Mám Turnerův syndrom, v deseti jsem přestala růst

Byla jsem sebevědomá dívka. Ale to se najednou změnilo. Stávala se ze mě malá koule, která si přestávala každým dnem věřit. Kolem desátého roku jsem najednou přestala růst. Čtenářka Markéta napsala další kapitolu do našeho seriálu Můj boj s nemocí.

V dětství jsem si musela začít píchat růstový hormon (ilustrační fotografie) | foto: Profimedia.cz

Že jsem přestala růst, si všimli rodiče. Poté, co na mé problémy upozornili lékařku, podstoupila jsem spoustu vyšetření, která odhalila Turnerův syndrom.

Nejprve jsem si říkala: Co to je? To jako neporostu? Zůstanu na výškové stupnici 120 centimetrů?

Co je Turnerův syndrom

Je to vrozené genetické onemocnění, které se vyskytuje výhradně u žen, respektive u malých děvčátek. Nemoc nemá jednoznačný soubor příznaků. Relativně nejobvyklejší je porucha růstu, ale může se projevit i jako porucha sluchu nebo zraku. Většina pacientek je rovněž v dospělosti neplodná.

Zdroj: Wikipedie

Objímala mě panika. Hlavou se mi honilo tisíc myšlenek, které se mi pořád a pořád vracely. Nechtěla jsem zatěžovat rodiče. Nestěžovala jsem si.

Závidím své sestře

Dnes mě mrzí, že jsem se s nikým o svém problému nebavila. Nejhorší nebylo, že si musím píchat růstový hormon. Nejhorší je, že se musím potýkat se svojí závistí.

Záviděla jsem a dodnes závidím své sestře (dvojčeti), že je zdravá. A samozřejmě jsem se potýkala s otázkou, proč zrovna já?

Nemůžu mít děti

Druhou složitou otázkou, s níž se musím potýkat, je nemožnost mít děti.

Je mi 30 let. Když vidím mé sourozence, kamarádky, jak objímají své dítě, je mi úzko. V tu chvíli hraji velké divadlo, téma se mě jakoby netýká. Ale v koutku duše chci brečet. Děti samozřejmě miluju, jsou to má sluníčka...

Nejhorší je, jak se mě pořád známí, přátelé, kolegové v prací ptají: Tak co, kdy budeš mít malé? Chodíš s někým? Je značně vyčerpávající pořád odpovídat to samé dokola.

Lidé jsou na tom i hůř

Nikdy jsem nebyla člověk, který by měl jednoduchý život. Ale vím, že jsou na tom lidé lidé mnohem hůř. Zkrátka naučte se žít přítomností a užívejte dnešek. Život je krutý, krásný, a stojí za to žít.

Každý má svou třináctou komnatu, tak všem přeji, aby se s ní vyrovnal co nejlépe. Hlavně spolu mluvte a naučte si říkat i obavy a strasti. Protože sdílený žal je poloviční žal.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu [e-mail]. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.