Málem zemřela, přišla o nohy. Teď učí ostatní beznohé nebát se

  19:24aktualizováno  19:24
Když Andrea Brzobohatá z Brna přišla kvůli meningokokovi o obě nohy, nevzdala se. Naučila se chodit s protézami a založila občanské sdružení pro lidi po amputaci nohou. O víkendu se jeho členové sešli v Řícmanicích u Brna.

Lidé s amputovanýma nohama se sešli v Řícmanicích z Brna, kde si vyzkoušeli jízdu na koni. Akci pro ně připravilo občanské sdružení No foot, no stress. | foto: Anna Vavríková, MAFRA

Respekt, nebo dokonce trochu strach. Když čtyřiačtyřicetiletý Daniel Rakovan v sobotu prvně přistoupil k hnědému koni, který ho měl svézt, radost v očích rozhodně neměl.

"Hlavně s ním nikam nejezdi, stůj," prosil poté fyzioterapeutku Hanku Kohoutovou, s jejíž pomocí se na hřbet koně dostal. Za chvíli už ale seděl na koni celkem jistě. Navzdory počátečnímu strachu i tomu, že to bylo poprvé v životě. Jen při pohledu z jedné strany člověk viděl, že do třmene neopírá nohou, ale protézou.

Fotogalerie

Stejně jako on na tom byla většina lidí, kteří se v sobotu sešli na jízdárně v Řícmanicích u Brna. Akci totiž pořádalo občanské sdružení No foot no stress – v překladu tedy Žádné nohy, žádný stres. Nezisková organizace sdružuje lidi, kteří jsou po amputaci nohy a nechtějí se vzdát aktivního života.

Na vesnici se lidé stydí více

"Když jsem sama přišla o obě nohy, zjistila jsem, že žádné podobné sdružení neexistuje. Pozornost všech je upřená na vozíčkáře a lidi po amputaci s protézami jsou v tom sami. A když k tomu navíc žijí na vesnici, která není tak anonymní jako město, mnohdy se stydí vyjít mezi lidi," popisuje zakladatelka sdružení Andrea Brzobohatá z Brna.

Ona sama přišla o nohy před necelými třemi lety ze dne na den kvůli meningitidě, při níž málem zemřela. Lékaři jí tehdy dávali jen čtyřprocentní naději na přežití (více o průběhu její nenadálé nemoci si přečtěte zde).

Nemoc ale překonala a po dlouhé rekonvalescenci nyní chodí jedenačtyřicetiletá Brzobohatá pomocí bionických protéz. Návrat do aktivního života jí navíc usnadnili i čtenáři MF DNES díky loňské Vánoční sbírce redakce a Konta Bariéry. Na pomoc Andrey a dalším pěti rodinám přispěli 315 tisíc korun (o vánoční sbírce si přečtěte zde).

Prostřednictvím občanského sdružení se nyní Andrea a její přátelé snaží pomáhat těm, co se také musí vyrovnat s amputací. "Jsme tu i pro ty, kteří se například dozví, že je kvůli rakovině amputace čeká, a mají strach z toho, jak budou žít po ní," popisuje Andrea Brzobohatá.

Boj s úřady i vlastním strachem

 Ráda by také dosáhla toho, aby se k lidem po amputaci chovaly vstřícněji úřady. "Už jen dostat bionickou protézu, která se ohýbá a umožňuje normální chůzi, je občas velký boj. A to i u lidí, kteří chtějí žít aktivně a bez takové protézy nemohou," popisuje.

Díky akcím sdružení se navíc beznozí lidé pravidelně schází na různých společenských akcích, kde si užijí zábavy a mohou si také vyměnit své zkušenosti s léčbou, protézami či třeba zdravotními pojišťovnami. Vydali se už na plavbu parníkem po Vltavě, lyžovali v Jeseníkách nebo absolvovali školu smyku.

A o tomto víkendu se učili jezdit na koni. "Při jízdě nevnímáte jen sebe, ale i koně. I díky tomu se při hipoterapii daří léčit spasticity, čili zvýšené svalové napětí či třeba fantomové bolesti, tedy pocity bolesti či třeba brnění amputované končetiny," vysvětlovala přihlížejícím fyzioterapeutka Hanka Kohoutová z koňského sedla.

A Daniel Rakovan, který je poté prvním odvážlivcem v sedle, jí dává za pravdu. "Člověk musí zatnout i svaly, které jinak nepoužívá. Bylo to prima," raduje se muž. Jak dlouho je bez nohy on? "Už dvaatřicet let. Skočil jsem tehdy pro nemluvně, které vypadlo z kočárku pod kamion. Oba jsme přežili, ale já jsem prožil klinickou smrt a přišel jsem o nohu. Když jsem se pak probral, řekli mi, že jsem měl v noze zhoubný nádor. Bez toho úrazu bych zakrátko zemřel," popisuje muž, zatímco spokojeně hladí hnědého koně po čumáku.


Nejčtenější

Chtěla jsem se zbavit manželovy milenky. Krize je za námi, doufá Jana

Ilustrační snímek

Příběh o manželově nevěře, podobný tisícům jiných, vypráví osmatřicetiletá tmavovlasá středoškolačka Jana, matka...

Se třemi dětmi rezignujete na spoustu věcí, říká pediatrička Karolová

Kateřina Karolová se svými třemi syny

Jako dětská lékařka odešla Kateřina Karolová sbírat zkušenosti na kliniku do Německa, kde zažila velmi náročné služby....

O 10 let mladší: Tragédie v dospívání Petru zničila, chce nový restart

Petra je už dlouhá léta zvyklá na tvrdý život. Starosti se na ni znatelně...

Petra je matkou dvou dětí, které vychovává sama. Hodně pracuje a ještě k tomu si dodělává střední školu, kterou kvůli...

Pomozte nadšené sportovkyni Natálce k bezbolestnému pohybu a nové protéze

Natálka má vrozenou vývojovou vadu, kvůli které nosí protézu. Zoufale by...

Jednou by chtěla být veterinářkou, ze všeho nejvíc však čtrnáctiletá Natálie touží po obyčejném pohybu. Přestože se...

Rodinu trápí rakovina tříleté dcery i plesnivý dům. Teď mají nové bydlení

Rodinu v opraveném domě přivítali příbuzní i kamarádi.

Aby šestičlenná rodina neměla málo starostí se zchátralým domem plným plísní, dostavily se ještě zdravotní potíže dětí...

Další z rubriky

Nemoci u dětí často odrážejí atmosféru v rodině, říká lékařka

Ilustrační fotografie

Dokud jsme zdraví, bereme to jako samozřejmost. Zpozorníme, až když je problém. Nemoc přitom zpravidla nevzniká jen...

Sedm nemocí, které častěji postihují muže než ženy

Ilustrační snímek

Velkým množstvím chorob onemocní stejně muži i ženy, některé však postihují podle lékařských statistik mnohem častěji...

Dcera má Patauův syndrom. I když měla zemřít brzy po porodu, je tu s námi

Růženka se naučila brát hračky do ruky.

Když jsem počtvrté otěhotněla, bylo mi 39 let. Dítě už jsme neplánovali. Narodila se nám Růženka, u které doktoři...

Najdete na iDNES.cz