Mé kroky vedou do sídla společnosti Valensfit, v níž do malé zkumavky odevzdávám potřebné množství genetického materiálu, konkrétně sliny. Pečlivě uzavřená zkumavka letí přes oceán do laboratoří Pathway Genomics v kalifornském San Diegu. Ve speciálním přístroji se testuje 75 mých genetických markerů, které mají vztah ke stravě, výživě, pohybu a nemocem souvisejícím s nadváhou. Přemýšlím, jaké výsledky asi přijdou.
Můj dědeček zemřel ve svých 63 letech na infarkt a už po 40. roce věku se léčil s cukrovkou 2. typu. Se stejnou nemocí i s vyšším krevním tlakem bojuje už pár let i moje matka. Otec je sice zdráv, ale má nadváhu. Mně je 41 let a vím o sobě, že pokud se nebudu hýbat, budu přibírat. Už pár let pravidelně běhám, a tak se moje váha drží při výšce 170 centimetrů kolem 65 kilo. Svých chyb jsem si vědoma – když mi chutná, sním toho více, než bych měla, a večer si zpravidla neodpustím dvě sklenky vína. Poslední tři roky se i mně začal hromadit tuk v oblasti břicha a chci to změnit.
Dieta podle genotypu
O dva týdny později je test hotov. Poprvé se setkávám s Václavou Kunovou, hlavní lékařkou programu Valensfit, která se v posledních letech genetickými testy intenzivně zabývá. Už před deseti lety se podílela na mezinárodní výživové studii Diogenes, která zkoumala vliv stravy, respektive různých typů diet na expresi genů, tedy na to, jak se geny v organismu po svém vyjádří.
„Studie přinesla mnoho zajímavých výsledků, díky nimž dnes můžeme postupovat obráceně. Stanovíme genotyp člověka a na jeho základě můžeme vybrat nejvhodnější typ diety,“ vysvětluje. Testy, které Valensfit používá, jsou velmi podrobné a dokážou odhalit nejen to, zda má klient geneticky danou predispozici k obezitě. Dozví se i další podrobnosti – třeba jestli jí z opravdového hladu nebo jen z chuti, zda mu dělá problém dosáhnout pocitu sytosti a co všechno je schopen kvůli jídlu obětovat.
„Díky těmto detailním informacím mohu pracovat s každým člověkem odlišně,“ vysvětluje lékařka. Velká část výsledků se soustřeďuje na rizika srdečně-cévních chorob. Z genetického testu tak lze zjistit, zda dotyčnému v budoucnosti hrozí zvýšená hladina LDL cholesterolu nebo syndrom sníženého HDL cholesterolu či vyšší hladina cukru, tedy diabetes. Ze všech těchto predispozic a z genotypu je pak vyhodnocen vhodný typ stravy.
„Některá má o trochu vyšší procento bílkovin, jiná o něco více sacharidů či tuků, samozřejmě těch zdravých. Klient pak dostane k dispozici jídelníček, v němž si na principu skládačky jednotlivých porcí sestavuje jídlo odpovídající jeho chutím a zvyklostem,“ vysvětluje doktorka Kunová.
Hrozí mi, že budu silná
V ruce držím padesátistránkový elaborát, můj stravovací a pohybový genetický profil. Dozvídám se z něj, že mám nadprůměrné riziko vzniku obezity. „Tento výsledek má mnoho lidí, kteří si nechali udělat testy a často jsou – stejně jako vy – relativně štíhlí. Zkrátka tuší, že když se nebudou hýbat, půjde jejich váha nahoru, a raději se sebou něco dělají,“ objasňuje lékařka Kunová. Další z markerů ale prokázal, že pokud zhubnu, úbytek hmotnosti se udrží.
„Vaše váha by neměla mít tendenci po shození vyskakovat nahoru, a to je výsledek, se kterým se setkávám jen velmi výjimečně. Důležitý je i faktor, který hodnotí hladinu adiponektinu, hormonu, který zlepšuje odbourávání tuku. Pokud ho má někdo sníženou hladinu, trvá mu mnohem déle, než začne hubnout. Teprve poté, co se něco shodí, začne adiponektin pracovat v jeho prospěch,“ vysvětluje mi odbornice.
Další položky se týkají mých stravovacích návyků. Výsledek „pravděpodobnější“ mi vyšel u přejídání, což se prý projevuje ve stresu nebo na dovolené, kde má člověk možnost sníst neomezené množství jídla. Touhu po jídle mám ale naštěstí typickou, nikoliv zvýšenou.
