Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

S rakovinou prostaty bojuji už tři roky, začalo to bolestí zad

  2:03aktualizováno  2:03
Před třemi lety mě začaly trápit silné bolesti zad a tak jsem navštívil lékaře. Ten mě posílal na různé terapie, a když nic nezabíralo, doporučil mi magnetickou rezonanci. Při vyšetření u mě doktoři odhalili karcinom prostaty. Čtenář Karel napsal další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.

Lékaři odhalili nádor na magnetické rezonanci (ilustrační snímek) | foto: Profimedia.cz

Že mám rakovinu prostaty, mi ale lékař ještě nechtěl prozradit. S výsledky z magnetické rezonance jsem putoval do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. Právě zde jsem se dozvěděl svou diagnózu. Bohužel jsem také zjistil to, že rakovina prostaty se již rozšířila do kostí a bylo tedy nutné začít okamžitě s léčbou.

Po operaci jsem nastoupil na onkologické oddělení k paní primářce Kindlové z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady a u ní jsem začal s onkologickou léčbou. Paní doktorka mi dodala do života obrovský optimismus, nechtěla, abych boj s nemocí vzdával.

S onkologickou léčbou jsem začal v březnu roku 2011, kdy jsem podstoupil ozařování. To pro mě bylo neskutečně těžké, jelikož po ozařování jsem trpěl nechutenstvím a často jsem zvracel.

Rakovina prostaty je v České republice nejčastějším zhoubným nádorem u mužů (s výjimkou kožních nádorů) a třetí nejčastější příčinou jejich úmrtí na následky rakoviny. 

Každým rokem procento nemocných stoupá. V současné populaci tímto onemocněním trpí každý jedenáctý muž ve věku nad 50 let. 

I proto by měl každý muž po padesátce chodit jednou ročně na preventivní vyšetření. 

Více informací o rakovině prostaty najdete ZDE.

Od této doby se mi obrátil veškerý životní rytmus. Po léčbě jsem byl hodně unavený. Ve dne jsem proto spal, v noci jsem ale usnout nemohl. Paní doktorka Kindlová, ke které jsem docházel na onkologickou kliniku, mi však dodala hodně pozitivní energie a s mým bojem mi také hodně pomohla. Sáhl jsem i po alternativní léčbě v podobě léčitele, který mi pomohl především po psychické, ale i zdravotní stránce.

V průběhu roku 2011 byly výsledky poměrně dobré, pak mi ale začaly hodnoty markerů stoupat. 

Chemoterapii jsem se nevyhnul

V roce 2013 jsem proto musel podstoupit chemoterapii, od dubna do října jsem absolvoval celkem 10 sezení. Tato léčba byla velmi nepříjemná. Po každém sezení mi otekly dásně, udělaly se mi afty v puse a ztratil jsem chuť. 

Největší problém u chemoterapie často bývá to, že nemocní přestanou jíst a začnou hubnout. Mně to však paní doktorka zakázala, takže jsem se musel snažit, abych příliš nezhubl a to se mi naštěstí podařilo. Součástí léčby bylo také zařazení do klinické studie, která mi hodně pomohla. 

Jelikož se u mě nemoc projevuje především bolestí páteře, beru silné léky na bolest, které ji alespoň trochu pomáhají tlumit. 

Základní motto mého boje s rakovinou je: nevzdat se. I když je nemoc neskutečně těžká a projevují se u ní různé stavy – máte průjmy, trpíte nechutenstvím a podobně - nikdy jsem si zcela nepřipustil, že rakovinu skutečně mám. 

I přesto jsem ale nemoci přizpůsobil svůj dosavadní život. Začal jsem se na svět dívat jinýma očima, už se tolik nerozčiluji a beru vše s nadhledem. Při téhle nemoci je nesmírně důležité, aby byl člověk v co největší psychické pohodě. 

Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Příběhy posílejte na email: zdravi@idnes.cz

Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Rakovina mě samozřejmě v mnoha věcech omezuje. Už například nesmím na sluníčko nebo létat letadlem (kvůli přetlakům v letadle). Jelikož jsem velmi rád cestoval, je to pro mě poměrně velký zásah do života. Doufám ale, že se zase jednou k moři podívám.  

