Byla jsem se synem na chatě, kde jsme trávili hodně času venku. Když jsem se vrátila zpátky, manžel mi našel po celém těle 30 klíšťat. Vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost, až po čtrnácti dnech se mi udělalo hrozně zle, měla jsem čtyřicítky horečky a nemohla jsem ani vstát z postele.
Lékaři mi řekli, že je to obyčejná chřipka, dali mě na hodinu na kapačky, vzali mi krev a poslali mě domů.
Článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte, nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás, či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 korun. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci. |
Další den mi moji dva synové odjeli na školu v přírodě a doma zůstali naštěstí jen moje čtrnáctiletá dcera s manželem. Už mi bylo lépe, tak jsem upekla buchtu a užívala si, jak nemoc ustupuje. Ovšem zlepšení nastalo jen kvůli kapačkám a zákeřná nemoc se začala rychle dostávat až k mozku.
Omdlela jsem a zachránilo mi to život
Večer jsem se šla osprchovat a to mi zachránilo život. Omdlela jsem ve vaně, manžel mě rychle přenesl na gauč a zavolal záchranku. Nedokázala jsem promluvit, z hrdla mi vycházely pouze podivné skřeky. Zbytek už si nepamatuji, ale vím je pouze z vyprávění mých dětí a manžela.
Záchranka přijela asi za 20 minut a odvezla mě okamžitě do nemocnice. Dělali mi tam různé testy, ale na to že mám klíšťovou encefalitidu, přišli až po odběru mozkomíšního moku (vpich mě bolel ještě několik měsíců po propuštění z nemocnice).
Moje nemoc byla ve velmi pokročilém stádiu a doktoři říkali, že další noc už bych neměla šanci bez jejich pomoci přežít. Ještě tu noc mě převezli na ARO a hadičky jsem měla úplně všude. Tři dny jsem byla téměř v bezvědomí a nevědělo se, co se mnou bude. Až po týdnu mě přeložili na normální oddělení a můj stav označili jako stabilizovaný.
Po zlepšení přišel epileptický záchvat
Bohužel ke mě pouštěli moc lidí a na to můj mozek ještě nebyl připravený. Dostala jsem epileptický záchvat a zastavit se ho doktorům podařilo až po injekcích.
Po čtrnácti dnech mě pustili domů, ale na neschopence jsem byla další dva měsíce, kdy jsem musela hodně odpočívat, abych opět nabrala sílu. Kvůli epileptickému záchvatu jsem ještě 13 měsíců byla bez řidičáku, ale poté se můj život vrátil do starých kolejí.
Naštěstí nemoc nezanechala žádné následky, i když hrozilo, že nebudu chodit, mluvit nebo budu mít další zdravotní problémy. Měla jsem veliké štěstí a jsem si toho vědoma, proto bych všem chtěla říct, že by se klíšťata neměla brát na lehkou váhu.
