V osmnácti letech jsem přišla o prso, rok jsem bez léčby, píše čtenářka

Do patnácti let byla prakticky zdravé dítě, dívka jako každá jiná. Ale pak si jednoho dne nahmatala bouličku v prsu, začíná dopis čtenářky Michaely, která se rozhodla podělit se o svůj boj s nemocí.

Ilustrační snímek | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Fibromatozní desmoid

Nezhoubný nádor, který roste v jakékoliv části těla, svalech či pojivové tkání. Je invazivní v místě, nemetastázuje, ale po odstranění se často vrací. Může dorůst i značných rozměrů.

Moje první kroky zamířily na gynekologii, odkud mě poslali do nemocnice na onkologické oddělení a na ultrazvuk. Naštěstí se prokázalo, že útvar je nezhoubný a s diagnózou fibromatózní desmoid jsem podstoupila operaci prsu.

Rok jsem měla klid, ovšem po roce se bulka objevila znovu a já musela na další operaci stejného místa a po dalším roce opět znovu. Lékařům už to bylo divné, a tak mě poslali do Masarykova onkologického ústavu do Brna, kde mi po vyšetření oznámili, že musím podstoupit další stejnou operaci jako předtím.

V 18 letech jsem přišla o prso

Asi měsíc po zákroku jsem se dozvěděla výsledky z histologie. Ukázalo se, že okraje ložiska nezhoubného nádoru jsou naopak pozitivní, tedy zhoubná, a objednali mě v rámci téhož brněnského ústavu k jinému specialistovi. To, co jsem se dozvěděla, byl šok. Doktor mi suše oznámil, že mi vezmou prso. Tehdy jsem se málem sesypala. Bylo mi osmnáct a nedokázala jsem si přestavit, že budu bez prsa.

Můj boj s nemocí

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [e-mail]. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Nechtěla jsem se s jejich rozhodnutím smířit a tak snadno se prsu vzdát. Proto jsem znovu kontaktovala svého původního ošetřujícího lékaře v okresní nemocnici v místě bydliště. Vysvětlila jsem mu situaci a on mi během jednoho dne zařídil vyšetření u specialisty v pardubické nemocnici.

Další lékař sice nevěděl, proč odborníci z Masarykova onkologické ústavu chtějí můj zdravotní stav řešit tak radikálně, ale ujistil mě, že jsou to profesionálové, kteří vědí, co dělají.

Moje diagnóza se mezitím změnila na agresivní formu fibromatozního desmoidu. Nezbylo mi nic jiného, než se smířit s realitou, že přijdu o jedno prso. Naštěstí jsem měla v té době přítele, který byl mou největší oporou.

Po operaci jsem ještě musela podstoupit  26 dávek ozařování. Nějaký čas jsem pak měla klid a snažila jsem se dodělat si školu. Jenže nastoupily bolesti zad.

V těle mi rostl další nádor

Lékaři dlouho nevěděli, kde je problém, i přesto, že jsem měla v těle bouli jako zeměkouli. Až na ortopedii se zhrozili a okamžitě mě poslali na magnetickou rezonanci, kde se potvrdilo, že nádor s vrátil a narostl do velikosti 25x10 centimetrů. Byla jsem v šoku, stejně jako lékaři, kteří mě okamžitě poslali na celotělové CT vyšetření a zjistili, že mám v těle více nádorových ložisek a že je nutná nízkodávková chemoterapie.

Video: zkontrolujte si své prsy

Čekala mě léčba a ruku v ruce s ní i špatná imunita, nevolnosti, injekce neupogenu, které jsem si musela píchat na podporu bílých krvinek. Po půl roce ukázaly výsledky nového CT vyšetření, že polovina nádorů se zmenšila, ale druhá zůstala stejná. Musela jsem znovu na ozařování v kombinaci s další chemoterapií. Moje tělo dostávalo hodně zabrat, dokonce tak, že jsem musela kvůli enormnímu úbytku červených krvinek na transfúzi krve.

Nové CT vyšetření po roce léčby bylo povzbudivé, ložiska se výrazně zmenšila a lékaři se rozhodli léčbu přerušit. Od té doby uplynul rok. Je mi 23 let a užívám si života společně s rodinou a přítelem.