Ukázka mého jídelníčku a jeho nutriční hodnocení Podle genotypu by měl mít jídelníček pro středomořskou dietu ideálně 20 % energie z bílkovin, 35 % energie z tuků a 45 % energie ze sacharidů. Snídaně: Malý krajíček chleba, 20 g šunky, 15 g tofu paštiky, 1 volské oko Svačina: 1 větší hruška Oběd: 1 talíř polévky se zeleninou, sýrem a vejcem Svačina: Hrstková kaše s luštěninami, obilovinami (100 g v suchém stavu) a vařeným vejcem Večeře: Talíř polévky stejné jako k obědu (menší porce bez vejce) Ořechy kešu a mandle (dohromady 50 g) a sušené brusinky (50 g) Energie 6365 kJ Bílkoviny 69,6 g = 19 % Tuky 58,3 g = 35 % (ale jen 8 % tvoří nasycené mastné kyseliny) Sacharidy 179,3 g = 46 % Hodnocení MUDr. Václavy Kunové: |
„Lidé, kteří mají zvýšenou chuť na jídlo, nejsou líní si třeba v deset hodin večer udělat palačinky, když na ně dostanou chuť,“ popisuje lékařka Kunová. Pokud jde o nemoci, které se pojí s obezitou, mohu být klidná. Moje metabolická rizika jsou průměrná, riziko zvýšené hladiny krevního cukru je dokonce podprůměrné. Pozor bych si ale měla dávat na množství vitaminů, které přijímám, zejména vitaminu B2, B6, B12, A a E a kyseliny listové.
Sportujte víc
Velká část testu se věnuje pohybu. Ukázalo se, že větší prospěch mám z vytrvalostního tréninku proti tréninku silovému. Výsledky probírám s pohybovým koučem Karlem Jaruškem, který mi doporučuje zůstat u běhu a postupně se dostat na 40 minut třikrát týdně. Pokud chci shodit tuk v oblasti břicha a pasu, měla bych přidat i nějakou skupinovou lekci nebo posilovací cvičení ve fitcentru. Pokud jde o pohyb, zmiňuje doktorka Kunová, jež pomáhá hubnout také lidem, kteří genetický test nepodstoupili, ještě jednu zajímavost.
„Všichni klienti, kteří prošli genetickým testem, začali cvičit. Lidi, kteří test nemají, se mi k pohybu nedaří dovést, přitom motivuji všechny stejně. Je to zřejmě tím, že ten, kdo má v ruce výsledek testu, kde přesně napsáno, jak moc je pro něj ten který typ pohybu důležitý, se k nějakému sportu – třeba i přes nechuť k pohybu – odhodlá.“
Středomořská strava
Z genetického testu mi vyšlo, že chci-li shodit, nejvhodnější pro mě bude středomořská strava, tedy strava s vyšším obsahem zdravých tuků. Důležité také je, abych ve stravě zvýšila podíl tzv. MUFA, tedy mononenasycených mastných kyselin. Budu-li je preferovat, bude mít můj organismus tendence k nižšímu množství tělesného tuku. Proto bych měla jíst avokádo, olivy, ořechy, mandle a přednost bych měla dávat olivovému oleji.
Dále bych se měla zaměřit na nízkoglykemickou zeleninu bohatou na vlákninu, ovoce, celozrnné potraviny a luštěniny. Celkově bych měla přijímat 1 500 kalorií, tedy 6 000 kJ denně. Seznamuji se také s návrhy jídelníčků a smiřuji se s tím, že budu muset vše, co sním, vážit a zapisovat.
Váha šla dolů
Zpočátku s přesným zadáním bojuji, ale rychle zjišťuji, že poskládat si podle návodu vhodný jídelníček není nic složitého. Když se po několika konzultacích po dvou měsících vidíme s doktorkou Kunovou naposledy, znovu – stejně jako na samém počátku – si stoupám na přístroj In Body, který diagnostikuje složení mého těla.
Ukazuje se, že zatímco váha klesla o 0,8 kg, množství tuku kleslo o celé dva kilogramy, nejvíce na trupu a o něco méně na dolních a horních končetinách. Množství aktivní tělesné hmoty proti tomu stouplo o 0,8 kg. Experiment je u konce. Ukázalo se, že jsem skutečně shodila.
Obezitologové jsou skeptičtí
Zastánci nutrigenomiky jsou možnostmi genetického testování nadšení. Podle nich je to cesta, kterou se budeme v budoucnu ubírat všichni. A nejde jen o hubnutí, vždyť genetické testy mohou upozornit mimo jiné i na riziko rakoviny nebo kardiovaskulárních nemocí.
Česká obezitologická společnost je však ke genetickým testům skeptická a investici do nich nedoporučuje. „Zatím nemáme žádný důkaz o tom, že by genetické vyšetření přineslo z dlouhodobého hlediska pacientovi nějaký prospěch. Nejjednodušší genetický test je podívat se, jestli jsou obézní vaši rodiče, jestli vaši předci měli nebo neměli cukrovku, případně se zeptat na další nemoci v rodině,“ myslí si profesor Martin Haluzík z 3. interní kliniky 1. LF UK.
Na čí straně je pravda, se ukáže až časem. Faktem ale je, že od mého posledního setkání s doktorkou Václavou Kunovou uběhl měsíc a váhu si stále držím.
Článek vyšel v březnovém vydání časopisu Zdraví.
