Před dvěma lety mě začal trápit "močák", nutno dodat, že ne poprvé. Naštěstí mi zabrala první antibiotika a já si říkala, že je to dobré.
Týden na to se však nepříjemné pálení a řezání vrátilo. Následovalo kolečko po gynekologii, urologii a verdikt? "Obyčejný zánět močového měchýře." Antibiotika bohužel zabrala tak na dva tři dny a ten můj "obyčejný zánět" se vrátil nebo vlastně spíše pokračoval.
Jsem holka činu, tak jsem si říkala: Nepomůže jeden doktor, zvládne to druhý, klid holka.
Po nocích jsem plakala bolestí
S tímhle heslem jsem oběhla celou Plzeň, na všech urologiích jsem absolvovala vždy stejná vyšetření a následovalo nasazení stejných léků. I přes mé protesty, že těchto antibiotik už jsem snědla tři balení a nepomohla, jsem vyfasovala recept a šla se podle doporučení léčit.
Po dobrání léků následovala kontrola, odběr a kultivace moči a k mým oblíbeným bakteriím se občas přidala ještě jiná. Po návštěvě čtvrtého doktora jsem začala už trochu hysterčit. Kdo by taky ne, znáte snad někoho, kdo rád trpí? Vůbec tu nebudu mluvit o tom, jak to ovlivnilo můj soukromý život.
Jako sportovce mě to úplně vyřadilo z provozu a stejné to bylo v milostném životě. Přítel si pomalu zvykal, že v noci nespím, hekám bolestí, převaluji se a pláču. Cestu na gynekologickou a urologickou pohotovost znal už nazpaměť. Na začátku jsem viděla jeho účast, po roce už byl otupělý, ale pomáhal.
Lékaři si nevěděli rady
Pak mě gynekolog poslal na diagnostickou laparoskopii, prý tam budu mít nějaký srůst, který mě neustále infikuje. Bohužel to tak nebylo a po týdenní hospitalizaci mě s parádním zánětem propustili domů.
Někdy v tu dobu, již 14 měsíců od mé první návštěvy urologa, jsem se dostala do rukou mladého gynekologa, kamaráda mé přítelkyně, která mu nastínila mou situaci. První doktor, který měl - dle mého - zájem mě skutečně léčit.
Sedli jsme si i jako lidé, a tak se z nás stali přátelé. Vzpomínám, jak mu klesá hlava do rukou a po dalším vyšetření říká: "Já už nevím, Terezo, nevím…"
Pak rozhodl, že budu muset opět na urologii. Rozplakala jsem se, že tam už mě nikdo nedostane, že mi stejně jen odeberou moč, udělají kultivaci a nasadí antibiotika. Dalších zbytečných čtrnáct dní.
Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Vzal telefon a zavolal svému známému urologovi, přečetl mu do telefonu mou diagnózu a objednal mě i s přítelem na druhý den ráno na vyšetření.
Diagnóza: karcinom ledviny
Pan doktor Mrkos mě na počátku hned uklidnil, udělal potřebná vyšetření moči a následovalo sono močového měchýře a ledvin, kde se mu hned na levé ledvině něco nezdálo. Prý by to mohl být shluk žil či nějaký nádor, a proto mě objednal na lepší sono.
Následovalo čtrnáct dní nejistoty a výsledek? Neprůkazný, takže následovala magnetická rezonance a další čekání.
Verdikt mi sdělil pan Mrkos asi po týdnu. Renální karcinom ledviny, prý nezvyklé na můj věk, bylo mi 28.
Operace mě vyléčila
Následovalo kolečko dalších vyšetření a pak operace. Doteď děkuji, že pan Mrkos byl důkladný. Operace proběhla dobře, veškerý nález byl odstraněn a já nemusela podstoupit žádnou následnou léčbu.
Síla se mi neuvěřitelně rychle vracela. Pět týdnů od operace jsem uběhla 5 kilometrů.
Jen psychicky to bylo horší. Nějak na mě dolehla celá situace. Vše, na co jsem si do té doby zakázala myslet, se dralo ven. Vděk, naštvanost, zlost, láska, vztek, nespravedlnost, výčitky, samota. Pomohla rodina.
Dnes je mi třicet let a k panu Mrkosovi docházím na kontroly. Vždy se na mě směje a říká svým budoucím kolegům, že mě tak dlouho léčili na zánět močového měchýře, až mě vyléčili z rakoviny. A studenti koukají a my dva se smějeme na celé kolo.
I pro něj jsem důkazem, že jeho práce má smysl. Mnoho ostatních už takové štěstí nemělo a bohužel přišlo pozdě.
