Jak jíst správně a nepřejídat se? Řešením je poučené gurmánství

Kamarádka Aneta má štěně. Nedávno mi vyprávěla, že se jí sousedka ptala, jestli se pejsek jmenuje Piškot. „Ne, ale je to jediný slovo, na který slyší,“ vysvětlila Aneta taktiku, kterou přivolává svého pejska. V tom hle není rozdíl mezi psem a člověkem.

Špatné jídlo může vyvolat duševní nemoc, míní vědci

Jako batolata nás mamka taky odměňovala piškotem. Něčím malým na zoubek nás uplácela, když potřebovala ještě chvíli klidu na práci. Po injekci následoval dortík v cukrárně. Při páteční cestě ze školy nanuk. Vzpomínám na slavnostní chvíli, kdy jsem svému prvorozenému synkovi dala poprvé ochutnat čokoládu. Čokoláda je pro mě důležitá. Měla jsem pocit, že toho sladkého caparta právě zasvěcuji do jedné z největších krás života. Významný okamžik, jak se patří!

Psychologové se shodují, že právě tehdy začíná náš emotivní vztah k jídlu. Pokud jste v dobré kondici, fyzické i duševní, můžete s jídlem prožívat krásný, romantický vztah po celý život. Ale máte-li problém a hledáte útěchu ve zmrzlině, chipsech nebo chardonnay, zaděláváte si na malér.

Jídlo versus duše Ortorexie Psychická závislost na zdravé výživě. Nemá nic společného s chvályhodnou snahou jíst kvalitně. Vychází spíš z chorobného strachu dát si něco nezdravého (třeba na výletě oplatku, když nic jiného v bufetu nemají a vám už dochází energie). Ústí v situaci, kdy se jídlo stává hlavním motivem života a zabírá tolik prostoru v mysli nemocného, že už tam nezbývá místo na důležitější věci. Třeba na lásku. Drunkorexie Módní ženská specialita. Vzniká po zjištění, že sklenička alkoholu má docela dost kalorií. Drunkorektičky si nedokážou představit, že by strávily večer pitím čaje, protože něco ostřejšího je lépe uvolní. A tak nejedí, aby se mohly napít. Vypadá to jako chytré řešení, jenže kromě toho, že alkohol je ve větším množství toxický, se jim nedostává spousta důležitých látek, které by jinak získaly v jídle. Psychogenní přejídání Pro většinu z nás je jídlo lehkou drogou, ale kdo trpí psychogenním přejídáním, ten se na ledničku vrhá v nezvladatelných záchvatech. Přejedení mu poskytuje útěchu, třeba v těžké životní situaci nebo jen v pocitu prázdnoty či nudy. Způsobuje morbidní obezitu, ale může se snadno zvrhnout i do opačného extrému – do anorexie. Bigorexie Závislost na speciálních potravinách, potravinových doplňcích a funkčních nápojích. Všechny ty lesklé barevné sáčky a lahvičky, které vidíte na recepci v každém fitcentru, jsou pro běžného člověka jen rychlým účelovým doplňkem. Pokud se z nich ale stane váš životní styl, není to dobré ani pro tělo, ani pro zdravý vztah k přirozenému jídlu. Mentální anorexie Nejzávažnější porucha související s jídlem. Hlavní problém je v sebeklamu, kdy pacientka vnímá samu sebe jako tlustou, zatímco okolí vidí nezdravě, až děsivě vyhublou dívku (někdy i kluka, ale jsou ve výrazné menšině). Anorektičky většinou odmítají o svém problému komunikovat, uzavírají se do svého světa, kde si rozumějí jen s ostatními anorektičkami, na internetu vyhledávají temné prostředí „ana blogů“. Proto je i terapie náročnou a dlouholetou záležitostí. Bulimie  emoc, kterou „proslavila“ lady Diana, v sobě spojuje anorektický pocit ze sebe (jsem tlustá, nesmím jíst) s přejídáním, výčitkami a následným zvracením. Bulimičky prý závidějí anorektičkám, že mají silnější vůli. Podle terapeutů je řešení bulimie o něco snazší než v případě anorexie, ale odbornou péči rozhodně vyžaduje.

Jídlo má v našem životě mnohem víc rolí než „jen“ poskytnout nám živiny. Řekla bych, že to vlastně ani není lidská specialita – dovedu si představit, jak dobře je ovci, která se pase na šumavských kopcích, stejně jako se umím vžít do loveckého vzrušení orla, který krouží nad pěkně vypaseným hrabošem. Jídlo je spojené se spoustou libých pocitů, a proto ho prožíváme i srdcem.

Když se naše emoce dostanou z rovnováhy, dostává se z rovnováhy i naše chuť k jídlu. V tom je každý člověk jiný. Já, pokud mě něco trápí, nejsem schopna jíst, protože se mi z každého sousta dělá špatně. Ale znám lidi, kteří to prožívají přesně opačně: v obdobích nejistoty a obav se upínají k ledničce jako ke své zachránkyni.

