To znamená, že zhruba polovina této věkové skupiny si zadělává na vážné problémy.
S trochou nadsázky mohou dopadnout jako Maxipes Fík, který se napil piva: přestanou se vyvíjet.
"Alkohol poškozuje mladý organismus mnohem více než starý. Zastavuje jeho rozvoj," říká například lékař Marian Koranda z pražské nemocnice pod Petřínem, která provozuje detoxikační oddělení pro děti do osmnácti let.
Dědo, pojď do hospody!
Důvodů, proč se mladí opíjejí, je několik. Alkohol je lehce dostupná a společností tolerovaná droga. V hospodách se zatím nenaučili dětem nenalévat. Kromě toho jsou mladí lidé mimořádně ovlivnitelní reklamou na alkohol. Například mladým mužům dobře rezonuje pivní slogan "Chlapi sobě".
Věk, kdy mladí lidé začínají pít, se posouvá podle zkušeností lékařů směrem dolů: k dvanácti nebo třinácti rokům. "Zažili jsme třeba i případ patnáctiletého kluka s počínající závislostí," uvádí Marian Kovanda.
"Dědeček ho vodil tak dlouho do hospody a pil tam s ním, až začal mít chlapec vážné problémy." Většině trvá několik let, než se "propijí" k opravdové závislosti. Zde jsou příběhy tří mladých lidí, kterým se to "podařilo" poměrně brzy.
Chtěla jsem si rozsvítit život
Devatenáctiletá Radka začala pít kvůli smutku. Před pěti lety zkoušela všechno možné: marihuanu, LSD, extázi... Pak přesedlala na alkohol.
"Už jsem nevěděla, jak si život rozsvítit, všechno mi připadalo tak šedé a nudné. Možná to bylo také tím, že na gymplu jsme v té době probírali prokleté básníky a mně prostě učaroval způsob, jakým si Arthur Rimbaud rozrušoval vědomí, aby mohl tvořit. Jenže rozdíl mezi mnou a jím byl v tom, že já jsem nenapsala nic."
Radka je drobná blondýnka a pochází z prominentní pražské rodiny, její otec je známý výtvarník. I proto se zdráhá zveřejnit své pravé jméno - nechce, aby se "za ni rodiče styděli ještě víc než teď".
Začala zanedbávat školu, koníčky, ztrácela kamarádky. Zato v hospodě vydržela tolik, co "dospělý chlap". Když byla po návratu z restaurace hrubá na rodiče, druhý den strávila smutkem a výčitkami.
Prospěch si zhoršila z jedniček na trojky, v pololetí jí hrozila jedna čtyřka. Její profesorka si ji jednou po hodině zavolala: "Bojím se o tebe, nemáš nějaké problémy?" Dívka se jí s pláčem svěřila. Byla na dně a občas ji napadaly myšlenky, zda by nebylo nejjednodušší všechno skončit.
Profesorka promluvila s rodiči a ti ji přiměli, aby zašla za rodinnou známou - psycholožkou. Lékařka jí napsala antidepresiva, léky, které Radku zklidnily. Poslední rok začala zase chodit řádně do školy a některé kamarádky se k ní vracejí.
"Divoké období už mám snad za sebou," říká a oči jí přitom planou odhodláním. "Neříkám, že se alkoholu nedotknu už nikdy, ale chtěla bych třeba jen tak jednou za rok... Protože je to svinstvo, málem jsem kvůli němu přišla o sebe samu."
Kamarádi: Ty že jsi pil první ligu?
Když bylo Vladimírovi patnáct, dokázal za večer vypít v hospodě deset piv. Začínal o dva roky dříve a vůbec poprvé se opil ovocným vínem už v jedenácti.
Vladimír byl učeň z malé vesnice. Starší kamarádi, motorky a zábavy, kde se na nějaké to pivo "mimo zákon" příliš nehledělo. Ač zdaleka nejmladší, chtěl se svým "parťákům" ve všem vyrovnat. Zpočátku bylo pití jen hecování, později zvyk a nakonec denní potřeba. Pokud byl ještě v poledne střízlivý, cítil se pod psa.
Toho, že něco není v pořádku, si všiml až jeho tělocvikář - do odpoledních hodin Vladimír pravidelně přicházel zmožený alkoholem. Po dohodě s rodiči poslali Vladimíra k příbuzným do města. Chlapec musel opustit kamarády, změnil učiliště i dosavadní způsob života. Dva roky "sekal latinu", něco ušetřil a úspěšně završil studium maturitou. Teprve potom se mohl vrátit domů.
"Jenže to byla ta největší chyba. Po první zábavě jsem v tom zase lítal. Ty že jsi pil první ligu? smáli se mi kumpáni a lili do mě jednoho panáka za druhým. Tím to ale nechci omlouvat. Kdybych nechtěl začínat pít, nemusel jsem," vzpomíná Vladimír.
Brzy ho vyhodili z práce a posléze i z domova - rodiče už mu druhou šanci nedali. Rozešla se s ním přítelkyně, přespával u kamarádů. Nakonec se však i ti od něho odvrátili. Propil poslední úspory, zbyl mu jen starý ojetý vůz. Když ho jel nabídnout kupci, prorazil v zatáčce svodidla a otočil vůz na střechu.
