Takhle to alespoň chodí každý podzim u mě. Nemoc je tedy v plném rozpuku a nezastavím-li ji, pohltí mě.
Jakmile si uvědomím situaci, můj první krok směřuje k pořádnému vypocení. Provádím ho tak, jak mne naučila ještě prababička. Je dobré si vzít silnější bavlněné pyžamo s nohavicemi a dlouhým rukávem.
Potom ulehnout rovnou pod silnější deku, do které se člověk zabalí tak, aby mu koukal jen obličej. Pod dekou je dobré zůstat zabalený asi hodinu až dvě - podle toho, jak se kdo cítí.
Potom je hned třeba se převléct a zůstat v teple. Pak prababička vždy věřila přírodě - z dětství si pamatuji štiplavou chuť vymačkaných citrónů. Většinou jsem dostával po pocení dva takové panáky. A pak pravidelně tři až čtyři denně.
Navíc pomáhaly polévky na bázi cibule a česneku s bramborem a kmínem. Myslím, že tohle byl základ úspěchu. Od té doby jednám - je-li třeba - vždy stejně. Takto znovu nabytá imunita mi pak pomáhá přečkat zimní epidemie bez úhony.
Lidské tělo má metody, jak si poradit s napadením, ovšem je mu třeba dodat dost základní "obranné" suroviny: vitaminu C. Možná archaický způsob, ale pro tělo nejpřirozenější... a s dlouhodobým účinkem. Toť má prababička.
Na shledanou, Jiří Daněk