Vážím si každého dne

Jelikož mi rakovina metastázuje do kostí, je součástí mé nemoci bohužel i omezení pohybu. I přesto, že mám invalidní důchod 3. stupně, vyšel mi zaměstnavatel vstříc a mohl jsem si vybrat, co bych ve firmě, kde jsem pracoval před nemocí, chtěl dělat. V současné době pracuji přibližně čtyři hodiny denně, převážně sedím v kanceláři a vyřizuji zakázky po telefonu. Jsem velmi rád, že tuto práci mám, protože díky ní nemusím neustále o nemoci přemýšlet.

Největší oporou v boji s rakovinou je mi však má žena. Bez ní bych nedokázal podstoupit léčbu ani operaci. Můžu si s ní o všem otevřeně promluvit, i když to jsou mnohdy choulostivé věci. Muž s rakovinou prostaty totiž velmi pravděpodobně ztratí také svůj sexuální život. I když je má žena o sedm let mladší, nese to velmi statečně. 

Rakovina prostaty mi obrátila nejen můj životní rytmus, ale i žebříček hodnot. Vůbec teď neuvažuji, co bude za rok nebo za dva, vychutnávám si každý okamžik života a raduji se z maličkostí všedního dne. Vše, co si chci dopřát, si dopřeju, nic neodkládám na později. Nikdy nevíte, co se může v budoucnu přihodit. 

Autoři:



Nejčtenější

Soutěž Léto v plavkách má vítěze druhého kola

Slapy

Plavky jsou pro nás nepostradatelnou součástí léta. Na pláži u moře, u rybníka i na koupališti, ale i při opalování na...

Co má hot dog společného se psy a kde se vlastně vzal?

Hot Dog

Dlouhá uzenina v housce se všemožnou oblohou je kandidátem na nejdokonalejší rychlé jídlo na světě. Podobně jako jeho...



K životu nepotřebujete spoustu oblečení, říká Kamila Boudová

Kamila Boudová, módní designérka

Vždycky ji zajímala móda. Kamila Boudová vystudovala oděvní design, pak působila v zahraničních firmách, pro které šili...

Dagmar Pecková: Lidé mi chyby odpouštěli, ale já si kopala hrob

Operní pěvkyně Dagmar Pecková

Stála na slavných světových operních a koncertních scénách, zpívala pod vedením známých dirigentských osobností, ale...

Vendula se těšila na nový účes. Proměna byla tak radikální, že se nepoznala

Proměna Venduly byla velmi razantní. Sama sebe v první chvíli vůbec nepoznala.

Od střední školy Vendula nezměnila účes. Ve svých šestadvaceti letech se rozhodla pro změnu, a proto se vydala do...

Další z rubriky

Rostlinná rádoby mléka obsahují éčka i cukr, říká profesorka Dostálová

Profesorka Jana Dostálová z Ústavu analýzy potravin a výživy Vysoké školy...

Nad mraženou pizzou či polévkou z pytlíku můžeme ohrnovat nos, přesto si tato jídla občas na dovolené dá každý. „Žádný...

Za migrény mohou ženské pohlavní hormony, tvrdí vědci

bolest hlavy, ilustrace

Role pohlavních hormonů ještě zdaleka není do důsledku prozkoumána. Že se s rostoucí hladinou testosteronu zvyšuje chuť...

Pitný režim v horku: pijte častěji, nejlepší jsou voda a minerálky

Ilustrační fotografie

Pít, pít, pít. Rady odborníků, jak bez úhony přežít současnou vlnu veder, se shodují: každý by měl přijímat dostatek...

Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?
Vzpomínáme: Kdo nechal sestru jíst mouchy a kdo chutnal žížaly?

Když jsem u nás v kanceláři řekla, že chystám článek o příhodách z dětství, spustila se lavina vzpomínání. Redakce se smíchem rázem otřásala v základech. Jedna si ostříhala řasy, druhá si touhu po papouškovi splnila v bažantnici, třetí nutila mladší sestru jíst mrtvé mouchy… a to není zdaleka všechno!



Najdete na iDNES.cz