízká.
Člověku však nemusí nad hlavou poletovat zrovna řvoucí stroje: 28 procent z 15 000 dotázaných úředníků Evropské unie je přesvědčeno o tom, že jsou ve svých kancelářích vystaveni hluku natolik intenzivnímu, až je stresuje; 18 procent z nich musí mluvit většinu pracovní doby na kolegy nepřirozeně hlasitě, aby je vůbec bylo slyšet.
Jak se nedávno dozvěděli účastníci I. světového kongresu o zdraví a urbanismu v Madridu, stejně zaměřená studie ukázala, že z 5000 náhodně vybraných Francouzů obtěžuje hluk 40 procent. Rozsáhlý výzkum na objednávku francouzské železnice pak přinesl poznatek z kategorie burcujících: v žebříčku zdrojů stresu se hluk ocitl na druhém místě, za nezaměstnaností a před dětmi.

Slyšíte ho ještě?
Udělejte si teď malý pokus: zapněte v kuchyni řekněme na hodinku, než připravíte oběd či večeři, digestoř, pak ji vypněte a - slyšíte najednou to ticho?! Vychutnat si ho můžete i poté, co vypnete počítač nebo klimatizaci, jejichž jednotvárné ševelení si člověk už ani neuvědomuje. Tím zrádnější však je. O negativním působení hluku totiž zdaleka nerozhoduje pouze jeho intenzita, ale také doba, po kterou jste mu vystaveni.
"Spustíte-li na pár minut mixér, nic se samozřejmě nestane. Bude-li na vás ovšem stejných 90 decibelů působit po několik hodin několik dní v týdnu, porucha sluchu vás nemine. S každými dalšími pěti decibely se navíc doba, za kterou může poškození nastat, zkracuje o polovinu," konstatuje Vladimír Bencko, přednosta Ústavu hygieny a epidemiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.

Noci v pozoru
Kdo se bude v okamžiku, kdy digestoř, počítač nebo klimatizace oněmí, pozorovat zvlášť pečlivě, všimne si ještě něčeho: že se jeho tělo najednou jakoby uvolní, poklesne. To proto, že napětí, které v něm hluk vyvolalo, je to tam.
Mnoha lidem však není takový "pohov" dopřán ani tehdy, kdy ho nejvíc potřebují - v noci.
"Jestliže člověk spí v místnosti, kam proniká hluk, pak se připravuje o fázi hlubokého spánku, která je pro odpočinek mozku velmi důležitá," vysvětluje psycholog Michel Vallet, ředitel výzkumu francouzského vědeckého ústavu INRETS, který už řadu let bojuje za to, aby všechny evropské státy přiřadily hluk k faktorům výrazně ovlivňujícím zdravotní stav celé populace. "Stačí rok, a přirozený cyklus fází se rozhází, což mívá za následek poruchy spánku, různé duševní poruchy a v neposlední řadě stres."
V laboratořích sledovali vědci reakce dvou skupin lidí. Ti, kteří měli za sebou ničím nerušenou noc, reagovali na různé podněty nesrovnatelně rychleji než spáči, jimž se do snů pletla televize z vedlejšího pokoje, pračka od sousedů či frekventovaná ulice. Pokusy potvrdily, že desetinu lidí probere už zvuk o hladině 68 decibelů, všechny pak přinutí otevřít oči 87 decibelů. Centrální nervový systém je nicméně inteligentní - zurčením horské bystřiny pod okny se z míry vyvést nedá...

Pozor, svítí červená!
Na mnohých diskotékách ve Švýcarsku se letos objevila novinka - na tanečníky občas zablikalo světlo umístěné nad diskžokejovým pultem. Že bylo červené, nebyla náhoda: ohlašovalo totiž každý okamžik, kdy hladina akustického tlaku zdolala hranici 105 decibelů. O tom, že by to informovaným hostům radost ze zábavy nějak pokazilo, neříkala agenturní zpráva nic.
Vlaštovka nicméně vyletěla - a ke správnému cíli: generace diskoték, rockových koncertů a walkmanů je na tom totiž dnes se sluchem prokazatelně stejně, jako bývávali šedesátníci. Jen namátkou: závažné poruchy sluchu a z nich vyplývající psychické problémy odhalí vstupní armádní prohlídka u pětiny galských branců.
"Rozsvítit hluk" se ostatně rozhodl i profesor Miguel Arana z univerzity ve španělské Pamplon, neboť, jak
říká, "lidé mnohem víc věří tomu, co vidí". Na své katedře fyziky nyní vymýšlí, jakým způsobem přednášet o hluku středoškolákům v hodinách chemie a fyziky natolik názorně, aby je to přesvědčilo, že je to cosi, nad čím se nevyplatí mávnout rukou. Všechny pomůcky i pokusy, které by se měly stát co nejdříve součástí povinných osnov, jsou založené právě na světelné simulaci zvuku.
Bylo by však nanejvýš moudré nečekat, až kapitola o hluku zakotví i ve zdejších učebnicích. Tu zprávu by totiž už leckdo nemusel slyšet...

