Víte, co se stane, když běháte s trenérem, který vám za odměnu schová lahev šampaňského do rybníka, a zimním plavcem, který vás vyhecuje, abyste tam pro ni v prosinci vlezli? Stane se z vás kryatlet.
PozorTento článek obsahuje nebezpečné scény! Doma to nezkoušejte, a pokud ano, jen po důkladné konzultaci s lékařem. A, ano, pouze na vlastní nebezpečí. |
Dobrá hospodyňka pro flašku šampusu i do ledové vody skočí
Jako ke všem zajímavým projektům jsem ani ke kryathlonu nepřišla vlastní vinou. V rámci předvánočního běžeckého tréninku náš důvtipný trenér schoval do rybníka v Divoké Šárce láhev bublinek, kterou bylo třeba zachránit. A protože dobrá hospodyňka pro šampus i do ledové vody skočí, vysloužila jsem si za tu odvahu od spoluběžce volný vstup na kryathlon.
Poučení tedy zní: Vždy si hlídejte, s kým běháte. Pokud to je například pořadatel závodu v extrémním zimním triatlonu, může se vám lehce stát, že v nestřeženém okamžiku kývnete na podezřelou nabídku. A pak už jen kloužete po zadku z kopce dolů. Můžete si zachovat zdravý rozum i důstojnost, ale pravděpodobnost, že vletíte mimo svoji komfortní zónu, je stoprocentní.
Mě čekalo 25 metrů plavání ve vodě o teplotě v nechutné blízkosti nuly, 2,5 kilometru běhu a tři kilometry na běžkách. A to jsem šla jen hobby verzi. Profíky čekalo uplavání 250 metrů.
Otužilcem snadno a rychle
Co je kryathlon?Kryathlon je „opravdový zimní triatlon” kombinující zimní plavání (250 m), běh (2,5 km) a běh na lyžích (3 km). Poslední dvě disciplíny jsou dobře známé, zato první (zimní plavání) je relativně neznámá. Zimní plavání definujeme jako plavání v běžných plavkách pod širým nebem ve vodě o teplotě často nižší než 4°C. V rámci kryathlonu si začátečníci mohou vyzkoušet „sprint“ variantu, kde se plave jen 25 metrů. V roce 2017 (31.1.) bude navíc zařazena i varianta „ultra“ s plaveckou částí o délce 500 m. |
Většina normálních lidí začíná s otužováním během léta tak, že plavou pravidelně ve vodní nádrži a nepřestanou, ani když v zimě zamrzne. Mezitím se ráno sprchují ledovou vodou, aby si otupili nervová zakončení natolik, že je ataka ledového proudu v sedm ráno nepošle na jednotku intenzivní péče, ale do jakési podivné extáze, ve které se batolí po celý zbytek dopoledne, zatímco na celé kolo hlaholí, jaké je jim vedro.
Já jsem začala v polovině prosince. Nejsem blázen, matka mě nechala vyšetřit, ale plánovaný závod se měl konat na začátku února, proto bylo třeba najet na zrychlený mód. Sprchování ledovou vodou zvládám na jedničku už od té doby, kdy mi někdo nakecal, že je to nejlevnější kúra proti stárnutí pleti. Dalším krokem bylo povýšit pouhé ponoření na zimní plavání.
První pokus o uplavání několika metrů ve vodě pod čtyři stupně Celsia se konal na horním toku Labe v Krkonoších. Malebná zasněžená krajinka se zelenou tůňkou byla vzápětí obklopená čumily, z jejichž chování nebylo možno vyčíst, zda budou v případě potíží volat Horskou službu, nebo psychiatrii Bohnice.
Můj iniciátor bez okolků svlékl spodky a jal se v tůňce skotačit jako právě narozený lachtan. Já jsem s námořnickou rozvahou vstrčila do vody nohy až po kolena. Než jsem odhodila mikinu a odhalila zimnímu slunci tělo v bikinách, pojala jsem podezření, že mi je přítomný vodník amputoval. Následovalo rychlé ošplíchnutí a úprk na pevninu, kde děs z ledové vody vystřídalo podivné teplé blaho šířící se po těle a obrovská chuť tam příště vlézt celá. A taky sníst na posezení čtvrtku másla.
