Když v roce 2008 oběhla svět zpráva, že si nadšenec do takzvaného bodyartu Pauly Unstoppable nechal potetovat oční bulvu, naprostá většina lidí ho považovala za šílence. Tatér mu musel provést čtyřicet vpichů do oka, aby se jeho bělmo pokrylo jasně modrou barvou, a video ze zákroku se doporučovalo sledovat nalačno.
Od té doby získal už stovky následovníků, a i když se zatím z tetování oční bulvy nestal obecně platný módní trend, možná vám za několik let přijde podobně běžný jako nošení náušnic. Ostatně v průběhu historie i v současnosti existují módní trendy, které ohrožují víc než zdraví.
Ty nejdrastičtější vám teď přinášíme:
Podvazování chodidel
Představte si, že byste se narodila například v 19. století v Číně jako dcera chudých rolníků. Šance na to, že se vás podaří provdat za dobře situovaného muže, by byly mizivé, a proto by vaši rodiče přistoupili k drastickému řešení, které by zvýšilo vaše šance na úspěšný sňatek - podvázání chodidel.
Rentgenový snímek zdeformovaných chodidel čínské ženy
Podvazování chodidel se v Číně praktikovalo přibližně od 10. století a ojedinělé případy se vyskytovaly ještě na počátku dvacátého století. Ženy s velkými (normálními) chodidly byly považovány za ošklivé a ideálem krásy byla miniaturní chodidla ve tvaru lotosového květu.
Aby toho dosáhly, obvazovaly matky dcerám ve věku dvou až sedmi let chodidlo pruhy pevné látky. Všechny prsty kromě palce se ohnuly směrem k chodidlu a pevně přivázaly. Dívka pak musela chodit tak dlouho, dokud si vlastní vahou nezlámala nártní kosti. Dalším stahováním se docílilo požadovaného tvaru chodidla.
Ani pak ale nebyl dopřán chodidlům odpočinek, žena po nich musela co nejvíc chodit, aby je vahou svého těla a jeho tlakem formovala do vyžadovaného tvaru. Kromě nekonečné bolesti byly ženy s podvázanými chodidly ohrožované ještě gangrénou, na kterou umírala každá desátá, která tuto proceduru podstoupila.
Cílem bylo chodidlo dlouhé maximálně osm centimetrů a netřeba podotýkat, že žena s takto zdeformovanýma nohama mohla chodit jen s největšími obtížemi a na delší vzdálenosti nebo běh mohla doživotně zapomenout. Podvázaná chodidla ve tvaru lotosového květu však byla považována za znak krásy, pokory a silné osobnosti a zvyšovala naděje chudých dívek, že by se mohly provdat do vyšších kruhů.
Zkracování nohou
Připadá vám podvazování chodidel ze staré Číny jako zcela nepochopitelná a přežitá procedura? Potom se podívejte na některé modely bot z dílny současných návrhářů. Vyhlášenými nenositelnými modely jsou zejména některé boty značek Manolo Blahnik nebo Jimmy Choo.
Jejich problémem jsou příliš vysoké podpatky a skutečnost, že jsou příliš úzké a žena s průměrným chodidlem se do nich zkrátka nevejde.
Za luxus v podobě bot od slavných obuvníků se platí, i zdravím.
Už několik let jsou proto, zejména ve Spojených státech, hitem chirurgické zákroky, které tvarují a zkracují chodidla. Mezi nejžádanější operace patří zkracování prstů, při kterém je odstraněna část kosti, či zužování chodidla, jež se provádí odříznutím různých výrůstků.
Problém je v tom, že chodidlo je velmi jemný mechanismus, který nese váhu celého těla, a jakékoli, i malé změny, se mohou negativně podepsat na schopnosti udržovat rovnováhu, v extrémních případech mohou znemožnit i chůzi. Přesto jsou tisíce žen ochotny každý rok zaplatit nemalé peníze za zákrok, který jim může doživotně zničit zdraví (například za zkrácení prstu na nohou se platí přibližně 2 500 dolarů).
Bělení pleti
V historii se objevilo hned několik období, v nichž byla za ideál krásy považována mrtvolně bílá pleť (většinou v kombinaci s rudými rty). Už ve starém Řecku a Římě se ženy snažily dosáhnout co nejbledšího odstínu pleti.
A byly skutečně vynalézavé. Velkým hitem byl například olověný pudr, který se nanášel na tváře, krk a dekolt a dodával svým nositelkám mrtvolné vzezření. Bohužel u náruživějších uživatelek se často mrtvolné vzezření rozšířilo i na celkový stav, protože olovo je, jak známo, prudce jedovaté.
Největší krásky proto zhusta umíraly na otravu. Mírnější otravy se projevovaly ztrátou vlasů, duševními poruchami či svalovou paralýzou. I přesto, že na otravu způsobenou užíváním olověného pudru zemřela celá řada žen, mimořádné oblibě se těšil víc než 300 let a za jed byl označen až v roce 1634.
V 17. století byl zase pro změnu v Itálii vyroben speciální pudr na bělení pleti s názvem Aqua Toffana. Fungoval skvěle a jeho jedinou nevýhodou bylo, že obsahoval arzenik. Jeho aplikace vedla ke stejně neslavným koncům jako pudry olověné.
Pokud si nechtěly ženy bělit pleť za pomoci těchto jedovatých kosmetických přípravků, mohly ještě sáhnout po pouštění žilou. Máte příliš zdravou barvu v obličeji? Žádný problém. Stačí odpustit trochu krve a rázem budete vypadat jako tuberkulózní květinka. Ačkoli byla i tato metoda značně drastická, stále představovala menší riziko než používání zmíněných pudrů a bělicích prášků.
Vosí pas
Kolik měří váš pas? Šedesát, pětašedesát, nebo dokonce sedmdesát centimetrů? Potom byste si na dvoře Kateřiny Medicejské nebo Alžběty Bavorské ani neškrtla. Kateřina Medicejská, velká propagátorka korzetů, údajně trvala na tom, že žádná z jejích dvorních dam nesmí mít v pase víc než čtyřiačtyřicet centimetrů. Legendární Sissi se dokonce zvládla sešněrovat na sedmatřicet centimetrů (ta se ovšem dávala do korzetů i napevno zašívat).
Ethel Grangerová, žena s nejužším pasem na světě
Mimochodem, nejužší pas na světě měla zřejmě Ethel Grangerová, která žila v letech 1905 až 1982. S 33 centimetry v pase je dokonce zapsaná v Guinnessově knize rekordů.
Móda korzetů, které tvarovaly postavu do extrémně štíhlého pasu, širokých boků a vzdouvajících se dekoltů, se udržela několik desítek let a stála zdraví spousty žen. Se šněrováním se totiž začínalo už od útlého věku a pevné korzety deformovaly postavu i vnitřní orgány.
Kvůli dlouhodobému nošení se měnil tvar žeber, zužoval se hrudní koš ve tvaru kužele. Tím měly však plíce a srdce mnohem méně místa a nemohly pracovat na plný výkon, což bylo také důvodem velmi častého omdlévání dam. To bylo mimochodem považováno za vysoce ženské a vzrušující.
Tvar přesýpacích hodin, který měla ženská postava v korzetu, převzal často i neúměrně sešněrovaný žaludek. Korzet deformoval i játra, zatímco ledviny byly tlačené dolů, stejně jako tlusté střevo. Výsledkem byla jakási drážka na břiše, která dělila naprosto rovnou horní část břicha a nepřirozeně vypouklou dolní část. Svaly hrudníku, zad i břicha byly ochablé, protože veškerou oporu tělu poskytoval korzet.
