Letošní rok už nám dávno začal, kdežto letošní běžeckou sezónu teprve otvíráme. Kdo přes zimu nelenil a občas vyběhl, nebo dokonce pilně trénoval, má už za sebou svůj první letošní závod. Takový otvírací závod sezóny vám ukáže, jak jste na tom, co od sebe můžete po zimě očekávat za výkon, a v čem je třeba ještě potrénovat. Můj letošní „otvírák sezóny“ byl Craft RUNGO běh přes ty Tydýty v Praze.
Jsem rád, že mi termín časově vyšel, i když jsem se po závodě musel vrátit zpět do Brna kvůli pracovním povinnostem. Tento závod je moje srdcovka. Běžel jsem jej i loni. Ale hlavně to byl, je a vždycky bude můj první závod v běžecké historii! Ty pocity napětí a nervozity se mi vybavují naprosto živě. Loni jsem se vydal do Prahy autem s kamarádem, který mi během závodu pořídil pár fotek. Tentokrát bych musel brzo ráno vyrazit autem sám, tak jsem se rozhodl pro změnu. Pojedu vlakem! A věřte mi, udělal jsem dobře. Za chvíli pochopíte proč.
Moji běžečtí kamarádi a známí mě průběžně informovali, jak svou sezónu už rozběhli. Třeba před týdnem prý v Brně běželi v tričku a na trati je čekala nepříjemná bahenní klouzačka. Zdálo se, že jaro je tu. To my na Tydýtech jsme klouzali taky. Jenže na sněhu. Kdybych to nezažil, neuvěřím. Ze dne na den se změnila teplota na mínus čtyři stupně, díky silnému větru jsme se cítili tak na mínus deset. Na trati prašan neustále se sypající z mraků, který se po proběhnutí téměř pěti set běžců na nově vyasfaltovaných kopečcích proměnil v klouzačku sněhovou. Prudké ochlazení bylo v celé zemi.
Ačkoli měl vlak drobné zpoždění, do Prahy jsem dorazil. Autem by to dnes tak jisté nebylo. Pak už jen rychle do metra a z metra směr registrační stan závodu lehkým během něco přes kilometr. Běh v bavlněném tričku, prošívané bundě a riflích jsem úplně neplánoval. Ale co. Trošku rozklusat a zahřát se jsem před závodem potřeboval a díky tomu jsem si vyzvedl startovní číslo přesně o půl jedenácté, kdy registrace končí. Při nahlášení mého jména „Nečas“ jsme se se slečnou zasmáli, když se mě s úsměvem optala, zda jsem nemohl dnes raději zůstat doma.
Hned na mě dýchla atmosféra, kvůli které mám RUNGO závody rád. Milí lidé - počasí nepočasí. A těch běžců všude kolem! Z vlaku jsem si psal s kamarádem a zárověň mým trenérem v jedné osobě, který se divil, že jsem fakt vyrazil a jedu zmrznout do Prahy. Počítal jsem, že bude asi slabší účast, ale to jsem se mýlil. Startovní pole bylo plné, bubeníci divoce gradovali rytmus a závod byl odstartován. Loni jsem byl pod vlivem trémy a nervozity z neznámého, ale letos jsem si to užíval. To společné úsilí, ale přitom pohoda a úsměvy všude kolem. Závod to není dlouhý, ale známé kopečky hned po startu umí překvapit a zpět na cestě do cíle pěkně vytrestat. Jenže ta fyzická námaha je kompenzována pozitivní energií z běžců kolem vás. Běží všichni a makají, co to dá. Malí, velcí, tlustí, tencí. To je něco, co musí každého nabudit k nejlepším možným výkonům. To je důvod, proč jsou závody kořením normálního běhání a tréninků.
I přes tvrdé podmínky jsem se oproti loňsku zlepšil a doběhl jsem spokojen. Na stupně vítězů nemyslím. Po doběhu jsem si pogratuloval nejen s Michalem, který týmu RUNGO pomáhá organizovat závodní běh brněnskou zoo. Známých jsem během dopoledne pozdravil víc. Stačí jedna sezóna a těšíte se nejen na tratě závodů, ale ještě více na tváře, které se stanou známými a občas i kamarády. To je důvod, proč jsem letos nebyl tak nervózní a cítil jsem jen chuť zaběhnout pro sebe co nejlépe.
Kdo se rozhodl jednou provždy zvednout z gauče, zvolil si cestu překonávání překážek. A to se potvrdilo i dnes. Všimli byste si tolika úsměvů, kdyby byly podmínky ideální a vše šlo hladce? Právě když nám počasí nepřálo a chtělo to zatnout zuby, všichni se usmívali a rozdávali ostatním pozitivní energii. Mezi běžci je to naštěstí nakažlivé a na závěr se usmívali všichni. Opět se čekalo a tleskalo poslednímu, opět každý obdržel po doběhnutí ručně dělanou perníkovou medaili, opět mohl každý doplnit vydanou energii domácími buchtami, vynikajícím uzeným, chlebem se sádlem, ovocem a dalšími dobrotami dle chuti. Letos jsem se nově mohl odměnit i výborným chilli burgrem z vyzrálého hovězího z Mikrofarmy.
Na losování tomboly a vyhlášení výsledků nás kvůli počasí už nezůstalo tolik, hlavně na organizátorech bylo vidět, jak jsme všichni zmrzlí a ošlehaní ledovým větrem. Organizátorům patří velký dík za takřka rodinnou atmosféru a nasazení, se kterým tyto závody pořádají. Dnes to bylo tvrdé. Otevření RUNGO sezóny nebylo příliš jarní, ale zahřálo na těle i na duši. A na úplný závěr trošku pohádkově: pokud nezmrzli, odešli s úsměvem domů a žili šťastně až do dalšího RUNGO závodu. Já se šťastně rozpustil ve vlaku.