Potíže s jídlem máme skoro všichni. Stačí jen známý začarovaný kruh: Honí mě mlsná – dám si svačinku – jak se proboha zbavím té pneumatiky v pase? Kdo se v něm nikdy netočil, je šťastný člověk. Nám ostatním nezbývá než se snažit pořád ovládat svou mysl (je to právě ona, kdo rozhoduje, kolik toho sníme). A protože mysl je někdy otrokem chtíče, je dobré si pomáhat zvenčí.

To je přesně důvod, proč by i největší gurmánka měla mít v knihovně kromě sbírky kuchařek také kvalitní knížky o zdraví, protože když se vzděláváte v obojím, postupně se vaše „mlsná“ přesune ke kvalitním lahůdkám, které vaše tělo tolik nezatíží.

Typickým příkladem je čokoláda. Většina lidí začíná v dětství na přeslazených mléčných. Pak si jednoho dne někde přečtou článek o indiánské historii čokolády, o ideálním složení… A najednou zjistí, že jim sladká komerční hmota přestala chutnat a víc je potěší kousek té kvalitní. A ta je navíc zdraví prospěšná, protože je v ní spousta antioxidantů, železa, hořčíku a minimum cukru.

„Kolik času strávíte myšlením na jídlo? Já dost. Jídlo je pro mě psychologická pomoc - dostává mě z neklidu, z úzkosti. A vím, že to není OK,“ svěřuje se Karolína Ponocná Kamberská.

Jestli se se svým gurmánstvím držíte v rozumných mezích, je naštěstí objektivně měřitelné. Všichni známe BMI, což je měřítko založené na poměru váhy a výšky. Odborníci ale upozorňují, že zdravotní rizika našich „špíčků“ mnohem lépe zhodnotíme podle obvodu pasu. Ten nám ukazuje míru viscerálního tuku, který je nebezpečnější než třeba ten, který se nám holkám ukládá na bocích nebo prsou. Normální pas měří u žen do 80 cm, a pokud se dostanete přes 88 cm, máte už vysoké riziko zdravotních problémů. U mužů jsou tato čísla 94 cm a 102 cm. Selským rozumem se k tomu dá přistoupit třeba tak, že 80 cm bereme jako „oranžovou“ ( pozor, je potřeba začít něco dělat!) a 88 cm už jako vážné varování, ač je právě toto číslo u žen momentálně průměrné.

Pokud máte BMI i obvod pasu v normě, dál milujte jídlo a snažte se být jen poučenou gurmánkou, která si vybírá, co jejímu tělu dělá dobře. Ale nemusíte to přehánět. Protože když se jídlo stane hlavním tématem k přemýšlení, nebývá to zdravý vývoj.

Kde začíná problém? Ortorexie, mentální anorexie, drunkorexie, bulimie, psychogenní přejídání… Všechny tyto poruchy vypovídají o době, ve které žijeme. O tlaku na dokonalost. Bylo by jednoduché vinit módní časopisy nebo Instagram s jeho zeštíhlujícími filtry na fotkách.

Anorexie se šíří. Přibývá pacientů v kategorii 50+, ale taky předškolních

Jenže problém začíná dříve, než na dítě začnou útočit tyto vlivy zvenčí. Už v mladším školním věku holčička pečlivě vnímá, jak ji hodnotí okolí – jestli bude pro ostatní dostatečně atraktivní. Pak stačí nepromyšlená poznámka na téma „nepřidávej si, budeš tlustá“, aby se slečna začala prohlížet v zrcadle a zjišťovat, že na tom asi něco je. I když není. V dětství se hodnotíme velmi tvrdě.

Problémem vedoucím k budoucím poruchám příjmu jídla bývá i podobně zasažená maminka. Pokud dcerka pár let sleduje, jak její máma prožívá mindráky ze své po stavy, střídavě drasticky hubne a pak zase tloustne, může si z toho odnést jen jeden závěr – že existence ženy stojí a padá s její postavou.

Úkol je jasný: Nevyrobit si z jídla větší téma, než je nutné. A jak to udělat? Řešení spočívá opět v poučeném gurmánství. Když si jídlo pečlivě připravíte a pak si ho u hezky upraveného stolu vychutnáte, uspokojíte tím svou chuť i duševní potřebu. Patří k tomu i klid a zapálená svíčka. Užijte si ten okamžik co nejvíc!

A co potom? Pak přichází přesně ta správná chvíle na jídlo zapomenout, a to na několik hodin. Zaměstnejte se. Práce, výlet do přírody, úklid celého bytu s muzikou puštěnou pěkně nahlas… A za pár hodin si můžete klidně zase vzpomenout, že existuje něco jako jídlo.

Kde najdete pomoc Centrum Anabell, anabell.cz – zde najdete i online poradnu a řadu užitečných kontaktů a informací. Centrum provozuje poradny na různých místech v ČR, kde je možné získat psychoterapeutickou pomoc i nutriční plány, jak vrátit své stravovací zvyklosti do rozumných kolejí.