Bilance: několik zlomenin, těžký otřes mozku, 2,3 promile alkoholu v krvi a auto na odpis. "Tím pohár přetekl. Na léčení jsem se přihlásil dobrovolně. Teď už dva roky abstinuji. Mám práci i novou známost. Snad to tak zůstane," doufá dnes pětadvacetiletý Vladimír.
Aby mohla pít, vzala si paní na hlídání
Magdaléně je dvacet a už tři týdny je zavřená v protialkoholní léčebně. Do chvíle, než se jí před dvěma lety narodilo dítě, bylo všechno v nejlepším pořádku. "Pak jsme ale začali mít méně peněz, byla jsem sama doma a nevěděla, co si počít," vypráví.
Žádná zvláštní situace, kdyby Magdaléna ve snaze ulehčit svým starostem nesahala čím dál častěji po lahvi červeného vína. Stála vždycky nahoře na poličce spolu s její oblíbenou skleničkou, to aby na ni dítě nemohlo.
Nedávno skleničku roztříštila na kusy. Červené víno, při němž se všechno zdálo méně hrozivé, jí totiž nakonec málem zničilo celý život: "Byla jsem kvartální piják. Zařídila jsem si hlídání a odešla z domova. Pila jsem u známých nebo u kamarádů, pokaždé u jiných, aby jim to nebylo nápadné." Intervaly mezi jednotlivými tahy se zkracovaly.
Manžel jí čím dál častěji telefonoval: bál se o ni i o dítě. Až jednou přinesl domů balonky, kterými se rozpoznává opilost u řidičů. "Vytáhl je na mě a já jsem se rozplakala. Úplně jsem ho chápala a strašně jsem se styděla."
Tahle událost byla zlomem, který ji přivedl do léčebny. Manžel při ní stále stojí, těší se, až terapie skončí, a mluví o "tlusté čáře za tím vším". Magda věří, že se sklenky už do konce života nedotkne: "Až tady jsem se dozvěděla, že alkoholismus je nemoc. A moje dieta je jasná."
Zameťte metlou
Bývají konce lidí, kteří mají v pubertě problémy s alkoholem, také tragické? Lékaři se shodují: Ano, jsou takové případy. Ale většina dokáže se svou závislostí skončit. Avšak pozor! To zdaleka neznamená, že je alkohol nepoškodí. Problémy ve škole, ztracené vztahy, zdraví a čas je totiž mohou poznamenat na celý život.
|
Lékařka: Nepijte před dětmi, vychováváte z nich notoriky Co s dítětem, které má otravu alkoholem? Sanitky z Prahy a okolí je vozí do nemocnice pod Petřínem. Tam funguje několik měsíců "dětská záchytka" - detoxikační centrum určené mladým lidem do osmnácti let. "Častokrát lékařům a sestrám při příjmu nadávají a pak je jim to po vystřízlivění líto," říká tamní lékařka Darina Stančíková. V jakém stavu se k vám mladí lidé obvykle dostanou a kdo je nejčastěji přiveze? Buď je přivezou rodiče, nebo kurátoři. Ale jestliže jde o akutní otravu alkoholem nebo drogami, nejčastěji přijíždí záchranka, kterou zavolají kamarádi nebo kolemjdoucí. Parky jsou typickým místem, kde se mladiství zmožení alkoholem či drogami skrývají. Ale pak to často nezvládnou, usnou nebo upadnou do bezvědomí. Co se stane s dětmi po převozu k vám? Pokud mají porušeny životní funkce, umístíme je na anesteziologicko-resuscitační oddělení (ARO). Pokud ne, ukládáme je na jednotce intenzivní péče. Odebereme jim krev a moč kvůli vyšetření hladiny alkoholu a provedeme toxikologické vyšetření na drogy. Dalším krokem je napojení na infuze, jimiž je zavodníme a urychlíme vyplavení alkoholu z organismu. Protože jde o osoby neplnoleté, nesmíme zapomenout informovat rodiče nebo zákonné zástupce. Po vystřízlivění zjistíme, jestli jde o náhodnou otravu, nebo o opakované pití, a podle závěrů psychiatrického vyšetření doporučíme další postup. Co to znamená? Jestliže se dítě opije jen jednou, tak s ním promluvíme, pohovoříme s jeho rodiči a propustíme ho domů. Ale už se stalo i to, že jsme jednu pacientku, která měla problémy s alkoholem, předávali na léčení do Bohnic. Jak se k vám děti chovají? Když jsou intoxikované, jsou agresivní a nadávají nám takovými slovy, které ani neznáme. Většina jejich zloby však míří mimo nás: na školu, na rodiče... Často si pak druhý den nic nepamatují, mají špatné svědomí a někdy se i omlouvají. Dá se říct přesně, od jakého okamžiku má dítě problémy s alkoholem? Člověk, kterému ještě není osmnáct, nemá pít vůbec. Praxe je však jiná zejména proto, že společnost je k alkoholu tak tolerantní. Vážné je to tehdy, když mladý člověk pije pravidelně, vyhledává si příležitosti k pití a řeší alkoholem své problémy. Jak mohou postoj svých dětí k alkoholu ovlivnit rodiče? Negativně je ovlivní zejména vědomí, že pít alkohol je cosi normálního. Tím, když je dítě vidí při každé příležitosti se skleničkou v ruce. S trochou nadsázky by se dalo říct, že ten, kdo pije před dětmi, vychovává budoucí alkoholiky. |
