Začnu zmíněnými mírami. Tedy za sebe. Měřím 192 cm, vážím 82 kg, velikost bot mám US 15, to je po česku 50. Vyloženě "konfekční" postava. Triko velikosti M je mi dobře přes hrudník, ale končí těsně pod pupkem, kalhoty velikosti XL mají dobrou délku, ale padají mi pod zadek. O botách nemluvím, zkuste se někde zeptat, jestli tuto velikost běžně nabízí.
Kdyby mi před třemi lety někdo řekl, že budu s chutí běhat po lese a s menší chutí po asfaltu, vysmál bych se mu. Jezdím po lese nadšeně 20 let na horském kole, běh mě ale nikdy nelákal. Připadal mi pomalý, nudný. Až do loňského jara, kdy jsem si v jednom internetovém obchodě nadšeně objednal boty v mé velikosti, ale pro jistotu s osobním odběrem, přece jen, boty se mají zkoušet na nohu a nejlépe odpoledne, když je noha "rozšlápnutá".
Když jsem tedy jednoho jarního odpoledne do nejmenovaného obchodu dorazil, zjistil jsem zklamaně, že boty jsou o číslo menší. Z kouta prodejny na mne ale pokukovaly běžecké boty, které se mi vůbec nelíbily, ale na dálku říkaly, že mi určitě budou a mě bylo líto jít domů s prázdnou. Zkusil jsem je na nohu a bylo v nich, jako v pokojíčku. Poslechl jsem je a vzal je sebou domů. Koneckonců, v běžeckých botách se dá i chodit (i když, upřímně řečeno, to není úplně ono).
Nějakou dobu jsem v botách opravdu jen chodil, ale jednoho dne jsem si řekl: "Proč to nezkusit?" První pokus na asfaltu dopadl překavpivě dobře, jen jsem měl potíže s dechem. Podotýkám, že jsem celkem trénovaný "bajker", ale na kole je to přece jen jiné. Následovaly další běhy, průměrně dvakrát týdně a moje kondice se znatelně zlepšovala. Až jednoho dne při seběhu po rozbité asfaltce něco luplo v pravém koleni. Je mi 42, únava materiálu, řekl jsem si. Domů jsem došel, ale ráno z postele jsem málem nevstal. Zařekl jsem se, že už nikdy běhat nebudu! Koleno jsem léčil tradiční medicínou (k té "bělošské") se uchyluji v momentě ohrožení života, a sice po delší době, ale s uspokojivým výsledkem vyléčil.
Když už to šlo na kole a chůze mi nedělala problém, mrkly na mne boty z botníku a říkaly: "Tak co? Už nikdy?" Zkusil jsem to znova a pomalu a ono to šlo. Ze začátku koleno bolelo i po třech kilometrech, ale týden za týdnem to bylo lepší a lepší. A pak přišlo druhé lupnutí, ale tentokrát v hlavě. Začal jsem běh potřebovat! Pro ten pocit volnosti, pro vítr ve vlasech, pro zkoušení, kam až to lze dotáhnout, co ještě vydržím.
Zkusil jsem si proběhnout stezky v lese, kde jezdím po večerech na kole, do té doby jsem běhal jen po asfaltu a šotolinách. A to je něco! Běh v terénu, to je vlastně, jako jízda na bajku (rozuměj horském kole). Musím přemýšlet, jakou zvolit stopu, koukat pozorně kam šlapu a všude kolem mě je zeleno a zeleno. A navíc: nemusím potom mýt kolo, čistit přilbu a prát hromadu oblečení. Hned druhý den jsem začal na internetu lovit, kde koupit off road boty v mé velikosti a ještě tomu za rozumnou cenu.
Nechci tu dělat reklamu tomu, či onomu obchodu, ale vy všichni, kdo jste na tom, jako já vězte, že české zastoupení New Balance myslí i na nás. Výběr sice není stejný, jako v běžné třiačtyřicítce, ale boty pro Goliáše, který chce běhat na stezce v lese za domem koupit lze!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