To příště se konalo v rámci oficiálního kryathlonového tréninku před závodem, kde se organizátoři potřebují ujistit, že je přihlášený jedinec schopen trať absolvovat bez pomoci záchranných složek. Poučena přítomnými zasloužilými otužilci, že váháním a okouněním teplotu vody v řece nezvýším, jsem se vrhla rozhodnými kroky do ledového živlu.
První dojem je děsivý. Tisíc ledových nožů sevře horní polovinu těla a vyzdobí každý nádech bolestivostí právě zaklapnutých dvířek železné panny. Lapám po dechu, panikařím, jakýkoliv další pohyb mám znemožněn. Jsem upomínána, abych pravidelně zhluboka dýchala a těch pár děsivých vteřin vydržela, ale opět se obracím na útěk. Zklamána sama sebou vybíhám potupně na břeh, kde si, ohřáta okolním vzduchem o závratné teplotě pěti stupňů Celsia, nadávám do zhýčkaných subret.
Hybrid triatlonistky a sexuální násilnice
Otužilci vpřed!
Mumraj v mokrém depu
Poslední možný pokus připadl na konec ledna. Byla taková zima, že i advokáti strkali ruce do vlastních kapes, ale byla jsem v situaci „teď, nebo nikdy“. V otužileckém domečku v Hodkovičkách bylo přetopeno a vřelo to tam. Často jsem okolo něj běhávala a na tvory, vylézající z jeho dveří uprostřed plískanice jen v plavkách a pletené čepičce, jsem se dívala jako na návštěvníky z nějaké hodně trhlé planety.
Jejich všeobecné povzbuzování (místy přerušované cvakáním zubů u jedinců, kteří již svůj ponor absolvovali) mě ale nabilo odhodláním. Vlezla jsem do vody, hřejivý ručník na mě čekal o dvacet metrů dál po proudu. Cesta zpátky neexistovala, čas se zastavil. Byla jsem jen já, tekoucí tmavá řeka a barrandovský kopec za tichého soumraku. Známé sevření do ledové pěsti, lapání po dechu, nože zabodávající se do hrudníku a krku. Síla, potřebná k odlepení se od břehu a zvládnutí prvních temp, by dokázala utáhnout raketoplán.
Po deseti vteřinách vystřídal děs a paniku ledový klid. Doslova. Jednostupňová voda obtékala moje pomalu vychládající prsty a mně to bylo příjemné. Stejně jako je pálivost jen jednou z chutí, je ledovost jen dalším z hmatových vjemů. Pochopila jsem, že v tom je to kouzlo zimního plavání. Po zdolání stanovené trasy nazuju tenisky a jako tvor z nějaké hodně trhlé planety odběhnu kilometr jen tak v plavkách, abych se prohřála a zamezila třasu.
Při rozmrzání u kamen jsem měla dojem, že mě něco kouslo do holeně. Po zevrubné prohlídce mi došlo, že jsem jen na vlastní kůži zjistila, proč mě všichni nabádali držet se dál od břehu, kde jsou kameny. Případný střet totiž v tak ledové vodě neucítíte. RTG vyšetření prokázalo celistvost mé kosti, ošetřující lékař doporučující tlakové masáže postižené oblasti se při svých doporučeních jen mírně usmíval. V hurónský smích propadl až dvě vteřiny poté, co jsem jeho ordinaci opustila. O dva dny později jsem po bujarých oslavách svých narozenin lehla s chřipkou. Z postele jsem vstala dva dny před startem, ale mému lékaři ani psychiatrovi to, prosím, neříkejte.
Kryathlon na ostro!
Boj v ledové tříšti
Běh
Boj o stopu
Na startu svítilo slunce jako na Jadranu, teplota vody čtyři stupně Celsia, vzduch dva. Ideální podmínky! Chodila jsem po břehu jen v plavkách, kabátě a hrdém čísle 87 napsaném na rameni, v čemž jsem si připadala jako mix odvážné triatlonistky a sexuální násilnice. Prohlídka trati, pečlivá příprava dep.
