Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Když Klárka dostala cukrovku, nepouštěla jsem ji ani ven

aktualizováno 
Málem jsem omdlela, když mi lékaři oznámili, že má malá dcera má diabetes 1. typu. Jako by život skončil. Trvalo asi rok, než jsme se s tím všichni naučili žít. Paní Jana napsala další díl našeho seriálu Můj boj s nemocí.
Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie - Injekce, pacient, léčba | foto: Profimedia.cz

Zprvu jsme si mysleli, že je Klárka na jaře jen unavená, že i kvůli tomu zhubla a její časté pití a močení jsme skoro ani nevnímali. Jenže pak jsem úplně náhodou slyšela v rádiu pořad o dětské cukrovce a polil mě studený pot. Všechno sedělo na naši osmiletou dceru.

Co je cukrovka

Diabetes mellitus, neboli cukrovka, je onemocnění způsobené nedostatkem inzulinu (hormonu produkovaného slinivkou, která řídí pohyb glukózy v těle).

Většina potravy, kterou zkonzumujeme, se rozloží na glukózu, která pak vstupuje do buněk a funguje jako zdroj energie. Nedostatek inzulinu však zamezí vstupu glukózy do buněk, ta se pak hromadí v krvi a způsobuje hyperglykemii – vysokou hladinu cukru.

Rozlišujeme dva typy cukrovky. Cukrovka 1. typu, na inzulinu závislá, je stav, kdy se ve slinivce netvoří žádný inzulin, a může postihnout prakticky kohokoliv.

Naproti tomu cukrovka 2. typu, na inzulinu nezávislá, se vyskytuje u lidí nad 45 let a je vyvolána poruchou uvolňování inzulinu nebo jeho sníženou účinností.

Manžel nad tím sice mávl rukou a tvrdil, že to je nesmysl, ale já jsem s Klárkou vyrazila k doktorovi. A upínala jsem se k tomu, že doktor mé obavy rozptýlí. Jenže nerozptýlil. Právě naopak.

Proč zrovna Klárka?

Po několika vyšetřeních jsem se dověděla zprávu, která mi převrátila život naruby. Cukrovka! První, co mě napadlo, bylo to, co by si asi řekl každý: Proč zrovna naše hodná a roztomilá Klárka? Vždyť to bylo normální dítě, které ani moc nemarodilo.

Druhé, co mě napadlo, bylo asi také logické, i když úplně mimo: Vždyť Klárka nejedla žádné extrémní množství sladkostí. Dokonce jsme se ji s manželem snažili vést k "cukrové střídmosti". Byla štíhlá, možná až trochu moc.

Až později, když už jsem byla schopná vnímat aspoň základní informace, jsem se od doktora dozvěděla, že Klárka má prostě smůlu a že její choroba s bonbóny a čokoládami nesouvisí. Její tělo přestalo vytvářet životně důležitý inzulin.

Doktor mě naopak pochválil, že jsme na chorobu u své dcery přišli poměrně brzy, že je mnoho rodičů, kteří dorazí do nemocnice až v okamžiku, kdy je jejich dítě ve velmi vážném stavu.

Inzulin po celý život

Z prvotního šoku jsem se probrala snad docela rychle. Musela jsem se naučit spoustu důležitých věcí, aby má dcera mohla dál spokojeně žít. Tak, aby ji nemoc omezovala co nejméně.

Dozvěděla jsem se, že Klárka se celý život neobejde bez inzulinu. Jenže píchání injekcí byl jen jeden krok, a vlastně ten jednodušší. Museli jsme se naučit měřit glykemii a znát postup při hyperglykemii, vypočítávat jednotky jídla a jednotky inzulinu, dodržovat dietu a spoustu dalších "drobností".

Byla jsem z toho v prvních týdnech tak vynervovaná, že jsem raději ani Klárku nepouštěla samotnou ven. A když už někde byla, trnula jsem hrůzou, když přišla o pět minut později domů nebo nereagovala na mobil.

V noci jsem špatně spala, neustále jsem chodila ke Klárce do pokojíčku a kontrolovala, jestli spí a nic jí není. Výsledek? Byla jsem totálně utahaná, nervózní a podrážděná.

Pomohl nám dia-tábor

Samozřejmě jsem taky neustále v časopisech a na internetu lovila informace o novinkách v léčbě cukrovky. Netrvalo dlouho a mohla jsem si sama otevřít poradnu pro diabetes.

