Právě teď se totiž rozhoduje o tom, jestli strávíme druhou polovinu života spokojení a v dobré kondici, nebo v čekárnách zdravotnických zařízení sužováni nemocemi. Lidé mezi čtyřiceti a padesáti lety totiž představují nejcitlivější věkovou skupinu, pokud jde o životní styl. Důvod je prostý – nemáme na sebe čas.
Představme si průměrného českého pětačtyřicátníka. V práci už dosáhl slušného postavení, které mu zajišťuje dobrý příjem, ale také na něj klade značné nároky. Doma má školou povinné děti se vším, co k tomu patří, tedy s hromadou výdajů, prvními pubertálními neshodami a časově náročnými mimoškolními aktivitami.
K tomu pečuje o stárnoucí rodiče, kteří jsou čím dál tím méně soběstační. A v bance stále zbývá doplatit podstatnou část hypotéky. Člověk si tak nemůže dovolit zaškobrtnout, jinak se celý provázaný systém zhroutí. Žádný div, že mu na péči o sebe sama nezbývá čas ani energie. Jenže když se později zápřah trochu uvolní, na prevenci už bývá pozdě...
Zvrat v našem těle
Důležitost péče o tělesnou schránku si uvědomíme, jen když pochopíme, jaké změny se v organismu odehrávají. V čele kráčí změna hormonální. Produkce pohlavních hormonů estrogenu a testosteronu se snižuje a následky se zdaleka neomezují jen na rozmnožovací funkce. Klesající hladina estrogenu u žen s sebou nese nejen postupnou ztrátu menstruace, ale třeba i zhoršené ukládání vápníku a z toho plynoucí řídnutí kostí nebo větší riziko srdečních a cévních chorob. Muži spolu s testosteronem ztrácejí svalovou hmotu a sexuální elán.
Pohyb je dle řady odborníků nejsilnějším nástrojem prevence. Jak by měl vypadat, pokud nám má zajistit co největší zdravotní přínos? Podle profesora Williama Haskella ze Stanfordovy univerzity takto: AEROBNÍ CVIČENÍ: pětkrát týdně alespoň 30 minut svižné chůze, tance, zahradničení nebo hry s dětmi SILOVÉ CVIČENÍ: dvakrát týdně alespoň 8–10 cviků zaměřených na posílení hlavních svalových skupin, tedy cvičení s činkami nebo s vlastní vahou, ale třeba i chození do schodů nebo těžká fyzická práce |
U obou pohlaví pak jde s hormonálními změnami ruku v ruce zpomalení metabolismu. Dietní přešlapy nám najednou tělo neodpouští tak ochotně jako dřív a kila vesele naskakují. Efekt je ještě umocněn zhoršující se pohyblivostí, úbytkem energie a fyzické výkonnosti. Přidejme k tomu první vrásky, brýle na čtení, ranní ztuhlost kloubů a stále častější výpadky krátkodobé paměti, a máme před sebou obrázek největšího strašáka 21. století – stárnutí.
Když krize klepe na dveře
Mládí v háji a do důchodu daleko. Nepříliš optimistická definice středního věku v sobě má velký kus pravdy. Právě po dosažení čtyřicítky si lidé začínají uvědomovat, že možná nestihnou naplnit všechny své sny a plány. Že jim dosažené úspěchy nepřinesly očekávané uspokojení a štěstí. A že bytí, které se před nimi prostírá, už není oceán možností, ale časový úsek s čím dál konkrétnějšími obrysy.
Psychiatr Petr Hrubeš to definuje jasně: Začíná život na dobu určitou. Není divu, že mezi čtyřicítkou a padesátkou začne řada lidí tak trochu „bláznit“. Muži si pořizují mladé milenky a zakládají druhé rodiny, ženy se dávají na esoteriku nebo na plastické operace. A obě pohlaví bez rozdílu častěji propadají depresím. Takzvaná krize středního věku není jen posměšný komentář na adresu prošedivělých pánů v placatých sportovních autech, ale skutečná životní etapa plná fyziologických i psychických zvratů. Podobně jako třeba puberta.
V roce 2007 provedl David Blanchflower, profesor ekonomie na Darthmouthově univerzitě, rozsáhlý výzkum životního štěstí. Zkoumal údaje ze 72 zemí a došel k jednoznačnému závěru – lidé se cítí nejméně šťastní ve věku 46 let, a to bez ohledu na postavení, majetek, rodinný stav či pohlaví.
Proč bychom měli být nešťastní zrovna ve chvíli, kdy je náš profesní život na vrcholu, děti se osamostatňují a hypotéky se konečně blíží splacení? Na tuto otázku nemají odborníci jednoznačnou odpověď. Možná za to můžou počínající zdravotní obtíže a vědomí, že z vrcholu už můžeme jít pouze dolů. Většina lidí ve středním věku pochová své rodiče, v okolí se objevují první vážné choroby či úmrtí vrstevníků. Dětské zlobení v domovech střídá prázdnota, kterou nelze honem zaplnit zálibami a koníčky, chmury stále častěji zahání alkohol.
Čas na restart
Pokud právě hledáte provaz, který by ukončil vaši mrzkou existenci, vydržte a čtěte dál. Blanchflowerův výzkum totiž slibuje lepší zítřky. Odteď začne křivka štěstí zase stoupat a v šedesáti letech budeme stejně spokojení jako ve dvaceti. K překonání krizového období je namístě důkladná péče o tělo i duši. A je to právě životní styl, který předurčí podobu druhé půlky našeho života. Ano, vzhledem ke statistikám jsme v okamžiku 40. narozenin urazili teprve polovinu cesty. „Život začíná ve čtyřiceti, do té doby jsme si dělali jen průzkum,“ zní slavný citát Carla Gustava Junga.
Čtěte v magazínu Rodina DNESV pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES tentokrát najdete velké téma o síle muzikoterapie a také rozhovor s hercem Miroslavem Táborským a jeho ženou Kateřinou. |
Střední věk nám ve skutečnosti nabízí ideální poměr sil a zkušeností. Podle odborníků je možné „zakonzervovat“ současnou funkčnost organismu klidně na dalších deset let, a to pohybem, stravou a duševní hygienou. Pohyb nemusí být intenzivní, ale pravidelný, počítá se všechno, co povede ke zvýšení dechové a tepové frekvence.
Při stravování myslete na to, že mírný kalorický deficit prokazatelně prodlužuje život, jezte tedy méně, ale kvalitněji. Na co se zaměřit? Na tučné mořské ryby, košťálovou zeleninu, ořechy a olivový olej. Dostatek těchto potravin v kombinaci s pohybem může snížit riziko Alzheimerovy choroby až o 40 procent a zcela jistě vám udrží štíhlou postavu.
Pokud máte nadváhu, stačí vám snížení tělesné hmotnosti o 5 až 10 %, abyste významně omezili nebezpečí chorob spojených s vyšším věkem. Ta se týkají zejména vysokého krevního tlaku, LDL cholesterolu a potíží s klouby. Vyhýbat se stresu je pro většinu z nás zbožné přání, ale můžeme ho aspoň kompenzovat dostatkem spánku a příjemnými zážitky. Právě poslední zmíněné jsou receptem na štěstí a vychutnávání života ve všech jeho etapách.