Bez ran pod vlastní pás
- jako ložnici si vyberte vždy nejtišší místnost v bytě
- odstraňte pokud možno zdroje nepříjemných zvuků, které by vás během spánku mohly rušit - nejlepší bariérou od venkovního hluku jsou zavřená okna s kvalitním těsněním
- používejte co nejméně air-condition
- při koupi počítačů, tiskáren i domácích spotřebičů se zajímejte o parametry jejich hlučnosti - solidní firmy je na svých výrobcích vždy uvádějí; většinou platí, že čím nižší hlučnost, tím vyšší cena
- hlasitost televize, rádia či přehrávačů regulujte podle toho, v jaké vzdálenosti od zdroje zrovna jste
- nekumulujte návštěvy hlučných míst (hlučná dílna, střelnice, diskotéka...)

Autor:






Nejčtenější

Vyzrálejší, chuťově výraznější až pikantnější sýry si nejlépe rozumí se...
Sýry pravé i falešné, kolik obsahují vápníku a s jakým vínem je párovat

Málokterá potravina je tak samozřejmou součástí českých ledniček a prostřených stolů. Sýry milujeme k snídani, obědu, svačině, večeři nebo třeba večer jen tak...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Od hltače po požitkáře. Osm typů jedlíků, aneb jsme to, co jíme?

Jídlo už dávno nemá jen funkci utišení hladu. Žijeme v době, kdy se z vaření stal módní trend. Jíst musíme všichni a stravování podle současných trendů patří k...  celý článek

Sportovní moderátor ČT Vojtěch Bernatský s rodinou
Vojtěch Bernatský: Starat se o děti a hrát si s nimi je nejvíc

O povolání sportovního moderátora snil Vojtěch Bernatský už v první třídě, komentoval vymyšlené zápasy, zpíval, šaškoval. Sen si splnil už jako student, jen na...  celý článek

Přírodní oleje jsou báječným kosmetickým pomocníkem. Pokud víme, jak nám mohou...
Jak se vyznat v pleťových olejích? Kokosový na tělo, měsíčkový na tvář

Oleje patří do kosmetické výbavy stejně neodmyslitelně jako třeba pleťové krémy, sprchové gely nebo líčidla. Nejen, že skvěle pomáhají například s odličováním,...  celý článek

Ilustrační fotografie
Co dělat, když tělo zadržuje vodu. Na vině může být špatné jídlo i nemoc

Je to vůbec možné, aby se naše tělo příliš „zavodnilo“, když je vlastně z vody? No ano, je. Nejsme totiž z vody úplně a jak praví staré rčení: všeho moc škodí.  celý článek

Další z rubriky

Ilustrační fotografie
Přejídání jako zabiják. Skrytě ničí i vaše játra

Znalec gastronomie Pavel Maurer radí: „Nejezte blbě!“ Lékaři by dodali: „A když už, tak se aspoň nepřejídejte.“ Obezita totiž ničí nejen klouby a srdce, ale...  celý článek

(Ilustrační snímek)
Máslo nám moc neprospívá, tělo se bez něj obejde, ale chutná nám

„Máslo naše tělo v jídelníčku vůbec nepotřebuje,“ uznává výživová odbornice společnosti STOB Hana Málková a dodává, že ho jíme, protože nám chutná. A tak je to...  celý článek

Alkohol (ilustrační foto)
Pět věcí, které způsobí rychlejší opilost. Dlouhý let i vyšší věk

Možná patříte mezi ty, co si myslí, že svou míru alkoholu velmi dobře znají a nestane se jim, že by se opili víc, než je vhodné. Ale jsou situace, kdy obvyklé...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Barevná oční linka DYI: Nahraďte černou klasiku
Barevná oční linka DYI: Nahraďte černou klasiku

Jemnějším typům příliš nesvědčí klasická černá tužka na oči - na jejich tváři působí tvrdě. Naopak barevná linka z očníc... celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.