Tak jsem se i dozvěděla o speciálním táboře pro rodiče a jejich nemocné děti. Byla tam i doktorka, která se cukrovce věnuje dlouhé roky. Přiznám se, že jsem k táboru byla zpočátku nedůvěřivá, nevěděla jsem, co od něho čekat.

Ale nakonec to bylo moc fajn. Setkat se s jinými rodiči a jejich dětmi, které spojuje stejná nemoc, poslechnout si jejich zkušenosti, poradit se s doktorkou a naučit se třeba nové recepty na dia-jídla se ukázalo jako velmi prospěšné a povzbuzující. Najednou jsem zjistila, že v tom našem trápení nejsem sama.

S Klárčinou chorobou válčíme už několik let, nemoc se jí nehorší, což je dobrá zpráva. Naučili jsme se s ní žít, Klárka chodí na kroužky, za kamarádkami, jen se musí hlídat v jídle a samozřejmě nezapomenout na inzulin. Je smířená s tím, že má určitý handicap, ale nestěžuje si. Na ulici byste nepoznali, jakou chorobou trpí.

Vážení čtenáři, článek je součástí cyklu Můj boj s nemocí. Seriál píšete vy, naši čtenáři. Chtěli bychom pravidelně přinášet vaše příběhy o tom, jak se vyrovnáváte nebo jste se vyrovnávali s různými onemocněními u vás či vašich blízkých. Své příběhy posílejte na adresu zdravi@idnes.cz. Nejzajímavější zveřejníme a odměníme částkou 500 Kč. Myslíme si, že vaše příběhy mohou pomoci lidem v podobné situaci.

Autoři:






Nejčtenější

ilustrační snímek
Poradna: Dcera má účes na ježka. Jak reagovat na sexistické poznámky?

Nechala jsem své sedmileté dceři ostříhat vlasy nakrátko a strašně mě překvapila reakce některých lidí z našeho okolí. Nevím vůbec, jak na jejich nemístné...  celý článek

Babička s dědou se starají o svá vnoučata - jedenáctietou Anežku a osmiletého...
Děti žily ve stanu, než je máma opustila. U prarodičů našly nový domov

Na 35 metrech čtverečních žijí ve dvou místnostech babička s dědou a jejich dvě vnoučata. Jejich máma a prarodičů nejmladší dcera je opustila. Do televizního...  celý článek

ilustrační snímek
Tři přesvědčení, která získáme v dětství a neseme je až do dospělosti

I když si to občas nechceme připouštět, naše dětství mělo nepochybně velký vliv na to, jací lidé se z nás později stali. Podle odborníků v dětství vznikají tři...  celý článek

Z Kary Robertsové se stala mořská víla, která má vlastní show, při které...
Z Američanky je profesionální mořská víla. Zbavila se tak mindráků

Američanka strávila přes 400 hodin výrobou kostýmu mořské víly. Díky rybímu ocasu může předvádět speciální podvodní show a splnit si sen. Jako podmořská bytost...  celý článek

Ilustrační fotografie
Nechte děti se nudit, podpoříte jejich rozhodnost, radí odborníci

Není dobře, když se dnešní rodiče snaží od rána do večera zabavovat svoje děti. Ony se totiž nenaučí nudit, což pro ně později může být na škodu, varuje...  celý článek

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Meditace umí zmírnit deprese, předcházet infarktu i posílit imunitu

Prastará technika pořád funguje a vědci objevují nové a nové důvody, proč nám vlastně meditace prospívá. Nejen že redukuje stres a zlepšuje náladu, prospívá...  celý článek

Ilustrační fotografie
Hubnutí i výkonnější mozek. Proč se vám vyplatí posilovat

Chcete zhubnout a být ve formě? Potom zařaďte do svého programu posilování. Udělá pro vaší postavu i zdraví mnohem více, než si vůbec myslíte.  celý článek

Ilustrační fotografie
Lékařka: Za nárůst očních vad může zírání do počítače a málo aktivit venku

Nejčastější oční vadou na světě je podle průzkumů krátkozrakost. Jen v Česku trápí zhruba pětinu populace. "Za nárůstem této oční vady stojí hlavně fakt, že...  celý článek

Další nabídka

Arome.cz

Novinky ve světě micelárek: dvoufázová voda, nebo micelární gel?
Novinky ve světě micelárek: dvoufázová voda, nebo micelární gel?

Před pár lety si všichni pořizovali micelární vodu, výrobci ale zašli ještě dál. Zázračné micely, které vážou všechny ne... celý článek

Avokádové quacamole
Avokádové quacamole

Rychlovka, kterou zvládne a miluje každý.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.