V prvních třech rozplavbách se o čelo závodu svorně perou triatlonisté, zimní plavci a provozovatelé extrémních sportů. Nádherná podívaná! Do vody lezu těsně před písknutím tak, abych nemusela zůstat déle, než je nezbytně nutné. Dámy z Aliance žen s rakovinou prsu, v jejichž růžovém dresu jsem závodila, mi mocně fandily, takže bylo jasné, že do vody vlezu a zůstanu. Srovnáme se u bójky a start!
Jakýsi soutěživý radikál přede mnou mi při prvním kopnutí hodil do obličeje pořádnou vlnu a pod vodou několik kopanců. Neznalá nekalých fint, jak mu to oplatit, na něj dotírám celou trasu. Z vody se škrábu v první půlce, chytá mě jemný třes, který rozbíhám směrem k mokrému depu.
Svůj košík s věcmi jsem si postavila tak chytře, že mě při převlékání každý vidí. Obléknout si podprsenku na mokré studené tělo trvá asi půl minuty, ale nudismus je tady povolen, takže co bychom neudělali pro turisty. Kalhoty mám obráceně, na kalhotky kašlu. Utahuju rychlotkaničky a vyrážím do běžecké části. Trať rovinatá, cyklostezka, dýchám, jdu to, na co aktuálně mám, abych ušetřila ruce a záda na běžky. Dobrovolníci v růžové na mě volají, koně na okruhu na mě řehtají, nedovoluji si zpomalit. Předbíhám několik lidí, vítá mě závodiště. Suché depo s přezutím do běžek je formalitka, čeká mě prubířský kámen dne.
Těšila jsem se, jak se sklouznu a sem tam odpočinu, ale čeká mě náročných devět kol v mokré krupici. Bruslení nejede, klasika nejede, soupaž nejede. Nemůžu už po třetím kole a při šestém plně myslím na pacientky z Aliance žen s rakovinou prsu - tady je třeba se kousnout, tady to bolí, holky, cítím s vámi a jedu za vás!
Na okruhu se střídavě vyhýbám a peru s ostatními běžkaři. My na chvostu závodu to moc neumíme a navzájem si to komplikujeme pády i neschopností udržet svůj pohyb ve stále rozmydlenější stopě. Je to na sílu, kterou už nemám. V cíli plivám plíce a sápu se po nanuku. Objímačka, vítězná gesta, euforie, sluníčko. Jsem ráda, že jsem tehdy do toho rybníka v Šárce vlezla. Otevřelo mi to úplně nový kout světa a s hrdostí můžu prohlásit, že je ze mě kryatletka.
Suché depo na okruhu v Chuchli
S velitelkou Aliance žen s rakovinou prsu
Růžová vede!
Gratuluji vítězům Petru Šlajsovi a Kateřině Šlajerové. Čest poraženým vzdávat nemusím, kdokoliv kryathlon dokončil, vyhrál taktéž. Děkuji tímto Pepovi Stolínovi, Jacku Brightovi a Otovi Zemkovi za iniciaci a podporu při absolvování tohoto dobrodružství. Děkuji doktoru Chocholovi, který dokázal vyšetřit moji holenní kost bez toho, aby se smál nahlas.
A děkuji všem ženám z Aliance žen s rakovinou prsu za podporu na trati - vaši růžovou barvu budu s respektem k tvrdému boji, který podstupujete se svou nemocí a vůči kterému je kryathlon procházka růžovým sadem v poledním sluníčku, oblékat na dresu každý rok.
Na konci prosince jsem poprvé vlezla do vody, která měla méně stupňů než pozdně letní rybník. Tomuhle se říká investigativní novinařina. Až budete vyplňovat blankety na nominaci pro Pulitzerovu cenu, nezapomeňte mě v nich zmínit.
Jack Bright a Josef Stolín, pořadatelé a zakladatelé závodu
Vítěz Petr Šlajs vyfasoval číslo jedna
Vítězka Kateřina Šlajerová
